Běhám, abych žil - 3. díl - Rekonvalescence

Vyhlížím fyzioterapeutku, ta přichází okolo jedenácté. První akcí je leh stoj (ale ten jsem přeci už jednou -  včera dělal). V podstatě jde o to, otočit se na posteli pomoci skrčených nohou na bok bez rotace zad (záda musí být jako když spolknete pravítko). Pak spustíte kolena na zem, opřete se rukou do sedu a hned se postavíte na nohy do stoje. Jediné štěstí, že díky běhání a předcházející fyzioterapii mám docela silné nohy a tak mi to jde, ale stejně to není žádná slast. A dále jdeme na první tři cviky. Nádherný pocit, že teď to je na mě a půjde to rychle.

Klíčová rada a doporučení: postupujte tak rychle či pomalu, jak vám to tělo dovolí, naučte se poslouchat své tělo. Nic se neuspěchá, ale taky je zbytečné ležet a být přespříliš opatrný.

Takže:

• Sedět lze opravdu až od pátého dne a doporučuje se střídat techniky sezení (klekačka, židle s pomlčkami, ball)
• Běhat lze začít podle pocitu, spíše začít chůzí, rychlejší chůzí, popoběhnutím, zkrátka co tělo dovolí, ale až spíše po šestém týdnu
• Řídit auto – začít jako spolujezdec, ale po třetím týdnu lze již řídit na kratší vzdálenosti 10-20 km, po šestém týdnu více
• Pracovat až po šestém týdnu
• A plná schopnost dělat skoro vše = 3 měsíce

Takže pokud vás to bude zajímat, provedu vás tímhle obdobím, prostě to všechno vyzkouším na vlastní kůži a vám předám prostřednictvím nových technologií, tímto blogem. A budu rád za vaše postřehy a Vaše zkušenosti.

Den druhý

Vstávám v půl šesté. Musím se osprchovat, přelepit ránu (doporučení sestřičky je ránu ode dneška nechat volně dýchat), zabalit a počkat na propouštěcí zprávu. Taky jsem zacvičil celou sestavu cviků plus dva nové podle brožury. Jde to, takže fajn, mohu jít do větších rozsahů. Cvičím tak 15 minut na posteli. Plánuji to tak 4-5x denně, abych měl sám pocit, že pro ten návrat něco dělám.

Stále mám trochu pocit, že se mi motá hlava či spíše že bude bolet, toto trvá de facto již od prvního dne resp. dne nula a říkám si, že to bude asi tou anestezií. Je zajímavé, že před operací jsem měl tlak 130/90, po operaci 110/60. Takže třeba právě tohle je ten důvod – prostě mám nízký tlak.

Jo a taky jsem si „předepsal“ lidskou dávku koňského přípravku Geloren na obnovu vaziva a chrupavek, tudíž i ploténky.  Jedná se o přípravek opravdu vyvinutý pro zvířata, ale svým složením včetně kyseliny hyaluronové jsem si řekl, vyzkouším to a uvidím. Zatím dobrý.

Dneska ráno jsem se probudil odpočinutý, snad poprvé za posledních 14 dní. Možná proto, že jsem si včera večer (den jedna) už nehrál na hrdinu, jak vcelku trefně poznamenala sestřička, a nechal jsem si do žíly aplikovat analgetikum (lék proti bolesti). Když jsem chtěl být za hrdinu v noci ze dne nula na den jedna, tak to nebylo zrovna dobré rozhodnutí, protože jsem se skoro nevyspal. Ale zpátky ke dni dva.

Ráno při kontrole můj ošetřující lékař shledal, že vše je, jak má být. Tak jsem zase ulehl. Tedy ne že bych vstal z postele, spíše jsem se z polohy na boku otočil o 90 stupňů na záda, abych se vyvaroval rotace páteře. To je totiž po operaci vyhřezlé ploténky ta největší výzva - udržet páteř rovnou. Tedy neohýbat se, nerotovat, nadměrně ji nezatěžovat. Naštěstí ji ohnout nemůžete, protože operační rána je citlivá a záda v oblasti beder ztuhlá, ale na rotaci si prostě musíte dát pozor.

A pak zlatý hřeb dne č. 2 - návštěva fyzioterapeutky. Proč? Protože víte, že vás naučí další cviky, které vás vrátí do života. To je ohromná motivace. Pobavila mě její odpověď na moji otázku, jestli si můžu zajít do kantýny. Povzbudivě mi řekla: Běžte, tedy jeďte výtahem, a pokud vám to tělo dovolí, pak to zkuste.

Tak jsem to zkusil okolo druhé odpolední hodiny.  Doporučuji vyhlédnout si období menšího provozu výtahů, abyste nečekali dlouho na chodbě. Věděl jsem, že se mi hlava zase až tak netočí, a tak jsem vyrazil za svojí první metou: kantýnou. Už jsem u dveří oddělení. Vidím výtah, který zrovna přijel, a tak jsem prostě chtěl popoběhnout. Zapomeňte na popoběhnutí! Ale naštěstí mě viděli a počkali na mne.

Hlava se mi trochu točila, proto jsem se cestou soustředil spíše na to, kam padnout, když padat. A už jsem dole, v přízemí. Vystupuji a jdu pomalu koridorem, je horko, vzduch nic moc. Přede mnou schody, ty nemůžu. Další výtah. Asi ventilovaný, a tak mě ovívá studený vzduch a je mi hned trochu líp. Výtah jede opravdu pomalu, to je asi dobře, neumím si představit, že by cukal. Vycházím a už jsem před kantýnou. Jen aby tam nebyla fronta. Naštěstí jen jeden člověk, tak jdu skoro hned na řadu. Cafe latte, dvě Mily a jogurtový nápoj, abych to oslavil. Vše strkám do kapsy a jdu známou cestou zpět. Cestou usrkávám kafe v kelímku a užívám si pocitu, že jsem si pro něj bez větší újmy sám došel.

Jak se tak chválím, vidím ob dvě patra lékárnu. A vzpomenu si, že by se mi hodil sprej do nosu. A tak sjíždím další dvě patra a musím vyjít po třech dnech ven. První kroky, zaváhání, ale pak už dýchám čerstvý vzduch, hlava se trochu zamotá, ale jdu dál. Cestou z lékárny si těch 15 metrů pod modrou oblohou užívám a dýchám. Ale už jsem zase ve výtahu a jedu do 7. patra, mačkám vypínač pro otevření dveří na oddělení a vidím před sebou posledních 20 metrů. Trochu cítím záda, resp. okolí operační rány, ale nohy chodí a já si po dlouhých 16 měsících uvědomuji, že mě pravá noha vůbec nebolí. NEBOLÍ.  Spokojeně lehám zpátky do postele. Dnešní mise splněna. Ještě dvakrát si zacvičím cviky ze dne jedna a dvě a nebudu si hrát na hrdinu.

Moje první obecné rady zní:

1. Domluvte se na objektivním vyšetření (zobrazovací metoda CT/rezonance), pokud bolesti přetrvávají déle než dva měsíce po cvičení
2. Najděte si fakt dobrého fyzioterapeuta, kterému budete věřit.
3. Vyberte si podle referencí to správné pracoviště pro případnou operaci.
4. Pravidelně cvičte, rehabilitujte, pomůže to v následné rekonvalescenci, když už nic jiného.
5. Sdílejte své pocity, nezůstávejte v tom sami.
6. Buďte důslední, dodržujte rady lékařů a fyzioterapeutů.

(Pokračování příště)

PharmDr. Vladimír Finsterle, MBA

Absolvoval Farmaceutickou fakultu Univerzity Karlovy, v roce 1999 založil společnost Pears Health Cyber a v roce 2003 spustil první lékárnu na českém internetu, Lékárna.cz. Vše, co dělá, dělá s přesvědčením, že pacient by měl vždy mít možnost volby, pokud jde o jeho zdraví.