Oblíbené položky

Úvodní strana » Magazín Lékárny.cz » Články a blogy » Zabarvení zubů

Zabarvení zubů

V rozporu s tvrzením mnoha reklam na bělící prostředky je většinou obtížné a v podstatě také nepříliš žádoucí dosáhnout absolutně bílých zubů.

Zabarvení zubů

Příčiny zabarvení

Základní odstín zubů a jeho intenzita jsou samozřejmě vrozené stejně jako barva vlasů. Celkové zabarvení zubu závisí na barvě a průsvitnosti jeho vnější vrstvy (skloviny) a na barvě vrstvy pod sklovinou (zuboviny neboli dentinu), která je oproti sklovině vždy tmavší a v různé míře prosvítá na povrch. Zubovina může být ve své přirozenosti poměrně sytě zabarvená a pokud výrazně prosvítá sklovinou, zásadně ovlivní celkové zabarvení zubu. V období vývinu druhých zubů, tedy v dětském věku, může být barva zuboviny negativně zasažena různými vlivy. V této souvislosti je všeobecně známý neblahý účinek některých léků, speciálně tetracyklínu nebo tzv. fluoróza, což je skvrnitost zubů zapříčiněná nadměrným přijímáním fluoridů. Nežádoucí změny v zabarvení chrupu, ke kterým dojde v průběhu tvorby zubu a které zasahují hluboko do zuboviny jsou označovány jako "skutečná" nebo také "vnitřní" skvrnitost.

Zvláště při nedůsledné ústní hygieně a také v pokročilejším věku je barevná stálost zubů v důsledku zanedbané nebo věkem oslabené skloviny ohrožena barvivy, obsaženými v potravě či pochutinách. Například konzumace kávy, černého čaje, tabáku, červeného vína a jiných poživatin obsahujících výrazná barviva rychle způsobuje tzv. "vnější" skvrnitost, kterou však mnohdy lze (zejména v počátečním stádiu) jen mechanicky očistit z povrchu zubů pomocí jemných brusných past či speciálních přístrojů bez použití chemických bělidel.

Jak si zřejmě již domýšlíte - odstranit vnitřní skvrnitost zubů je mnohem obtížnější než eliminovat skvrnitost vnější. Není vždy možné nežádoucí zbarvení chrupu beze zbytku odstranit a to zvláště bez přílišné zátěže zubů bělícími prostředky. Šetrné a odborné bělení zubů však většinou může zásadním způsobem změnit náš vzhled k lepšímu, i když zrovna nesplní naše očekávání svítivě bílých zubů z reklam.

Nežádoucí barevné změny v podobě našedlé až zčernalé zuboviny se také často objevují u devitalizovaných lidově řečeno mrtvých zubů, u kterých je odstraněna vnitřní měkká tkáň napadená bakteriemi zubního kazu. Mnohdy lze v takovém případě zub účinně vybělit pouze působením bělícího prostředku zevnitř - tzn. jeho aplikací přímo do dutiny, která vznikla po odvrtání zubního kazu. Tuto proceduru může samozřejmě provádět pouze zubní lékař.

Kdy a jak můžeme bělit

Bělící prostředek můžeme aplikovat pouze na zdravý nebo dobře ošetřený chrup. To znamená, že všechny zuby musí být buď zcela zdravé nebo velmi dobře zaplombované a nesmí mít obnažené krčky, popraskanou sklovinu či jiné defekty. Zdravé, tedy bez projevů zánětu, krvácivosti a jiných neduhů, musí být také dásně a veškeré měkké tkáně kolem zubů.

V průběhu celé bělící procedury a několik týdnů poté je vhodné odepřít si jídlo či pochutiny s obsahem výrazných barviv (tabák, červené víno, káva, čaj, červená řepa, kurkuma apod.). Vlivem bělícího prostředku je totiž povrch zubů náchylnější ke vstřebávání vnějších barviv a nežádoucí zabarvení zubů se při nedodržení této zásady rychle obnoví. Proto je také nutné dlouho před, během i po aplikaci bělícího prostředku dodržovat důslednou ústní hygienu. Celková doba bělení by neměla přesáhnout 4 týdny. V průběhu bělící procedury se mohou objevit některé nežádoucí reakce, jako přecitlivělost zubů nebo pálení dásní. V takovém případě je nutné bělící proceduru přerušit a potíže konzultovat se svým lékařem. Obtíže obvykle vymizí po zjištění a odstranění nesprávné aplikace bělícího gelu nebo po krátkodobém přerušení bělící procedury. Výsledný efekt bělení zubů přetrvává individuálně po různou dobu.

Použití domácího bělícího prostředku je v každém případě dobré konzultovat se svým zubním lékařem - zvláště když si nejsme naprosto jisti, zda je naše ústní dutina zcela v pořádku. Rozhodneme-li se pro velmi intenzivní způsob bělení zubů, je nejideálnější podstoupit celou proceduru pod dohledem zubního lékaře, který vám doporučí nejvhodnější postup.

V ordinaci lze provést intenzivní bělení více nebo jednoho zubu přímo na zubařském křesle v rámci jedné či několika málo návštěv, pomocí vysoce účinných bělících prostředků. Tato intenzivní bělící procedura je však méně šetrná a vyžaduje chrup ve velmi dobrém stavu. Doporučí-li lékař raději šetrnější avšak dlouhodobější domácí bělení, nechá vám k tomuto účelu podle přesného otisku vašeho chrupu zhotovit v zubní laboratoři individuální bělící formu (nosič bělícího gelu) a nacvičí s vámi správnou aplikaci bělícího gelu. Individuálně tvarovaná forma, do které se nanáší bělící gel, zabraňuje (při jejím nasazení na zubní oblouk) proniknutí bělící látky k dásním, což může být příčinou jejich podráždění a zánětu. Je také možné, že první bělení provede lékař přímo v ordinaci a doma pak v případě potřeby chrup "dobělíte". Důležité je, že v průběhu celé procedury pravidelně docházíte k lékaři na kontroly a jste tudíž pod jeho stálým dohledem. Před vlastním bělením vám zubní lékař může navíc mechanicky odstranit nežádoucí zabarvení na povrchu zubu (vyleští vám chrup), čímž se většinou zkrátí nutná doba bělení pomocí chemických bělidel a celá procedura je tak šetrnější.

Bělící efekt trvá různě dlouho - podle individuálních podmínek v dutině ústní a stavu chrupu. Pro udržení výsledného efektu je dobré pravidelně kontrolovat barevný odstín zubů a v případě potřeby provést jejich dobělení, které již nebývá tak časově náročné a je tudíž také šetrnější než první bělící procedura.

Je také dobré vědět, že žádnou bělící metodou nelze dosáhnout změn v barvě bílých výplní (tzv. bílých zubních plomb), ani ovlivnit odstín zubních protéz (korunek, můstků apod.).

Způsoby zesvětlení zubů

Základní způsoby, jak docílit zesvětlení zubů, jsou v podstatě dva:

  • mechanické zesvětlení – jde především o odstranění méně odolných povrchových pigmentů mechanickou cestou, jedná se spíše o očištění zubů než o jejich bělení v pravém slova smyslu
  • chemické bělení – za pomoci účinné látky dochází ke změně struktury pigmentů uvnitř povrchové vrstvy zubní skloviny a tím k jejich „zneviditelnění“.

Mechanické zesvětlení

Asi nejznámějším prostředkem k mechanickému odstranění některých povrchových pigmentů jsou tzv. abrazivní zubní pasty, obsahující mikročástice (např. bikarbonát sodný), které „obrušují“ ulpělé pigmenty ze zubní skloviny. Na trhu jsou také zesvětlující zubní pasty s obsahem enzymů (narušují strukturu pigmentů nebo je zesvětlují) nebo mikrosilikátů (speciální mikroperly nebo mikrogranulky mechanicky odstraňující méně odolné pigmenty). Některé pasty označované jako bělící (whitening) na našem trhu však obsahují mikročástice, které jsou agresivní zejména vůči dentinu na obnažených krčcích zubů a mohou tak způsobovat přecitlivělost zubů – proto je vhodné poradit se o jejich užívání se zubním lékařem.

Účinnou mechanickou metodou, lidově nazývanou „pískování“, která se dnes většinou provádí v ordinacích zubních hygienistek, je tzv. air flow, tedy zesvětlení zubů práškem tryskajícím v proudu vzduchu. Principem je působení kinetické energie částic jemnozrnného prášku (bikarbonát sodný), který díky silnému proudu vzduchu ze speciálního přístroje jemně ale účinně obrušuje (otryskává) méně odolné pigmenty z povrchu skloviny.Air flow je dnes hojně využívaná metoda pro svou nenáročnost a přijatelnost ze strany pacientů. Je však nutné říci, že ve své podstatě nejde o bělení zubů. Pigmenty, které jsou odolnější nebo se nacházejí v hlubších vrstvách skloviny toto ošetření odstranit nedokáže. Tato metoda je však vhodná jako jeden z prvních kroků v cestě za bělostným úsměvem.

Chemické bělení

Mechanické způsoby zesvětlování zubů jsou často naprosto dostatečné a jsou první volbou před přikročením k chemickému bělení zubů, které je druhou radikálnější základní metodou estetické korekce odstínu chrupu. Principem této metody je vlastně optické zneviditelnění pigmentů v povrchových strukturách zubní skloviny. Pigmenty se tedy zcela neodstraní, pouze se za pomoci chemických látek změní jejich struktura a docílí se tak žádoucího zmenšení či narušení jejich molekul. K tomuto účelu se používá buď peroxid vodíku nebo šetrnější karbamid peroxid. Výhodou této metody je skutečnost, že účinná látka v kontrolované koncentraci působí jen na organické složky skloviny – těch jsou zhruba dvě procenta podílející se na zabarvení. Anorganické krystaly zubní skloviny zůstávají peroxidem nedotčeny, takže je tato metoda celkově nejen velmi účinná, ale také šetrná k zubům – to však platí výhradně při dodržení všech předepsaných pracovních postupů a zajištění potřebných podmínek.

Jaké jsou možnosti a jaká rizika v případě nedodržení přesných návodů na použití?

Asi bychom měli začít vysvětlením rozdílu mezi peroxidem vodíku a karbamid peroxidem. Peroxid vodíku je velmi silné oxidační činidlo, zajišťuje výraznější efekt bělení, ale současně do jisté míry narušuje strukturu zubní skloviny. Naproti tomu karbamid peroxid poskytuje také velmi dobré výsledky v bělení zubů, ale při stejné koncentraci je cca třikrát slabší oxidační látkou, která navíc nemá nežádoucí účinky v ohledu na narušení struktury zubní skloviny. Proto peroxid vodíku používají jako účinnou látku většinou profesionální produkty určené výhradně pro ordinační bělení, nebo jsou u domácího bělení pod supervizí zubního lékaře v nižších koncentracích. Zubní bělící pasty, bělící proužky a aplikátory pro domácí použití (pera, tyčinky apod.) používají jako účinnou látku většinou karbamid peroxid v rozumné koncentraci do cca 20 %. Některé tyto produkty však obsahují peroxid vodíku, který může ve vyšších koncentracích bez současné ochrany krčků zubů, dásní a rtů představovat jisté riziko. Pro bezpečné domácí bělení je tak uváděna koncentrace max. do 15% peroxidu vodíku. I při takové koncentraci bychom však měli být velmi opatrní.

Rada na závěr

Při výběru způsobu vybělení našich zubů bychom měli brát v úvahu několik základních skutečností. Jakého efektu chceme dosáhnout, jaký je stav našich zubů a dásní, jaký způsob nám osobně nejvíce vyhovuje (ordinační bělení, noční bělení, bělící pásky, …). Při rozhodnutí se pro volně prodejné prostředky na bělení zubů bychom měli sledovat obsah účinné látky a její koncentrace a pamatovat na potřebné následné dodání minerálů (zejména fluoru) vyběleným zubům. Při prvních příznacích přecitlivělosti zubů je nutné žitě proceduru přerušit a konzultovat situaci se zubním lékařem. Vždy optimálnější forma s ohledem na výsledný efekt a záruku bezpečnosti je ordinační bělení nebo alespoň domácí bělení za dohledu zubního lékaře, který dohlíží nad celým průběhem procedury, ale zejména provede před zahájením procedury důkladné vyšetření zubů. V odborné literatuře se uvádí, že výsledný odstín zubů by neměl být světlejší než oční bělmo pacienta. Jen tak lze zajistit estetickou harmonii a přirozený vzhled pacientova obličeje.

Volně prodejné bělící prostředky – náš trh nabízí nepřeberné množství více či méně účinných produktů k „zaručenému vybělení zubů“, počínaje různými lahvičkami a štětečky, přes bělící proužky s bělícím gelem až po různá bělící pera apod. Výhodou těchto produktů je jejich snadná dostupnost včetně cenové. Většinou však nefungují zdaleka tak, jak slibují reklamy. U některých je dokonce koncentrace účinné látky (peroxid vodíku nebo karbamid peroxid) již dostatečně vysoká na to, abychom si při jejich nevho ém používání způsobili více škody než užitku. Výsledkem nekontrolovaného a přehnaného domácího bělení jsou pak nejen přecitlivělé zuby a poškozené dásně, ale i vznik dalších potíží například spojených s aplikací bělící látky na chrup s neošetřeným zubním kazem.

nakupovat

Související zboží

všechny články

Přečtěte si

 

Nahoru
OK
Tato stránka využívá cookies pro vaše lepší procházení webové stránky. Tím, že na stránkách setrváte, souhlasíte s jejich používáním. Zjistit více
Zpracovávám