Oblíbené položky

Úvodní strana » Zdraví a léky » Léky na předpis » Léky na předpis léčba nádorových onemocnění

HUMIRA 40 MG 2X0.8ML/40MG Injekční roztok - recenze

Registrovaný léčivý přípravek Více o legislativě
Kód výrobku: 72944

Produkt nelze zakoupit online na českém trhu.

 
Podrobné informace
Příbalový leták
Recenze
Diskuze

Podrobné informace

Informace o produktu

Kód výrobku: 72944
Kód EAN: 8054083001876
Kód SÚKL: 37218
Přípravek Humira je určen k léčbě revmatoidní artritidy, psoriatické artritidy a ankylozující spondylitidy. Jedná se o lék, který snižuje zánětlivý průběh těchto onemocnění. Léčivá látka adalimumab je lidská monoklonální protilátka vytvářená buněčnými kulturami. Monoklonální protilátky jsou bílkoviny, které rozpoznávají a váží se na jiné specifické bílkoviny. Adalimumab se váže na specifickou bílkovinu (tumor nekrotizující faktor neboli TNFalfa), která je přítomná ve zvýšené koncentraci u zánětlivých onemocnění jako jsou revmatoidní artritida, psoriatická artritida a ankylozující spondylitida. Revmatoidní artritida Revmatoidní artritida je zánětlivé onemocnění kloubů. Pokud máte středně těžkou nebo těžkou aktivní revmatoidní artritidu, můžete nejdříve užívat jiné chorobu modifikující léky, jako je methotrexát. Pokud u vás tyto léky nevyvolají uspokojivou odpověď, pak k léčbě revmatoidní artritidy dostanete přípravek Humira. Přípravek Humira je možné použít rovněž k léčbě závažné, aktivní a progresivní revmatoidní artritidy bez předchozí léčby methotrexátem. Bylo rovněž prokázáno, že přípravek Humira zpomaluje poškození kloubní chrupavky a kosti způsobené onemocněním a zlepšuje tělesné funkce. Přípravek Humira se obvykle používá s methotrexátem. Pokud váš lékař určí, že je pro vás methotrexát nevhodný, může se Humira podávat samostatně. Psoriatická artritida Psoriatická artritida je zánět kloubů při lupénce (psoriáze). Ankylozující spondylitida Ankylozující spondylitida je zánětlivé onemocnění páteře. Jestliže trpíte ankylozující spondylitidou, budou vám nejprve podávány jiné léky. Pokud u vás tato léčba nevyvolá uspokojivou odpověď, pak ke zmírnění projevů tohoto onemocnění dostanete přípravek Humira.

Příbalový leták

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

PŘÍLOHA I 

 

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 

 

1. 

NÁZEV PŘÍPRAVKU 

 
Humira 20 

mg injekční roztok v předplněné injekční stříkačce 

 
 
2. 

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 

 

Jedna předplněná injekční stříkačka na jedno použití o objemu 0,2 ml obsahuje adalimumabum 20 mg. 
 

Adalimumabum je rekombinantní lidská monoklonální protilátka produkovaná ovariálními buňkami 

čínských křečíků. 
 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. 

LÉKOVÁ FORMA 

 

Injekční roztok (injekce) 
 

Čirý, bezbarvý roztok.  
 
 
4. 

KLINICKÉ ÚDAJE 

 
4.1 

Terapeutické indikace 

 
Juvenilní idiopatická artritida 
 
Polyartikulární juvenilní idiopatická artritida 
 

Přípravek Humira je indikován, v kombinaci s methotrexátem, k léčbě aktivní polyartikulární juvenilní 
idiopatické artritidy u pacie

ntů od 2 let, u kterých odpověď na léčbu jedním nebo více chorobu 

modifikujícími antirevmatiky (DMARDs) nebyla dostatečná. Při nesnášenlivosti methotrexátu nebo 

případě, kdy pokračování v léčbě methotrexátem není vhodné, může být přípravek Humira podáván 

samostatně (účinnost při monoterapii viz bod 5.1). Přípravek Humira nebyl studován u pacientů 
mladších 2 let. 
 
Entezopatická artritida 
 
Humira je indikována k 

léčbě aktivní entezopatické artritidy u pacientů ve věku od 6 let, u nichž 

nebylo dosaženo adekv

átní odpovědi na konvenční léčbu, nebo u nichž léčba nebyla tolerována (viz 

bod 5.1). 
 

Ložisková psoriáza u pediatrických pacientů 
 

Přípravek Humira je indikován k léčbě těžké chronické ložiskové psoriázy u dětí a dospívajících od 4 
let, u kterých reakce n

a lokální terapii a fototerapie nebyla dostatečná nebo nejsou pro tuto léčbu 

vhodnými kandidáty. 
 

Crohnova choroba u pediatrických pacientů 
 

Přípravek Humira je indikován k léčbě středně těžké až těžké aktivní Crohnovy choroby 

pediatrických pacientů (od 6 let), u kterých reakce na konvenční léčbu včetně primární nutriční léčby 

a kortikosteroidů a/nebo imunosupresiv nebyla dostatečná, nebo kteří ji netolerují nebo je u nich tato 

léčba kontraindikována. 
 

Uveitida u pediatrických 

pacientů 

 

Přípravek Humira je indikován k léčbě chronické neinfekční přední uveitidy u pediatrických pacientů 
ve 

věku od 2 let, u kterých reakce na konvenční léčbu nebyla dostatečná, nebo kteří ji netolerují nebo 

nichž tato léčba není vhodná. 

 
4.2 

Dávkování a způsob podání 

 

Léčba přípravkem Humira má být zahájena a sledována odborným lékařem se zkušenostmi 

diagnostice a léčbě těch typů onemocnění, pro něž je přípravek Humira indikován. Oftalmologům se 

doporučuje terapii přípravkem Humira před jejím zahájením zkonzultovat s příslušným odborným 

lékařem (viz bod 4.4). Pacienti léčení přípravkem Humira musí být vybaveni speciální informační 

kartičkou. 
 

Po řádném proškolení v podávání injekce si pacienti mohou přípravek Humira aplikovat sami, jestliže 

jejich lékař rozhodne, že je to vhodné, a je-li zajištěn podle potřeby lékařský dohled. 
 

Po dobu léčby přípravkem Humira je třeba upravit dávky ostatních současně užívaných léčiv (např. 

kortikosteroidů a/nebo imunomodulačních léků). 
 
Dávkování 
 
Pediatrická populace 
 
Juvenilní idiopatická artritida 
 
Polyartikulární juvenilní idiopatická artritida od 2 let 
 

Doporučená dávka přípravku Humira pro pacienty s polyartikulární juvenilní idiopatickou artritidou, 

ve věku od 2 let, vychází z tělesné hmotnosti (tabulka 1). Přípravek Humira se podává jednou za dva 
týdny subkutánní injekcí. 

Přípravek Humira je k dispozici v dalších silách a/nebo lékových formách 

závislosti na individuálních potřebách léčby. 

 

Tabulka 1. Dávka přípravku Humira u pacientů s polyartikulární juvenilní idiopatickou 

artritidou 

 

Hmotnost pacienta 

Režim dávkování 

10 kg až < 30 kg 

20 mg jednou za dva týdny 

≥ 30 kg 

40 mg jednou za dva týdny 

 

Dostupné údaje naznačují, že klinické odpovědi je obvykle dosaženo v průběhu 12 týdnů léčby. 

Pokračování v léčbě je nutno pečlivě zvážit u těch pacientů, u kterých nedošlo během této doby 

odpovědi. 

 

Použití přípravku Humira u pacientů mladších než 2 roky není v této indikaci relevantní. 
 
Entezopatická artritida 
 

Doporučená dávka přípravku Humira u pacientů s entezopatickou artritidou ve věku od 6 let vychází 

tělesné hmotnosti (tabulka 2). Humira se podává jednou za dva týdny subkutánní injekcí. Humira je 

k dispozici v dalších silách a/nebo lékových formách v 

závislosti na individuálních potřebách léčby. 

 

Tabulka 2. Dávka přípravku Humira u pacientů s entezopatickou artritidou 

 

Hmotnost pacienta 

Režim dávkování 

15 kg až < 30 kg 

20 mg jednou za dva týdny 

≥ 30 kg 

40 mg jednou za dva týdny 

 

Přípravek Humira nebyl studován u pacientů s entezopatickou artritidou mladších než 6 let. 
 
Ložisková p

soriáza u pediatrických pacientů 

 

Doporučená dávka přípravku Humira u pacientů s ložiskovou psoriázou ve věku od 4 do 17 let 
vychází z 

tělesné hmotnosti (tabulka 3). Přípravek Humira se podává subkutánní injekcí. Přípravek 

Humira je k dispozici v dalších silách a/nebo lékových formách v závislosti na individuálních 

potřebách léčby. 
 

Tabulka 3. Dávka přípravku Humira u pediatrických pacientů s ložiskovou psoriázou  

 

Hmotnost pacienta 

Režim dávkování 

15 kg až < 30 kg 

Úvodní dávka 20 mg s následným 

podáváním 20 mg jednou za dva týdny od 

jednoho týdne po úvodní dávce 

≥ 30 kg 

Úvodní dávka 40 mg s následným 

podáváním 40 mg jednou za dva týdny od 

jednoho týdne po úvodní dávce 

 

Pokračování léčby nad 16 týdnů by mělo být pečlivě zváženo u pacientů, u kterých během tohoto 
období nedošlo k žádnému zlepšení. 
 
Je-

li léčba přípravkem Humira indikována opětovně, měl by být dodržen výše uvedený postup 

dávkování a trvání léčby. 
 

Bezpečnost přípravku Humira u pediatrických pacientů s ložiskovou psoriázou byla hodnocena 

průměrně 13 měsíců. 
 

Použití přípravku Humira u dětí mladších než 4 roky není v této indikaci relevantní. 
 

Crohnova choroba u pediatrických pacientů 
 

Doporučená dávka přípravku Humira u pacientů s Crohnovou chorobou ve věku od 6 do 17 let 
vychází z 

tělesné hmotnosti (tabulka 4). Přípravek Humira se podává subkutánní injekcí. Přípravek 

Humira je k dispozici v dalších silách a/nebo lékových formách v závislosti na individuálních 

potřebách léčby. 
 

Tabulka 4. Dávka přípravku Humira u pediatrických pacientů s Crohnovou chorobou 

 

Hmotnost 

pacienta 

Indukční dávka 

Udržovací 

dávka 

od týdne 4 

< 40 kg 

•  40 mg v týdnu 0 a 20 mg v týdnu 2 
 

případě, že je nutná rychlejší odpověď s vědomím, že riziko 

nežádoucích účinků může být vyšší při použití vyšší indukční 

dávky, může být použita následující dávka: 

•  80 mg v týdnu 0 a 40 mg v týdnu 2 

20 mg jednou  

za dva týdny 

≥ 40 kg 

•  80 mg v týdnu 0 a 40 mg v týdnu 2 
 

případě, že je nutná rychlejší odpověď s vědomím, že riziko 

nežádoucích účinků může být vyšší při použití vyšší indukční 

dávky, může být použita následující dávka: 

•  160 mg v týdnu 0 a 80 mg v týdnu 2 

40 mg jednou  

za dva týdny 

 
Pacienti s 

nedostatečnou odpovědí mohou mít přínos ze zvýšení frekvence dávkování: 

• < 40 kg: 20 

mg týdně 

• 

≥ 40 kg: 40 mg týdně 

 

Pokračování v léčbě je třeba pečlivě zvážit u pacientů, u nichž se nerozvine odpověď na léčbu do 12. 
týdne.  
 

Použití přípravku Humira u dětí mladších než 6 let není v této indikaci relevantní. 
 
Uveitida u 

pediatrických pacientů 

 

Doporučená dávka přípravku Humira u pediatrických pacientů s uveitidou od 2 let vychází z tělesné 
hmotnosti (tabulka 5). 

Přípravek Humira se podává subkutánní injekcí. Přípravek Humira je 

k dispozici v dalších silách a/nebo lékových formách v 

závislosti na individuálních potřebách léčby. 

 
U pediatrické uveitidy nejsou žádné zkušenosti s 

léčbou přípravkem Humira bez současné léčby 

methotrexátem. 
 

Tabulka 5. Dávka přípravku Humira u pediatrických pacientů s uveitidou 

 

Hmotnost pacienta 

Režim dávkování 

< 30 kg 

20 mg jednou za dva týdny v kombinaci 

s methotrexátem 

≥ 30 kg 

40 mg jednou za dva týdny v kombinaci 

s methotrexátem 

 

Při zahájení léčby přípravkem Humira může být podána úvodní dávka 40 mg pacientům s tělesnou 
hmotností < 30 kg nebo 80 mg 

pacientům s tělesnou hmotností ≥ 30 kg jeden týden před zahájením 

udržovací 

léčby. Nejsou k dispozici žádné klinické údaje o použití úvodní dávky přípravku Humira 

dětí ve věku < 6 let (viz bod 5.2). 

 
Použití 

přípravku Humira u dětí mladších než 2 roky není v této indikaci relevantní. 

 
Je 

doporučeno, aby byl každý rok vyhodnocen poměr přínosu a rizika pokračování dlouhodobé léčby 

(viz bod 5.1). 
 

Porucha funkce ledvin a/nebo jater 
 

Přípravek Humira nebyl studován u této populace pacientů. Proto nelze uvést žádná doporučení 

ohledně dávky léku. 
 

Způsob podání 
 

Přípravek Humira se podává subkutánní injekcí. Podrobný návod k použití je uveden v příbalové 
informaci. 
 

Přípravek Humira je k dispozici v dalších silách a lékových formách. 
 
4.3 

Kontraindikace 

 

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 
 
Aktivní tuberkulóza nebo jiné závažné infekce, jako je sepse a oportunní infekce (viz bod 4.4). 
 

Středně těžké až těžké srdeční selhání (NYHA třída III/IV) (viz bod 4.4). 
 
4.4 

Zvláštní upozornění a opatření pro použití 

 
Sledovatelnost 
 

Z důvodu zlepšení sledovatelnosti biologických léčivých přípravků musí být přesně zaznamenáván 
název 

a číslo šarže podaného přípravku. 

 
Infekce 
 
Pacienti užívající TNF-antagonisty jsou více náchylní k závažným infekcím. Riziko rozvoje infekcí 

může stoupat při porušené funkci plic. Pacienti musí být proto pečlivě sledováni z hlediska výskytu 

infekcí včetně tuberkulózy, a to před léčbou, během léčby i po ukončení léčby přípravkem Humira. 
Vzhledem k tomu, že eliminace adalimumabu z 

organismu může trvat až čtyři měsíce, sledování musí 

trvat po celou tuto dobu. 
 

Léčba přípravkem Humira nesmí být zahájena u pacientů s aktivní infekcí včetně chronické nebo 
lokalizované infekce do té doby, než jsou tyto infekce terapeuticky zvládnuty. U 

pacientů, kteří přišli 

do styku s 

tuberkulózou, a pacientů, kteří cestovali do oblastí s vysokým rizikem výskytu tuberkulózy 

nebo endemických mykóz, jako například histoplasmóza, kokcidiomykóza, nebo blastomykóza, by 

měl být zvážen poměr rizika a přínosu léčby přípravkem Humira ještě před zahájením léčby (viz Jiné 
oportunní infekce
). 
 
Ti pacienti, u 

nichž dojde během léčby přípravkem Humira k rozvoji nové infekce, musí být pečlivě 

sledováni a podstoupit kompletní diagnostické vyšetření. Pokud u pacienta dojde k rozvoji nové 
závažné in

fekce nebo sepse, podávání přípravku Humira se přeruší a je nutno zahájit vhodnou 

antimikrobiální či antifungální léčbu do doby, než je infekce terapeuticky zvládnuta. Lékaři musí být 

opatrní při zvažování léčby přípravkem Humira u pacientů s anamnézou recidivující infekce nebo 

pacientů, jejichž celkový zdravotní stav k infekcím predisponuje, včetně těch, kteří současně užívají 

imunosupresivní medikaci. 
 
Závažné infekce 
 

U pacientů používajících přípravek Humira byly hlášeny závažné infekce, včetně sepse způsobené 

bakteriemi, mykobakteriemi, invazivními plísněmi, parazity, viry či jiné oportunní infekce jako 

například listerióza, legionelóza a pneumocystóza. 
 

Jiné závažné infekce pozorované v klinických studiích zahrnují pneumonii, pyelonefritis, septickou 
arthritis a septikémii. V souvislosti s 

těmito infekcemi byly hlášeny případy hospitalizace i fatálního 

zakončení. 
 
Tuberkulóza
 
 

pacientů, léčených přípravkem Humira, byly hlášeny případy tuberkulózy včetně reaktivace i 

nového vzniku infekce. Hlášení zahrnovala jak pulmonální, tak extrapulmonální (tj. diseminovanou) 
tuberkulózu. 
 

Před zahájením léčby přípravkem Humira musí být všichni pacienti vyšetřeni na přítomnost aktivní či 

inaktivní („latentní“) tuberkulózy. Toto vyšetření má spočívat v podrobném posouzení osobní 
anamnézy pacienta cílené na výskyt tuberkulózy v 

minulosti, či na možné dřívější kontakty s osobami 

aktivní tuberkulózou a na dřívější a/nebo současnou imunosupresivní léčbu. U všech pacientů musí 

být provedena příslušná orientační vyšetření (tj. kožní tuberkulinový test a RTG vyšetření hrudníku), 

přičemž se lze řídit místními doporučeními. Doporučuje se, aby provedení těchto testů a jejich 
výsledky byly zaznamenány v 

informační kartičce pacienta. Předepisujícím lékařům připomínáme 

riziko f

alešně negativních výsledků kožního tuberkulinového testu, a to zejména u těžce nemocných 

nebo pacientů se sníženou imunitní odpovědí. 
 

Léčba přípravkem Humira nesmí být zahájena u pacientů s diagnostikovanou aktivní tuberkulózou 
(viz bod 4.3). 
 
Ve všech n

íže popsaných situacích by měl být velmi pečlivě posouzen poměr přínosu a rizika léčby. 

 

Jestliže existuje podezření na latentní tuberkulózu, je třeba uvědomit lékaře, jež má zkušenosti 

léčbou tuberkulózy. 

 

případě diagnózy latentní tuberkulózy musí být odpovídající profylaktická antituberkulózní léčba 

započata ještě před zahájením léčby přípravkem Humira a musí být v souladu s místními 

doporučeními. 
 

Použití profylaktické antituberkulózní léčby je třeba zvážit před zahájením léčby přípravkem Humira 
také u 

pacientů, u kterých se, i přes negativní testy na tuberkulózu, vyskytují závažné nebo významné 

rizikové faktory pro její rozvoj nebo mají dřívější anamnézu latentní či aktivní tuberkulózy a nelze 

nich zaručit adekvátní postup léčby.  

 

U pacientů léčených přípravkem Humira se i přes profylaktickou léčbu tuberkulózy objevily případy 
reaktivace tuberkulózy. U 

některých pacientů, kteří byli v minulosti úspěšně léčeni na aktivní 

tuberkulózu, se během léčby přípravkem Humira znovu rozvinula aktivní tuberkulóza. 
 

Pacienty je třeba poučit, aby vyhledali lékaře, pokud se objeví během léčby přípravkem Humira nebo 

po jejím ukončení příznaky suspektní pro tuberkulózu (např. přetrvávající kašel, vyčerpání či váhový 

úbytek, mírně zvýšená teplota, malátnost). 
 
Jiné oportunní infekce 
 

U pacientů používajících přípravek Humira byly hlášeny oportunní infekce, včetně invazivních 
fungálních infekcí. Tyto infekce nebyly u 

pacientů užívajících TNF-antagonisty vždy rozpoznány, což 

mělo za následek opožděné nasazení vhodné léčby a v některých případech vedlo až k fatálnímu 

zakončení. 
 

U pacientů, u nichž se rozvinou známky a příznaky, jako je horečka, malátnost, úbytek hmotnosti, 

pocení, kašel, dyspnoe a/nebo plicní infiltráty či jiné závažné systémové onemocnění s nebo bez 
dop

rovodného šoku, je třeba pomýšlet na možnost invazivní plísňové infekce; používání přípravku 

Humira by mělo být ihned přerušeno. Diagnóza onemocnění a zahájení empirické antifungální terapie 

těchto pacientů by mělo být učiněno po konzultaci s lékařem, který má zkušenost s léčbou pacientů 

invazivními plísňovými infekcemi. 

 
Reaktivace hepatitis B 
 
Reaktivace hepatitis B se objevila u 

těch pacientů, užívajících TNF-antagonisty včetně přípravku 

Humira, kteří jsou chronickými nositeli tohoto viru (tedy surface antigen pozitivní). Některé z případů 

byly fatální. Pacienti by měli být testováni na přítomnost možné nákazy HBV ještě před započetím 

léčby přípravkem Humira. Pacientům, u kterých byl test na infekci hepatitis B pozitivní, je třeba 

doporučit, aby vyhledali pomoc lékaře, který má zkušenosti s léčbou hepatitis B. 
 

Nositelé HBV, kteří vyžadují léčbu přípravkem Humira, musí být v průběhu léčby a několik dalších 

měsíců po jejím ukončení pečlivě sledováni z hlediska výskytu známek či projevů aktivní HBV 
infekce. Adekvátní údaje, vypovídající o 

léčbě pacientů, nositelů HBV, kombinací TNF-antagonisty a 

antivirotika z 

důvodu zabránění reaktivace HBV, nejsou k dispozici. U pacientů, u kterých dojde 

rozvoji HBV reaktivace, musí být přípravek Humira vysazen a je třeba zahájit účinnou antivirovou 

terapii a další podpůrnou léčbu. 
 

Neurologické příhody 
 
V souvislosti s 

podáváním antagonistů TNF včetně přípravku Humira se vzácně vyskytly případy 

nového vzniku nebo exacerbace klinických symptomů a/nebo radiografického průkazu 

demyelinizačního onemocnění centrálního nervového systému, včetně roztroušené sklerózy a optické 

neuritidy a periferního nervového systému, včetně Guillain-Barré syndromu. Předepisující lékaři by 

měli s opatrností zvážit použití přípravku Humira u pacientů s preexistujícími nebo v nedávné době 

vzniklými demyelinizačními poruchami centrálního nebo periferního nervového systému; pokud se 

některá z uvedených poruch objeví, je třeba zvážit vysazení přípravku Humira. Je známo, že existuje 
spojení mezi intermediální uveitidou a 

demyelinizačními poruchami centrálního nervového systému. 

pacientů s neinfekční intermediální uveitidou je třeba před zahájením terapie přípravkem Humira 

pravidelně během léčby provádět neurologické vyšetření k posouzení preexistujících nebo 

vyvíjejících se demyelinizačních poruch centrálního nervového systému. 
 
Alergické reakce 
 

Při podávání přípravku Humira v klinických studiích byly závažné alergické reakce, spojené s jeho 

podáním, pozorovány pouze vzácně. V klinických studiích s přípravkem Humira se občas vyskytly 
nezávažné alergické reakce. Hlášení z 

praxe uvádějí výskyt závažných alergických reakcí, včetně 

anafylaxe, po podání přípravku Humira. Pokud se objeví anafylaktická reakce nebo jiná závažná 
alergická reakce, musí být 

ihned ukončeno podávání přípravku Humira a zahájená příslušná léčba. 

 
Imunosuprese 
 
Ve studii u 

64 pacientů s revmatoidní artritidou, kteří byli léčeni přípravkem Humira, nebylo 

prokázáno snížení hypersenzitivity opožděného typu, snížení hladin imunoglobulinů nebo změna 

počtu efektorových T, B a NK buněk, monocytů/makrofágů a neutrofilů. 

 

Maligní onemocnění a lymfoproliferativní poruchy 
 

kontrolovaných částech klinických studií s antagonisty TNF bylo u pacientů léčených antagonisty 

TNF pozorováno v porovnání s 

kontrolní skupinou pacientů více případů malignit včetně lymfomů. 

Jejich výskyt byl však vzácný. V postmarketingovém období byly u 

pacientů léčených TNF-

antagonisty hlášeny případy leukémie. U pacientů s revmatoidní artritidou s dlouhodobým vysoce 

aktivním zánětlivým onemocněním existuje zvýšené riziko vzniku lymfomu a leukémie, což 

komplikuje odhad rizika. Podle současného stavu znalostí nelze u pacientů léčených antagonisty TNF 

vyloučit možné riziko rozvoje lymfomů, leukémie a jiných maligních onemocnění. 
 

V postmarketingovém období byly u 

dětí, adolescentů a mladých dospělých (do 22 let) užívajících 

TNF-

blokátory (zahájení léčby v ≤ 18 letech věku), včetně adalimumabu, hlášeny malignity, z nichž 

některé byly fatální. Přibližně polovina případů byly lymfomy. Jiné případy představovaly různé 
druhy malignit a zahrnovaly vzácné malignity, které jsou obvykle spojeny s imunosupresí. Riziko 
rozvoje malignit u 

dětí a adolescentů léčených TNF-blokátory nelze vyloučit. 

 
Z postmarketingové praxe u 

pacientů léčených adalimumabem byly hlášeny vzácné případy 

hepatosplenického T-

buněčného lymfomu. Tento vzácný typ T-buněčného lymfomu se vyznačuje 

velmi agresívním průběhem onemocnění a je obvykle fatální. Některé z těchto T-buněčných lymfomů, 
spojované s 

přípravkem Humira, se vyskytly u mladých pacientů léčených současně azathioprinem 

nebo 6-

merkaptopurinem pro zánětlivé střevní onemocnění. Možné riziko kombinace azathioprinu 

nebo 6-

merkaptopurinu a přípravku Humira je třeba pečlivě zvážit. Riziko rozvoje hepatosplenického 

T-

buněčného lymfomu nelze u pacientů léčených přípravkem Humira vyloučit (viz bod 4.8). 

 
Nebyly provedeny žádné studie u 

pacientů s anamnézou maligního onemocnění nebo v případech, kde 

by léčba přípravkem Humira dále pokračovala i u pacientů, u kterých došlo k rozvoji maligního 

onemocnění. Je proto zapotřebí ještě větší opatrnost při úvaze o léčbě přípravkem Humira u těchto 

pacientů (viz bod 4.8). 
 

Všechny pacienty, zvláště pacienty s anamnézou rozsáhlé imunosupresivní léčby nebo pacienty 
s psoriázo

u, kteří byli v minulosti léčeni PUVA, je třeba vyšetřit na přítomnost nemelanomového 

kožního karcinomu ještě před a během léčby přípravkem Humira. U pacientů užívajících TNF-

antagonisty, včetně přípravku Humira, byl také hlášen výskyt melanomu a karcinomu z Merkellových 

buněk (viz bod 4.8). 
 

ověřovací klinické studii, zkoumající užívání jiného antagonisty TNF, infliximabu, u pacientů se 

středně těžkou až těžkou chronickou obstrukční chorobou plicní (CHOPN), bylo u pacientů léčených 
infliximabem pozorován

o více malignit, převážně plic, hlavy a krku v porovnání s kontrolní skupinou 

pacientů. Všichni pacienti byli v minulosti těžcí kuřáci. Z tohoto důvodu je zapotřebí opatrnosti při 
užívání jakéhokoliv TNF-antagonisty u 

pacientů s CHOPN, stejně jako u pacientů s vyšším rizikem 

vzniku malignit v 

důsledku jejich těžkého kuřáctví. 

 

Podle současných údajů není známo, zda léčba adalimumabem ovlivňuje riziko vzniku dysplázie nebo 
kolorektálního karcinomu. Všichni pacienti s ulcerózní kolitidou, u nichž existuje riziko pro vznik 

dysplázie nebo kolorektálního karcinomu (např. pacienti s dlouhotrvající ulcerózní kolitidou nebo 
primární sklerotizující cholangitidou), u kterých se v minulosti vyskytla dysplázie nebo kolorektální 

karcinom, by měli být vyšetřeni na možný rozvoj dysplázie nebo kolorektálního karcinomu ještě před 

zahájením léčby a dále v pravidelných intervalech v jejím průběhu. Toto vyšetření má, v souladu 
s místními požadavky, zahrnovat kolonoskopii a biopsii. 
 
Hematologické reakce 
 

Při užívání antagonistů TNF byly vzácně hlášeny případy pancytopenie včetně aplastické anémie. 

přípravku Humira byly hlášeny nežádoucí příhody v oblasti hematologického systému, včetně 

medicínsky významné cytopenie (např. trombocytopenie, leukopenie). Všem pacientům je nutné 
do

poručit, aby ihned vyhledali lékařskou pomoc, pokud se při léčbě přípravkem Humira vyvinou 

příznaky a projevy podezřelé z krevní dyskrasie (např. přetrvávající horečka, hematomy, krvácení, 
bledost). U 

pacientů s potvrzenými významnými hematologickými abnormalitami je nutné zvážit 

vysazení léčby. 
 

Očkování 
 

Obdobná protilátková odpověď na standardní 23složkovou pneumokokovou vakcínu a třísložkovou 

virovou vakcínu proti chřipce byla pozorována ve studii s 226 dospělými subjekty s revmatoidní 

artritidou, kteří byli léčeni adalimumabem nebo placebem. Nejsou k dispozici žádné údaje, týkající se 

sekundárního přenosu infekce v důsledku živé vakcíny u pacientů léčených přípravkem Humira. 

Pacienti léčení přípravkem Humira mohou dostat několik vakcín současně, s výjimkou živých vakcín. 

10 

 

Doporučuje se, aby pediatričtí pacienti absolvovali pokud možno všechna doporučená očkování 

souladu se současnými vakcinačními směrnicemi ještě před zahájením léčby přípravkem Humira. 

 

Pacienti léčení přípravkem Humira mohou být souběžně očkováni, s výjimkou očkování živými 

vakcínami. Podávání živých vakcín se také nedoporučuje u dětí, které byly adalimumabu vystaveny in 

utero, a to po dobu 5 měsíců od poslední dávky adalimumabu, jež byla matce během těhotenství 
podána. 
 

Městnavé srdeční selhání 
 
V klinické studii s 

jiným antagonistou TNF bylo pozorováno zhoršení městnavého srdečního selhání a 

zvýšení mortality na městnavé srdeční selhání. Případy zhoršení městnavého srdečního selhání byly 

rovněž popsány u pacientů léčených přípravkem Humira. U pacientů s mírným srdečním selháním 

(třída I/II podle NYHA) se musí přípravek Humira podávat s opatrností. Přípravek Humira je 
kontraindikován u 

středně těžkého až těžkého srdečního selhání (viz bod 4.3). U pacientů, u kterých 

dojde k rozvoji nebo 

zhoršení příznaků městnavého srdečního selhání, musí být léčba přípravkem 

Humira ukončena. 
 
Autoimunitní procesy 
 

Léčba přípravkem Humira může vést ke tvorbě autoimunitních protilátek. Dopad dlouhodobé léčby 

přípravkem Humira na rozvoj autoimunitních onemocnění není znám. Jestliže se u pacienta 
v souvislosti s 

léčbou přípravkem Humira vyvinou symptomy, svědčící pro lupus-like syndrom a má-li 

pozitivní protilátky proti dvoušroubovici DNA, pak u 

něj léčba přípravkem Humira nesmí dále 

pokračovat (viz bod 4.8). 
 

Současné podávání biologických DMARDs nebo antagonistů TNF 
 

klinických studiích sledujících současné podávání anakinry a dalšího antagonisty TNF – 

etanerceptu, byly pozorovány závažné infekce, přičemž nebyl zjištěn žádný další klinický přínos 
v porovnání s monoterapií etanerceptem. Vzhledem k 

původu nežádoucích účinků pozorovaných při 

kombinované léčbě etanerceptem a anakinrou se mohou vyskytnout obdobné toxické projevy při 

podávání kombinace anakinry a jiných antagonistů TNF. Proto se nedoporučuje používat kombinaci 
adalimumabu a anakinry (viz bod 4.5). 
 

Současné používání adalimumabu spolu s jinými biologickými DMARDs (např. anakinra a abatacept) 

nebo jinými antagonisty TNF se nedoporučuje na základě možného zvýšení rizika infekcí včetně 
závažných infekcí, ale i možných farmakologických interakcí (viz bod 4.5). 
 
Chirurgické výkony 
 

pacientů léčených přípravkem Humira existují jen omezené zkušenosti týkající se bezpečnosti 

přípravku v souvislosti s chirurgickými výkony. Při plánování chirurgického výkonu je třeba vzít 

úvahu dlouhý poločas adalimumabu. Pacient, u kterého je nutná operace během léčby přípravkem 

Humira, musí být pečlivě sledován z hlediska vzniku infekcí a musí být provedena příslušná opatření. 

pacientů léčených přípravkem Humira, u kterých byla provedena arthroplastika, existují jen 

omezené zkušenosti týkající se bezpečnosti přípravku. 
 

Obstrukce tenkého střeva 
 

Selhání odpovědi na léčbu u Crohnovy choroby může signalizovat výskyt fixované fibrotické 

striktury, která si může vyžádat chirurgickou léčbu. Dostupné údaje naznačují, že přípravek Humira 

nezhoršuje ani nezpůsobuje striktury. 
 

11 

Starší pacienti 
 
Frekvence závažných infekcí u 

pacientů ve věku nad 65 let (3,7 %), léčených přípravkem Humira, 

byla vyšší než u 

pacientů ve věku do 65 let (1,5 %). Některé z těchto infekcí měly fatální zakončení. 

Při léčbě starších pacientů je zapotřebí věnovat obzvláštní pozornost riziku vzniku infekcí. 
 
Pediatrická populace 
 

Viz Očkování výše. 
 
4.5  Interakce s 

jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 

 

Přípravek Humira byl studován u pacientů s revmatoidní artritidou polyartikulární juvenilní 
idiopatickou artritidou a psoriatickou artritidou, u kterých byl podáván v monoterapii nebo 
v kombinaci s 

methotrexátem. Při podávání přípravku Humira v kombinaci s methotrexátem byla 

v porovnání s 

monoterapií tvorba protilátek nižší. Podávání přípravku Humira bez methotrexátu vedlo 

ke zvýšené tvorbě protilátek, zvýšené clearance a snížené účinnosti adalimumabu (viz bod 5.1). 
 

Kombinovat přípravek Humira s anakinrou se nedoporučuje (viz bod 4.4 „Současné podávání 

biologických DMARDs nebo antagonistů TNF“). 
 

Kombinovat přípravek Humira s abataceptem se nedoporučuje (viz bod 4.4 „Současné podávání 

biologických DMARDs nebo antagonistů TNF“). 
 
4.6 

Fertilita, těhotenství a kojení 

 

Ženy ve fertilním věku/Antikoncepce u mužů a žen 
 

Ženám ve fertilním věku se důrazně doporučuje k zabránění těhotenství používat vhodnou 
antikoncepci a v 

jejím používání pokračovat po dobu nejméně pěti měsíců po posledním podání 

přípravku Humira. 
 

Těhotenství 
 
Jsou k dispozici omezené klinické údaje o 

podávání přípravku Humira během těhotenství. 

 

Ve vývojové toxikologické studii prováděné na opicích nebyly zjištěny známky toxicity u matek, 

embryotoxicity či teratogenity. Preklinická data o účinku adalimumabu na postnatální toxicitu nejsou 
k dispozici (viz bod 5.3). 
 
Adalimumab podávaný v 

těhotenství může vzhledem k inhibici TNFα ovlivnit normální 

imunologickou odpověď u novorozenců. Podávání adalimumabu v těhotenství se nedoporučuje. 
 
Adalimumab 

může přecházet přes placentu do séra dětí narozeným matkám, které byly v těhotenství 

adalimumabem léčeny. V důsledku toho mohou být tyto děti náchylnější k infekcím. Podávání živých 

vakcín dětem, které byly in utero adalimumabu vystaveny, se nedoporučuje po dobu 5 měsíců po 
poslední injekci adalimumabu, kterou matka v 

průběhu těhotenství dostala.  

 
Kojení 
 

Není známo, zda se adalimumab vylučuje do mateřského mléka, případně zda po požití adalimumabu 
dochází k jeho systémové absorpci. 
 
Protože se však lidsk

é imunoglobuliny vylučují do mléka, ženy nesmějí kojit v průběhu léčby 

přípravkem Humira a ještě nejméně pět měsíců po jejím ukončení. 
 

12 

Fertilita 
 

Preklinické studie zaměřené na vliv adalimumabu na fertilitu nejsou k dispozici. 
 
4.7 

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 

 

Přípravek Humira může mít podružný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Po použití přípravku 

Humira se může objevit vertigo a zrakové poruchy (viz bod 4.8). 
 
4.8 

Nežádoucí účinky 

 

Souhrnný bezpečnostní profil 
 

Přípravek Humira byl hodnocen u 9 506 pacientů v kontrolovaných a otevřených pivotních studiích po 
dobu až 60 

měsíců nebo déle. Tyto studie zahrnovaly pacienty s revmatoidní artritidou s krátkým a 

dlouhým trváním, pacienty s juvenilní idiopatickou artritidou (polyartikulární juvenilní idiopatickou 

artritidou a entezopatickou artritidou), stejně jako pacienty s axiální spondylartritidou (ankylozující 

spondylitidou a axiální spondylartritidou bez radiologického průkazu AS), psoriatickou artritidou, 
pacienty s Crohnovou chorobou, ulcerózní kolitidou, psoriázou a pacienty s hidradenitis suppurativa a 
uveitidou. Pivotní kontrolované studie zahrnovaly 6 089 

pacientů léčených přípravkem Humira a 

3 801 

pacientů, kteří v kontrolovaném období studií dostávali placebo nebo aktivní srovnávací lék. 

 

Podíl pacientů, kteří předčasně ukončili léčbu pro nežádoucí účinky ve dvojitě zaslepené kontrolované 

části klíčových studií, byl 5,9 % pacientů léčených přípravkem Humira a 5,4 % u pacientů užívajících 

kontrolní léčbu. 
 

Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky jsou infekce (jako je nasofaryngitida, infekce horních 
dýchacích cest a sinusitida), reakce v 

místě injekčního vpichu (erytém, svědění, krvácení, bolest nebo 

otoky), bolesti hlavy a muskuloskeletální bolest. 
 

U přípravku Humira byly hlášeny závažné nežádoucí účinky. TNF antagonisté, jako například 

přípravek Humira, ovlivňují imunitní systém a jejich užití může ovlivňovat schopnost 

obranyschopnosti organismu vůči infekci a rakovinnému bujení. U přípravku Humira byly také 
hlášeny fatální 

a život ohrožující infekce (včetně sepse, oportunních infekcí TBC), HBV reaktivace a 

různé malignity (včetně leukémie, lymfomů a HSTCL). 
 

Byly také hlášeny závažné hematologické, neurologické a autoimunní reakce. Tyto zahrnují vzácně se 

vyskytující případy pancytopenie, aplastické anémie, centrálních a periferních demyelinizačních 

chorob, případy lupus erythematodes a stavů podobných lupusu a Stevens-Johnsonův syndrom. 
 
Pediatrická populace 
 

Obecně byly nežádoucí účinky u pediatrických pacientů, pokud jde o typ a četnost výskytu, podobné 

těm, které byly pozorovány u dospělých pacientů. 
 

Tabulkový seznam nežádoucích účinků 
 

Následující výčet nežádoucích účinků je založen na zkušenosti z klinických studií a z období 

postmarketingu, účinky jsou seřazeny podle orgánových systémů a frekvence výskytu v tabulce 6 

níže: velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 do < 1/10); méně časté (≥ 1/1 000 do < 1/100); vzácné 
(

≥ 1/10 000 do < 1/1 000) a není známo (z 

dostupných údajů nelze určit). V každé skupině četností 

jsou nežádo

ucí účinky řazeny podle klesající závažnosti. Jsou zde zahrnuty účinky, které se, napříč 

jednotlivými indikacemi, vyskytovaly s 

nejvyšší frekvencí. Hvězdička (*) se ve sloupci tříd 

orgánových systémů vyskytuje tehdy, pokud lze další informace nalézt na jiných místech textu, 
v bodech 4.3, 4.4 a 4.8. 
 

13 

Tabulka 6 

Nežádoucí účinky 

 

Třídy orgánových systémů 

Frekvence 

Nežádoucí účinek 

Infekce a infestace* 

Velmi časté 

I

nfekce dýchacích cest (včetně infekce dolních a 

horních cest dýchacích, pneumonie, sinusitidy, 
faryngitidy, nazofaryngitidy, bronchitidy a 
pneumonie vyvolané herpetickými viry) 
 

Časté 

S

ystémové infekce (včetně sepse, kandidózy a 

chřipky), 

střevní infekce (včetně virové gastroenteritidy), 

infekce kůže a měkkých tkání (včetně paronychia, 
celulitidy, impetiga, nekrotizující fasciitidy a 
herpes zoster), 
ušní infekce, 

orální infekce (včetně herpes simplex, orální 
herpes a zubních infekcí),  

infekce reprodukčního systému (včetně 
vulvovaginální myotické infekce), 

infekce močových cest (včetně pyelonefritidy), 

plísňové infekce, 
kloubní infekce  
 

Méně časté 

N

eurologické infekce (včetně virové meningitidy), 

oportunní infekce a tuberkulóza (včetně 
kokcidiomykózy, histoplasmózy a infekcí 

způsobených mycobacterium avium complex), 
bakteriální infekce, 

oční infekce, 
divertikulitida

1)

 

 

Novotvary benigní, maligní a 

blíže neurčené (zahrnující 
cysty a polypy)* 
 

Časté 

K

arcinom kůže vyjma melanomu (včetně 

karcinomu z 

bazálních buněk a skvamózního 

buněčného karcinomu), 
benigní neoplázie 
 

Méně časté 

Lymfom**, 
novotvary 

solidních orgánů (včetně karcinomu 

prsu, plicní neoplázie a neoplázie štítné žlázy), 
melanom** 
 

Vzácné 

Leukémie

1)

 

Není známo 

Hepatosplenický T-

buněčný lymfom

1) 

karcinom z 

Merkellových buněk (neuroendokrinní 

karcinom kůže)

 

Poruchy krve a lymfatického 
systému* 

Velmi časté 

L

eukopenie (včetně neutropenie a 

agranulocytózy), 
anémie 
 

Časté 

Leukocytóza, 
trombocytopenie, 
 

Méně časté 

Idiopatická trombocytopenická purpura 
 

14 

Vzácné 

Pancytopenie 
 

Poruchy imunitního systému* 

Časté 

Hypersenzitivita, 
alergie 

(včetně sezónní alergie) 

 

Méně časté 

Sarkoidóza

1)

, vaskulitida 

Vzácné 
 

anafylaxe

1)

 

Poruchy metabolismu a 
výživy 

Velmi časté 

Z

výšení lipidů 

 

Časté 

Hypokalémie, 

zvýšení kyseliny močové, 
abnormální hladina sodíku v krvi, 
hypokalcémie, 
hyperglykémie, 
hypofosfatémie, 
dehydratace 

 

 

Psychiatrické poruchy 

Časté 

A

lterace nálady (včetně deprese), 

úzkost, nespavost 

Poruchy nervového systému* 

Velmi časté 

Bolesti hlavy 
 

Časté 

P

arestezie (včetně hypestézie), 

migréna, 

útlak nervových kořenů 
 

Méně časté 

Cévn

í mozková příhoda

1)

třes, 
neuropatie 
 

Vzácné 

Roztroušená skleróza, 

demyelinizační poruchy (např. optická neuritida, 
Guillain-Barré syndrom)

1)

 

 

Poruchy oka 

Časté 

Poruchy zraku, 
konjunktivitida, 
blefaritida, 
otoky oka 
 

Méně časté 

Diplopie 
 

Poruchy ucha a labyrintu 

Časté 

Vertigo 
 

Méně časté 

Ztráta sluchu, 
tinnitus 
 

Srdeční poruchy* 

Časté 

Tachykardie, 
 

Méně časté 

Infarkt myokardu

1)

arytmie, 

městnavé srdeční selhání 
 

Vzácné 

S

rdeční zástava 

 

15 

Cévní poruchy 

Časté 

Hypertenze, 
záchvaty zrudnutí, 
hematomy 
 

Méně časté 

Aneurysma aorty, 
cévní arteriální okluze, 
tromoflebitida 
 

Respirační, hrudní a 
mediastinální poruchy* 

Časté 

Astma, 
dyspnoe, 
kašel 
 

Méně časté 

Plicní embolie,

1)

 

intersticiální plicní choroba, 

chronická obstrukční plicní nemoc, 
pneumonitida, 
pleurální výpotek

1)

 

 

Vzácné 

Plicní fibróza

1)

 

 

Gastrointestinální poruchy 

Velmi časté 

B

olesti břicha, 

nausea a zvracení 
 

Časté 

Krvácení z GI traktu, 
dyspepsie, 
gastroesofageální reflexní choroba, 
sicca syndrom 
 

Méně časté 

Pankreatitida, 
dysfagie, 

edém obličeje 
 

Vzácné 

P

erforace střeva

1)

 

 

Poruchy jater a žlučových 
cest* 

Velmi časté 

Z

výšení jaterních enzymů 

 

Méně časté 

Steatóza jater, 
cholecystitida a cholelithiáza, 
zvýšení bilirubinu 
 

Vzácné 

Hepatitida, 
reaktivace hepatitidy B

1)

autoimunní hepatitida

1)

 

 

Není známo 

Selhání jater

1)

 

 

Poruchy kůže a podkožní 

tkáně 

Velmi časté 

R

ash (včetně exfoliativního rashe) 

 

16 

Časté 

N

ový výskyt nebo zhoršení psoriázy (včetně 

palmoplantární pustulózní psoriázy)

1)

urtikarie, 

tvorba modřin (včetně purpury), 

dermatitida (včetně ekzému), 
onychoklázie, 
hyperhidróza, 
alopecie

1)

pruritus 
 

Méně časté 

N

oční pocení, 

zjizvení 
 

Vzácné 
 
 
 
 
Není známo 
 

Erythema multiforme

1)

Stevens-

Johnsonův syndrom

1)

angioedém

1)

kožní vaskulitida

1) 

 
Z

horšení příznaků dermatomyozitidy

1)

 

 

Poruchy svalové a kosterní 
soustavy 

a pojivové tkáně 

Velmi časté 

Muskuloskeletální bolesti 
 

Časté 

S

valové spasmy (včetně zvýšení 

kreatinfosfokinázy v krvi) 
 

Méně časté 

Rhabdomyolýza, 
systémový lupus erytmematosus 
 

Vzácné 

Lupus-like syndrom

1)

 

 

Poruchy ledvin a močových 
cest 

Časté 

Poškození ledvin, 
hematurie 
 

Méně časté 

Nykturie 
 

Poruchy reprodukčního 
systému a prsu  
 

Méně časté 

Erektilní dysfunkce 

Celkové poruchy a reakce 

místě aplikace* 

Velmi časté 

Reakce v 

místě injekčního vpichu (včetně erytému 

místě vpichu injekce) 

 

Časté 

Bolesti na hrudi, 
edém, 
pyrexie

1)

 

 

Méně časté 

Z

áněty 

 

Vyšetření * 

Časté 

P

oruchy koagulace a krvácení (včetně prodloužení 

aktivovaného parciálního tromboplastinového 

času), 

pozitivní test autoprotilátek (včetně protilátek 
proti dvoušroubovici DNA), 
zvýšení laktátdehydrogenázy v krvi 
 

Poranění, otravy a 
procedurální komplikace 

Časté 

Poruchy hojení 

17 

 

 
* další informace lze nalézt na jiných místech textu, v bodech 4.3, 4.4 a 4.8 
** 

včetně otevřené fáze prodloužených studií 

1)

 

včetně údajů ze spontánního hlášení 

 
Uveitida 
 

Bezpečnostní profil u pacientů s uveitidou léčených přípravkem Humira jednou za dva týdny byl 

souladu se známým bezpečnostním profilem přípravku Humira. 

 

Popis vybraných nežádoucích účinků 
 
Reakce v 

místě injekčního vpichu 

 

V klíčových kontrolovaných studiích se u 12,9 % dětských a dospělých pacientů léčených přípravkem 
Humira vyvinuly reakce v 

místě vpichu (erytém a/nebo svědění, krvácení, bolest nebo otok) 

v porovnání se 

7,2 % pacientů léčených placebem nebo aktivní kontrolou. Reakce v místě injekčního 

vpichu nevyžadovaly přerušení podávání léčivého přípravku. 
 
Infekce 
 

V klíčových kontrolovaných studiích se u dětských a dospělých pacientů léčených přípravkem Humira 
vyskytla infekce ve frekvenci 1,51 a u 

pacientů léčených placebem nebo aktivní kontrolou ve 

frekvenci 1,46 

případů na pacienta léčeného po dobu jednoho roku (případ/pacient/rok). Jednalo se 

především o nazofaryngitidu, infekci horních cest dýchacích a sinusitidu. Většina pacientů 
p

okračovala po vyléčení infekce v léčbě přípravkem Humira. 

 
Výskyt závažných infekcí u 

pacientů léčených přípravkem Humira činil 0,04 případů/pacient/rok a 

pacientů léčených placebem nebo aktivní kontrolou 0,03 případů/pacient/rok. 

 
V kontrolovaných a ote

vřených studiích u dospělých i pediatrických pacientů s přípravkem Humira 

byly hlášeny závažné infekce (včetně fatálních infekcí, které se vyskytovaly vzácně), jako jsou 

tuberkulóza (včetně miliární a mimoplicní tuberkulózy) a invazivní oportunní infekce (např. 
diseminovaná nebo mimoplicní histoplasmóza, blastocystóza, kokcidiomykóza, pneumocystóza, 

kandidóza, aspergilóza a listerióza). Většina případů tuberkulózy se vyskytla v prvních osmi měsících 

po zahájení léčby a mohlo se jednat o opětovné vzplanutí latentního onemocnění. 
 

Maligní onemocnění a lymfoproliferativní poruchy  
 
Ve studiích s 

přípravkem Humira nebyly u 249 pediatrických pacientů s juvenilní idiopatickou 

artritidou (polyartikulární juvenilní idiopatickou artritidou a entezopatickou artritidou) pozorovány 

žádné malignity při expozici odpovídající 655,6 pacientorokům léčby. Žádné malignity nebyly navíc 
pozorovány ani u 

192 pediatrických pacientů při expozici 498,1 pacientoroků léčby v průběhu studií 

přípravkem Humira, zaměřených na pediatrické pacienty s Crohnovou chorobou. Žádné malignity 

nebyly pozorovány u 

77 pediatrických pacientů při expozici 80 pacientoroků léčby v průběhu studie 

přípravkem Humira u pediatrických pacientů s chronickou ložiskovou psoriázou. U 60 pediatrických 

pacientů s expozicí 58,4 pacientoroků nebyly pozorovány žádné malignity během klinického 
hodnocení s 

přípravkem Humira u pediatrických pacientů s uveitidou. 

 

průběhu kontrolovaného období klíčových klinických studií u dospělých pacientů s přípravkem 

Humira, v trván

í nejméně 12 týdnů, byly u pacientů se středně těžkou až těžkou aktivní revmatoidní 

artritidou, ankylozující spondylitidou, 

axiální spondylartritidou bez radiologického průkazu AS, 

psoriatickou artritidou, psoriázou, hidradenitis suppurativa, Crohnovou chorobou, ulcerózní kolitidou 

a uveitidou pozorovány případy malignit jiného druhu, než jsou lymfomy či nemelanomový karcinom 

kůže, s četností výskytu 6,8 (4,4 a 10,5) (na 1 000 pacientoroků při 95% intervalu spolehlivosti, 
v porovnání s 

četností jejich výskytu 6,3 (3,4 a 11,8) na 1 000 pacientoroků u kontrolní skupiny. 

18 

Skupina s 

přípravkem Humira zahrnovala 5 291 pacientů a 3 444 pacientů bylo v kontrolní skupině 

(průměrná doba trvání léčby byla 4,0 měsíce u přípravku Humira a 3,8 měsíce u pacientů léčených 
k

ontrolou). Četnost výskytu kožních karcinomů nemelanomového typu (95% interval spolehlivosti) 

byla 8,8 (6,0 a 13,0) na 1 

000 pacientoroků u pacientů léčených přípravkem Humira a 3,2 (1,3 a 7,6) 

na 1 000 

pacientoroků v kontrolní skupině. Z těchto kožních karcinomů se skvamózní buněčný 

karcinom vyskytoval s 

četností 2,7 (1,4 a 5,4) na 1 000 pacientoroků při 95% intervalu spolehlivosti 

pacientů léčených přípravkem Humira a 0,6 (0,1 a 4,5) na 1 000 pacientoroků u kontrolních 

pacientů. Četnost výskytu lymfomů (95% interval spolehlivosti) byla 0,7 (0,2 a 2,7) na 1 000 

pacientoroků u pacientů léčených přípravkem Humira a 0,6 (0,1 a 4,5) na 1 000 pacientoroků 

kontrolních pacientů. 

 

Když se zkombinují kontrolovaná období těchto studií a probíhající a ukončené otevřené rozšířené 
fáze studií s 

průměrnou délkou trvání přibližně 3,3 roku, zahrnující 6 427 pacientů a více než 

26 439 pacient

oroků léčby, pak pozorovaná četnost výskytu malignit jiného typu, než jsou lymfomy a 

nemelanomové karcinomy kůže, činí přibližně 8,5 na 1 000 pacientoroků. Pozorovaná četnost výskytu 

nemelanomového typu kožního karcinomu činí přibližně 9,6 na 1 000 pacientoroků a pozorovaná 

četnost lymfomů je přibližně 1,3 na 1 000 pacientoroků. 
 

Ve sledování po uvedení přípravku na trh v období od ledna 2003 do prosince 2010, a to především 

pacientů s revmatoidní artritidou, činil výskyt všech hlášených malignit přibližně 2,7 na 

1 000 

pacientoroků léčby. Hlášená četnost výskytu u kožního karcinomu nemelanomového typu činila 

přibližně 0,2 a u lymfomů přibližně 0,3 na 1 000 pacientoroků léčby (viz bod 4.4). 
 

U pacientů léčených adalimumabem byly hlášeny vzácné postmarketingové případy 
hepatosplenického T-

buněčného lymfomu (viz bod 4.4). 

 
Autoprotilátky 
 

pacientů bylo prováděno vyšetření na autoprotilátky v různých časových intervalech studií I–V 

s revmatoidní artritidou. V 

těchto studiích byly u 11,9 % pacientů léčených přípravkem Humira a 

u 8,1 

% pacientů léčených placebem a aktivní kontrolou, kteří měli negativní výchozí titry 

antinukleárních protil

átek, zjištěny pozitivní titry ve 24. týdnu léčby. U dvou pacientů z 3 441 

nemocných léčených přípravkem Humira ve všech studiích s revmatoidní a psoriatickou artritidou 
došlo k 

rozvoji klinických příznaků naznačujících možnost nového vzniku syndromu podobnému 

lupusu. Po vysazení léčby došlo u těchto pacientů ke zlepšení. U žádného pacienta nedošlo k rozvoji 

lupózní nefritidy či symptomů postižení centrálního nervového systému. 
 
Hepatobiliární poruchy 
 
V kontrolovaných klinických studiích fáze 3 s 

přípravkem Humira, zaměřených na revmatoidní 

artritidu a psoriatickou artritidu, se po sledovanou dobu trvání v 

rozmezí od 4 do 104 týdnů objevilo 

zvýšení ALT 

≥ 3 x ULN u 3,7 % pacientů léčených přípravkem Humira a u 1,6 % pacientů léčených 

kontrolním přípravkem. 
 
V kontrolovaných klinických studiích fáze 3 s 

přípravkem Humira u pacientů s polyartikulární 

juvenilní idiopatickou artritidou ve věku 4 až 17 let a entezopatickou artritidou ve věku 6 až 17 let se 
objevilo zvýšení ALT 

≥ 3 x ULN u 6,1 % pacientů léčených přípravkem Humira a u 1,3 % pacientů 

léčených v kontrolní skupině. Ve většině případů se zvýšení ALT vyskytlo při současném podávání 

methotrexátu. Žádné zvýšení ALT ≥ 3 x ULN se nevyskytlo ve fázi 3 klinické studie s přípravkem 
Humira u 

pacientů s polyartikulární juvenilní idiopatickou artritidou ve věku 2 až < 4 let. 

 
V kontrolovaných klinických studiích fáze 3 s 

přípravkem Humira u pacientů s Crohnovou chorobou a 

ulcerózní kolitidou se po sledovanou dobu trvání v 

rozmezí od 4 do 52 týdnů objevilo zvýšení ALT 

≥ 3 x ULN u 0,9 % pacientů léčených přípravkem Humira a u 0,9 % pacientů léčených kontrolním 

přípravkem. 
 

19 

V klinické studii fáze 3 s 

přípravkem Humira u pediatrických pacientů s Crohnovou chorobou, která 

hodnotila účinnost a bezpečnost dvou udržovacích dávkovacích režimů upravených dle hmotnosti po 

hmotnostně upravené indukční léčbě do 52 týdnů léčby, se objevilo zvýšení ALT ≥ 3 x ULN u 2,6 % 

(5 ze 192) pacientů, z nichž 4 byli vystaveni současné léčbě imunosupresiv. 
 
V kontrolovaných klinických studiích fáze 3 s 

přípravkem Humira u pacientů s ložiskovou psoriázou 

se po sledovanou dobu trvání v 

rozmezí od 12 do 24 týdnů objevilo zvýšení ALT ≥ 3 x ULN u 1,8 % 

pacientů léčených přípravkem Humira a u 1,8 % pacientů léčených kontrolním přípravkem. 
 
Žádné zvýšení ALT 

≥ 3 x ULN se nevyskytlo v klinické studii fáze 3 s přípravkem Humira 

pediatrických pacientů s ložiskovou psoriázou. 

 
V kontrolovaných klinických studiích s 

přípravkem Humira (úvodní dávky 160 mg v týdnu 0 a 80 mg 

v týdnu 2, následované 40 mg jedn

ou týdně počínaje týdnem 4) u pacientů s hidradenitis suppurativa 

se sledovanou dobou trvání v 

rozmezí od 12 do 16 týdnů se objevilo zvýšení ALT ≥ 3 x ULN u 0,3 % 

pacientů léčených přípravkem Humira a u 0,6 % pacientů léčených kontrolním přípravkem. 
 
V kontrolovaných klinických studiích s 

přípravkem Humira (úvodní dávky 80 mg v týdnu 0, 

následované 40 mg jednou za dva týdny počínaje týdnem 1) se u dospělých pacientů s uveitidou 

léčených až po dobu 80 týdnů se střední expozicí 166,5 dne v případě terapie přípravkem Humira a 
105,0 dne v 

případě terapie kontrolním přípravkem objevilo zvýšení ALT ≥ 3 x ULN u 2,4 % pacientů 

léčených přípravkem Humira a u 2,4 % pacientů léčených kontrolním přípravkem. 
 

klinických studiích napříč všemi indikacemi byli pacienti se zvýšeným ALT asymptomatičtí a ve 

většině případů bylo zvýšení ALT přechodné a vymizelo s pokračováním léčby. Nicméně po uvedení 

přípravku na trh byly u pacientů, jimž byl podáván adalimumab, hlášeny případy selhání jater, stejně 

jako případy méně závažných poruch jater, které mohou selhání jater předcházet, jako je hepatitida, 

včetně autoimunní hepatitidy. 
 

Současná léčba azathioprinem/6-merkaptopurinem 
 
Ve studiích s Crohnovou chorobou byla u 

dospělých pacientů léčených kombinací přípravku Humira 

spolu s azathioprinem/6-merkaptopurinem pozorována vyšší incidence malignit a závažných 

nežádoucích účinků souvisejících s infekcemi v porovnání s pacienty, kteří byli léčeni pouze 

přípravkem Humira. 
 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky 
 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 

pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 

aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích 

účinků uvedeného v 

Dodatku V

. 

 
4.9 

Předávkování 

 
V klinických studiích nebyla pozorována toxicita omezující dávku léku. Nejvyšší hodnocenou dávkou 
bylo opakované intravenózní podávání 10 

mg/kg, což je přibližně 15násobek doporučené dávky. 

 
 
5. 

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 

 
5.1 

Farmakodynamické vlastnosti 

 
Farmakoterapeutická skupina: Imunosupresiva, Inhibitory tumor nekrotizujícího faktoru alfa (TNF-

α), 

ATC kód: L04AB04 
 

20 

Mechanismus účinku 
 
Adalimumab se specificky váže na TNF a neutralizuje biologickou funkci TNF blokováním jeho 
interakce s 

p55 a p75 TNF receptorů na povrchu buněk. 

 

Adalimumab rovněž moduluje biologickou odpověď, která je indukována nebo regulována TNF, 

včetně změn hladin adhezních molekul zodpovědných za migraci leukocytů (ELAM-1, VACM-1 a 
ICAM-

1 při IC

50

 0,1–0,2 nM). 

 

Farmakodynamické účinky 
 

Po léčbě přípravkem Humira byl u pacientů s revmatoidní artritidou v porovnání s výchozím stavem 

pozorován rychlý pokles hladin ukazatelů akutní fáze zánětu (C-reaktivní protein (CRP) a sedimentace 

erytrocytů (FW)) a sérových cytokinů (IL-6). Po podání přípravku Humira byly rovněž sníženy sérové 
koncentrace matrixových metaloproteináz (MMP-1 a MMP-

3), které vyvolávají přestavbu tkání 

způsobující destrukci chrupavek. U pacientů léčených přípravkem Humira obvykle došlo ke zlepšení 

hematologických známek chronického zánětu. 
 

Rychlý pokles hladin CRP během léčby přípravkem Humira byl také pozorován u pacientů 
s polyartikulární juvenilní idiopatickou artritidou, Crohnovou chorobou, ulcerózní kolitidou a 
hidradenitis suppurativa. U 

pacientů s Crohnovou chorobou bylo také pozorováno snížení počtu buněk 

exprimujících markery zánětlivých faktorů v tlustém střevě, což zahrnovalo i významný pokles 

exprese TNFα. Endoskopické zkoumání střevní sliznice jednoznačně prokázalo slizniční hojení 

pacientů léčených adalimumabem. 

 

Klinická účinnost a bezpečnost 
 
Juvenilní idiopatická artritida (JIA) 
 
Polyartikulární juvenilní idiopatická artritida (pJIA) 
 

Bezpečnost a účinnost přípravku Humira byla hodnocena ve dvou studiích (pJIA I a pJIA II) u dětí 

aktivní polyartikulární nebo polyartikulárním průběhem juvenilní idiopatické artritidy, které trpěly 

různými typy výskytu JIA (nejčastěji revmatoidní faktor negativní nebo pozitivní polyartritida a 

rozšířená oligartritida). 
 
pJIA I 
 

Bezpečnost a účinnost přípravku Humira byla hodnocena v multicentrické, randomizované, dvojitě 
zaslepené studii paralelních skupin u 

171 dětí ( ve věku 4 až 17 let) s polyartikulární JIA. V otevřené 

úvodní fázi (OL LI, open-label lead in phase) studie byli pacienti 

rozděleni do dvou skupin, na 

pacienty léčené MTX (methotrexátem) a pacienty neléčené MTX. Pacienti ve skupině neléčené MTX 

byli buď dosud neléčení, nebo jim byl MTX vysazen minimálně dva týdny před zahájením léčby 

sledovaným přípravkem. Pacienti, kteří zůstali na stabilních dávkách NSAID a prednisonu (≤ 0,2 mg 

/kg/den nebo při maximu 10 mg/den). V OL LI fázi dostávali všichni pacienti dávku 24 mg/m

až do 

maximální dávky 40 mg přípravku Humira jednou za dva týdny po dobu 16 týdnů. Distribuce pacientů 

podle věku a dále dle toho, zda dostávali minimální, střední nebo maximální dávku v průběhu OL LI 

fáze studie je znázorněna v tabulce 7. 
 

21 

Tabulka 7  

Distribuce pacientů podle věku a dávky adalimumabu, podávané v průběhu OL LI fáze 

 

Skupina dle věku 

Počet pacientů ve výchozím stavu 

n (%) 

Minimální, 

střední a maximální 

dávka 

4 až 7 let 

31 (18,1) 

10, 20 a 25 mg 

8 až 12 let 

71 (41,5) 

20, 25 a 40 mg 

13 až 17 let 

69 (40,4) 

25, 40 a 40 mg 

 
Pacienti 

, kteří vykazovali v týdnu 16 odpověď v pediatrickém (Ped) ACR 30,byli vhodní 

randomizaci do dvojitě zaslepené (DB) fáze, kdy dostávali buď přípravek Humira v dávce 24 mg/m

až do maximální dávky 40 mg, 

či placebo každý druhý týden po dobu dalších 32 týdnů nebo do doby 

vzplanutí onemocnění. Kritéria vzplanutí byla definována jako zhoršení o ≥ 30 % v porovnání 
s výchozím stavem u 

≥ 

3 ze 6 hlavních kritérií pediatrického ACR, přítomnost ≥ 2 aktivních kloubů a 

zlepšení o 

> 30 % u 

ne více než 1 ze 6 kritérií. Po 32 týdnech léčby nebo při vzplanutí onemocnění 

byli pacienti vhodní k 

zařazení do otevřené prodloužené fáze. 

 

Tabulka 8  

Odpovědi v Ped ACR 30 ve studii s JIA 

 

Skupina 

MTX 

Bez MTX 

Fáze 

 

 

OL-

LI 16 týdnů 

 

 

Odpovědi Ped ACR 30 
(n/N) 

94,1 % (80/85) 

74,4 % (64/86) 

Výsledky účinnosti 

Dvojitě zaslepených 32 

týdnů 

Humira/MTX 

(N = 38) 

Placebo/MTX 

(N = 37) 

Humira 

(N = 30) 

Placebo 

(N = 28) 

Vzplanutí onemocnění 

na konci 32 týdnů

a

 (n/N) 

36,8 % (14/38) 

64,9 % (24/37)

b

 

43,3 % (13/30) 

71,4 % (20/28)

c

 

Medián doby do 

vzplanutí onemocnění 

32 týdnů 

20 týdnů 

32 týdnů 

14 týdnů 

Odpovědi Ped ACR 30/50/70 v týdnu 48 byly významně vyšší než ty u pacientů léčených placebem  

b

 p = 0,015 

c

 p = 0,031 

 
Mezi 

těmi, jež dosáhli odpovědi v týdnu 16 (n=144), byly odpovědi pediatrického ACR v OLE fázi 

udržovány na hodnotách 30/50/70/90 po dobu až šesti let u 

těch pacientů, jež byli léčeni přípravkem 

Humira po celou dobu studie. Krom toho všech 19 subjektů, z nichž 11 bylo při zahájení studie ve 

věku 4 až 12 let a 8 ve věku 13 až 17 let, bylo léčeno 6 let nebo déle. 
 

Celkově byly odpovědi obecně lepší a u menšího množství pacientů došlo k vývinu protilátek, pokud 

byli léčeni kombinací přípravku Humira a MTX ve srovnání s monoterapií přípravkem Humira. 
Uvážíme-

li tyto výsledky, doporučuje se, aby byl přípravek Humira používán v kombinaci s MTX a 

v monoterapii jen u 

těch pacientů, u nichž není užití MTX vhodné (viz bod 4.2). 

 
pJIA II 
 

Bezpečnost a účinnost přípravku Humira byla hodnocena v multicentrické otevřené studii se 32 dětmi 

(ve věku 2 až < 4 roky nebo ve věku 4 roky a více s tělesnou hmotností < 15 kg) se středně těžkou až 

těžkou polyartikulární JIA. Pacienti dostávali přípravek Humira v dávce 24 mg/m

2

 

tělesného povrchu 

(BSA) až do maximální dávky 20 mg každý druhý týden subkutánní injekcí po dobu 24 týdnů. 

průběhu studie užívala většina sujbektů současně methotrexát a u menšího množství případů bylo 

hlášeno užívání kortikosteroidů nebo NSAID. 
 

22 

Z pozorovaných ú

dajů vyplývá, že v týdnu 12 bylo dosaženo odpovědi PedACR 30 u 93,5 % subjektů 

a v 

týdnu 24 bylo této odpovědi dosaženo u 90,0 % subjektů. Poměr subjektů s odpovědí PedACR 

50/70/90 v 

týdnu 12 byl 90,3 %/61,3 %/38,7 % a poměr subjektů s touto odpovědí v týdnu 24 byl 

83,3 

%/73,3 %/36,7 %. Mezi pacienty, kteří dosáhli odpovědi PedACR 30 v týdnu 24 (n= 27 ze 30 

pacientů), přetrvávala v OLE fázi odpověď PedACR 30 u těch, kterým byl podáván přípravek Humira 

po celou dobu studie. Celkově bylo 20 subjektů léčeno po dobu 60 týdnů nebo déle. 
 
Entezopatická artritida 
 

Bezpečnost a účinnost přípravku Humira byla hodnocena v multicentrické, randomizované, dvojitě 
zaslepené studii u 

46 pediatrických pacientů (ve věku 6 až 17 let) se středně těžkou entezopatickou 

artritido

u. Pacienti byli randomizováni do skupiny dostávající buď 24 mg/m

2

 

tělesného povrchu 

(BSA) přípravku Humira do maximální dávky 40 mg, nebo placebo každý druhý týden po dobu 12 

týdnů. Po dvojitě zaslepeném období následovalo otevřené období (OL), během kterého pacienti 
dostávali 24 mg/m

2

 

BSA přípravku Humira do maximální dávky 40 mg každý druhý týden subkutánně 

až po dobu do maximálně 192 týdnů. Primárním cílovým parametrem byla procentuální změna v počtu 

aktivních kloubů s artritidou (otok nezpůsoben deformitou nebo klouby s úbytkem pohyblivosti plus 

bolest a/nebo citlivost) od počátku do týdne 12, které bylo dosaženo průměrným procentuálním 
snížením -62,6 

% (střední procentuální změna -88,9 %) u pacientů ve skupině s přípravkem Humira ve 

srovnávní s -11,6 % 

(střední procentuální změna -50,0 %) u pacientů ve skupině s placebem. Zlepšení 

počtu aktivních kloubů s artritidou bylo během OL období do týdne 156 udrženo u 26 z 31 (84 %) 

pacientů ve skupině s přípravkem Humira, kteří setrvávali ve studii. Ačkoli to nebylo statisticky 
významné, u 

většiny pacientů bylo prokázáno klinické zlepšení sekundárních cílových parametrů, jako 

počet míst s entesitidou, počet citlivých kloubů (TJC), počet oteklých kloubů (SJC), pediatrická ACR 

50 odpověď a pediatrická ACR 70 odpověď. 
 

Dospělí s revmatoidní artritidou 
 

Přípravek Humira byl hodnocen u více než 3 000 pacientů ve všech klinických studiích s revmatoidní 

artritidou. Účinnost a bezpečnost přípravku Humira byly hodnoceny v 5 randomizovaných, dvojitě 

zaslepených a dobře kontrolovaných studiích. Někteří pacienti byli léčeni po dobu až 120 měsíců. 
 

Ve studii RA I bylo hodnoceno 271 pacientů se středně těžkou až těžkou aktivní revmatoidní 

artritidou, kteří byli ve věku 18 let a starší a selhala u nich léčba nejméně jedním chorobu 

modifikujícím antirevmatickým lékem a léčba methotrexátem v dávkách 12,5–25 mg (10 mg v případě 

nesnášenlivosti methotrexátu) jednou týdně nebyla dostatečně účinná, při konstantní dávce 10–25 mg 

methotrexátu jednou týdně. Pacienti dostávali dávky 20, 40 nebo 80 mg přípravku Humira nebo 

placebo každý druhý týden po dobu 24 týdnů. 
 
Ve 

studii RA II bylo hodnoceno 544 pacientů se středně těžkou až těžkou aktivní revmatoidní 

artritidou, kteří byli ve věku 18 let a starší a selhala u nich léčba nejméně jedním chorobu 

modifikujícím antirevmatickým lékem. Pacientům byla po dobu 26 týdnů podávána subkutánně dávka 
20 nebo 40 

mg přípravku Humira každý druhý týden a placebo v týdnu bez podání aktivní léčby nebo 

placebo bylo podáváno jednou týdně po stejnou dobu. Ve studii nebyly povoleny žádné jiné chorobu 
modifikující antirevmatické léky. 
 

Ve studii RA III bylo hodnoceno 619 pacientů se středně těžkou až těžkou aktivní revmatoidní 

artritidou, kteří byli ve věku 18 let a starší a u kterých nebyla odpověď na léčbu methotrexátem 
v dávkách 12,5–25 

mg dostatečná nebo v případě nesnášenlivosti methotrexátu v dávce 10 mg týdně. 

Ve studii byly tři skupiny. První skupina dostávala injekce placeba jednou týdně po dobu 52 týdnů. 

Druhá skupina dostávala přípravek Humira 20 mg jednou týdně po dobu 52 týdnů. Třetí skupina byla 

léčena přípravkem Humira 40 mg každý druhý týden, přičemž v týdnu bez podávání aktivní látky 

dostávali pacienti placebo. Po ukončení prvních 52 týdnů bylo 457 pacientů zařazeno do otevřené 
prodloužené fáze studie, kdy bylo podáváno 40 mg 

přípravku Humira/MTX každý druhý týden po 

dobu až 10 let. 
 

23 

Studie RA IV primárně hodnotila bezpečnost léčby u 636 pacientů se středně těžkou až těžkou aktivní 

revmatoidní artritidou, kteří byli ve věku 18 let a starší. Studie se mohli zúčastnit pacienti, kteří dosud 

neužívali chorobu modifikující antirevmatické léky, i pacienti, kteří byli i v průběhu studie léčeni 

revmatologickou léčbou za předpokladu, že tato terapie byla stabilní po dobu nejméně 28 dní. Jednalo 
se o 

léčbu methotrexátem, leflunomidem, hydroxychlorochinem, sulfasalazinem a/nebo solemi zlata. 

Pacienti byli randomizováni na léčbu 40 mg přípravku Humira nebo placeba každý druhý týden po 

dobu 24 týdnů. 
 
Studie RA V 

hodnotila 799 dospělých pacientů se středně až výrazně aktivní časnou revmatoidní 

artritidou dosud neléčených methotrexátem (průměrné trvání nemoci méně než 9 měsíců). Tato studie 

hodnotila účinnost přípravku Humira 40 mg podávaného každý druhý týden/v kombinační terapii 

methotrexátem, přípravku Humira 40 mg každý druhý týden v monoterapii a methotrexátu 

monoterapii na snížení příznaků a projevů a rychlost progrese poškození kloubů u revmatoidní 

artritidy po dobu 104 týdnů. Po ukončení prvních 104 týdnů bylo 497 pacientů zařazeno do otevřené 
prodlouže

né fáze, ve které bylo 40 mg přípravku Humira podáváno každý druhý týden po dobu až 10 

let. 
 
Primárním výsledným ukazatelem ve studiích RA I, II a III a sekundárním výsledným ukazatelem ve 

studii RA IV bylo procento pacientů, kteří dosáhli odpověď ACR 20 ve 24. nebo 26. týdnu. Primárním 
výsledným ukazatelem ve studii RA V 

bylo procento pacientů, kteří dosáhli odpověď ACR 50 v týdnu 

52. Ve studiích RA III a V bylo dalším primárním výsledným ukazatelem v 52. týdnu zpomalení 

progrese onemocnění (stanovené pomocí RTG vyšetření). Studie RA III měla také primární výsledný 

ukazatel změnu kvality života. 
 

ACR odpověď 
 

Procento pacientů léčených přípravkem Humira, kteří dosáhli odpověď ACR 20, 50 a 70, bylo ve 

studiích RA I, II a III shodné. Výsledky při podávání dávky 40 mg každý druhý týden jsou shrnuty 
v tabulce 9. 
 

Tabulka 9  

ACR odpověď v placebem kontrolovaných studiích 

(Procento pacientů) 

 

Odpověď 

Studie RA I

a

** 

Studie RA II

a

** 

Studie RA III

a

** 

 

 

Placebo/ MTX

c

 

n=60 

Humira

b

/ MTX

c

 

n=63 

Placebo 

n=110 

Humira

b

 

n=113 

Placebo/ MTX

c

 

n=200 

Humira

b

/ MTX

c

 

n=207 

ACR 20 

 

 

 

 

 

 

  

6 měsíců 

13,3 % 

65,1 % 

19,1 % 

46,0 % 

29,5 % 

63,3 % 

  

12 měsíců 

NA 

NA 

NA 

NA 

24,0 % 

58,9 % 

ACR 50 

 

 

 

 

 

 

  

6 měsíců 

6,7 % 

52,4 % 

8,2 % 

22,1 % 

9,5 % 

39,1 % 

  

12 měsíců 

NA 

NA 

NA 

NA 

9,5 % 

41,5 % 

ACR 70 

 

 

 

 

 

 

  

6 měsíců 

3,3 % 

23,8 % 

1,8 % 

12,4 % 

2,5 % 

20,8 % 

  

12 měsíců 

NA 

NA 

NA 

NA 

4,5 % 

23,2 % 

a

 

Studie RA I za 24 týdnů, Studie RA II za 26 týdnů a Studie RA III za 24 a 52 týdnů 

b

 

přípravek Humira 40 mg podávaný každý druhý týden 

c

 MTX = methotrexát 

**p<0,01, 

přípravek Humira versus placebo 

 
Ve studiích RA I–

IV došlo po 24 a 26 týdnech léčby v porovnání s placebem ke zlepšení všech 

jednotlivých složek kritérií odpovědi ACR (počet bolestivých a oteklých kloubů, hodnocení aktivity 

onemocnění a bolesti lékařem a pacientem, skóre indexu disability (HAQ) a hodnoty CRP (mg/dl)). 

Ve studii RA III toto zlepšení přetrvávalo po dobu 52 týdnů. 
 

 

24 

otevřené prodloužené studii fáze 3 s revmatoidní artritidou si většina pacientů, kteří dosáhli 

odpovědi dle ACR, udržela odpověď v trvání až 10 let. Z celkového počtu 207 pacientů, kteří byli 
randomizováni do skupiny s 

přípravkem Humira každý druhý týden, jich 114 pokračovalo v léčbě 

přípravkem Humira každý druhý týden po dobu 5 let. Z těchto pacientů 86 (75,4 %) dosáhlo odpovědi 

ACR 20; 72 pacientů ( 63,2 %) dosáhlo odpovědi ACR 50 a 41 pacientů (36 %) dosáhlo odpovědi 
ACR 70. Z 

celkového počtu 207 pacientů jich 81 pokračovalo v léčbě přípravkem Humira v dávce 

40 

mg každý druhý týden po dobu 10 let. Mezi těmito dosáhlo 64 pacientů (79 %) odpovědi ACR 20, 

56 pacientů (69,1 %) dosáhlo odpovědi ACR 50 a 43 pacientů (53,1 %) dosáhlo odpovědi ACR 70. 
 

Ve studii RA IV byla ACR 20 odpověď u pacientů léčených přípravkem Humira a standardní léčbou 

statisticky významně lepší než u pacientů léčených placebem a standardní léčbou (p<0,001). 
 
Ve studiích RA I–IV 

dosáhli pacienti léčení přípravkem Humira statisticky významné odpovědi ACR 

20 a 50 v porovnání s 

placebem již za jeden až dva týdny po zahájení léčby. 

 
Ve studii RA V u paci

entů s časnou revmatoidní artritidou, kteří dosud nebyli léčeni methotrexátem, 

vedla kombinační léčba přípravkem Humira a methotrexátem k rychlejší a významně větší odpovědi 

ACR než monoterapie methotrexátem a monoterapie přípravkem Humira v 52. týdnu a odpověď 

přetrvávala i ve 104. týdnu (viz tabulka 10). 
 

Tabulka 10  

Odpověď ACR ve studii RA V 

(Procento pacientů) 

 

Odpověď 

MTX 

n=257 

Humira 

n=274 

Humira/MTX 

n=268 

Hodnota p

a

 

Hodnota p

b

 

Hodnota p

c

 

ACR 20 

 

 

 

 

 

 

 

Týden 52 

62,6 % 

54,4 % 

72,8 % 

0,013 

<0,001 

0,043 

 

Týden 104 

56,0 % 

49,3 % 

69,4 % 

0,002 

<0,001 

0,140 

ACR 50 

 

 

 

 

 

 

 

Týden 52 

45,9 % 

41,2 % 

61,6 % 

<0,001 

<0,001 

0,317 

 

Týden 104 

42,8 % 

36,9 % 

59,0 % 

<0,001 

<0,001 

0,162 

ACR 70 

 

 

 

 

 

 

 

Týden 52 

27,2 % 

25,9 % 

45,5 % 

<0,001 

<0,001 

0,656 

 

Týden 104 

28,4 % 

28,1 % 

46,6 % 

<0,001 

<0,001 

0,864 

Hodnota p pochází z párového srovnání monot

erapie methotrexátem a kombinační terapie přípravkem 

Humira/methotrexát pomocí Mann-Whitneova U testu. 

Hodnota p pochází z 

párového srovnání monoterapie přípravkem Humira a kombinační terapie přípravkem 

Humira/methotrexát pomocí Mann-Whitneova U testu. 

Hodnota p pochází z 

párového srovnání monoterapie přípravkem Humira a monoterapie methotrexátem pomocí 

Mann-Whitneova U testu.

 

 

otevřené prodloužené fázi studie RA V byly odpovědi ACR na léčbu zachovány po dobu až 10 let. 

542 pacientů, kteří byli randomizováni na léčbu přípravkem Humira 40 mg každý druhý týden, 

pokračovalo 170 pacientů v léčbě přípravkem Humira 40  mg každý druhý týden po dobu 10 let. Mezi 

těmi dosáhlo 154 pacientů (90,6 %) odpovědi ACR 20; 127 pacientů (74,7 %) dosáhlo odpovědi ACR 
5

0 a 102 pacientů (60 %) dosáhlo odpovědi ACR 70. 

 
V týdnu 52 dosáhlo 42,9 

% pacientů léčených kombinací přípravku Humira/methotrexát klinickou 

remisi (DAS28 (CRP) < 2,6) v porovnání s 20,6 

% pacientů léčených methotrexátem v monoterapii a 

23,4 

% pacientů léčených přípravkem Humira v monoterapii. Kombinační terapie přípravkem 

Humira/methotrexátem byla klinicky a statisticky lepší než monoterapie methotrexátem (p

<0,001) a 

monoterapie přípravkem Humira (p<0,001) z hlediska dosažení stavu nízké aktivity choroby 

pacientů se střední až těžkou formou revmatoidní artritidy diagnostikovanou v nedávné době. 

Odpověď u obou větví studie s monoterapií byla podobná (p=0,447). Ze 342 subjektů, kteří se 

účastnili otevřené prodloužené fáze studie a byli randomizováni na léčbu přípravkem Humira 

25 

v monoterapii nebo 

přípravku Humira v kombinaci s methotrexátem, 171 pacientů dokončilo 10 let 

léčby přípravkem Humira. Z těchto pacientů dosáhlo remise po 10 letech 109 subjektů (63,7 %). 
 

RTG odpověď 
 

Ve studii RA III, kde průměrné trvání revmatoidní artritidy u pacientů léčených přípravkem Humira 

bylo přibližně 11 let, bylo strukturální poškození kloubů hodnoceno radiograficky a vyjádřeno jako 

změna modifikovaného celkového Sharpova skóre (Total Sharp Score, TSS) a jeho komponent, skóre 

erozí a skóre zúžení kloubní štěrbiny. U pacientů léčených přípravkem Humira/methotrexátem byla 

zjištěna významně menší RTG progrese v 6. a 12. měsíci léčby než u pacientů léčených 
methotrexátem v monoterapii (viz tabulka 11).  
 

Snížení stupně progrese strukturálního poškození u části pacientů v otevřené prodloužené RA studii III 

přetrvává po dobu 8 a 10 let. Po 8 letech bylo 81 z 207 pacientů původně léčených přípravkem Humira 
v dávce 40 mg každý druhý týden radiograficky zhodnoceno. U 48 z 

těchto pacientů nedošlo 

progresi strukturálního poškození, což bylo definováno jako 0,5 či nižší změna hodnoty mTSS 

v porovnání s výchozím stavem. Po 10 letech 79 z 

207 pacientů původně léčených přípravkem Humira 

v dávce 40 mg každý druhý týden bylo radiograficky 

zhodnoceno. Mezi těmito se u 40 pacientů 

neprokázala progrese strukturálního poškození, definovaná jako změna mTSS o 0,5 nebo méně 
v porovnání s výchozím stavem. 
 

Tabulka 11  

Průměrné RTG změny po 12 měsících ve studii RA III 

 
 

Placebo/MTX

Humira/MTX 

40 mg každý 

druhý týden 

Placebo/MTX-

Humira/MTX 

(95% interval 

spolehlivosti

b

Hodnota p 

Celkové Sharpovo skóre 

2,7 

0,1 

2,6 (1,4; 3,8) 

<0,001

Skóre erozí 

1,6 

0,0 

1,6 (0,9; 2,2) 

<0,001 

Skóre JSN

d

 

1,0 

0,1 

0,9 (0,3; 1,4) 

0,002 

methotrexát 

95% intervaly sp

olehlivosti pro rozdíly změny skóre mezi methotrexátem a přípravkem Humira  

na základě analýzy pořadí  

zúžení kloubní štěrbiny 

 
Ve studii RA V 

bylo strukturální poškození kloubů hodnoceno radiograficky a vyjádřeno jako změna 

upraveného celkového Sharpova skóre (viz tabulka 12). 
 

Tabulka 12  

Radiografické průměrné změny v týdnu 52 ve studii RA V 

 

 

MTX 

n=257 

(95% interval 
spolehlivosti) 

Humira 

n=274 

(95% interval 
spolehlivosti) 

Humira/MTX 

n=268 

(95% interval 
spolehlivosti) 

Hodnota p

a

 

Hodnota p

b

 

Hodnota p

c

 

Celkové 
Sharpovo 
skóre 

5,7 (4,2–7,3) 

3,0 (1,7–4,3) 

1,3 (0,5–2,1) 

<0,001 

0,0020 

<0,001 

Skóre 
eroze 

3,7 (2,7–4,7) 

1,7 (1,0–2,4) 

0,8 (0,4–1,2) 

<0,001 

0,0082 

<0,001 

JSN skóre 

2,0 (1,2–2,8) 

1,3 (0,5–2,1) 

0,5 (0–1,0) 

<0,001 

0,0037 

0,151 

a

 Hodnota p pochází z párového srovnání monoterapie meth

otrexátem a kombinační terapie přípravkem 

Humira/methotrexát pomocí Mann-Whitneova U testu. 

b

 Hodnota p pochází z 

párového srovnání monoterapie přípravkem Humira a kombinační terapie přípravkem 

Humira/methotrexát pomocí Mann-Whitneova U testu.

c

 Hodnota p pochází z párového srovnání monoterapie 

přípravkem Humira a monoterapie methotrexátem pomocí Mann-Whitneova U testu.

 

26 

 

Po 52 a 104 týdnech terapie bylo procento pacientů bez progrese (změna modifikovaného Sharpova 

skóre oproti výchozímu stavu ≤ 0,5) významně vyšší při kombinační terapii přípravkem 
Humira/methotrexát (63,8 %, resp. 61,2 %) v porovnání s monoterapií methotrexátem (37,4 %, resp. 
33,5 

%, p<0,001) a monoterapií přípravkem Humira (50,7 %, p<0,002, resp. 44,5 %, p<0,001). 

 

otevřené prodloužené fázi studie RA V byla v desátém roce průměrná změna modifikovaného 

Sharpova skóre oproti výchozímu stavu 10,8, 9,2 a 3,9 u 

pacientů původně randomizovaných na léčbu 

methotrexátem v 

monoterapii, přípravkem Humira v monoterapii a přípravkem Humira v kombinaci 

methotrexátem. Odpovídající poměry pacientů bez radiografické progrese byly 31,3 %, 23,7 % a 

36,7 %. 
 

Kvalita života a tělesné funkce 
 

Kvalita života odvozená od zdravotního stavu a tělesné funkce byly ve čtyřech původních 
kontrolovaných studiích hodnoceny indexem disability pomocí Dotazníku hodnocení zdraví (Health 
Assessment Quesionnaire – 

HAQ). Tento parametr byl předem stanoveným primárním výsledným 

ukazatelem v 52. týdnu ve studii RA III. U 

všech dávek/režimů podávání přípravku Humira ve všech 

čtyřech studiích bylo prokázáno statisticky významně větší zlepšení indexu disability HAQ mezi 
výchozí hodnotou a hodnotou v 

6. měsíci v porovnání s placebem a ve studii RA III byly pozorovány 

stejné výsledky v 

52. týdnu. Tyto nálezy podporují i výsledky Stručného formuláře průzkumu zdraví 

(SF 36) u 

všech dávek/režimů podávání přípravku Humira ve všech čtyřech studiích se statisticky 

významným zlepšením skóre souhrnu tělesných komponent (physical component summary – PCS) a 

statisticky významným zlepšením skóre příznaků bolesti a vitality při dávkování přípravku 40 mg 

každý druhý týden. Ve všech třech studiích, ve kterých byla hodnocena únavnost (studie RA I, III, IV) 

byl pozorován její statisticky významný pokles stanovením funkčního hodnocení léčby chronického 
on

emocnění (FACIT). 

 
Ve studii RA III se u 

většiny subjektů, kteří dosáhli zlepšení fyzických funkcí a pokračovali v léčbě, 

udrželo zlepšení až do týdne 520 (120 

měsíců) nezaslepené fáze studie. Zlepšení kvality života bylo 

hodnoceno po dobu 156 

týdnů (36 měsíců), toto zlepšení přetrvávalo v průběhu celého tohoto období. 

 
Ve studii RA V 

se zlepšení indexu disability HAQ a tělesné komponenty v průzkumu SF 36 prokázalo 

jako větší (p<0,001) při kombinační léčbě přípravkem Humira/methotrexátem v porovnání 
s monoterapií methotrexátem v 

52. týdnu a zůstávalo větší až do 104. týdne. Mezi 250 subjekty, které 

dokončily otevřenou prodlouženou fázi studie RA V, bylo po dobu 10 let léčby zachováno zlepšení 
fyzických funkcí. 
 

Ložisková psoriáza u pediatrických pacientů 
 

Účinnost přípravku Humira byla hodnocena v randomizované, dvojitě zaslepené, kontrolované studii 

114 pediatrických pacientů ve věku od 4 let s těžkou chronickou ložiskovou psoriázou (definovanou 

jako PGA 

≥ 4 nebo > 20 % BSA nebo > 10 % BSA s velmi tenkými lézemi nebo PASI ≥ 20 nebo ≥ 10 

klinicky relevantním postižením obličeje, genitálií nebo rukou/chodidel), kteří neadekvátně reagovali 

na lokální terapii a helioterapii nebo fototerapii. 
 

Pacienti dostávali přípravek Humira 0,8 mg/kg každý druhý týden (do maximální dávky 40 mg), 
0,4 mg/kg každý druhý týden (do maximální dávky 20 mg) nebo methotrexát 0,1–

0,4 mg/kg týdně (do 

maximální dávky 25 mg). V 

týdnu 16 dosáhlo pozitivní odpovědi týkající se účinnosti více pacientů 

randomizovaných do skupiny používajíc

í přípravek Humira v dávce 0,8 mg/kg (např. PASI 75) než 

pacienti, kteří byli randomizováni do skupiny používající 0,4 mg/kg každý druhý týden nebo 
methotrexát. 

27 

 

Tabulka 13: 

Výsledky účinnosti v týdnu 16 u ložiskové psoriázy u pediatrických pacientů 

 

 

MTX

a

 

N=37 

Humira 0,8 mg/kg každý druhý týden 

N=38  

  PASI 75

b

 

12 (32,4 %) 

22 (57,9 %) 

 

PGA: čistý/minimální

c

 

15 (40,5 %) 

23 (60,5 %) 

MTX = methotrexát 

b

 P=0,027, 

přípravek

 

Humira 0,8 mg/kg versus MTX 

c

 P=0,083, 

přípravek

 

Humira 0,8 mg/kg versus MTX 

 
Paci

enti, kteří dosáhli skóre PASI 75 a PGA čisté nebo minimální, byli z léčby vyřazeni na dobu do 36 

týdnů a monitorováni kvůli „ztrátě kontroly nad nemocí“ (tj. zhoršení PGA skóre nejméně o 2 stupně). 

Pacientům byl poté znovu nasazen adalimumab 0,8 mg/kg každý druhý týden po dobu dalších 16 

týdnů a odpovědi na léčbu pozorované během opětovné léčby byly podobné jako v předchozí dvojitě 

zaslepené fázi: odpověď PASI 75 byla u 78,9 % (15 z 19 subjektů) a PGA čisté nebo minimální 
u 52,6 % (10 z 

19 subjektů). 

 
V ot

evřené fázi studie byly odpovědi PASI 75 a PGA čisté nebo minimální udrženy až po dobu 

dalších 52 týdnů s žádnými novými bezpečnostními nálezy. 
 
Ložisková psoriáza u 

dospělých 

 

Bezpečnost a účinnost přípravku Humira byla studována u dospělých pacientů s chronickou 
ložiskovou psoriázou (

≥ 10 % BSA a PASI ≥ 12 nebo ≥ 

10), kteří byli kandidáty pro systémovou 

léčbu nebo fototerapii v randomizovaných, dvojitě zaslepených studiích. 73 % pacientů zahrnutých do 

psoriatických studií I a II podstoupilo předcházející systémovou léčbu nebo fototerapii. Bezpečnost a 

účinnost přípravku Humira byla rovněž hodnocena u dospělých pacientů se středně těžkou až těžkou 

chronickou ložiskovou psoriázou se současným psoriatickým postižením rukou a/nebo chodidel, kteří 
byli kandidáty pro systémovou terapii v 

randomizované dvojitě zaslepené studii (Psoriatická studie 

III). 
 
Psoriatická studie I (REVEAL) hodnotila 1 

212 pacientů ve třech fázích léčby. Ve fázi A používali 

pacienti placebo nebo přípravek Humira v úvodní dávce 80 mg, následované dávkou 40 mg každý 

druhý týden počínaje prvním týdnem po podání dávky úvodní. Po 16 týdnech léčby pacienti, kteří 

dosáhli odpovědi alespoň PASI 75 (PASI kritérium zlepšení alespoň 75 % ve vztahu k výchozímu 
stavu), postoupili do fáze B a používali v 

otevřené fázi studie 40 mg přípravku Humira každý druhý 

týden. Pacienti, u 

kterých přetrvávala odpověď PASI ≥ 75 v týdnu 33 a kteří byli původně 

randomizováni k aktivní terapii ve fázi A, byli re-randomizováni do fáze C a používali 40 mg 

přípravku Humira každý druhý týden nebo placebo po dobu dalších 19 týdnů. Napříč všemi léčenými 

skupinami bylo průměrné výchozí skóre PASI 18,9 a výchozí skóre PGA se pohybovalo od „středně 

těžkého“ (53 % sledovaných subjektů) po„těžké“ (41 %) až „velmi těžké“ (6 %). 
 
Pso

riatická studie II (CHAMPION) porovnávala účinnost a bezpečnost přípravku Humira oproti 

methotrexátu a placebu u 

271 pacientů. Pacienti používali placebo a MTX v úvodní dávce 7,5 mg, 

která se následně zvyšovala až do týdne 12 do maximální dávky 25 mg, nebo používali úvodní dávku 

80 mg přípravku Humira, následovanou dávkou 40 mg každý druhý týden (počínaje prvním týdnem 

po úvodní dávce) po dobu 16 týdnů. Nejsou dostupné žádné údaje o porovnání přípravku Humira a 

MTX po této 16týdenní léčbě. Pacientům, kteří používali MTX a kteří dosáhli odpovědi PASI ≥ 50 

týdnu 8 a/nebo 12, nebyla dávka dále navyšována. Napříč všemi léčenými skupinami bylo průměrné 

PASI skóre 19,7 a výchozí PGA skóre se pohybovalo od „mírného“ (< 1 %) po „středně těžké“ 
(48 

%), „těžké“ (46 %) až „velmi těžké“ (6 %). 

 

Pacienti, kteří se účastnili celé fáze 2 a fáze 3 psoriatických studií, byli vhodní k tomu, aby byli 

zařazeni do otevřené fáze prodloužené studie, v níž byl přípravek Humira podáván minimálně po dobu 

dalších 108 týdnů. 

28 

 
V psoria

tických studiích I a II byl primárním cílovým parametrem podíl pacientů, kteří dosáhli 

odpovědi PASI 75 v týdnu 16 od výchozího stavu (viz tabulky 14 a 15). 
 

Tabulka 14  

Studie Ps I (REVEAL) - 

Výsledky účinnosti za 16 týdnů 

 

Placebo 

N=398 

n (%) 

Humira 40 mg každý druhý týden 

N=814 

n (%) 

 PASI 75

a

 

26 (6,5) 

578 (70,9)

b

 

PASI 100 

3 (0,8) 

163 (20,0)

b

 

PGA: čistý/minimální 

17 (4,3) 

506 (62,2)

b

 

a

 

Procento pacientů, kteří dosáhli PASI75, bylo vypočteno jako střední průměr hodnot 

b

 p<0,001, p

řípravek Humira vs. placebo

 

 

Tabulka 15  

Studie Ps II (CHAMPION) Výsledky účinnosti za 16 týdnů 

 

Placebo 

N=53 

n (%) 

MTX 

N=110 

n (%) 

Humira 40 mg každý 

druhý týden 

N=108 

n (%) 

 PASI 75 

10 (18,9) 

39 (35,5) 

86 (79,6)

 a, b

 

PASI 100 

1 (1,9) 

8 (7,3) 

18 (16,7)

 c, d

 

PGA: čistý/minimální 

6 (11,3) 

33 (30,0) 

79 (73,1)

 a, b

 

a

 p<0,001, p

řípravek Humira vs. placebo 

b

 p<0,001, p

řípravek Humira vs. methotrexát 

c

 p<0,01, p

řípravek Humira vs. placebo 

d

 p<0,05, p

řípravek Humira vs. methotrexát

 

 
V psoriatické studii I došlo u 

28 % pacientů, kteří dosáhli odpovědi PASI 75 a byli re-randomizováni 

na placebo v 

týdnu 33, ke „ztrátě adekvátní odpovědi“ (PASI skóre po týdnu 33 a v týdnu 52 nebo 

před ním, které vyústilo v odpověď PASI < 50 vzhledem k výchozímu stavu s minimálně 6bodovým 
vzestupem PASI skóre vzhledem k týdnu 33), v porovnání s 5 

% těch, kteří pokračovali v léčbě 

přípravkem Humira, p<0,001. Z pacientů, u kterých došlo ke „ztrátě adekvátní odpovědi“ po re-

randomizaci na placebo a kteří byli zařazeni do otevřené prodloužené fáze studie, došlo u 38 % 

pacientů (25 z 66) k opětovnému návratu odpovědi PASI 75 po 12 týdnech léčby a u 55 % pacientů 
(36 z 

66) po 24 týdnech léčby. 

 

Celkem 233 pacientů, kteří dosáhli odpovědi PASI 75 v týdnu 16 a v týdnu 33, pokračovalo v léčbě 

přípravkem Humira po dobu 52 týdnů v psoriatické sudii I a postoupilo do otevřené prodloužené fáze 

studie. Po dalších 108 týdnech otevřené fáze léčby (celkem 160 týdnů) dosáhlo 74,7 % z těchto 

pacientů odpovědi PASI 75 a 59 % z nich dosáhlo PGA čisté nebo minimální. V analýzách, v nichž 

byli všichni pacienti, kteří ze studie odstoupili z důvodu nežádoucích účinků či nedostatečné účinnosti 

nebo kteří vyžadovali navyšování dávky, považováni za neodpovídající na léčbu, bylo u těchto 

pacientů po dalších 108 týdnech otevřené fáze léčby (celkem 160 týdnů) dosaženo PASI 75 a PGA 

čisté nebo minimální celkem u 69,9 % v případě PASI 75 a 55,7 % u PGA. 
 

Celkem 347 na léčbu stabilně odpovídajících pacientů se účastnilo otevřené fáze studie, ve které byl 

adalimumab vysazen a opětovně nasazen. V průběhu období po vysazení se symptomy psoriázy 

vrátily po čase zpět s průměrnou dobou návratu (pokles v PGA na „středně těžké“ nebo horší) přiližně 

5 měsíců. U žádného z těchto pacientů nedošlo k rebound fenoménu po dobu vysazení léčby. Celkem 
76,

5 % pacientů (218 z 285), kteří přešli do fáze znovunasazení adalimumabu, mělo po 16 týdnech 

léčby PGA „čistý“ nebo „minimální“, bez ohledu na to, zda se u nich v průběhu období, kdy byl lék 
vysazen, objevil relaps (u 69,1 % [123 z 178] se objevil relaps a 88,8 % [95 ze 107] bylo v tomto 
období bez relapsu). V 

průběhu doby po znovunasazení léčby byl pozorován podobný bezpečnostní 

profil jako v 

období před vysazením léčby. 

29 

 
Významné zlepšení v týdnu 16 oproti výchozímu stavu v porovnání s 

léčbou placebem (studie I a II) a 

MTX (studie II) bylo prokázáno v DLQI (Dermatology Life Quality Index). Ve studii I došlo také 

významnému zlepšení fyzické a mentální části celkového skóre SF-36 v porovnání s placebem. 

 

otevřené prodloužené studii u pacientů, u nichž byla z důvodu odpovědi PASI pod 50 % dávka 

zvýšena ze 40 mg každý druhý týden na 40 mg týdně, dosáhlo opětovného návratu odpovědi PASI 75 
celkem 26,4 

% pacientů (92 z 349) v týdnu 12 a 37,8 % (132 z 349) v týdnu 24. 

 
Psoriatická studie III (REACH) porovnával

a účinnost a bezpečnost přípravku Humira oproti placebu 

72 pacientů se středně těžkou až těžkou chronickou ložiskovou psoriázou a psoriázou rukou a/nebo 

chodidel. Pacienti dostávali úvodní dávku 80 mg přípravku Humira, následovanou dávkou 40 mg 
každý dru

hý týden (počínaje prvním týdnem po úvodní dávce), nebo placebo po dobu 16 týdnů. V 16. 

týdnu dosáhl statisticky významně větší podíl pacientů, kteří byli léčeni přípravkem Humira, PGA 

odpovědi „čisté“ nebo „téměř čisté“ na rukou a/nebo chodidlech v porovnání s pacienty léčenými 
placebem (30,6 % resp. 4,3 % [p=0,014]). 
 

Psoriatická studie IV porovnávala účinnost a bezpečnost přípravku Humira oproti placebu u 217 

dospělých pacientů se středně těžkou až těžkou psoriázou nehtů. Pacienti dostávali úvodní dávku 
80 

mg přípravku Humira následovanou dávkou 40 mg každý druhý týden (počínaje prvním týdnem po 

úvodní dávce), nebo placebo po dobu 26 týdnů, následované otevřenou fází léčby přípravkem Humira 

po následujících 26 týdnů. Hodnocení psoriázy nehtů zahrnovalo „Modified Nail Psoriasis Severity 
Index“ (mNAPSI), „Physician´s Global Assessment of Fingernail Psoriasis“ (PGA-F) a „Nail Psoriasis 
Severity Index“ (NAPSI) (viz tabulka 16

). Léčba přípravkem Humira byla prospěšná u pacientů 

psoriázou nehtů s různým rozsahem postižení kůže (BSA ≥ 10 % (60 % pacientů) a BSA < 10 % a 

≥ 5 % (40 % pacientů)). 
 

Tabulka 16 

Výsledky účinnosti v týdnech 16, 26 a 52 u psoriatické studie IV 

Cílový parametr 

Týden 16 

Placebem kontrolovaná 

Týden 26 

Placebem kontrolovaná 

Týden 52 

Otevřená 

Placebo 

N=108 

Humira 

40 mg každý 

druhý týden  

N=109 

Placebo 

N=108 

Humira 

40 mg každý 

druhý týden  

N=109 

Humira 

40 mg každý 

druhý týden  

N=80 

≥ mNAPSI 75 (%) 

2,9 

26,0

a

 

3,4 

46,6

a

 

65,0 

PGA-

F čistý/minimální a 

≥ 2stupňové zlepšení (%) 

2,9 

29,7

a

 

6,9 

48,9

a

 

61,3 

Procentuální změna 

celkovém NAPSI nehtů (%) 

-7,8 

-44,2

 a

 

-11,5 

-56,2

a

 

-72,2 

a

 p<0,001, p

řípravek

 

Humira vs. placebo  

 

U pacientů léčených přípravkem Humira bylo prokázáno statisticky významné zlepšení v týdnu 26 ve 
srovnání s placebem v DLQI. 
 
C

rohnova choroba u pediatrických pacientů 

 

Přípravek Humira byl hodnocen v multicentrické, randomizované, dvojitě zaslepené klinické studii, 

zaměřené na hodnocení účinnosti a bezpečnosti úvodní a udržovací léčby s dávkováním v závislosti na 

tělesné hmotnosti (< 40 kg nebo ≥ 40 kg) u 192 pediatrických subjektů ve věkovém rozezí 6 až 17 let 

(včetně) se středně těžkou až těžkou Crohnovou chorobou (Crohn's Disease, CD), definovanou 
pediatrickým indexem aktivity Crohnovy choroby (PCDAI) se skóre > 3. Subjekty mus

ely splňovat 

tato kritéria: musela u 

nich selhat konvenční léčba Crohnovy choroby (včetně kortikosteroidů a/nebo 

imunomodulátorů). Dále u nich muselo dojít ke ztrátě odpovědi na léčbu, nebo netolerovaly 
infliximab. 
 

30 

Všechny subjekty dostaly v 

otevřené fázi úvodní dávku v závislosti na jejich výchozí tělesné 

hmotnosti: 160 mg v týdnu 0 a 80 mg v týdnu 2 u 

subjektů ≥ 40 kg a 80 mg v týdnu 0 a 40 mg v týdnu 

2 u 

subjektů < 40 kg. 

 
V týdnu 4 byly subjekty randomizovány v 

poměru 1:1 v závislosti na jejich tělesné hmotnosti v daném 

čase a byla jim v režimu udržovací léčby podávána buď snížená dávka, nebo dávka standardní, jak je 
patrno v tabulce 17. 
 

Tabulka 17 

Režim udržovací dávky 

Hmotnost pacienta 

Snížená dávka 

Standardní dávka 

< 40 kg 

10 mg každý druhý týden 

20 mg každý druhý týden 

≥ 40 kg 

20 mg každý druhý týden 

40 mg každý druhý týden 

 

Výsledky hodnocení účinnosti 
 
Primárním cílem studie bylo dosažení klinické remise v 

týdnu 26, definované jako skóre PCDAI ≤ 10. 

 

Rozsah klinické remise a klinické odpovědi (definované jako snížení skóre PCDAI o minimálně 15 

bodů v porovnání s výchozím stavem) je prezentován v tabulce 18. Rozsah míry vysazení 

kortikosteroidů nebo imunomodulátorů je prezentován v tabulce 19. 
 

Tabulka 18 

Studie u 

pediatrických pacientů s Crohnovou chorobou 

PCDAI klinická remise a odpověď 

 

Standardní dávka 

40/20 mg 

každý druhý týden 

N=93 

Snížená dávka 

20/10 mg 

každý druhý týden 

N=93 

P hodnota* 

Týden 26 

 

 

 

Klinická remise 

38,7 % 

28,4 % 

0,075 

Klinická odpověď 

59,1 % 

48,4 % 

0,073 

Týden 52 

 

 

 

Klinická remise 

33,3 % 

23,2 % 

0,100 

Klinická odpověď 

41,9 % 

28,4 % 

0,038 

* p hodnota pro standardní dávku v porovnání se sníženou dávkou 

 

Tabulka 19 

Studie u 

pediatrických pacientů s Crohnovou chorobou 

Vysazení kortikosteroidů nebo imunomodulátorů a remise píštělí 

 

Standardní dávka 

40/20 mg 

každý druhý týden 

Snížená dávka 

20/10 mg 

každý druhý týden 

P hodnota

1

 

Vysazení kortikosteroidů 

N= 33 

N=38 

 

Týden 26 

84,8 % 

65,8 % 

0,066 

Týden 52 

69,7 % 

60,5 % 

0,420 

Vysazení imunomodulátorů

2

 

N=60 

N=57 

 

Týden 52 

30,0 % 

29,8 % 

0,983 

Remise píštělí

3

 

N=15 

N=21 

 

Týden 26 

46,7 % 

38,1 % 

0,608 

Týden 52 

40,0 % 

23,8 % 

0,303 

1

 p hodnota pro standardní dávku v porovnání se sníženou dávkou 

2

 

Léčba imunosupresivy může být vysazena teprve až v týdnu 26 dle úsudku investigátora, pokud subjekt splňuje 

kritéra považovaná za odpověď 

3

 

Přetrvávání uzavření všech píštělí po dobu 2 po sobě jdoucích vizit, které byly ve výchozím stavu secernující

 

31 

 
Bylo pozorováno statisticky významné zvýšení (zlepšení) Body Mass Indexu a rychlosti r

ůstu v týdnu 

26 a 52 v porovnání s výchozím stavem. 
 
Statisticky a klinicky významné zlepšení v 

parametrech kvality života (včetně IMPACT III) 

v porovnání s výchozím stavem bylo také pozorováno v obou terapeutických skupinách. 
 

Sto pacientů (n = 100) ze studie s Crohnovou chorobou u pediatrických pacientů bylo zařazeno do 

otevřené dlouhodobé prodloužené fáze studie. Po 5 letech léčby adalimumabem přetrvávala klinická 
remise u 74 % (37 z 

50) pacientů setrvávajících ve studii a u 92 % (46 z 50) pacientů přetrvávala 

klinická odpověď podle PCDAI. 
 
Crohnova choroba u 

dospělých pacientů 

 

Bezpečnost a účinnost přípravku Humira byla ověřena u více než 1 500 pacientů se středně těžkou až 

těžkou aktivní Crohnovou chorobou (index aktivity Crohnovy choroby (CDAI) ≥ 220 a ≤ 450) 

randomizovaných, dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných studiích. Bylo povoleno současné 

podávání konstantních dávek aminosylicylátů, kortikosteroidů a/nebo imunomodulačních léků, 

přičemž 80 % pacientů pokračovalo v užívání nejméně jednoho z těchto léků. 
 
Indukce klinické remise (definovaná jako CDAI 

< 150) byla hodnocena ve dvou studiích, studii CD I 

(CLASSIC I) a studii CD II (GAIN). Ve studii CD I bylo 299 pacientů dosud neléčených TNF-

antagonisty randomizováno do jedné ze čtyř terapeutických stupin; pacienti užívající placebo 

týdnech 0 a 2, používající přípravek Humira v dávce 160 mg v týdnu 0 a 80 mg v týdnu 2, nebo 

80 mg v týdnu 0 a 40 mg v 

týdnu 2, případně 40 mg v týdnu 0 a 20 mg týdnu 2. Ve studii CD II bylo 

325 pacientů, u kterých došlo ke ztrátě odpovědi či k rozvoji intolerance na infliximab, 

randomizováno do skupin, kdy používali buď přípravek Humira v dávce 160 mg v týdnu 0 a 80 mg 
v týdnu 2, nebo placebo v 

týdnech 0 a 2. Primárně na léčbu neodpovídající pacienti byli ze studií 

vyřazení, a proto nebyli dále hodnoceni. 
 

Přetrvávání klinické remise bylo hodnoceno ve studii CD III (CHARM). V nezaslepené fázi studie CD 

III používalo 854 pacientů dávku 80 mg v týdnu 0 a 40 mg v týdnu 2. V týdnu 4 byli pacienti 
randomizováni do skupi

n, kdy používali buď 40 mg každý druhý týden, 40 mg každý týden nebo 

placebo při celkové délce trvání studie 56 týdnů. Pacienti s klinickou odpovědí na léčbu v týdnu 4 
(pokles CDAI 

≥ 

70) byli stratifikováni a hodnoceni odděleně od těch, kteří v týdnu 4 klinické 

odpovědi nedosáhli. Snižování dávek kortikosteroidů bylo povoleno po týdnu 8. 
 

Indukce remise a četnost odpovědí ve studiích CD I a CD II uvádí tabulka 20. 
 

Tabulka 20  

Indukce klinické remise a odpovědí 

(Procento pacientů) 

 

Studie CD I: Pacienti dos

ud neléčení 

infliximabem 

Studie CD: Pacienti dříve 

léčení infliximabem 

 

Placebo 

N=74 

Humira 

80/40 mg 

N=75 

Humira 

160/80 mg 

N=76 

Placebo 

N=166 

Humira 

160/80 mg 

N=159 

Týden 4 

 

 

 

 

 

Klinická remise 

12 % 

24 % 

36 %

 

7 % 

21 %

 

Klinická odpověď 
(CR-100) 

24 % 

37 % 

49 %

∗∗

 

25 % 

38 %

∗∗

 

Všechny hodnoty p slouží k 

párovému srovnání hodnot pro přípravek Humira versus placebo 

 p 

< 0,001 

∗∗

 p 

< 0,01 

 

32 

U obou úvodních dávkovacích schémat, u 160/80 mg i u 80/40 mg, byly v období do týdne 8 

pozorovány podobné počty remisí, nežádoucí účinky byly častěji pozorovány ve skupině se 
160/80 mg. 
 
Ve studii CD III dosáhlo v týdnu 4 58 

% pacientů (499 z 854) klinické odpovědi a byli zařazeni do 

primárního hodnocení. Z 

těchto pacientů, jež v týdnu 4 dosáhli klinické odpovědi na léčbu, bylo 48 % 

už dříve vystaveno antagonistům TNF. Doba trvání remise a počty odpovídajících pacientů jsou 
uvedeny v tabulce 21

. Výsledky klinické odpovědi zůstávaly konstantní bez ohledu na předchozí 

expozici TNF antagonistům. 
 

Počet hospitalizací a chirurgických zákroků, spojených s tímto onemocněním, byl v týdnu 56 

statisticky signifikantně snížen u pacientů používajících adalimumab v porovnání s placebem. 
 

Tabulka 21  

Přetrvávání klinické remise a odpovědi 

(Procento pacientů) 

 

Placebo 

Humira v dávce 40 mg 

každý druhý týden 

Humira v dávce 40 mg 

týdně 

Týden 26 

N=170 

N=172 

N=157 

Klinická remise 

17 % 

40 %

 

47 %

 

Klinická odpověď (CR-100) 

27 % 

52 %

 

52 %

 

Pacienti v remisi bez užívání 

steroidů po dobu ≥ 90 dní

a

 

3 % (2 z 66) 

19 % (11 z 58)

 

∗∗

 

15 % (11 ze 74)

 

∗∗

 

Týden 56 

N=170 

N=172 

N=157 

Klinická remise 

12 % 

36 %

 

41 %

 

Klinická odpověď (CR-100) 

17 % 

41 %

 

48 %

 

Pacienti v remisi bez užívání 

steroidů po dobu ≥ 90 dní

a

 

5 % (3 z 66) 

29 % (17 z 58)

 

 

20 % (15 ze 74)

 

∗∗

 

∗ 

< 0,001 párové srovnání hodnot pro 

přípravek Humira versus placebo 

∗∗

 p 

0,02 párové srovnání hodnot pro přípravek Humira versus placebo 

u těch, kteří užívali kortikosteroidy ve výchozí situaci 

 

celkového množství pacientů, kteří byli v týdnu 4 bez odpovědi na léčbu, dosáhlo v týdnu 12 

odpovědi 43 % pacientů léčených přípravkem Humira, ve srovnání s 30 % pacientů, jež dostávali 

placebo. Tyto výsledky naznačují, že někteří pacienti, kteří nedosáhli odpovědi v týdnu 4 profitují 

pokračování udržovací léčby do týdne 12. Léčba pokračující po 12 týdnu nevedla k významně více 

odpovědím (viz bod 4.2). 
 
117 z 

276 pacientů účastnících se studie CD I a 272 ze 777 pacientů účastnících se studie CD II a III 

pokračovalo v používání adalimumabu po dobu minimálně 3 let v otevřené fázi studie. 88 z těchto 117 
a 189 z 

těchto 272 pacientů dospělo ke klinické remisi. Klinická odpověď (CR-100) přetrvávala u 102 

pacientů z těchto 117 a u 233 z těchto 272 pacientů. 
 
Kvalita života 
 
Ve studiích CD I a CD II bylo v týdnu 4 u 

pacientů, randomizovaných do skupin používajících 

přípravek Humira v dávce 80/40 mg a 160/80 mg, dosaženo, ve srovnání s placebem, úplného skóre ve 

specifickém, na chorobu zaměřeném dotazníku IBDQ (inflammatory bowel disease questionnaire), 
u studie CD III v týdnech 26 a 56 byly tyto výsled

ky rovněž pozorovány ve skupině léčené 

adalimumabem, v 

porovnání se skupinou léčenou placebem. 

 
Uveitida u pediatrických 

pacientů 

 

Bezpečnost a účinnost přípravku Humira byla hodnocena v randomizované, dvojitě zaslepené, 
kontrolované studii u 90 pediatrických 

pacientů ve věku od 2 do < 18 let s neinfekční přední uveitidou 

související s JIA, 

kteří byli refrakterní na nejméně 12týdenní léčbu methotrexátem. Pacienti dostávali 

33 

buď placebo nebo 20 mg adalimumabu (pokud měli tělesnou hmotnost < 30 kg) nebo 40 mg 
adalimumabu (pokud 

měli tělesnou hmotnost ≥ 30 kg) každý druhý týden v kombinaci se svou úvodní 

dávkou methotrexátu.  
 
Primárním cílovým ukazatelem byla doba do selhání 

léčby. Kritériem pro stanovení selhání léčby bylo 

zhoršení nebo trvalé nezlepšení 

očního zánětu, částečné zlepšení s rozvojem trvalých očních 

komorbidit nebo zhoršení 

očních komorbidit, nepovolené použití souběžné léčby a přerušení léčby po 

delší 

časové období. 

 
Klinická 

odpověď 

 

Adalimumab 

významně prodloužil dobu do selhání léčby v porovnání s placebem (viz obrázek 1, 

P < 0,0001 z logrank testu). Medián doby do selhání 

léčby byl 24,1 týdnů u pacientů s placebem, 

zatímco medián doby do selhání 

léčby nebylo možné odhadnout u pacientů léčených adalimumabem, 

protože 

léčba selhala u méně než poloviny těchto pacientů. Adalimumab významně snížil riziko 

selhání 

léčby o 75 % v porovnání s placebem, jak je uvedeno podle hodnoty poměru rizik (HR = 0,25 

[95% CI: 0,12; 0,49]). 
 

Obrázek 1: Kaplan-Meierovy 

křivky shrnující dobu do selhání léčby ve studii u pediatrických 

pacientů s uveitidou 

 

PRAVDĚ

PO

DO

BO

ST

 S

E

L

H

ÁNÍ

 LÉČ

BY

 

 

 

ČAS (TÝDNY) 

 

Léčba 

 

Placebo 

  Adalimumab 

 

Poznámka: P = Placebo 

(počet v riziku); H = přípravek HUMIRA (počet v riziku). 

 

34 

Uveitida u 

dospělých pacientů 

 

Bezpečnost a účinnost přípravku Humira byla hodnocena u dospělých pacientů s neinfekční 
intermediální a zadní uveitidou a panuveitidou, s 

vyloučením pacientů s izolovanou přední uveitidou, 

ve dvou randomizovaných, dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných studiích (UV I a II). 
Paci

enti dostávali placebo nebo přípravek Humira v úvodní dávce 80 mg, následované 40 mg 

podávanými jednou za dva týdny počínaje jeden týden po úvodní dávce. Současné podávání stálé 
dávky jednoho nebiologického imunosupresiva bylo povoleno. 
 
Studie UV I hodnot

ila 217 pacientů s aktivní uveitidou přetrvávající i přes léčbu kortikosteroidy 

(perorální prednison v dávce 10 až 60 

mg/den). Všichni pacienti dostávali při vstupu do studie 

dvoutýdenní standardizovanou dávku prednisonu 60 mg/den. Tato dávka se pak podle závazného 

harmonogramu snižovala, přičemž do týdne 15 byly kortikosteroidy zcela vysazeny. 
 

Studie UV II hodnotila 226 pacientů s neaktivní uveitidou vyžadující ke kontrole onemocnění výchozí 
chronickou terapii kortikosteroidy (perorální prednison v dávce 10 až 35 mg/den). Tato dávka se pak 

podle závazného harmonogramu snižovala, přičemž do týdne 19 byly kortikosteroidy zcela vysazeny. 
 

Primárním cílovým parametrem účinnosti v obou studiích byla „doba do selhání léčby“. Selhání léčby 
bylo definováno víceslo

žkovým výstupem založeným na zánětlivých chorioretinálních a/nebo 

zánětlivých retinálních vaskulárních lézích, počtu buněk v přední komoře (AC), stupni zákalu ve 
sklivci (VH) a nejlepší korigované zrakové ostrosti (BCVA). 
 
Klinická 

odpověď 

 
Výsledky z obou 

studií prokázaly statisticky významné snížení rizika selhání léčby u pacientů 

léčených přípravkem Humira v porovnání s pacienty dostávajícími placebo (viz tabulka 22). Obě 

studie prokázaly časný a setrvalý účinek přípravku Humira na četnost selhání léčby v porovnání 
s placebem (viz obrázek 2). 
 

Tabulka 22  

Doba do selhání léčby ve studiích UV I a UV II 

 

Analýza 
 

Léčba 

Selhání 
N (%) 

Střední doba do 

selhání (měsíce) 

HR

a

 

CI 95% 
pro HR

a

 

P 
hodnota

b

 

Doba do selhání léčby v týdnu 6 nebo později ve studii UV I 
Primární analýza (ITT) 

 

 

 

 

 

 

Placebo 

107 

84 (78,5) 

3,0 

-- 

-- 

-- 

 

Adalimumab 

110 

60 (54,5) 

5,6 

0,50 

0,36, 0,70

 

  < 0,001 

Doba do selhání léčby v týdnu 2 nebo později ve studii UV II 
Primární analýza (ITT) 

 

 

 

 

 

 

Placebo 

111 

61 (55,0) 

8,3 

-- 

-- 

-- 

 

Adalimumab 

115 

45 (39,1) 

NE

c

 

0,57 

0,39, 0,84 

0,004 

Poznámka: s

elhání léčby v týdnu 6 nebo později (studie UV I) nebo v týdnu 2 či později (studie UV 

II) bylo počítáno jako příhoda. Ukončení studie z důvodů jiných než kvůli selhání léčby bylo 
zaznamenáno v dob

ě ukončení. 

a

  HR adalimumab vs. placebo z 

regrese poměrných rizik s faktorem, jako je léčba. 

b

  2stranná P hodnota z log-rank testu. 

c

  NE = nehodnotitelný. K 

příhodě došlo u méně než poloviny rizikových subjektů. 

 

35 

Obrázek 2: Kaplan-Meierovy 

křivky shrnující dobu do selhání léčby v týdnu 6 nebo později 

(studie UV I) nebo v týdnu 2 nebo 

později (studie UV II)  

 

ČE

TNO

ST

 S

E

L

H

ÁNÍ

 LÉČ

BY

 (%)

 

 

 

ČAS (MĚSÍCE) 

 

Studie UV I                        

Léčba 

  Placebo 

 Adalimumab 

ČE

TNO

ST

 S

E

L

H

ÁNÍ

 LÉČ

BY

 (%)

 

 

 

ČAS (MĚSÍCE) 

 

Studie UV II                        

Léčba 

  Placebo 

 Adalimumab 

Poznámka: P# = Placebo 

(počet příhod/počet v riziku); A# = přípravek HUMIRA (počet příhod/počet 

v riziku). 

 

Ve studii UV I byly pozorovány statisticky významné rozdíly ve prospěch adalimumabu v porovnání 
s placebem u 

každého důvodu selhání léčby. Ve studii UV II byly pozorovány statisticky významné 

rozdíly jen u 

zrakové ostrosti, ale ostatní důvody byly početně ve prospěch adalimumabu. 

 
Ze 417 

subjektů zařazených do nekontrolovaných dlouhodobých prodloužení studií UV I a UV II bylo 

46 

subjektů považováno za nezpůsobilé (např. vyvinuly se sekundární komplikace diabetické 

retinopatie v 

důsledku katarakty nebo vitrektomie) a bylo vyřazeno z primární analýzy účinnosti. 

Z 371 

zbývajících pacientů dosáhlo 276 hodnotitelných pacientů 78 týdnů otevřené léčby 

adalimumabem. Na základě přístupu pozorovaných dat bylo 222 (80,4 %) pacientů v klidu (bez 

aktivních zánětlivých lézí, stupeň AC buněk ≤ 0,5+, VH stupeň ≤ 0,5+) na současné dávce steroidů 

≤ 7,5 mg denně a 184 (66,7 %) pacientů bylo v klidu bez podávání steroidů. BCVA se buď zlepšila, 
nebo udržela (zhoršení o < 5 písmen) u 88,4 % 

očí v týdnu 78. Z pacientů, kteří ukončili studii před 

týdnem 78, 11 

% ukončilo studii z důvodu nežádoucích příhod a 5 % v důsledku nedostatečné 

odpovědi na léčbu adalimumabem. 
 

36 

Kvalita života 
 
Pacienty hlášené výsledky zahrnující zrakové funkce byly hodnoceny v obou klinických studiích za 
pomoci NEI VFQ-

25. Přípravek Humira měl početně lepší výsledky ve většině podskóre, přičemž ve 

studii UV I byl statisticky významný střední rozdíl zaznamenán všeobecně u zraku, bolesti oka, vidění 

na blízko, duševního zdraví a celkového skóre, a ve studii UV II všeobecně u zraku a duševního 

zdraví. Početně nebylo zlepšení zraku vlivem přípravku Humira ve studii UV I pozorováno 

barevného vidění a ve studii UV II u barevného vidění, periferního vidění a vidění na blízko. 

 
Imunogenita 
 

Tvorba protilátek proti adalimumabu je spojena se zvýšenou clearance a sníženou účinností 

adalimumabu. Mezi přítomností protilátek proti adalimumabu a výskytem nežádoucích účinků 
neexistuje žádná zjevná korelace. 
 

U pacientů s polyartikulární juvenilní idiopatickou artritidou ve věku 4 až 17 let byly protilátky proti 
adalimumabu identifikovány u 15,8 % (27 ze 171) 

pacientů léčených adalimumabem. U pacientů, kteří 

nedostávali současně methotrexát, byla incidence 25,6 % (22 z 86) ve srovnání s 5,9 % (5 z 85 

případě, kdy byl adalimumab používán jako doplňková léčba k methrotrexátu. U pacientů 

s polyartikulární juven

ilní idiopatickou artritidou ve věku 2 až < 4 roky a ve věku 4 roky a starší 

tělesnou hmotností < 15 kg byly protilátky proti adalimumabu identifikovány u 7 % (1 z 15) 

pacientů a jeden pacient dostával současně methotrexát. 
 

U pacientů s entezopatickou artritidou byly protilátky proti adalimumabu identifikovány u 10,9 % (5 

ze 46) pacientů léčených adalimumabem. U pacientů, kteří nebyli současně léčeni methotrexátem, byla 
incidence 13,6 % (3 z 22), ve srovnání s 8,3 % (2 z 

24), pokud byl adalimumab přidán k methotrexátu. 

 

Pacientům ve studiích v indikaci revmatoidní artritida I, II a III byly v různých časových okamžicích 

prováděny testy na přítomnost protiálatek proti adalimumabu, a to v průběhu 6 až 12měsíčního období 

léčby. V pivotních studiích byly protilátky proti adalimumabu identifikovány u 5,5 % (58 z 1 053) 

pacientů léčených adalimumabem, ve srovnání s 0,5 % (2 ze 370) pacientů léčených placebem. 

pacientů, kteří současně neužívali methrotrexát, byla incidence 12,4 % ve srovnání s 0,6 % pacientů, 

k

terým byl adalimumab přidán k methotrexátu. 

 

U pediatrických pacientů s psoriázou byly protilátky proti adalimumabu identifikovány u 5 ze 38 

subjektů (13 %) léčených 0,8 mg/kg adalimumabu v monoterapii. 
 

U dospělých pacientů s psoriázou byly protilátky proti adalimumabu identifikovány u 77 z 920 

subjektů (8,4 %) léčených adalimumabem v monoterapii. 
 

U dospělých pacientů s ložiskovou psoriázou, léčených dlouhodobě adalimumabem v monoterapii, 

kteří se účastnili studie, ve které byl adalimumab vysazen a opětovně nasazen, byl počet protilátek 
proti adalimumabu po znovunasazení (u 11 z 

482 pacientů) podobný jako jejich počet pozorovaný 

před vysazením léčiva (u 11 z 590 pacientů, 1,9 %). 
 

U pediatrických pacientů se středně těžkou až těžkou aktivní Crohnovou chorobou byl u pacientů, 

kteří dostávali adalimumab, počet protilátek proti adalimumabu 3,3 %. 
 

U pacientů s Crohnovou chorobou byly protilátky proti adalimumabu identifikovány u 7 z 269 

subjektů (2,6 %) léčených adalimumabem. 
 

U dospělých pacientů s neinfekční uveitidou byly protilátky proti adalimumabu identifikovány 
u 4,8 % (12 z 

249) pacientů léčených adalimumabem. 

 

Protože imunogenní analýzy jsou specifické pro příslušný přípravek, není možné kvantitativní 

srovnání proti jiným přípravkům. 
 

37 

Pediatrická populace 
 

Evropská agentura pro léčivé přípravky udělila odklad povinnosti předložit výsledky studií 

přípravkem Humira u jedné nebo více podskupin pediatrické populace s ulcerózní kolitidou, viz bod 

4.2, informace o použití u pediatrické populace. 
 
5.2  Farmakokinetické vlastnosti 
 
Absorpce a distribuce 
 
Po podání dávky 24 mg/m

(do maximální dávky 40 mg) subkutánně každý druhý týden u pacientů 

polyartikulární juvenilní idiopatickou artritidou (JIA) ve věku 4 až 17 let, byly průměrné nejnižší 

sérové koncentrace adalimumabu v 

ustáleném stavu (hodnoty naměřené v době od týdne 20 do týdne 

48) 5,6 ± 5,6 µg/ml (102 

% CV) při používání adalimumabu bez současného podávání methotrexátu a 

10,9 ± 5,2 µg/mL (47,7 

% CV) při použití současně s methotrexátem. 

 

U pacientů s polyartikulární JIA ve věku 2 až < 4 roky nebo ve věku 4 roky a starší s tělesnou 

hmotností < 15 kg, léčených adalimumabem v dávce 24 mg/m

2

, byly průměrné nejnižší sérové 

koncentrace adalimumabu v ustáleném stavu 6,0 ± 6,1 µg/ml (101 % CV) u 

těch pacientů, kteří 

používali adalimumab bez methotrexátu a 7,9 ± 5,6 µg/ml (71,2 % CV) u 

těch, kteří současně užívali 

methotrexát. 
 
Po podání dávky 24 mg/m

2

 

(do maximální dávky 40 mg) subkutánně každý druhý týden pacientům 

entezopatickou artritidou ve věku 6 až 17 let byly průměrné nejnižší sérové koncentrace (hodnoty 

naměřené v týdnu 24) adalimumabu v ustáleném stavu 8,8 ± 6,6 µg/ml při podávání adalimumabu bez 

současného podávání methotrexátu a 11,8 ± 4,3 µg/ml při současném podávání methotrexátu. 
 
Po podání dávky 0,8 

mg/kg (do maximální dávky 40 mg) subkutánně každý druhý týden pediatrickým 

pacientům s chronickou ložiskovou psoriázou byla průměrná nejnižší ± SD koncentrace adalimumabu 

ustáleném stavu přibližně 7,4 ± 5,8 µg/ml (79 % CV). 

 

U pediatrických pacientů se středně těžkou až těžkou Crohnovou chorobou v otevřené fázi studie byly 
úvodní dávky adalimumabu v 

týdnech 0 a 2 buď 160/80 mg, nebo 80/40 mg, v závislosti na tělesné 

hmotnosti, přičemž hranicí byla hmotnost 40 kg. V týdnu 4 byli pacienti randomizováni v poměru 1:1 
a dostávali v 

pokračovací léčbě buď standardní dávku (40/20 mg každý druhý týden), nebo sníženou 

dávku (20/10 mg každý druhý týden) v 

závislosti na jejich tělesné hmotnosti. Průměrné nejnižší (±SD) 

sérové koncentrace adalimumabu, kterých dosáhli pacienti v týdnu 4, byly 15,7 ± 6,6 

µg/ml u 

pacientů 

≥ 40 kg (160/80 mg) a 10,6 ± 6,1 µg/ml u pacientů < 40 mg (80/40 mg). 
 

U pacientů, kteří setrvávali na léčbě tak, jak byli randomizováni, byly průměrné nejnižší (±SD) 
koncentrace v týdnu 52 9,5 ± 5,6 

µg/ml u skupiny, která používala standardní dávku, a 3,5 ± 2,2 µg/ml 

skupiny, která používala sníženou dávku. Průměrné nejnižší koncentrace adalimumabu se udržely 

těch pacientů, u nichž se s podáváním adalimumabu každý druhý týden pokračovalo 52 týdnů. 

U p

acientů, u kterých byla dávka zvýšena z podávání každý druhý týden na jednou týdně, byly 

průměrné (±SD) sérové koncentrace adalimumabu v týdnu 52 15,3 ± 11,4 µg/ml (40/20 mg, jednou 

týdně) a 6,7 ± 3,5 µg/ml (20/10 mg, jednou týdně). 
 
Expozice adalimumabu u pediatrických 

pacientů s uveitidou byla predikována pomocí populačního 

farmakokinetického modelování a simulace na 

základě farmakokinetiky se zkříženou indikací 

u dalších pediatrických 

pacientů (psoriáza u dětí, juvenilní idiopatická artritida, Crohnova nemoc 

dětí a entezopatická artritida). Nejsou k dispozici žádné klinické údaje o použití úvodní dávky u dětí 

ve 

věku < 6 let. Předpokládané expozice ukazují, že bez methotrexátu může úvodní dávka vést 

počátečnímu zvýšení systémové expozice. 

 

38 

Vztah expozice-

odpověď u pediatrické populace 

 

Na základě dat z klinické studie u pacientů s JIA (pJIA a ERA) byl stanoven vztah expozice-odpověď 

mezi plazmatickými koncentracemi a PedACR 50 odpovědí. Zjevná plazmatická koncentrace 
adalimumabu, která vede k 

poloviční maximální pravděpodobnosti PedACR 50 odpovědi (EC50), 

byla 3 

μg/ml (95% CI: 1–6 μg/ml).  

 
Vztah expozice-

odpověď mezi koncentrací adalimumabu a účinností u pediatrických pacientů se 

závažnou chronickou ložiskovou psoriázou byl stanoven pro PASI 75 a PGA jasný nebo minimální, 

uvedeném pořadí. PASI 75 a PGA jasný nebo minimální se zvyšoval se zvyšujícími se 

koncentracemi adalimumabu s 

podobnou zjevnou EC50 přibližně 4,5 μg/ml (95% CI 0,4–47,6 a 1,9–

10,5, v 

uvedeném pořadí). 

 

Dospělí 
 
Po jednorázovém subkutánním podání dávky 40 mg byla absorpce a distribuce adalimumabu pomalá a 

vrcholové sérové koncentrace byly dosaženy zhruba za 5 dní po jeho podání. Průměrná biologická 
dostupnost adalimumabu se odhaduje na 64 

%, a to na základě výsledků ze tří studií s podáním 

jednorázové dávky 40 

mg subkutánně. Po jednorázových intravenózních dávkách v rozmezí 0,25–

10 

mg/kg byly koncentrace léku úměrné podané dávce. Po dávkách 0,5 mg/kg (cca 40 mg) se 

clearance pohybovala mezi 11–15 

ml/hod, distribuční objem (V

ss

) se pohyboval mezi 5–6 l a 

průměrný terminální poločas byl přibližně 2 týdny. Koncentrace adalimumabu v synoviální tekutině 

několika pacientů s revmatoidní artritidou představovala 31–96 % sérové koncentrace léku. 

 
Po subkutánním podání adalimumabu v dávce 40 mg jednou za dva týdny u 

dospělých pacientů 

s revmatoidní artritidou (RA) 

byly průměrné ustálené minimální koncentrace přibližně 5 µg/ml (bez 

současného podávání methotrexátu) a 8 až 9 µg/ml (se současně podávaným methotrexátem), 

uvedeném pořadí. Minimální sérové hladiny adalimumabu při ustáleném stavu se zvýšily zhruba 

úměrně dávce po podání subkutánní dávky 20, 40 a 80 mg jednou za dva týdny a každý týden. 
 

U dospělých s psoriázou byla průměrná minimální koncentrace při ustáleném stavu 5 µg/ml během 
monoterapie adalimumabem v dávce 40 mg jednou za dva týdny. 
 
Eliminace 
 

Populační farmakokinetické analýzy s údaji od více než 1 300 pacientů s RA zjistily trend směrem 
k vyšší zdánlivé clearance adalimumabu s 

rostoucí tělesnou váhou. Po úpravě váhových rozdílů, 

pohlaví a věku byl zřejmý minimální efekt na clearance adalimumabu. Koncentrace volného 
adalimumabu v séru (nevázaného na protilátky proti adalimumabu, AAA) byly nižší u 

pacientů 

s detekovanými protilátkami proti adalimumabu.  
 
Porucha funkce jater nebo ledvin 
 

Užití přípravku Humira nebylo studováno u pacientů s poruchou funkce jater nebo ledvin. 
 
5.3 

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 

 

Neklinické údaje získané na základě studií toxicity po jednorázovém podání, toxicity po opakovaném 
podání a 

genotoxicity neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka.  

 
Ve studii u opic makaka jávského (Macaca fascicularis), kterým byly podávány dávky adalimumabu 
0, 30 a 100 mg/kg (9–

17 opic ve skupině) sledující embryofetální toxicitu a perinatální vývoj, nebyl 

zjištěn žádný faktor naznačující poškození plodů. Ani studie karcinogenity, ani standardní hodnocení 
toxického vlivu na fertilitu a studie postnatální toxicity s 

adalimumabem nebyly prováděny, protože 

neexistuje vhodný model pro protilátky s 

omezenou zkříženou reaktivitou na TNF hlodavců a na 

rozvoj neutralizačních protilátek u hlodavců. 
 

39 

 
6. 

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 

 
6.1  Seznam pomocných látek 
 
Mannitol 
Polysorbát 80 
Voda pro injekci 
 
6.2 

Inkompatibility 

 
Studie kompatibility nejsou k 

dispozici, a proto tento léčivý přípravek nesmí být mísen s žádnými 

dalšími léčivými přípravky. 
 
6.3 

Doba použitelnosti 

 
2 roky 
 
6.4 

Zvláštní opatření pro uchovávání 

 
Uchovávejte v 

chladničce (2 °C–8 °C). Chraňte před mrazem. Uchovávejte předplněnou injekční 

stříkačku nebo předplněné pero v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem. 
 

Jednotlivé předplněné injekční stříkačky nebo předplněná pera přípravku Humira mají být uchovávány 

při teplotě do maximálně 25 °C po dobu až 14 dní. Injekční stříkačka musí být chráněna před světlem 
a znehodnocena pokud není použita v 

průběhu těchto 14 dní. 

 
6.5 

Druh obalu a obsah balení 

 
Humira 20 

mg injekční roztok v předplněné injekční stříkačce na jedno použití (injekční stříkačka ze 

skla typu I), která dále obsahuje píst (bromobutylová pryž), jehlu a kryt jehly (termoplastický 
elastomer). 
 
Balení: 
• 

2 předplněné injekční stříkačky (0,2 ml sterilního roztoku), každá s 1 tampónem napuštěným 

alkoholem v blistru. 

 
6.6 

Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku 

 

Všechen nepoužitý přípravek nebo odpadní materiál musí být zlikvidován v souladu s místními 
požadavky. 
 
 
7. 

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 

 
AbbVie Ltd 
Maidenhead 
SL6 4UB  
Velká Británie 
 
 
8. 

REGISTRAČNÍ ČÍSLO 

 
EU/1/03/256/022 
 
 

40 

9. 

DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 

 
Datum první registrace: 8. z

áří 2003 

Datum posledního prodloužení: 8. 

září 2008 

 
 
10. 

DATUM REVIZE TEXTU 

 
Podrobné informace o 

tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské 

agentury pro léčivé přípravky na adrese http://www.ema.europa.eu 

41 

 
1. 

NÁZEV PŘÍPRAVKU 

 
Humira 40 mg/0,8 ml 

injekční roztok  

 
 
2. 

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 

 

Jedna injekční lahvička na jedno použití o objemu 0,8 ml obsahuje adalimumabum 40 mg. 
 
Adalimumabum je rekombinantní lidská monoklonální protilátka produkovaná ovariální

mi buňkami 

čínských křečíků. 
 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. 

LÉKOVÁ FORMA 

 

Injekční roztok (injekce) 
 

Čirý, bezbarvý roztok. 
 
 
4. 

KLINICKÉ ÚDAJE 

 
4.1 

Terapeutické indikace 

 
Juvenilní idiopatická artritida 
 
Polyartikulární juvenilní idiopatická artritida 
 

Přípravek Humira je indikován, v kombinaci s methotrexátem, k léčbě aktivní polyartikulární juvenilní 
idiopatické artritidy u 

pacientů od 2 let, u kterých odpověď na léčbu jedním nebo více chorobu 

modifikujícími antirevmatiky (DMARDs) nebyla 

dostatečná. Při nesnášenlivosti methotrexátu nebo 

případě, kdy pokračování v léčbě methotrexátem není vhodné, může být přípravek Humira podáván 

samostatně (účinnost při monoterapii viz bod 5.1). Přípravek Humira nebyl studován u pacientů 
mladších 2 let. 
 
Entezopatická artritida 
 
Humira je indikována k 

léčbě aktivní entezopatické artritidy u pacientů ve věku od 6 let, u nichž 

nebylo dosaženo adekvátní odpovědi na konvenční léčbu, nebo u nichž léčba nebyla tolerována (viz 
bod 5.1). 
 
Ložisková psoriáza u pe

diatrických pacientů 

 

Přípravek Humira je indikován k léčbě těžké chronické ložiskové psoriázy u dětí a dospívajících od 4 
let, u 

kterých reakce na lokální terapii a fototerapie nebyla dostatečná nebo nejsou pro tuto léčbu 

vhodnými kandidáty. 
 
Crohnova choroba 

u pediatrických pacientů 

 

Přípravek Humira je indikován k léčbě středně těžké až těžké aktivní Crohnovy choroby 

pediatrických pacientů (od 6 let), u kterých reakce na konvenční léčbu včetně primární nutriční léčby 

kortikosteroidů a/nebo imunosupresiv nebyla dostatečná, nebo kteří ji netolerují nebo je u nich tato 

léčba kontraindikována. 
 

42 

Hidradenitis suppurativa u dospívajících 
 

Přípravek Humira je indikován k léčbě středně těžké až těžké aktivní hidradenitis suppurativa (acne 
inversa) u dospívajících od 12 

let při nedostatečné odpovědi na jinou konvenční systémovou léčbu HS 

(viz body 5.1 a 5.2). 
 
Uveitida u pediatrických 

pacientů 

 

Přípravek Humira je indikován k léčbě chronické neinfekční přední uveitidy u pediatrických pacientů 
ve 

věku od 2 let, u kterých reakce na konvenční léčbu nebyla dostatečná, nebo kteří ji netolerují nebo 

u nichž 

tato léčba není vhodná. 

 
4.2 

Dávkování a způsob podání 

 

Léčba přípravkem Humira má být zahájena a sledována odborným lékařem se zkušenostmi 

diagnostice a léčbě těch typů onemocnění, pro něž je přípravek Humira indikován. Oftalmologům se 

doporučuje terapii přípravkem Humira před jejím zahájením zkonzultovat s příslušným odborným 

lékařem (viz bod 4.4). Pacienti léčení přípravkem Humira musí být vybaveni speciální informační 

kartičkou. 
 

Po řádném proškolení v podávání injekce si pacienti mohou přípravek Humira aplikovat sami, jestliže 

jejich lékař rozhodne, že je to vhodné, a je-li zajištěn podle potřeby lékařský dohled. 
 

Po dobu léčby přípravkem Humira je třeba upravit dávky ostatních současně užívaných léčiv (např. 

kortikosteroidů a/nebo imunomodulačních léků). 
 
Dávkování 
 
Pediatrická populace 
 
Juvenilní idiopatická artritida 
 
Polyartikulární juvenilní idiopatická artritida od 2 let 
 

Doporučená dávka přípravku Humira pro pacienty s polyartikulární juvenilní idiopatickou artritidou, 

ve věku od 2 let, vychází z tělesné hmotnosti (tabulka 1). Přípravek Humira se podává jednou za dva 
týdny subkutánní injekcí. 

Přípravek Humira je k dispozici v dalších silách a/nebo lékových formách 

závislosti na individuálních potřebách léčby. 

 

Tabulka 1. Dávka přípravku Humira u pacientů s polyartikulární juvenilní idiopatickou 

artritidou 

 

Hmotnost pacienta 

Režim dávkování 

10 kg až < 30 kg 

20 mg jednou za dva týdny 

≥ 30 kg 

40 mg jednou za dva týdny 

 

Dostupné údaje naznačují, že klinické odpovědi je obvykle dosaženo v průběhu 12 týdnů léčby. 

Pokračování v léčbě je nutno pečlivě zvážit u těch pacientů, u kterých nedošlo během této doby 

odpovědi. 

 

Použití přípravku Humira u pacientů mladších než 2 roky není v této indikaci relevantní. 
 
Entezopatická artritida 
 

Doporučená dávka přípravku Humira u pacientů s entezopatickou artritidou ve věku od 6 let vychází 

tělesné hmotnosti (tabulka 2). Přípravek Humira se podává jednou za dva týdny subkutánní injekcí.  

43 

Přípravek Humira je k dispozici v dalších silách a/nebo lékových formách v závislosti na 

individuálních potřebách léčby. 
 

Tabulka 2. Dávka přípravku Humira u pacientů s entezopatickou artritidou 

 

Hmotnost pacienta 

Režim dávkování 

15 kg až < 30 kg 

20 mg jednou za dva týdny 

≥ 30 kg 

40 mg jednou za dva týdny 

 

Přípravek Humira nebyl studován u pacientů s entezopatickou artritidou mladších než 6 let. 
 
Ložisková psoriáza u 

pediatrických pacientů 

 

Doporučená dávka přípravku Humira u pacientů s ložiskovou psoriázou ve věku od 4 do 17 let 
vychází z 

tělesné hmotnosti (tabulka 3). Přípravek Humira se podává subkutánní injekcí. Přípravek 

Humira je k dispozici v dalších silách a/nebo lékových formách v závislosti na individuálních 

potřebách léčby. 
 

T

abulka 3. Dávka přípravku Humira u pediatrických pacientů s ložiskovou psoriázou  

 

Hmotnost pacienta 

Režim dávkování 

15 kg až < 30 kg 

Úvodní dávka 20 mg s následným 

podáváním 20 mg jednou za dva týdny od 

jednoho týdne po úvodní dávce 

≥ 30 kg 

Úvodní dávka 40 mg s následným 

podáváním 40 mg jednou za dva týdny od 

jednoho týdne po úvodní dávce 

 

Pokračování terapie déle než 16 týdnů by mělo být pečlivě zváženo u pacientů, kteří během této doby 

na léčbu neodpovídají. 
 
Je-

li léčba přípravkem Humira indikována opětovně, měl by být dodržen výše uvedený postup 

dávkování a trvání léčby. 
 

Bezpečnost přípravku Humira u pediatrických pacientů s ložiskovou psoriázou byla hodnocena 

průměrně 13 měsíců. 
 

Použití přípravku Humira u dětí mladších než 4 roky není v této indikaci relevantní. 
 
Hidradenitis suppurativa u dospívajících (od 12 let s 

tělesnou hmotností nejméně 30 kg) 

 
U dospívajících 

pacientů s HS nejsou provedeny žádné klinické studie u přípravku Humira.  

 
Dávkování 

přípravku Humira u těchto pacientů bylo stanoveno na základě farmakokinetického 

modelování a simulace (viz bod 5.2). 
 

Doporučená dávka přípravku Humira je 80 mg v týdnu 0 následovaná dávkou 40 mg podávanou každý 
druhý týden od týdne 1 ve 

formě subkutánní injekce. 

 

Přípravek Humira je k dispozici v dalších silách a/nebo lékových formách v závislosti na 

individuálních potřebách léčby. 
 
U dospívajících 

pacientů s nedostatečnou odpovědí na dávku 40 mg přípravku Humira podávanou 

každé dva týdny 

může být zváženo zvýšení frekvence dávkování na 40 mg jednou týdně. 

 

44 

Je-li to nutné, 

léčba antibiotiky může během léčby přípravkem Humira pokračovat. Pacientům se 

během léčby přípravkem Humira doporučuje provádět denně lokální antiseptické ošetření na místech 
s HS lézemi. 
 

Pokračování léčby nad 12 týdnů by mělo být pečlivě zváženo u pacientů, u kterých během tohoto 
období nedošlo k žádnému zlepšení. 
 
Pokud je 

třeba léčbu přerušit, může být léčba přípravkem Humira podle potřeby znovu zahájena. 

 

Přínos a rizika nepřetržité dlouhodobé léčby mají být pravidelně přehodnocovány (viz data 

dospělých v bodě 5.1). 

 
Použití 

přípravku Humira u dětí mladších než 12 let není v této indikaci relevantní. 

 
Crohnova choroba u pediatrických pacient

ů 

 

Doporučená dávka přípravku Humira u pacientů s Crohnovou chorobou ve věku od 6 do 17 let 
vychází z 

tělesné hmotnosti (tabulka 4). Přípravek Humira se podává subkutánní injekcí. Přípravek 

Humira je k dispozici v dalších silách a/nebo lékových formách v závislosti na individuálních 

potřebách léčby. 
 

Tabulka 4. Dávka přípravku Humira u pediatrických pacientů s Crohnovou chorobou 

 

Hmotnost 

pacienta 

Indukční dávka 

Udržovací 

dávka  

od týdne 4 

< 40 kg 

•  40 mg v týdnu 0 a 20 mg v týdnu 2 
 

případě, že je nutná rychlejší odpověď s vědomím, že riziko 

nežádoucích účinků může být vyšší při použití vyšší indukční 

dávky, může být použita následující dávka: 

•  80 mg v týdnu 0 a 40 mg v týdnu 2 

20 mg jednou  

za dva týdny 

≥ 40 kg 

•  80 mg v týdnu 0 a 40 mg v týdnu 2 
 

případě, že je nutná rychlejší odpověď s vědomím, že riziko 

nežádoucích účinků může být vyšší při použití vyšší indukční 

dávky, může být použita následující dávka: 

•  160 mg v týdnu 0 a 80 mg v týdnu 2 

40 mg jednou  

za dva týdny 

 
Pacienti s 

nedostatečnou odpovědí mohou mít přínos ze zvýšení frekvence dávkování: 

• < 40 kg: 20 

mg týdně 

• 

≥ 40 kg: 40 mg týdně 

 
Po

kračování v léčbě je třeba pečlivě zvážit u pacientů, u nichž se nerozvine odpověď na léčbu do 12. 

týdne. 
 

Použití přípravku Humira u dětí mladších než 6 let není v této indikaci relevantní. 
 
Uveitida u 

pediatrických pacientů 

 

Doporučená dávka přípravku Humira u pediatrických pacientů s uveitidou od 2 let vychází z tělesné 
hmotnosti (tabulka 5). 

Přípravek Humira se podává subkutánní injekcí. Přípravek Humira je 

k dispozici v dalších silách a/nebo lékových formách v 

závislosti na individuálních potřebách léčby. 

 
U pediatrických 

pacientů s uveitidou nejsou k dispozici žádné zkušenosti s léčbou přípravkem Humira 

bez 

současné léčby methotrexátem. 

45 

 

Tabulka 5. Dávka přípravku Humira u pediatrických pacientů s uveitidou 

 

Hmotnost pacienta 

Režim dávkování 

< 30 kg 

20 mg jednou za dva týdny 

v kombinaci s methotrexátem 

≥ 30 kg 

40 mg jednou za dva týdny 

v kombinaci s methotrexátem 

 

Při zahájení léčby přípravkem Humira může být podána úvodní dávka 40 mg pacientům s tělesnou 
hmotností < 30 kg nebo 80 

mg pacientům s tělesnou hmotností ≥ 30 kg jeden týden před zahájením 

udržovací 

léčby. Nejsou k dispozici žádné klinické údaje o použití úvodní dávky přípravku Humira 

dětí ve věku < 6 let (viz bod 5.2). 

 
Použití 

přípravku Humira u dětí mladších než 2 roky není v této indikaci relevantní. 

 
Je 

doporučeno, aby byl každý rok vyhodnocen poměr přínosu arizika pokračování dlouhodobé léčby 

(viz bod 5.1). 
 
Porucha funkce ledvin a/nebo jater 
 

Přípravek Humira nebyl studován u této populace pacientů. Proto nelze uvést žádná doporučení 

ohledně dávky léku. 
 

Způsob podání 
 

Přípravek Humira se podává subkutánní injekcí. Podrobný návod k použití je uveden v příbalové 
informaci. 
 

Přípravek Humira je k dispozici v dalších silách a lékových formách. 
 
4.3 

Kontraindikace 

 
Hypersenz

itivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 

 
Aktivní tuberkulóza nebo jiné závažné infekce, jako je sepse a oportunní infekce (viz bod 4.4). 
 

Středně těžké až těžké srdeční selhání (NYHA třída III/IV) (viz bod 4.4). 
 
4.4 

Zvláštní upozo

rnění a opatření pro použití 

 
Sledovatelnost 
 

důvodu zlepšení sledovatelnosti biologických léčivých přípravků musí být přesně zaznamenáván 

název 

a číslo šarže podaného přípravku. 

 
Infekce 
 
Pacienti užívající TNF-antagonisty jsou více náchylní k závažným infekcím. Riziko rozvoje infekcí 

může stoupat při porušené funkci plic. Pacienti musí být proto pečlivě sledováni z hlediska výskytu 

infekcí včetně tuberkulózy, a to před léčbou, během léčby i po ukončení léčby přípravkem Humira. 
Vzhledem k tomu, že eliminace adalimumabu z 

organismu může trvat až čtyři měsíce, sledování musí 

trvat po celou tuto dobu. 
 

Léčba přípravkem Humira nesmí být zahájena u pacientů s aktivní infekcí včetně chronické nebo 
lokalizované infekce do té doby, než jsou tyto infekce terapeuticky zvládnuty. U 

pacientů, kteří přišli 

46 

do styku s tuberkulózou, 

a pacientů, kteří cestovali do oblastí s vysokým rizikem výskytu tuberkulózy 

nebo endemických mykóz, jako například histoplasmóza, kokcidiomykóza, nebo blastomykóza, by 

měl být zvážen poměr rizika a přínosu léčby přípravkem Humira ještě před zahájením léčby (viz Jiné 
oportunní infekce
). 
 
Ti pacienti, u 

nichž dojde během léčby přípravkem Humira k rozvoji nové infekce, musí být pečlivě 

sledováni a podstoupit kompletní diagnostické vyšetření. Pokud u pacienta dojde k rozvoji nové 

závažné infekce nebo sepse, podávání přípravku Humira se přeruší a je nutno zahájit vhodnou 

antimikrobiální či antifungální léčbu do doby, než je infekce terapeuticky zvládnuta. Lékaři musí být 

opatrní při zvažování léčby přípravkem Humira u pacientů s anamnézou recidivující infekce nebo 

pacientů, jejichž celkový zdravotní stav k infekcím predisponuje, včetně těch, kteří současně užívají 

imunosupresivní medikaci. 
 
Závažné infekce 
 

U pacientů používajících přípravek Humira byly hlášeny závažné infekce, včetně sepse způsobené 

bakteriemi, mykobakteriemi, invazivními plísněmi, parazity, viry či jiné oportunní infekce jako 

například listerióza, legionelóza a pneumocystóza. 
 
Jiné závažné infekce pozorované v klinických studiích zahrnují pneumonii, pyelonefritis, septickou 
arthritis a septikémii. V souvislosti s 

těmito infekcemi byly hlášeny případy hospitalizace i fatálního 

zakončení. 
 
Tuberkulóza
 
 

pacientů, léčených přípravkem Humira, byly hlášeny případy tuberkulózy, včetně reaktivace i 

nového vzniku infekce. Hlášení zahrnovala jak pulmonální, tak i extrapulmonální (tj. diseminovanou) 
tuberkulózu. 
 

Před zahájením léčby přípravkem Humira musí být všichni pacienti vyšetřeni na přítomnost aktivní či 
inaktivní („latentní“) tuberk

ulózy. Toto vyšetření má spočívat v podrobném posouzení osobní 

anamnézy pacienta cílené na výskyt tuberkulózy v 

minulosti, či na možné dřívější kontakty s osobami 

aktivní tuberkulózou a na dřívější a/nebo současnou imunosupresivní léčbu. U všech pacientů musí 

být provedena příslušná orientační vyšetření (tj. kožní tuberkulinový test a RTG vyšetření hrudníku), 

přičemž se lze řídit místními doporučeními. Doporučuje se, aby provedení těchto testů a jejich 
výsledky byly zaznamenány v 

informační kartičce pacienta. Předepisujícím lékařům připomínáme 

riziko falešně negativních výsledků kožního tuberkulinového testu, a to zejména u těžce nemocných 

nebo pacientů se sníženou imunitní odpovědí. 
 

Léčba přípravkem Humira nesmí být zahájena u pacientů s diagnostikovanou aktivní tuberkulózou 
(viz bod 4.3). 
 

Ve všech níže popsaných situacích by měl být velmi pečlivě posouzen poměr přínosu a rizika léčby. 
 

Jestliže existuje podezření na latentní tuberkulózu, je třeba uvědomit lékaře, jež má zkušenosti 

léčbou tuberkulózy. 

 

případě diagnózy latentní tuberkulózy musí být odpovídající profylaktická antituberkulózní léčba 

započata ještě před zahájením léčby přípravkem Humira a musí být v souladu s místními 

doporučeními. 
 
Použití profylaktické 

antituberkulózní léčby je třeba zvážit před zahájením léčby přípravkem Humira 

také u 

pacientů, u kterých se, i přes negativní testy na tuberkulózu, vyskytují závažné nebo významné 

rizikové faktory pro její rozvoj nebo mají 

dřívější anamnézu latentní či aktivní tuberkulózy a nelze 

u nich z

aručit adekvátní postup léčby.  

 

47 

pacientů léčených přípravkem Humira se i přes profylaktickou léčbu tuberkulózy objevily případy 

reaktivace tuberkulózy. U 

některých pacientů, kteří byli v minulosti úspěšně léčeni na aktivní 

tuberkulózu, se během léčby přípravkem Humira znovu rozvinula tuberkulóza. 
 

Pacienty je třeba poučit, aby vyhledali lékaře, pokud se objeví během léčby přípravkem Humira nebo 

po jejím ukončení příznaky suspektní pro tuberkulózu (např. přetrvávající kašel, vyčerpání či váhový 
úbytek, mí

rně zvýšená teplota, malátnost). 

 
Jiné oportunní infekce 
 

U pacientů používajících přípravek Humira byly hlášeny oportunní infekce, včetně invazivních 
fungálních infekcí. Tyto infekce nebyly u 

pacientů užívajících TNF-antagonisty vždy rozpoznány, což 

mělo za následek opožděné nasazení vhodné léčby a v některých případech vedlo až k fatálnímu 

zakončení. 
 

U pacientů, u nichž se rozvinou známky a příznaky, jako je horečka, malátnost, úbytek hmotnosti, 

pocení, kašel, dyspnoe a/nebo plicní infiltráty či jiné závažné systémové onemocnění s nebo bez 

doprovodného šoku, je třeba pomýšlet na možnost invazivní plísňové infekce; používání přípravku 

Humira by mělo být ihned přerušeno. Diagnóza onemocnění a zahájení empirické antifungální terapie 

těchto pacientů by mělo být učiněno po konzultaci s lékařem, který má zkušenost s léčbou pacientů 

invazivními plísňovými infekcemi. 

 
Reaktivace hepatitis B 
 
Reaktivace hepatitis B se objevila u 

těch pacientů, užívajících TNF-antagonisty včetně přípravku 

Humira, kteří jsou chronickými nositeli tohoto viru (tedy surface antigen pozitivní). Některé z případů 

byly fatální. Pacienti by měli být testováni na přítomnost možné nákazy HBV ještě před započetím 

léčby přípravkem Humira. Pacientům, u kterých byl test na infekci hepatitis B pozitivní, je třeba 

doporučit, aby vyhledali pomoc lékaře, který má zkušenosti s léčbou hepatitis B. 
 

Nositelé HBV, kteří vyžadují léčbu přípravkem Humira, musí být v průběhu léčby a několik dalších 

měsíců po jejím ukončení pečlivě sledováni z hlediska výskytu známek či projevů aktivní HBV 
infekce. Adekvátní údaje, vypovídající o 

léčbě pacientů, nositelů HBV, kombinací TNF-antagonisty a 

antivirotika z 

důvodu zabránění reaktivace HBV, nejsou k dispozici. U pacientů, u kterých dojde 

k rozvoji HBV reaktivace, 

musí být přípravek Humira vysazen a je třeba zahájit účinnou antivirovou 

terapii a další podpůrnou léčbu. 
 

Neurologické příhody 
 
V souvislosti s 

podáváním antagonistů TNF včetně přípravku Humira se vzácně vyskytly případy 

nového vzniku nebo exacerbace klin

ických symptomů a/nebo radiografického průkazu 

demyelinizačního onemocnění centrálního nervového systému, včetně roztroušené sklerózy a optické 
neuritidy 

a periferního nervového systému, včetně Guillain-Barré syndromu. Předepisující lékaři by 

měli s opatrností zvážit použití přípravku Humira u pacientů s preexistujícími nebo v nedávné době 

vzniklými demyelinizačními poruchami centrálního nebo periferního nervového systému; pokud se 

některá z uvedených poruch objeví, je třeba zvážit vysazení přípravku Humira. Je známo, že existuje 
spojení mezi intermediální uveitidou a 

demyelinizačními poruchami centrálního nervového systému. 

pacientů s neinfekční intermediální uveitidou je třeba před zahájením terapie přípravkem Humira 

pravidelně během léčby provádět neurologické vyšetření k posouzení preexistujících nebo 

vyvíjejících se demyelinizačních poruch centrálního nervového systému. 
 
Alergické reakce 
 

Při podávání přípravku Humira v klinických studiích byly závažné alergické reakce, spojené s jeho 
podáním, pozoro

vány pouze vzácně. V klinických studiích s přípravkem Humira se občas vyskytly 

nezávažné alergické reakce. Hlášení z 

praxe uvádějí výskyt závažných alergických reakcí, včetně 

48 

anafylaxe, 

po podání přípravku Humira. Pokud se objeví anafylaktická reakce nebo jiná závažná 

alergická reakce, musí být ihned ukončeno podávání přípravku Humira a zahájená příslušná léčba. 
 
Imunosuprese 
 
Ve studii u 

64 pacientů s revmatoidní artritidou, kteří byli léčeni přípravkem Humira, nebylo 

prokázáno snížení hypersenzitivity opo

žděného typu, snížení hladin imunoglobulinů nebo změna 

počtu efektorových T, B a NK buněk, monocytů/makrofágů a neutrofilů. 

 

Maligní onemocnění a lymfoproliferativní poruchy 
 

kontrolovaných částech klinických studií s antagonisty TNF bylo u pacientů léčených antagonisty 

TNF pozorováno v porovnání s 

kontrolní skupinou pacientů více případů malignit včetně lymfomů. 

Jejich výskyt byl však vzácný. V postmarketingovém období byly u 

pacientů léčených TNF-

antagonisty hlášeny případy leukémie. U pacientů s revmatoidní artritidou s dlouhodobým vysoce 

aktivním zánětlivým onemocněním existuje zvýšené riziko vzniku lymfomu a leukémie, což 

komplikuje odhad rizika. Podle současného stavu znalostí nelze u pacientů léčených antagonisty TNF 

vyloučit možné riziko rozvoje lymfomů, leukémie a jiných maligních onemocnění. 
 
V postmarketingovém období byly u 

dětí, adolescentů a mladých dospělých (do 22 let) užívajících 

TNF-

blokátory (zahájení léčby v ≤ 18 letech věku), včetně adalimumabu, hlášeny malignity, z nichž 

některé byly fatální. Přibližně polovina případů byly lymfomy. Jiné případy představovaly různé 
druhy malignit a zahrnovaly vzácné malignity, které jsou obvykle spojeny s imunosupresí. Riziko 
rozvoje malignit u 

dětí a adolescentů léčených TNF-blokátory nelze vyloučit. 

 
Z postmarketingové praxe u 

pacientů léčených adalimumabem byly hlášeny vzácné případy 

hepatosplenického T-

buněčného lymfomu. Tento vzácný typ T-buněčného lymfomu se vyznačuje 

velmi agresívním průběhem onemocnění a je obvykle fatální. Některé z těchto T-buněčných lymfomů, 
spojované s 

přípravkem Humira, se vyskytly u mladých pacientů léčených současně azathioprinem 

nebo 6-merkaptopurinem pro 

zánětlivé střevní onemocnění. Možné riziko kombinace azathioprinu 

nebo 6-

merkaptopurinu a přípravku Humira je třeba pečlivě zvážit. Riziko rozvoje hepatosplenického 

T-

buněčného lymfomu nelze u pacientů léčených přípravkem Humira vyloučit (viz bod 4.8). 

 
Nebyly provedeny žádné studie u 

pacientů s anamnézou maligního onemocnění nebo v případech, kde 

by léčba přípravkem Humira dále pokračovala i u pacientů, u kterých došlo k rozvoji maligního 

onemocnění. Je proto zapotřebí ještě větší opatrnost při úvaze o léčbě přípravkem Humira u těchto 

pacientů (viz bod 4.8). 
 

Všechny pacienty, zvláště pacienty s anamnézou rozsáhlé imunosupresivní léčby nebo pacienty 

psoriázou, kteří byli v minulosti léčeni PUVA, je třeba vyšetřit na přítomnost nemelanomového 

kožního karcinomu ještě před a během léčby přípravkem Humira. U pacientů užívajících TNF-

antagonisty, včetně přípravku Humira, byl také hlášen výskyt melanomu a karcinomu z Merkellových 

buněk (viz bod 4.8). 
 

ověřovací klinické studii, zkoumající užívání jiného antagonisty TNF, infliximabu, u pacientů se 

středně těžkou až těžkou chronickou obstrukční chorobou plicní (CHOPN), bylo u pacientů léčených 

infliximabem pozorováno více malignit, převážně plic, hlavy a krku v porovnání s kontrolní skupinou 

pacientů. Všichni pacienti byli v minulosti těžcí kuřáci. Z tohoto důvodu je zapotřebí opatrnosti při 
užívání jakéhokoliv TNF-antagonisty u 

pacientů s CHOPN, stejně jako u pacientů s vyšším rizikem 

vzniku malignit v 

důsledku jejich těžkého kuřáctví. 

 

Podle současných údajů není známo, zda léčba adalimumabem ovlivňuje riziko vzniku dysplázie nebo 
kolorektálního karcinomu. Všichni pacienti s ulcerózní kolitidou, u nichž existuje riziko pro vznik 
dysplázie nebo kolorektálního 

karcinomu (např. pacienti s dlouhotrvající ulcerózní kolitidou nebo 

primární sklerotizující cholangitidou), u kterých se v minulosti vyskytla dysplázie nebo kolorektální 
karcinom, 

by měli být vyšetřeni na možný rozvoj dysplázie nebo kolorektálního karcinomu ještě před 

49 

zahájením léčby a dále v pravidelných intervalech v jejím průběhu. Toto vyšetření má, v souladu 
s místními požadavky, zahrnovat kolonoskopii a biopsii. 
 
Hematologické reakce 
 

Při užívání antagonistů TNF byly vzácně hlášeny případy pancytopenie včetně aplastické anémie. 

přípravku Humira byly hlášeny nežádoucí příhody v oblasti hematologického systému, včetně 

medicínsky významné cytopenie (např. trombocytopenie, leukopenie). Všem pacientům je nutné 

doporučit, aby ihned vyhledali lékařskou pomoc, pokud se při léčbě přípravkem Humira vyvinou 

příznaky a projevy podezřelé z krevní dyskrasie (např. přetrvávající horečka, hematomy, krvácení, 
bledost). U 

pacientů s potvrzenými významnými hematologickými abnormalitami je nutné zvážit 

vysazení léčby. 
 

Očkování 
 

Obdobná protilátková odpověď na standardní 23složkovou pneumokokovou vakcínu a třísložkovou 

virovou vakcínu proti chřipce byla pozorována ve studii s 226 dospělými subjekty s revmatoidní 

artritidou, kteří byli léčeni adalimumabem nebo placebem. Nejsou k dispozici žádné údaje, týkající se 

sekundárního přenosu infekce v důsledku živé vakcíny u pacientů léčených přípravkem Humira. 

Pacienti léčení přípravkem Humira mohou dostat několik vakcín současně, s výjimkou živých vakcín. 
 

Doporučuje se, aby pediatričtí pacienti absolvovali pokud možno všechna doporučená očkování 

souladu se současnými vakcinačními směrnicemi ještě před zahájením léčby přípravkem Humira. 

 
Pacienti 

léčení přípravkem Humira mohou být souběžně očkováni, s výjimkou očkování živými 

vakcínami. 

Podávání živých vakcín se také nedoporučuje u dětí, které byly adalimumabu vystaveny in 

utero, a to po dobu 5 měsíců od poslední dávky adalimumabu, jež byla matce během těhotenství 
podána. 
 

Městnavé srdeční selhání 
 
V klinické studii s 

jiným antagonistou TNF bylo pozorováno zhoršení městnavého srdečního selhání a 

zvýšení mortality na městnavé srdeční selhání. Případy zhoršení městnavého srdečního selhání byly 

rovněž popsány u pacientů léčených přípravkem Humira. U pacientů s mírným srdečním selháním 

(třída I/II podle NYHA) se musí přípravek Humira podávat s opatrností. Přípravek Humira je 
kontraindikován u 

středně těžkého až těžkého srdečního selhání (viz bod 4.3). U pacientů, u kterých 

dojde k 

rozvoji nebo zhoršení příznaků městnavého srdečního selhání, musí být léčba přípravkem 

Humira ukončena. 
 
Autoimunitní procesy 
 

Léčba přípravkem Humira může vést ke tvorbě autoimunitních protilátek. Dopad dlouhodobé léčby 

přípravkem Humira na rozvoj autoimunitních onemocnění není znám. Jestliže se u pacienta 
v souvislosti s 

léčbou přípravkem Humira vyvinou symptomy, svědčící pro lupus-like syndrom a má-li 

pozitivní protilátky proti dvoušroubovici DNA, pak u 

něj léčba přípravkem Humira nesmí dále 

pokračovat (viz bod 4.8). 
 

Současné podávání biologických DMARDs nebo antagonistů TNF 
 

klinických studiích sledujících současné podávání anakinry a dalšího antagonisty TNF – 

etanerceptu, byly pozorovány závažné infekce, přičemž nebyl zjištěn žádný další klinický přínos 
v porovnání s monoterapií etanerceptem. Vzhledem k 

původu nežádoucích účinků pozorovaných při 

kombinované léčbě etanerceptem a anakinrou se mohou vyskytnout obdobné toxické projevy při 
podávání kombinace anakinry a jiných an

tagonistů TNF. Proto se nedoporučuje používat kombinaci 

adalimumabu a anakinry (viz bod 4.5). 
 

50 

Současné používání adalimumabu spolu s jinými biologickými DMARDs (např. anakinra a abatacept) 
nebo jinými antagonisty TNF 

se nedoporučuje na základě možného zvýšení rizika infekcí včetně 

závažných infekcí, ale i možných farmakologických interakcí (viz bod 4.5). 
 
Chirurgické výkony 
 

pacientů léčených přípravkem Humira existují jen omezené zkušenosti týkající se bezpečnosti 

přípravku v souvislosti s chirurgickými výkony. Při plánování chirurgického výkonu je třeba vzít 

úvahu dlouhý poločas adalimumabu. Pacient, u kterého je nutná operace během léčby přípravkem 

Humira, musí být pečlivě sledován z hlediska vzniku infekcí a musí být provedena příslušná opatření. 

pacientů léčených přípravkem Humira, u kterých byla provedena arthroplastika, existují jen 

omezené zkušenosti týkající se bezpečnosti přípravku. 
 

Obstrukce tenkého střeva 
 

Selhání odpovědi na léčbu u Crohnovy choroby může signalizovat výskyt fixované fibrotické 

striktury, která si může vyžádat chirurgickou léčbu. Dostupné údaje naznačují, že přípravek Humira 

nezhoršuje ani nezpůsobuje striktury. 
 
Starší pacienti 
 
Frekvence závažných infekcí u 

pacientů ve věku nad 65 let (3,7 %), léčených přípravkem Humira, 

byla vyšší než u 

pacientů ve věku do 65 let (1,5 %). Některé z těchto infekcí měly fatální zakončení. 

Při léčbě starších pacientů je zapotřebí věnovat obzvláštní pozornost riziku vzniku infekcí. 
 
Pediatrická populace 
 

Viz Očkování výše. 
 
Pomocné látky se z

námým účinkem 

 

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol sodíku (23 mg) na dávku 0,8 ml, tj. v podstatě je 
„bez sodíku“. 
 
4.5 

Interakce s 

jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 

 

Přípravek Humira byl studován u pacientů s revmatoidní artritidou, polyartikulární juvenilní 
idiopatickou artritidou a psoriatickou artritidou, u kterých byl podáván v monoterapii nebo 
v kombinaci s 

methotrexátem. Při podávání přípravku Humira v kombinaci s methotrexátem byla 

v porovnání s monoterapií tvorba protilátek n

ižší. Podávání přípravku Humira bez methotrexátu vedlo 

ke zvýšené tvorbě protilátek, zvýšené clearance a snížené účinnosti adalimumabu (viz bod 5.1). 
 

Kombinovat přípravek Humira s anakinrou se nedoporučuje (viz bod 4.4 „Současné podávání 
biologických DMARDs nebo 

antagonistů TNF“). 

 

Kombinovat přípravek Humira s abataceptem se nedoporučuje (viz bod 4.4 „Současné podávání 
biologických DMARDs nebo 

antagonistů TNF“). 

 
4.6 

Fertilita, t

ěhotenství a kojení 

 

Ženy ve fertilním věku/Antikoncepce u mužů a žen 
 
Ženám ve f

ertilním věku se důrazně doporučuje k zabránění těhotenství používat vhodnou 

antikoncepci a v 

jejím používání pokračovat po dobu nejméně pěti měsíců po posledním podání 

přípravku Humira. 
 

51 

Těhotenství 
 
Jsou k dispozici omezené klinické údaje o 

podávání přípravku Humira během těhotenství. 

 

Ve vývojové toxikologické studii prováděné na opicích nebyly zjištěny známky toxicity u matek, 

embryotoxicity či teratogenity. Preklinická data o účinku adalimumabu na postnatální toxicitu nejsou 
k dispozici (viz bod 5.3). 
 
Adalimumab podávaný v 

těhotenství může vzhledem k inhibici TNFα ovlivnit normální 

imunologickou odpověď u novorozenců. Podávání adalimumabu v těhotenství se nedoporučuje. 
 

Adalimumab může přecházet přes placentu do séra dětí narozeným matkám, které byly v těhotenství 

adalimumabem léčeny. V důsledku toho mohou být tyto děti náchylnější k infekcím. Podávání živých 

vakcín dětem, které byly in utero adalimumabu vystaveny, se nedoporučuje po dobu 5 měsíců po 
poslední injekci adalimumabu, kterou matka v 

průběhu těhotenství dostala. 

 
Kojení 
 

Není známo, zda se adalimumab vylučuje do mateřského mléka, případně zda po požití adalimumabu 
dochází k jeho systémové absorpci. 
 

Protože se však lidské imunoglobuliny vylučují do mléka, ženy nesmějí kojit v průběhu léčby 

přípravkem Humira a ještě nejméně pět měsíců po jejím ukončení. 
 
Fertilita 
 

Preklinické studie zaměřené na vliv adalimumabu na fertilitu nejsou k dispozici. 
 
4.7 

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 

 

Přípravek Humira může mít podružný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Po použití přípravku 
Humira se m

ůže objevit vertigo a zrakové poruchy (viz bod 4.8). 

 
4.8 

Nežádoucí účinky 

 

Souhrnný bezpečnostní profil 
 

Přípravek Humira byl hodnocen u 9 506 pacientů v kontrolovaných a otevřených pivotních studiích po 

dobu až 60 měsíců nebo déle. Tyto studie zahrnovaly pacienty s revmatoidní artritidou s krátkým a 
dlouhým trváním, pacienty s juvenilní idiopatickou artritidou (polyartikulární juvenilní idiopatickou 
artritidou a entezopatickou artritidou), stej

ně jako pacienty s axiální spondylartritidou (ankylozující 

spondylitidou a 

axiální spondylartritidou bez radiologického průkazu AS), psoriatickou artritidou, 

pacienty s Crohnovou chorobou, ulcerózní kolitidou, psoriázou, pacienty s hidradenitis suppurativa a 
uveitidou. Pivotní kontrolované studie zahrnovaly 6 089 

pacientů léčených přípravkem Humira a 

3 801 

pacientů, kteří v kontrolovaném období studií dostávali placebo nebo aktivní srovnávací lék. 

 

Podíl pacientů, kteří předčasně ukončili léčbu pro nežádoucí účinky ve dvojitě zaslepené kontrolované 

části klíčových studií, byl 5,9 % pacientů léčených přípravkem Humira a 5,4 % u pacientů užívajících 

kontrolní léčbu. 
 

Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky jsou infekce (jako je nasofaryngitida, infekce horních 
dýchacích cest a sinusitida), reakce v 

místě injekčního vpichu (erytém, svědění, krvácení, bolest nebo 

otoky), bolesti hlavy a muskuloskeletální bolest. 
 

U přípravku Humira byly hlášeny závažné nežádoucí účinky. TNF antagonisté, jako například 

přípravek Humira, ovlivňují imunitní systém a jejich užití může ovlivňovat schopnost 
obranyschopnosti o

rganismu vůči infekci a rakovinnému bujení. U přípravku Humira byly také 

52 

hlášeny fatální a život ohrožující infekce (včetně sepse, oportunních infekcí TBC), HBV reaktivace a 

různé malignity (včetně leukémie, lymfomů a HSTCL). 
 

Byly také hlášeny závažné hematologické, neurologické a autoimunní reakce. Tyto zahrnují vzácně se 

vyskytující případy pancytopenie, aplastické anémie, centrálních a periferních demyelinizačních 

chorob, případy lupus erythematodes a stavů podobných lupusu a Stevens-Johnsonův syndrom. 
 
Pediatrická populace 
 

Obecně byly nežádoucí účinky u pediatrických pacientů, pokud jde o typ a četnost výskytu, podobné 

těm, které byly pozorovány u dospělých pacientů. 
 

Tabulkový seznam nežádoucích účinků 
 

Následující výčet nežádoucích účinků je založen na zkušenosti z klinických studií a z období 

postmarketingu, účinky jsou seřazeny podle orgánových systémů a frekvence výskytu v Tabulce 6 
níže: 

velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 do < 1/10); méně časté (≥ 1/1 000 do < 1/100); vzácné 

(

≥ 1/10 000 do < 1/1 000) a není známo (z 

dostupných údajů nelze určit). V každé skupině četností 

jsou nežádoucí účinky řazeny podle klesající závažnosti. Jsou zde zahrnuty účinky, které se, napříč 
jednotlivými indikacemi, vyskytovaly s 

nejvyšší frekvencí. Hvězdička (*) se ve sloupci tříd 

orgánových systémů vyskytuje tehdy, pokud lze další informace nalézt na jiných místech textu, 
v bodech 4.3, 4.4 a 4.8. 
 

Tabulka 6 

Nežádoucí účinky 

 

Třídy orgánových systémů 

Frekvence 

Nežádoucí účinek 

Infekce a infestace* 

Velmi časté 

I

nfekce dýchacích cest (včetně infekce dolních a 

horních cest dýchacích, pneumonie, sinusitidy, 
faryngitidy, nazofaryngitidy, bronchitidy a 
pneumonie vyvolané herpetickými viry) 
 

Časté 

S

ystémové infekce (včetně sepse, kandidózy a 

chřipky), 

střevní infekce (včetně virové gastroenteritidy), 

infekce kůže a měkkých tkání (včetně paronychia, 
celulitidy, impetiga, nekrotizující fasciitidy a 
herpes zoster), 
ušní infekce, 
orální i

nfekce (včetně herpes simplex, orální 

herpes a zubních infekcí),  

infekce reprodukčního systému (včetně 
vulvovaginální myotické infekce), 

infekce močových cest (včetně pyelonefritidy), 

plísňové infekce, 
kloubní infekce  
 

Méně časté 

Neurologické infekce (

včetně virové meningitidy), 

oportunní infekce a tuberkulóza (včetně 
kokcidiomykózy, histoplasmózy a infekcí 

způsobených mycobacterium avium complex),  
bakteriální infekce, 

oční infekce, 
divertikulitida

1)

 

 

53 

Novotvary benigní, maligní a 

blíže neurčené (zahrnující 
cysty a polypy)* 
 

Časté 

K

arcinom kůže vyjma melanomu (včetně 

karcinomu z 

bazálních buněk a skvamózního 

buněčného karcinomu), 
benigní neoplázie 
 

Méně časté 

Lymfom**, 

novotvary solidních orgánů (včetně karcinomu 
prsu, plicní neoplázie a neoplázie štítné žlázy), 
melanom** 
 

Vzácné 

Leukémie

1)

 

Není známo 

Hepatosplenický T-

buněčný lymfom

1)  

karcinom z 

Merkellových buněk (neuroendokrinní 

karcinom kůže)

1

 

 

Poruchy krve a lymfatického 
systému* 

Velmi časté 

L

eukopenie (včetně neutropenie a 

agranulocytózy), 
anémie 
 

Časté 

Leukocytóza, 
trombocytopenie, 
 

Méně časté 

Idiopatická trombocytopenická purpura 
 

Vzácné 

Pancytopenie 
 

Poruchy imunitního systému* 

Časté 

Hypersenzitivita, 

alergie (včetně sezónní alergie) 
 

Méně časté 

Sarkoidóza

1)

, vaskulitida 

Vzácné 

anafylaxe

1)

 

Poruchy metabolismu a 
výživy 

Velmi časté 

Z

výšení lipidů 

 

Časté 

Hypokalémie, 

zvýšení kyseliny močové, 
abnormální hladina sodíku v krvi, 
hypokalcémie, 
hyperglykémie, 
hypofosfatémie, 
dehydratace 

 

 

Psychiatrické poruchy 

Časté 

Alterace nálady 

(včetně deprese), 

úzkost, nespavost 
 

Poruchy nervového systému* 

Velmi časté 

Bolesti hlavy 
 

Časté 

P

arestezie (včetně hypestézie), 

migréna, 

útlak nervových kořenů 
 

Méně časté 

C

évní mozková příhoda

1)

třes, 
neuropatie 
 

54 

Vzácné 

Roztroušená skleróza 
demy

elinizační poruchy (např. optická neuritida, 

Guillain-Barré syndrom)

1)

 

 

Poruchy oka 

Časté 

Poruchy zraku, 
konjunktivitida, 
blefaritida, 
otoky oka 
 
 

Méně časté 

Diplopie 
 

Poruchy ucha a labyrintu 

Časté 

Vertigo 
 

Méně časté 

Ztráta sluchu, 
tinnitus 
 

Srdeční poruchy* 

Časté 

Tachykardie, 
 

Méně časté 

Infarkt myokardu

1)

arytmie, 

městnavé srdeční selhání 
 

Vzácné 

S

rdeční zástava 

 

Cévní poruchy 

Časté 

Hypertenze, 
záchvaty zrudnutí, 
hematomy 
 

Méně časté 

Aneurysma aorty, 
cévní arteriální okluze, 
tromoflebitida 
 

Respirační, hrudní a 
mediastinální poruchy* 

Časté 

Astma, 
dyspnoe, 
kašel 
 

Méně časté 

Plicní embolie,

1)

 

intersticiální plicní choroba, 

chronická obstrukční plicní nemoc, 
pneumonitida, 
pleurální výpotek

1)

 

 

Vzácné 
 

Plicní fibróza

1)

 

Gastrointestinální poruchy 

Velmi časté 

B

olesti břicha, 

nausea a zvracení 
 

Časté 

Krvácení z GI traktu, 
dyspepsie, 
gastroesofageální reflexní choroba, 
sicca syndrom 
 

55 

Méně časté 

Pankreatitida, 
dysfagie, 

edém obličeje 
 

Vzácné 

P

erforace střeva

1) 

 

Poruchy jater a žlučových 
cest* 

Velmi časté 

Z

výšení jaterních enzymů 

 

Méně časté 

Steatóza jater, 
cholecystitida a cholelithiáza, 
zvýšení bilirubinu 
 

Vzácné 

Hepatitida, 
reaktivace hepatitidy B

1)

autoimunní hepatitida

1)

 

 

Není známo 
 

Selhání jater

1)

 

Poruchy kůže a podkožní 
tká

ně 

Velmi časté 

R

ash (včetně exfoliativního rashe) 

 

Časté 

N

ový výskyt nebo zhoršení psoriázy (včetně 

palmoplantární pustulózní psoriázy)

1)

urtikarie, 

tvorba modřin (včetně purpury), 

dermatitida (včetně ekzému), 
onychoklázie, 
hyperhidróza, 
alopecie

1)

pruritus 
 

Méně časté 

N

oční pocení, 

zjizvení 
 

Vzácné 
 
 
 
 
Není známo 
 

Erythema multiforme

1)

Stevens-

Johnsonův syndrom

1)

angioedém

1)

kožní vaskulitida

1) 

 
Z

horšení příznaků dermatomyozitidy

1)

 

Poruchy svalové a kosterní 
soustavy a 

pojivové tkáně 

Velmi časté 

?uskuloskeletální bolesti 
 

Časté 

S

valové spasmy (včetně zvýšení 

kreatinfosfokinázy v krvi) 
 

Méně časté 

Rhabdomyolýza, 
systémový lupus erytmematosus 
 

Vzácné 

Lupus-like syndrom

1)

 

 

Poruchy ledvin a močových 
cest 

Časté 

Poškození ledvin, 
hematurie 
 

M

éně časté 

Nykturie 
 

56 

Poruchy reprodukčního 
systému a prsu  
 

Méně časté 

Erektilní dysfunkce 

Celkové poruchy a reakce 

místě aplikace* 

Velmi časté 

Reakce v 

místě injekčního vpichu (včetně erytému 

místě vpichu injekce) 

 

Časté 

Bolesti na hrudi, 
edém, 
pyrexie

1)

 

 

Méně časté 

Z

áněty 

 

V

yšetření* 

Časté 

P

oruchy koagulace a krvácení (včetně prodloužení 

aktivovaného parciálního tromboplastinového 

času), 

pozitivní test autoprotilátek (včetně protilátek 
proti dvoušroubovici DNA), 
zvýšení laktátdehydrogenázy v krvi 
 

Poranění, otravy a 
procedurální komplikace 
 

Časté 

Poruchy hojení 

 
* další informace lze nalézt na jiných místech textu, v bodech 4.3, 4.4 a 4.8 
** 

včetně otevřené fáze prodloužených studií 

1)

 

včetně údajů ze spontánního hlášení 

 
Hidradenitis suppurativa 
 

Bezpečnostní profil u pacientů s hidradenitis suppurativa léčených přípravkem Humira jednou týdně 
byl v 

souladu se známým bezpečnostním profilem přípravku Humira. 

 
Uveitida 
 

Bezpečnostní profil u pacientů s uveitidou léčených přípravkem Humira jednou za dva týdny byl 

souladu se známým bezpečnostním profilem přípravku Humira. 

 

Popis vybraných nežádoucích účinků 
 
Reakce v 

místě injekčního vpichu 

 

klíčových kontrolovaných studiích se u 12,9 % dětských a dospělých pacientů léčených přípravkem 

Humira vyvinuly reakce v 

místě vpichu (erytém a/nebo svědění, krvácení, bolest nebo otok) 

v porovnání se 7,2 

% pacientů léčených placebem nebo aktivní kontrolou. Reakce v místě injekčního 

vpichu nevyžadovaly přerušení podávání léčivého přípravku. 
 
Infekce 
 

klíčových kontrolovaných studiích se u dětských a dospělých pacientů léčených přípravkem Humira 

vyskytla infekce ve frekvenci 1,51 a u 

pacientů léčených placebem nebo aktivní kontrolou ve 

frekvenci 1,46 

případů na pacienta léčeného po dobu jednoho roku (případ/pacient/rok). Jednalo se 

především o nazofaryngitidu, infekci horních cest dýchacích a sinusitidu. Většina pacientů 

pokračovala po vyléčení infekce v léčbě přípravkem Humira. 
 
Výskyt závažných infekcí u 

pacientů léčených přípravkem Humira činil 0,04 případů/pacient/rok a 

pacientů léčených placebem nebo aktivní kontrolou 0,03 případů/pacient/rok. 

 

57 

kontrolovaných a otevřených studiích u dospělých i pediatrických pacientů s přípravkem Humira 

byly hlášeny závažné infekce (včetně fatálních infekcí, které se vyskytovaly vzácně), jako jsou 

tuberkulóza (včetně miliární a mimoplicní tuberkulózy) a invazivní oportunní infekce (např. 
diseminovaná nebo mimoplicní histoplasmóza, blastocystóza, kokcidiomykóza, pneumocystóza, 

kandidóza, aspergilóza a listerióza). Většina případů tuberkulózy se vyskytla v prvních osmi měsících 

po zahájení léčby a mohlo se jednat o opětovné vzplanutí latentního onemocnění. 
 

Maligní onemocnění a lymfoproliferativní poruchy 
 
Ve studiích s 

přípravkem Humira nebyly u 249 pediatrických pacientů s juvenilní idiopatickou 

artritidou (polyartikulární juvenilní idiopatickou artritidou a entezopatickou artritidou) pozorovány 

žádné malignity při expozici odpovídající 655,6 pacientorokům léčby. Žádné malignity nebyly navíc 
pozorovány ani u 192 pediatrick

ých pacientů při expozici 498,1 pacientoroků léčby v průběhu studií 

přípravkem Humira, zaměřených na pediatrické pacienty s Crohnovou chorobou. Žádné malignity 

nebyly pozorovány u 

77 pediatrických pacientů při expozici 80 pacientoroků léčby v průběhu studie 

přípravkem Humira u pediatrických pacientů s chronickou ložiskovou psoriázou. U 60 pediatrických 

pacientů s expozicí 58,4 pacientoroků nebyly pozorovány žádné malignity během klinického 
hodnocení s 

přípravkem Humira u pediatrických pacientů s uveitidou. 

 

průběhu kontrolovaného období klíčových klinických studií u dospělých pacientů s přípravkem 

Humira, v 

trvání nejméně 12 týdnů, byly u pacientů se středně těžkou až těžkou aktivní revmatoidní 

artritidou, ankylozující spondylitidou, axiální spondylart

ritidou bez radiologického průkazu AS, 

psoriatickou artritidou, psoriázou, hidradenitis suppurativa, Crohnovou chorobou, ulcerózní kolitidou 
a uveitidou 

pozorovány případy malignit jiného druhu, než jsou lymfomy či nemelanomový karcinom 

kůže, s četností výskytu 6,8 (4,4 a 10,5) (na 1 000 pacientoroků při 95% intervalu spolehlivosti, 
v porovnání s 

četností jejich výskytu 6,3 (3,4 a 11,8) na 1 000 pacientoroků u kontrolní skupiny. 

Skupina s 

přípravkem Humira zahrnovala 5 291 pacientů a 3 444 pacientů bylo v kontrolní skupině 

(průměrná doba trvání léčby byla 4,0 měsíce u přípravku Humira a 3,8 měsíce u pacientů léčených 

kontrolou). Četnost výskytu kožních karcinomů nemelanomového typu (95% interval spolehlivosti) 
byla 8,8 (6,0 a 13,0) na 1 000 pacient

oroků u pacientů léčených přípravkem Humira a 3,2 (1,3 a 7,6) 

na 1 000 pacient

oroků v kontrolní skupině. Z těchto kožních karcinomů se skvamózní buněčný 

karcinom vyskytoval s 

četností 2,7 (1,4 a 5,4) na 1 000 pacientoroků při 95% intervalu spolehlivosti 

pacientů léčených přípravkem Humira a 0,6 (0,1 a 4,5) na 1 000 pacientoroků u kontrolních 

pacientů. Četnost výskytu lymfomů (95% interval spolehlivosti) byla 0,7 (0,2 a 2,7) na 
1 000 pacient

oroků u pacientů léčených přípravkem Humira a 0,6 (0,1 a 4,5) na 1 000 pacientoroků 

kontrolních pacientů. 

 
Když se zkombinují ko

ntrolovaná období těchto studií a probíhající a ukončené otevřené rozšířené 

fáze studií s 

průměrnou délkou trvání přibližně 3,3 roku, zahrnující 6 427 pacientů a více než 

26 439 pacient

oroků léčby, pak pozorovaná četnost výskytu malignit jiného typu, než jsou lymfomy a 

nemelanomové karcinomy kůže, činí přibližně 8,5 na 1 000 pacientoroků. Pozorovaná četnost výskytu 

nemelanomového typu kožního karcinomu činí přibližně 9,6 na 1 000 pacientoroků a pozorovaná 

četnost lymfomů je přibližně 1,3 na 1 000 pacientoroků. 
 

Ve sledování po uvedení přípravku na trh v období od ledna 2003 do prosince 2010, a to především 

pacientů s revmatoidní artritidou, činil výskyt všech hlášených malignit přibližně 2,7 na 

1 000 pacient

oroků léčby. Hlášená četnost výskytu u kožního karcinomu nemelanomového typu činila 

přibližně 0,2 a u lymfomů přibližně 0,3 na 1 000 pacientoroků léčby (viz bod 4.4). 
 

U pacientů léčených adalimumabem byly hlášeny vzácné postmarketingové případy 
hepatosplenického T-

buněčného lymfomu (viz bod 4.4). 

 
Autoprotilátky 
 

pacientů bylo prováděno vyšetření na autoprotilátky v různých časových intervalech studií I–V 

s revmatoidní artritidou. V 

těchto studiích byly u 11,9 % pacientů léčených přípravkem Humira a 

u 8,1 

% pacientů léčených placebem a aktivní kontrolou, kteří měli negativní výchozí titry 

58 

antinukleárních protilátek, zjištěny pozitivní titry ve 24. týdnu léčby. U dvou pacientů z 3 441 

nemocných léčených přípravkem Humira ve všech studiích s revmatoidní a psoriatickou artritidou 
došlo k 

rozvoji klinických příznaků naznačujících možnost nového vzniku syndromu podobnému 

lupusu. Po vysazení léčby došlo u těchto pacientů ke zlepšení. U žádného pacienta nedošlo k rozvoji 

lupózní nefritidy či symptomů postižení centrálního nervového systému. 
 
Hepatobiliární poruchy 
 
V kontrolovaných klinických studiích fáze 3 s 

přípravkem Humira, zaměřených na revmatoidní 

artritidu a psoriatickou artritidu, se po sledovanou dobu trvání v rozmezí od 4 do 

104 týdnů objevilo 

zvýšení ALT 

≥ 3 x ULN u 3,7 % pacientů léčených přípravkem Humira a u 1,6 % pacientů léčených 

kontrolním přípravkem. 
 
V kontrolovaných klinických studiích fáze 3 s 

přípravkem Humira u pacientů s polyartikulární 

juvenilní idiopatickou artritidou ve věku od 4 do 17 let a entezopatickou artritidou ve věku 6 až 17 let 
se objevilo zvýšení ALT 

≥ 3 x ULN u 6,1 % pacientů léčených přípravkem Humira a u 1,3 % pacientů 

léčených v kontrolní skupině. Ve většině případů se zvýšení ALT vyskytlo při současném podávání 
methotrexátu. 

Žádné zvýšení ALT ≥ 3 x ULN se nevyskytlo ve fázi 3 klinické studie s přípravkem 

Humira u 

pacientů s polyartikulární juvenilní idiopatickou artritidou ve věku 2 až < 4 let. 

 
V kontrolovaných klinických studiích fáze 3 s 

přípravkem Humira u pacientů s Crohnovou chorobou a 

ulcerózní kolitidou se po sledovanou dobu trvání v 

rozmezí od 4 do 52 týdnů objevilo zvýšení ALT 

≥ 3 x ULN u 0,9 % pacientů léčených přípravkem Humira a u 0,9 % pacientů léčených kontrolním 

přípravkem. 
 
V klinické studii fáze 3 s 

přípravkem Humira u pediatrických pacientů s Crohnovou chorobou, která 

hodnotila účinnost a bezpečnost dvou udržovacích dávkovacích režimů upravených dle hmotnosti po 

hmotnostně upravené indukční léčbě do 52 týdnů léčby, se objevilo zvýšení ALT ≥ 3 x ULN u 2,6 % 
(5 ze 192) 

pacientů, z nichž 4 byli vystaveni současné léčbě imunosupresiv. 

 
V kontrolovaných klinických studiích fáze 3 s 

přípravkem Humira u pacientů s ložiskovou psoriázou 

se po sledovanou dobu trvání v 

rozmezí od 12 do 24 týdnů objevilo zvýšení ALT ≥ 3 x ULN u 1,8 % 

pacientů léčených přípravkem Humira a u 1,8 % pacientů léčených kontrolním přípravkem. 
 
Žádné zvýšení ALT 

≥ 3 x ULN se nevyskytlo v klinické studii fáze 3 s přípravkem Humira 

pediatrických pacientů s ložiskovou psoriázou. 

 
V kontrolovaných klinických studiích s 

přípravkem Humira (úvodní dávky 160 mg v týdnu 0 a 80 mg 

týdnu 2, následované 40 mg týdně počínaje týdnem 4) u pacientů s hidradenitis suppurativa se 

sledovanou dobou trvání v 

rozmezí od 12 do 16 týdnů se objevilo zvýšení ALT ≥ 3 x ULN u 0,3 % 

pacientů léčených přípravkem Humira a u 0,6 % pacientů léčených kontrolním přípravkem. 
 
V kontrolovaných klinických studiích s 

přípravkem Humira (úvodní dávky 80 mg v týdnu 0, 

následované 40 mg jednou za dva týdny počínaje týdnem 1) se u dospělých pacientů s uveitidou 

léčených až po dobu 80 týdnů se střední expozicí 166,5 dne v případě terapie přípravkem Humira a 
105,0 dne v 

případě terapie kontrolním přípravkem objevilo zvýšení ALT ≥ 3 x ULN u 2,4 % pacientů 

léčených přípravkem Humira a u 2,4 % pacientů léčených kontrolním přípravkem. 
 

klinických studiích napříč všemi indikacemi byli pacienti se zvýšeným ALT asymptomatičtí a ve 

většině případů bylo zvýšení ALT přechodné a vymizelo s pokračováním léčby. Nicméně po uvedení 

přípravku na trh byly u pacientů, jimž byl podáván adalimumab, hlášeny případy selhání jater, stejně 

jako případy méně závažných poruch jater, které mohou selhání jater předcházet, jako je hepatitida, 

včetně autoimunní hepatitidy. 
 

59 

S

oučasná léčba azathioprinem/6-merkaptopurinem 

 
Ve studiích s Crohnovou chorobou byla u 

dospělých pacientů léčených kombinací přípravku Humira 

spolu s azathioprinem/6-merkaptopurinem pozorována vyšší incidence malignit a závažných 

nežádoucích účinků souvisejících s infekcemi v porovnání s pacienty, kteří byli léčeni pouze 

přípravkem Humira. 
 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky 
 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 

pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 

aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích 

účinků uvedeného v 

Dodatku V

. 

 
4.9 

Předávkování 

 
V klinických studiích nebyla pozorována toxicita omezující dávku léku. Nejvyšší hodnocenou dávkou 
bylo opakované intravenózní podávání 10 

mg/kg, což je přibližně 15násobek doporučené dávky. 

 
 
5. 

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 

 
5.1 

Farmakodynamické vlastnosti 

 
Farmakoterapeutická skupina: Imunosupresiva, Inhibitory tumor nekrotizujícího faktoru alfa (TNF-

α). 

ATC kód: L04AB04 
 

Mechanismus účinku 
 
Adalimumab se specificky váže na TNF a neutralizuje biologickou funkci TNF blokováním jeho 
interakce s 

p55 a p75 TNF receptorů na povrchu buněk. 

 

Adalimumab rovněž moduluje biologickou odpověď, která je indukována nebo regulována TNF, 

včetně změn hladin adhezních molekul zodpovědných za migraci leukocytů (ELAM-1, VACM-1 a 
ICAM-

1 při IC

50

 0,1–0,2 nM). 

 

Farmakodynamické účinky 
 

Po léčbě přípravkem Humira byl u pacientů s revmatoidní artritidou v porovnání s výchozím stavem 

pozorován rychlý pokles hladin ukazatelů akutní fáze zánětu (C-reaktivní protein (CRP) a sedimentace 

erytrocytů (FW)) a sérových cytokinů (IL-6). Po podání přípravku Humira byly rovněž sníženy sérové 
koncentrace matrixových metaloproteináz (MMP-1 a MMP-

3), které vyvolávají přestavbu tkání 

způsobující destrukci chrupavek. U pacientů léčených přípravkem Humira obvykle došlo ke zlepšení 

hematologických známek chronického zánětu. 
 
Ry

chlý pokles hladin CRP během léčby přípravkem Humira byl také pozorován u pacientů 

s polyartikulární juvenilní idiopatickou artritidou, Crohnovou chorobou, ulcerózní kolitidou a 
hidradenitis suppurativa. U pac

ientů s Crohnovou chorobou bylo také pozorováno snížení počtu buněk 

exprimujících 

markery zánětlivých faktorů v tlustém střevě, což zahrnovalo i významný pokles 

exprese TNFα. Endoskopické zkoumání střevní sliznice jednoznačně prokázalo slizniční hojení 
u p

acientů léčených adalimumabem. 

 
Klinick

á bezpečnost a účinnost 

 
Juvenilní idiopatická artritida (JIA) 
 
Polyartikulární juvenilní idiopatická artritida (pJIA) 

60 

 

Bezpečnost a účinnost přípravku Humira byla hodnocena ve dvou studiích (pJIA I a pJIA II) u dětí 

aktivní polyartikulární nebo polyartikulárním průběhem juvenilní idiopatické artritidy, které trpěly 

různými typy výskytu JIA (nejčastěji revmatoidní faktor negativní nebo pozitivní polyartritida a 

rozšířená oligartritida). 
 
pJIA I 
 

Bezpečnost a účinnost přípravku Humira byla hodnocena v multicentrické, randomizované, dvojitě 
zaslepené studii paralelních skupin u 

171 dětí (ve věku 4 až 17 let) s polyartikulární JIA. V otevřené 

úvodní fázi (OL LI, open-label lead in phase

) studie byli pacienti rozděleni do dvou skupin, na léčené 

MTX (methotrexát) a neléčené MTX. Pacienti, kteří byli ve skupině neléčené MTX, byli buď dosud 

neléčení, nebo jim byl MTX vysazen alespoň dva týdny před zahájením léčby studijní medikací. 

Pacienti zůstávali na stabilních dávkách NSAID a nebo prednisonu (≤ 0,2 mg/kg/den nebo maximum 
10 mg/den). V OL LI fázi dostávali všichni pacienti 24 mg/m

2

 až do maximální dávky 40 mg 

přípravku Humira každý druhý týden po dobu 16 týdnů. Rozložení pacientů dle věku a minimální, 

střední a maximální dávky, kterou používali v průběhu OL LI fáze, je uvedeno v tabulce 7. 
 

Tabulka 7 

Rozložení pacientů podle věku a dávky adalimumabu, podávané v průběhu OL LI fáze 

 

Věková skupina 

Výchozí p

očet pacientů n (%) 

Minim

ální, střední a 

maximální dávka 

4 až 7 let 

31 (18,1) 

10, 20 a 25 mg 

8 až 12 let 

71 (41,5) 

20, 25 a 40 mg 

13 až 17 let 

69 (40,4) 

25, 40 a 40 mg 

 

Pacienti, kteří vykazovali v týdnu 16 odpověď v pediatrickém (Ped) ACR 30, byli vhodní 

randomizaci do dvojitě zaslepené (DB) fáze, kdy dostávali buď přípravek Humira v dávce 24 mg/m

až do maximální dávky 40 mg, nebo placebo každý druhý týden po dobu 

dalších 32 týdnů nebo do 

vzplanutí onemocnění. Kritéria vzplanutí onemocnění byla definována jako zhoršení o ≥ 30 % oproti 
výchozím hodnotám u 

≥ 3 ze 6 kritérií pediatrického ACR, ≥ 2 aktivní klouby a zlepšení o > 30 % 

u ne více, než 1 z 

6 kritérií. Po 32 týdnech nebo při vzplanutí onemocnění byli pacienti vhodní 

zařazení do otevřené prodloužené fáze. 

 

Tabulka 8 

Odpovědi v Ped ACR 30 ve studii s JIA 

 

Rozvrstvení 

MTX 

Bez MTX 

Fáze 

 

 

OL-LI, 16 

týdnů 

 

 

Odpověď 
v Ped ACR 30 (n/N) 

94,1 % (80/85) 

74,4 % (64/86) 

                                                          

Výsledky účinnosti 

Dvojitě zaslepených 32 

týdnů 

Humira / MTX 

(N = 38) 

 

Placebo / MTX 

(N = 37) 

Humira 

(N = 30) 

Placebo 

(N = 28) 

Vzplanutí 

onemocnění na 
konci 32 

týdnů

a

 

(n/N) 

36,8 % (14/38) 

64,9 % (24/37)

b

 

43,3 % (13/30) 

71,4 % (20/28)

c

 

Medián doby do 
vzplanutí 

onemocnění 

> 32 

týdnů 

20 

týdnů 

> 32 

týdnů 

14 

týdnů 

 

Odpovědi v Ped. ACR 30/50/70 v týdnu 48 významně vyšší než u pacientů léčených placebem  

61 

b

 p = 0,015 

c

 p = 0,031 

 

Mezi těmi, kteří dosáhli odpovědi v týdnu 16 (n=144), přetrvávala odpověď v pediatrickém ACR 
30/50/70/90 po dobu až šesti let v 

otevřené prodloužené (OLE, open-label extension) fázi u těch 

pacientů, kteří dostávali přípravek Humira v průběhu celé studie. Krom toho všech 19 subjektů, 

nichž 11 bylo při zahájení studie ve věku 4 až 12 let a 8 ve věku 13 až 17 let, bylo léčeno 6 let nebo 

déle. 
 

Celkové odpovědi byly obecně lepší a protilátky se vytvořily u méně pacientů, pokud byli léčeni 

kombinací přípravku Humira s MTX ve srovnání s těmi, kteří byli léčeni přípravkem Humira 
samotným. Vezmeme-li tyto výsledky v úvahu, pak 

je vhodné doporučit přípravek Humira k použití 

v kombinaci s MTX a k použití v monoterapii u 

těch pacientů, pro které není podávání MTX vhodné 

(viz bod 4.2). 
 
pJIA II 
 

Bezpečnost a účinnost přípravku Humira byla hodnocena v multicentrické otevřené studii se 32 dětmi 

(ve věku 2 až < 4 roky nebo ve věku 4 roky a více s tělesnou hmotností < 15 kg) se středně těžkou až 

těžkou polyartikulární JIA. Pacienti dostávali přípravek Humira v dávce 24 mg/m

2

 

tělesného povrchu 

(BSA) až do maximální dávky 20 mg každý druhý týden subkutánní injekcí po dobu 24 týdnů. 

průběhu studie užívala většina sujbektů současně methotrexát a u menšího množství případů bylo 

hlášeno užívání kortikosteroidů nebo NSAID. 
 

pozorovaných údajů vyplývá, že v týdnu 12 bylo dosaženo odpovědi PedACR 30 u 93,5 % subjektů 

a v 

týdnu 24 bylo této odpovědi dosaženo u 90,0 % subjektů. Poměr subjektů s odpovědí PedACR 

50/70/90 v 

týdnu 12 byl 90,3 %/61,3 %/38,7 % a poměr subjektů s touto odpovědí v týdnu 24 byl 

83,3 

%/73,3 %/36,7 %. Mezi pacienty, kteří dosáhli odpovědi PedACR 30 v týdnu 24 (n= 27 ze 30 

pacientů), přetrvávala v OLE fázi odpověď PedACR 30 u těch, kterým byl podáván přípravek Humira 

po celou dobu studie. Celkově bylo 20 subjektů léčeno po dobu 60 týdnů nebo déle. 
 
Entezopatická artritida 
 

Bezpečnost a účinnost přípravku Humira byla hodnocena v multicentrické, randomizované, dvojitě 
zaslepené studii u 46 pediatric

kých pacientů (ve věku 6 až 17 let) se středně těžkou 

entezopatickou 

artritidou. Pacienti byli randomizováni do skupiny dostávající buď 24 mg/m

2

 

tělesného 

povrchu (BSA) 

přípravku Humira do maximální dávky 40 mg, nebo placebo každý druhý týden po 

dobu 12 týdnů. Po dvojitě zaslepeném období následovalo otevřené období (OL), během kterého 
pacienti dostávali 24 mg/m

2

 BSA 

přípravku Humira do maximální dávky 40 mg každý druhý týden 

subkutánně až po dobu do maximálně 192 týdnů. Primárním cílovým parametrem byla procentuální 

změna v počtu aktivních kloubů s artritidou (otok nezpůsoben deformitou nebo klouby s úbytkem 

pohyblivosti plus bolest a/nebo citlivost) od počátku do týdne 12, které bylo dosaženo průměrným 
procentuálním snížením -62,6 

% (střední procentuální změna -88,9 %) u pacientů ve skupině 

přípravkem Humira ve srovnávní s -11,6 % (střední procentuální změna -50,0 %) u pacientů ve 

skupině s placebem. Zlepšení v počtu aktivních kloubů s artritidou bylo během OL období do týdne 
156 udrženo u 26 z 31 (84 

%) pacientů ve skupině s přípravkem Humira, kteří setrvávali ve studii. 

Ačkoli to nebylo statisticky významné, u většiny pacientů bylo prokázáno klinické zlepšení 
sekundárních cílových parametr

ů, jako počet míst s entesitidou, počet citlivých kloubů (TJC), počet 

oteklých 

kloubů (SJC), pediatrická ACR 50 odpověď a pediatrická ACR 70 odpověď. 

 

Dospělí s revmatoidní artritidou 
 

Přípravek Humira byl hodnocen u více než 3 000 pacientů ve všech klinických studiích s revmatoidní 
artritidou. 

Účinnost a bezpečnost přípravku Humira byly hodnoceny v 5 randomizovaných, dvojitě 

zaslepených a dobře kontrolovaných studiích. Někteří pacienti byli léčeni po dobu až 120 měsíců. 
 

62 

Ve studii RA I bylo hodnoceno 271 p

acientů se středně těžkou až těžkou aktivní revmatoidní 

artritidou, kteří byli ve věku 18 let a starší a selhala u nich léčba nejméně jedním chorobu 

modifikujícím antirevmatickým lékem a léčba methotrexátem v dávkách 12,5–25 mg (10 mg v případě 
nesnášenliv

osti methotrexátu) jednou týdně nebyla dostatečně účinná, při konstantní dávce 10–25 mg 

methotrexátu jednou týdně. Pacienti dostávali dávky 20, 40 nebo 80 mg přípravku Humira nebo 

placebo každý druhý týden po dobu 24 týdnů. 
 
Ve studii RA II bylo hodnoceno 

544 pacientů se středně těžkou až těžkou aktivní revmatoidní 

artritidou, kteří byli ve věku 18 let a starší a selhala u nich léčba nejméně jedním chorobu 

modifikujícím antirevmatickým lékem. Pacientům byla po dobu 26 týdnů podávána subkutánně dávka 
20 nebo 40 

mg přípravku Humira každý druhý týden a placebo v týdnu bez podání aktivní léčby nebo 

placebo bylo podáváno jednou týdně po stejnou dobu. Ve studii nebyly povoleny žádné jiné chorobu 
modifikující antirevmatické léky. 
 
Ve studii RA III bylo hodnoceno 61

9 pacientů se středně těžkou až těžkou aktivní revmatoidní 

artritidou, kteří byli ve věku 18 let a starší a u kterých nebyla odpověď na léčbu methotrexátem 
v dávkách 12,5–25 

mg dostatečná nebo v případě nesnášenlivosti methotrexátu v dávce 10 mg týdně. 

Ve 

studii byly tři skupiny. První skupina dostávala injekce placeba jednou týdně po dobu 52 týdnů. 

Druhá skupina dostávala přípravek Humira 20 mg jednou týdně po dobu 52 týdnů. Třetí skupina byla 

léčena přípravkem Humira 40 mg každý druhý týden, přičemž v týdnu bez podávání aktivní látky 
dostávali pacienti placebo. 

Po ukončení prvních 52 týdnů bylo 457 pacientů zařazeno do otevřené 

prodloužené fáze studie, kdy bylo podáváno 40 mg 

přípravku Humira/MTX každý druhý týden po 

dobu až 10 let. 
 

Studie RA IV primárně hodnotila bezpečnost léčby u 636 pacientů se středně těžkou až těžkou aktivní 

revmatoidní artritidou, kteří byli ve věku 18 let a starší. Studie se mohli zúčastnit pacienti, kteří dosud 
neužívali chorobu modifikující antirevmatické léky, 

i pacienti, kteří byli i v průběhu studie léčeni 

revmatologickou léčbou za předpokladu, že tato terapie byla stabilní po dobu nejméně 28 dní. Jednalo 
se o 

léčbu methotrexátem, leflunomidem, hydroxychlorochinem, sulfasalazinem a/nebo solemi zlata. 

Pacienti byli randomizováni 

na léčbu 40 mg přípravku Humira nebo placeba každý druhý týden po 

dobu 24 týdnů. 
 
Studie RA V 

hodnotila 799 dospělých pacientů se středně až výrazně aktivní časnou revmatoidní 

artritidou dosud neléčených methotrexátem (průměrné trvání nemoci méně než 9 měsíců). Tato studie 

hodnotila účinnost přípravku Humira 40 mg podávaného každý druhý týden/v kombinační terapii 

methotrexátem, přípravku Humira 40 mg každý druhý týden v monoterapii a methotrexátu 

monoterapii na snížení příznaků a projevů a rychlost progrese poškození kloubů u revmatoidní 

artritidy po dobu 104 týdnů. Po ukončení prvních 104 týdnů bylo 497 pacientů zařazeno do otevřené 

prodloužené fáze, ve které bylo 40 mg přípravku Humira podáváno každý druhý týden po dobu až 10 
let. 
 
Primárním výsledným ukazatelem ve studiích RA I, II a III a sekundárním výsledným ukazatelem ve 

studii RA IV bylo procento pacientů, kteří dosáhli odpověď ACR 20 ve 24. nebo 26. týdnu. Primárním 
výsledným ukazatelem ve studii RA V 

bylo procento pacientů, kteří dosáhli odpověď ACR 50 v týdnu 

52. Ve studiích RA III a V bylo dalším primárním výsledným ukazatelem v 52. týdnu zpomalení 

progrese onemocnění (stanovené pomocí RTG vyšetření). Studie RA III měla také primární výsledný 

ukazatel změnu kvality života. 
 

ACR odpověď 
 
Procen

to pacientů léčených přípravkem Humira, kteří dosáhli odpověď ACR 20, 50 a 70, bylo ve 

studiích RA I, II a III shodné. Výsledky při podávání dávky 40 mg každý druhý týden jsou shrnuty 
v tabulce 9. 
 

63 

Tabulka 9  

ACR odpověď v placebem kontrolovaných studiích 

(P

rocento pacientů) 

 

Odpověď 

Studie RA I

a

** 

Studie RA II

a

** 

Studie RA III

a

** 

 

 

Placebo/ MTX

c

 

n=60 

Humira

b

/ MTX

c

 

n=63 

Placebo 

n=110 

Humira

b

 

n=113 

Placebo/ MTX

c

 

n=200 

Humira

b

/ MTX

c

 

n=207 

ACR 20 

 

 

 

 

 

 

  

6 měsíců 

13,3 % 

65,1 % 

19,1 % 

46,0 % 

29,5 % 

63,3 % 

  

12 měsíců 

NA 

NA 

NA 

NA 

24,0 % 

58,9 % 

ACR 50 

 

 

 

 

 

 

  

6 měsíců 

6,7 % 

52,4 % 

8,2 % 

22,1 % 

9,5 % 

39,1 % 

  

12 měsíců 

NA 

NA 

NA 

NA 

9,5 % 

41,5 % 

ACR 70 

 

 

 

 

 

 

  

6 měsíců 

3,3 % 

23,8 % 

1,8 % 

12,4 % 

2,5 % 

20,8 % 

  

12 měsíců 

NA 

NA 

NA 

NA 

4,5 % 

23,2 % 

a

 Studie R

A I za 24 týdnů, Studie RA II za 26 týdnů a Studie RA III za 24 a 52 týdnů 

b

 

přípravek Humira 40 mg podávaný každý druhý týden 

c

 MTX = methotrexát 

**p<0,01, 

přípravek Humira versus placebo 

 
Ve studiích RA I–

IV došlo po 24 a 26 týdnech léčby v porovnání s placebem ke zlepšení všech 

jednotlivých složek kritérií odpovědi ACR (počet bolestivých a oteklých kloubů, hodnocení aktivity 

onemocnění a bolesti lékařem a pacientem, skóre indexu disability (HAQ) a hodnoty CRP (mg/dl)). 
Ve studii RA III toto zlepšen

í přetrvávalo po dobu 52 týdnů. 

 

otevřené prodloužené studii fáze 3 s revmatoidní artritidou si většina pacientů, kteří dosáhli 

odpovědi dle ACR, udržela odpověď v trvání až 10 let. Z celkového počtu 207 pacientů, kteří byli 
randomizováni do skupiny s 

přípravkem Humira každý druhý týden, jich 114 pokračovalo v léčbě 

přípravkem Humira každý druhý týden po dobu 5 let. Z těchto pacientů 86 (75,4 %) dosáhlo odpovědi 
ACR 

20; 72 pacientů ( 63,2 %) dosáhlo odpovědi ACR 50 a 41 pacientů (36 %) dosáhlo odpovědi 

ACR 70. Z 

celkového počtu 207 pacientů jich 81 pokračovalo v léčbě přípravkem Humira v dávce 

40 

mg každý druhý týden po dobu 10 let. Mezi těmito dosáhlo 64 pacientů (79 %) odpovědi ACR 20, 

56 pacientů (69,1 %) dosáhlo odpovědi ACR 50 a 43 pacientů (53,1 %) dosáhlo odpovědi ACR 70. 
 

Ve studii RA IV byla ACR 20 odpověď u pacientů léčených přípravkem Humira a standardní léčbou 

statisticky významně lepší než u pacientů léčených placebem a standardní léčbou (p<0,001). 
 
Ve studiích RA I–IV 

dosáhli pacienti léčení přípravkem Humira statisticky významné odpovědi ACR 

20 a 50 v porovnání s 

placebem již za jeden až dva týdny po zahájení léčby. 

 
Ve studii RA V u 

pacientů s časnou revmatoidní artritidou, kteří dosud nebyli léčeni methotrexátem, 

vedla kombinační léčba přípravkem Humira a methotrexátem k rychlejší a významně větší odpovědi 

ACR než monoterapie methotrexátem a monoterapie přípravkem Humira v 52. týdnu a odpověď 

přetrvávala i ve 104. týdnu (viz tabulka 10). 

 

64 

 

Tabulka 10  

Odpověď ACR ve studii RA V 

(P

rocento pacientů) 

 

Odpověď 

MTX 

n=257 

Humira 

n=274 

Humira/MTX 

n=268 

Hodnota p

a

 

Hodnota p

b

 

Hodnota p

c

 

ACR 20 

 

 

 

 

 

 

 

Týden 52 

62,6 % 

54,4 % 

72,8 % 

0,013 

<0,001 

0,043 

 

Týden 104 

56,0 % 

49,3 % 

69,4 % 

0,002 

<0,001 

0,140 

ACR 50 

 

 

 

 

 

 

 

Týden 52 

45,9 % 

41,2 % 

61,6 % 

<0,001 

<0,001 

0,317 

 

Týden 104 

42,8 % 

36,9 % 

59,0 % 

<0,001 

<0,001 

0,162 

ACR 70 

 

 

 

 

 

 

 

Týden 52 

27,2 % 

25,9 % 

45,5 % 

<0,001 

<0,001 

0,656 

 

Týden 104 

28,4 % 

28,1 % 

46,6 % 

<0,001 

<0,001 

0,864 

Hodnota p pochází z párového srovnání monoterapie methotrexátem a kombi

nační terapie přípravkem 

Humira/methotrexát pomocí Mann-Whitneova U testu. 

Hodnota p pochází z 

párového srovnání monoterapie přípravkem Humira a kombinační terapie přípravkem 

Humira/methotrexát pomocí Mann-Whitneova U testu. 

Hodnota p pochází z párovéh

o srovnání monoterapie přípravkem Humira a monoterapie methotrexátem pomocí 

Mann-Whitneova U testu.

 

 

otevřené prodloužené fázi studie RA V byly odpovědi ACR na léčbu zachovány po dobu až 10 let. 

542 pacientů, kteří byli randomizováni na léčbu přípravkem Humira 40 mg každý druhý týden, 

pokračovalo 170 pacientů v léčbě přípravkem Humira 40 mg každý druhý týden po dobu 10 let. Mezi 

těmi dosáhlo 154 pacientů (90,6 %) odpovědi ACR 20; 127 pacientů (74,7 %) dosáhlo odpovědi ACR 
50 

a 102 pacientů (60 %) dosáhlo odpovědi ACR 70. 

 
V týdnu 52 dosáhlo 42,9 

% pacientů léčených kombinací přípravku Humira/methotrexát klinickou 

remisi (DAS28 (CRP) < 2,6) v porovnání s 20,6 

% pacientů léčených methotrexátem v monoterapii a 

23,4 

% pacientů léčených přípravkem Humira v monoterapii. Kombinační terapie přípravkem 

Humira/methotrexátem byla klinicky a statisticky lepší než monoterapie methotrexátem (p

<0,001) a 

monoterapie přípravkem Humira (p<0,001) z hlediska dosažení stavu nízké aktivity choroby 

pacientů se střední až těžkou formou revmatoidní artritidy diagnostikovanou v nedávné době. 

Odpověď u obou větví studie s monoterapií byla podobná (p=0,447). Ze 342 subjektů, kteří se 

účastnili otevřené prodloužené fáze studie a byli randomizováni na léčbu přípravkem Humira 
v monoterapii nebo 

přípravkem Humira v kombinaci s methotrexátem, 171 pacientů dokončilo 10 let 

léčby přípravkem Humira. Z těchto pacientů dosáhlo remise po 10 letech 109 subjektů (63,7 %). 
 

RTG odpověď