Oblíbené položky

Úvodní strana » Zdraví a léky » Léky na předpis » Léky na předpis na nervový systém » Léky na předpis používané v psychiatrii

ABILIFY 5 MG 14X5MG Tablety - recenze

Registrovaný léčivý přípravek Více o legislativě
Kód výrobku: 24111

Produkt nelze zakoupit online na českém trhu.

Podobné produkty od stejného výrobce

 
Podrobné informace
Příbalový leták
Recenze
Diskuze

Podrobné informace

Informace o produktu

Výrobce: BRISTOL MYERS SQUIBB S.R.L., ANAGNI
Kód výrobku: 24111
Kód EAN:
Kód SÚKL: 28156
Držitel rozhodnutí: BRISTOL MYERS SQUIBB S.R.L., ANAGNI
Jsou používány k léčení dospělých, kteří trpí nemocí, charakterizovanou příznaky jako jsou sluchové, zrakové a hmatové vjemy, které neexistují, podezřívavost, bludy, nesouvislá řeč, poruchy chování a emocionální oploštění. Lidé s těmito obtížemi se mohou také cítit depresivní, provinilí, úzkostní nebo nervózní.

Příbalový leták

 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

PŘÍLOHA I 

 

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 

 

1. 

NÁZEV PŘÍPRAVKU 

 
ABILIFY 5 mg tablety 
ABILIFY 10 mg tablety 
ABILIFY 15 mg tablety 
ABILIFY 30 mg tablety 
 
 
2. 

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 

 
ABILIFY 5 mg tablety 
Jedna tableta obsahuje aripiprazolum 5 mg. 

Pomocné látky se známým účinkem 
67 

mg laktosy v 1 tabletě 

 
ABILIFY 10 mg tablety 
Jedna tableta obsahuje aripiprazolum 10 mg. 

Pomocné látky se známým účinkem 
62,18 

mg laktosy v 1 tabletě 

 
ABILIFY 15 mg tablety 
Jedna tableta obsahuje aripiprazolum 15 mg. 

Pomocné látky se známým účinkem 
57 

mg laktosy v 1 tabletě 

 
ABILIFY 30 mg tablety 
Jedna tableta obsahuje aripiprazolum 30 mg. 

Pomocné látky se známým účinkem 
186,54 

mg laktosy v 1 tabletě 

 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. 

LÉKOVÁ FORMA 

 
Tableta 
 
ABILIFY 5 mg tablety 
Obdélníková a modrá

, označená "A-007" a "5" na jedné straně. 

 
ABILIFY 10 mg tablety 

Obdélníková a růžová, označená "A-008" a "10" na jedné straně. 
 
ABILIFY 15 mg tablety 
Kulatá a žlutá

, označená "A-009" a "15" na jedné straně. 

 
ABILIFY 30 mg tablety 

Kulatá a růžová, označená "A-011" a "30" na jedné straně. 
 
 
4. 

KLINICKÉ ÚDAJE 

 
4.1 

Terapeutické indikace 

 

 
ABILIFY je indikován k 

léčbě schizofrenie u dospělých a dospívajících ve věku 15 let a starších. 

 
ABILIFY je indikován k 

léčbě středně těžkých až těžkých manických epizod u bipolární poruchy I a k 

prevenci nové manické epizody 

u dospělých, u kterých se již převážně manické epizody vyskytly a 

reagovaly na 

léčbu aripiprazolem (viz bod 5.1). 

 
ABILIFY je indikován k 

léčbě středně těžkých až těžkých manických epizod u bipolární poruchy I u 

dospívajících ve věku 13 let a starších (viz bod 5.1). Tato léčba může trvat až 12 týdnů. 
 
4.2 

Dávkování a 

způsob podání 

 
Dávkování 
 

Dospělí 
 

Schizofrenie: doporučená počáteční dávka přípravku ABILIFY je 10 nebo 15 mg/den s udržovací dávkou 
15 mg/den, podávaná v 

dávkovacím schématu jednou denně bez ohledu na jídlo. ABILIFY je účinný 

v rozmezí 10-30 

mg/den. Zvýšená účinnost dávek vyšších než denní dávka 15 mg nebyla prokázána, 

ačkoli pro jednotlivé pacienty mohou být prospěšné vyšší dávky. Maximální denní dávka nemá překročit 
30 mg. 
 

Manické epizody u bipolární poruchy I: doporučená počáteční dávka přípravku ABILIFY je 15 mg 
podávaná v 

režimu jednou denně bez ohledu na jídlo, buď v monoterapii nebo v kombinované léčbě (viz 

bod 

5.1). U některých pacientů mohou být přínosnější vyšší dávky. Maximální denní dávka nemá 

překročit 30 mg. 
 

Prevence recidivy manických epizod u bipolární poruchy I: při prevenci recidivy manických epizod 

pacientů, kteří již užívali aripiprazol v monoterapii nebo kombinované terapii, léčba pokračuje ve stejné 

dávce. Úprava denní dávky včetně jejího snížení by měla být zvážena na základě klinického stavu. 
 

Pediatrická populace 
 

Schizofrenie u dospívajících ve věku 15 let a starších: doporučená dávka přípravku ABILIFY je 
10

 mg/den podávaná v režimu jednou denně bez ohledu na jídlo. Léčba má být zahájena 2 mg po 2 dny 

(užití přípravku ABILIFY perorální roztok 1 mg/ml), titrovaná na 5 mg po další 2 dny, aby se dosáhlo 

doporučené denní dávky 10 mg. Pokud je to vhodné, další zvyšování dávek by mělo být podáváno v 5 mg 

přírůstcích, aniž by se překročila maximální denní dávka 30 mg (viz bod 5.1). ABILIFY je účinný v 

dávkovacím rozpětí 10 až 30 mg/den. Zvýšený účinek při dávkách vyšších než denní dávka 10 mg se 

neprokázal, ačkoli jednotliví pacienti mohou mít z vyšší dávky prospěch. 

Užívání přípravku ABILIFY se nedoporučuje u pacientů se schizofrenií mladších 15 let, protože údaje o 

bezpečnosti a účinnosti nejsou dostačující (viz body 4.8 a 5.1). 
 

Manické epizody u bipolární poruchy I u dospívajících ve věku 13 let a starších: doporučená dávka 

přípravku ABILIFY je 10 mg/den podávaná v režimu jednou denně bez ohledu na jídlo. Léčba má být 
zahájena 2 mg po 2 

dny (užití přípravku ABILIFY perorální roztok 1 mg/ml), titrovaná na 5 mg po další 

dny, aby se dosáhlo doporučené denní dávky 10 mg. Délka léčby by měla být co nejkratší nutná ke 

kontrole příznaků a nesmí překročit 12 týdnů. Zvýšený účinek při dávkách vyšších než denní dávka 10 mg 
se neprokázal a denní dávka 30 mg je spojena s 

podstatně vyšším výskytem významných nežádoucích 

účinků včetně těch souvisejících s EPS, somnolencí, únavou a zvýšením tělesné hmotnosti (viz bod 4.8). 
Dávky vyšší než 10 

mg denně by tedy měly být užívány jen ve výjimečných případech a za přísného 

klinického sledování (viz body 4.4, 4.8 a 5.1). 

U mladších pacientů je zvýšené riziko nežádoucích účinků 

spojených s aripiprazolem. Proto se ABILIFY nedoporučuje používat u pacientů mladších než 13 let (viz 

 

také body 4.8 a 5.1). 
 

Podrážděnost spojená s autistickou poruchou: bezpečnost a účinnost přípravku ABILIFY u dětí a 

dospívajících ve věku do 18 let nebyla dosud stanovena. V současnosti dostupné údaje jsou uvedeny v 

bodě 5.1, ale na jejich základě nelze učinit žádná doporučení ohledně dávkování u dětí. 
 

Tiky související s Touretteovým syndromem: bezpečnost a účinnost přípravku ABILIFY u dětí a 

dospívajících ve věku 6 až 18 let nebyla dosud stanovena. V současnosti dostupné údaje jsou uvedeny v 

bodě 5.1, ale na jejich základě nelze učinit žádná doporučení ohledně dávkování. 
 

Zvláštní populace 
 

Porucha funkce jater 
Pacienti s 

lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater nevyžadují úpravu dávkování. Doporučení pro 

pacienty s 

těžkou poruchou funkce jater nelze stanovit, protože dostupná data nejsou dostatečná. 

Dávkování u těchto pacientů by mělo být určeno opatrně. Avšak maximální denní dávka 30 mg má být 

pacientů s těžkou poruchou jaterních funkcí užívána s opatrností (viz bod 5.2). 

 

Porucha funkce ledvin 
Pacienti s poruchou funkce ledvin nevyžadují úpravu dávkování. 
 

Starší osoby 

Bezpečnost a účinnost přípravku ABILIFY v léčbě schizofrenie nebo manických epizod u bipolární 
poruchy I u 

pacientů ve věku 65 let a starších nebyla stanovena. Vzhledem k větší citlivosti této populace, 

by měla být, pokud to klinické faktory dovolují, zvážena nižší počáteční dávka (viz bod 4.4). 
 

Pohlaví 
Pacientky ženy nevyžadují úpravu dávkování ve srovnání s pacienty muži (viz bod 5.2). 
 

Kuřáci 
V

zhledem ke způsobu metabolizmu přípravku aripiprazolum, kuřáci nevyžadují úpravu dávkování (viz 

bod 4.5). 
 

Úprava dávky z důvodu interakcí 

případě současného podávání aripiprazolu a silných inhibitorů CYP3A4 nebo CYP2D6 má být dávka 

aripiprazolu snížena. Když se z kombinované terapie inhibitory CYP3A4 nebo CYP2D6 vysadí, dávka 
aripiprazolu se má zvýšit (viz bod 4.5). 

případě současného podávání aripiprazolu a silných induktorů CYP3A4 by dávka aripiprazolu měla být 

zvýšena. Je-li induktor CYP3A4 z 

kombinované terapie vyřazen, dávka aripiprazolu má být snížena na 

doporučenou dávku (viz bod 4.5). 
 

Způsob podání 
 

Přípravek ABILIFY je určen k perorálnímu podání. 
 
Tablety dispergovatelné v ústech nebo perorální roztok lze použít jako alternativu k 

tabletám přípravku 

ABILIFY u pacientů, kteří mají problémy s polykáním tablet přípravku ABILIFY (viz také bod 5.2). 
 
4.3 

Kontraindikace 

 

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 
 
4.4 

Zvláštní upozornění a opatření pro použití 

 

 
Zlepšení klinického stavu pacienta se v p

růběhu antipsychotické léčby může objevit po několika dnech až 

týdnech. Pacienti mají 

být pečlivě sledováni po celou dobu tohoto období. 

 
Sebevražedné sklony 
 

Výskyt sebevražedného chování je vlastní psychotickým onemocněním a poruchám nálady a v některých 

případech byl hlášen časně po zahájení nebo změně antipsychotické léčby, včetně léčby aripiprazolem (viz 
bod 

4.8). Antipsychotická léčba má být provázena důkladnou kontrolou vysoce rizikových pacientů. 

 

Kardiovaskulární onemocnění 
 
Aripiprazol se má užívat s 

opatrností u pacientů se známým kardiovaskulárním onemocněním (infarkt 

myokardu nebo ischemická choroba srdeční v anamnéze, srdeční selhání nebo abnormality převodu), 

cerebrovaskulárním onemocněním, stavy, které by mohly pacienty predisponovat k hypotenzi 

(dehydratace, hypovolémie a léčby antihypertenzivy) nebo s hypertenzí včetně akcelerované nebo maligní. 

Při užívání antipsychotických léků byly hlášeny případy žilního trombembolismu (VTE). Protože se 

pacientů léčených antipsychotiky často projevují získané rizikové faktory pro VTE, měly by být zjištěny 

všechny možné rizikové faktory pro VTE před a během léčby aripiprazolem a měla by být provedena 

preventivní opatření. 
 
Prodloužení QT intervalu 
 
V klinických studiích s aripiprazolem byla incidence prodloužení intervalu QT srovnatelná s placebem. 
Aripiprazol má být používán s 

opatrností u pacientů s prodloužením QT v rodinné anamnéze (viz 

bod 4.8). 
 
Tardivní dyskineze 
 

jednoročních nebo kratších klinických studiích byly případy akutní dyskineze vzniklé v průběhu léčby 

aripiprazolem hlášeny méně často. Pokud se u pacienta užívajícího aripiprazol známky a příznaky tardivní 

dyskineze objeví, mělo by se zvážit snížení dávky nebo přerušení léčby (viz bod 4.8). Tyto příznaky se 

mohou dočasně zhoršit nebo mohou dokonce vzniknout až po přerušení léčby. 
 
Další 

extrapyramidové příznaky 

 
V pediatrických klinických studiích s aripiprazolem byla pozorována akatizie a parkinsonismus. Pokud se 
u pacienta užívajícího aripiprazol 

objeví známky a příznaky jiných EPS, je třeba zvážit snížení dávky a 

přísné klinické sledování. 
 
Neuroleptický maligní syndrom (NMS) 
 

NMS je potenciálně fatální komplex příznaků související s antipsychotiky. V klinických studiích byly 
v souvislosti s 

léčbou aripiprazolem hlášeny vzácné případy NMS. NMS se klinicky manifestuje 

hyperpyrexií, svalovou rigiditou, alterací duševního stavu a projevy instability autonomního nervového 
systému (nepravidelný tep nebo krevní tlak, tachykardie, profuzní pocení a 

srdeční arytmie). Mezi další 

příznaky může patřit zvýšení kreatinfosfokinázy, myoglobinurie (rhabdomyolýza) a akutní selhání ledvin. 

Avšak byly hlášeny případy, kdy zvýšení kreatinfosfokinázy a rabdomyolýza nebyly nutně v souvislosti 
s NMS. Objeví-li se u 

pacienta známky a příznaky příznačné pro NMS nebo nevysvětlitelná vysoká 

horečka bez dalších klinických projevů NMS, podávání všech antipsychotik, včetně přípravku 
aripiprazolu

, musí být přerušeno. 

 
Záchvaty 

 

 
V klinických studiích byly 

méně často hlášeny případy epileptických záchvatů v průběhu léčby 

aripiprazolem. Proto u 

pacientů, kteří mají záchvatovité onemocnění v anamnéze nebo mají stavy 

provázené záchvaty, vyžaduje užití aripiprazolu opatrnost (viz bod 4.8). 
 
Starší pacienti s 

psychotickými příznaky spojenými s demencí 

 

Zvýšená mortalita 
V

e třech placebem kontrolovaných studiích s aripiprazolem (n = 938; průměrný věk: 82,4 let; rozpětí: 56-

99 

let) u starších pacientů s psychotickými příznaky spojenými s Alzheimerovou nemocí měli pacienti 

léčení aripiprazolem zvýšené riziko úmrtí ve srovnání s placebem. Výskyt úmrtí ve skupině pacientů 

léčených aripiprazolem byl 3,5 % ve srovnání s 1,7 % v placebové skupině. Ačkoliv příčiny úmrtí byly 

různé, zdá se, že většina úmrtí byla buď původu kardiovaskulárního (např. srdeční selhání, náhlá smrt) 

nebo infekčního (např. pneumonie) (viz bod 4.8). 

 

Cerebrovaskulární nežádoucí účinky 
V

e stejných studiích byly u pacientů zaznamenány cerebrovaskulární nežádoucí účinky (např. cévní 

mozková příhoda, tranzitorní ischemická ataka) včetně úmrtí (průměrný věk: 84 let, rozpětí: 78-88 let). 

Celkově byly u pacientů léčených aripiprazolem zaznamenány nežádoucí účinky u 1,3 % pacientů ve 
srovnání s 0,6 

% pacientů v placebové skupině v těchto studiích. Tento rozdíl nebyl statisticky významný, 

avšak v jedné studii s fixní dávkou byl signifikantní vztah mezi dávkou a výskytem cerebrovaskulárních 

nežádoucích účinků u pacientů léčených aripiprazolem (viz bod 4.8). 
 
Aripiprazol 

není určen k léčbě pacientů s psychózou spojenou s demencí. 

 
Hyperglykémie a diabetes mellitus 
 
Hyperglykémie, v 

některých případech extrémní a spojená s ketoacidózou, hyperosmolárním kómatem 

nebo úmrtím, byla zaznamenána u pacientů léčených atypickými antipsychotiky, včetně aripiprazolu. 
Rizikové faktory, které mohou predisponovat pacienty k 

těžkým komplikacím, zahrnují obezitu a výskyt 

diabetu v 

rodině. V klinických studiích s aripiprazolem nebyly zaznamenány žádné signifikantní rozdíly 

ve výskytu nežádoucích účinků spojených s hyperglykémií (včetně diabetu) anebo abnormální glykemické 
laboratorních hodnoty ve srovnání s 

placebem. Konkrétní odhady rizika umožňující přímé srovnání 

nežádoucích účinků spojených s hyperglykémií u pacientů léčených aripiprazolem a jinými atypickými 
antipsychotiky nejsou dostupné

. Pacienti léčeni jakýmikoli antipsychotiky včetně aripiprazolu by měli být 

sledováni kvůli známkám a příznakům hyperglykémie (polydipsie, polyurie, polyfagie a slabost) a 
pacienti s diabetes mellitus nebo s faktory rizikovými pro diabetes mellitus mají 

být pravidelně sledováni 

z hlediska možného zhoršení glukózové tolerance (viz bod 4.8). 
 
Hypersenzitivita 
 
P

ři podávání aripiprazolu se mohou objevit hypersenzitivní reakce, charakterizované alergickými příznaky 

(viz bod 4.8). 
 

Zvýšení tělesné hmotnosti 
 
Zvýšení 

tělesné hmotnosti je často zaznamenáno u pacientů se schizofrenií a bipolární mánií kvůli 

komorbiditám, užívání antipsychotik, o nichž je známo, že způsobují zvýšení tělesné hmotnosti, 

nevhodnému životnímu stylu, což může vést k těžkým komplikacím. Během postmarketingového 

sledování bylo u pacientů užívajících aripiprazol zaznamenáno zvýšení tělesné hmotnosti. Pokud k němu 

dojde, je obvykle spojeno s významnými rizikovými faktory, jako jsou diabetes, onemocnění štítné žlázy 
nebo adenom hypofýzy v anamnéze. V klinických studiích nebylo prokázáno, že aripipra

zol způsobuje 

klinicky významné zvýšení hmotnosti u dospělých (viz bod 5.1). V klinických studiích u dospívajících 

 

pacient

ů s bipolární mánií se po 4 týdnech léčby aripiprazolem prokázalo zvýšení tělesné hmotnosti. 

Nárůst tělesné hmotnosti je třeba u dospívajících pacientů s bipolární mánií monitorovat. Pokud je nárůst 

tělesné hmotnosti klinicky významný, je třeba zvážit snížení dávky (viz bod 4.8). 
 
Dysfagie 
 
Ezofageální dysmotilita a aspirace byly pozorovány ve spojení s užíváním antipsychotik

, včetně 

aripiprazolu. Aripiprazol má být užíván s 

opatrností u pacientů s rizikem aspirační pneumonie. 

 

Patologické hráčství a poruchy kontroly impulzivního chování 
 

Pacienti mohou při užívání aripiprazolu pociťovat větší nutkání, zejména k hazardnímu hraní, a 
neschopnost tato nutkání kontrolovat. Jiná hlášená nutkání zahrnují: zvýšená sexuální nutkání, nutkavé 

nakupování, záchvatovité nebo kompulzivní přejídání se a jiné impulzivní a kompulzivní chování. Je 

důležité, aby se osoby, které lék předepisují, konkrétně zeptaly pacientů nebo jejich pečovatelů na rozvoj 
nových nebo zesílení stávajících 

nutkání v oblasti hráčství, sexuálních nutkání, kompulzivního 

nakupování, záchvatovitého nebo kompulzivního přejídání se nebo jiných nutkání během léčby 
aripiprazolem

. Je třeba mít na paměti, že příznaky poruch kontroly impulzivního chování mohou být 

spojeny se základním onemocněním; v některých případech však bylo hlášeno, že nutkání ustala, když 
byla dávka snížena nebo když byl lék vysazen. Pokud nejsou poruchy kontroly impulzivního chování 

rozpoznány, mohou vést k újmě u pacienta a jiných osob. Pokud se u pacienta při užívání aripiprazolu 
rozvinou taková nutkání, zvažte snížení dávky nebo vysazení léku (viz bod 4.8). 
 
Laktóza 
 
ABILIFY tablety obsahují laktózu. Pacienti se vzác

nými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, 

vrozeným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy 

by tento přípravek neměli užívat. 

 
Pacienti s komorbiditou ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) 
 

Přestože je současný výskyt bipolární poruchy I a ADHD častý, jsou k dispozici jen velmi omezené údaje 

o současném podávání aripiprazolua stimulancií. Proto je třeba zvláštní opatrnosti, pokud jsou tyto léky 

podávány současně. 
 
4.5 

Interakce s 

jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 

 

Aripiprazol může zvyšovat účinek některých antihypertenzivních léčivých přípravků kvůli svému 
antagonismu k 

α

1

-

adrenergním receptorům. 

 
Vzhledem k 

primárnímu účinku aripiprazolu na CNS je zapotřebí věnovat zvýšenou pozornost podávání 

aripiprazolu v kombinaci s 

alkoholem nebo jinými léčivými přípravky působícími na CNS, které mají 

podobné nežádoucí účinky, jako je např. sedace (viz bod 4.8). 
 

Pokud je aripiprazol podáván souběžně s léčivými přípravky, o nichž je známo, že prodlužují interval QT 

nebo způsobují nerovnováhu elektrolytů, je nutné zachovat opatrnost. 
 

Možnost ovlivnění aripiprazolu jinými léčivými přípravky 
 
H

2

 

antagonista famotidin, blokátor tvorby žaludeční kyseliny, snižuje rychlost absorpce aripiprazolu, ale 

tento účinek není považován za klinicky relevantní. Aripiprazol je metabolizován více způsoby pomocí 

enzymů CYP2D6 a CYP3A4, ale nikoli pomocí enzymů CYP1A. Tudíž kuřáci nevyžadují žádnou úpravu 
dávkování. 
 

 

Chinidin a jiné inhibitory CYP2D6 
V klinické studii na zdravých osobách zvýšil silný inhibitor enzymu CYP2D6 (chinidin) hodnoty AUC 
aripiprazolu o 107 %, zatímco C

max

 

nezměnil. Hodnoty AUC a C

max

 aktivního metabolitu, dehydro-

aripiprazolu, byly sníženy o 32 % a 47 %. Dávka aripiprazolu 

by při současném podávání aripiprazolu 

s chinidi

nem měla být snížena na přibližně polovinu předepsané dávky. Lze očekávat, že ostatní silné 

inhibitory CYP2D6, jako jsou fluoxetin a 

paroxetin, mají podobný účinek, a tudíž by se mělo použít 

podobné snížení dávkování. 
 

Ketokonazol a jiné typy CYP3A4 inhibitorů 
V klinické studii u zdravých osob zvýšil silný inhibitor CYP3A4 (ketokonazol) hodnoty AUC a C

max

 

aripiprazolu o 63 % resp. o 37 %. Hodnoty AUC a C

max

 dehydro-aripiprazolu se zvýšily o 77 % resp. 

o 43 

%. Současné užití silných inhibitorů CYP3A4 s látkami, které jsou metabolizovány pomocí CYP2D6 

jen slabě, může vyústit ve vyšší plazmatické koncentrace aripiprazolu ve srovnání s těmi, které jsou 

CYP2D6 metabolizovány významně. Pokud se zvažuje současné podání ketokonazolu nebo jiných silných 
CYP3A4 inhibi

torů s aripiprazolem, možný přínos pro pacienta by měl převážit možná rizika. V případě 

současného podávání ketokonazolu a aripiprazolu, by dávka aripiprazolu měla být snížena na přibližně 

polovinu předepsané dávky. Lze očekávat, že ostatní silné inhibitory CYP3A4, jako je itrakonazol 
a inhibitory HIV-

proteáz mají podobný účinek, a tudíž by se mělo použít podobné snížení dávkování (viz 

bod 4.2). 

Po vysazení inhibitorů CYP2D6 nebo CYP3A4 by se dávka aripiprazolu měla zvýšit na úroveň, 

která předcházela zahájení průvodní terapie. Při souběžném podávání slabých inhibitorů CYP3A4 (např. 
diltiazem) nebo CYP2D6 

(např. escitalopram) s aripiprazolem může dojít k mírnému zvýšení koncentrací 

aripiprazolu 

v plazmě. 

 

Karbamazepin a jiné induktory CYP3A4 

Při souběžném podávání karbamazepinu, silného induktoru CYP3A4, a perorálně podávaného 

aripiprazolu pacientům se schizofrenií nebo schizoafektivní poruchou byly geometrické průměry hodnot 
C

max

 a AUC pro aripiprazol o 68 % resp. 73 % nižší ve srovnání s podáváním aripiprazolu (30 mg) 

samotného. Obdobně byly geometrické průměry hodnot C

max

 a AUC pro dehydro-aripiprazol po podání 

karbamazepinu o 69 % resp. 71 

% nižší než ty, které byly nalezeny po léčbě samotným aripiprazolem. Je-

li aripiprazol 

podáván souběžně s karbamezepinem, dávka aripiprazolu by měla být dvojnásobná. Při 

sou

běžném podávání aripiprazolu a jiných induktorů CYP3A4 (jako je rifampicin, rifabutin, fenytoin, 

fenobarbital, primidon, efavirenz, nevirapin a 

třezalka tečkovaná) lze očekávat podobné účinky, a proto by 

mělo být provázeno podobným zvýšením dávkování. Po vysazení silných induktorů CYP3A4 by dávka 
aripiprazolu 

měla být snížena na doporučenou dávku. 

 

Valproát a lithium 
Byl-

li současně s aripiprazolem podáván valproát nebo lithium, k žádným signifikantním změnám 

koncentrací aripiprazolu nedošlo, a proto není nutná žádná úprava dávky, když se s 

aripiprazolem zároveň 

podává valproát nebo lithium. 
 

Možnost ovlivnění jiných léčivých přípravků aripiprazolem 
 

klinických studiích, neměl aripiprazol v denní dávce 10-30 mg/den signifikantní vliv na metabolizmus 

substrátů CYP2D6 (poměr dextromethorfan/3-methoxymorfinan), CYP2C9 (warfarin), CYP2C19 
(omeprazol) a CYP3A4 (dextromethorfan). Navíc aripiprazol a dehydro-aripiprazol 

in vitro neprokázal 

schopnost ovlivnit m

etabolizmus zprostředkovávaný CYP1A2. Tudíž je nepravděpodobné, že by 

aripiprazol způsobil klinicky významné lékové interakce léčivých přípravků zprostředkované těmito 
enzymy. 
 

Při souběžném podávání aripiprazolu s valproátem, lithiem nebo lamotriginem nedošlo k žádným klinicky 

významným změnám v koncentracích valproátu, lithia nebo lamotriginu. 
 

Serotoninový syndrom 

 

U pacientů užívajících aripiprazol byly hlášeny případy serotoninového syndromu; případné známky a 

příznaky tohoto stavu se mohou vyskytnout zejména při souběžném podávání léčivých přípravků se 

serotonergními účinky, jako jsou SSRI/SNRI, nebo léčivých přípravků, o nichž je známo, že zvyšují 
koncentrace aripiprazolu (viz bod 4.8). 
 
4.6 

Fertilita, těhotenství a kojení 

 

Těhotenství 
 
Neexistují adek

vátní dobře kontrolované studie s aripiprazolem u těhotných žen. Byly hlášeny vrozené 

vady, nicméně příčinná souvislost s aripiprazolem nebyla stanovena. Studie na zvířatech nemohly vyloučit 
možnost vývojové toxicity (viz bod 5.3). Pacientkám musí být dopo

ručeno, aby v průběhu léčby 

aripiprazolem informovaly svého lékaře o tom, že otěhotněly nebo otěhotnět v průběhu léčby 
aripiprazolem zamýšlejí. Vzhledem k 

nedostatečným informacím o bezpečnosti u člověka a obavám 

vyvolaným reprodukčními studiemi na zvířatech, by se tento lék neměl během těhotenství užívat, aniž by 

očekávaný přínos jasně ospravedlnil potenciální riziko pro plod. 
 

U novorozenců, kteří byli během třetího trimestru těhotenství vystaveni antipsychotikům (včetně 
aripiprazolu), existuje riziko výs

kytu nežádoucích účinků včetně extrapyramidových příznaků a/nebo 

příznaků z vysazení. Tyto příznaky se mohou lišit v závažnosti a délce trvání. Byly hlášeny případy 
agitovanosti, hypertonie, hypotonie, tremoru, somnolence, 

respirační tísně nebo poruch příjmu potravy. 

Novorozenci proto mají 

být pečlivě sledováni (viz bod 4.8). 

 
Kojení 
 
Aripiprazol 

se vylučuje do lidského mateřského mléka. Na základě posouzení prospěšnosti kojení pro dítě 

a prospěšnosti léčby pro matku je nutno rozhodnout, zda přerušit kojení nebo ukončit/přerušit léčbu 
aripiprazolem. 
 
Fertilita 
 

Na základě údajů ze studií reprodukční toxicity aripiprazol nenarušil fertilitu. 
 
4.7 

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 

 
Aripiprazol 

má malý až mírný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje kvůli potenciálním účinkům 

na nervový systém a zrak, jako je sedace, somnolence, synkopa, rozmazané 

vidění, diplopie (viz bod 4.8). 

 
4.8 

Nežádoucí účinky 

 

Souhrn bezpečnostního profilu 
 

V placebem kontrolovaných klinických studiích byly nejčastějšími hlášenými nežádoucími účinky 

akatizie a nauzea, každý se vyskytl u více než 3 % pacientů léčených perorálním aripiprazolem. 
 

Tabulkový seznam nežádoucích účinků 
 

Incidence nežádoucích účinků souvisejících s léčbou aripiprazolem jsou uvedeny v tabulce níže. Tabulka 

vychází z nežádoucích účinků hlášených během klinických studií a/nebo při post-marketingovém užívání. 
 

Všechny nežádoucí účinky jsou uvedeny podle třídy orgánových systémů a frekvence; velmi časté 

(≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), 
velmi vzácné (< 1/10 

000) a není známo (z dostupných údajů nelze určit). V rámci každé skupiny 

 

10 

frekvence jsou nežádoucí účinky uvedeny v pořadí s klesající závažností. 
 

Frekvenci nežádoucích účinků hlášených během postmarketingového používání nelze určit, protože se 

odvozuje od spontánních hlášení. V důsledku toho je frekvence těchto nežádoucích účinků kvalifikována 
jako „není známo”. 
 

 

Časté 

Méně časté 

Není známo 
 

Poruchy krve a 
lymfatického 
systému
 

 

 

Leukopenie 
Neutropenie 
Trombocytopenie 

Poruchy imunitního 
systému
 

 

 

Alergické reakce (např. 
anafylaktická reakce, angioedém, 

včetně oteklého jazyka, edému 

jazyka, edému obličeje, pruritu 

nebo kopřivky) 

Endokrinní 
poruchy
 

 

Hyperprolaktinémie 

Diabetické kóma hyperosmolární 
Diabetická ketoacidóza 

Poruchy 
metabolismu a 
výživy
 

Diabetes mellitus 

Hyperglykemie 

Hyponatremie 
Anorexie 
Snížení 

tělesné hmotnosti 

Zvýšení 

tělesné hmotnosti 

Psychiatrické 
poruchy
 

Insomnie 
Úzkost 
Neklid 

Deprese 
Hypersexualita 

Sebevražedné pokusy, 
sebevražedné myšlenky a dokonaná 
sebevražda (viz bod 4.4) 

Patologické hráčství 
Poruchy kontroly impulzivního 
chování 

Záchvatovité přejídání se 
Kompulzivní nakupování 
Poriománie 
Agrese 
Agitovanost 
Nervozita  

Poruchy nervového 
systému
 

Akatizie 
Extrapyramidová 
porucha 
Tremor 
Bolest hlavy 
Sedace 
Somnolence 

Závrať 

Tardivní dyskineze 
Dystonie 

Neuroleptický maligní syndrom 
(NMS) 
Záchvat grand mal 
Serotoninový syndrom 

Porucha řeči 

Poruchy oka 

Rozmazané 

vidění 

Diplopie 

 

Srdeční poruchy 

 

Tachykardie 

Náhlá nevysvětlitelná smrt 
Torsades de pointes 
Prodloužení QT intervalu 
Komorové arytmie 

Srdeční zástava 
Bradykardie 

Cévní poruchy 

 

Ortostatická 
hypotenze 
 

Žilní tromboembolismus (včetně 
plicní embolie a hluboké žilní 
trombózy) 

 

11 

 

Časté 

Méně časté 

Není známo 
 
Hypertenze 
Synkopa 

Resp

irační, hrudní 

a mediastinální 
poruchy
 

 

Škytavka 

Pneumonie aspirační 
Laryngospasmus 
Orofaryngeální spasmus 
 

Gastrointestinální 
poruchy
 

Obstipace 
Dyspepsie 
Nauzea 
Hypersekrece slin 
Zvracení 

 

Pankreatitida 
Dysfagie 
Diarea 

Břišní dyskomfort 

Žaludeční dyskomfort 

Poruchy jater a 

žlučových cest 

 

 

Selhání jater 
Hepatitida 
Ikterus 
Zvýšení alaninaminotransferázy 
(ALT) 
Zvýšení aspartátaminotransferázy 
(AST) 
Zvýšení gamaglutamyltransferázy 
(GGT) 
Zvýšení alkalické fosfatázy 

Poruchy kůže a 

podkožní tkáně 

 

 

Vyrážka 
Fotosenzitivní reakce 
Alopecie 
Hyperhidróza 

Poruchy svalové a 
kosterní soustavy a 

pojivové tkáně 

 

 

Rhabdomyolýza 
Myalgie 
Ztuhlost 

Poruchy ledvin a 

močových cest 

 

 

Močová inkontinence 

Močová retence 

Stavy spojené s 

těhotenstvím, 

šestinedělím a 
perinatálním 
obdobím
 

 

 

Syndrom z vysazení léku u 

novorozenců (viz bod 4.6) 

Poruchy 

reprodukčního 
systému a prsu
 

 

 

Priapismus 

Celkové poruchy a 

reakce v místě 
aplikace
 

Únava 
 

 

Porucha termoregulace (tj. 
hypotermie, pyrexie) 
Bolest na hrudi 
Periferní otok 

Vyšetření 

 

 

Zvýšená glykemie 
Zvýšený glykosylovaný 
hemoglobin 
Kolísání hladiny glukosy v krvi 
Zvýšení kreatinfosfokinázy 

 

Popis vybraných nežádoucích účinků 
 

Dospělí 

 

12 

 

Extrapyramidové symptomy (EPS) 

Schizofrenie: v dlouhodobé 52 týdnů trvající kontrolované studii měli pacienti léčeni aripiprazolem nižší 
celkovou incidenci (25,8 

%) EPS včetně parkinsonismu, akatizie, dystonie a dyskineze ve srovnání 

pacienty léčenými haloperidolem (57,3 %). V dlouhodobé 26týdenní studii kontrolované placebem byla 

incidence EPS 19 % u 

pacientů léčených aripiprazolem a 13,1 % u pacientů užívajících placebo. V jiné 

dlouhodobé 26týdenní kontrolované studii incidence EPS byla 14,8 

% u pacientů léčených aripiprazolem 

a 15,1 

% u pacientů léčených olanzapinem. 

 

Manické epizody u Bipolární poruchy I: ve 12týdenní kontrolované studii byla incidence EPS 23,5 % u 

pacientů léčených aripiprazolem a 53,3 % u pacientů léčených haloperidolem. V jiné 12týdenní studii byla 
incidence EPS 26,6 

% u pacientů léčených aripiprazolem a 17,6 % u pacientů léčených lithiem. V 

dlouhodobé 26týdenní udržovací fázi studie kontrolované placebem byla incidence EPS 18,2 

% u pacientů 

léčených aripiprazolem a 15,7 % u pacientů užívajících placebo. 
 

Akatizie 
V placebem kontrolované studii byl výskyt akatizie 12,1 % u pacient

ů s bipolární poruchou léčených 

aripiprazolem a 3,2 

% u pacientů užívajících placebo. U pacientů se schizofrenií léčených aripiprazolem 

byla incidence akatizie 6,2 % a 3,0 

% u pacientů se schizofrenií užívajících placebo. 

 

Dystonie 
Skupinový efekt: Symptomy dystonie, dlouhotrvající abnormální kontrakce svalových skupin, se mohou 

objevit u citlivých jedinců během několika prvních dnů léčby. Mezi symptomy dystonie patří: křeče 

krčních svalů, někdy progredující až do ztuhlosti hrdla, potíže s polykáním, obtížné dýchání a/nebo 

protruze jazyka. I když se tyto symptomy mohou objevit při nízkých dávkách, častěji a s vyšší závažností 

se objevují u vysoce účinných a ve vyšších dávkách podávaných antipsychotik první generace. Zvýšené 
riziko akutní dystonie bylo pozoro

váno u mužů a mladších věkových skupin. 

 

Prolaktin 
V klinických studiích pro schválené indikace a v postmarketingových studiích bylo u aripiprazolu 

pozorováno jak zvýšení, tak snížení hladiny prolaktinu v séru ve srovnání s počátečním stavem (bod 5.1). 
 

Laboratorní parametry 

Srovnání aripiprazolu a placeba podle podílu pacientů, u nichž byly zaznamenány potenciálně klinicky 

signifikantní změny v rutinních laboratorních a lipidových parametrech (viz bod 5.1), neodhalilo žádné 
medicínsky významné odlišnosti. 

Většinou přechodné a asymptomatické zvýšení CPK 

(kreatinfosfokinázy) bylo pozorováno u 3,5 

% pacientů léčených aripiprazolem ve srovnání s 2,0 % 

pacientů, kteří dostávali placebo. 
 

Pediatrická populace 
 

Schizofrenie u dospívajících ve věku 15 let a starších 
V krátkodobé placebem kontrolované klinické studii zahrnující 302 dospívajících (13-17 let) se 

schizofrenií byly četnost výskytu a typy nežádoucích účinků podobné jako u dospělých kromě 

následujících nežádoucích účinků, které byly hlášeny častěji u dospívajících užívajících aripiprazol, než u 

dospělých užívajících aripiprazol (a mnohem častěji než u placeba): 
S

omnolence/sedace a extrapyramidové poruchy byly hlášeny velmi často (≥ 1/10), sucho v ústech, 

zvýšená chuť k jídlu a ortostatická hypotenze byly hlášeny často (≥ 1/100, < 1/10). Ve 26týdenním 

otevřeném prodloužení hodnocení byl bezpečnostní profil podobný jako v krátkodobém placebem 
kontrolovaném hodnocení. 

Bezpečnostní profil dlouhodobého, dvojitě zaslepeného, placebem 

kontrolovaného hodnocení byl také podobný s výjimkou následujících reakcí

, které byly hlášeny častěji 

než u pediatrických pacientů užívajících placebo: snížení hmotnosti, zvýšení hladiny inzulinu v krvi, 
arytmie a leukopenie 

byly hlášeny jako časté (≥ 1/100, < 1/10). 

 

13 

 
V souhrnné populaci zahrnující dospívající (13-17 let) se schizofrenií s expozicí až 2 roky byl výskyt 

nízkých hladin sérového prolaktinu u děvčat (< 3 ng/ml) 29,5 % a u chlapců (< 2 ng/ml) 48,3 %. V 

populaci dospívajících pacientů (13-17 let) se schizofrenií s expozicí aripiprazolu od 5 do 30 mg po dobu 

až 72 měsíců byla incidence nízkých sérových hladin prolaktinu u děvčat (< 3 ng/ml) a u chlapců 
(< 2 ng/ml) 25,6 % v prvním a 45,0 

% v druhém případě. 

Ve dvou dlouhodobých hodnoceních s dospívajícími (13-17 let) se schizofr

enií a bipolární poruchou, kteří 

byli léčeni aripiprazolem, byl výskyt nízkých hladin prolaktinu v séru u dívek (< 3 ng/ml) 37,0 % a 

chlapců (< 2 ng/ml) 59,4 %. 
 

Manické epizody u bipolární poruchy I u dospívajících ve věku 13 let a starších 
Frekvence a ty

p nežádoucích účinků u dospívajících s bipolární poruchou I byly podobné jako 

dospělých kromě následujících účinků: velmi časté (≥ 1/10) somnolence (23,0 %), extrapyramidová 

porucha (18,4 %), akatizie (16,0 %) a únava (11,8 

%) a časté (≥ 1/100, < 1/10) bolest v horní části břicha, 

zvýšená srdeční frekvence, zvýšení tělesné hmotnosti, zvýšená chuť k jídlu, svalové záškuby a dyskineze. 
 

Následující nežádoucí účinky byly potenciálně závislé na dávce: extrapyramidová porucha (incidence byly 
10 mg: 9,1 %, 30 mg: 28,8 %; placebo: 1,7 %) a akatizie (incidence byly 10 mg: 12,1 %, 30 mg: 20,3 %; 
placebo: 1,7 %). 
 

Průměrná změna tělesné hmotnosti činila u dospívajících s bipolární poruchou I po 12 a 30 týdnech 2,4 kg 
a 5,8 kg u aripiprazolu a 0,2 kg a 2,3 kg u placeba. 
 

V pediatrické populaci byla somnolence a únava pozorována častěji u pacientů s bipolární poruchou než u 

pacientů se schizofrenií. 
 
V pediatrické populaci s bipolární poruchou (10-17 

let) při expozici až 30 týdnů se nízké hladiny 

prolaktinu vyskytovaly ve 28,0 % u 

děvčat (< 3 ng/ml) a v 53,3 % u chlapců (< 2 ng/ml). 

 

Patologické hráčství a jiné poruchy kontroly impulzivního chování 
U pacient

ů léčených aripiprazolem se může vyskytnout patologické hráčství, hypersexualita, kompulzivní 

nakupování a záchvat

ovité nebo kompulzivní přejídání se (viz bod 4.4). 

 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 

pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby 

hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků 
uvedeného v 

Dodatku V

. 

 
4.9 

Předávkování 

 

Známky a příznaky 
 

klinických studiích a během postmarketingové zkušenosti bylo u dospělých pacientů identifikováno 

náhodné nebo záměrné akutní předávkování samotným aripiprazolem hlášenými dávkami odhadovanými 
až do hodnoty 1260 

mg bez fatálních následků. Potenciálně medicínsky důležité pozorované známky a 

příznaky zahrnovaly letargii, zvýšení krevního tlaku, somnolenci, tachykardii, nauzeu, zvracení a průjem. 

Kromě toho bylo hlášeno náhodné předávkování samotným aripiprazolem (do hodnoty 195 mg) u dětí bez 

fatálních následků. Potenciálně medicínsky závažné hlášené příznaky zahrnovaly somnolenci, přechodnou 

ztrátu vědomí a extrapyramidové symptomy. 
 

Léčba předávkování 
 

 

14 

Léčba předávkování se má zaměřit na podpůrnou terapii, zajišťující dostatečně průchodné dýchací cesty, 
oxygenaci a ventilaci, a 

na léčbu příznaků. Měla by být zvážena možnost působení dalších léčivých 

přípravků. Ihned by se tudíž mělo začít s kardiovaskulárním monitorováním včetně průběžného 
monitoringu EKG k odha

lení možných arytmií. Po jakémkoli potvrzeném předávkování nebo při 

podezření na něj má lékařský dohled a sledování trvat až do pacientova zotavení. 
 

Živočišné uhlí (50 g), podané hodinu po aripiprazolu, snížilo C

max

 aripiprazolu o asi 41 % a AUC o asi 

51 

%, z čehož lze usuzovat, že živočišné uhlí může být účinné v léčbě předávkování. 

 
Hemodialýza 
 

Ačkoli nejsou žádné informace o účinku hemodialýzy v léčbě předávkování aripiprazolem, není 

pravděpodobné, že by hemodialýza byla při léčbě předávkování užitečná, jelikož vazba aripiprazolu na 
plazmatické bílkoviny je vysoká. 
 
 
5. 

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 

 
5.1 

Farmakodynamické vlastnosti 

 
Farmakoterapeutická skupina: psycholeptika, jiná antipsychotika, ATC kód: N05AX12 
 

Mechanismus účinku 
 

Předpokládá se, že účinnost aripiprazolu u schizofrenie a bipolární poruchy I se děje prostřednictvím 

kombinace částečného agonizmu dopaminových D

2

 a serotoninových 5-HT

1A

 

receptorů a antagonizmu 

serotoninových 5-HT

2A

 

receptorů. Na zvířecích modelech dopaminergní hyperaktivity vykazoval 

aripiprazol antagonistické vlastnosti a 

na zvířecích modelech dopaminergní hypoaktivity agonistické 

vlastnosti. Aripiprazol 

in vitro vykazoval vysokou vazební afinitu k dopaminovým D

2

 a D

3

serotoninovým 5-HT

1A

 a 5-HT

2A

 

receptorům a mírnou afinitu k dopaminovým D

4

, serotoninovým 5-HT

2C

 

a 5-HT

7

, alfa-1 adrenergním a histaminovým H

1

 

receptorům. Aripiprazol také vykazoval mírnou vazební 

afinitu k 

místu zpětného vychytávání serotoninu a žádnou zjevnou afinitu k receptorům muskarinovým. 

Některé z dalších klinických účinků aripiprazolu mohou být vysvětleny interakcí s jinými receptory, nežli 

jsou subtypy dopaminových nebo serotoninových receptorů. 
 
Dávky aripiprazolu v rozsahu od 0,5 do 30 

mg podávané jednou denně zdravým jedincům po dobu 

týdnů vyvolaly, na dávce závislou, redukci vazby 

11

C-raklopridu, ligandu receptoru D

2

/D

3

, v nc. 

caudatus a 

putamen, zjištěnou pozitronovou emisní tomografií. 

 

Klinická účinnost a bezpečnost 
 

Dospělí 
 

Schizofrenie 

Ve třech krátkodobých (4-6 týdnů), placebem kontrolovaných studiích, do kterých bylo zahrnuto 1 228 

dospělých pacientů se schizofrenií pozitivními nebo negativními symptomy, bylo s aripiprazolem spojeno 

větší, statisticky signifikantně větší zlepšení psychotických příznaků ve srovnání s placebem. 
 

U dospělých pacientů, kteří reagovali na iniciální léčbu, aripiprazol při pokračující léčbě účinně udržuje 
klinické zlepšení. V 

haloperidolem kontrolované klinické studii byl podíl reagujících pacientů 

zachovávajících si citlivost k 

léčivému přípravku po dobu 52 týdnů podobný v obou skupinách 

(aripiprazol 77 % a haloperidol 73 

%), po ukončení byl signifikantně vyšší u pacientů na aripiprazolu 

(43 %) než u haloperidolu (30 %). Jako sekundární cílový parametr bylo užito aktuálního skóre na 

 

15 

hodnotící škále, včetně PANSS a Montgomery-Asberg hodnotící škály deprese, ukazující signifikantní 
zlepšení oproti haloperidolu. 
 
V 26týdenní placebem kontrolované studii u 

dospělých stabilizovaných pacientů s chronickou 

schizofrenií, aripiprazol podstatně více snižoval počet relapsů, 34 % ve skupině s aripiprazolem a 57 % 
u placeba. 
 

Zvýšení tělesné hmotnosti 
K

linické studie aripiprazolu neprokázaly, že by vyvolával klinicky významný nárůst tělesné hmotnosti. 

26týdenní, dvojitě zaslepené, mezinárodní, klinické studii schizofrenie, kontrolované olanzapinem, 

která zahrnovala 314 

dospělých pacientů, ve které byl primárním cílovým parametrem nárůst tělesné 

hmotnosti, mělo nejméně 7 % nárůst tělesné hmotnosti od výchozí hodnoty (tj. nárůst nejméně 5,6 kg při 
výchozí hmotnosti 

∼80,5 kg) signif

ikantně méně pacientů na aripiprazolu (n = 18, nebo 13 % 

hodnocených pacientů), ve srovnání s olanzapinem (n = 45, nebo 33 % hodnocených pacientů). 
 

Lipidové parametry 

souhrnné analýze lipidových parametrů v placebem kontrolovaných klinických studií u dospělých, 

aripiprazol neprokázal, že by vyvolával klinicky významné změny v hladinách celkového cholesterolu, 

triglyceridů, HDL a LDL. 

 

Prolaktin 
Hladiny prolaktinu byly vyhodnocovány ve všech klinických studiích s aripirazolem (n = 28,242). Výskyt 
hyperpro

laktinémie nebo zvýšení hladiny prolaktinu v séru u pacientů léčených aripiprazolem (0,3 %) byl 

podobný jako u placeba (0,2 

%). U pacientů léčených aripiprazolem byl střední čas do výskytu 42 dnů a 

střední doba trvání 34 dnů. 
 
Výskyt hypoprolaktinémie nebo 

snížení hladiny prolaktinu v séru u pacientů léčených aripiprazolem byl 

0,4 % ve srovnání s 0,02 

% u pacientů léčených placebem. U pacientů léčených aripiprazolem byl střední 

čas do výskytu 30 dnů a střední doba trvání 194 dnů. 
 

Manické epizody u bipolární poruchy I 
Ve dvou 3týdenních, placebem kontrolovaných monoterapeutických studiích s flexibilním dávkováním, 
které zahrnovaly pacienty s manickými nebo smíšenými 

epizodami bipolární poruchy I, vykázala léčba 

aripiprazolem vyšší účinnost než placebo ve snížení manických symptomů během 3 týdnů. Tyto studie 

zahrnovaly pacienty s nebo bez psychotických symptomů a s nebo bez průběhu v rychlých cyklech. 
 
V jedné 3týdenní, placebem kontrolované monoterapeutické studii s fixním dávkováním, která zahrnovala 
pacient

y s manickými nebo smíšenými epizodami bipolární poruchy I, nevykázala léčba aripiprazolem 

vyšší účinnost vůči placebu. 
 
Ve dvou 12týdenních, placebem a 

léčivou látkou kontrolovaných monoterapeutických studiích u pacientů 

s manickými nebo smíšenými epizoda

mi bipolární poruchy I, s nebo bez psychotických symptomů, 

vykázala léčba aripiprazolem vyšší účinnost než placebo během 3 týdnů a zachování účinku srovnatelného 
s lithiem nebo haloperidolem ve 12. 

týdnu. Léčba aripiprazolem rovněž vykázala srovnatelnou účinnost s 

lithiem nebo haloperidolem ve smyslu podílu pacientů v symptomatické remisi mánie ve 12. týdnu. 
 
V 6týdenní, placebem kontrolované studii, která zahrnovala pacienty s manickými nebo smíšenými 
epizodami bipolární poruchy I, s nebo bez psychotických 

symptomů, kteří parciálně neodpovídali na léčbu 

lithiem nebo valproátem v monoterapii po dobu 2 

týdnů při terapeutických sérových hladinách, vykázalo 

přidání aripiprazolu jako adjuvantní terapie vyšší účinnost ve snížení manických symptomů než léčba 
lithiem nebo valproátem v monoterapii. 
 
Ve 26týdenní, placebem kontrolované studii, následované 74týdenní prodlouženou fází, u manických 

 

16 

pacientů, kteří dosáhli remise při léčbě aripiprazolem během stabilizační fáze před randomizací, vykázal 
aripiprazol vyšší ú

činnost než placebo v prevenci bipolární recidivy, zejména v prevenci recidivy mánie, 

avšak neprokázal vyšší účinnost oproti placebu v prevenci recidivy deprese. 
 

V 52týdenní, placebem kontrolované studii u pacientů s manickými nebo smíšenými epizodami bipolární 

poruchy I, kteří dosáhli udržované remise (Y-MRS a MADRS celkové množství ≤ 12) při adjuvantní 

léčbě aripiprazolem (10 mg/den až 30 mg/den) k lithiu nebo valproátu po dobu 12 následujících týdnů, 

prokázal adjuvantní aripiprazol vyšší účinnost oproti placebu ve snížení rizika v prevenci bipolární 
recidivy o 46 

% (poměr rizik = 0,54) a oproti placebu jako adjuvantní léčbě prokázal snížení rizika 

v prevenci recidivy mánie o 65 

% (poměr rizik = 0,35), ale neprokázal vyšší účinnost oproti placebu 

v prevenci návratu deprese. 

Aripiprazol v adjuvantní léčbě prokázal vyšší účinnost oproti placebu 

měřenou pomocí globální klinické škály závažnosti choroby (mánie) CGI-BP. V této studii pacienti léčeni 

buď lithiem v otevřené studii, nebo valproátem v monoterapii podstoupili stanovení parciální rezistence. 

Pacienti byli stabilizováni po dobu alespoň 12 po sobě jdoucích týdnů kombinací aripiprazolu a daného 
stabilizátoru nálady. 

Stabilizovaní pacienti pak byli randomizováni a pokračovali se stejným 

stabilizátorem nálady a s 

aripiprazolem nebo placebem v dvojitě zaslepené studii. Byly stanoveny 4 

podskupiny v randomizované fázi, a to: aripiprazol + lithium; aripiprazol + valproát; placebo + lithium; 
placebo + valproát. Podle Kaplan-Meiera míra rekurence ku jakékoliv ep

izodě nálad při adjuvantní terapii 

byla 16 % u kombinace aripiprazol + lithium a 18 % pro aripiprazol + valproát ve srovnání s 45 % pro 
placebo + lithium a 19 % pro placebo + valproát. 
 

Pediatrická populace 
 

Schizofrenie u dospívajících 
V 6týdenní placebem kontrolované studii, do které bylo zahrnuto 302 dospívajících 

pacientů se 

schizofrenií (13-17 

let), s pozitivními nebo negativními symptomy, bylo s aripiprazolem spojeno větší, 

statisticky signifikantn

ě větší zlepšení psychotických příznaků ve srovnání s placebem. V subanalýze 

dospívajících ve věku mezi 15 až 17 lety, představujících 74 % z celkové zařazené populace, bylo během 

26týdenního otevřeného pokračování studie pozorováno zachování účinku. 
 

V randomizovaném, dvojitě zaslepeném, placebem kontrolovaném hodnocení v délce 60 až 89 týdnů s 
dospívajícími subjekty se schizofrenií (n = 

146; věk 13-17 let) byl statisticky významný rozdíl ve výskytu 

recidivy psychotických příznaků mezi skupinami užívajícími aripiprazol (19,39 %) a placebo (37,50 %). 
Bodový odhad p

oměru rizik (HR) byl 0,461 (95% interval spolehlivosti, 0,242-0,879) v celé populaci. 

V analýzách podskupin byl bodový odhad HR 0,495 u subjekt

ů ve věku 13 až 14 let ve srovnání s 0,454 u 

subjektů ve věku 15 až 17 let. Nicméně odhad poměru rizik (HR) pro mladší skupinu (13-14 let) 
nebyl 

přesný, kdy odrážel menší počet subjektů v dané skupině (aripiprazol, n = 29; placebo, n = 12) a 

interval spolehlivosti pro tento odhad (v rozsahu od 0,151 až 1,628) neumožnil učinit závěry ohledně 

přítomnosti léčebného účinku. Naproti tomu 95% interval spolehlivosti pro HR ve starší podskupině 
(aripiprazol, n = 69; placebo, n = 36) 

byl 0,242 až 0,879, a proto mohl být stanoven léčebný účinek u 

starších pacientů. 
 

Manické epizody u bipolární poruchy u dětí a dospívajících 
Aripiprazol byl hodnocen ve 30týdenní placebem kontrolované studii, do které bylo zahrnuto 296 

dětí 

a dospívajících (10-17 

let) splňujících DSM-IV kritéria pro bipolární poruchu I s manickými a smíšenými 

epizodami a s psychotickými rysy nebo bez nich a m

ajících při vstupu do studie Y-MRS skóre ≥ 20. Mezi 

pacienty zařazenými do hodnocení primární účinnosti mělo 139 pacientů zároveň jako komorbiditu 
diagnostikovánu ADHD. 
 
Prokázala se superiorita aripiprazolu ve srovnání s 

placebem ve změně celkového Y-MRS skóre mezi 

zahájením studie a 4. resp. 12. 

týdnem. V později provedené analýze bylo zlepšení v porovnání 

placebem výraznější u pacientů s ADHD komorbiditou než u pacientů bez ní, kde se neprojevil žádný 

rozdíl ve srovnání s placebem. Prevence recidiv nebyla hodnocena. 

 

17 

 

K nejčastějším nežádoucím účinkům, vyžadujícím neodkladnou léčbu patřily u pacientů s dávkou 30 mg 
extrapyramidová porucha (28,3 %), somnolence (27,3 %), bolesti hlavy (23,2 %,) a nauzea (14,1 %). 

Průměrný nárůst tělesné hmotnosti po 30 týdnech léčby byl 2,9 kg ve srovnání s 0,98 kg u pacientů 

léčených placebem. 
 

Podrážděnost spojená s autistickou poruchou u dětských pacientů (viz bod 4.2) 

Aripiprazol byl hodnocen u pacientů ve věku od 6 do 17 let ve dvou 8týdenních, placebem 
kontrolovaných 

studiích [jedna s proměnlivou dávkou (2-15 mg/den) a druhá s fixní dávkou (5, 10 nebo 

15 

mg/den)] a v jedné 52týdenní otevřené studii. Dávkování v těchto studiích bylo zahájeno dávkou 

2 mg/den, po týdnu bylo zvýšeno na 5 mg/den a dále zvýšeno o 5 mg/den v 

týdenních přírůstcích až do 

dosažení cílové dávky. Více než 75 

% pacientů bylo mladších 13 let. Aripiprazol prokázal statisticky lepší 

účinnost ve srovnání s placebem na podstupnici problematického chování (the Aberrant Behaviour 
Checklist Irritability sub

scale). Nicméně klinická závažnost těchto zjištění nebyla stanovena. 

Bezpečnostní profil zahrnoval přírůstek tělesné hmotnosti a změny v prolaktinových hladinách. Délka 

dlouhodobé bezpečnostní studie byla omezena na 52 týdnů. Souhrnně byla ve studiích s aripiprazolem 

pozorovaná incidence nízkých hladin sérového prolaktinu u děvčat (< 3 ng/ml) 27/46 (58,7 %) a u chlapců 
(< 2 ng/ml) 258/298 (86,6 

%). V placebem kontrolovaných studiích byl průměrný přírůstek tělesné 

hmotnosti 0,4 kg u placeba a 1,6 kg u aripiprazolu. 
 

Aripiprazol byl rovněž hodnocen v dlouhodobé udržovací studii kontrolované placebem. Po stabilizační 
fázi na aripiprazolu (2-15 mg/den) v délce 13-26 

týdnů byli pacienti se stabilní odpovědí buď dále 

udržováni na aripiprazolu nebo převedeni na placebo po dobu dalších 16 týdnů. Míra relapsu podle 
Kaplana-

Meiera činila v 16. týdnu 35 % u aripiprazolu a 52 % u placeba; poměr rizika relapsu během 

16 

týdnů (aripiprazol/placebo) byl 0,57 (statisticky nevýznamný rozdíl). Průměrný přírůstek tělesné 

hmotnos

ti během stabilizační fáze (až 26 týdnů) při užívání aripiprazolu byl 3,2 kg a další průměrný 

přírůstek ve výši 2,2 kg (ve srovnání s 0,6 kg u placeba) byl pozorován ve druhé fázi (16 týdnů) studie. 

Extrapyramidové příznaky byly hlášeny hlavně během stabilizační fáze u 17 % pacientů, přičemž výskyt 
tremoru dosahoval 6,5 %. 

 

Tiky související s Touretteovým syndromem u pediatrické populace (viz bod 4.2) 

Účinnost aripiprazolu byla studována u pediatrických subjektů s Touretteovým syndromem (aripiprazol: 
n = 99, placebo: n = 

44) v randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované, 8týdenní studii s 

použitím designu léčebné skupiny užívající fixní dávku podle tělesné hmotnosti v rozsahu 5 mg/den až 
20 

mg/den a při startovací dávce 2 mg. Pacienti byli ve věku 7-17 let a jejich průměrné celkové skóre tiků 

na Yaleské globální škále závažnosti tiků (TTS-YGTSS) ve výchozím stavu bylo 30. U aripiprazolu bylo 

prokázáno zlepšení ve změně TTS-YGTSS mezi výchozím stavem a 8. týdnem ve výši 13,35 u skupiny s 
nízkou dávkou (5 mg nebo 10 mg) a 16,94 u skupiny s vysokou dávkou (10 mg nebo 20 mg) ve srovnání 

se zlepšením ve výši 7,09 ve skupině užívající placebo. 
 

V 10týdenní, randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii prováděné v Jižní Koreji 
byla také 

hodnocena účinnost aripiprazolu u pediatrických subjektů trpících Touretteovým syndromem 

(aripiprazol: n = 32, placebo: n = 

29) při flexibilním rozsahu dávky 2 mg/den až 20 mg/den a počáteční 

dávce 2 

mg. Pacientům bylo 6-18 let a jejich průměrné skóre v TTS-YGTSS ve výchozím stavu bylo 29. 

U skupiny užívající aripiprazol bylo prokázáno zlepšení změny v TTS-YGTSS mezi výchozím stavem a 
10. 

týdnem ve výši 14,97 ve srovnání se zlepšením ve výši 9,62 ve skupině užívající placebo. 

 

V žádném z těchto krátkodobých hodnocení nebyla stanovena klinická relevance zjištění účinnosti s 

ohledem na míru léčebného efektu ve srovnání s velkým placebo efektem a nejasnými vlivy týkajícími se 

psychosociálního fungování. Nejsou k dispozici žádné dlouhodobé údaje týkající se účinnosti a 

bezpečnosti aripiprazolu u tohoto fluktuujícího syndromu. 
 

Evropská agentura pro léčivé přípravky udělila odklad povinnosti předložit výsledky studií s přípravkem 

 

18 

ABILIFY 

u jedné nebo více podskupin pediatrické populace v léčbě schizofrenie a v léčbě bipolární 

afektivní poruchy (informace o použití u 

dětí viz bod 4.2). 

 
5.2 

Farmakokinetické vlastnosti 

 
Absorpce 
 

Aripiprazol je dobře absorbován, a vrchol plazmatických koncentrací je dosahován během 3-5 hodin po 

podání. Aripiprazol podléhá minimálně presystémovému metabolizmu. Absolutní biologická dostupnost 
perorální lékové formy v 

podobě tablet je 87 %. Jídlo s vysokým obsahem tuku nemá žádná vliv na 

farmakokinetiku aripiprazolu. 
 
Distribuce 
 

Aripiprazol je dobře distribuován do celého těla a zdánlivý distribuční objem 4,9 l/kg svědčí pro rozsáhlou 
extravaskulární distribuci. V terapeutických koncentracích se aripiprazol a dehydro-aripiprazol váže na 
sérové proteiny více než v 99 

%, především na albumin. 

 
Biotransformace 
 

Aripiprazol se významně metabolizuje v játrech, převážně třemi biotransformačními cestami: 
dehydrogenací, hydroxylací a N-

dealkylací. Na základě studií in vitro, jsou za dehydrogenaci 

hydroxylaci aripiprazolu zodpovědné enzymy CYP3A4 a CYP2D6, a N-dealkylace je katalyzována 

pomocí C

YP3A4. Aripiprazol představuje v systémovém oběhu převládající podíl. Aktivní metabolit 

dehydro-

aripiprazol představuje, při rovnovážném stavu, kolem 40 % AUC aripiprazolu v plazmě. 

 
Eliminace 
 

Průměrný poločas eliminace aripiprazolu je přibližně 75 hodin u rychlých metabolizátorů CYP2D6 

přibližně 146 hodin u pomalých metabolizátorů CYP2D6. 

 

Celková tělesná clearance aripiprazolu je převážně hepatální a je 0,7 ml/min/kg. 
 
Po jednorázové perorální dávce 

radioaktivně označeného [

14

C] aripiprazolu 

bylo přibližně 27 % podané 

radioaktivity nalezeno v 

moči a přibližně 60 % ve stolici. Méně než 1 % nezměněného aripiprazolu se 

vyloučilo močí a asi 18 % se vyloučilo v nezměněné formě stolicí. 
 
Pediatrická populace 
 
Farmakokinetika aripiprazolu a dehydro-aripiprazol

u u pediatrických pacientů ve věku 10 až 17 let byla 

po úpravě podle rozdílů v tělesné hmotnosti podobná jako u dospělých. 
 
Farmakokinetika u 

zvláštních skupin pacientů 

 

Staří pacienti 
Neexistují žádné rozdíly ve farmakokinetice aripiprazolu mezi staršími a mladšími zdravými jedinci, ani 

nebyl nalezen věkový rozdíl ve farmakokinetice při analýze populace schizofrenních pacientů. 
 

Pohlaví 
Neexistují žádné rozdíly ve farmakokinetice aripiprazolu mezi zdravými osobami mužského a ženského 

pohlaví, ani při analýze populace pacientů se schizofrenií nebyl zjištěn rozdíl ve farmakokinetice 

způsobený pohlavím. 
 

 

19 

Kouření 

Hodnocení farmakokinetiky v populaci neodhalilo žádné klinicky významné účinky kouření na 
farmakokinetiku aripiprazolu. 
 

Rasa 
Hodnocení farmakokinetiky aripiprazolu v populaci neodhalilo žádné odlišnosti ve farmakokinetice 
aripiprazolu související s rasou. 
 

Porucha funkce ledvin 
Farmakokinetické ukazatele aripiprazolu a dehydro-aripiprazolu byly u 

pacientů s těžkým onemocněním 

ledvin stejné jako ve srovnání s mladými zdravými jedinci. 
 

Porucha funkce jater 
Studie jednotlivých dávek u 

jedinců s různým stupněm jaterní cirhózy (třída A, B a C dle Child-Pugh), 

neodhalila signifikantní vliv jaterního onemocnění na farmakokinetiku aripiprazolu a dehydro-
aripip

razolu, ale do studie byli zařazeni pouze 3 pacienti s jaterní cirhózou třídy C, což je nedostatečné pro 

vyvození závěrů na základě jejich metabolické kapacity. 
 
5.3 

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 

 

Neklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po 

opakovaném podávání, genotoxicity, hodnocení kancerogenního potenciálu, reprodukční a vývojové 

toxicity neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka. 
 

Toxikologicky signifikantní účinky byly pozorovány pouze po dávkách nebo expozicích dostatečně 

převyšujících maximální dávky nebo expozici u člověka, což ukazuje, že účinky jsou omezené nebo 

nemají význam při klinickém použití. Zahrnují: adrenokortikální toxicitu závislou na dávce (nahromadění 
pigmentu lipofuscinu a/nebo ztráta parenchymatózních 

buněk) u potkanů po 104 týdnech při dávce 

20-60 mg/kg/den (3 

až 10násobek průměrných hodnot AUC v rovnovážném stavu při maximální 

doporučené dávce u člověka) a zvýšený výskyt adrenokortikálních karcinomů a kombinovaných 

adrenokortikálních adenomů/karcinomů u samic potkanů při dávce 60 mg/kg/den (10násobek průměrných 
hodnot AUC v 

rovnovážném stavu při maximální doporučené dávce u člověka). Nejvyšší nekancerogenní 

expozice u samic potkanů byla 7krát vyšší než expozice u člověka doporučenou dávkou. 
 

Dalším nálezem byla cholelithiáza jako následek precipitace sulfátových konjugátů hydroxymetabolitů 

aripiprazolu ve žluči opic po opakovaných perorálních dávkách 25-125 mg/kg/den (1 až 3násobek 

průměrných hodnot AUC v rovnovážném stavu při maximální doporučené klinické dávce nebo 
16 až 81násobek maximální 

doporučené dávky u člověka stanovené v mg/m

2

). Avšak koncentrace 

sulfátových konjugátů hydroxy-aripiprazolu v lidské žluči při nejvyšší doporučené dávce, 30 mg denně, 
nebyly vyšší než 6 % 

koncentrace ve žluči zjištěných u opic v 39týdenní studii a jsou značně pod jejich 

limitem rozpustnosti 

in vitro (6 %)

 

Ve studiích toxicity opakovaných dávek podávaných mláďatům potkanů a psů byl profil toxicity 
aripiprazolu srovnatelný s 

tím, který byl pozorován u dospělých zvířat, neurotoxicita nebo nežádoucí 

účinky na vývoj se nevyskytly. 
 

Na základě výsledků kompletní škály standardních testů genotoxicity není aripiprazol pokládán za 
genotoxický. V 

reprodukčních studiích toxicity aripiprazol nepoškodil fertilitu. Vývojová toxicita, včetně 

na dávce závislé opožděné osifikace u plodu a možných teratogenních účinků, byla pozorována u potkanů 

při dávkách vedoucích k subterapeutické expozici (odvozené od AUC) a u králíků při dávkách vedoucích 
k expozici 3 a 

11násobné než jsou průměrné hodnoty AUC v rovnovážném stavu u maximálně 

doporučené klinické dávky. Toxické působení na matku se objevilo při dávkách podobných těm, které 
vyvolaly vývojovou toxicitu. 

 

20 

 
 
6. 

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 

 
6.1 

Seznam pomocných látek 

 
Jádro tablety 
 
Monohydrát laktosy 

Kukuřičný škrob 
Mikrokrystalická celulosa 
Hyprolosa 
Magnesium-stearát 
 
Potahová vrstva 
 
ABILIFY 5 mg tablety 
Hlinitý lak indigokarmínu (E 132) 
 
ABILIFY 10 mg tablety 

Červený oxid železitý (E 172) 
 
ABILIFY 15 mg tablety 
Žlutý oxid železitý (E 172) 
 
ABILIFY 30 mg tablety 

Červený oxid železitý (E 172) 
 
6.2 

Inkompatibility 

 

Neuplatňuje se. 
 
6.3 

Doba použitelnosti 

 
3 roky 
 
6.4 

Zvláštní opatření pro uchovávání 

 

Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí. 
 
6.5 

Druh obalu a obsah balení 

 
Hliníkové, perforované jednodávkové blistry v 

krabičce, v počtu 14 x 1, 28 x 1, 49 x 1, 56 x 1, 

98 x 1 tableta. 
 
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 
 
6.6 

Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku 

 
Veš

kerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky. 

 
 
7. 

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 

 

21 

 
Otsuka Pharmaceutical Europe Ltd. 
Gallions, Wexham Springs, Framewood Road, 
Wexham, SL3 6PJ 
Velká Británie 
 
 
8. 

REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) 

 
ABILIFY 5 mg tablety 
EU/1/04/276/001 (5 mg, 14 x 1 tableta) 
EU/1/04/276/002 (5 mg, 28 x 1 tableta) 
EU/1/04/276/003 (5 mg, 49 x 1 tableta) 
EU/1/04/276/004 (5 mg, 56 x 1 tableta) 
EU/1/04/276/005 (5 mg, 98 x 1 tableta) 
 
ABILIFY 10 mg tablety 
EU/1/04/276/006 (10 mg, 14 x 1 tableta) 
EU/1/04/276/007 (10 mg, 28 x 1 tableta) 
EU/1/04/276/008 (10 mg, 49 x 1 tableta) 
EU/1/04/276/009 (10 mg, 56 x 1 tableta) 
EU/1/04/276/010 (10 mg, 98 x 1 tableta) 
 
ABILIFY 15 mg tablety 
EU/1/04/276/011 (15 mg, 14 x 1 tableta) 
EU/1/04/276/012 (15 mg, 28 x 1 tableta) 
EU/1/04/276/013 (15 mg, 49 x 1 tableta) 
EU/1/04/276/014 (15 mg, 56 x 1 tableta) 
EU/1/04/276/015 (15 mg, 98 x 1 tableta) 
 
ABILIFY 30 mg tablety 
EU/1/04/276/016 (30 mg, 14 x 1 tableta) 
EU/1/04/276/017 (30 mg, 28 x 1 tableta) 
EU/1/04/276/018 (30 mg, 49 x 1 tableta) 
EU/1/04/276/019 (30 mg, 56 x 1 tableta) 
EU/1/04/276/020 (30 mg, 98 x 1 tableta) 
 
 
9. 

DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 

 
Datum první registrace: 

4. června 2004 

Datum posledního prodloužení registrace

: 4. června 2009 

 
 
10. 

DATUM REVIZE TEXTU 

 
{MM.RRRR} 
 

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské 

agentury pro léčivé přípravky 

http://www.ema.europa.eu

. 

 

22 

1. 

NÁZE

V PŘÍPRAVKU 

 
ABILIFY 10 mg tablety dispergovatelné v ústech 
ABILIFY 15 mg tablety dispergovatelné v ústech 
ABILIFY 30 mg tablety dispergovatelné v ústech 
 
 
2. 

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 

 
ABILIFY 10 mg tablety dispergovatelné v ústech 
Jedna tableta dispergovatelná v ústech obsahuje aripiprazolum 10 mg. 

Pomocné látky se známým účinkem 
2 mg aspartamu (E 951) a 0,075 mg laktosy v 

jedné tabletě dispergovatelné v ústech 

 
ABILIFY 15 mg tablety dispergovatelné v ústech 
Jedna tableta dispergovatelná v ústech obsahuje aripiprazolum 15 mg. 

Pomocné látky se známým účinkem 
3 mg aspartamu (E 951) a 0,1125 mg laktosy v jedné t

abletě dispergovatelné v ústech 

 
ABILIFY 30 mg tablety dispergovatelné v ústech 
Jedna tableta dispergovatelná v ústech obsahuje aripiprazolum 30 mg. 

Pomocné látky se známým účinkem 
6 mg aspartamu (E 951) a 0,225 mg laktosy v jedné t

abletě dispergovatelné v ústech 

 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. 

LÉKOVÁ FORMA 

 
Tableta dispergovatelná v ústech 
 
ABILIFY 10 mg tablety dispergovatelné v ústech 

Kulatá a růžová, označená "A" nad "640" na jedné straně a "10" na druhé straně. 
 
ABILIFY 15 mg tablety dispergovatelné v ústech 
Kulatá a žlutá

, označená "A" nad "641" na jedné straně a "15" na druhé straně. 

 
ABILIFY 30 mg tablety dispergovatelné v ústech 

Kulatá a růžová, označená "A" nad "643" na jedné straně a "30" na druhé straně. 
 
 
4. 

KLINICKÉ ÚDAJE 

 
4.1 

Terapeutické indikace 

 
ABILIFY je indikován k 

léčbě schizofrenie u dospělých a dospívajících ve věku 15 let a starších. 

 
ABILIFY je indikován k 

léčbě středně těžkých až těžkých manických epizod u bipolární poruchy I a k 

prevenci nové manické epizody 

u dospělých, u kterých se již převážně manické epizody vyskytly a 

reagovaly na 

léčbu aripiprazolem (viz bod 5.1). 

 
ABILIFY je indikován k 

léčbě středně těžkých až těžkých manických epizod u bipolární poruchy I u 

dospívajících ve věku 13 let a starších (viz bod 5.1). Tato léčba může trvat až 12 týdnů. 

 

23 

 
4.2 

Dávkování a 

způsob podání 

 
Dávkování 
 

Dospělí 
 

Schizofrenie: doporučená počáteční dávka přípravku ABILIFY je 10 nebo 15 mg/den s udržovací dávkou 
15 mg/den, podávaná v 

dávkovacím schématu jednou denně bez ohledu na jídlo. ABILIFY je účinný 

v rozmezí 10-30 

mg/den. Zvýšená účinnost dávek vyšších než denní dávka 15 mg nebyla prokázána, 

ačkoli pro jednotlivé pacienty mohou být prospěšné vyšší dávky. Maximální denní dávka nemá překročit 
30 mg. 
 

Manické epizody u bipolární poruchy I: doporučená počáteční dávka přípravku ABILIFY je 15 mg 
podávaná v 

režimu jednou denně bez ohledu na jídlo, buď v monoterapii nebo v kombinované léčbě (viz 

bod 

5.1). U některých pacientů mohou být přínosnější vyšší dávky. Maximální denní dávka nemá 

překročit 30 mg. 
 

Prevence recidivy manických epizod u bipolární poruchy I: při prevenci recidivy manických epizod 

pacientů, kteří již užívali aripiprazol v monoterapii nebo kombinované terapii, léčba pokračuje ve stejné 

dávce. Úprava denní dávky včetně jejího snížení by měla být zvážena na základě klinického stavu. 
 

Pediatrická populace 
 

Schizofrenie u dospívajících ve věku 15 let a starších: doporučená dávka přípravku ABILIFY je 
10

 mg/den podávaná v režimu jednou denně bez ohledu na jídlo. Léčba má být zahájena 2 mg po 2 dny 

(užití přípravku ABILIFY perorální roztok 1 mg/ml), titrovaná na 5 mg po další 2 dny, aby se dosáhlo 

doporučené denní dávky 10 mg. Pokud je to vhodné, další zvyšování dávek by mělo být podáváno v 5 mg 

přírůstcích, aniž by se překročila maximální denní dávka 30 mg (viz bod 5.1). ABILIFY je účinný v 

dávkovacím rozpětí 10 až 30 mg/den. Zvýšený účinek při dávkách vyšších než denní dávka 10 mg se 

neprokázal, ačkoli jednotliví pacienti mohou mít z vyšší dávky prospěch. 

Užívání přípravku ABILIFY se nedoporučuje u pacientů se schizofrenií mladších 15 let, protože údaje o 

bezpečnosti a účinnosti nejsou dostačující (viz body 4.8 a 5.1). 
 

Manické epizody u bipolární poruchy I u dospívajících ve věku 13 let a starších: doporučená dávka 

přípravku ABILIFY je 10 mg/den podávaná v režimu jednou denně bez ohledu na jídlo. Léčba má být 
zahájena 2 mg po 2 

dny (užití přípravku ABILIFY perorální roztok 1 mg/ml), titrovaná na 5 mg po další 

dny, aby se dosáhlo doporučené denní dávky 10 mg. Délka léčby by měla být co nejkratší nutná ke 

kontrole příznaků a nesmí překročit 12 týdnů. Zvýšený účinek při dávkách vyšších než denní dávka 10 mg 
se neprokázal a denní dávka 30 mg je spojena s 

podstatně vyšším výskytem významných nežádoucích 

účinků včetně těch souvisejících s EPS, somnolencí, únavou a zvýšením tělesné hmotnosti (viz bod 4.8). 
Dávky vyšší než 10 

mg denně by tedy měly být užívány jen ve výjimečných případech a za přísného 

klinického sledování (viz body 

4.4, 4.8 a 5.1). U mladších pacientů je zvýšené riziko nežádoucích účinků 

spojených s aripiprazolem. Proto se ABILIFY nedoporučuje používat u pacientů mladších než 13 let (viz 
také body 4.8 a 5.1). 
 

Podrážděnost spojená s autistickou poruchou: bezpečnost a účinnost přípravku ABILIFY u dětí a 

dospívajících ve věku do 18 let nebyla dosud stanovena. V současnosti dostupné údaje jsou uvedeny v 

bodě 5.1, ale na jejich základě nelze učinit žádná doporučení ohledně dávkování u dětí. 
 

Tiky související s Touretteovým syndromem: bezpečnost a účinnost přípravku ABILIFY u dětí a 

dospívajících ve věku 6 až 18 let nebyla dosud stanovena. V současnosti dostupné údaje jsou uvedeny v 

bodě 5.1, ale na jejich základě nelze učinit žádná doporučení ohledně dávkování. 

 

24 

 

Zvláštní populace 
 

Porucha funkce jater 
Pacienti s 

lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater nevyžadují úpravu dávkování. Doporučení pro 

pacienty s 

těžkou poruchou funkce jater nelze stanovit, protože dostupná data nejsou dostatečná. 

Dávkování u těchto pacientů by mělo být určeno opatrně. Avšak maximální denní dávka 30 mg má být 

pacientů s těžkou poruchou jaterních funkcí užívána s opatrností (viz bod 5.2). 

 

Porucha funkce ledvin 
Pacienti s poruchou funkce ledvin nevyžadují úpravu dávkování. 
 

Starší osoby 

Bezpečnost a účinnost přípravku ABILIFY v léčbě schizofrenie nebo manických epizod u bipolární 
poruchy I u 

pacientů ve věku 65 let a starších nebyla stanovena. Vzhledem k větší citlivosti této populace, 

by měla být, pokud to klinické faktory dovolují, zvážena nižší počáteční dávka (viz bod 4.4). 
 

Pohlaví 
Pacientky ženy nevyžadují úpravu dávkování ve srovnání s pacienty muži (viz bod 5.2). 
 

Kuřáci 

Vzhledem ke způsobu metabolizmu přípravku aripiprazolum, kuřáci nevyžadují úpravu dávkování (viz 
bod 4.5). 
 

Úprava dávky z důvodu interakcí 

případě současného podávání aripiprazolu a silných inhibitorů CYP3A4 nebo CYP2D6 má být dávka 

aripiprazolu snížena. Když se z kombinované terapie inhibitory CYP3A4 nebo CYP2D6 vysadí, dávka 
aripiprazolu se má zvýšit (viz bod 4.5). 

případě současného podávání aripiprazolu a silných induktorů CYP3A4 by dávka aripiprazolu měla být 

zvýšena. Je-li induktor CYP3A4 z 

kombinované terapie vyřazen, dávka aripiprazolu má být snížena na 

doporučenou dávku (viz bod 4.5). 
 

Způsob podání 
 

Přípravek ABILIFY je určen k perorálnímu podání. 
 
Tablety dispergovatelné v ústech se vloží do ústní dutiny na jazyk, kde se rychle rozpadnou do slin. 

Přípravek se může užívat s tekutinou nebo bez ní. Odstranění neporušené dispergovatelné tablety z úst je 

těžké. Jelikož je tableta dispergovatelná v ústech křehká, musí se užít okamžitě po otevření blistru. Nebo 

se rozpustí ve vodě a vzniklá suspenze se vypije. 
 
Tablety dispergovatelné v ústech nebo perorální roztok slouží jako alternativa k ABILIFY tabletám u 

pacientů, kteří mají problémy s polykáním ABILIFY tablet (viz také bod 5.2). 
 
4.3 

Kontraindikace 

 

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 
 
4.4 

Zvláštní upozornění a opatření pro použití 

 
Zlepšení klinického stavu pacienta se v 

průběhu antipsychotické léčby může objevit po několika dnech až 

týdnech. Pacienti mají 

být pečlivě sledováni po celou dobu tohoto období. 

 

 

25 

Sebevražedné sklony 
 
Výskyt sebe

vražedného chování je vlastní psychotickým onemocněním a poruchám nálady a v některých 

případech byl hlášen časně po zahájení nebo změně antipsychotické léčby, včetně léčby aripiprazolem (viz 
bod 

4.8). Antipsychotická léčba má být provázena důkladnou kontrolou vysoce rizikových pacientů. 

 

Kardiovaskulární onemocnění 
 
Aripiprazol se má užívat s 

opatrností u pacientů se známým kardiovaskulárním onemocněním (infarkt 

myokardu nebo ischemická choroba srdeční v anamnéze, srdeční selhání nebo abnormality převodu), 

cerebrovaskulárním onemocněním, stavy, které by mohly pacienty predisponovat k hypotenzi 

(dehydratace, hypovolémie a léčby antihypertenzivy) nebo s hypertenzí včetně akcelerované nebo maligní. 

Při užívání antipsychotických léků byly hlášeny případy žilního trombembolismu (VTE). Protože se 

pacientů léčených antipsychotiky často projevují získané rizikové faktory pro VTE, měly by být zjištěny 

všechny možné rizikové faktory pro VTE před a během léčby aripiprazolem a měla by být provedena 

preventivní opatření. 
 
Prodloužení QT intervalu 
 
V klinických studiích s aripiprazolem byla incidence prodloužení intervalu QT srovnatelná s placebem. 
Aripiprazol má být používán s 

opatrností u pacientů s prodloužením QT v rodinné anamnéze (viz 

bod 4.8). 
 
Tardivní dyskineze 
 

jednoročních nebo kratších klinických studiích byly případy akutní dyskineze vzniklé v průběhu léčby 

aripiprazolem hlášeny méně často. Pokud se u pacienta užívajícího aripiprazol známky a příznaky tardivní 

dyskineze objeví, mělo by se zvážit snížení dávky nebo přerušení léčby (viz bod 4.8). Tyto příznaky se 

mohou dočasně zhoršit nebo mohou dokonce vzniknout až po přerušení léčby. 
 
Další 

extrapyramidové příznaky 

 
V pediatrických klinických studiích s aripiprazolem byla pozorována akatizie a parkinsonismus. Pokud se 
u pacienta užívajícího aripiprazol 

objeví známky a příznaky jiných EPS, je třeba zvážit snížení dávky a 

přísné klinické sledování. 
 
Neuroleptický maligní syndrom (NMS) 
 

NMS je potenciálně fatální komplex příznaků související s antipsychotiky. V klinických studiích byly 
v souvislosti s 

léčbou aripiprazolem hlášeny vzácné případy NMS. NMS se klinicky manifestuje 

hyperpyrexií, svalovou rigiditou, alterací duševního stavu a projevy instability autonomního nervového 
systému (nepravidelný tep nebo krevní tlak, tachykardie, profuzní pocení a 

srdeční arytmie). Mezi další 

příznaky může patřit zvýšení kreatinfosfokinázy, myoglobinurie (rhabdomyolýza) a akutní selhání ledvin. 

Avšak byly hlášeny případy, kdy zvýšení kreatinfosfokinázy a rabdomyolýza nebyly nutně v souvislosti 
s NMS. Objeví-li se u 

pacienta známky a příznaky příznačné pro NMS nebo nevysvětlitelná vysoká 

horečka bez dalších klinických projevů NMS, podávání všech antipsychotik, včetně přípravku 
aripiprazolu

, musí být přerušeno. 

 
Záchvaty 
 
V klinických studiích byly 

méně často hlášeny případy epileptických záchvatů v průběhu léčby 

aripiprazolem. Proto u 

pacientů, kteří mají záchvatovité onemocnění v anamnéze nebo mají stavy 

provázené záchvaty, vyžaduje užití aripiprazolu opatrnost (viz bod 4.8). 

 

26 

 
Starší pacienti s 

psychotickými příznaky spojenými s demencí 

 

Zvýšená mortalita 

Ve třech placebem kontrolovaných studiích s aripiprazolem (n = 938; průměrný věk: 82,4 let; rozpětí: 56-
99 

let) u starších pacientů s psychotickými příznaky spojenými s Alzheimerovou nemocí měli pacienti 

léčení aripiprazolem zvýšené riziko úmrtí ve srovnání s placebem. Výskyt úmrtí ve skupině pacientů 

léčených aripiprazolem byl 3,5 % ve srovnání s 1,7 % v placebové skupině. Ačkoliv příčiny úmrtí byly 

různé, zdá se, že většina úmrtí byla buď původu kardiovaskulárního (např. srdeční selhání, náhlá smrt) 

nebo infekčního (např. pneumonie) (viz bod 4.8). 

 

Cerebrovaskulární nežádoucí účinky 

Ve stejných studiích byly u pacientů zaznamenány cerebrovaskulární nežádoucí účinky (např. cévní 

mozková příhoda, tranzitorní ischemická ataka) včetně úmrtí (průměrný věk: 84 let, rozpětí: 78-88 let). 

Celkově byly u pacientů léčených aripiprazolem zaznamenány nežádoucí účinky u 1,3 % pacientů ve 
srovnání s 0,6 

% pacientů v placebové skupině v těchto studiích. Tento rozdíl nebyl statisticky významný, 

avšak v jedné studii s fixní dávkou byl signifikantní vztah mezi dávkou a výskytem cerebrovaskulárních 

nežádoucích účinků u pacientů léčených aripiprazolem (viz bod 4.8). 
 
Aripiprazol 

není určen k léčbě pacientů s psychózou spojenou s demencí. 

 
Hyperglykémie a diabetes mellitus 
 
Hyperglykémie, v 

některých případech extrémní a spojená s ketoacidózou, hyperosmolárním kómatem 

nebo úmrtím, byla zaznamenána u pacientů léčených atypickými antipsychotiky, včetně aripiprazolu. 
Rizikové faktory, které mohou predisponovat pacienty k 

těžkým komplikacím, zahrnují obezitu a výskyt 

diabetu v 

rodině. V klinických studiích s aripiprazolem nebyly zaznamenány žádné signifikantní rozdíly 

ve výskytu nežádoucích účinků spojených s hyperglykémií (včetně diabetu) anebo abnormální glykemické 
laboratorních hodnoty ve srovnání s 

placebem. Konkrétní odhady rizika umožňující přímé srovnání 

nežádoucích účinků spojených s hyperglykémií u pacientů léčených aripiprazolem a jinými atypickými 
antipsychotiky nejsou dostupné. 

Pacienti léčeni jakýmikoli antipsychotiky včetně aripiprazolu by měli být 

sledováni kvůli známkám a příznakům hyperglykémie (polydipsie, polyurie, polyfagie a slabost) a 
pacienti s diabetes mellitus nebo s faktory rizikovými pro diabetes mellitus mají 

být pravidelně sledováni 

z hlediska možného zhoršení glukózové tolerance (viz bod 4.8). 
 
Hypersenzitivita 
 
P

ři podávání aripiprazolu se mohou objevit hypersenzitivní reakce, charakterizované alergickými příznaky 

(viz bod 4.8). 
 

Zvýšení tělesné hmotnosti 
 
Zvýšení 

tělesné hmotnosti je často zaznamenáno u pacientů se schizofrenií a bipolární mánií kvůli 

komorbiditám, užívání antipsychotik, o nichž je známo, že způsobují zvýšení tělesné hmotnosti, 

nevhodnému životnímu stylu, což může vést k těžkým komplikacím. Během postmarketingového 

sledování bylo u pacientů užívajících aripiprazol zaznamenáno zvýšení tělesné hmotnosti. Pokud k němu 

dojde, je obvykle spojeno s významnými rizikovými faktory, jako jsou diabetes, onemocnění štítné žlázy 
nebo adenom hypofýzy v anamnéze. V 

klinických studiích nebylo prokázáno, že aripiprazol způsobuje 

klinicky významné zvýšení hmotnosti u dospělých (viz bod 5.1). V klinických studiích u dospívajících 
pacient

ů s bipolární mánií se po 4 týdnech léčby aripiprazolem prokázalo zvýšení tělesné hmotnosti. 

Nárůst tělesné hmotnosti je třeba u dospívajících pacientů s bipolární mánií monitorovat. Pokud je nárůst 

tělesné hmotnosti klinicky významný, je třeba zvážit snížení dávky (viz bod 4.8). 
 

 

27 

Dysfagie 
 
Ezofageální dysmotilita a aspirace byly pozorovány ve spojení s užíváním antipsychotik

, včetně 

aripiprazolu. Aripiprazol má být užíván s 

opatrností u pacientů s rizikem aspirační pneumonie. 

 

Patologické hráčství a poruchy kontroly impulzivního chování 
 
Pacienti mohou 

při užívání aripiprazolu pociťovat větší nutkání, zejména k hazardnímu hraní, a 

neschopnost tato nutkání kontrolovat. Jiná hlášená nutkání zahrnují: zvýšená sexuální nutkání, nutkavé 

nakupování, záchvatovité nebo kompulzivní přejídání se a jiné impulzivní a kompulzivní chování. Je 

důležité, aby se osoby, které lék předepisují, konkrétně zeptaly pacientů nebo jejich pečovatelů na rozvoj 
nových nebo zesílení stávajících 

nutkání v oblasti hráčství, sexuálních nutkání, kompulzivního 

nakupování, záchvatovitého n

ebo kompulzivního přejídání se nebo jiných nutkání během léčby 

aripiprazolem

. Je třeba mít na paměti, že příznaky poruch kontroly impulzivního chování mohou být 

spojeny se základním onemocněním; v některých případech však bylo hlášeno, že nutkání ustala, když 
byla dávka snížena nebo když byl lék vysazen. Pokud nejsou poruchy kontroly impulzivního chování 

rozpoznány, mohou vést k újmě u pacienta a jiných osob. Pokud se u pacienta při užívání aripiprazolu 
rozvinou taková nutkání, zvažte snížení dávky nebo vysazení léku (viz bod 4.8). 
 
Fenylketonurie 
 
ABILIFY tablety dispergovatelné v 

ústech obsahují aspartam, zdroj fenylalaninu, který může být škodlivý 

pro lidi s fenylketonurií. 
 
Laktóza 
 

ABILIFY tablety obsahují laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, 

vrozeným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy by tento přípravek neměli užívat. 
 
Pacienti s komorbiditou ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) 
 

Přestože je současný výskyt bipolární poruchy I a ADHD častý, jsou k dispozici jen velmi omezené údaje 

o současném podávání aripiprazolu a stimulancií. Proto je třeba zvláštní opatrnosti, pokud jsou tyto léky 

podávány současně. 
 
4.5 

Interakce s 

jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 

 

Aripiprazol může zvyšovat účinek některých antihypertenzivních léčivých přípravků kvůli svému 
antagonismu k 

α

1

-

adrenergním receptorům. 

 
Vzhledem k 

primárnímu účinku aripiprazolu na CNS je zapotřebí věnovat zvýšenou pozornost podávání 

aripiprazolu v kombinaci s alkoholem n

ebo jinými léčivými přípravky působícími na CNS, které mají 

podobné nežádoucí účinky, jako je např. sedace (viz bod 4.8). 
 

Pokud je aripiprazol podáván souběžně s léčivými přípravky, o nichž je známo, že prodlužují interval QT 

nebo způsobují nerovnováhu elektrolytů, je nutné zachovat opatrnost. 
 

Možnost ovlivnění aripiprazolu jinými léčivými přípravky 
 
H

2

 

antagonista famotidin, blokátor tvorby žaludeční kyseliny, snižuje rychlost absorpce aripiprazolu, ale 

tento účinek není považován za klinicky relevantní. Aripiprazol je metabolizován více způsoby pomocí 

enzymů CYP2D6 a CYP3A4, ale nikoli pomocí enzymů CYP1A. Tudíž kuřáci nevyžadují žádnou úpravu 
dávkování. 

 

28 

 

Chinidin a jiné inhibitory CYP2D6 
V klinické studii na zdravých osobách zvýšil silný inhibitor enzymu CYP2D6 (chinidin) hodnoty AUC 
aripiprazolu o 107 %, zatímco C

max

 

nezměnil. Hodnoty AUC a C

max

 aktivního metabolitu, dehydro-

aripiprazolu, byly sníženy o 32 % a 47 %. Dávka aripiprazolu 

by při současném podávání aripiprazolu 

chinidinem měla být snížena na přibližně polovinu předepsané dávky. Lze očekávat, že ostatní silné 

inhibitory CYP2D6, jako jsou fluoxetin a 

paroxetin, mají podobný účinek, a tudíž by se mělo použít 

podobné snížení dávkování. 
 

Ketokonazol a jiné typy CYP3A4 inhibitorů 
V klinické studii u zdravých osob zvýšil silný inhibitor CYP3A4 (ketokonazol) hodnoty AUC a C

max

 

aripiprazolu o 63 % resp. o 37 %. Hodnoty AUC a C

max

 dehydro-aripiprazolu se zvýšily o 77 % resp. 

o 43 

%. Současné užití silných inhibitorů CYP3A4 s látkami, které jsou metabolizovány pomocí CYP2D6 

jen slabě, může vyústit ve vyšší plazmatické koncentrace aripiprazolu ve srovnání s těmi, které jsou 

CYP2D6 metabolizovány významně. Pokud se zvažuje současné podání ketokonazolu nebo jiných silných 

CYP3A4 inhibitorů s aripiprazolem, možný přínos pro pacienta by měl převážit možná rizika. V případě 

současného podávání ketokonazolu a aripiprazolu, by dávka aripiprazolu měla být snížena na přibližně 

polovinu předepsané dávky. Lze očekávat, že ostatní silné inhibitory CYP3A4, jako je itrakonazol 
a inhibitory HIV-

proteáz mají podobný účinek, a tudíž by se mělo použít podobné snížení dávkování (viz 

bod 4.2). 

Po vysazení inhibitorů CYP2D6 nebo CYP3A4 by se dávka aripiprazolu měla zvýšit na úroveň, 

která předcházela zahájení průvodní terapie. Při souběžném podávání slabých inhibitorů CYP3A4 (např. 
diltiazem) nebo CYP2D6 

(např. escitalopram) s aripiprazolem může dojít k mírnému zvýšení koncentrací 

aripiprazolu 

v plazmě. 

 

Karbamazepin a jiné induktory CYP3A4 

Při souběžném podávání karbamazepinu, silného induktoru CYP3A4, a perorálně podávaného 

aripiprazolu pacientům se schizofrenií nebo schizoafektivní poruchou byly geometrické průměry hodnot 
C

max

 a AUC pro aripiprazol o 68 % resp. 73 % nižší ve srovnání s podáváním aripiprazolu (30 mg) 

samotného

. Obdobně byly geometrické průměry hodnot C

max

 a AUC pro dehydro-aripiprazol po podání 

karbamazepinu o 69 % resp. 71 

% nižší než ty, které byly nalezeny po léčbě samotným aripiprazolem. Je-

li aripiprazol 

podáván souběžně s karbamezepinem, dávka aripiprazolu by měla být dvojnásobná. Při 

s

ouběžném podávání aripiprazolu a jiných induktorů CYP3A4 (jako je rifampicin, rifabutin, fenytoin, 

fenobarbital, primidon, efavirenz, nevirapin a 

třezalka tečkovaná) lze očekávat podobné účinky, a proto by 

mělo být provázeno podobným zvýšením dávkování. Po vysazení silných induktorů CYP3A4 by dávka 
aripiprazolu 

měla být snížena na doporučenou dávku. 

 

Valproát a lithium 
Byl-

li současně s aripiprazolem podáván valproát nebo lithium, k žádným signifikantním změnám 

koncentrací aripiprazolu nedošlo, a proto není nutná žádná úprava dávky, když se s 

aripiprazolem zároveň 

podává valproát nebo lithium. 
 

Možnost ovlivnění jiných léčivých přípravků aripiprazolem 
 

klinických studiích, neměl aripiprazol v denní dávce 10-30 mg/den signifikantní vliv na metabolizmus 

substrátů CYP2D6 (poměr dextromethorfan/3-methoxymorfinan), CYP2C9 (warfarin), CYP2C19 
(omeprazol) a CYP3A4 (dextromethorfan). Navíc aripiprazol a dehydro-aripiprazol 

in vitro neprokázal 

schopnost ovlivnit metabolizmus zprostředkovávaný CYP1A2. Tudíž je nepravděpodobné, že by 

aripiprazol způsobil klinicky významné lékové interakce léčivých přípravků zprostředkované těmito 
enzymy. 
 

Při souběžném podávání aripiprazolu s valproátem, lithiem nebo lamotriginem nedošlo k žádným klinicky 

významným změnám v koncentracích valproátu, lithia nebo lamotriginu. 
 

 

29 

Serotoninový syndrom 

U pacientů užívajících aripiprazol byly hlášeny případy serotoninového syndromu; případné známky a 

příznaky tohoto stavu se mohou vyskytnout zejména při souběžném podávání léčivých přípravků se 

serotonergními účinky, jako jsou SSRI/SNRI, nebo léčivých přípravků, o nichž je známo, že zvyšují 
koncentrace aripiprazolu (viz bod 4.8). 
 
4.6 

Fertilita, těhotenství a kojení 

 

Těhotenství 
 

Neexistují adekvátní dobře kontrolované studie s aripiprazolem u těhotných žen. Byly hlášeny vrozené 

vady, nicméně příčinná souvislost s aripiprazolem nebyla stanovena. Studie na zvířatech nemohly vyloučit 
možnost vývojové toxicity (viz bod 5.3). Pacientkám musí 

být doporučeno, aby v průběhu léčby 

aripiprazolem informovaly svého lékaře o tom, že otěhotněly nebo otěhotnět v průběhu léčby 
aripiprazolem zamýšlejí. Vzhledem k 

nedostatečným informacím o bezpečnosti u člověka a obavám 

vyvolaným reprodukčními studiemi na zvířatech, by se tento lék neměl během těhotenství užívat, aniž by 

očekávaný přínos jasně ospravedlnil potenciální riziko pro plod. 
 

U novorozenců, kteří byli během třetího trimestru těhotenství vystaveni antipsychotikům (včetně 

aripiprazolu), existuje riziko výskytu nežádoucích účinků včetně extrapyramidových příznaků a/nebo 

příznaků z vysazení. Tyto příznaky se mohou lišit v závažnosti a délce trvání. Byly hlášeny případy 
agitovanosti, hypertonie, hypotonie, tremoru, somnolence, 

respirační tísně nebo poruch příjmu potravy. 

Novorozenci proto mají 

být pečlivě sledováni (viz bod 4.8). 

 
Kojení 
 

Aripiprazol se vylučuje do lidského mateřského mléka. Na základě posouzení prospěšnosti kojení pro dítě 

a prospěšnosti léčby pro matku je nutno rozhodnout, zda přerušit kojení nebo ukončit/přerušit léčbu 
aripiprazolem. 
 
Fertilita 
 

Na základě údajů ze studií reprodukční toxicity aripiprazol nenarušil fertilitu. 
 
4.7 

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 

 
Aripiprazol 

má malý až mírný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje kvůli potenciálním účinkům 

na nervový systém a zrak, jako je sedace, somnolence, synkopa, rozmazané vid

ění, diplopie (viz bod 4.8). 

 
4.8 

Nežádoucí účinky 

 

Souhrn bezpečnostního profilu 
 

V placebem kontrolovaných klinických studiích byly nejčastějšími hlášenými nežádoucími účinky 

akatizie a nauzea, každý se vyskytl u více než 3 % pacientů léčených perorálním aripiprazolem. 
 

Tabulkový seznam nežádoucích účinků 
 

Incidence nežádoucích účinků souvisejících s léčbou aripiprazolem jsou uvedeny v tabulce níže. Tabulka 
vychází 

z nežádoucích účinků hlášených během klinických studií a/nebo při post-marketingovém užívání. 

 

Všechny nežádoucí účinky jsou uvedeny podle třídy orgánových systémů a frekvence; velmi časté 

(≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), 

 

30 

velmi vzácné (< 1/10 

000) a není známo (z dostupných údajů nelze určit). V rámci každé skupiny 

frekvence jsou nežádoucí účinky uvedeny v pořadí s klesající závažností. 
 

Frekvenci nežádoucích účinků hlášených během postmarketingového používání nelze určit, protože se 

odvozuje od spontánních hlášení. V důsledku toho je frekvence těchto nežádoucích účinků kvalifikována 
jako „není známo”. 
 

 

Časté 

Méně časté 

Není známo 
 

Poruchy krve a 
lymfatického 
systému
 

 

 

Leukopenie 
Neutropenie 
Trombocytopenie 

Poruchy imunitního 
systému
 

 

 

Alergické reakce (např. 
anafylaktická reakce, angioedém, 

včetně oteklého jazyka, edému 

jazyka, edému obličeje, pruritu 

nebo kopřivky) 

Endokrinní 
poruchy
 

 

Hyperprolaktinémie 

Diabetické kóma hyperosmolární 
Diabetická ketoacidóza 

Poruchy 
metabolismu a 
výživy
 

Diabetes mellitus 

Hyperglykemie 

Hyponatremie 
Anorexie 
Snížení 

tělesné hmotnosti 

Zvýšení 

tělesné hmotnosti 

Psychiatrické 
poruchy
 

Insomnie 
Úzkost 
Neklid 

Deprese 
Hypersexualita 

Sebevražedné pokusy, 
sebevražedné myšlenky a dokonaná 
sebevražda (viz bod 4.4) 

Patologické hráčství 
Poruchy kontroly impulzivního 
chování 

Záchvatovité přejídání se 
Kompulzivní nakupování 
Poriománie 
Agrese 
Agitovanost 
Nervozita  

Poruchy nervového 
systému
 

Akatizie 
Extrapyramidová 
porucha 
Tremor 
Bolest hlavy 
Sedace 
Somnolence 

Závrať 

Tardivní dyskineze 
Dystonie 

Neuroleptický maligní syndrom 
(NMS) 
Záchvat grand mal 
Serotoninový syndrom 

Porucha řeči 

Poruchy oka 

Rozmazané 

vidění 

Diplopie 

 

Srdeční poruchy 

 

Tachykardie 

Náhlá nevysvětlitelná smrt 
Torsades de pointes 
Prodloužení QT intervalu 
Komorové arytmie 

Srdeční zástava 
Bradykardie 

Cévní poruchy 

 

Ortostatická 
hypotenze 

Žilní tromboembolismus (včetně 
plicní embolie a hluboké žilní 

 

31 

 

Časté 

Méně časté 

Není známo 
 

 

trombózy) 
Hypertenze 
Synkopa 

Respirační, hrudní 
a mediastinální 
poruchy
 

 

Škytavka 

Pneumonie aspirační 
Laryngospasmus 
Orofaryngeální spasmus 
 

Gastrointestinální 
poruchy
 

Obstipace 
Dyspepsie 
Nauzea 
Hypersekrece slin 
Zvracení 

 

Pankreatitida 
Dysfagie 
Diarea 

Břišní dyskomfort 

Žaludeční dyskomfort 

Poruchy jater a 

žlučových cest 

 

 

Selhání jater 
Hepatitida 
Ikterus 
Zvýšení alaninaminotransferázy 
(ALT) 
Zvýšení aspartátaminotransferázy 
(AST) 
Zvýšení gamaglutamyltransferázy 
(GGT) 
Zvýšení alkalické fosfatázy 

Poruchy kůže a 

podkožní tkáně 

 

 

Vyrážka 
Fotosenzitivní reakce 
Alopecie 
Hyperhidróza 

Poruchy svalové a 
kosterní soustavy a 

pojivové tkáně 

 

 

Rhabdomyolýza 
Myalgie 
Ztuhlost 

Poruchy ledvin a 

močových cest 

 

 

Močová inkontinence 

Močová retence 

Stavy spojené s 

těhotenstvím, 

šestinedělím a 
perinatálním 
obdobím
 

 

 

Syndrom z vysazení léku u 

novorozenců (viz bod 4.6) 

Poruchy 

reprodukčního 
systému a prsu
 

 

 

Priapismus 

Celkové poruchy a 

reakce v místě 
aplikace
 

Únava 
 

 

Porucha termoregulace (tj. 
hypotermie, pyrexie) 
Bolest na hrudi 
Periferní otok 

Vyšetření 

 

 

Zvýšená glykemie 
Zvýšený glykosylovaný 
hemoglobin 
Kolísání hladiny glukosy v krvi 
Zvýšení kreatinfosfokinázy 

 

Popis vybraných nežádoucích účinků 
 

 

32 

Dospělí 
 

Extrapyramidové symptomy (EPS) 

Schizofrenie: v dlouhodobé 52 týdnů trvající kontrolované studii měli pacienti léčeni aripiprazolem nižší 
celkovou incidenci (25,8 

%) EPS včetně parkinsonismu, akatizie, dystonie a dyskineze ve srovnání 

pacienty léčenými haloperidolem (57,3 %). V dlouhodobé 26týdenní studii kontrolované placebem byla 

incidence EPS 19 

% u pacientů léčených aripiprazolem a 13,1 % u pacientů užívajících placebo. V jiné 

dlouhodobé 26týdenní kontrolované studii incidence EPS byla 14,8 

% u pacientů léčených aripiprazolem 

a 15,1 

% u pacientů léčených olanzapinem. 

 

Manické epizody u Bipolární poruchy I: ve 12týdenní kontrolované studii byla incidence EPS 23,5 % u 

pacientů léčených aripiprazolem a 53,3 % u pacientů léčených haloperidolem. V jiné 12týdenní studii byla 
incidence EPS 26,6 

% u pacientů léčených aripiprazolem a 17,6 % u pacientů léčených lithiem. V 

dlouhodobé 26týdenní udržovací fázi studie kontrolované placebem byla incidence EPS 18,2 

% u pacientů 

léčených aripiprazolem a 15,7 % u pacientů užívajících placebo. 
 

Akatizie 
V placebem kontrolované studii byl výskyt akatizie 12,1 

% u pacientů s bipolární poruchou léčených 

aripiprazolem a 3,2 

% u pacientů užívajících placebo. U pacientů se schizofrenií léčených aripiprazolem 

byla incidence akatizie 6,2 % a 3,0 

% u pacientů se schizofrenií užívajících placebo. 

 

Dystonie 
Skupinový efekt: Symptomy dystonie, dlouhotrvající abnormální kontrakce svalových skupin, se mohou 

objevit u citlivých jedinců během několika prvních dnů léčby. Mezi symptomy dystonie patří: křeče 

krčních svalů, někdy progredující až do ztuhlosti hrdla, potíže s polykáním, obtížné dýchání a/nebo 
prot

ruze jazyka. I když se tyto symptomy mohou objevit při nízkých dávkách, častěji a s vyšší závažností 

se objevují u vysoce účinných a ve vyšších dávkách podávaných antipsychotik první generace. Zvýšené 

riziko akutní dystonie bylo pozorováno u mužů a mladších věkových skupin. 
 

Prolaktin 
V klinických studiích pro schválené indikace a v postmarketingových studiích bylo u aripiprazolu 

pozorováno jak zvýšení, tak snížení hladiny prolaktinu v séru ve srovnání s počátečním stavem (bod 5.1). 
 

Laboratorní parametry 
S

rovnání aripiprazolu a placeba podle podílu pacientů, u nichž byly zaznamenány potenciálně klinicky 

signifikantní změny v rutinních laboratorních a lipidových parametrech (viz bod 5.1), neodhalilo žádné 

medicínsky významné odlišnosti. Většinou přechodné a asymptomatické zvýšení CPK 
(kreatinfosfokinázy) bylo pozorováno u 3,5 

% pacientů léčených aripiprazolem ve srovnání s 2,0 % 

pacientů, kteří dostávali placebo. 
 

Pediatrická populace 
 

Schizofrenie u dospívajících ve věku 15 let a starších 
V krátkodobé placebem kontrolované klinické studii zahrnující 302 dospívajících (13-17 let) se 

schizofrenií byly četnost výskytu a typy nežádoucích účinků podobné jako u dospělých kromě 

následujících nežádoucích účinků, které byly hlášeny častěji u dospívajících užívajících aripiprazol, než u 

dospělých užívajících aripiprazol (a mnohem častěji než u placeba): 
S

omnolence/sedace a extrapyramidové poruchy byly hlášeny velmi často (≥ 1/10), sucho v ústech, 

zvýšená chuť k jídlu a ortostatická hypotenze byly hlášeny často (≥ 1/100, < 1/10). Ve 26týdenním 

otevřeném prodloužení hodnocení byl bezpečnostní profil podobný jako v krátkodobém placebem 
kontrolovaném hodnocení. 

Bezpečnostní profil dlouhodobého, dvojitě zaslepeného, placebem 

kontrolovaného hodnocení byl také podobný s výjimko

u následujících reakcí, které byly hlášeny častěji 

než u pediatrických pacientů užívajících placebo: snížení hmotnosti, zvýšení hladiny inzulinu v krvi, 

 

33 

arytmie a leukopenie byly hlášeny jako časté (≥ 1/100, < 1/10). 
 
V souhrnné populaci zahrnující dospívající (13-17 let) se schizofrenií s expozicí až 2 roky byl výskyt 

nízkých hladin sérového prolaktinu u děvčat (< 3 ng/ml) 29,5 % a u chlapců (< 2 ng/ml) 48,3 %. V 

populaci dospívajících pacientů (13-17 let) se schizofrenií s expozicí aripiprazolu od 5 do 30 mg po dobu 

až 72 měsíců byla incidence nízkých sérových hladin prolaktinu u děvčat (< 3 ng/ml) a u chlapců 
(< 2 ng/ml) 25,6 % v prvním a 45,0 

% v druhém případě. 

Ve dvou dlouhodobých hodnoceních s dospívajícími (13-17 let) se schizofrenií a bipolární poru

chou, kteří 

byli léčeni aripiprazolem, byl výskyt nízkých hladin prolaktinu v séru u dívek (< 3 ng/ml) 37,0 % a 

chlapců (< 2 ng/ml) 59,4 %. 
 

Manické epizody u bipolární poruchy I u dospívajících ve věku 13 let a starších 

Frekvence a typ nežádoucích účinků u dospívajících s bipolární poruchou I byly podobné jako 

dospělých kromě následujících účinků: velmi časté (≥ 1/10) somnolence (23,0 %), extrapyramidová 

porucha (18,4 %), akatizie (16,0 %) a únava (11,8 

%) a časté (≥ 1/100, < 1/10) bolest v horní části břicha, 

zvýšená srdeční frekvence, zvýšení tělesné hmotnosti, zvýšená chuť k jídlu, svalové záškuby a dyskineze. 
 

Následující nežádoucí účinky byly potenciálně závislé na dávce: extrapyramidová porucha (incidence byly 
10 mg: 9,1 %, 30 mg: 28,8 %; placebo: 1,7 %) a akatizie (incidence byly 10 mg: 12,1 %, 30 mg: 20,3 %; 
placebo: 1,7 %). 
 

Průměrná změna tělesné hmotnosti činila u dospívajících s bipolární poruchou I po 12 a 30 týdnech 2,4 kg 
a 5,8 kg u aripiprazolu a 0,2 kg a 2,3 kg u placeba. 
 
V pediatrické po

pulaci byla somnolence a únava pozorována častěji u pacientů s bipolární poruchou než u 

pacientů se schizofrenií. 
 
V pediatrické populaci s bipolární poruchou (10-17 

let) při expozici až 30 týdnů se nízké hladiny 

prolaktinu vyskytovaly ve 28,0 % u 

děvčat (< 3 ng/ml) a v 53,3 % u chlapců (< 2 ng/ml). 

 

Patologické hráčství a jiné poruchy kontroly impulzivního chování 
U pacient

ů léčených aripiprazolem se může vyskytnout patologické hráčství, hypersexualita, kompulzivní 

nakupování a záchvatovité nebo kompulzivn

í přejídání se (viz bod 4.4). 

 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 

pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby 

hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků 
uvedeného v 

Dodatku V

. 

 
4.9 

Předávkování 

 

Známky a příznaky 
 

klinických studiích a během postmarketingové zkušenosti bylo u dospělých pacientů identifikováno 

náhodné nebo záměrné akutní předávkování samotným aripiprazolem hlášenými dávkami odhadovanými 
až do hodnoty 1260 mg bez fatálních 

následků. Potenciálně medicínsky důležité pozorované známky a 

příznaky zahrnovaly letargii, zvýšení krevního tlaku, somnolenci, tachykardii, nauzeu, zvracení a průjem. 

Kromě toho bylo hlášeno náhodné předávkování samotným aripiprazolem (do hodnoty 195 mg) u dětí bez 

fatálních následků. Potenciálně medicínsky závažné hlášené příznaky zahrnovaly somnolenci, přechodnou 

ztrátu vědomí a extrapyramidové symptomy. 
 

Léčba předávkování 

 

34 

 

Léčba předávkování se má zaměřit na podpůrnou terapii, zajišťující dostatečně průchodné dýchací cesty, 
oxygenaci a ventilaci, a 

na léčbu příznaků. Měla by být zvážena možnost působení dalších léčivých 

přípravků. Ihned by se tudíž mělo začít s kardiovaskulárním monitorováním včetně průběžného 
monitoringu EKG k odhalení možných arytmií. 

Po jakémkoli potvrzeném předávkování nebo při 

podezření na něj má lékařský dohled a sledování trvat až do pacientova zotavení. 
 

Živočišné uhlí (50 g), podané hodinu po aripiprazolu, snížilo C

max

 aripiprazolu o asi 41 % a AUC o asi 

51 

%, z čehož lze usuzovat, že živočišné uhlí může být účinné v léčbě předávkování. 

 
Hemodialýza 
 

Ačkoli nejsou žádné informace o účinku hemodialýzy v léčbě předávkování aripiprazolem, není 

pravděpodobné, že by hemodialýza byla při léčbě předávkování užitečná, jelikož vazba aripiprazolu na 
plazmatické bílkoviny je vysoká. 
 
 
5. 

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 

 
5.1 

Farmakodynamické vlastnosti 

 
Farmakoterapeutická skupina: psycholeptika, jiná antipsychotika, ATC kód: N05AX12 
 

Mechanismus účinku 
 

Předpokládá se, že účinnost aripiprazolu u schizofrenie a bipolární poruchy I se děje prostřednictvím 

kombinace částečného agonizmu dopaminových D

2

 a serotoninových 5-HT

1A

 

receptorů a antagonizmu 

serotoninových 5-HT

2A

 

receptorů. Na zvířecích modelech dopaminergní hyperaktivity vykazoval 

aripiprazol antagonistické vlastnosti a 

na zvířecích modelech dopaminergní hypoaktivity agonistické 

vlastnosti. Aripiprazol 

in vitro vykazoval vysokou vazební afinitu k dopaminovým D

2

 a D

3

serotoninovým 5-HT

1A

 a 5-HT

2A

 

receptorům a mírnou afinitu k dopaminovým D

4

, serotoninovým 5-HT

2C

 

a 5-HT

7

, alfa-1 adrenergním a histaminovým H

1

 

receptorům. Aripiprazol také vykazoval mírnou vazební 

afinitu k 

místu zpětného vychytávání serotoninu a žádnou zjevnou afinitu k receptorům muskarinovým. 

Některé z dalších klinických účinků aripiprazolu mohou být vysvětleny interakcí s jinými receptory, nežli 

jsou subtypy dopaminových nebo serotoninových receptorů. 
 
Dávky aripiprazolu v rozsahu od 0,5 do 30 

mg podávané jednou denně zdravým jedincům po dobu 

týdnů vyvolaly, na dávce závislou, redukci vazby 

11

C-raklopridu, ligandu receptoru D

2

/D

3

, v nc. 

caudatus a 

putamen, zjištěnou pozitronovou emisní tomografií. 

 

Klinická účinnost a bezpečnost 
 

Dospělí 
 

Schizofrenie 

Ve třech krátkodobých (4-6 týdnů), placebem kontrolovaných studiích, do kterých bylo zahrnuto 1 228 

dospělých pacientů se schizofrenií pozitivními nebo negativními symptomy, bylo s aripiprazolem spojeno 

větší, statisticky signifikantně větší zlepšení psychotických příznaků ve srovnání s placebem. 
 

U dospělých pacientů, kteří reagovali na iniciální léčbu, aripiprazol při pokračující léčbě účinně udržuje 
klinické zlepšení. V 

haloperidolem kontrolované klinické studii byl podíl reagujících pacientů 

zachovávajících si citlivost k 

léčivému přípravku po dobu 52 týdnů podobný v obou skupinách 

(aripiprazol 77 % a haloperidol 73 

%), po ukončení byl signifikantně vyšší u pacientů na aripiprazolu 

 

35 

(43 %) než u haloperidolu (30 %). Jako sekundární cílový parametr bylo užito aktuálního skóre na 

hodnotící škále, včetně PANSS a Montgomery-Asberg hodnotící škály deprese, ukazující signifikantní 
zlepšení oproti haloperidolu. 
 
V 26týdenní placebem kontrolované studii u 

dospělých stabilizovaných pacientů s chronickou 

schizofrenií, aripiprazol podstatně více snižoval počet relapsů, 34 % ve skupině s aripiprazolem a 57 % 
u placeba. 
 

Zvýšení tělesné hmotnosti 

Klinické studie aripiprazolu neprokázaly, že by vyvolával klinicky významný nárůst tělesné hmotnosti. 

26týdenní, dvojitě zaslepené, mezinárodní, klinické studii schizofrenie, kontrolované olanzapinem, 

která zahrnovala 314 

dospělých pacientů, ve které byl primárním cílovým parametrem nárůst tělesné 

hmotnosti, mělo nejméně 7 % nárůst tělesné hmotnosti od výchozí hodnoty (tj. nárůst nejméně 5,6 kg při 
výchozí hmotnosti 

∼80,5 

kg) signifikantně méně pacientů na aripiprazolu (n = 18, nebo 13 % 

hodnocených pacientů), ve srovnání s olanzapinem (n = 45, nebo 33 % hodnocených pacientů). 
 

Lipidové parametry 

V souhrnné analýze lipidových parametrů v placebem kontrolovaných klinických studií u dospělých, 
aripiprazol 

neprokázal, že by vyvolával klinicky významné změny v hladinách celkového cholesterolu, 

triglyceridů, HDL a LDL. 

 

Prolaktin 
Hladiny prolaktinu byly vyhodnocovány ve všech klinických studiích s aripirazolem (n = 28,242). Výskyt 
hyperprolaktinémie nebo zvýše

ní hladiny prolaktinu v séru u pacientů léčených aripiprazolem (0,3 %) byl 

podobný jako u placeba (0,2 

%). U pacientů léčených aripiprazolem byl střední čas do výskytu 42 dnů a 

střední doba trvání 34 dnů. 
 
Výskyt hypoprolaktinémie nebo snížení hladiny prol

aktinu v séru u pacientů léčených aripiprazolem byl 

0,4 % ve srovnání s 0,02 

% u pacientů léčených placebem. U pacientů léčených aripiprazolem byl střední 

čas do výskytu 30 dnů a střední doba trvání 194 dnů. 
 

Manické epizody u bipolární poruchy I 
Ve dvou 3týdenních, placebem kontrolovaných monoterapeutických studiích s flexibilním dávkováním, 
které zahrnovaly pacienty s manickými nebo smíšenými 

epizodami bipolární poruchy I, vykázala léčba 

aripiprazolem vyšší účinnost než placebo ve snížení manických symptomů během 3 týdnů. Tyto studie 

zahrnovaly pacienty s nebo bez psychotických symptomů a s nebo bez průběhu v rychlých cyklech. 
 
V jedné 3týdenní, placebem kontrolované monoterapeutické studii s fixním dávkováním, která zahrnovala 
pacienty s manickými nebo sm

íšenými epizodami bipolární poruchy I, nevykázala léčba aripiprazolem 

vyšší účinnost vůči placebu. 
 
Ve dvou 12týdenních, placebem a 

léčivou látkou kontrolovaných monoterapeutických studiích u pacientů 

s manickými nebo smíšenými epizodami bipolární poruchy 

I, s nebo bez psychotických symptomů, 

vykázala léčba aripiprazolem vyšší účinnost než placebo během 3 týdnů a zachování účinku srovnatelného 
s lithiem nebo haloperidolem ve 12. 

týdnu. Léčba aripiprazolem rovněž vykázala srovnatelnou účinnost s 

lithiem nebo 

haloperidolem ve smyslu podílu pacientů v symptomatické remisi mánie ve 12. týdnu. 

 
V 6týdenní, placebem kontrolované studii, která zahrnovala pacienty s manickými nebo smíšenými 

epizodami bipolární poruchy I, s nebo bez psychotických symptomů, kteří parciálně neodpovídali na léčbu 
lithiem nebo valproátem v monoterapii po dobu 2 

týdnů při terapeutických sérových hladinách, vykázalo 

přidání aripiprazolu jako adjuvantní terapie vyšší účinnost ve snížení manických symptomů než léčba 
lithiem nebo valproátem v monoterapii. 
 

 

36 

Ve 26týdenní, placebem kontrolované studii, následované 74týdenní prodlouženou fází, u manických 

pacientů, kteří dosáhli remise při léčbě aripiprazolem během stabilizační fáze před randomizací, vykázal 

aripiprazol vyšší účinnost než placebo v prevenci bipolární recidivy, zejména v prevenci recidivy mánie, 

avšak neprokázal vyšší účinnost oproti placebu v prevenci recidivy deprese. 
 

V 52týdenní, placebem kontrolované studii u pacientů s manickými nebo smíšenými epizodami bipolární 
poruchy I, kte

ří dosáhli udržované remise (Y-MRS a MADRS celkové množství ≤ 12) při adjuvantní 

léčbě aripiprazolem (10 mg/den až 30 mg/den) k lithiu nebo valproátu po dobu 12 následujících týdnů, 

prokázal adjuvantní aripiprazol vyšší účinnost oproti placebu ve snížení rizika v prevenci bipolární 
recidivy o 46 

% (poměr rizik = 0,54) a oproti placebu jako adjuvantní léčbě prokázal snížení rizika 

v prevenci recidivy mánie o 65 

% (poměr rizik = 0,35), ale neprokázal vyšší účinnost oproti placebu 

v prevenci návratu deprese. A

ripiprazol v adjuvantní léčbě prokázal vyšší účinnost oproti placebu 

měřenou pomocí globální klinické škály závažnosti choroby (mánie) CGI-BP. V této studii pacienti léčeni 

buď lithiem v otevřené studii, nebo valproátem v monoterapii podstoupili stanovení parciální rezistence. 

Pacienti byli stabilizováni po dobu alespoň 12 po sobě jdoucích týdnů kombinací aripiprazolu a daného 
stabilizátoru nálady. 

Stabilizovaní pacienti pak byli randomizováni a pokračovali se stejným 

stabilizátorem nálady a s aripiprazolem 

nebo placebem v dvojitě zaslepené studii. Byly stanoveny 4 

podskupiny v randomizované fázi, a to: aripiprazol + lithium; aripiprazol + valproát; placebo + lithium; 
placebo + valproát. Podle Kaplan-

Meiera míra rekurence ku jakékoliv epizodě nálad při adjuvantní terapii 

byla 16 % u kombinace aripiprazol + lithium a 18 % pro aripiprazol + valproát ve srovnání s 45 % pro 
placebo + lithium a 19 % pro placebo + valproát. 
 

Pediatrická populace 
 

Schizofrenie u dospívajících 
V 6týdenní placebem kontrolované studii, do které bylo zahrnuto 302 dospívajících 

pacientů se 

schizofrenií (13-17 

let), s pozitivními nebo negativními symptomy, bylo s aripiprazolem spojeno větší, 

statisticky signifikantn

ě větší zlepšení psychotických příznaků ve srovnání s placebem. V subanalýze 

dospívajících ve věku mezi 15 až 17 lety, představujících 74 % z celkové zařazené populace, bylo během 

26týdenního otevřeného pokračování studie pozorováno zachování účinku. 
 

V randomizovaném, dvojitě zaslepeném, placebem kontrolovaném hodnocení v délce 60 až 89 týdnů s 
dospívajícími subjekty se schizofrenií (n = 

146; věk 13-17 let) byl statisticky významný rozdíl ve výskytu 

recidivy psychotických příznaků mezi skupinami užívajícími aripiprazol (19,39 %) a placebo (37,50 %). 
Bodový odhad p

oměru rizik (HR) byl 0,461 (95% interval spolehlivosti, 0,242-0,879) v celé populaci. 

V analýzách podskupin byl bodový odhad HR 0,495 u subjekt

ů ve věku 13 až 14 let ve srovnání s 0,454 u 

subjektů ve věku 15 až 17 let. Nicméně odhad poměru rizik (HR) pro mladší skupinu (13-14 let) 
nebyl 

přesný, kdy odrážel menší počet subjektů v dané skupině (aripiprazol, n = 29; placebo, n = 12) a 

interval spolehlivosti pro tento odhad (v rozsahu od 0,151 až 1,628) neumožnil učinit závěry ohledně 

přítomnosti léčebného účinku. Naproti tomu 95% interval spolehlivosti pro HR ve starší podskupině 
(aripiprazol, n = 69; placebo, n = 36) 

byl 0,242 až 0,879, a proto mohl být stanoven léčebný účinek u 

starších pacientů. 
 

Manické epizody u bipolární poruchy u dětí a dospívajících 
Aripiprazol byl hodnocen ve 30týdenní placebem kontrolované studii, do které bylo zahrnuto 296 

dětí 

a dospívajících (10-17 

let) splňujících DSM-IV kritéria pro bipolární poruchu I s manickými a smíšenými 

epizodami a s 

psychotickými rysy nebo bez nich a majících při vstupu do studie Y-MRS skóre ≥ 20. Mezi 

pacienty zařazenými do hodnocení primární účinnosti mělo 139 pacientů zároveň jako komorbiditu 
diagnostikovánu ADHD. 
 
Prokázala se superiorita aripiprazolu ve srovnání s 

placebem ve změně celkového Y-MRS skóre mezi 

zahájením studie a 4. resp. 12. 

týdnem. V později provedené analýze bylo zlepšení v porovnání 

placebem výraznější u pacientů s ADHD komorbiditou než u pacientů bez ní, kde se neprojevil žádný 

 

37 

rozdíl ve srovnání s placebem. Prevence recidiv nebyla hodnocena. 
 
K nej

častějším nežádoucím účinkům, vyžadujícím neodkladnou léčbu patřily u pacientů s dávkou 30 mg 

extrapyramidová porucha (28,3 %), somnolence (27,3 %), bolesti hlavy (23,2 %,) a nauzea (14,1 %). 

Průměrný nárůst tělesné hmotnosti po 30 týdnech léčby byl 2,9 kg ve srovnání s 0,98 kg u pacientů 

léčených placebem. 
 

Podrážděnost spojená s autistickou poruchou u dětských pacientů (viz bod 4.2) 

Aripiprazol byl hodnocen u pacientů ve věku od 6 do 17 let ve dvou 8týdenních, placebem 
kontrolovaných studiích [jedna s pro

měnlivou dávkou (2-15 mg/den) a druhá s fixní dávkou (5, 10 nebo 

15 

mg/den)] a v jedné 52týdenní otevřené studii. Dávkování v těchto studiích bylo zahájeno dávkou 

2 mg/den, po týdnu bylo zvýšeno na 5 mg/den a dále zvýšeno o 5 

mg/den v týdenních přírůstcích až do 

dosažení cílové dávky. Více než 75 

% pacientů bylo mladších 13 let. Aripiprazol prokázal statisticky lepší 

účinnost ve srovnání s placebem na podstupnici problematického chování (the Aberrant Behaviour 

Checklist Irritability subscale). Nicméně klinická závažnost těchto zjištění nebyla stanovena. 

Bezpečnostní profil zahrnoval přírůstek tělesné hmotnosti a změny v prolaktinových hladinách. Délka 

dlouhodobé bezpečnostní studie byla omezena na 52 týdnů. Souhrnně byla ve studiích s aripiprazolem 
pozorovan

á incidence nízkých hladin sérového prolaktinu u děvčat (< 3 ng/ml) 27/46 (58,7 %) a u chlapců 

(< 2 ng/ml) 258/298 (86,6 

%). V placebem kontrolovaných studiích byl průměrný přírůstek tělesné 

hmotnosti 0,4 kg u placeba a 1,6 kg u aripiprazolu. 
 
Aripiprazol 

byl rovněž hodnocen v dlouhodobé udržovací studii kontrolované placebem. Po stabilizační 

fázi na aripiprazolu (2-15 mg/den) v délce 13-26 

týdnů byli pacienti se stabilní odpovědí buď dále 

udržováni na aripiprazolu nebo převedeni na placebo po dobu dalších 16 týdnů. Míra relapsu podle 
Kaplana-

Meiera činila v 16. týdnu 35 % u aripiprazolu a 52 % u placeba; poměr rizika relapsu během 

16 

týdnů (aripiprazol/placebo) byl 0,57 (statisticky nevýznamný rozdíl). Průměrný přírůstek tělesné 

hmotnosti během stabilizační fáze (až 26 týdnů) při užívání aripiprazolu byl 3,2 kg a další průměrný 

přírůstek ve výši 2,2 kg (ve srovnání s 0,6 kg u placeba) byl pozorován ve druhé fázi (16 týdnů) studie. 

Extrapyramidové příznaky byly hlášeny hlavně během stabilizační fáze u 17 % pacientů, přičemž výskyt 
tremoru dosahoval 6,5 %. 

 

Tiky související s Touretteovým syndromem u pediatrické populace (viz bod 4.2) 

Účinnost aripiprazolu byla studována u pediatrických subjektů s Touretteovým syndromem (aripiprazol: 
n = 99, placebo: n = 44) v 

randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované, 8týdenní studii s 

použitím designu léčebné skupiny užívající fixní dávku podle tělesné hmotnosti v rozsahu 5 mg/den až 
20 

mg/den a při startovací dávce 2 mg. Pacienti byli ve věku 7-17 let a jejich průměrné celkové skóre tiků 

na Yaleské globální škále závažnosti tiků (TTS-YGTSS) ve výchozím stavu bylo 30. U aripiprazolu bylo 

prokázáno zlepšení ve změně TTS-YGTSS mezi výchozím stavem a 8. týdnem ve výši 13,35 u skupiny s 
nízkou dávkou (5 mg nebo 10 mg) a 16,94 u skupiny s vysokou dávkou (10 mg nebo 20 mg) ve srovnání 

se zlepšením ve výši 7,09 ve skupině užívající placebo. 
 

V 10týdenní, randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii prováděné v Jižní Koreji 

byla také hodnocena účinnost aripiprazolu u pediatrických subjektů trpících Touretteovým syndromem 
(aripiprazol: n = 32, placebo: n = 

29) při flexibilním rozsahu dávky 2 mg/den až 20 mg/den a počáteční 

dávce 2 

mg. Pacientům bylo 6-18 let a jejich průměrné skóre v TTS-YGTSS ve výchozím stavu bylo 29. 

U skupiny užívající aripiprazol bylo prokázáno zlepšení změny v TTS-YGTSS mezi výchozím stavem a 
10. 

týdnem ve výši 14,97 ve srovnání se zlepšením ve výši 9,62 ve skupině užívající placebo. 

 

V žádném z těchto krátkodobých hodnocení nebyla stanovena klinická relevance zjištění účinnosti s 

ohledem na míru léčebného efektu ve srovnání s velkým placebo efektem a nejasnými vlivy týkajícími se 

psychosociálního fungování. Nejsou k dispozici žádné dlouhodobé údaje týkající se účinnosti a 

bezpečnosti aripiprazolu u tohoto fluktuujícího syndromu. 
 

 

38 

Evropská agentura pro léčivé přípravky udělila odklad povinnosti předložit výsledky studií s přípravkem 

ABILIFY u jedné nebo více podskupin pediatrické populace v léčbě schizofrenie a v léčbě bipolární 
afektivní poruchy (informace o použití u 

dětí viz bod 4.2). 

 
5.2 

Farmakokinetické vlastnosti 

 
Absorpce 
 

Aripiprazol je dobře absorbován, a vrchol plazmatických koncentrací je dosahován během 3-5 hodin po 

podání. Aripiprazol podléhá minimálně presystémovému metabolizmu. Absolutní biologická dostupnost 
perorální lékové formy v 

podobě tablet je 87 %. Jídlo s vysokým obsahem tuku nemá žádná vliv na 

farmakokinetiku aripiprazolu. 
 
Distribuce 
 

Aripiprazol je dobře distribuován do celého těla a zdánlivý distribuční objem 4,9 l/kg svědčí pro rozsáhlou 
extravaskulární distribuci. V terapeutických koncentracích se aripiprazol a dehydro-aripiprazol váže na 
sérové proteiny více než v 99 

%, především na albumin. 

 
Biotransformace 
 

Aripiprazol se významně metabolizuje v játrech, převážně třemi biotransformačními cestami: 
dehydrogenací, hydroxylací a N-

dealkylací. Na základě studií in vitro, jsou za dehydrogenaci 

hydroxylaci aripiprazolu zodpovědné enzymy CYP3A4 a CYP2D6, a N-dealkylace je katalyzována 

pomocí CYP3A4. Aripiprazol představuje v systémovém oběhu převládající podíl. Aktivní metabolit 
dehydro-

aripiprazol představuje, při rovnovážném stavu, kolem 40 % AUC aripiprazolu v plazmě. 

 
Eliminace 
 

Průměrný poločas eliminace aripiprazolu je přibližně 75 hodin u rychlých metabolizátorů CYP2D6 

přibližně 146 hodin u pomalých metabolizátorů CYP2D6. 

 

Celková tělesná clearance aripiprazolu je převážně hepatální a je 0,7 ml/min/kg. 
 
Po jednorázové perorální dávce 

radioaktivně označeného [

14

C] aripiprazolu bylo přibližně 27 % podané 

radioaktivity nalezeno v 

moči a přibližně 60 % ve stolici. Méně než 1 % nezměněného aripiprazolu se 

vyloučilo močí a asi 18 % se vyloučilo v nezměněné formě stolicí. 
 
Pediatrická populace 
 
Farmakokinetika aripiprazolu a dehydro-aripiprazolu u pediatrických pac

ientů ve věku 10 až 17 let byla 

po úpravě podle rozdílů v tělesné hmotnosti podobná jako u dospělých. 
 
Farmakokinetika u 

zvláštních skupin pacientů 

 

Staří pacienti 
Neexistují žádné rozdíly ve farmakokinetice aripiprazolu mezi staršími a mladšími zdravými jedinci, ani 

nebyl nalezen věkový rozdíl ve farmakokinetice při analýze populace schizofrenních pacientů. 
 

Pohlaví 
Neexistují žádné rozdíly ve farmakokinetice aripiprazolu mezi zdravými osobami mužského a ženského 

pohlaví, ani při analýze populace pacientů se schizofrenií nebyl zjištěn rozdíl ve farmakokinetice 

způsobený pohlavím. 

 

39 

 

Kouření 

Hodnocení farmakokinetiky v populaci neodhalilo žádné klinicky významné účinky kouření na 
farmakokinetiku aripiprazolu. 
 

Rasa 
Hodnocení farmakokinetiky aripiprazolu v populaci neodhalilo žádné odlišnosti ve farmakokinetice 
aripiprazolu související s rasou. 
 

Porucha funkce ledvin 
Farmakokinetické ukazatele aripiprazolu a dehydro-aripiprazolu byly u 

pacientů s těžkým onemocněním 

ledvin stejné jako ve srovnání s mladými zdravými jedinci. 
 

Porucha funkce jater 
Studie jednotlivých dávek u 

jedinců s různým stupněm jaterní cirhózy (třída A, B a C dle Child-Pugh), 

neodhalila signifikantní vliv jaterního onemocnění na farmakokinetiku aripiprazolu a dehydro-
aripiprazolu, ale do studie 

byli zařazeni pouze 3 pacienti s jaterní cirhózou třídy C, což je nedostatečné pro 

vyvození závěrů na základě jejich metabolické kapacity. 
 
5.3 

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 

 

Neklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po 

opakovaném podávání, genotoxicity, hodnocení kancerogenního potenciálu, reprodukční a vývojové 

toxicity neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka. 
 

Toxikologicky signifikantní účinky byly pozorovány pouze po dávkách nebo expozicích dostatečně 

převyšujících maximální dávky nebo expozici u člověka, což ukazuje, že účinky jsou omezené nebo 

nemají význam při klinickém použití. Zahrnují: adrenokortikální toxicitu závislou na dávce (nahromadění 
pigmentu lipofuscinu a/nebo ztráta parenchymatózních 

buněk) u potkanů po 104 týdnech při dávce 

20-60 mg/kg/den (3 

až 10násobek průměrných hodnot AUC v rovnovážném stavu při maximální 

doporučené dávce u člověka) a zvýšený výskyt adrenokortikálních karcinomů a kombinovaných 
adrenokortikáln

ích adenomů/karcinomů u samic potkanů při dávce 60 mg/kg/den (10násobek průměrných 

hodnot AUC v 

rovnovážném stavu při maximální doporučené dávce u člověka). Nejvyšší nekancerogenní 

expozice u samic potkanů byla 7krát vyšší než expozice u člověka doporučenou dávkou. 
 

Dalším nálezem byla cholelithiáza jako následek precipitace sulfátových konjugátů hydroxymetabolitů 

aripiprazolu ve žluči opic po opakovaných perorálních dávkách 25-125 mg/kg/den (1 až 3násobek 

průměrných hodnot AUC v rovnovážném stavu při maximální doporučené klinické dávce nebo 
16 až 81násobek maximální 

doporučené dávky u člověka stanovené v mg/m

2

). Avšak koncentrace 

sulfátových konjugátů hydroxy-aripiprazolu v lidské žluči při nejvyšší doporučené dávce, 30 mg denně, 
nebyly vyšší než 6 % koncen

trace ve žluči zjištěných u opic v 39týdenní studii a jsou značně pod jejich 

limitem rozpustnosti 

in vitro (6 %)

 

Ve studiích toxicity opakovaných dávek podávaných mláďatům potkanů a psů byl profil toxicity 
aripiprazolu srovnatelný s tím, který byl pozoro

ván u dospělých zvířat, neurotoxicita nebo nežádoucí 

účinky na vývoj se nevyskytly. 
 

Na základě výsledků kompletní škály standardních testů genotoxicity není aripiprazol pokládán za 
genotoxický. V 

reprodukčních studiích toxicity aripiprazol nepoškodil fertilitu. Vývojová toxicita, včetně 

na dávce závislé opožděné osifikace u plodu a možných teratogenních účinků, byla pozorována u potkanů 

při dávkách vedoucích k subterapeutické expozici (odvozené od AUC) a u králíků při dávkách vedoucích 
k expozici 3 a 11nás

obné než jsou průměrné hodnoty AUC v rovnovážném stavu u maximálně 

doporučené klinické dávky. Toxické působení na matku se objevilo při dávkách podobných těm, které 

 

40 

vyvolaly vývojovou toxicitu. 
 
 
6. 

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 

 
6.1 

Seznam pomocných látek 

 
Jádro tablety 
 

Křemičitan vápenatý 

Sodná sůl kroskarmelosy 
Krospovidon 

Oxid křemičitý 
Xylitol 
Mikrokrystalická celulosa 
Aspartam (E 951) 

Draselná sůl acesulfamu 

Vanilkové aroma (včetně vanilinu, etylvanilinu a laktózy) 
Kyselina vinná 
Magnesium-stearát 
 
Potahová vrstva 
 
ABILIFY 10 mg tablety dispergovatelné v ústech 

Červený oxid železitý (E 172) 
 
ABILIFY 15 mg tablety dispergovatelné v ústech 
Žlutý oxid železitý (E 172) 
 
ABILIFY 30 mg tablety dispergovatelné v ústech 

Červený oxid železitý (E 172) 
 
6.2 

Inkompatibility 

 

Neuplatňuje se. 
 
6.3 

Doba použitelnosti 

 
3 roky 
 
6.4 

Zvláštní opatření pro uchovávání 

 

Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí. 
 
6.5 

Druh obalu a obsah balení 

 
Hliníkové, perforované jednodávkové blistry v 

krabičce, v počtu 14 x 1, 28 x 1, 49 x 1 tableta. 

 
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 
 
6.6 

Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku 

 

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky. 

 

41 

 
 
7. 

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 

 
Otsuka Pharmaceutical Europe Ltd. 
Gallions, Wexham Springs, Framewood Road, 
Wexham, SL3 6PJ 
Velká Británie 
 
 
8. 

REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) 

 
ABILIFY 10 mg tablety dispergovatelné v ústech 
EU/1/04/276/024 (10 mg, 14 x 1 tableta dispergovatelná v ústech) 
EU/1/04/276/025 (10 mg, 28 x 1 tableta dispergovatelná v ústech) 
EU/1/04/276/026 (10 mg, 49 x 1 tableta dispergovatelná v ústech) 
 
ABILIFY 15 mg tablety dispergovatelné v ústech 
EU/1/04/276/027 (15 mg, 14 x 1 tableta dispergovatelná v ústech) 
EU/1/04/276/028 (15 mg, 28 x 1 tableta dispergovatelná v ústech) 
EU/1/04/276/029 (15 mg, 49 x 1 tableta dispergovatelná v ústech) 
 
ABILIFY 30 mg tablety dispergovatelné v ústech 
EU/1/04/276/030 (30 mg, 14 x 1 tableta dispergovatelná v ústech) 
EU/1/04/276/031 (30 mg, 28 x 1 tableta dispergovatelná v ústech) 
EU/1/04/276/032 (30 mg, 49 x 1 tableta dispergovatelná v ústech) 
 
 
9. 

DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 

 

Datum první registrace: 4. června 2004 

Datum posledního prodloužení registrace: 4. června 2009 
 
 
10. 

DATUM REVIZE TEXTU 

 
{MM.RRRR} 
 

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské 

agentury pro léčivé přípravky 

http://www.ema.europa.eu

. 

 

42 

1. 

NÁZEV PŘÍPRAVKU 

 
ABILIFY 1 mg/ml perorální roztok 
 
 
2. 

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 

 
Jeden ml obsahuje 1 mg aripiprazolum. 
 

Pomocné látky se známým účinkem (v 1 ml) 
200 mg fruktosy, 400 mg sacharosy, 1,8 mg metylparabenu (E 218), 0,2 mg propylparabenu (E 216) 
 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. 

LÉKOVÁ FORMA 

 
Perorální roztok 
 

Čirá, bezbarvá až lehce nažloutlá tekutina. 
 
 
4. 

KLINICKÉ ÚDAJE 

 
4.1 

Terapeutické indikace 

 
ABILIFY je indikován k 

léčbě schizofrenie u dospělých a dospívajících ve věku 15 let a starších. 

 
ABILIFY je indikován k 

léčbě středně těžkých až těžkých manických epizod u bipolární poruchy I a k 

prevenci nové manické epizody 

u dospělých, u kterých se již převážně manické epizody vyskytly a 

reagovaly na 

léčbu aripiprazolem (viz bod 5.1). 

 
ABILIFY je indikován k 

léčbě středně těžkých až těžkých manických epizod u bipolární poruchy I u 

dospívajících ve věku 13 let a starších (viz bod 5.1). Tato léčba může trvat až 12 týdnů. 
 
4.2 

Dávkování a 

způsob podání 

 
Dávkování 
 

Dospělí 
 

Schizofrenie: doporučená počáteční dávka přípravku ABILIFY je 10 nebo 15 mg/den (např. 10 nebo 
15 ml roztoku/den) s udržovací dávkou 15 mg/den, podávaná v 

dávkovacím schématu jednou denně bez 

ohledu na jídlo. ABILIFY je účinný v rozmezí 10-30 mg/den (např. 10 až 30 ml roztoku/den). Zvýšená 

účinnost dávek vyšších než denní dávka 15 mg nebyla prokázána, ačkoli pro jednotlivé pacienty mohou 

být prospěšné vyšší dávky. Maximální denní dávka nemá překročit 30 mg. 
 

Manické epizody u bipolární poruchy I: doporučená počáteční dávka přípravku ABILIFY je 15 mg (např. 
15 ml roztoku/den) podávaná v 

režimu jednou denně bez ohledu na jídlo, buď v monoterapii nebo v 

kombinované léčbě (viz bod 5.1). U některých pacientů mohou být přínosnější vyšší dávky. Maximální 
denní dávka nemá 

překročit 30 mg. 

 

Prevence recidivy manických epizod u bipolární poruchy I: při prevenci recidivy manických epizod 

 

43 

pacientů, kteří již užívali aripiprazol v monoterapii nebo kombinované terapii, léčba pokračuje ve stejné 

dávce. Úprava denní dávky včetně jejího snížení by měla být zvážena na základě klinického stavu. 
 

Pediatrická populace 
 

Schizofrenie u dospívajících ve věku 15 let a starších: doporučená dávka přípravku ABILIFY je 
10

 mg/den podávaná v režimu jednou denně bez ohledu na jídlo. Léčba má být zahájena 2 mg po 2 dny 

(uži

tí přípravku ABILIFY perorální roztok 1 mg/ml), titrovaná na 5 mg po další 2 dny, aby se dosáhlo 

doporučené denní dávky 10 mg. Pokud je to vhodné, další zvyšování dávek by mělo být podáváno v 5 mg 

přírůstcích, aniž by se překročila maximální denní dávka 30 mg (viz bod 5.1). ABILIFY je účinný v 

dávkovacím rozpětí 10 až 30 mg/den. Zvýšený účinek při dávkách vyšších než denní dávka 10 mg se 

neprokázal, ačkoli jednotliví pacienti mohou mít z vyšší dávky prospěch. 

Užívání přípravku ABILIFY se nedoporučuje u pacientů se schizofrenií mladších 15 let, protože údaje o 

bezpečnosti a účinnosti nejsou dostačující (viz body 4.8 a 5.1). 
 

Manické epizody u bipolární poruchy I u dospívajících ve věku 13 let a starších: doporučená dávka 

přípravku ABILIFY je 10 mg/den podávaná v režimu jednou denně bez ohledu na jídlo. Léčba má být 
zahájena 2 mg po 2 

dny (užití přípravku ABILIFY perorální roztok 1 mg/ml), titrovaná na 5 mg po další 

dny, aby se dosáhlo doporučené denní dávky 10 mg. Délka léčby by měla být co nejkratší nutná ke 

kontrole příznaků a nesmí překročit 12 týdnů. Zvýšený účinek při dávkách vyšších než denní dávka 10 mg 
se neprokázal a denní dávka 30 mg je spojena s 

podstatně vyšším výskytem významných nežádoucích 

účinků včetně těch souvisejících s EPS, somnolencí, únavou a zvýšením tělesné hmotnosti (viz bod 4.8). 
Dávky vyšší než 10 

mg denně by tedy měly být užívány jen ve výjimečných případech a za přísného 

klinického sledování (viz body 

4.4, 4.8 a 5.1). U mladších pacientů je zvýšené riziko nežádoucích účinků 

spojený

ch s aripiprazolem. Proto se ABILIFY nedoporučuje používat u pacientů mladších než 13 let (viz 

také body 4.8 a 5.1). 
 

Podrážděnost spojená s autistickou poruchou: bezpečnost a účinnost přípravku ABILIFY u dětí a 

dospívajících ve věku do 18 let nebyla dosud stanovena. V současnosti dostupné údaje jsou uvedeny v 

bodě 5.1, ale na jejich základě nelze učinit žádná doporučení ohledně dávkování u dětí. 
 

Tiky související s Touretteovým syndromem: bezpečnost a účinnost přípravku ABILIFY u dětí a 

dospívajících ve věku 6 až 18 let nebyla dosud stanovena. V současnosti dostupné údaje jsou uvedeny v 

bodě 5.1, ale na jejich základě nelze učinit žádná doporučení ohledně dávkování. 
 

Zvláštní populace 
 

Porucha funkce jater 
Pacienti s 

lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater nevyžadují úpravu dávkování. Doporučení pro 

pacienty s 

těžkou poruchou funkce jater nelze stanovit, protože dostupná data nejsou dostatečná. 

Dávkování u těchto pacientů by mělo být určeno opatrně. Avšak maximální denní dávka 30 mg má být 

pacientů s těžkou poruchou jaterních funkcí užívána s opatrností (viz bod 5.2). 

 

Porucha funkce ledvin 
Pacienti s poruchou funkce ledvin nevyžadují úpravu dávkování. 
 

Starší osoby 

Bezpečnost a účinnost přípravku ABILIFY v léčbě schizofrenie nebo manických epizod u bipolární 
poruchy I u 

pacientů ve věku 65 let a starších nebyla stanovena. Vzhledem k větší citlivosti této populace, 

by měla být, pokud to klinické faktory dovolují, zvážena nižší počáteční dávka (viz bod 4.4). 
 

Pohlaví 
Pacientky ženy nevyžadují úpravu dávkování ve srovnání s pacienty muži (viz bod 5.2). 

 

44 

 

Kuřáci 

Vzhledem ke způsobu metabolizmu přípravku aripiprazolum, kuřáci nevyžadují úpravu dávkování (viz 
bod 4.5). 
 

Úprava dávky z důvodu interakcí 

případě současného podávání aripiprazolu a silných inhibitorů CYP3A4 nebo CYP2D6 má být dávka 

aripiprazolu snížena. Když se z kombinované terapie inhibitory CYP3A4 nebo CYP2D6 vysadí, dávka 
aripiprazolu se má zvýšit (viz bod 4.5). 

případě současného podávání aripiprazolu a silných induktorů CYP3A4 by dávka aripiprazolu měla být 

zvýšena. Je-li induktor CYP3A4 z 

kombinované terapie vyřazen, dávka aripiprazolu má být snížena na 

doporučenou dávku (viz bod 4.5). 
 

Způsob podání 
 

Přípravek ABILIFY je určen k perorálnímu podání. 
 
Tablety dispergovatelné v ústech nebo perorální roztok slouží jako alternativa k ABILIFY tabletám u 

pacientů, kteří mají problémy s polykáním ABILIFY tablet (viz také bod 5.2). 
 
4.3 

Kontraindikace 

 

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 
 
4.4 

Z

vláštní upozornění a opatření pro použití 

 
Zlepšení klinického stavu pacienta se v 

průběhu antipsychotické léčby může objevit po několika dnech až 

týdnech. Pacienti mají 

být pečlivě sledováni po celou dobu tohoto období. 

 
Sebevražedné sklony 
 
Výskyt sebevr

ažedného chování je vlastní psychotickým onemocněním a poruchám nálady a v některých 

případech byl hlášen časně po zahájení nebo změně antipsychotické léčby, včetně léčby aripiprazolem (viz 
bod 

4.8). Antipsychotická léčba má být provázena důkladnou kontrolou vysoce rizikových pacientů. 

 

Kardiovaskulární onemocnění 
 
Aripiprazol se má užívat s 

opatrností u pacientů se známým kardiovaskulárním onemocněním (infarkt 

myokardu nebo ischemická choroba srdeční v anamnéze, srdeční selhání nebo abnormality převodu), 
c

erebrovaskulárním onemocněním, stavy, které by mohly pacienty predisponovat k hypotenzi 

(dehydratace, hypovolémie a léčby antihypertenzivy) nebo s hypertenzí včetně akcelerované nebo maligní. 

Při užívání antipsychotických léků byly hlášeny případy žilního trombembolismu (VTE). Protože se 

pacientů léčených antipsychotiky často projevují získané rizikové faktory pro VTE, měly by být zjištěny 

všechny možné rizikové faktory pro VTE před a během léčby aripiprazolem a měla by být provedena 

preventivní opatření. 
 
Prodloužení QT intervalu 
 
V klinických studiích s aripiprazolem byla incidence prodloužení intervalu QT srovnatelná s placebem. 
Aripiprazol má být používán s 

opatrností u pacientů s prodloužením QT v rodinné anamnéze (viz 

bod 4.8). 
 
Tardivní dyskineze 

 

45 

 

jednoročních nebo kratších klinických studiích byly případy akutní dyskineze vzniklé v průběhu léčby 

aripiprazolem hlášeny méně často. Pokud se u pacienta užívajícího aripiprazol známky a příznaky tardivní 

dyskineze objeví, mělo by se zvážit snížení dávky nebo přerušení léčby (viz bod 4.8). Tyto příznaky se 

mohou dočasně zhoršit nebo mohou dokonce vzniknout až po přerušení léčby. 
 
Další 

extrapyramidové příznaky 

 
V pediatrických klinických studiích s aripiprazolem byla pozorována akatizie a parkinsonismus. Pokud se 
u pacienta užívajícího aripiprazol 

objeví známky a příznaky jiných EPS, je třeba zvážit snížení dávky a 

přísné klinické sledování. 
 
Neuroleptický maligní syndrom (NMS) 
 

NMS je potenciálně fatální komplex příznaků související s antipsychotiky. V klinických studiích byly 
v souvislosti s 

léčbou aripiprazolem hlášeny vzácné případy NMS. NMS se klinicky manifestuje 

hyperpyrexií, svalovou rigiditou, alterací duševního stavu a projevy instability autonomního nervového 
systému (nepravidelný tep nebo krevní tlak, tachykardie, profuzní pocení a 

srdeční arytmie). Mezi další 

příznaky může patřit zvýšení kreatinfosfokinázy, myoglobinurie (rhabdomyolýza) a akutní selhání ledvin. 

Avšak byly hlášeny případy, kdy zvýšení kreatinfosfokinázy a rabdomyolýza nebyly nutně v souvislosti 
s NMS. Objeví-li se u 

pacienta známky a příznaky příznačné pro NMS nebo nevysvětlitelná vysoká 

horečka bez dalších klinických projevů NMS, podávání všech antipsychotik, včetně přípravku 
aripiprazolu

, musí být přerušeno. 

 
Záchvaty 
 
V klinických studiích byly 

méně často hlášeny případy epileptických záchvatů v průběhu léčby 

aripiprazolem. Proto u 

pacientů, kteří mají záchvatovité onemocnění v anamnéze nebo mají stavy 

provázené záchvaty, vyžaduje užití aripiprazolu opatrnost (viz bod 4.8). 
 
Starší pacienti s 

psychotickými příznaky spojenými s demencí 

 

Zvýšená mortalita 

Ve třech placebem kontrolovaných studiích s aripiprazolem (n = 938; průměrný věk: 82,4 let; rozpětí: 56-
99 

let) u starších pacientů s psychotickými příznaky spojenými s Alzheimerovou nemocí měli pacienti 

léčení aripiprazolem zvýšené riziko úmrtí ve srovnání s placebem. Výskyt úmrtí ve skupině pacientů 

léčených aripiprazolem byl 3,5 % ve srovnání s 1,7 % v placebové skupině. Ačkoliv příčiny úmrtí byly 

různé, zdá se, že většina úmrtí byla buď původu kardiovaskulárního (např. srdeční selhání, náhlá smrt) 

nebo infekčního (např. pneumonie) (viz bod 4.8). 

 

Cerebrovaskulární nežádoucí účinky 

Ve stejných studiích byly u pacientů zaznamenány cerebrovaskulární nežádoucí účinky (např. cévní 
mo

zková příhoda, tranzitorní ischemická ataka) včetně úmrtí (průměrný věk: 84 let, rozpětí: 78-88 let). 

Celkově byly u pacientů léčených aripiprazolem zaznamenány nežádoucí účinky u 1,3 % pacientů ve 
srovnání s 0,6 

% pacientů v placebové skupině v těchto studiích. Tento rozdíl nebyl statisticky významný, 

avšak v jedné studii s fixní dávkou byl signifikantní vztah mezi dávkou a výskytem cerebrovaskulárních 

nežádoucích účinků u pacientů léčených aripiprazolem (viz bod 4.8). 
 
Aripiprazol 

není určen k léčbě pacientů s psychózou spojenou s demencí. 

 
Hyperglykémie a diabetes mellitus 
 
Hyperglykémie, v 

některých případech extrémní a spojená s ketoacidózou, hyperosmolárním kómatem 

 

46 

nebo úmrtím, byla zaznamenána u pacientů léčených atypickými antipsychotiky, včetně aripiprazolu. 
Rizikové faktory, které mohou predisponovat pacienty k 

těžkým komplikacím, zahrnují obezitu a výskyt 

diabetu v 

rodině. V klinických studiích s aripiprazolem nebyly zaznamenány žádné signifikantní rozdíly 

ve výskytu nežádoucích účinků spojených s hyperglykémií (včetně diabetu) anebo abnormální glykemické 
laboratorních hodnoty ve srovnání s 

placebem. Konkrétní odhady rizika umožňující přímé srovnání 

nežádoucích účinků spojených s hyperglykémií u pacientů léčených aripiprazolem a jinými atypickými 
antipsychotiky nejsou dostupné. 

Pacienti léčeni jakýmikoli antipsychotiky včetně aripiprazolu by měli být 

sledováni kvůli známkám a příznakům hyperglykémie (polydipsie, polyurie, polyfagie a slabost) a 
pacienti s diabetes mellitus nebo s faktory rizikovými pro diabetes mellitus mají 

být pravidelně sledováni 

z hlediska možného zhoršení glukózové tolerance (viz bod 4.8). 
 
Hypersenzitivita 
 
P

ři podávání aripiprazolu se mohou objevit hypersenzitivní reakce, charakterizované alergickými příznaky 

(viz bod 4.8). 
 
Zv

ýšení tělesné hmotnosti 

 
Zvýšení 

tělesné hmotnosti je často zaznamenáno u pacientů se schizofrenií a bipolární mánií kvůli 

komorbiditám, užívání antipsychotik, o nichž je známo, že způsobují zvýšení tělesné hmotnosti, 

nevhodnému životnímu stylu, což může vést k těžkým komplikacím. Během postmarketingového 

sledování bylo u pacientů užívajících aripiprazol zaznamenáno zvýšení tělesné hmotnosti. Pokud k němu 

dojde, je obvykle spojeno s významnými rizikovými faktory, jako jsou diabetes, onemocnění štítné žlázy 
nebo adenom hypofýzy v anamnéze. V 

klinických studiích nebylo prokázáno, že aripiprazol způsobuje 

klinicky významné zvýšení hmotnosti u dospělých (viz bod 5.1). V klinických studiích u dospívajících 
pacient

ů s bipolární mánií se po 4 týdnech léčby aripiprazolem prokázalo zvýšení tělesné hmotnosti. 

Nárůst tělesné hmotnosti je třeba u dospívajících pacientů s bipolární mánií monitorovat. Pokud je nárůst 

tělesné hmotnosti klinicky významný, je třeba zvážit snížení dávky (viz bod 4.8). 
 
Dysfagie 
 
Ezofageální dysmotilita a aspirace byly pozorovány ve spojení s užíváním antipsychotik

, včetně 

aripiprazolu. Aripiprazol má být užíván s 

opatrností u pacientů s rizikem aspirační pneumonie. 

 

Patologické hráčství a poruchy kontroly impulzivního chování 
 

Pacienti mohou při užívání aripiprazolu pociťovat větší nutkání, zejména k hazardnímu hraní, a 
neschopnost tato nutkání kontrolovat. Jiná hlášená nutkání zahrnují: zvýšená sexuální nutkání, nutkavé 

nakupování, záchvatovité nebo kompulzivní přejídání se a jiné impulzivní a kompulzivní chování. Je 

důležité, aby se osoby, které lék předepisují, konkrétně zeptaly pacientů nebo jejich pečovatelů na rozvoj 
nových nebo zesílení stávajících 

nutkání v oblasti hráčství, sexuálních nutkání, kompulzivního 

nakupování, záchvatovitého neb

o kompulzivního přejídání se nebo jiných nutkání během léčby 

aripiprazolem

. Je třeba mít na paměti, že příznaky poruch kontroly impulzivního chování mohou být 

spojeny se základním onemocněním; v některých případech však bylo hlášeno, že nutkání ustala, když 
byla dávka snížena nebo když byl lék vysazen. Pokud nejsou poruchy kontroly impulzivního chování 

rozpoznány, mohou vést k újmě u pacienta a jiných osob. Pokud se u pacienta při užívání aripiprazolu 
rozvinou taková nutkání, zvažte snížení dávky nebo vysazení léku (viz bod 4.8). 
 
Intolerance 
 
Perorální roztok obsahuje sacharózu. Pacienti se vzácnou hereditární fruktózovou intolerancí, glukózo-
galaktózovou malabsorpcí nebo sacharózo-

isomaltázovou insuficiencí by perorální roztok neměli užívat. 

 

 

47 

Perorální roz

tok obsahuje methylparaben a propylparaben, jenž mohou vyvolat akutní nebo opožděnou 

alergickou reakci. 
 
Pacienti s komorbiditou ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) 
 

Přestože je současný výskyt bipolární poruchy I a ADHD častý, jsou k dispozici jen velmi omezené údaje 

o současném podávání aripiprazolu a stimulancií. Proto je třeba zvláštní opatrnosti, pokud jsou tyto léky 

podávány současně. 
 
4.5 

Interakce s 

jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 

 

Aripiprazol může zvyšovat účinek některých antihypertenzivních léčivých přípravků kvůli svému 
antagonismu k 

α

1

-

adrenergním receptorům. 

 
Vzhledem k 

primárnímu účinku aripiprazolu na CNS je zapotřebí věnovat zvýšenou pozornost podávání 

aripiprazolu v kombinaci s 

alkoholem nebo jinými léčivými přípravky působícími na CNS, které mají 

podobné nežádoucí účinky, jako je např. sedace (viz bod 4.8). 
 

Pokud je aripiprazol podáván souběžně s léčivými přípravky, o nichž je známo, že prodlužují interval QT 

nebo způsobují nerovnováhu elektrolytů, je nutné zachovat opatrnost. 
 

Možnost ovlivnění aripiprazolu jinými léčivými přípravky 
 
H

2

 

antagonista famotidin, blokátor tvorby žaludeční kyseliny, snižuje rychlost absorpce aripiprazolu, ale 

tento účinek není považován za klinicky relevantní. Aripiprazol je metabolizován více způsoby pomocí 

enzymů CYP2D6 a CYP3A4, ale nikoli pomocí enzymů CYP1A. Tudíž kuřáci nevyžadují žádnou úpravu 
dávkování. 
 

Chinidin a jiné inhibitory CYP2D6 
V klinické studii na zdravých osobách zvýšil silný inhibitor enzymu CYP2D6 (chinidin) hodnoty AUC 
aripiprazolu o 107 %, zatímco C

max

 

nezměnil. Hodnoty AUC a C

max

 aktivního metabolitu, dehydro-

aripiprazolu, byly sníženy o 32 % a 47 %. Dávka aripiprazolu 

by při současném podávání aripiprazolu 

chinidinem měla být snížena na přibližně polovinu předepsané dávky. Lze očekávat, že ostatní silné 

inhibitory CYP2D6, jako jsou fluoxetin a 

paroxetin, mají podobný účinek, a tudíž by se mělo použít 

podobné snížení dávkování. 
 

Ketokonazol a jiné typy CYP3A4 inhibitorů 
V klinické studii u zdravých osob zvýšil silný inhibitor CYP3A4 (ketokonazol) hodnoty AUC a C

max

 

aripiprazolu o 63 % resp. o 37 %. Hodnoty AUC a C

max

 dehydro-aripiprazolu se zvýšily o 77 % resp. 

o 43 

%. Současné užití silných inhibitorů CYP3A4 s látkami, které jsou metabolizovány pomocí CYP2D6 

jen slabě, může vyústit ve vyšší plazmatické koncentrace aripiprazolu ve srovnání s těmi, které jsou 

CYP2D6 metabolizovány významně. Pokud se zvažuje současné podání ketokonazolu nebo jiných silných 

CYP3A4 inhibitorů s aripiprazolem, možný přínos pro pacienta by měl převážit možná rizika. V případě 

současného podávání ketokonazolu a aripiprazolu, by dávka aripiprazolu měla být snížena na přibližně 

polovinu předepsané dávky. Lze očekávat, že ostatní silné inhibitory CYP3A4, jako je itrakonazol 
a inhibitory HIV-

proteáz mají podobný účinek, a tudíž by se mělo použít podobné snížení dávkování (viz 

bod 4.2). 

Po vysazení inhibitorů CYP2D6 nebo CYP3A4 by se dávka aripiprazolu měla zvýšit na úroveň, 

která předcházela zahájení průvodní terapie. Při souběžném podávání slabých inhibitorů CYP3A4 (např. 
diltiazem) nebo CYP2D6 

(např. escitalopram) s aripiprazolem může dojít k mírnému zvýšení koncentrací 

aripiprazolu v 

plazmě. 

 

Karbamazepin a jiné induktory CYP3A4 

Při souběžném podávání karbamazepinu, silného induktoru CYP3A4, a perorálně podávaného 

 

48 

aripiprazolu pacientům se schizofrenií nebo schizoafektivní poruchou byly geometrické průměry hodnot 
C

max

 a AUC pro aripiprazol o 68 % resp. 73 % nižší ve srovnání s podáváním aripiprazolu (30 mg) 

samotného. Obdobně byly geometrické průměry hodnot C

max

 a AUC pro dehydro-aripiprazol po podání 

karbamazepinu o 69 % resp. 71 

% nižší než ty, které byly nalezeny po léčbě samotným aripiprazolem. Je-

li aripiprazol 

podáván souběžně s karbamezepinem, dávka aripiprazolu by měla být dvojnásobná. Při 

sou

běžném podávání aripiprazolu a jiných induktorů CYP3A4 (jako je rifampicin, rifabutin, fenytoin, 

fenobarbital, primidon, efavirenz, nevirapin a 

třezalka tečkovaná) lze očekávat podobné účinky, a proto by 

mělo být provázeno podobným zvýšením dávkování. Po vysazení silných induktorů CYP3A4 by dávka 
aripiprazolu 

měla být snížena na doporučenou dávku. 

 

Valproát a lithium 
Byl-

li současně s aripiprazolem podáván valproát nebo lithium, k žádným signifikantním změnám 

koncentrací aripiprazolu nedošlo, a proto není nutná žádná úprava dávky, když se s 

aripiprazolem zároveň 

podává valproát nebo lithium. 
 

Možnost ovlivnění jiných léčivých přípravků aripiprazolem 
 

klinických studiích, neměl aripiprazol v denní dávce 10-30 mg/den signifikantní vliv na metabolizmus 

substrátů CYP2D6 (poměr dextromethorfan/3-methoxymorfinan), CYP2C9 (warfarin), CYP2C19 
(omeprazol) a CYP3A4 (dextromethorfan). Navíc aripiprazol a dehydro-aripiprazol 

in vitro neprokázal 

schopnost ovlivnit metabolizmus zprostředkovávaný CYP1A2. Tudíž je nepravděpodobné, že by 

aripiprazol způsobil klinicky významné lékové interakce léčivých přípravků zprostředkované těmito 
enzymy. 
 

Při souběžném podávání aripiprazolu s valproátem, lithiem nebo lamotriginem nedošlo k žádným klinicky 

významným změnám v koncentracích valproátu, lithia nebo lamotriginu. 
 

Serotoninový syndrom 

U pacientů užívajících aripiprazol byly hlášeny případy serotoninového syndromu; případné známky a 

příznaky tohoto stavu se mohou vyskytnout zejména při souběžném podávání léčivých přípravků se 

serotonergními účinky, jako jsou SSRI/SNRI, nebo léčivých přípravků, o nichž je známo, že zvyšují 
koncentrace aripiprazolu (viz bod 4.8). 
 
4.6 

Fertilita, těhotenství a kojení 

 

Těhotenství 
 

Neexistují adekvátní dobře kontrolované studie s aripiprazolem u těhotných žen. Byly hlášeny vrozené 

vady, nicméně příčinná souvislost s aripiprazolem nebyla stanovena. Studie na zvířatech nemohly vyloučit 
možnost vývojové toxicity (viz bod 5.3). Pacientkám musí 

být doporučeno, aby v průběhu léčby 

aripiprazolem in

formovaly svého lékaře o tom, že otěhotněly nebo otěhotnět v průběhu léčby 

aripiprazolem zamýšlejí. Vzhledem k 

nedostatečným informacím o bezpečnosti u člověka a obavám 

vyvolaným reprodukčními studiemi na zvířatech, by se tento lék neměl během těhotenství užívat, aniž by 

očekávaný přínos jasně ospravedlnil potenciální riziko pro plod. 
 

U novorozenců, kteří byli během třetího trimestru těhotenství vystaveni antipsychotikům (včetně 

aripiprazolu), existuje riziko výskytu nežádoucích účinků včetně extrapyramidových příznaků a/nebo 

příznaků z vysazení. Tyto příznaky se mohou lišit v závažnosti a délce trvání. Byly hlášeny případy 
agitovanosti, hypertonie, hypotonie, tremoru, somnolence, 

respirační tísně nebo poruch příjmu potravy. 

Novorozenci proto mají 

být pečlivě sledováni (viz bod 4.8). 

 
Kojení 
 

 

49 

Aripiprazol se vylučuje do lidského mateřského mléka. Na základě posouzení prospěšnosti kojení pro dítě 

a prospěšnosti léčby pro matku je nutno rozhodnout, zda přerušit kojení nebo ukončit/přerušit léčbu 
aripiprazolem. 
 
Fertilita 
 

Na základě údajů ze studií reprodukční toxicity aripiprazol nenarušil fertilitu. 
 
4.7 

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 

 
Aripiprazol 

má malý až mírný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje kvůli potenciálním účinkům 

na nervový systém a zrak, jako je sedace, somnolence, synkopa, rozmazané 

vidění, diplopie (viz bod 4.8). 

 
4.8 

Nežádoucí účinky 

 

Souhrn bezpečnostního profilu 
 

V placebem kontrolovaných klinických studiích byly nejčastějšími hlášenými nežádoucími účinky 
akatizie a 

nauzea, každý se vyskytl u více než 3 % pacientů léčených perorálním aripiprazolem. 

 

Tabulkový seznam nežádoucích účinků 
 

Incidence nežádoucích účinků souvisejících s léčbou aripiprazolem jsou uvedeny v tabulce níže. Tabulka 

vychází z nežádoucích účinků hlášených během klinických studií a/nebo při post-marketingovém užívání. 
 

Všechny nežádoucí účinky jsou uvedeny podle třídy orgánových systémů a frekvence; velmi časté 

(≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), 
velmi vzácné (< 1/10 

000) a není známo (z dostupných údajů nelze určit). V rámci každé skupiny 

frekvence jsou nežádoucí účinky uvedeny v pořadí s klesající závažností. 
 

Frekvenci nežádoucích účinků hlášených během postmarketingového používání nelze určit, protože se 

odvozuje od spontánních hlášení. V důsledku toho je frekvence těchto nežádoucích účinků kvalifikována 
jako „není známo”. 
 

 

Časté 

Méně časté 

Není známo 
 

Poruchy krve a 
lymfatického 
systému
 

 

 

Leukopenie 
Neutropenie 
Trombocytopenie 

Poruchy imunitního 
systému
 

 

 

Alergické reakce (např. 
anafylaktická reakce, angioedém, 

včetně oteklého jazyka, edému 

jazyka, edému obličeje, pruritu 

nebo kopřivky) 

Endokrinní 
poruchy
 

 

Hyperprolaktinémie 
 

Diabetické kóma hyperosmolární 
Diabetická ketoacidóza 

Poruchy 
metabolismu a 
výživy
 

Diabetes mellitus 

Hyperglykemie 

Hyponatremie 
Anorexie 
Snížení 

tělesné hmotnosti 

Zvýšení 

tělesné hmotnosti 

Psychiatrické 
poruchy
 

Insomnie 
Úzkost 
Neklid 

Deprese 
Hypersexualita 
 

Sebevražedné pokusy, 
sebevražedné myšlenky a dokonaná 
sebevražda (viz bod 4.4) 

 

50 

 

Časté 

Méně časté 

Není známo 
 

Patologické hráčství 
Poruchy kontroly impulzivního 
chování 

Záchvatovité přejídání se 
Kompulzivní nakupování 
Poriománie 
Agrese 
Agitovanost 
Nervozita  

Poruchy nervového 
systému
 

Akatizie 
Extrapyramidová 
porucha 
Tremor 
Bolest hlavy 
Sedace 
Somnolence 

Závrať 

Tardivní dyskineze 
Dystonie 

Neuroleptický maligní syndrom 
(NMS) 
Záchvat grand mal 
Serotoninový syndrom 

Porucha řeči 

Poruchy oka 

Rozmazané 

vidění 

Diplopie 

 

Srdeční poruchy 

 

Tachykardie 

Náhlá nevysvětlitelná smrt 
Torsades de pointes 
Prodloužení QT intervalu 
Komorové arytmie 

Srdeční zástava 
Bradykardie 

Cévní poruchy 

 

Ortostatická 
hypotenze 
 

Žilní tromboembolismus (včetně 
plicní embolie a hluboké žilní 
trombózy) 
Hypertenze 
Synkopa 

Respirační, hrudní 
a mediastinální 
poruchy
 

 

Škytavka 

Pneumonie aspirační 
Laryngospasmus 
Orofaryngeální spasmus 

Gastrointestinální 
poruchy
 

Obstipace 
Dyspepsie 
Nauzea 
Hypersekrece slin 
Zvracení 

 

Pankreatitida 
Dysfagie 
Diarea 

Břišní dyskomfort 

Žaludeční dyskomfort 
 

Poruchy jater a 

žlučových cest 

 

 

Selhání jater 
Hepatitida 
Ikterus 
Zvýšení alaninaminotransferázy 
(ALT) 
Zvýšení aspartátaminotransferázy 
(AST) 
Zvýšení gamaglutamyltransferázy 
(GGT) 
Zvýšení alkalické fosfatázy 

Poruchy kůže a 

podkožní tkáně 

 

 

Vyrážka 
Fotosenzitivní reakce 

 

51 

 

Časté 

Méně časté 

Není známo 
 
Alopecie 
Hyperhidróza 

Poruchy svalové a 
kosterní soustavy a 

pojivové tkáně 

 

 

Rhabdomyolýza 
Myalgie 
Ztuhlost 

Poruchy ledvin a 

močových cest 

 

 

Močová inkontinence 

Močová retence 

Stavy spojené s 

těhotenstvím, 

šestinedělím a 
perinatálním 
obdobím
 

 

 

Syndrom z vysazení léku u 
novor

ozenců (viz bod 4.6) 

Poruchy 

reprodukčního 
systému a prsu
 

 

 

Priapismus 

Celkové poruchy a 

reakce v místě 
aplikace
 

Únava 
 

 

Porucha termoregulace (tj. 
hypotermie, pyrexie) 
Bolest na hrudi 
Periferní otok 

Vyšetření 

 

 

Zvýšená glykemie 
Zvýšený glykosylovaný 
hemoglobin 
Kolísání hladiny glukosy v krvi 
Zvýšení kreatinfosfokinázy 

 

Popis vybraných nežádoucích účinků 
 

Dospělí 
 

Extrapyramidové symptomy (EPS) 

Schizofrenie: v dlouhodobé 52 týdnů trvající kontrolované studii měli pacienti léčeni aripiprazolem nižší 
celkovou incidenci (25,8 

%) EPS včetně parkinsonismu, akatizie, dystonie a dyskineze ve srovnání 

pacienty léčenými haloperidolem (57,3 %). V dlouhodobé 26týdenní studii kontrolované placebem byla 

incidence EPS 19 

% u pacientů léčených aripiprazolem a 13,1 % u pacientů užívajících placebo. V jiné 

dlouhodobé 26týdenní kontrolované studii incidence EPS byla 14,8 

% u pacientů léčených aripiprazolem 

a 15,1 

% u pacientů léčených olanzapinem. 

 

Manické epizody u Bipolární poruchy I: ve 12týdenní kontrolované studii byla incidence EPS 23,5 % u 

pacientů léčených aripiprazolem a 53,3 % u pacientů léčených haloperidolem. V jiné 12týdenní studii byla 
incidence EPS 26,6 

% u pacientů léčených aripiprazolem a 17,6 % u pacientů léčených lithiem. V 

dlouhodobé 26týdenní udržovací fázi studie kontrolované placebem byla incidence EPS 18,2 

% u pacientů 

léčených aripiprazolem a 15,7 % u pacientů užívajících placebo. 
 

Akatizie 
V placebem kontrolované studii byl výskyt akatizie 12,1 

% u pacientů s bipolární poruchou léčených 

aripiprazolem a 3,2 

% u pacientů užívajících placebo. U pacientů se schizofrenií léčených aripiprazolem 

byla incidence akatizie 6,2 % a 3,0 

% u pacientů se schizofrenií užívajících placebo. 

 

Dystonie 
Skupinový efekt: Symptomy dystonie, dlouhotrvající abnormální kontrakce svalových skupin, se mohou 

objevit u citlivých jedinců během několika prvních dnů léčby. Mezi symptomy dystonie patří: křeče 

 

52 

krčních svalů, někdy progredující až do ztuhlosti hrdla, potíže s polykáním, obtížné dýchání a/nebo 
protruze jazyka. I když s

e tyto symptomy mohou objevit při nízkých dávkách, častěji a s vyšší závažností 

se objevují u vysoce účinných a ve vyšších dávkách podávaných antipsychotik první generace. Zvýšené 

riziko akutní dystonie bylo pozorováno u mužů a mladších věkových skupin. 
 

Prolaktin 
V klinických studiích pro schválené indikace a v postmarketingových studiích bylo u aripiprazolu 

pozorováno jak zvýšení, tak snížení hladiny prolaktinu v séru ve srovnání s počátečním stavem (bod 5.1). 
 

Laboratorní parametry 
Srovnání aripiprazolu 

a placeba podle podílu pacientů, u nichž byly zaznamenány potenciálně klinicky 

signifikantní změny v rutinních laboratorních a lipidových parametrech (viz bod 5.1), neodhalilo žádné 

medicínsky významné odlišnosti. Většinou přechodné a asymptomatické zvýšení CPK 
(kreatinfosfokinázy) bylo pozorováno u 3,5 

% pacientů léčených aripiprazolem ve srovnání s 2,0 % 

pacientů, kteří dostávali placebo. 
 

Pediatrická populace 
 

Schizofrenie u dospívajících ve věku 15 let a starších 
V krátkodobé placebem kontrolované klinické studii zahrnující 302 dospívajících (13-17 let) se 

schizofrenií byly četnost výskytu a typy nežádoucích účinků podobné jako u dospělých kromě 

následujících nežádoucích účinků, které byly hlášeny častěji u dospívajících užívajících aripiprazol, než u 
do

spělých užívajících aripiprazol (a mnohem častěji než u placeba): 

S

omnolence/sedace a extrapyramidové poruchy byly hlášeny velmi často (≥ 1/10), sucho v ústech, 

zvýšená chuť k jídlu a ortostatická hypotenze byly hlášeny často (≥ 1/100, < 1/10). Ve 26týdenním 

otevřeném prodloužení hodnocení byl bezpečnostní profil podobný jako v krátkodobém placebem 
kontrolovaném hodnocení. 

Bezpečnostní profil dlouhodobého, dvojitě zaslepeného, placebem 

kontrolovaného hodnocení byl také podobný s výjimkou následujících reakc

í, které byly hlášeny častěji 

než u pediatrických pacientů užívajících placebo: snížení hmotnosti, zvýšení hladiny inzulinu v krvi, 

arytmie a leukopenie byly hlášeny jako časté (≥ 1/100, < 1/10). 
 
V souhrnné populaci zahrnující dospívající (13-17 let) se schizofrenií s expozicí až 2 roky byl výskyt 

nízkých hladin sérového prolaktinu u děvčat (< 3 ng/ml) 29,5 % a u chlapců (< 2 ng/ml) 48,3 %. V 

populaci dospívajících pacientů (13-17 let) se schizofrenií s expozicí aripiprazolu od 5 do 30 mg po dobu 

až 72 měsíců byla incidence nízkých sérových hladin prolaktinu u děvčat (< 3 ng/ml) a u chlapců 
(< 2 ng/ml) 25,6 % v prvním a 45,0 

% v druhém případě. 

Ve dvou dlouhodobých hodnoceních s dospívajícími (13-17 

let) se schizofrenií a bipolární poruchou, kteří 

byli léčeni aripiprazolem, byl výskyt nízkých hladin prolaktinu v séru u dívek (< 3 ng/ml) 37,0 % a 

chlapců (< 2 ng/ml) 59,4 %. 
 

Manické epizody u bipolární poruchy I u dospívajících ve věku 13 let a starších 

Frekvence a typ nežádoucích účinků u dospívajících s bipolární poruchou I byly podobné jako 

dospělých kromě následujících účinků: velmi časté (≥ 1/10) somnolence (23,0 %), extrapyramidová 

porucha (18,4 %), akatizie (16,0 %) a únava (11,8 

%) a časté (≥ 1/100, < 1/10) bolest v horní části břicha, 

zvýšená srdeční frekvence, zvýšení tělesné hmotnosti, zvýšená chuť k jídlu, svalové záškuby a dyskineze. 
 

Následující nežádoucí účinky byly potenciálně závislé na dávce: extrapyramidová porucha (incidence byly 
10 mg: 9,1 %, 30 mg: 28,8 %; placebo: 1,7 %) a akatizie (incidence byly 10 mg: 12,1 %, 30 mg: 20,3 %; 
placebo: 1,7 %). 
 

Průměrná změna tělesné hmotnosti činila u dospívajících s bipolární poruchou I po 12 a 30 týdnech 2,4 kg 
a 5,8 kg u aripiprazolu a 0,2 kg a 2,3 kg u placeba. 
 

 

53 

V pediatrické populaci byla somnolenc

e a únava pozorována častěji u pacientů s bipolární poruchou než u 

pacientů se schizofrenií. 
 
V pediatrické populaci s bipolární poruchou (10-17 

let) při expozici až 30 týdnů se nízké hladiny 

prolaktinu vyskytovaly ve 28,0 % u 

děvčat (< 3 ng/ml) a v 53,3 % u chlapců (< 2 ng/ml). 

 

Patologické hráčství a jiné poruchy kontroly impulzivního chování 
U pacient

ů léčených aripiprazolem se může vyskytnout patologické hráčství, hypersexualita, kompulzivní 

nakupování a záchvatovité nebo kompulzivní přejídání se (viz bod 4.4). 
 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 

pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby 
hlásili p

odezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků 

uvedeného v 

Dodatku V

. 

 
4.9 

Předávkování 

 

Známky a příznaky 
 

klinických studiích a během postmarketingové zkušenosti bylo u dospělých pacientů identifikováno 

náhodné nebo záměrné akutní předávkování samotným aripiprazolem hlášenými dávkami odhadovanými 
až do hodnoty 1260 

mg bez fatálních následků. Potenciálně medicínsky důležité pozorované známky a 

příznaky zahrnovaly letargii, zvýšení krevního tlaku, somnolenci, tachykardii, nauzeu, zvracení a průjem. 

Kromě toho bylo hlášeno náhodné předávkování samotným aripiprazolem (do hodnoty 195 mg) u dětí bez 
fatálních 

následků. Potenciálně medicínsky závažné hlášené příznaky zahrnovaly somnolenci, přechodnou 

ztrátu vědomí a extrapyramidové symptomy. 
 

Léčba předávkování 
 

Léčba předávkování se má zaměřit na podpůrnou terapii, zajišťující dostatečně průchodné dýchací cesty, 
oxygenaci a ventilaci, a 

na léčbu příznaků. Měla by být zvážena možnost působení dalších léčivých 

přípravků. Ihned by se tudíž mělo začít s kardiovaskulárním monitorováním včetně průběžného 
monitoringu EKG k odhalení možných arytmií. Po jakémkoli potvrze

ném předávkování nebo při 

podezření na něj má lékařský dohled a sledování trvat až do pacientova zotavení. 
 

Živočišné uhlí (50 g), podané hodinu po aripiprazolu, snížilo C

max

 aripiprazolu o asi 41 % a AUC o asi 

51 

%, z čehož lze usuzovat, že živočišné uhlí může být účinné v léčbě předávkování. 

 
Hemodialýza 
 

Ačkoli nejsou žádné informace o účinku hemodialýzy v léčbě předávkování aripiprazolem, není 

pravděpodobné, že by hemodialýza byla při léčbě předávkování užitečná, jelikož vazba aripiprazolu na 
plazmatické bílkoviny je vysoká. 
 
 
5. 

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 

 
5.1 

Farmakodynamické vlastnosti 

 
Farmakoterapeutická skupina: psycholeptika, jiná antipsychotika, ATC kód: N05AX12 
 

Mechanismus účinku 

 

54 

 

Předpokládá se, že účinnost aripiprazolu u schizofrenie a bipolární poruchy I se děje prostřednictvím 

kombinace částečného agonizmu dopaminových D

2

 a serotoninových 5-HT

1A

 

receptorů a antagonizmu 

serotoninových 5-HT

2A

 

receptorů. Na zvířecích modelech dopaminergní hyperaktivity vykazoval 

aripiprazol antagonistické vlastnosti a 

na zvířecích modelech dopaminergní hypoaktivity agonistické 

vlastnosti. Aripiprazol 

in vitro vykazoval vysokou vazební afinitu k dopaminovým D

2

 a D

3

serotoninovým 5-HT

1A

 a 5-HT

2A

 

receptorům a mírnou afinitu k dopaminovým D

4

, serotoninovým 5-HT

2C

 

a 5-HT

7

, alfa-1 adrenergním a histaminovým H

1

 

receptorům. Aripiprazol také vykazoval mírnou vazební 

afinitu k 

místu zpětného vychytávání serotoninu a žádnou zjevnou afinitu k receptorům muskarinovým. 

Některé z dalších klinických účinků aripiprazolu mohou být vysvětleny interakcí s jinými receptory, nežli 

jsou subtypy dopaminových nebo serotoninových receptorů. 
 
Dávky aripiprazolu v rozsahu od 0,5 do 30 

mg podávané jednou denně zdravým jedincům po dobu 

týdnů vyvolaly, na dávce závislou, redukci vazby 

11

C-raklopridu, ligandu receptoru D

2

/D

3

, v nc. 

caudatus a 

putamen, zjištěnou pozitronovou emisní tomografií. 

 

Klinická účinnost a bezpečnost 
 

Dospělí 
 

Schizofrenie 

Ve třech krátkodobých (4-6 týdnů), placebem kontrolovaných studiích, do kterých bylo zahrnuto 1 228 

dospělých pacientů se schizofrenií pozitivními nebo negativními symptomy, bylo s aripiprazolem spojeno 

větší, statisticky signifikantně větší zlepšení psychotických příznaků ve srovnání s placebem. 
 

U dospělých pacientů, kteří reagovali na iniciální léčbu, aripiprazol při pokračující léčbě účinně udržuje 
klinické zlepšení. V 

haloperidolem kontrolované klinické studii byl podíl reagujících pacientů 

zachovávajících si citlivost k 

léčivému přípravku po dobu 52 týdnů podobný v obou skupinách 

(aripiprazol 77 % a haloperidol 73 

%), po ukončení byl signifikantně vyšší u pacientů na aripiprazolu 

(43 %) než u haloperidolu (30 %). Jako sekundární cílový parametr bylo užito aktuálního skóre na 

hodnotící škále, včetně PANSS a Montgomery-Asberg hodnotící škály deprese, ukazující signifikantní 
zlepšení oproti haloperidolu. 
 
V 26týdenní placebem kontrolované studii u 

dospělých stabilizovaných pacientů s chronickou 

schizofrenií, aripiprazol podstatně více snižoval počet relapsů, 34 % ve skupině s aripiprazolem a 57 % 
u placeba. 
 

Zvýšení tělesné hmotnosti 

Klinické studie aripiprazolu neprokázaly, že by vyvolával klinicky významný nárůst tělesné hmotnosti. 

26týdenní, dvojitě zaslepené, mezinárodní, klinické studii schizofrenie, kontrolované olanzapinem, 

která zahrnovala 314 

dospělých pacientů, ve které byl primárním cílovým parametrem nárůst tělesné 

hmotnosti, mělo nejméně 7 % nárůst tělesné hmotnosti od výchozí hodnoty (tj. nárůst nejméně 5,6 kg při 
výchozí hmotnosti 

∼80,5 

kg) signifikantně méně pacientů na aripiprazolu (n = 18, nebo 13 % 

hodnocených pacientů), ve srovnání s olanzapinem (n = 45, nebo 33 % hodnocených pacientů). 
 

Lipidové parametry 

V souhrnné analýze lipidových parametrů v placebem kontrolovaných klinických studií u dospělých, 
aripiprazol neprokázal, že by vyv

olával klinicky významné změny v hladinách celkového cholesterolu, 

triglyceridů, HDL a LDL. 

 

Prolaktin 
Hladiny prolaktinu byly vyhodnocovány ve všech klinických studiích s aripirazolem (n = 28,242). Výskyt 
hyperprolaktinémie nebo zvýšení hladiny prolaktinu 

v séru u pacientů léčených aripiprazolem (0,3 %) byl 

 

55 

podobný jako u placeba (0,2 

%). U pacientů léčených aripiprazolem byl střední čas do výskytu 42 dnů a 

střední doba trvání 34 dnů. 
 
Výskyt hypoprolaktinémie nebo snížení hladiny prolaktinu v séru u pacie

ntů léčených aripiprazolem byl 

0,4 % ve srovnání s 0,02 

% u pacientů léčených placebem. U pacientů léčených aripiprazolem byl střední 

čas do výskytu 30 dnů a střední doba trvání 194 dnů. 
 

Manické epizody u bipolární poruchy I 
Ve dvou 3týdenních, placebem kontrolovaných monoterapeutických studiích s flexibilním dávkováním, 
které zahrnovaly pacienty s manickými nebo smíšenými 

epizodami bipolární poruchy I, vykázala léčba 

aripiprazolem vyšší účinnost než placebo ve snížení manických symptomů během 3 týdnů. Tyto studie 

zahrnovaly pacienty s nebo bez psychotických symptomů a s nebo bez průběhu v rychlých cyklech. 
 
V jedné 3týdenní, placebem kontrolované monoterapeutické studii s fixním dávkováním, která zahrnovala 
pacienty s manickými nebo smíšenými epizodami bip

olární poruchy I, nevykázala léčba aripiprazolem 

vyšší účinnost vůči placebu. 
 
Ve dvou 12týdenních, placebem a 

léčivou látkou kontrolovaných monoterapeutických studiích u pacientů 

s manickými nebo smíšenými epizodami bipolární poruchy I, s nebo bez psychot

ických symptomů, 

vykázala léčba aripiprazolem vyšší účinnost než placebo během 3 týdnů a zachování účinku srovnatelného 
s lithiem nebo haloperidolem ve 12. 

týdnu. Léčba aripiprazolem rovněž vykázala srovnatelnou účinnost s 

lithiem nebo haloperidolem ve smy

slu podílu pacientů v symptomatické remisi mánie ve 12. týdnu. 

 
V 6týdenní, placebem kontrolované studii, která zahrnovala pacienty s manickými nebo smíšenými 

epizodami bipolární poruchy I, s nebo bez psychotických symptomů, kteří parciálně neodpovídali na léčbu 
lithiem nebo valproátem v monoterapii po dobu 2 

týdnů při terapeutických sérových hladinách, vykázalo 

přidání aripiprazolu jako adjuvantní terapie vyšší účinnost ve snížení manických symptomů než léčba 
lithiem nebo valproátem v monoterapii. 
 
Ve 26týdenní, placebem kontrolované studii, následované 74týdenní prodlouženou fází, u manických 

pacientů, kteří dosáhli remise při léčbě aripiprazolem během stabilizační fáze před randomizací, vykázal 

aripiprazol vyšší účinnost než placebo v prevenci bipolární recidivy, zejména v prevenci recidivy mánie, 

avšak neprokázal vyšší účinnost oproti placebu v prevenci recidivy deprese. 
 

V 52týdenní, placebem kontrolované studii u pacientů s manickými nebo smíšenými epizodami bipolární 

poruchy I, kteří dosáhli udržované remise (Y-MRS a MADRS celkové množství ≤ 12) při adjuvantní 

léčbě aripiprazolem (10 mg/den až 30 mg/den) k lithiu nebo valproátu po dobu 12 následujících týdnů, 

prokázal adjuvantní aripiprazol vyšší účinnost oproti placebu ve snížení rizika v prevenci bipolární 
recidivy o 46 

% (poměr rizik = 0,54) a oproti placebu jako adjuvantní léčbě prokázal snížení rizika 

v prevenci recidivy mánie o 65 

% (poměr rizik = 0,35), ale neprokázal vyšší účinnost oproti placebu 

v prevenci návratu deprese. Aripiprazol v adjuvant

ní léčbě prokázal vyšší účinnost oproti placebu 

měřenou pomocí globální klinické škály závažnosti choroby (mánie) CGI-BP. V této studii pacienti léčeni 

buď lithiem v otevřené studii, nebo valproátem v monoterapii podstoupili stanovení parciální rezistence. 

Pacienti byli stabilizováni po dobu alespoň 12 po sobě jdoucích týdnů kombinací aripiprazolu a daného 
stabilizátoru nálady. 

Stabilizovaní pacienti pak byli randomizováni a pokračovali se stejným 

stabilizátorem nálady a s aripiprazolem nebo placebem v dvoj

itě zaslepené studii. Byly stanoveny 4 

podskupiny v randomizované fázi, a to: aripiprazol + lithium; aripiprazol + valproát; placebo + lithium; 
placebo + valproát. Podle Kaplan-

Meiera míra rekurence ku jakékoliv epizodě nálad při adjuvantní terapii 

byla 16 % u kombinace aripiprazol + lithium a 18 % pro aripiprazol + valproát ve srovnání s 45 % pro 
placebo + lithium a 19 % pro placebo + valproát. 
 

Pediatrická populace 
 

 

56 

Schizofrenie u dospívajících 
V 6týdenní placebem kontrolované studii, do které bylo zahrnuto 302 dospívajících 

pacientů se 

schizofrenií (13-17 

let), s pozitivními nebo negativními symptomy, bylo s aripiprazolem spojeno větší, 

statisticky signifikantn

ě větší zlepšení psychotických příznaků ve srovnání s placebem. V subanalýze 

dospívajících ve věku mezi 15 až 17 lety, představujících 74 % z celkové zařazené populace, bylo během 

26týdenního otevřeného pokračování studie pozorováno zachování účinku. 
 

V randomizovaném, dvojitě zaslepeném, placebem kontrolovaném hodnocení v délce 60 až 89 týdnů s 
dospívajícími subjekty se schizofrenií (n = 

146; věk 13-17 let) byl statisticky významný rozdíl ve výskytu 

recidivy psychotických příznaků mezi skupinami užívajícími aripiprazol (19,39 %) a placebo (37,50 %). 
Bodový odhad p

oměru rizik (HR) byl 0,461 (95% interval spolehlivosti, 0,242-0,879) v celé populaci. 

V analýzách podskupin byl bodový odhad HR 0,495 u subjekt

ů ve věku 13 až 14 let ve srovnání s 0,454 u 

subjektů ve věku 15 až 17 let. Nicméně odhad poměru rizik (HR) pro mladší skupinu (13-14 let) 
nebyl 

přesný, kdy odrážel menší počet subjektů v dané skupině (aripiprazol, n = 29; placebo, n = 12) a 

interval spolehlivosti pro tento odhad (v rozsahu od 0,151 až 1,628) neumožnil učinit závěry ohledně 

přítomnosti léčebného účinku. Naproti tomu 95% interval spolehlivosti pro HR ve starší podskupině 
(aripiprazol, n = 69; placebo, n = 36) 

byl 0,242 až 0,879, a proto mohl být stanoven léčebný účinek u 

starších pacientů. 
 

Manické epizody u bipolární poruchy u dětí a dospívajících 
Aripiprazol byl hodnocen ve 30týdenní placebem kontrolované studii, do které bylo zahrnuto 296 

dětí 

a dospívajících (10-17 

let) splňujících DSM-IV kritéria pro bipolární poruchu I s manickými a smíšenými 

epizodami a s 

psychotickými rysy nebo bez nich a majících při vstupu do studie Y-MRS skóre ≥ 20. Mezi 

pacienty zařazenými do hodnocení primární účinnosti mělo 139 pacientů zároveň jako komorbiditu 
diagnostikovánu ADHD. 
 
Prokázala se superiorita aripiprazolu ve srovnání s 

placebem ve změně celkového Y-MRS skóre mezi 

zahájením studie a 4. resp. 12. 

týdnem. V později provedené analýze bylo zlepšení v porovnání 

placebem výraznější u pacientů s ADHD komorbiditou než u pacientů bez ní, kde se neprojevil žádný 

rozdíl ve srovnání s placebem. Prevence recidiv nebyla hodnocena. 
 

K nejčastějším nežádoucím účinkům, vyžadujícím neodkladnou léčbu patřily u pacientů s dávkou 30 mg 
extrapyramidová porucha (28,3 %), somnolence (27,3 %), bolesti hlavy (23,2 %,) a nauzea (14,1 %). 

Průměrný nárůst tělesné hmotnosti po 30 týdnech léčby byl 2,9 kg ve srovnání s 0,98 kg u pacientů 

léčených placebem. 
 

Podrážděnost spojená s autistickou poruchou u dětských pacientů (viz bod 4.2) 

Aripiprazol byl hodnocen u pacientů ve věku od 6 do 17 let ve dvou 8týdenních, placebem 

kontrolovaných studiích [jedna s proměnlivou dávkou (2-15 mg/den) a druhá s fixní dávkou (5, 10 nebo 
15 

mg/den)] a v jedné 52týdenní otevřené studii. Dávkování v těchto studiích bylo zahájeno dávkou 

2 mg/den, po týdnu bylo zvýšeno na 5 mg/den a dále zvýšeno o 5 

mg/den v týdenních přírůstcích až do 

dosažení cílové dávky. Více než 75 

% pacientů bylo mladších 13 let. Aripiprazol prokázal statisticky lepší 

účinnost ve srovnání s placebem na podstupnici problematického chování (the Aberrant Behaviour 

Checklist Irritability subscale). Nicméně klinická závažnost těchto zjištění nebyla stanovena. 

Bezpečnostní profil zahrnoval přírůstek tělesné hmotnosti a změny v prolaktinových hladinách. Délka 

dlouhodobé bezpečnostní studie byla omezena na 52 týdnů. Souhrnně byla ve studiích s aripiprazolem 
pozorovaná incidence nízkých h

ladin sérového prolaktinu u děvčat (< 3 ng/ml) 27/46 (58,7 %) a u chlapců 

(< 2 ng/ml) 258/298 (86,6 

%). V placebem kontrolovaných studiích byl průměrný přírůstek tělesné 

hmotnosti 0,4 kg u placeba a 1,6 kg u aripiprazolu. 
 

Aripiprazol byl rovněž hodnocen v dlouhodobé udržovací studii kontrolované placebem. Po stabilizační 
fázi na aripiprazolu (2-15 mg/den) v délce 13-26 

týdnů byli pacienti se stabilní odpovědí buď dále 

udržováni na aripiprazolu nebo převedeni na placebo po dobu dalších 16 týdnů. Míra relapsu podle 

 

57 

Kaplana-

Meiera činila v 16. týdnu 35 % u aripiprazolu a 52 % u placeba; poměr rizika relapsu během 

16 

týdnů (aripiprazol/placebo) byl 0,57 (statisticky nevýznamný rozdíl). Průměrný přírůstek tělesné 

hmotnosti během stabilizační fáze (až 26 týdnů) při užívání aripiprazolu byl 3,2 kg a další průměrný 

přírůstek ve výši 2,2 kg (ve srovnání s 0,6 kg u placeba) byl pozorován ve druhé fázi (16 týdnů) studie. 

Extrapyramidové příznaky byly hlášeny hlavně během stabilizační fáze u 17 % pacientů, přičemž výskyt 
tremoru dosahoval 6,5 %. 

 

Tiky související s Touretteovým syndromem u pediatrické populace (viz bod 4.2) 

Účinnost aripiprazolu byla studována u pediatrických subjektů s Touretteovým syndromem (aripiprazol: 
n = 99, placebo: n = 44) v randomizované, dvojit

ě zaslepené, placebem kontrolované, 8týdenní studii s 

použitím designu léčebné skupiny užívající fixní dávku podle tělesné hmotnosti v rozsahu 5 mg/den až 
20 

mg/den a při startovací dávce 2 mg. Pacienti byli ve věku 7-17 let a jejich průměrné celkové skóre tiků 

na Yaleské globální škále závažnosti tiků (TTS-YGTSS) ve výchozím stavu bylo 30. U aripiprazolu bylo 

prokázáno zlepšení ve změně TTS-YGTSS mezi výchozím stavem a 8. týdnem ve výši 13,35 u skupiny s 
nízkou dávkou (5 mg nebo 10 mg) a 16,94 u skupiny s vysokou dávkou (10 mg nebo 20 mg) ve srovnání 

se zlepšením ve výši 7,09 ve skupině užívající placebo. 
 

V 10týdenní, randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii prováděné v Jižní Koreji 

byla také hodnocena účinnost aripiprazolu u pediatrických subjektů trpících Touretteovým syndromem 
(aripiprazol: n = 32, placebo: n = 

29) při flexibilním rozsahu dávky 2 mg/den až 20 mg/den a počáteční 

dávce 2 

mg. Pacientům bylo 6-18 let a jejich průměrné skóre v TTS-YGTSS ve výchozím stavu bylo 29. 

U skupi

ny užívající aripiprazol bylo prokázáno zlepšení změny v TTS-YGTSS mezi výchozím stavem a 

10. 

týdnem ve výši 14,97 ve srovnání se zlepšením ve výši 9,62 ve skupině užívající placebo. 

 

V žádném z těchto krátkodobých hodnocení nebyla stanovena klinická relevance zjištění účinnosti s 

ohledem na míru léčebného efektu ve srovnání s velkým placebo efektem a nejasnými vlivy týkajícími se 

psychosociálního fungování. Nejsou k dispozici žádné dlouhodobé údaje týkající se účinnosti a 

bezpečnosti aripiprazolu u tohoto fluktuujícího syndromu. 
 

Evropská agentura pro léčivé přípravky udělila odklad povinnosti předložit výsledky studií s přípravkem 

ABILIFY u jedné nebo více podskupin pediatrické populace v léčbě schizofrenie a v léčbě bipolární 
afektivní poruchy (informace o použití u 

dětí viz bod 4.2). 

 
5.2 

Farmakokinetické vlastnosti 

 
Absorpce 
 

Aripiprazol je dobře absorbován, a vrchol plazmatických koncentrací je dosahován během 3-5 hodin po 

podání. Aripiprazol podléhá minimálně presystémovému metabolizmu. Absolutní biologická dostupnost 
perorální lékové formy v 

podobě tablet je 87 %. Jídlo s vysokým obsahem tuku nemá žádná vliv na 

farmakokinetiku aripiprazolu. 
 
Distribuce 
 

Aripiprazol je dobře distribuován do celého těla a zdánlivý distribuční objem 4,9 l/kg svědčí pro rozsáhlou 
extravaskulární distribuci. V terapeutických koncentracích se aripiprazol a dehydro-aripiprazol váže na 
sérové proteiny více než v 99 

%, především na albumin. 

 
Biotransformace 
 

Aripiprazol se významně metabolizuje v játrech, převážně třemi biotransformačními cestami: 
dehydrogenací, hydroxylací a N-

dealkylací. Na základě studií in vitro, jsou za dehydrogenaci 

hydroxylaci aripiprazolu zodpovědné enzymy CYP3A4 a CYP2D6, a N-dealkylace je katalyzována 

 

58 

pomocí CYP3A4. Aripipra

zol představuje v systémovém oběhu převládající podíl. Aktivní metabolit 

dehydro-

aripiprazol představuje, při rovnovážném stavu, kolem 40 % AUC aripiprazolu v plazmě. 

 
Eliminace 
 

Průměrný poločas eliminace aripiprazolu je přibližně 75 hodin u rychlých metabolizátorů CYP2D6 

přibližně 146 hodin u pomalých metabolizátorů CYP2D6. 

 

Celková tělesná clearance aripiprazolu je převážně hepatální a je 0,7 ml/min/kg. 
 
Po jednorázové perorální dávce 

radioaktivně označeného [

14

C] aripiprazolu bylo přibližně 27 % podané 

radioaktivity nalezeno v 

moči a přibližně 60 % ve stolici. Méně než 1 % nezměněného aripiprazolu se 

vyloučilo močí a asi 18 % se vyloučilo v nezměněné formě stolicí. 
 

Perorální roztok 

Při perorálním podání ve formě roztoku je aripiprazol je velmi dobře absorbován. Při ekvivalentních 
dávkách byl vrchol plazmatických koncentrací aripiprazolu (C

max

) z 

roztoku o něco vyšší, avšak 

systémová expozice (AUC) byla stejná jako u tablet. V studii relativní biologické dostupnosti 
porovnávající farmakokinetiku 30 mg aripiprazolu jako perorálního roztoku s 30 mg aripiprazolu tablety u 

zdravých jedinců byl poměr geometrického průměru hodnot C

max 

roztoku vůči tabletám 122 % (n = 30). 

Farmakokinetika jednorázové dávky aripiprazolu byla lineární a úměrná dávce. 
 
Pediatrická populace 
 
Farmakokinetika aripiprazolu a dehydro-

aripiprazolu u pediatrických pacientů ve věku 10 až 17 let byla 

po úpravě podle rozdílů v tělesné hmotnosti podobná jako u dospělých. 
 
Farmakokinetika u 

zvláštních skupin pacientů 

 

Staří pacienti 
Neexistují žádné rozdíly ve farmakokinetice aripiprazolu mezi staršími a mladšími zdravými jedinci, ani 

nebyl nalezen věkový rozdíl ve farmakokinetice při analýze populace schizofrenních pacientů. 
 

Pohlaví 
Neexistují žádné rozdíly ve farmakokinetice aripiprazolu mezi zdravými osobami mužského a ženského 

pohlaví, ani při analýze populace pacientů se schizofrenií nebyl zjištěn rozdíl ve farmakokinetice 

způsobený pohlavím. 
 

Kouření 

Hodnocení farmakokinetiky v populaci neodhalilo žádné klinicky významné účinky kouření na 
farmakokinetiku aripiprazolu. 
 

Rasa 
Hodnocení farmakokinetiky aripiprazolu v populaci neodhalilo žádné odlišnosti ve farmakokinetice 
aripiprazolu související s rasou. 
 

Porucha funkce ledvin 
Farmakokinetické ukazatele aripiprazolu a dehydro-aripiprazolu byly u 

pacientů s těžkým onemocněním 

ledvin stejné jako ve srovnání s mladými zdravými jedinci. 
 

Porucha funkce jater 
Studie jednotlivých dávek u 

jedinců s různým stupněm jaterní cirhózy (třída A, B a C dle Child-Pugh), 

neodhalila signifikantní vliv jaterníh

o onemocnění na farmakokinetiku aripiprazolu a dehydro-

 

59 

aripiprazolu, ale do studie byli zařazeni pouze 3 pacienti s jaterní cirhózou třídy C, což je nedostatečné pro 

vyvození závěrů na základě jejich metabolické kapacity. 
 
5.3 

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 

 

Neklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po 

opakovaném podávání, genotoxicity, hodnocení kancerogenního potenciálu, reprodukční a vývojové 
toxicity neodhalily žádné zvláštní riziko pro 

člověka. 

 

Toxikologicky signifikantní účinky byly pozorovány pouze po dávkách nebo expozicích dostatečně 

převyšujících maximální dávky nebo expozici u člověka, což ukazuje, že účinky jsou omezené nebo 

nemají význam při klinickém použití. Zahrnují: adrenokortikální toxicitu závislou na dávce (nahromadění 
pigmentu lipofuscinu a/nebo ztráta parenchymatózních 

buněk) u potkanů po 104 týdnech při dávce 

20-60 mg/kg/den (3 

až 10násobek průměrných hodnot AUC v rovnovážném stavu při maximální 

doporučené dávce u člověka) a zvýšený výskyt adrenokortikálních karcinomů a kombinovaných 

adrenokortikálních adenomů/karcinomů u samic potkanů při dávce 60 mg/kg/den (10násobek průměrných 
hodnot AUC v 

rovnovážném stavu při maximální doporučené dávce u člověka). Nejvyšší nekancerogenní 

expozice u samic potkanů byla 7krát vyšší než expozice u člověka doporučenou dávkou. 
 

Dalším nálezem byla cholelithiáza jako následek precipitace sulfátových konjugátů hydroxymetabolitů 

aripiprazolu ve žluči opic po opakovaných perorálních dávkách 25-125 mg/kg/den (1 až 3násobek 

průměrných hodnot AUC v rovnovážném stavu při maximální doporučené klinické dávce nebo 
16 až 81násobek maximální 

doporučené dávky u člověka stanovené v mg/m

2

). Avšak koncentrace 

sulfátových konjugátů hydroxy-aripiprazolu v lidské žluči při nejvyšší doporučené dávce, 30 mg denně, 
nebyly vyšší než 6 % 

koncentrace ve žluči zjištěných u opic v 39týdenní studii a jsou značně pod jejich 

limitem rozpustnosti 

in vitro (6 %)

 

Ve studiích toxicity opakovaných dávek podávaných mláďatům potkanů a psů byl profil toxicity 

aripiprazolu srovnatelný s tím, který byl pozorován u dospělých zvířat, neurotoxicita nebo nežádoucí 

účinky na vývoj se nevyskytly. 
 

Na základě výsledků kompletní škály standardních testů genotoxicity není aripiprazol pokládán za 
genotoxický. V 

reprodukčních studiích toxicity aripiprazol nepoškodil fertilitu. Vývojová toxicita, včetně 

na dávce závislé opožděné osifikace u plodu a možných teratogenních účinků, byla pozorována u potkanů 

při dávkách vedoucích k subterapeutické expozici (odvozené od AUC) a u králíků při dávkách vedoucích 
k expozici 3 a 

11násobné než jsou průměrné hodnoty AUC v rovnovážném stavu u maximálně 

doporučené klinické dávky. Toxické působení na matku se objevilo při dávkách podobných těm, které 
vyvolaly vývojovou toxicitu. 
 
 
6. 

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 

 
6.1 

Seznam pomocných látek 

 
Dinatrium-edetát 
Fruktosa 
Glycerin 

Kyselina mléčná 
Methylparaben (E 218) 
Propylenglykol 
Propylparaben (E 216) 
Hydroxid sodný 
Sacharosa 

 

60 

Čištěná voda 
Krémové p

řírodní pomerančové aroma 

 
6.2 

Inkompatibility 

 

Perorální roztok nesmí být před podáním naředěn jinými tekutinami nebo smíchán s jakýmkoli jídlem. 
 
6.3 

Doba použitelnosti 

 
3 roky 

Po prvním otevření: 6 měsíců. 
 
6.4 

Zvláštní opatření pro uchovávání 

 

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. 

Podmínky uchovávání tohoto léčivého přípravku po jeho prvním otevření jsou uvedeny v bodě 6.3. 
 
6.5 

Druh obalu a obsah balení 

 
PET-lahve s 

dětským bezpečnostním uzávěrem z polypropylenu o obsahu 50, 150 nebo 480 ml v lahvi. 

Balení obsahuje 1 lahev a kalibrovanou odměrku z polypropylenu se stupnicí po 2,5 ml a kalibrované 
kapátko z polyethylenu nízké hustoty se stupnicí po 0,5 ml. 
 
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 
 
6.6 

Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku 

 

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky. 
 
 
7. 

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 

 
Otsuka Pharmaceutical Europe Ltd. 
Gallions, Wexham Springs, Framewood Road, 
Wexham, SL3 6PJ 
Velká Británie 
 
 
8. 

REGIS

TRAČNÍ ČÍSLO(A) 

 
EU/1/04/276/033 (1 mg/ml, lahev o obsahu 50 ml) 
EU/1/04/276/034 (1 mg/ml, lahev o obsahu 150 ml) 
EU/1/04/276/035 (1 mg/ml, lahev o obsahu 480 ml) 
 
 
9. 

DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 

 

Datum první registrace: 4. června 2004 
Da

tum posledního prodloužení registrace: 4. června 2009 

 
 
10. 

DATUM REVIZE TEXTU 

 

 

61 

{MM.RRRR} 
 

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské 

agentury pro léčivé přípravky 

http://www.ema.europa.eu

. 

 

62 

1. 

NÁZEV PŘÍPRAVKU 

 
ABILIFY 7,5 

mg/ml injekční roztok 

 
 
2. 

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 

 
1 ml obsahuje 7,5 mg aripiprazolum. 

Jedna injekční lahvička obsahuje 9,75 mg aripiprazolum. 

 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. 

LÉKOVÁ FORMA 

 

Injekční roztok 
 

Čirý bezbarvý vodnatý roztok. 
 
 
4. 

KLINICKÉ ÚDAJE 

 
4.1 

Terapeutické indikace 

 

ABILIFY injekční roztok je indikován k rychlému zvládnutí agitovanosti a poruch chování u dospělých 

pacientů se schizofrenií anebo s manickými epizodami u bipolární poruchy I, když není vhodná perorální 
terapie. 
 

Jakmile je to klinicky možné, je třeba léčbu injekčním roztokem ABILIFY ukončit, a zahájit léčbu 
perorálním aripiprazolem. 
 
4.2 

Dávkování a způsob podání 

 
Dávkování 
 

Doporučená počáteční dávka injekčního roztoku ABILIFY je 9,75 mg (1,3 ml), podávána jako 

jednorázová intramuskulární injekce. Účinné dávkovací rozpětí injekčního roztoku ABILIFY v jedné 
injekci je 5,25-15 mg. Nižší dávku 5,25 mg (0,7 

ml) lze aplikovat na základě posouzení individuálního 

klinického stavu, kdy je pot

řeba vzít v úvahu již podanou medikaci v rámci udržovací nebo akutní léčby 

(viz bod 

4.5). Druhá injekce se může podle individuálního klinického stavu aplikovat 2 hodiny po první 

injekci a v průběhu 24 hodin nesmí být aplikovány více než tři injekce. 
 
Maximální denní dávka aripiprazolu je 30 

mg (včetně všech lékových forem ABILIFY). 

 
Je-

li indikováno pokračování léčby perorálním aripiprazolem, viz Souhrn údajů o přípravku pro ABILIFY 

tablety, ABILIFY tablety dispergovatelné v ústech nebo ABILIFY perorální roztok. 
 
Zvláštní populace 
 

Pediatrická populace 

Bezpečnost a účinnost injekčního roztoku přípravku ABILIFY u dětí a dospívajících ve věku od 0 do 
17 let nebyla stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje. 
 

Porucha funkce jater 

 

63 

Pacienti s 

lehkou až středně těžkou poruchou jater nevyžadují úpravu dávkování. Doporučení pro pacienty 

s těžkým postižením jater nelze stanovit, protože dostupná data nejsou dostatečná. Dávkování u těchto 

pacientů by mělo být určeno opatrně. Avšak maximální denní dávka 30 mg by měla být u pacientů 

těžkou poruchou jaterních funkcí užívána s opatrností (viz bod 5.2). 

 

Porucha funkce ledvin 
Pacienti s poruchou funkce ledvin nevyžadují úpravu dávkování. 
 

Starší osoby 

Bezpečnost a účinnost přípravku ABILIFY v léčbě schizofrenie nebo manických epizod u bipolární 
poruchy I u 

pacientů ve věku 65 let a starších nebyla stanovena. Vzhledem k větší citlivosti této populace, 

by měla být, pokud to klinické faktory dovolují, zvážena nižší počáteční dávka (viz bod 4.4). 
 

Pohlaví 
Pacientky ženy nevyžadují úpravu dávkování ve srovnání s pacienty muži (viz bod 5.2). 
 

Kuřáci 
V

zhledem ke způsobu metabolizmu přípravku aripiprazolum, kuřáci nevyžadují úpravu dávkování (viz 

bod 4.5). 
 

Úprava dávky z důvodu interakcí 

případě současného podávání aripiprazolu a silných inhibitorů CYP3A4 nebo CYP2D6 má být dávka 

aripiprazolu snížena. Když se z kombinované terapie inhibitory CYP3A4 nebo CYP2D6 vysadí, dávka 
aripiprazolu se má zvýšit (viz bod 4.5). 

případě současného podávání aripiprazolu a silných induktorů CYP3A4 by dávka aripiprazolu měla být 

zvýšena. Je-li induktor CYP3A4 z 

kombinované terapie vyřazen, dávka aripiprazolu má být snížena na 

doporučenou dávku (viz bod 4.5). 
 

Způsob podání 
 

ABILIFY injekční roztok je určen k intramuskulárnímu podání. 
 

Pro zlepšení vstřebání a minimalizaci variability je doporučeno aplikovat injekci do deltového nebo 

hluboko do velkého hýžďového svalu a vyhnout se tukovým oblastem. 
 

ABILIFY injekční roztok se nesmí podávat intravenózně ani subkutánně. 
 
J

e připraven k okamžitému použití a je určen pouze ke krátkodobému používání (viz bod 5.1). 

 
4.3 

Kontraindikace 

 
Hypersenzitivita 

na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 

 
4.4 

Zvláštní upozornění a opatření pro použití 

 

Účinnost injekčního roztoku ABILIFY u pacientů s agitací a poruchami chování byla stanovena pouze pro 
schizofrenii a manické epizody u bipolární poruchy I. 
 

Současné podání injekčních antipsychotik a parenterálních benzodiazepinů může být provázeno 
na

dměrnou sedací a kardiorespirační depresí. 

Je-

li kromě injekčního roztoku aripiprazolu nutno podat také parenterální benzodiazepin, je třeba pacienty 

monitorovat, zda se u nich neprojevuje nadměrná sedace a ortostatická hypotenze (viz bod 4.5). 
 

 

64 

Pacienty, 

kterým je aplikován injekční roztok ABILIFY, je třeba sledovat kvůli projevům ortostatické 

hypotenze. U pacientů je potřeba pravidelně monitorovat krevní tlak, puls, dechovou frekvenci a stupeň 

vědomí. 
 

Bezpečnost a účinnost injekčního roztoku ABILIFY nebyla hodnocena u pacientů intoxikovaných 

alkoholem či léčivými přípravky (ať na lékařský předpis nebo nedovolených). 
 
Zlepšení klinického stavu pacienta se v 

průběhu antipsychotické léčby může objevit po několika dnech až 

týdnech. Pacienti mají 

být pečlivě sledováni po celou dobu tohoto období. 

 
Sebevražedné sklony 
 

Výskyt sebevražedného chování je vlastní psychotickým onemocněním a poruchám nálady a v některých 

případech byl hlášen časně po zahájení nebo změně antipsychotické léčby, včetně léčby aripiprazolem (viz 
bod 

4.8). Antipsychotická léčba má být provázena důkladnou kontrolou vysoce rizikových pacientů. 

 

Kardiovaskulární onemocnění 
 
Aripiprazol se má užívat s 

opatrností u pacientů se známým kardiovaskulárním onemocněním (infarkt 

myokardu nebo ischemická 

choroba srdeční v anamnéze, srdeční selhání nebo abnormality převodu), 

cerebrovaskulárním onemocněním, stavy, které by mohly pacienty predisponovat k hypotenzi 

(dehydratace, hypovolémie a léčby antihypertenzivy) nebo s hypertenzí včetně akcelerované nebo maligní. 

Při užívání antipsychotických léků byly hlášeny případy žilního trombembolismu (VTE). Protože se 

pacientů léčených antipsychotiky často projevují získané rizikové faktory pro VTE, měly by být zjištěny 

všechny možné rizikové faktory pro VTE před a během léčby aripiprazolem a měla by být provedena 

preventivní opatření. 
 
Prodloužení QT intervalu 
 

V klinických studiích léčby pomocí perorálního aripiprazolu byla incidence prodloužení intervalu QT 
srovnatelná s placebem. Aripiprazol má být používán s o

patrností u pacientů s prodloužením QT v rodinné 

anamnéze (viz bod 4.8). 
 
Tardivní dyskineze 
 

jednoročních nebo kratších klinických studiích byly případy akutní dyskineze vzniklé v průběhu léčby 

aripiprazolem hlášeny méně často. Pokud se u pacienta užívajícího aripiprazol známky a příznaky tardivní 

dyskineze objeví, mělo by se zvážit snížení dávky nebo přerušení léčby (viz bod 4.8). Tyto příznaky se 

mohou dočasně zhoršit nebo mohou dokonce vzniknout až po přerušení léčby. 
 
Další 

extrapyramidové příznaky 

 
V pediatrických klinických studiích s aripiprazolem byla pozorována akatizie a parkinsonismus. Pokud se 
u pacienta užívajícího aripiprazol 

objeví známky a příznaky jiných EPS, je třeba zvážit snížení dávky a 

přísné klinické sledování. 
 
Neuroleptický maligní syndrom (NMS) 
 

NMS je potenciálně fatální komplex příznaků související s antipsychotiky. V klinických studiích byly 
v souvislosti s 

léčbou aripiprazolem hlášeny vzácné případy NMS. NMS se klinicky manifestuje 

hyperpyrexií, svalovou rigiditou, alterací duševního stavu a projevy instability autonomního nervového 
systému (nepravidelný tep nebo krevní tlak, tachykardie, profuzní pocení a 

srdeční arytmie). Mezi další 

příznaky může patřit zvýšení kreatinfosfokinázy, myoglobinurie (rhabdomyolýza) a akutní selhání ledvin. 

 

65 

Avšak byly hlášeny případy, kdy zvýšení kreatinfosfokinázy a rabdomyolýza nebyly nutně v souvislosti 
s NMS. Objeví-li se u 

pacienta známky a příznaky příznačné pro NMS nebo nevysvětlitelná vysoká 

horečka bez dalších klinických projevů NMS, podávání všech antipsychotik, včetně přípravku 
aripiprazolu

, musí být přerušeno. 

 
Záchvaty 
 
V klinických studiích byly 

méně často hlášeny případy epileptických záchvatů v průběhu léčby 

aripiprazolem. Proto u 

pacientů, kteří mají záchvatovité onemocnění v anamnéze nebo mají stavy 

provázené záchvaty, vyžaduje užití aripiprazolu opatrnost (viz bod 4.8). 
 
Starší pacienti s 

psychotickými příznaky spojenými s demencí 

 

Zvýšená mortalita 

Ve třech placebem kontrolovaných studiích s aripiprazolem (n = 938; průměrný věk: 82,4 let; rozpětí: 56-
99 

let) u starších pacientů s psychotickými příznaky spojenými s Alzheimerovou nemocí měli pacienti 

léčení aripiprazolem zvýšené riziko úmrtí ve srovnání s placebem. Výskyt úmrtí ve skupině pacientů 

léčených aripiprazolem byl 3,5 % ve srovnání s 1,7 % v placebové skupině. Ačkoliv příčiny úmrtí byly 

různé, zdá se, že většina úmrtí byla buď původu kardiovaskulárního (např. srdeční selhání, náhlá smrt) 

nebo infekčního (např. pneumonie) (viz bod 4.8). 

 

Cerebrovaskulární nežádoucí účinky 
Ve s

tejných studiích byly u pacientů zaznamenány cerebrovaskulární nežádoucí účinky (např. cévní 

mozková příhoda, tranzitorní ischemická ataka) včetně úmrtí (průměrný věk: 84 let, rozpětí: 78-88 let). 

Celkově byly u pacientů léčených aripiprazolem zaznamenány nežádoucí účinky u 1,3 % pacientů ve 
srovnání s 0,6 

% pacientů v placebové skupině v těchto studiích. Tento rozdíl nebyl statisticky významný, 

avšak v jedné studii s fixní dávkou byl signifikantní vztah mezi dávkou a výskytem cerebrovaskulárních 
nežádoucíc

h účinků u pacientů léčených aripiprazolem (viz bod 4.8). 

 
Aripiprazol 

není určen k léčbě pacientů s psychózou spojenou s demencí. 

 
Hyperglykémie a diabetes mellitus 
 
Hyperglykémie, v 

některých případech extrémní a spojená s ketoacidózou, hyperosmolárním kómatem 

nebo úmrtím, byla zaznamenána u pacientů léčených atypickými antipsychotiky, včetně aripiprazolu. 
Rizikové faktory, které mohou predisponovat pacienty k 

těžkým komplikacím, zahrnují obezitu a výskyt 

diabetu v 

rodině. V klinických studiích s aripiprazolem nebyly zaznamenány žádné signifikantní rozdíly 

ve výskytu nežádoucích účinků spojených s hyperglykémií (včetně diabetu) anebo abnormální glykemické 
laboratorních hodnoty ve srovnání s 

placebem. Konkrétní odhady rizika umožňující přímé srovnání 

nežádo

ucích účinků spojených s hyperglykémií u pacientů léčených aripiprazolem a jinými atypickými 

antipsychotiky nejsou dostupné. 

Pacienti léčeni jakýmikoli antipsychotiky včetně aripiprazolu by měli být 

sledováni kvůli známkám a příznakům hyperglykémie (polydipsie, polyurie, polyfagie a slabost) a 
pacienti s diabetes mellitus nebo s faktory rizikovými pro diabetes mellitus mají 

být pravidelně sledováni 

z hlediska možného zhoršení glukózové tolerance (viz bod 4.8). 
 
Hypersenzitivita 
 
P

ři podávání aripiprazolu se mohou objevit hypersenzitivní reakce, charakterizované alergickými příznaky 

(viz bod 4.8). 
 

Zvýšení tělesné hmotnosti 
 
Zvýšení 

tělesné hmotnosti je často zaznamenáno u pacientů se schizofrenií a bipolární mánií kvůli 

 

66 

komorbiditám, užívání antipsychotik, o 

nichž je známo, že způsobují zvýšení tělesné hmotnosti, 

nevhodnému životnímu stylu, což může vést k těžkým komplikacím. Během postmarketingového 

sledování bylo u pacientů užívajících aripiprazol zaznamenáno zvýšení tělesné hmotnosti. Pokud k němu 
dojde, j

e obvykle spojeno s významnými rizikovými faktory, jako jsou diabetes, onemocnění štítné žlázy 

nebo adenom hypofýzy v anamnéze. V 

klinických studiích nebylo prokázáno, že aripiprazol způsobuje 

klinicky významné zvýšení hmotnosti u dospělých (viz bod 5.1). V klinických studiích u dospívajících 
pacient

ů s bipolární mánií se po 4 týdnech léčby aripiprazolem prokázalo zvýšení tělesné hmotnosti. 

Nárůst tělesné hmotnosti je třeba u dospívajících pacientů s bipolární mánií monitorovat. Pokud je nárůst 

tělesné hmotnosti klinicky významný, je třeba zvážit snížení dávky (viz bod 4.8). 
 
Dysfagie 
 
Ezofageální dysmotilita a aspirace byly pozorovány ve spojení s užíváním antipsychotik

, včetně 

aripiprazolu. Aripiprazol má být užíván s 

opatrností u pacientů s rizikem aspirační pneumonie. 

 

Patologické hráčství a poruchy kontroly impulzivního chování 
 

Pacienti mohou při užívání aripiprazolu pociťovat větší nutkání, zejména k hazardnímu hraní, a 
neschopnost tato nutkání kontrolovat. Jiná hlášená nutkání zahrnují: zvýšená sexuální nutkání, nutkavé 

nakupování, záchvatovité nebo kompulzivní přejídání se a jiné impulzivní a kompulzivní chování. Je 

důležité, aby se osoby, které lék předepisují, konkrétně zeptaly pacientů nebo jejich pečovatelů na rozvoj 
nových nebo zesílení stávajících 

nutkání v oblasti hráčství, sexuálních nutkání, kompulzivního 

nakupování, záchvatovitého nebo kompulzivního přejídání se nebo jiných nutkání během léčby 
aripiprazolem

. Je třeba mít na paměti, že příznaky poruch kontroly impulzivního chování mohou být 

sp

ojeny se základním onemocněním; v některých případech však bylo hlášeno, že nutkání ustala, když 

byla dávka snížena nebo když byl lék vysazen. Pokud nejsou poruchy kontroly impulzivního chování 

rozpoznány, mohou vést k újmě u pacienta a jiných osob. Pokud se u pacienta při užívání aripiprazolu 
rozvinou taková nutkání, zvažte snížení dávky nebo vysazení léku (viz bod 4.8). 
 
Pacienti s komorbiditou ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) 
 
P

řestože je současný výskyt bipolární poruchy I a ADHD častý, jsou k dispozici jen velmi omezené údaje 

o současném podávání aripiprazolu a stimulancií. Proto je třeba zvláštní opatrnosti, pokud jsou tyto léky 

podávány současně. 
 
4.5 

Interakce s 

jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 

 
Pro 

injekční roztok přípravku ABILIFY nebyly prováděny žádné specifické studie interakcí. Informace 

uvedené níže byly převzaty ze studií s perorálně podávaným aripiprazolem. 
 

Aripiprazol může zvyšovat účinek některých antihypertenzivních léčivých přípravků kvůli svému 
antagonismu k 

α

1

-

adrenergním receptorům. 

 
Vzhledem k 

primárnímu účinku aripiprazolu na CNS je zapotřebí věnovat zvýšenou pozornost podávání 

aripiprazolu v kombinaci s 

alkoholem nebo jinými léčivými přípravky působícími na CNS, které mají 

podobné nežádoucí účinky, jako je např. sedace (viz bod 4.8). 
 

Pokud je aripiprazol podáván souběžně s léčivými přípravky, o nichž je známo, že prodlužují interval QT 

nebo způsobují nerovnováhu elektrolytů, je nutné zachovat opatrnost. 
 

Možnost ovlivnění injekčního roztoku aripiprazolu jinými léčivými přípravky 
 

Podávání injekčního roztoku lorazepamu nemělo žádný vliv na farmakokinetiku aripiprazolu při 

 

67 

souběžném podávání s injekčním roztokem ABILIFY. Avšak při studii s jednorázovou intramuskulární 
aplikací aripiprazolu (dávka 15 mg) u 

zdravých subjektů podanou souběžně s intramuskulárním 

lorazepamem (dávka 2 

mg) byla intenzita zklidnění vyšší u kombinace ve srovnání s intenzitou 

pozorovanou při podání samotného aripiprazolu. 
 
H

2

 

antagonista famotidin, blokátor tvorby žaludeční kyseliny, snižuje rychlost absorpce aripiprazolu, ale 

tento účinek není považován za klinicky relevantní. Aripiprazol je metabolizován více způsoby pomocí 

enzymů CYP2D6 a CYP3A4, ale nikoli pomocí enzymů CYP1A. Tudíž kuřáci nevyžadují žádnou úpravu 
dávkování. 
 

Chinidin a jiné inhibitory CYP2D6 
V klinické studii s perorálním aripiprazolem na zdravých osobách zvýšil silný inhibitor enzymu CYP2D6 
(chinidin) hodnoty AUC aripiprazolu o 107 %, zatímco C

max

 

nezměnil. Hodnoty AUC a C

max

 aktivního 

metabolitu, dehydro-aripiprazolu, byly sníženy o 32 % a 47 %. Dávka aripiprazolu 

by při současném 

podávání aripiprazolu s 

chinidinem měla být snížena na přibližně polovinu předepsané dávky. Lze 

očekávat, že ostatní silné inhibitory CYP2D6, jako jsou fluoxetin a paroxetin, mají podobný účinek, 

tudíž by se mělo použít podobné snížení dávkování. 

 

Ketokonazol a jiné typy CYP3A4 inhibitorů 
V klinické studii s perorálním aripiprazolem u zdravých osob zvýšil silný inhibitor CYP3A4 
(ketokonazol) hodnoty AUC a C

max

 aripiprazolu o 63 % resp. o 37 %. Hodnoty AUC a C

max

 dehydro-

aripiprazolu se zvýšily o 77 % resp. o 43 

%. Současné užití silných inhibitorů CYP3A4 s látkami, které 

jsou metabolizovány pomocí CYP2D6 jen slabě, může vyústit ve vyšší plazmatické koncentrace 
aripiprazolu ve srovnání s 

těmi, které jsou CYP2D6 metabolizovány významně. Pokud se zvažuje 

současné podání ketokonazolu nebo jiných silných CYP3A4 inhibitorů s aripiprazolem, možný přínos pro 

pacienta by měl převážit možná rizika. V případě současného podávání ketokonazolu a aripiprazolu, by 
dávka aripiprazolu

měla být snížena na přibližně polovinu předepsané dávky. Lze očekávat, že ostatní silné 

inhibitory CYP3A4, jako je itrakonazol a inhibitory HIV-

proteáz mají podobný účinek, a tudíž by se mělo 

použít podobné snížení dávkování (viz bod 4.2). 

Po vysazení inhibitorů CYP2D6 nebo CYP3A4 by se 

dávka aripiprazolu 

měla zvýšit na úroveň, která předcházela zahájení průvodní terapie. Při souběžném 

podávání slabých inhibitorů CYP3A4 (např. diltiazem) nebo CYP2D6 (např. escitalopram) s přípravkem 

ABILIFY může dojít k mírnému zvýšení koncentrací aripiprazolu v plazmě. 
 

Karbamazepin a jiné induktory CYP3A4 

Při souběžném podávání karbamazepinu, silného induktoru CYP3A4, a perorálně podávaného 

aripiprazolu pacientům se schizofrenií nebo schizoafektivní poruchou byly geometrické průměry hodnot 
C

max

 a AUC pro aripiprazol o 68 % resp. 73 % nižší ve srovnání s podáváním aripiprazolu (30 mg) 

samotného. Obdobně byly geometrické průměry hodnot C

max

 a AUC pro dehydro-aripiprazol po podání 

karbamazepinu o 69 % resp. 71 

% nižší než ty, které byly nalezeny po léčbě samotným aripiprazolem. Je-

li aripiprazol 

podáván souběžně s karbamezepinem, dávka aripiprazolu by měla být dvojnásobná. Při 

s

ouběžném podávání aripiprazolu a jiných induktorů CYP3A4 (jako je rifampicin, rifabutin, fenytoin, 

fenobarbital, primidon, efavirenz, nevirapin a 

třezalka tečkovaná) lze očekávat podobné účinky, a proto by 

mělo být provázeno podobným zvýšením dávkování. Po vysazení silných induktorů CYP3A4 by dávka 
aripiprazolu 

měla být snížena na doporučenou dávku. 

 

Valproát a lithium 
Byl-

li současně s aripiprazolem podáván valproát nebo lithium, k žádným signifikantním změnám 

koncentrací aripiprazolu nedošlo, a proto není nutná žádná úprava dávky, když se s 

aripiprazolem zároveň 

podává valproát nebo lithium. 
 

Možnost ovlivnění jiných léčivých přípravků aripiprazolem 
 

Souběžné podávání injekčního roztoku ABILIFY s injekčním roztokem lorazepamu nemělo žádný vliv na 

 

68 

farmakokinetiku lorazepamu. Avšak při studii s jednorázovou intramuskulární aplikací aripiprazolu 
(dávka 15 

mg) u zdravých subjektů podanou souběžně s intramuskulárním lorazepamem (dávka 2 mg) 

byla ortostatická hypotenze vyšší u kombinace ve srovnání s hypotenzí pozorovanou u aripiprazolu 
samotného. 
 

V klinických studiích neměly perorální dávky aripiprazolu 10 - 30 mg/den signifikantní vliv na 

metabolizmus substrátů CYP2D6 (poměr dextromethorfan/3-methoxymorfinan), CYP2C9 (warfarin), 
CYP2C19 (omeprazol) a CYP3A4 (dextromethorfan). Navíc aripiprazol a dehydro-aripiprazol 

in vitro 

nepr

okázal schopnost ovlivnit metabolizmus zprostředkovávaný CYP1A2. Tudíž je nepravděpodobné, že 

by aripiprazol způsobil klinicky významné lékové interakce léčivých přípravků zprostředkované těmito 
enzymy. 
 

Při souběžném podávání aripiprazolu s valproátem, lithiem nebo lamotriginem nedošlo k žádným klinicky 

významným změnám v koncentracích valproátu, lithia nebo lamotriginu. 
 

Serotoninový syndrom 

U pacientů užívajících aripiprazol byly hlášeny případy serotoninového syndromu; případné známky a 

příznaky tohoto stavu se mohou vyskytnout zejména při souběžném podávání léčivých přípravků se 

serotonergními účinky, jako jsou SSRI/SNRI, nebo léčivých přípravků, o nichž je známo, že zvyšují 
koncentrace aripiprazolu (viz bod 4.8). 
 
4.6 

Fertilita, těhotenství a kojení 

 
T

ěhotenství 

 

Neexistují adekvátní dobře kontrolované studie s aripiprazolem u těhotných žen. Byly hlášeny vrozené 

vady, nicméně příčinná souvislost s aripiprazolem nebyla stanovena. Studie na zvířatech nemohly vyloučit 
možnost vývojové toxicity (viz bod 5.3). Pacientkám musí 

být doporučeno, aby v průběhu léčby 

aripiprazolem informovaly svého lékaře o tom, že otěhotněly nebo otěhotnět v průběhu léčby 
aripiprazolem zamýšlejí. Vzhledem k 

nedostatečným informacím o bezpečnosti u člověka a obavám 

vyvolaným reprod

ukčními studiemi na zvířatech, by se tento lék neměl během těhotenství užívat, aniž by 

očekávaný přínos jasně ospravedlnil potenciální riziko pro plod. 
 

U novorozenců, kteří byli během třetího trimestru těhotenství vystaveni antipsychotikům (včetně 
aripipr

azolu), existuje riziko výskytu nežádoucích účinků včetně extrapyramidových příznaků a/nebo 

příznaků z vysazení. Tyto příznaky se mohou lišit v závažnosti a délce trvání. Byly hlášeny případy 
agitovanosti, hypertonie, hypotonie, tremoru, somnolence, respir

ační tísně nebo poruch příjmu potravy. 

Novorozenci proto mají 

být pečlivě sledováni (viz bod 4.8). 

 
Kojení 
 

Aripiprazol se vylučuje do lidského mateřského mléka. Na základě posouzení prospěšnosti kojení pro dítě 

a prospěšnosti léčby pro matku je nutno rozhodnout, zda přerušit kojení nebo ukončit/přerušit léčbu 
aripiprazolem. 
 
Fertilita 
 

Na základě údajů ze studií reprodukční toxicity aripiprazol nenarušil fertilitu. 
 
4.7 

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 

 
Aripiprazol má malý až mírný vliv na sch

opnost řídit nebo obsluhovat stroje kvůli potenciálním účinkům 

na nervový systém a zrak, jako je sedace, somnolence, synkopa, rozmazané 

vidění, diplopie (viz bod 4.8). 

 

69 

 
4.8 

Nežádoucí účinky 

 

Souhrn bezpečnostního profilu 
 
V placebem kontrolovaných klinický

ch studiích byly nejčastějšími hlášenými nežádoucími účinky nauzea, 

závratě a nespavost, každý se vyskytl u více než 3 % pacientů léčených injekčním roztokem aripiprazolu. 
 

Tabulkový seznam nežádoucích účinků 
 

Incidence nežádoucích účinků souvisejících s léčbou aripiprazolem jsou uvedeny v tabulce níže. Tabulka 

vychází z nežádoucích účinků hlášených během klinických studií a/nebo při post-marketingovém užívání. 
 

Všechny nežádoucí účinky jsou uvedeny podle třídy orgánových systémů a frekvence; velmi časté 

(≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), 
velmi vzácné (< 1/10 

000) a není známo (z dostupných údajů nelze určit). V rámci každé skupiny 

frekvence jsou nežádoucí účinky uvedeny v pořadí s klesající závažností. 
 

Frekvenci nežádoucích účinků hlášených během postmarketingového používání nelze určit, protože se 

odvozuje od spontánních hlášení. V důsledku toho je frekvence těchto nežádoucích účinků kvalifikována 
jako „není známo”. 
 

 

Časté 

Méně časté 

Není známo 
 

Poruchy krve a 
lymfatického 
systému
 

 

 

Leukopenie 
Neutropenie 
Trombocytopenie 

Poruchy imunitního 
systému
 

 

 

Alergické reakce (např. 
anafylaktická reakce, angioedém, 

včetně oteklého jazyka, edému 

jazyka, edému obličeje, pruritu 

nebo kopřivky) 

Endokrinní 
poruchy
 

 

Hyperprolaktinémie 

Diabetické kóma hyperosmolární 
Diabetická ketoacidóza 

Poruchy 
metabolismu a 
výživy
 

Diabetes mellitus 

Hyperglykemie 

Hyponatremie 
Anorexie 
Snížení 

tělesné hmotnosti 

Zvýšení 

tělesné hmotnosti 

Psychiatrické 
poruchy
 

Insomnie 
Úzkost 
Neklid 

Deprese 
Hypersexualita 

Sebevražedné pokusy, 
sebevražedné myšlenky a dokonaná 
sebevražda (viz bod 4.4) 

Patologické hráčství 
Poruchy kontroly impulzivního 
chování 

Záchvatovité přejídání se 
Kompulzivní nakupování 
Poriománie 
Agrese 
Agitovanost 
Nervozita  

Poruchy nervového 
systému
 

Akatizie 
Extrapyramidová 
porucha 

Tardivní dyskineze 
Dystonie 

Neuroleptický maligní syndrom 
(NMS) 
Záchvat grand mal 

 

70 

 

Časté 

Méně časté 

Není známo 
 

Tremor 
Bolest hlavy 
Sedace 
Somnolence 

Závrať 

Serotoninový syndrom 

Porucha řeči 

Poruchy oka 

Rozmazané 

vidění 

Diplopie 

 

Srdeční poruchy 

 

Tachykardie 

Náhlá nevysvětlitelná smrt 
Torsades de pointes 
Prodloužení QT intervalu 
Komorové arytmie 

Srdeční zástava 
Bradykardie 

Cévní poruchy 

 

Zvýšený diastolický 
krevní tlak 
Ortostatická 
hypotenze 

Žilní tromboembolismu

s (včetně 

plicní embolie a hluboké žilní 
trombózy) 
Hypertenze 
Synkopa 

Respirační, hrudní 
a mediastinální 
poruchy
 

 

Škytavka 

Pneumonie aspirační 
Laryngospasmus 
Orofaryngeální spasmus 

Gastrointestinální 
poruchy
 

Obstipace 
Dyspepsie 
Nauzea 
Hypersekrece slin 
Zvracení 

Sucho v ústech 

Pankreatitida 
Dysfagie 
Diarea 

Břišní dyskomfort 

Žaludeční dyskomfort 

Poruchy jater a 

žlučových cest 

 

 

Selhání jater 
Hepatitida 
Ikterus 
Zvýšení alaninaminotransferázy 
(ALT) 
Zvýšení aspartátaminotransferázy 
(AST) 
Zvýšení gamaglutamyltransferázy 
(GGT) 
Zvýšení alkalické fosfatázy 

Poruchy kůže a 

podkožní tkáně 

 

 

Vyrážka 
Fotosenzitivní reakce 
Alopecie 
Hyperhidróza 

Poruchy svalové a 
kosterní soustavy a 

pojivové tkáně 

 

 

Rhabdomyolýza 
Myalgie 
Ztuhlost 

Poruchy ledvin a 

močových cest 

 

 

Močová inkontinence 

Močová retence 

Stavy spojené s 

těhotenstvím, 

šestinedělím a 
perinatálním 
obdobím
 

 

 

Syndrom z vysazení léku u 

novorozenců (viz bod 4.6) 

Poruchy 

 

 

Priapismus 

 

71 

 

Časté 

Méně časté 

Není známo 
 

reprodukčního 
systému a prsu
 
Celkové poruchy a 

reakce v místě 
aplikace
 

Únava 
 

 

Porucha termoregulace (tj. 
hypotermie, pyrexie) 
Bolest na hrudi 
Periferní otok 

Vyšetření 

 

 

Zvýšená glykemie 
Zvýšený glykosylovaný 
hemoglobin 
Kolísání hladiny glukosy v krvi 
Zvýšení kreatinfosfokinázy 

 

Popis vybraných nežádoucích účinků 
 

Extrapyramidové symptomy (EPS) 

Schizofrenie: v dlouhodobé 52 týdnů trvající kontrolované studii měli pacienti léčeni aripiprazolem nižší 
celkovou incidenci (25,8 

%) EPS včetně parkinsonismu, akatizie, dystonie a dyskineze ve srovnání 

pacienty léčenými haloperidolem (57,3 %). V dlouhodobé 26týdenní studii kontrolované placebem byla 

incidence EPS 19 

% u pacientů léčených aripiprazolem a 13,1 % u pacientů užívajících placebo. V jiné 

dlouhodobé 26týdenní kontrolované studii incidence EPS byla 14,8 

% u pacientů léčených aripiprazolem 

a 15,1 

% u pacientů léčených olanzapinem. 

 

Manické epizody u Bipolární poruchy I: ve 12týdenní kontrolované studii byla incidence EPS 23,5 % u 

pacientů léčených aripiprazolem a 53,3 % u pacientů léčených haloperidolem. V jiné 12týdenní studii byla 
incidence EPS 26,6 

% u pacientů léčených aripiprazolem a 17,6 % u pacientů léčených lithiem. V 

dlouhodobé 26týdenní udržovací fázi studie kontrolované placebem byla incidence EPS 18,2 

% u pacientů 

léčených aripiprazolem a 15,7 % u pacientů užívajících placebo. 
 

Akatizie 
V placebem kontrolované studii byl výskyt akatizie 12,1 

% u pacientů s bipolární poruchou léčených 

aripiprazolem a 3,2 

% u pacientů užívajících placebo. U pacientů se schizofrenií léčených aripiprazolem 

byla incidence akatizie 6,2 % a 3,0 % u p

acientů se schizofrenií užívajících placebo. 

 

Dystonie 
Skupinový efekt: Symptomy dystonie, dlouhotrvající abnormální kontrakce svalových skupin, se mohou 

objevit u citlivých jedinců během několika prvních dnů léčby. Mezi symptomy dystonie patří: křeče 

krčních svalů, někdy progredující až do ztuhlosti hrdla, potíže s polykáním, obtížné dýchání a/nebo 

protruze jazyka. I když se tyto symptomy mohou objevit při nízkých dávkách, častěji a s vyšší závažností 

se objevují u vysoce účinných a ve vyšších dávkách podávaných antipsychotik první generace. Zvýšené 

riziko akutní dystonie bylo pozorováno u mužů a mladších věkových skupin. 
 

Prolaktin 
V klinických studiích pro schválené indikace a v postmarketingových studiích bylo u aripiprazolu 
pozorováno jak zvýšení, tak s

nížení hladiny prolaktinu v séru ve srovnání s počátečním stavem (bod 5.1). 

 

Laboratorní parametry 

Srovnání aripiprazolu a placeba podle podílu pacientů, u nichž byly zaznamenány potenciálně klinicky 

signifikantní změny v rutinních laboratorních a lipidových parametrech (viz bod 5.1), neodhalilo žádné 

medicínsky významné odlišnosti. Většinou přechodné a asymptomatické zvýšení CPK 
(kreatinfosfokinázy) bylo pozorováno u 3,5 

% pacientů léčených aripiprazolem ve srovnání s 2,0 % 

pacientů, kteří dostávali placebo. 

 

72 

 

Patologické hráčství a jiné poruchy kontroly impulzivního chování 
U pacient

ů léčených aripiprazolem se může vyskytnout patologické hráčství, hypersexualita, kompulzivní 

nakupování a záchvatovité nebo kompulzivní přejídání se (viz bod 4.4). 
 
Hlášení pod

ezření na nežádoucí účinky 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 

pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby 

hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků 
uvedeného v 

Dodatku V

. 

 
4.9 

Předávkování 

 
V klinických studiích s 

přípravkem ABILIFY injekční roztok nebyly hlášeny žádné případy předávkování 

spojeného s 

nežádoucími účinky. Je třeba dbát na to, aby nedošlo k náhodné injekci tohoto léčivého 

přípravku do cévy. Po jakémkoliv potvrzeném předávkování / náhodné nitrožilní aplikaci nebo při 

takovém podezření je potřeba pozorně pacienta pozorovat a pokud se objeví jakákoliv lékařsky závažná 

známka nebo příznak, vyžaduje se monitorování, včetně průběžného monitoringu EKG. Lékařský dohled 

a monitorování by mělo trvat až do pacientova zotavení. 
 

Známky a příznaky 
 

klinických studiích a během postmarketingové zkušenosti bylo u dospělých pacientů identifikováno 

náhodné nebo záměrné akutní předávkování samotným aripiprazolem hlášenými dávkami odhadovanými 
až do hodnoty 1260 mg bez fatálních ná

sledků. Potenciálně medicínsky důležité pozorované známky a 

příznaky zahrnovaly letargii, zvýšení krevního tlaku, somnolenci, tachykardii, nauzeu, zvracení a průjem. 

Kromě toho bylo hlášeno náhodné předávkování samotným aripiprazolem (do hodnoty 195 mg) u dětí bez 

fatálních následků. Potenciálně medicínsky závažné hlášené příznaky zahrnovaly somnolenci, přechodnou 

ztrátu vědomí a extrapyramidové symptomy. 
 

Léčba předávkování 
 

Léčba předávkování se má zaměřit na podpůrnou terapii, zajišťující dostatečně průchodné dýchací cesty, 
oxygenaci a ventilaci, a 

na léčbu příznaků. Měla by být zvážena možnost působení dalších léčivých 

přípravků. Ihned by se tudíž mělo začít s kardiovaskulárním monitorováním včetně průběžného 
monitoringu EKG k odhalení možných arytmií. P

o jakémkoli potvrzeném předávkování nebo při 

podezření na něj má lékařský dohled a sledování trvat až do pacientova zotavení. 
 

Živočišné uhlí (50 g), podané hodinu po aripiprazolu, snížilo C

max

 aripiprazolu o asi 41 % a AUC o asi 

51 

%, z čehož lze usuzovat, že živočišné uhlí může být účinné v léčbě předávkování. 

 
Hemodialýza 
 

Ačkoli nejsou žádné informace o účinku hemodialýzy v léčbě předávkování aripiprazolem, není 

pravděpodobné, že by hemodialýza byla při léčbě předávkování užitečná, jelikož vazba aripiprazolu na 
plazmatické bílkoviny je vysoká. 
 
 
5. 

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 

 
5.1 

Farmakodynamické vlastnosti 

 
Farmakoterapeutická skupina: psycholeptika, jiná antipsychotika, ATC kód: N05AX12 

 

73 

 

Mechanismus účinku 
 

Předpokládá se, že účinnost aripiprazolu u schizofrenie a bipolární poruchy I se děje prostřednictvím 

kombinace částečného agonizmu dopaminových D

2

 a serotoninových 5-HT

1A

 

receptorů a antagonizmu 

serotoninových 5-HT

2A

 

receptorů. Na zvířecích modelech dopaminergní hyperaktivity vykazoval 

aripiprazol antagonistické vlastnosti a 

na zvířecích modelech dopaminergní hypoaktivity agonistické 

vlastnosti. Aripiprazol 

in vitro vykazoval vysokou vazební afinitu k dopaminovým D

2

 a D

3

serotoninovým 5-HT

1A

 a 5-HT

2A

 

receptorům a mírnou afinitu k dopaminovým D

4

, serotoninovým 5-HT

2C

 

a 5-HT

7

, alfa-1 adrenergním a histaminovým H

1

 

receptorům. Aripiprazol také vykazoval mírnou vazební 

afinitu k 

místu zpětného vychytávání serotoninu a žádnou zjevnou afinitu k receptorům muskarinovým. 

Některé z dalších klinických účinků aripiprazolu mohou být vysvětleny interakcí s jinými receptory, nežli 

jsou subtypy dopaminových nebo serotoninových receptorů. 
 
Dávky aripiprazolu v rozsahu od 0,5 do 30 

mg podávané jednou denně zdravým jedincům po dobu 

týdnů vyvolaly, na dávce závislou, redukci vazby 

11

C-raklopridu, ligandu receptoru D

2

/D

3

, v nc. 

caudatus a 

putamen, zjištěnou pozitronovou emisní tomografií. 

 

Klinická účinnost a bezpečnost 
 

Agitovanost u schizofrenie a bipolární poruchy I s injekčním roztokem ABILIFY 
Ve dvou krátkodobých (24

hodinových) placebem kontrolovaných studiích, jichž se účastnilo 

554 

schizofrenických dospělých pacientů s agitovaností a poruchami chování, bylo podání injekčního 

roztoku ABILIFY

 spojeno se statisticky významně větším zlepšením příznaků agitovanosti/symptomů 

chování ve srovnání s placebem a bylo srovnatelné s haloperidolem. 
 
V jedné krátkodobé (24hodinové) studii kontrolované placebem zahrnující 291 

pacientů s bipolární 

poruchou projevující se agitovaností 

a poruchami chování bylo podání injekčního roztoku ABILIFY 

spojeno se statisticky významně větším zlepšením příznaků agitovanosti/symptomů chování ve srovnání 
s placebem a bylo srovnatelné s 

referenčním ramenem lorazepamem. Pozorované střední zlepšení od 

výchozích hodnot na škále PANSS Excitement Component v primárním 2hodinovém cílovém parametru 
bylo 5,8 u placeba, 9,6 u lorazepamu a 8,7 u 

injekčního roztoku ABILIFY. Podobná účinnost jako u 

celkové populace byla pozorována u subpopulační analýzy u pacientů se smíšenými epizodami nebo u 

pacientů se závažnou agitovaností, avšak vzhledem k omezené velikosti vzorku statistická významnost 

nemůže být stanovena. 
 

Schizofrenie s perorálním aripiprazolem 

Ve třech krátkodobých (4-6 týdnů), placebem kontrolovaných studiích, do kterých bylo zahrnuto 1 228 

dospělých pacientů se schizofrenií pozitivními nebo negativními symptomy, bylo s perorálním 

aripiprazolem spojeno větší, statisticky signifikantně větší zlepšení psychotických příznaků ve srovnání 
s placebem. 
 

U dospělých pacientů, kteří reagovali na iniciální léčbu, aripiprazol při pokračující léčbě účinně udržuje 
klinické zlepšení. V 

haloperidolem kontrolované klinické studii byl podíl reagujících pacientů 

zachovávajících si citlivost k 

léčivému přípravku po dobu 52 týdnů podobný v obou skupinách (perorální 

aripiprazol 77 % a haloperidol 73 

%), po ukončení byl signifikantně vyšší u pacientů na perorálním 

aripiprazolu (43 %) než u perorálního haloperidolu (30 %). Jako sekundární cílový parametr bylo užito 

aktuálního skóre na hodnotící škále, včetně PANSS a Montgomery-Asberg hodnotící škály deprese, 
ukazující signifikantní zlepšení oproti haloperidolu. 
 
V 26týdenní placebem kontrolované studii u 

dospělých stabilizovaných pacientů s chronickou 

schizofrenií, perorální aripiprazol podstatně více snižoval počet relapsů, 34 % ve skupině s perorálním 
aripiprazolem a 57 % u placeba. 

 

74 

 

Zvýšení tělesné hmotnosti 
K

linické studie s perorálním aripiprazolem neprokázaly, že by vyvolával klinicky významný nárůst 

tělesné hmotnosti. V 26týdenní, dvojitě zaslepené, mezinárodní, klinické studii schizofrenie, kontrolované 
olanzapinem, která zahrnovala 314 

dospělých pacientů, ve které byl primárním cílovým parametrem 

nárůst tělesné hmotnosti, mělo nejméně 7 % nárůst tělesné hmotnosti od výchozí hodnoty (tj. nárůst 

nejméně 5,6 kg při výchozí hmotnosti ∼80,5 kg) signifikantně méně pacientů na perorálním aripiprazolu 
(n = 18, nebo 13 

% hodnocených pacientů), ve srovnání s perorálním olanzapinem (n = 45, nebo 33 % 

hodnocených pacientů). 
 

Lipidové parametry 

V souhrnné analýze lipidových parametrů v placebem kontrolovaných klinických studií u dospělých, 

aripiprazol neprokázal, že by vyvolával klinicky významné změny v hladinách celkového cholesterolu, 

triglyceridů, HDL a LDL. 

 

Prolaktin 
Hladiny prolaktinu byly vyhodnocovány ve všech klinických studiích s aripirazolem (n = 28,242). Výskyt 

hyperprolaktinémie nebo zvýšení hladiny prolaktinu v séru u pacientů léčených aripiprazolem (0,3 %) byl 
podobný jako u placeba (0,2 

%). U pacientů léčených aripiprazolem byl střední čas do výskytu 42 dnů a 

střední doba trvání 34 dnů. 
 

Výskyt hypoprolaktinémie nebo snížení hladiny prolaktinu v séru u pacientů léčených aripiprazolem byl 
0,4 % ve srovnání s 0,02 

% u pacientů léčených placebem. U pacientů léčených aripiprazolem byl střední 

čas do výskytu 30 dnů a střední doba trvání 194 dnů. 
 

Manické epizody u bipolární poruchy I 
Ve dvou 3týdenních, placebem kontrolovaných monoterapeutických studiích s flexibilním dávkováním, 
které zahrnovaly pacienty s manickými nebo smíšenými 

epizodami bipolární poruchy I, vykázala léčba 

a

ripiprazolem vyšší účinnost než placebo ve snížení manických symptomů během 3 týdnů. Tyto studie 

zahrnovaly pacienty s nebo bez psychotických symptomů a s nebo bez průběhu v rychlých cyklech. 
 
V jedné 3týdenní, placebem kontrolované monoterapeutické studii s fixním dávkováním, která zahrnovala 

pacienty s manickými nebo smíšenými epizodami bipolární poruchy I, nevykázala léčba aripiprazolem 

vyšší účinnost vůči placebu. 
 
Ve dvou 12týdenních, placebem a 

léčivou látkou kontrolovaných monoterapeutických studiích u pacientů 

s manickými nebo smíšenými epizodami bipolární poruchy I, s nebo bez psychotických symptomů, 

vykázala léčba aripiprazolem vyšší účinnost než placebo během 3 týdnů a zachování účinku srovnatelného 
s lithiem nebo haloperidolem ve 12. 

týdnu. Léčba aripiprazolem rovněž vykázala srovnatelnou účinnost s 

lithiem nebo haloperidolem ve smyslu podílu pacientů v symptomatické remisi mánie ve 12. týdnu. 
 
V 6týdenní, placebem kontrolované studii, která zahrnovala pacienty s manickými nebo smíšenými 
epizodami 

bipolární poruchy I, s nebo bez psychotických symptomů, kteří parciálně neodpovídali na léčbu 

lithiem nebo valproátem v monoterapii po dobu 2 

týdnů při terapeutických sérových hladinách, vykázalo 

přidání aripiprazolu jako adjuvantní terapie vyšší účinnost ve snížení manických symptomů než léčba 
lithiem nebo valproátem v monoterapii. 
 
Ve 26týdenní, placebem kontrolované studii, následované 74týdenní prodlouženou fází, u manických 

pacientů, kteří dosáhli remise při léčbě aripiprazolem během stabilizační fáze před randomizací, vykázal 

aripiprazol vyšší účinnost než placebo v prevenci bipolární recidivy, zejména v prevenci recidivy mánie, 

avšak neprokázal vyšší účinnost oproti placebu v prevenci recidivy deprese. 
 
V 52týdenní, placebem kontrolované studii u pac

ientů s manickými nebo smíšenými epizodami bipolární 

 

75 

poruchy I, kteří dosáhli udržované remise (Y-MRS a MADRS celkové množství ≤ 12) při adjuvantní 

léčbě aripiprazolem (10 mg/den až 30 mg/den) k lithiu nebo valproátu po dobu 12 následujících týdnů, 
prokáza

l adjuvantní aripiprazol vyšší účinnost oproti placebu ve snížení rizika v prevenci bipolární 

recidivy o 46 

% (poměr rizik = 0,54) a oproti placebu jako adjuvantní léčbě prokázal snížení rizika 

v prevenci recidivy mánie o 65 

% (poměr rizik = 0,35), ale neprokázal vyšší účinnost oproti placebu 

v prevenci návratu deprese. 

Aripiprazol v adjuvantní léčbě prokázal vyšší účinnost oproti placebu 

měřenou pomocí globální klinické škály závažnosti choroby (mánie) CGI-BP. V této studii pacienti léčeni 

buď lithiem v otevřené studii, nebo valproátem v monoterapii podstoupili stanovení parciální rezistence. 

Pacienti byli stabilizováni po dobu alespoň 12 po sobě jdoucích týdnů kombinací aripiprazolu a daného 
stabilizátoru nálady. Stabilizovaní pacienti pak byli randomizová

ni a pokračovali se stejným 

stabilizátorem nálady a s 

aripiprazolem nebo placebem v dvojitě zaslepené studii. Byly stanoveny 4 

podskupiny v randomizované fázi, a to: aripiprazol + lithium; aripiprazol + valproát; placebo + lithium; 
placebo + valproát. Podle Kaplan-Meiera míra rekurence ku 

jakékoliv epizodě nálad při adjuvantní terapii 

byla 16 % u kombinace aripiprazol + lithium a 18 % pro aripiprazol + valproát ve srovnání s 45 % pro 
placebo + lithium a 19 % pro placebo + valproát. 
 
Evropská agentura pro lé

čivé přípravky udělila odklad povinnosti předložit výsledky studií s přípravkem 

ABILIFY 

u jedné nebo více podskupin pediatrické populace v léčbě schizofrenie a v léčbě bipolární 

afektivní poruchy (informace o použití u 

dětí viz bod 4.2). 

 
5.2 

Farmakokinetické vlastnosti 

 
Absorpce 
 
Aripiprazol 

aplikovaný intramuskulárně v jedné dávce zdravým subjektům je dobře absorbován a má 

100 % absolutní biologickou dostupnost. AUC aripiprazolu v prvních 2 hodinách po intramuskulární 
injekci byla o 90 

% větší než AUC po stejné dávce podané ve formě tablety; systémová expozice byla u 

obou lékových forem v zásadě podobná. Ve 2 studiích na zdravých subjektech střední čas do vrcholové 
plazmatické koncentrace byl 1 a 3 hodiny po podání. 
 
Distribuce 
 

Aripiprazol je dobře distribuován do celého těla a zdánlivý distribuční objem 4,9 l/kg svědčí pro rozsáhlou 
extravaskulární distribuci. V terapeutických koncentracích se aripiprazol a dehydro-aripiprazol váže na 
sérové proteiny více než v 99 

%, především na albumin. 

 
Biotransformace 
 

Aripiprazol se významně metabolizuje v játrech, převážně třemi biotransformačními cestami: 
dehydrogenací, hydroxylací a N-

dealkylací. Na základě studií in vitro, jsou za dehydrogenaci 

hydroxylaci aripiprazolu zodpovědné enzymy CYP3A4 a CYP2D6, a N-dealkylace je katalyzována 

pomocí CYP3A4. Aripiprazol představuje v systémovém oběhu převládající podíl. Aktivní metabolit 
dehydro-

aripiprazol představuje, při rovnovážném stavu, kolem 40 % AUC aripiprazolu v plazmě. 

 
Eliminace 
 

Průměrný poločas eliminace aripiprazolu je přibližně 75 hodin u rychlých metabolizátorů CYP2D6 

přibližně 146 hodin u pomalých metabolizátorů CYP2D6. 

 

Celková tělesná clearance aripiprazolu je převážně hepatální a je 0,7 ml/min/kg. 
 
Po jednorázové perorální dávce 

radioaktivně označeného [

14

C] aripiprazolu bylo přibližně 27 % podané 

radioaktivity nalezeno v 

moči a přibližně 60 % ve stolici. Méně než 1 % nezměněného aripiprazolu se 

 

76 

vyloučilo močí a asi 18 % se vyloučilo v nezměněné formě stolicí. 
 
Farmakokinetika u zvláštních skupin pacie

ntů 

 

Staří pacienti 
Neexistují žádné rozdíly ve farmakokinetice aripiprazolu mezi staršími a mladšími zdravými jedinci, ani 

nebyl nalezen věkový rozdíl ve farmakokinetice při analýze populace schizofrenních pacientů. 
 

Pohlaví 
Neexistují žádné rozdíly ve farmakokinetice aripiprazolu mezi zdravými osobami mužského a ženského 

pohlaví, ani při analýze populace pacientů se schizofrenií nebyl zjištěn rozdíl ve farmakokinetice 

způsobený pohlavím. 
 

Kouření 
Hodnocení farmakokinetiky aripiprazolu v populaci neodhalil

o žádné klinicky podstatné vlivy kouření na 

farmakokinetiku aripiprazolu. 
 

Rasa 
Hodnocení farmakokinetiky aripiprazolu v populaci neodhalilo žádné odlišnosti ve farmakokinetice 
aripiprazolu související s rasou. 
 

Porucha funkce ledvin 
Farmakokinetické ukazatele aripiprazolu a dehydro-aripiprazolu byly u 

pacientů s těžkým onemocněním 

ledvin stejné jako ve srovnání s mladými zdravými jedinci. 
 

Porucha funkce jater 
Studie jednotlivých dávek u 

jedinců s různým stupněm jaterní cirhózy (třída A, B a C dle Child-Pugh), 

neodhalila signifikantní vliv jaterního onemocnění na farmakokinetiku aripiprazolu a dehydro-

aripiprazolu, ale do studie byli zařazeni pouze 3 pacienti s jaterní cirhózou třídy C, což je nedostatečné pro 

vyvození závěrů na základě jejich metabolické kapacity. 
 
5.3 

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 

 

Podávání injekčního roztoku aripiprazolu bylo dobře tolerováno a nevykazovalo žádnou přímou cílenou 

orgánovou toxicitu u potkanů a opic po opakovaných dávkách při systémových expozicích (AUC), které 

činily 15násobek, resp. 5násobek expozice u člověka při maximální doporučené dávce u člověka 30 mg 

intramuskulárně. Při intravenózních studiích reprodukční toxicity nebyla pozorována žádná nová 

bezpečnostní rizika při expozici matky do 15násobku (u potkanů) a 29násobku (u králíků) expozice u 

člověka při dávkování 30 mg. 
 

Neklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po 

opakovaném podávání, genotoxicity, hodnocení kancerogenního potenciálu, reprodukční a vývojové 
toxicity 

u perorálně podávaného aripiprazolu neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka. 

 

Toxikologicky signifikantní účinky byly pozorovány pouze po dávkách nebo expozicích dostatečně 

převyšujících maximální dávky nebo expozici u člověka, což ukazuje, že účinky jsou omezené nebo 

nemají význam při klinickém použití. Zahrnují: adrenokortikální toxicitu závislou na dávce (nahromadění 
pigmentu lipofuscinu a/nebo ztráta parenchymatózních 

buněk) u potkanů po 104 týdnech při dávce 

20-60 mg/kg/den (3 až 

10násobek průměrných hodnot AUC v rovnovážném stavu při maximální 

doporučené dávce u člověka) a zvýšený výskyt adrenokortikálních karcinomů a kombinovaných 

adrenokortikálních adenomů/karcinomů u samic potkanů při dávce 60 mg/kg/den (10násobek průměrných 
hodnot AUC v 

rovnovážném stavu při maximální doporučené dávce u člověka). Nejvyšší nekancerogenní 

expozice u samic potkanů byla 7krát vyšší než expozice u člověka doporučenou dávkou. 

 

77 

 
Dalším nálezem byla cholelithiáza jako následek precipitace sulfátových ko

njugátů hydroxymetabolitů 

aripiprazolu ve žluči opic po opakovaných perorálních dávkách 25-125 mg/kg/den (1 až 3násobek 

průměrných hodnot AUC v rovnovážném stavu při maximální doporučené klinické dávce nebo 
16 až 81násobek maximální 

doporučené dávky u člověka stanovené v mg/m

2

). Avšak koncentrace 

sulfátových konjugátů hydroxy-aripiprazolu v lidské žluči při nejvyšší doporučené dávce, 30 mg denně, 
nebyly vyšší než 6 % 

koncentrace ve žluči zjištěných u opic v 39týdenní studii a jsou značně pod jejich 

limitem rozpustnosti 

in vitro (6 %)

 

Ve studiích toxicity opakovaných dávek podávaných mláďatům potkanů a psů byl profil toxicity 

aripiprazolu srovnatelný s tím, který byl pozorován u dospělých zvířat, neurotoxicita nebo nežádoucí 

účinky na vývoj se nevyskytly. 
 

Na základě výsledků kompletní škály standardních testů genotoxicity není aripiprazol pokládán za 
genotoxický. V 

reprodukčních studiích toxicity aripiprazol nepoškodil fertilitu. Vývojová toxicita, včetně 

na dávce závislé opožděné osifikace u plodu a možných teratogenních účinků, byla pozorována u potkanů 

při dávkách vedoucích k subterapeutické expozici (odvozené od AUC) a u králíků při dávkách vedoucích 
k expozici 3 a 

11násobné než jsou průměrné hodnoty AUC v rovnovážném stavu u maximálně 

doporučené klinické dávky. Toxické působení na matku se objevilo při dávkách podobných těm, které 
vyvolaly vývojovou toxicitu. 
 
 
6. 

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 

 
6.1 

Seznam pomocných látek 

 
Sulfobutoxybetadex (SBECD) 
Kyselina vinná 
Hydroxid sodný 
Voda pro injekci 
 
6.2 

Inkompatibility 

 

Neuplatňuje se. 
 
6.3 

Doba použitelnosti 

 
18 

měsíců 

Po otevření: přípravek použijte okamžitě. 
 
6.4 

Zvláštní opatření pro uchovávání 

 

Uchovávejte injekční lahvičku v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem. 

Podmínky uchovávání tohoto léčivého přípravku po jeho prvním otevření jsou uvedeny v bodě 6.3. 
 
6.5 

Druh obalu a obsah balení 

 
Každá k

rabička obsahuje jednu skleněnou injekční lahvičku typu I na jedno použití se zátkou z butylové 

pryže a s odtrhávacím hliníkovým 

těsněním. 

 

Každá krabička obsahuje jednu skleněnou injekční lahvičku typu I na jedno použití se zátkou z butylové 

pryže a s odtrhovacím hliníkovým těsněním. 
 

 

78 

6.6 

Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku 

 

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky. 
 
 
7. 

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 

 
Otsuka Pharmaceutical Europe Ltd. 
Gallions, Wexham Springs, Framewood Road, 
Wexham, SL3 6PJ 
Velká Británie 
 
 
8. 

REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) 

 
EU/1/04/276/036 
 
 
9. 

DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 

 
Datum první registrace

: 4. června 2004 

Datum posledního prodloužení registrace

: 4. června 2009 

 
 
10. 

DATUM REVIZE TEXTU 

 
{MM.RRRR} 
 

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské 

agentury pro léčivé přípravky 

http://www.ema.europa.eu

. 

 

79 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

PŘÍLOHA II 

 

A. 

VÝROBCE ODPOVĚDNÝ / VÝROBCI ODPOVĚDNÍ ZA 

PROPOUŠTĚNÍ ŠARŽÍ 

 
B. 

PODMÍNKY NEBO OMEZENÍ VÝDEJE A POUŽITÍ 

 
C. 

DALŠÍ PODMÍNKY A POŽADAVKY REGISTRACE 

 
D. 

PODMÍNKY NEBO OMEZENÍ S 

OHLEDEM NA BEZPEČNÉ A 

ÚČINNÉ POUŽÍVÁNÍ LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU 

 

 

80 

A. 

VÝROBCE ODPOVĚDNÝ/VÝROBCI ODPOVĚDNÍ ZA PROPOUŠTĚNÍ ŠARŽÍ 

 

Název a adresa výrobců odpovědných za propouštění šarží 
 
Bristol-Myers Squibb S.r.l. 
Contrada Fontana del Ceraso 
I-03012 Anagni-Frosinone 
Itálie 
 
AndersonBrecon (UK) Limited 
Wye Valley Business Park, Brecon Road, Hay-on-Wye 
Hereford - Herefordshire HR3 5PG 
Velká Británie 
 
Elaiapharm 
2881 Route des Crêtes, Z.I. Les Bouilides-Sophia Antipolis, 
06560 Valbonne 
Francie 
 
Zambon S.p.A. 
Via della Chimica, 9 
I-36100 Vicenza(VI) 
Itálie 
 

V příbalové informaci k léčivému přípravku musí být uveden název a adresa výrobce odpovědného za 

propouštění dané šarže. 
 
 
B. 

PODMÍNKY NEBO OMEZENÍ VÝDEJE A POUŽITÍ 

 

Výdej léčivého přípravku je vázán na lékařský předpis. 
 
 
C. 

DALŠÍ PODMÍNKY A POŽADAVKY REGISTRACE 

 
• 

Pravidelně aktualizované zprávy o bezpečnosti 

 

Požadavky pro předkládání pravidelně aktualizovaných zpráv o bezpečnosti pro tento léčivý přípravek 
jsou uvedeny v 

seznamu referenčních dat Unie (seznam EURD) stanoveném v čl. 107c odst. 7 směrnice 

2001/83/ES a jakékoli následné změny jsou zveřejněny na evropském webovém portálu pro léčivé 

přípravky. 
 
 
D. 

PODMÍNKY NEBO OMEZENÍ S 

OHLEDEM NA BEZPEČNÉ A ÚČINNÉ POUŽÍVÁNÍ 

LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU 

 
• 

Plán řízení rizik (RMP) 

 

Držitel rozhodnutí o registraci uskuteční požadované činnosti a intervence v oblasti farmakovigilance 

podrobně popsané ve schváleném RMP uvedeném v modulu 1.8.2 registrace a ve veškerých schválených 
následných aktualizacích RMP. 
 
A

ktualizovaný RMP je třeba předložit: 

 

81 

 
• 

na žádost Evropské agentury pro lé

čivé přípravky; 

• 

p

ři každé změně systému řízení rizik, zejména v důsledku obdržení nových informací, které mohou 

vést k významným zm

ěnám poměru přínosů a rizik, nebo z důvodu dosažení význačného milníku (v 

rámci farmakovigilance nebo minimalizace rizik). 

 

 

82 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

PŘÍLOHA III 

 

OZNAČENÍ NA OBALU A PŘÍBALOVÁ INFORMACE 

 

 

83 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

A. OZNAČENÍ NA OBALU 

 

 

84 

ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA VNĚJŠÍM OBALU 
 

VNĚJŠÍ OBAL 
 
 
1. 

NÁZEV L

ÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU 

 
ABILIFY 5 mg tablety 
aripiprazolum 
 
 
2. 

OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK 

 
1 tableta obsahuje aripiprazolum 5 mg. 
 
 
3. 

SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK 

 
Mimo jiné obsahuje: monohydrát laktosy. 
 
 
4. 

LÉKOVÁ FORMA A OBSAH BALENÍ 

 
14 x 1 tableta 
28 x 1 tableta 
49 x 1 tableta 
56 x 1 tableta 
98 x 1 tableta 
 
 
5. 

ZPŮSOB A CESTA/CESTY PODÁNÍ 

 

Před použitím si přečtěte příbalovou informaci. 
Perorální podání. 
 
 
6. 

ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN MIMO 

DOHLED A DOSAH DĚTÍ 

 
Uchovávejt

e mimo dohled a dosah dětí. 

 
 
7. 

DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ 

 
 
8. 

POUŽITELNOST 

 
EXP 
 
 
9. 

ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ 

 

85 

 

Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí. 
 
 
10. 

ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ 
NEBO ODPADU Z NICH, POKUD JE TO VHODNÉ 

 
 
11. 

NÁZEV A ADRESA DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 

 
Otsuka Pharmaceutical Europe Ltd. 
Gallions, Wexham Springs, Framewood Road, 
Wexham, SL3 6PJ 
Velká Británie 
 
 
12. 

REGISTRAČNÍ ČÍSLO/ČÍSLA 

 
EU/1/04/276/001 (5 mg, 14 x 1 tableta) 
EU/1/04/276/002 (5 mg, 28 x 1 tableta) 
EU/1/04/276/003 (5 mg, 49 x 1 tableta) 
EU/1/04/276/004 (5 mg, 56 x 1 tableta) 
EU/1/04/276/005 (5 mg, 98 x 1 tableta) 
 
 
13. 

ČÍSLO ŠARŽE 

 

č.š.: 
 
 
14. 

KLASIFIKACE PRO VÝDEJ 

 
Výdej l

éčivého přípravku vázán na lékařský předpis. 

 
 
15. 

NÁVOD K POUŽITÍ 

 
 
16. 

INFORMACE V 

BRAILLOVĚ PÍSMU 

 
abilify 5 mg 
 
 
17. 

JEDINEČNÝ IDENTIFIKÁTOR – 2D ČÁROVÝ KÓD 

 

2D čárový kód s jedinečným identifikátorem. 
 
 

 

86 

18. 

JEDINEČNÝ IDENTIFIKÁTOR – DATA ČITELNÁ OKEM 

 
PC: 
SN: 
NN: 

 

87 

MINIMÁLNÍ ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA BLISTRECH NEBO STRIPECH 
 
BLISTRY 
 
 
1. 

NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU 

 
ABILIFY 5 mg tablety 
aripiprazolum 
 
 
2. 

NÁZEV DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 

 
Otsuka 
 
 
3. 

POUŽITELNOST 

 
EXP 
 
 
4. 

ČÍSLO ŠARŽE 

 
Lot 
 
 
5. 

JINÉ 

 

 

88 

ÚDAJE 

UVÁDĚNÉ NA VNĚJŠÍM OBALU 

 

VNĚJŠÍ OBAL 
 
 
1. 

NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU 

 
ABILIFY 10 mg tablety 
aripiprazolum 
 
 
2. 

OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK 

 
1 tableta obsahuje aripiprazolum 10 mg. 
 
 
3. 

SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK 

 
Mimo jiné obsahuje: monohydrát laktosy. 
 
 
4. 

LÉKOVÁ FORMA A OBSAH BALENÍ 

 
14 x 1 tableta 
28 x 1 tableta 
49 x 1 tableta 
56 x 1 tableta 
98 x 1 tableta 
 
 
5. 

ZPŮSOB A CESTA/CESTY PODÁNÍ 

 

Před použitím si přečtěte příbalovou informaci. 
Perorální podání. 
 
 
6. 

ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN MIMO 

DOHLED A DOSAH DĚTÍ 

 

Uchovávejte mimo dohled a dosah dětí. 
 
 
7. 

DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ 

 
 
8. 

POUŽITELNOST 

 
EXP 
 
 
9. 

ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ 

 

89 

 

Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí. 
 
 
10. 

ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ 
NEBO ODPADU Z NICH, POKUD JE TO VHODNÉ