Oblíbené položky

Úvodní strana » Zdraví a léky » Léky na předpis » Protiinfekční léky na předpis » Léky na předpis na virovou infekci organismu

ZEFFIX 5 MG/ML 1X240ML/1.2G Roztok - diskuze

Registrovaný léčivý přípravek Více o legislativě
Kód výrobku: 25949

Produkt nelze zakoupit online na českém trhu.

 
Podrobné informace
Příbalový leták
Recenze
Diskuze

Podrobné informace

Informace o produktu

Kód výrobku: 25949
Kód EAN:
Kód SÚKL: 27037
Doplněk názvu: 5MG/ML POR SOL 1X240ML
Cesta podání: vnitřní užití - ústy
Zeffix se používá k léčbě pacientů starších než 18 let s dlouhodobou (chronickou) hepatitidou typu B. Hepatitida typu B je infekční onemocnění vyvolané virem hepatitidy B, který způsobuje poškození jater. Léčba přípravkem Zeffix sníží množství viru hepatitidy B ve Vašem těle. Tím by se mělo omezit poškození Vašich jater a zlepšit jejich činnost.

Příbalový leták

ZEFFIX

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

 
 

PŘÍLOHA I 

 

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 

1. 

NÁZEV PŘÍPRAVKU 

 
Zeffix 100 mg potahované tablety 
 
 
2. 

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 

 
Jedna potahovaná tableta obsahuje lamivudinum 100 mg. 
 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. 

LÉKOVÁ FORMA 

 
Potahovaná tableta (tableta) 
 
Potahovaná tableta karamelové barvy, potahovaná, podlouhlého bikonvexního tvaru o 

rozměrech 

přibližně 11 mm x 5 mm, na jedné straně vyraženo označení „GX CG5“. 
 
 
4. 

KLINICKÉ ÚDAJE 

 
4.1 

Terapeutické indikace 

 
Zeffix je indikován k 

léčbě dospělých pacientů s chronickou hepatitidou B s: 

 

• 

kompenzovaným jaterním onemocněním s prokázanými známkami virové replikace, 

přetrvávajícími zvýšenými hodnotami sérové alaninaminotransferázy (ALT) a histologicky 
dokumentovaným aktivním z

ánětem jater a/nebo jaterní fibrózou. Podávání lamivudinu by mělo 

být zahájeno pouze v 

případě, kdy není možné nebo přípustné podávat jiné alternativní 

antivirotikum, u 

kterého je menší pravděpodobnost vzniku rezistence (viz bod 5.1). 

 

•  dekompenzovaným jate

rním onemocněním v kombinaci s jiným léčivým přípravkem, který 

nevykazuje 

zkříženou rezistenci s lamivudinem (viz bod 4.2). 

 
4.2 

Dávkování a 

způsob podání 

 

Terapii přípravkem Zeffix má zahajovat lékař, který má zkušenosti s léčbou chronické hepatitidy B. 
 
Dávkování 
 

Dospělí 
D

oporučené dávkování přípravku Zeffix je 100 mg jednou denně. 

 

pacientů s dekompenzovaným jaterním onemocněním má být lamivudin vždy podáván v kombinaci 

dalším léčivým přípravkem, který nevykazuje zkříženou rezistenci s lamivudinem, aby se snížilo 

riziko rezistence a 

dosáhlo rychlého potlačení replikace viru. 

 

Trvání léčby 
O

ptimální délka léčby není známa. 

 

•  U HBeAg-

pozitivních pacientů s chronickou hepatitidou B (CHB) bez cirhózy má léčba trvat 

alespoň 6-12 měsíců po prokázání sérokonverze HBeAg (ztráty HBeAg a HBV DNA s průkazem 
HBeAb), aby se omezilo riziko virologického relapsu, nebo do sérokonverze HBsAg, nebo až do 
ztráty 

účinnosti (viz bod 4.4). Hladiny sérových ALT a HBV DNA mají být po ukončení léčby 

pravidelně sledovány pro možnost pozdního virologického relapsu. 

•  U HBeAg-

negativních pacientů s CHB (infikovaných pre-core mutantou) bez cirhózy má být 

léčba podávána alespoň, než dojde k HBs sérokonverzi nebo je prokazatelná ztráta účinnosti. 

Při prodloužené léčbě se doporučuje pravidelné opakované vyšetření potvrzující, že pokračování 
ve 

vybrané léčbě zůstává pro pacienta vhodné. 

•  U 

pacientů s dekompenzovanou hepatopatií nebo cirhózou a u příjemců jaterních transplantátů se 

zastavení léčby nedoporučuje (viz bod 5.1). 

 
Pacienti, u nichž byla aplikace lamivudinu 

zastavena, mají být pravidelně kontrolováni se zaměřením 

na známky recidivující hepatitidy (viz bod 4.4). 
 
Klinická rezistence 

pacientů s HBeAg pozitivní nebo HBeAg negativní chronickou hepatitidou B může vznik mutace 

viru HBV s 

označením YMDD (tyrozin-methionin-aspartát-aspartát) způsobit snížení terapeutické 

odpovědi na lamivudin, což se projeví jako zvýšení hladiny HBV DNA a enzymu ALT oproti 

hodnotám před započetím léčby lamivudinem. Aby se snížilo riziko vzniku rezistence u pacientů 

léčených monoterapií lamivudinem, má se zvážit přechod na jiný přípravek nebo přidání dalšího 

přípravku, který nevykazuje zkříženou rezistenci s lamivudinem podle léčebných pokynů, pokud při 

monoterapii lamivudinem zůstávají hladiny HBV DNA v séru detekovatelné po 24. týdnu léčby (viz 
bod 5.1). 
 

Pro léčbu pacientů, kteří jsou zároveň nakaženi HIV a léčeni lamivudinem nebo kombinací 
lamivudinu a zidovudinu, nebo je u 

nich tato léčba plánována, je nutno zachovat dávku lamivudinu 

předepsanou pro léčbu infekce HIV (obvykle 150 mg dvakrát denně v kombinaci s dalšími 
antiretrovirotiky). 
 

Zvláštní skupiny pacientů 
 
Porucha funkce ledvin 

pacientů se středně závažnou až závažnou poruchou funkce ledvin se v důsledku snížené renální 

clearance zvyšují koncentrace lamivudinu v séru (AUC). Proto má být u 

pacientů s clearance 

kreatininu < 50 ml/min sníženo dávkování. Jsou-

li potřebné dávky menší než 100 mg, má se aplikovat 

Zeffix perorální roztok (viz tabulka 1 níže). 
 
Tabulka 

1: Dávkování přípravku Zeffix u pacientů se sníženou renální clearance

 

 

Clearance kreatininu 

ml/min 

 

První dávka 

přípravku 

Zeffix perorální roztok* 

 

Udržovací dávka 

jednou denně 

 

30 až < 50 

 

20 ml (100 mg) 

 

10 ml (50 mg) 

 

15 až < 30 

 

20 ml (100 mg) 

 

5 ml (25 mg) 

 

5 až < 15 

 

7 ml (35 mg) 

 

3 ml (15 mg) 

 

< 5 

 

7 ml (35 mg) 

 

2 ml (10 mg) 

* Zeffix perorální roztok obsahuje 5 mg/ml lamivudinu. 

 
Dostupné údaje o 

pacientech podstupujících intermitentní hemodialýzu (méně než 4 hodiny nebo 

rovnající se 4 

hodinám dialýzy dvakrát až třikrát týdně) ukazují, že po iniciální redukci dávky 

lamivudinu podle clearance kreatininu po dobu probíhající dialýzy již nejsou další úpravy dávkování 
nutné. 
 
Porucha funkce jater 
Údaje o pacientech s poruchou funkce jater

, včetně pacientů s terminální hepatopatií čekajících na 

transplantaci, ukazují, že porucha funkce jater nemá významný vliv na farmakokinetiku lamivudinu. 

Podle těchto údajů se pacientům s poruchou funkce jater, není-li provázena poruchou funkce ledvin, 
nemusí dávkování upravovat. 
 
Starší pacienti 

starších pacientů nemá stárnutí doprovázené zhoršením funkce ledvin klinicky významný vliv na 

expozici lamivudinu, s 

výjimkou pacientů s clearance kreatininu ˂ 50 ml/min. 

 
Pediatrická populace 

Bezpečnost a účinnost podávání přípravku Zeffix u kojenců, dětí a dospívajících mladších 18 let 
nebyly stanoveny. V 

současnosti dostupné údaje jsou popsány v bodech 4.4 a 5.1, ale na jejich základě 

nelze doporučit dávkování. 
 

Způsob podání 
Perorální podání. 

Přípravek Zeffix lze užívat jak nalačno, tak s jídlem. 
 
4.3 

Kontraindikace 

 

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 
 
4.4 

Zvláštní upozornění a opatření pro použití 

 
Exacerbace hepatitidy 
 
Exacerbace v 

průběhu léčby 

Spontánní exacerbace jsou u chronické hepatitidy B 

relativně časté a jsou charakterizované 

přechodným zvýšením hladin ALT v séru. Po započetí antivirové léčby může u některých pacientů 
dojít k 

přechodnému zvýšení hladin ALT v séru v souvislosti s tím, jak klesají v séru hladiny 

HBV DNA. U 

pacientů s kompenzovaným jaterním onemocněním tato zvýšení hladin ALT v séru 

nebyla obvykle doprovázena zvýšením koncentrací sérového bilirubinu ani příznaky jaterní 
dekompenzace. 
 

Při prodloužené terapii byly identifikovány virové subpopulace HBV se sníženou citlivostí na 
lamivudin (YMDD-mutace viru HBV). U 

některých pacientů vede vznik YMDD mutace viru HBV 

exacerbaci hepatitidy primárně prokázané zvýšením hodnot ALT v séru a znovu objevením se 

HBV DNA (viz bod 4.2). U 

pacientů, kteří mají YMDD mutaci HBV, se má zvážit na základě 

terapeutických doporučení přechod na jiný léčivý přípravek nebo přidání dalšího léčivého přípravku, 

který nevykazuje zkříženou rezistenci s lamivudinem (viz bod 5.1). 
 

Exacerbace po ukončení léčby 

pacientů, kteří ukončili léčbu hepatitidy B, byla zaznamenána akutní exacerbace hepatitidy, která se 

obvykle prokazuje zvýšenou hladinou ALT v séru a znovu objevením se HBV DNA. 
V kontrolovaných klinických studiích fáze III s 

následným sledováním pacientů bez aktivní léčby byla 

incidence elevací ALT p

o léčbě (více než 3násobně ve srovnání s výchozími hodnotami) vyšší 

pacientů léčených lamivudinem (21 %) ve srovnání s pacienty, kteří dostávali placebo (8 %). 

Procento pacientů, u kterých došlo po ukončení léčby k elevacím ALT spolu s elevacemi bilirubinu, 
bylo však nižší a podobné v 

obou ramenech léčby (viz tabulka 3 v bodu 5.1). U pacientů léčených 

lamivudinem se většina elevací ALT po léčbě objevila mezi 8. a 12. týdnem po ukončení léčby. 

Většina případů odezněla spontánně, ale bylo pozorováno i několik fatálních případů. V případě, že se 

zastaví aplikace přípravku Zeffix, mají být pacienti pravidelně kontrolováni - jak klinicky, tak 

laboratorním vyšetřováním funkce jater (ALT a hladiny bilirubinu), a to nejméně po dobu čtyř měsíců 
a dále podle toho, jak je to klinicky indikováno. 
 
Exacerbace u 

pacientů s dekompenzovanou jaterní cirhózou 

Příjemci transplantátů a pacienti s dekompenzovanou jaterní cirhózou jsou více ohroženi aktivní 
virovou replikací. V 

důsledku minimální hepatální funkce u těchto pacientů může reaktivace 

hepatitidy po vysazení lamivudinu nebo snížením účinnosti v průběhu terapie přivodit těžkou i fatální 

dekompenzaci. Tito pacienti mají být během léčby pravidelně kontrolováni se zaměřením na klinické, 
virologické a sérologické parametry související s hepatitidou B, na hepatální a renální funkci a na 
antivirovou terapeutickou odezvu, a 

to minimálně každý měsíc, a je-li léčba z jakéhokoli důvodu 

zastavena, pak ještě nejméně 6 měsíců po léčbě. Pravidelně je nutné kontrolovat (minimálně) tyto 
laboratorní parametry: sérové ALT, bilirubin, albumin, 

dusík močoviny v krvi (BUN), kreatinin a tyto 

virologické parametry: antigeny HBV, protilátky proti HBV a pokud možno koncentrace HBV DNA 
v séru. Pacienti, u 

kterých se během léčby nebo po jejím zastavení objeví známky hepatální 

insuficience, mají být kontrolováni v 

adekvátně kratších časových intervalech. 

 

Není dostatek údajů o tom, zda je u pacientů, u kterých se vyvinou známky rekurentní hepatitidy, 

prospěšné znovu zahájit terapii lamivudinem. 
 
Mitochondriální dysfunkce 
 
Bylo prokázáno jak in vitro, tak in vivo, že nukleosidové a 

nukleotidové analogy způsobují poškození 

mitochondrií různého stupně. Existují hlášení mitochondriální dysfunkce u kojenců vystavených 
in utero 

a/nebo postnatálně působení analogů nukleosidů. Hlavními hlášenými nežádoucími účinky 

jsou hematologické poruchy (anemie, neutropenie), metabolické poruchy (zvýšená hladina lipázy). 

Byly hlášeny některé neurologické poruchy s pozdním nástupem (hypertonie, křeče, neobvyklé 
chování). Ne

urologické poruchy mohou být přechodné nebo stálé. Každé dítě, které bylo in utero 

vystaveno působení analogů nukleosidů a nukleotidů, musí být klinicky i laboratorně sledováno 
a v 

případě relevantních známek nebo příznaků musí projít úplným vyšetřením na možnou 

mitochondriální dysfunkci. 
 

Pediatričtí pacienti 

Lamivudin byl podáván dětem (2 roky a starším) a dospívajícím s kompenzovanou chronickou 
hepatitidou B. Avšak vzhledem k 

omezeným údajům se podávání lamivudinu těmto pacientům 

současnosti nedoporučuje (viz bod 5.1). 

 
Hepatitida delta nebo hepatitida C 

Účinnost lamivudinu u pacientů současně infikovaných virem hepatitidy delta nebo virem hepatitidy C 
nebyla stanovena a 

doporučuje se opatrnost. 

 

Imunosupresivní léčba 
Údaje o použití lamivudinu u HBeAg negativní

ch pacientů (pre-core mutanty) a u pacientů souběžně 

léčených imunosupresivními režimy, včetně protinádorové chemoterapie, jsou omezené. Tito pacienti 

by měli lamivudin užívat s opatrností. 
 
Monitorování 

průběhu léčby přípravkem Zeffix mají být pacienti pravidelně monitorováni. Sérové hladiny ALT 

a HBV DNA se mají monitorovat ve 3

měsíčních intervalech a u HBeAg pozitivních pacientů se mají 

stanovovat každých 6 

měsíců hodnoty HBeAg. 

 

Současná infekce HIV 
 

pacientů současně infikovaných HIV, kteří jsou současně léčeni lamivudinem nebo kombinací 

lamivudinu a zidovudinu nebo u 

nichž se plánuje zahájení takové léčby, má být zachována dávka 

lamivudinu předepsaná pro terapii infekce HIV (obvykle 150 mg dvakrát denně v kombinaci s jinými 
antiretrovirotiky). U 

pacientů současně infikovaných HIV, u nichž není nutná antiretrovirová 

farmakoterapie, existuje při použití samotného lamivudinu k terapii chronické hepatitidy B riziko 
mutace HIV. 
 

Přenos hepatitidy B 
 

přenosu viru hepatitidy B na plod těhotných žen léčených lamivudinem jsou dostupné omezené 

údaje

. Je třeba se řídit standardními doporučenými postupy pro imunizaci proti viru hepatitidy B 

dětí. 

 
Pacienty je nutné upozornit na to, že nebylo prokázáno, že by terapie lamivudinem snižovala riziko 

přenosu viru hepatitidy B na jiné osoby, a proto je i nadále nutné dodržovat příslušná preventivní 

opatření. 
 
Interakce s 

jinými léčivými přípravky 

Zeffix se nemá užívat s 

jinými přípravky obsahujícími lamivudin, nebo přípravky obsahujícími 

emtricitabin (viz bod 4.5). 
 
Kombinace lamivudinu s 

kladribinem se nedoporučuje (viz bod 4.5). 

 
4.5 

Interakce s 

jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 

 
Studie interakcí byly provedeny pouze u 

dospělých. 

 
Vzhledem k omezenému rozsahu metabolizace, k 

omezené míře vazby na plazmatické proteiny 

a k 

téměř úplné renální eliminaci intaktního léčiva je pravděpodobnost metabolických interakcí malá. 

 

Lamivudin je eliminován převážně aktivní renální sekrecí organických kationtů. Je třeba brát v úvahu 
možnost interakcí s 

jinými souběžně aplikovanými léčivy, zejména těmi, jejichž hlavní eliminační 

cestou je aktivní renální sekrece prostřednictvím transportního systému pro organické kationty; 

takovým léčivem je např. trimethoprim. Jiná léčiva (např. ranitidin, cimetidin) jsou tímto 

mechanismem eliminována jen zčásti a nebylo prokázáno, že by interagovala s lamivudinem. 
 

léčiv, která jsou převážně eliminována buď aktivní renální sekrecí organických aniontů nebo 

glomerulární filtrací, nejsou klinicky významné interakce s 

lamivudinem pravděpodobné. Souběžná 

aplikace kombinace trimethoprim/sulfamethoxazol v dávkách 160 mg/800 mg zvýšila expozici 
lamivudinu asi o 40 

%. Lamivudin neměl vliv na farmakokinetiku trimethoprimu ani 

sulfamethoxazolu. Úprava dávkování lamivudinu však není nutná, nejedná-li se o pacienta s poruchou 
funkce ledvin. 
 

Při souběžné aplikaci lamivudinu se zidovudinem bylo pozorováno mírné (28%) zvýšení C

max

 

zidovudinu, ale celková expozice tomuto léčivu (AUC) se významně nezměnila. Zidovudin neměl vliv 
na farmakokinetiku lamivudinu (viz bod 5.2). 
 

Při souběžné aplikaci lamivudinu s alfa-interferonem se nevyskytly farmakokinetické interakce. 

pacientů, kteří užívali lamivudin s běžně používanými imunosupresivy (např. s cyklosporinem A), 

ne

byly pozorovány klinicky významné nežádoucí interakce. Formální interakční studie však nebyly 

provedeny. 
 
Emtricitabin 
Vzhledem k 

podobnosti se Zeffix nemá podávat současně s jinými analogy cytidinu, jako je např. 

emtricitabin. Zeffix také nemá být užíván s 

žádným jiným léčivým přípravkem, který obsahuje 

lamivudin (viz bod 4.4). 
 
Kladribin 
Lamivudin in vitro inhibuje intracelulární fosforylaci kladribinu, což vede k potenciálnímu riziku 

snížení účinnosti kladribinu v případě léčby kombinací těchto látek. Také některá klinická zjištění 
ukazují na možnou interakci mezi lamivudinem a kladribinem. Z 

tohoto důvodu se současné podávání 

lamivudinu a 

kladribinu nedoporučuje (viz bod 4.4). 

 
4.6 

Fertilita, t

ěhotenství a kojení 

 

Těhotenství 
 
Studie s lamivudinem na zv

ířatech ukázaly na vzestup raných embryonálních úmrtí u králíků, nikoli 

však u 

potkanů (viz bod 5.3). U lidí byl pozorován přestup lamivudinu placentou. 

 
Více než 1 000 dostupných 

výstupů z registru užívání antiretrovirotik v těhotenství (Antiretroviral 

Pregnancy Registry) 

během prvního trimestru a více než 1 000 výstupů z užívání během druhého 

třetího trimestru u těhotných žen nenaznačují žádný malformační účinek a účinek na 

plod/novorozence. U 

méně než 1 % těchto žen byla léčena infekce HBV, u většiny byla léčena infekce 

HIV vyššími dávkami a 

další současnou léčbou. Zeffix lze užívat během těhotenství, je-li to klinicky 

potřebné. 
 

pacientek, které jsou léčeny lamivudinem a následně otěhotní, by se mělo uvažovat o možnosti 

vzniku rekurentní hepatitidy při ukončení léčby lamivudinem. 
 
Kojení 
 

Na základě výsledků pozorování u více než 200 párů matek s dítětem léčených pro infekci virem HIV 

bylo zjištěno, že sérové koncentrace lamivudinu u dětí kojených matkami, které se léčily pro infekci 
virem HIV, jsou velmi nízké (

méně než 4 % koncentrací naměřených v mateřském séru) a postupně se 

snižují až 

na neměřitelné hodnoty v době, kdy kojené děti dosahují 24 týdnů věku. Celkové množství 

lamivudinu, které se vstřebá u kojených dětí, je velmi nízké, a proto je pravděpodobné, že toto 

množství lamivudinu má suboptimální antivirové účinky. Infekce hepatitidou B u matky není 
kontraindikací pro kojení, pokud je u novorozence 

při porodu adekvátně provedena prevence nákazy 

infek

ční hepatitidou B. Nejsou důkazy o tom, že by nízká koncentrace lamivudinu v mateřském mléce 

vedla ke vzniku nežádoucích reakcí u 

kojených dětí. Proto je možné uvažovat o kojení dětí matkami, 

které jsou pro hepatitidu 

B léčeny lamivudinem, a vzít přitom v úvahu, jaké jsou výhody kojení pro 

dítě a jaké výhody přináší podávání lamivudinu kojící matce. V případě, že dojde k přenosu viru HBV 

matky na dítě i přes adekvátní profylaxi, mělo by se zvážit přerušení kojení, aby se u dítěte snížilo 

riziko vzniku mutací viru HBV, které by vedly k 

rezistenci viru vůči lamivudinu. 

 
Fertilita 
 

Reprodukční studie u zvířat neprokázaly žádný vliv na fertilitu u samců ani samic (viz bod 5.3). 
 
Mitochondriální dysfunkce 
 
In vitro
 i in vivo bylo prokázáno, že nukleosidové a 

nukleotidové analogy způsobují různý stupeň 

mitochondriálního poškození. Existují hlášení mitochondriální dysfunkce u ko

jenců vystavených 

in utero 

a/nebo postnatálně působení analogů nukleosidů (viz bod 4.4). 

 
4.7 

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 

 

Pacienty je nutno upozornit, že během léčby lamivudinem byly hlášeny malátnost a únava. Při 
posouzení pacientovy sc

hopnosti řídit nebo obsluhovat stroje je nutno vzít v úvahu klinický stav 

pacienta a profil nežádouc

ích účinků lamivudinu. 

 
4.8 

Nežádoucí účinky 

 

Souhrnný bezpečnostní profil 
 

Výskyt nežádoucích účinků a laboratorních odchylek (s výjimkou zvýšené ALT a CPK, viz níže) byl 
podobný u 

pacientů léčených placebem a lamivudinem. Z nežádoucích účinků byly nejčastěji hlášeny: 

malátnost a 

únava, infekce respiračního traktu, faryngeální a tonzilární diskomfort, bolest hlavy, 

abdominální diskomfort a bolest, nevolnost, zvracení a 

průjem. 

 

Nežádoucí účinky v tabulce 
 

Nežádoucí reakce jsou uvedeny níže podle orgánových systémů a frekvence výskytu. Frekvenční 

kategorie jsou přiřazeny jen těm nežádoucím reakcím, u kterých je alespoň možné uvažovat o příčinné 
souvislosti s l

amivudinem. Frekvence výskytu je definována jako: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 

až < 

1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné 

(< 1/10 000) a není známo (z 

dostupných údajů nelze určit). 

 
Kategorie frek

vencí přiřazené nežádoucím účinkům jsou založeny převážně na poznatcích 

z klinických studií zahrnujících celkem 1 171 

pacientů s chronickou hepatitidou B, kteří dostávali 

lamivudin v dávce 100 mg. 
 
Poruchy krve a lymfatického systému
 
Není známo 

Trombocytopenie 

Poruchy metabolismu a výživy 
Velmi vzácné 

Laktátová acidóza 

Poruchy imunitního systému 
Vzácné 

Angioedém 

Poruchy jater a 

žlučových cest 

Velmi časté 

Zvýšení ALT (viz bod 4.4) 

Exacerbace hepatitidy primárně prokázané zvýšením sérové hladiny ALT byly hlášené při léčbě a po 

vysazení lamivudinu. Většina případů spontánně odezněla, avšak velmi vzácně došlo k úmrtí (viz 
bod 4.4). 

Poruchy kůže a podkožní tkáně 

Časté 

Vyrážka

, svědění 

Poruchy svalové a kosterní soustavy a 

pojivové tkáně 

Časté 

Zvýšení CPK 

Časté 

Svalové poruchy, včetně myalgie a křečí* 

Není známo 

Rhabdomyolýza 

* Ve fázi III klinických studií nebyla frekvence rhabdomyolýzy zaznamenaná v 

léčebné skupině 

lamivudinem vyšší proti skupině s placebem. 

 
Pediatrická populace 
 

Na základě omezených údajů od dětí ve věku 2 až 17 let nebyly identifikovány nové bezpečnostní 

signály oproti dospělým. 
 
Další zvláštní populace 
 

pacientů infikovaných HIV byly hlášeny případy pankreatitidy a periferní neuropatie (nebo 

parestezie), třebaže jejich souvislost s léčbou lamivudinem nebyla jasně prokázána. U pacientů 
s chronickou hepatitidou 

B nebyl pozorován rozdíl ve výskytu těchto projevů mezi pacienty léčenými 

lamivudinem a pacienty užívajícími placebo. 
 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky 
 
Hlášení po

dezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 

pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 

aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích 

účinků uvedeného v 

Dodatku V

. 

 
4.9 

Předávkování 

 

Ve studiích akutní toxicity na zvířatech nevedlo podání velmi vysokých dávek lamivudinu k projevům 
orgánové toxicity. Údaje o 

následcích užití nadměrných dávek u lidí jsou omezené. Nevyskytly se 

fatální případy a pacienti se zotavili. Po těchto předávkováních nebyly zjištěny specifické objektivní 

ani subjektivní příznaky. 
 
Dojde-li k 

předávkování, má být pacient sledován a v případě potřeby mu má být poskytována 

standardní podpůrná léčba. Jelikož lamivudin je odstranitelný dialýzou, mohla by se v terapii 

předávkování použít kontinuální hemodialýza, třebaže to nebylo studováno. 

 
 
5. 

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 

 
5.1 

Farmakodynamické vlastnosti 

 
Farmakoterapeutická skupina: Antivirotika pro systémové použití, nukleosidové a nukleotidové 
inhibitory reverzní transkriptázy, ATC kód: J05AF05. 
 
Lamivudin je antivirotikum, které se ve všech tes

tovaných buněčných liniích a u experimentálně 

infikovaných zvířat projevilo jako vysoce účinné proti viru hepatitidy B. 
 
Lamivudin je infikovanými i 

neinfikovanými buňkami metabolizován na lamivudin-trifosfát (TP), 

který je vlastní účinnou formou výchozí látky. Intracelulární poločas lamivudin-trifosfátu 
v hepatocytech je in vitro 17 až 19 hodin. Lamivudin-

trifosfát působí jako substrát HBV-virové 

polymerázy. 
 
Inkorporací lamivudin-

trifosfátu do řetězce virové DNA s následným ukončením řetězce se znemožní 

další tvorba virové DNA. 
 
Lamivudin-trifosfát neinterferuje s 

normálním buněčným metabolismem deoxynukleotidů a je jen 

slabým inhibitorem savčích DNA-polymeráz alfa a beta. Kromě toho má lamivudin-trifosfát jen malý 
vliv na obsah DNA v 

savčích buňkách. 

 
V t

estech zaměřených na možné účinky léčiva na strukturu mitochondrií a na obsah a funkci 

mitochondriální DNA neměl lamivudin významné toxické účinky. Lamivudin má velmi nízký 
potenciál ke snížení obsahu mitochondriální DNA, neinkorporuje se trvale do mitochondriální DNA 

nepůsobí jako inhibitor mitochondriální DNA-polymerázy gama. 

 
Klinické zkušenosti 
 
Zkušenosti u 

pacientů s HBeAg pozitivní CHB a kompenzovaným onemocněním jater 

J

ednoroční terapie lamivudinem v placebem kontrolovaných studiích významně potlačila replikaci 

HBV DNA [34 až 57 

% pacientů mělo hodnoty nižší, než byl detekční limit analýzy (Abbott 

Genostics 

hybridizační testovací roztok, LLOD < 1,6 pg/ml)], normalizovala hodnoty ALT (40 až 

72 

% pacientů), navodila sérokonverzi HBeAg (ztrátu HBeAg a HBeAb s průkazem HBV DNA 

[s 

konvenční analýzou] u 16 až 18 % pacientů), zlepšila histologický nález (38 až 52 % pacientů mělo 

≥ 2 body poklesu Knodellova skóre – index histologické aktivity [HAI]) a zpomalila progresi fibrózy 
(u 3 až 17 

% pacientů) a progresi jaterní cirhózy. 

 

Trvalá léčba lamivudinem po dobu dalších 2 let u pacientů, kterým selhalo dosažení HBeAg 
sérokonverze v 

úvodních jednoročních kontrolovaných studiích, vedla k dalšímu zlepšení přemosťující 

fibrózy. Z 

pacientů s YMDD mutací viru HBV vykázalo 41/82 (50 %) pacientů zlepšení jaterního 

zánětu a 40/56 (71 %) pacientů bez YMDD mutace viru HBV vykázalo zlepšení. Zlepšení 

přemosťující fibrózy bylo pozorováno u 19/30 (63 %) pacientů bez YMDD mutace a u 22/44 (50 %) 

pacientů s mutací YMDD. Pět procent (3/56) pacientů bez YMDD mutace a 13 % (11/82) pacientů 
s YMDD mutací 

vykázalo zhoršení zánětu jater ve srovnání se stavem před zahájením léčby. Progrese 

cirhózy byla pozorována u 4/68 (6 

%) pacientů s YMDD mutací, zatímco progrese cirhózy nebyla 

pozorována u 

pacientů bez mutace. 

 
V rozsáhlé terapeutické studii u 

asijských pacientů (NUCB3018) byl výskyt HBeAg sérokonverze 

normalizace ALT na konci pětiletého léčebného období 48 % (28/58) a 47 % (15/32). HBeAg 

sérokonverze byla zvýšena u 

pacientů s elevací hladin ALT; 77 % (20/26) pacientů s ALT před léčbou 

2x ULN sérokonvertovalo. Na konci pěti let měli všichni pacienti hladiny HBV DNA, které nebyly 

detekovatelné, 

nebo nižší než hladiny před léčbou. 

 
Další výsledky studie stavu YMDD mutace shrnuje tabulka 2. 

10 

 
Tabulka 2: V

ýsledky účinnosti po 5 letech podle YMDD stavu (asijská studie) NUCB3018. 

 
 

Předmět % 

YMDD-mutace HBV 

YMDD

1

 

Non-YMDD

1

 

HBeAg sérokonverze 

 

- Všichni pacienti 
- Pacienti se základní ALT 

≤ 1x ULN

2

 

- Pacienti se základní ALT > 2x ULN 
 

neměřitelná HBV DNA 

 

- Základní

 

- Týden 260

4

 

negativní 
pozitivní < základní 
pozitivní > základní 
 

normalizované hodnoty ALT 

 

- Základní 
normální 
nad normální 
 
- Týden 260 
normální 
nad normální < základní 
nad normální > základní 
 

 
 
38 (15/40) 
9 (1/11) 
60 (9/15) 
 
 
 
5 (2/40) 
 
 
8 (2/25) 
92 (23/25 

 
 
 
 
28 (11/40) 
73 (29/40) 
 
 
46 (13/28) 
21 (6/28) 
32 (9/28) 

 
 
72 (13/18) 
33 (2/6) 
100 (11/11) 
 
 
 
6 (1/18) 
 
 

100 (4/4) 

 
 
 
 
33 (6/18) 
67 (12/18) 
 
 
50 (2/4) 

50 (2/4) 

1

 

Pacienti označení jako pacienti s YMDD mutací byli v ≥ 5 % případů nositeli YMDD mutace viru HBV v kterémkoliv ročním časovém 

bodu v 

průběhu pětiletého období. Pacienti zařazení jako bez YMDD mutace byli v > 95 % případů nositeli divoké formy viru HBV ve 

všech ročních časových bodech v průběhu pětileté studie. 

2

 Horní hranice normálu. 

3

 Roztok Abbott Genostics k 

hybridizačnímu testu (LLOD < 1,6 pg/ml). 

4

 Chiron Quantiplex assay (LLOD 0,7 Meq/ml).

 

 
Srovnávací data podle YMDD charakteru byla 

rovněž dostupná pro histologické hodnocení, ale pouze 

do t

ří let. U pacientů s YMDD mutací HBV 18/39 (46 %) mělo zlepšenou nekroinflamační aktivitu 

a 9/39 (23 %) vykázalo zhoršení. U 

pacientů bez mutace mělo 20/27 (74 %) zlepšenou 

nekroinflamační aktivitu a 2/27 (7 %) měli tuto aktivitu zhoršenou. 
 

průběhu HBeAg sérokonverze jsou sérologická odpověď a remise klinických příznaků po vysazení 

lamivudinu obecně neměnné. Avšak mohou se vyskytovat recidivy sérokonverze. V dlouhodobých 
sledovacích studiích u 

pacientů, u kterých již došlo k sérokonverzi a ukončení léčby lamivudinem, 

došlo později k virologickému relapsu u 39 % ze všech sledovaných. Proto by v průběhu HBeAg 
sérokonverze pacienti 

měli být pravidelně sledováni, aby se zjistilo, zda je udržována sérologická 

a klinická 

odpověď. U pacientů, kteří nemají stálou sérologickou odpověď, by se mělo zvážit znovu 

podání léčby buď lamivudinem nebo alternativním antivirovým agens k opětovnému nabytí HBV 
klinické kontroly. 
 

pacientů sledovaných 16 týdnů po ukončení léčby v jednom roce bylo pozorováno zvýšení ALT 

častěji u jedinců léčených lamivudinem proti jedincům léčeným placebem. Srovnání vzestupu ALT po 

léčbě mezi týdny 52 a 68 u pacientů, kteří ukončili léčbu lamivudinem v 52. týdnu, a u pacientů 

léčených po celou dobu placebem ve stejných studiích, je uvedeno v tabulce 3. Poměr pacientů, 

kterých došlo po léčbě k elevaci ALT ve spojitosti se zvýšením hladin bilirubinu, byl nízký 

a podobný jako u 

pacientů, kteří obdrželi lamivudin nebo placebo. 

 

11 

Tabulka 3: Zvýšení hladin ALT ve dvou placebem kontrolovaných studiích u 

dospělých. 

 

 

Pacienti se zvýšenou hladinou ALT/ 

pacienti pouze sledovaní* 

Patologické výsledky 

Lamivudin 

Placebo 

ALT ≥ 2x základní hodnota 

37/137 (27 %) 

22/116 (19 %) 

ALT ≥ 3x základní hodnota

 

29/137 (21 %) 

9/116 (8 %) 

ALT ≥ 2x základní hodnota a absolutní ALT 
> 500 IU/l 

 

21/137 (15 %) 

 

8/116 (7 %) 

ALT ≥ 2x základní hodnota; a bilirubin > 2x 
ULN 

≥ základní hodnota 

 

1/137 (0,7 %) 

 

1/116 (0,9 %) 

* Jeden 

pacient může reprezentovat jednu nebo více kategorii. 

† 

 

Porovnatelný se stupněm 3 podle WHO kriterií. 

ULN = horní hranice normálních hodnot. 
 
Zkušenosti u 

pacientů s HBeAg negativní CHB 

Ú

vodní data ukazují, že účinnost lamivudinu je u pacientů s HBeAg negativní CHB stejná jako 

pacientů s HBeAg pozitivní CHB, kdy má 71 % pacientů HBV DNA sníženou pod detekční limit, 

67 % normalizaci ALT a 38 % zlepšení v 

HAI po jednom roce léčby. Po ukončení léčby lamivudinem 

došlo u 

většiny pacientů (70 %) k návratu virové replikace. Údaje jsou získané ze studie prodloužené 

léčby HBeAg negativních pacientů (NUCAB3017), kteří byli léčeni lamivudinem. Po dvou letech 

léčby v této studii došlo k normalizaci ALT a nedetekovatelnosti HBV DNA u 30/69 (43 %) a 32/68 
(47 

%) pacientů a k zlepšení v nekroinflamačním skóre u 18/49 (37 %) pacientů. U pacientů bez 

YMDD mutace HBV bylo prokázáno u 14/22 (64 

%) zlepšení nekroinflamačního skóre a u 1/22 (5 %) 

pacientů zhoršení ve srovnání s obdobím před léčbou. U pacientů s mutací bylo u 4/26 (15 %) 

prokázáno zlepšení nekroinflamačního skóre a u 8/26 (31 %) pacientů zhoršení ve srovnání s obdobím 

před léčbou. Ani v jedné skupině pacientů nedošlo k progresi cirhózy. 
 
Frekvence vzniku YMDD mutace HBV a 

její vliv na odpověď na léčbu 

Monoterapie lamivudinem vede k selekci YMDD mutace 

HBV přibližně u 24 % pacientů v průběhu 

jednoho roku léčby se zvýšením na 69 % po 5 letech léčby. Vývoj YMDD mutace HBV je u některých 

pacientů spojován se snížením léčebné odpovědi dokládané zvýšením hladin HBV DNA a elevací 

ALT proti předchozím hodnotám při léčbě, progresí příznaků a symptomů hepatitidy a/nebo 

zhoršením jaterních nekroinflamačních nálezů. Vzhledem k riziku YMDD mutace HBV není 
udržovací monoterapie lamivudinem vhodná u 

pacientů s detekovatelnou HBV DNA v séru po 

24. 

týdnu léčby (viz bod 4.4). 

 

Ve dvojitě zaslepené studii u CHB pacientů s YMDD mutací HBV a kompenzovaným jaterním 

onemocněním (NUC20904) se sníženou virologickou a biochemickou odpovědí na lamivudin (n=95), 

vedlo přidání adefovir-dipivoxylu 10 mg jednou denně k pokračující léčbě lamivudinem 100 mg po 
dobu 52 

týdnů k střednímu poklesu HBV DNA o 4,6 log

10 

kopií/ml ve srovnání se středním zvýšením 

o 0,3 log

10 

kopií/ml u 

pacientů léčených monoterapií lamivudinem. K normalizaci hladin ALT došlo 

u 31 

% (14/45) pacientů léčených kombinovanou terapií versus 6 % (3/47) pacientů léčených 

samotným lamivudinem. Parametry virologické suprese se u 

pacientů léčených kombinovanou léčbou 

pokračovací studii NUC20917 udržely na stejných hodnotách v průběhu druhého roku léčby do 

104. 

týdne léčby. U pacientů docházelo k pokračujícímu zlepšování odpovědi na léčbu, což se 

projevilo ve výsledcích virologických a 

biochemických vyšetření. 

 

retrospektivní studii určené ke zjištění faktorů zodpovědných za nárůst hladiny HBV DNA bylo 

159 HBeAg-

pozitivních pacientů asijského původu léčeno lamivudinem a sledováno v období 

mediánu téměř 30 měsíců. U pacientů s hodnotami HBV DNA vyššími než 200 kopií v 1 ml po době 

měsíců (ve 24. týdnu) léčby lamivudinem byla 60% pravděpodobnost vzniku mutace YMDD viru 

HBV v porovnání s 8 

% pacientů, u kterých byly hodnoty HBV DNA ve 24. týdnu léčby lamivudinem 

nižší než 200 kopií v 1 ml. Riziko vzniku mutace YMDD bylo 63 % oproti 13 % s mezní hodnotou 
1 000 kopií v 1 ml (klinické studie NUCB3009 a NUCB3018). 
 
Zkušenosti u 

pacientů s dekompenzovaným onemocněním jater 

12 

pacientů s dekompenzovanou hepatopatií nebyly provedeny placebem kontrolované studie. Údaje 

z nekontrolovaných studií u 

této populace pacientů, jimž byl lamivudin podáván před transplantací 

jater, v 

jejím průběhu a po ní, prokázaly inhibiční účinek na hladiny HBV DNA v séru a normalizaci 

hodnot aminotransferázy. Pokračovala-li léčba lamivudinem po transplantacích, došlo ke snížení 
reinfekce HBV, k 

zvýšené ztrátě HBsAg pozitivity, a jednoleté přežití bylo v rozmezí 76 až 100 %. 

 
Jak se vzhledem k 

současné imunosupresi očekávalo, byl výskyt YMDD mutace viru HBV po 

52 

týdnech léčby vyšší (36 % až 64 %) u pacientů po transplantaci jater než u imunokompetentních 

pacientů s CHB (14 % až 32 %). 
 
40 

pacientů (HBeAg negativních nebo HBeAg pozitivních) s dekompenzovaným jaterním 

onemocněním nebo rekurentní HBV infekcí po jaterní transplantaci a mutací YMDD bylo zařazeno do 

otevřeného ramene studie s názvem NUC20904. Přidání adefovir-dipivoxilu v dávce 10 mg jednou 

denně k terapii lamivudinem v dávce 100 mg po dobu 52 týdnů mělo za následek snížení počtu 
molekul HBV DNA (medián 4,6 log

10 

kopií HBV DNA v 1 ml). Po jednom 

roce léčby bylo rovněž 

pozorováno zlepšení funkce jater. Tento stupeň suprese viru zůstával při podávání kombinované léčby 

během druhého roku léčby stejný do 104. týdne terapie (pokračovací studie NUC20917). U většiny 

pacientů se zlepšily ukazatele jaterních funkcí a v klinickém obraze byly nadále patrné výhody 
podávané farmakoterapie. 
 
Zkušenosti u 

pacientů s CHB s pokročilou fibrózou nebo cirhózou 

V placebem kontrolované studii u 651 

pacientů s klinicky kompenzovanou chronickou hepatitidou B 

histologicky ověřenou fibrózou nebo cirhózou snížila léčba lamivudinem (průměr trvání 32 měsíců) 

významně celkový rozsah progrese onemocnění (34/436, 7,8 % pro lamivudin versus 38/215, 17,7 % 
pro placebo, p=0,001), což bylo prokázáno významnou redukcí v 

poměru pacientů se zvýšeným 

Child-Pugh skóre (15/436, 3,4 % versus 19/215, 8,8 %, p=0,023) nebo ve vývoji hepatocelulárního 
karcinomu (17/436, 3,9 % versus 16/215, 7,4 %, p=0,04

7). Rychlost celkové progrese onemocnění 

lamivudinové skupině byla vyšší pro jednotlivce s detekovatelnou YMDD mutací HBV DNA 

(23/209, 11 %) ve srovnání s 

těmi bez detekovatelné YMDD mutace HBV (11/221, 5 %). Avšak 

progrese onemocnění u jednotlivců s YMDD v lamivudinové skupině byla nižší než progrese 

onemocnění ve skupině s placebem (23/209, 11 % versus 38/214, 18 %). Potvrzená HBeAg 
sérokonverze se vyskytla u 47 

% (118/252) jednotlivců léčených lamivudinem a 93 % (320/345) 

jednotlivců léčených lamivudinem se stalo HBV DNA negativními (VERSANT [verze 1], bDNA 
zkouška LLOD < 0,7 MEq/ml) v 

průběhu studie. 

 
Zkušenosti u 

dětí a dospívajících 

L

amivudin byl podáván dětem a dospívajícím s kompenzovanou CHB v placebem kontrolované 

klinické studii u 286 

pacientů ve věku od 2 do 17 let. Tato populace sestávala hlavně z dětí s velmi 

lehkou formou hepatitidy 

B. Dětem od 2 do 11 let byla podávána dávka 3 mg/kg jedenkrát denně (až 

do maximální denní dávky 100 

mg). Dětem starším než 12 let byla podávána dávka 100 mg jednou 

denně. Tuto dávku je třeba v budoucnu potvrdit. Rozdíl v sérokonverzi HBeAg (HBeAg a ztráta 
HBV DNA spolu s detekcí HBeAb) mezi placebem a lamivudinem nebyl v této populaci statisticky 
významný [po jednom roce 13 % (12/95) pro placebo oproti 22 % (42/191) pro lamivudin; p=0,057]. 
Výskyt YMDD mutace HBV byl stejný jako u 

dospělých, v rozsahu od 19 % v 52. týdnu léčby až do 

45 % u 

pacientů léčených kontinuálně 24 měsíců. 

 
5.2 

Farmakokinetické vlastnosti 

 
Absorpce 
 

Lamivudin se dobře vstřebává z gastrointestinálního traktu a normální hodnota jeho biologické 
dostupnosti po perorálním podání je u 

dospělých mezi 80 a 85 %. Průměrná doba (t

max

) dosažení 

maximálních sérových koncentrací (C

max

) po perorálním podání je kolem jedné hodiny. Po 

terapeutických dávkách, tj. 100 

mg jednou denně, bývají hodnoty C

max

 v rozmezí 1,1 až 1,5 

µg/ml; 

nejnižší hladiny na konci dávkovacího intervalu byly 0,015 až 0,020 

µg/ml. 

 

13 

Užití lamivudinu spolu s 

jídlem mělo za následek delší t

max

 a nižší C

max 

(snížení až o 47 %). Celková 

míra 

absorpce lamivudinu (hodnocená podle AUC) však nebyla ovlivněna, takže lamivudin lze užívat 

jak s 

jídlem, tak nalačno. 

 
Distribuce  
 

Průměrný distribuční objem zjištěný ve studiích po nitrožilním podání je 1,3 l/kg. Lamivudin se 
v rozmezí terapeutických d

ávek vyznačuje lineární farmakokinetikou a vykazuje malou míru vazby na 

plazmatické proteiny (albumin). 
 

Omezené údaje svědčí o tom, že lamivudin proniká do centrálního nervového systému a dostává se do 

mozkomíšního moku (MMM). Průměrný poměr koncentrace lamivudinu v MMM a v séru 2 až 

hodiny po perorálním podání byl přibližně 0,12. 

 
Biotransformace 
 
Lamivudin je z 

organismu odstraňován převážně renální exkrecí v intaktní formě. Pravděpodobnost 

metabolických lékových interakcí je u lamivudinu malá vzhledem k malému rozsahu (5 až 10 %) jeho 
hepatální biotransformace a k 

malé míře jeho vazby na plazmatické proteiny. 

 
Eliminace 
 

Průměrná systémová clearance lamivudinu je přibližně 0,3 l/hod/kg. Pozorovaný eliminační poločas 

činí 5 až 7 hodin. Převážná část lamivudinu se vylučuje v intaktní formě močí cestou glomerulární 
filtrace a aktivní sekrece (transportním systémem pro organické kationty). Renální clearance je 

zodpovědná za eliminaci přibližně 70 % lamivudinu. 
 

Zvláštní skupiny pacientů 
 
Studie u 

pacientů s poruchou funkce ledvin prokázaly, že porucha funkce ledvin ovlivňuje eliminaci 

lamivudinu. U 

pacientů s clearance kreatininu < 50 ml/min je nezbytné snížení dávky (viz bod 4.2). 

 
Porucha funkce jater 

neovlivňuje farmakokinetiku lamivudinu. Omezené údaje získané u pacientů 

podstupujících transplantaci jater prokazují, že porucha funkce jater, pokud není provázena poruchou 
funkce ledvin, nemá významný vliv na farmakokinetiku lamivudinu. 
 
Farmakokinetický profil lamivudinu u 

starších pacientů nasvědčuje tomu, že normální stárnutí 

průvodním poklesem renálních funkcí nemá klinicky významný vliv na expozici lamivudinu, kromě 

pacientů s clearance kreatininu < 50 ml/min (viz bod 4.2). 
 
5.3 

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 

 
V toxikologických studiích 

na zvířatech nevyvolalo podání lamivudinu ve vysokých dávkách 

podstatnou orgánovou toxicitu. Při nejvyšších dávkách byly pozorovány nepříliš intenzivní účinky na 
indikátory hepatálních a renálních funkcí spolu s 

občasnou sníženou hmotností jater. Jako efekty, jež 

by nejspíše mohly mít klinický význam, byly identifikovány poklesy počtu erytrocytů a neutrofilů. 

Tyto příhody byly zřídka pozorovány v klinických studiích. 
 
Lamivudin nebyl mutagenní v testech na bakteriích, avšak - 

podobně jako mnohé jiné nukleosidové 

analogy - 

vykázal mutagenní účinky in vitro v jednom cytogenetickém testu a v testu myšího 

lymfomu. In vivo nebyl lamivudin genotoxický ani v 

dávkách způsobujících plazmatické koncentrace 

přibližně 60krát až 70krát vyšší, než jsou předpokládané klinické plazmatické hladiny. Protože 

mutagenní působení lamivudinu in vitro nebylo potvrzeno testy in vivo, usuzuje se, že by lamivudin 

pro pacienty neměl představovat genotoxické riziko. 
 

Reprodukční studie na zvířatech neprokázaly teratogenitu ani ovlivnění samčí nebo samičí fertility. Při 

podání březím králičím samicím v expozičních hladinách srovnatelných s hladinami dosaženými u lidí 

14 

způsobuje lamivudin časnou embryonální letalitu, u potkanů ani při velmi vysoké systémové expozici 

však tyto účinky nemá. 
 
V dlouhodobých testech na kancerogenitu lamivudinu u 

potkanů a myší nebyly prokázány žádné 

známky kancerogenního potenciálu. 
 
 
6. 

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 

 
6.1 

Seznam pomocných látek 

 
Jádro tablety 
Mikrokrystalická celulosa 

Sodná sůl karboxymethylškrobu 
Magnesium-stearát  
 
Potahová vrstva tablety 
Hypromelosa 

Oxid titaničitý 
Makrogol 400 
Polysorbát 80 
Žlutý oxid železitý (syntetický) 

Červený oxid železitý (syntetický) 
 
6.2 

Inkompatibility 

 

Neuplatňuje se. 
 
6.3 

Doba použitelnosti 

 
3 roky 
 
6.4 

Zvláštní opatření pro uchovávání 

 

Uchovávejte při teplotě do 30 °C. 
 
6.5 

Druh obalu a obsah balení 

 
K

rabička obsahující 28 nebo 84 potahovaných tablet v dvoufóliových blistrech, laminovaných 

polyvinylchloridem. 
 
Na trhu nemusí být k dispozici všechny velikosti balení. 
 
6.6 

Zvl

áštní opatření pro likvidaci přípravku 

 
Veškerý nepoužitý 

léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními 

požadavky. 
 
 
7. 

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 

 
Glaxo Group Ltd. 
980 Great West Road 
Brentford 
Middlesex 
TW8 9GS 
Velká Británie 

15 

 
 
8. 

REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) 

 
EU/1/99/114/001 
EU/1/99/114/002 
 
 
9. 

DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 

 
Datum první registrace: 29. 

července 1999 

Datum posledního prodloužení registrace: 23. 

června 2014 

 
 
10. 

DATUM REVIZE TEXTU 

 
 
Podrobné informace o tomto 

léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské 

agentury 

pro léčivé přípravky na adrese http://www.ema.europa.eu

16 

1. 

NÁZEV PŘÍPRAVKU 

 
Zeffix 5 mg/ml perorální roztok 
 
 
2. 

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 

 
Jeden ml perorálního roztoku obsahuje lamivudinum 5 mg. 
 
Pomocné látky 

se známým účinkem: 

 
sacharosa 20 % w/v (4 g/20 ml) 
methylparaben (E218) 1,5 mg/ml 
propylparaben (E216) 0,18 mg/ml 
 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. 

LÉKOVÁ FORMA 

 
Perorální roztok. 
 

Čirý, bezbarvý až světle žlutý. 
 
 
4. 

KLINICKÉ ÚDAJE 

 
4.1 

Terapeutické indikace 

 
Zeffix je indikován k 

léčbě dospělých pacientů s chronickou hepatitidou B s: 

 

• 

kompenzovaným jaterním onemocněním s prokázanými známkami virové replikace, 

přetrvávajícími zvýšenými hodnotami sérové alaninaminotransferázy (ALT) a histologicky 

dokumentovaným aktivním zánětem jater a/nebo jaterní fibrózou. Podávání lamivudinu by mělo 
být zahájeno pouze v 

případě, kdy není možné nebo přípustné podávat jiné alternativní 

antivirotikum, u kterého 

je menší pravděpodobnost vzniku rezistence (viz bod 5.1). 

 

• 

dekompenzovaným jaterním onemocněním v kombinaci s jiným léčivým přípravkem, který 
nevykazuje 

zkříženou rezistenci s lamivudinem (viz bod 4.2). 

 
4.2 

Dávkování a 

způsob podání 

 

Terapii přípravkem Zeffix má zahajovat lékař, který má zkušenosti s léčbou chronické hepatitidy B. 
 
Dávkování 
 

Dospělí 
D

oporučené dávkování přípravku Zeffix je 100 mg jednou denně. 

 

pacientů s dekompenzovaným jaterním onemocněním má být lamivudin vždy podáván v kombinaci 

s d

alším léčivým přípravkem, který nevykazuje zkříženou rezistenci s lamivudinem, aby se snížilo 

riziko rezistence a 

dosáhlo rychlého potlačení replikace viru. 

 

Trvání léčby 
O

ptimální délka léčby není známa. 

 

17 

•  U HBeAg-

pozitivních pacientů s chronickou hepatitidou B (CHB) bez cirhózy má léčba trvat 

alespoň 6-12 měsíců po prokázání sérokonverze HBeAg (ztráty HBeAg a HBV DNA s průkazem 
HBeAb), aby se omezilo riziko virologického relapsu, nebo do sérokonverze HBsAg, nebo až do 
ztráty 

účinnosti (viz bod 4.4). Hladiny sérových ALT a HBV DNA mají být po ukončení léčby 

pravidelně sledovány pro možnost pozdního virologického relapsu. 

•  U HBeAg-

negativních pacientů s CHB (infikovaných pre-core mutantou) bez cirhózy má být 

léčba podávána alespoň, než dojde k HBs sérokonverzi nebo je prokazatelná ztráta účinnosti. 

Při prodloužené léčbě se doporučuje pravidelné opakované vyšetření potvrzující, že pokračování 
ve 

vybrané léčbě zůstává pro pacienta vhodné. 

•  U 

pacientů s dekompenzovanou hepatopatií nebo cirhózou a u příjemců jaterních transplantátů se 

zastavení léčby nedoporučuje (viz bod 5.1). 

 
Pacienti, u nichž byla aplikace lamivudinu 

zastavena, mají být pravidelně kontrolováni se zaměřením 

na známky recidivující hepatitidy (viz bod 4.4). 
 
Klinická rezistence 

pacientů s HBeAg pozitivní nebo HBeAg negativní chronickou hepatitidou B může vznik mutace 

viru HBV s 

označením YMDD (tyrozin-methionin-aspartát-aspartát) způsobit snížení terapeutické 

odpovědi na lamivudin, což se projeví jako zvýšení hladiny HBV DNA a enzymu ALT oproti 
hod

notám před započetím léčby lamivudinem. Aby se snížilo riziko vzniku rezistence u pacientů 

léčených monoterapií lamivudinem, má se zvážit přechod na jiný přípravek nebo přidání dalšího 

přípravku, který nevykazuje zkříženou rezistenci s lamivudinem podle léčebných pokynů, pokud při 

monoterapii lamivudinem zůstávají hladiny HBV DNA v séru detekovatelné po 24. týdnu léčby (viz 
bod 5.1). 
 

Pro léčbu pacientů, kteří jsou zároveň nakaženi HIV a léčeni lamivudinem nebo kombinací 
lamivudinu a zidovudinu, nebo je u n

ich tato léčba plánována, je nutno zachovat dávku lamivudinu 

předepsanou pro léčbu infekce HIV (obvykle 150 mg dvakrát denně v kombinaci s dalšími 
antiretrovirotiky). 
 

Zvláštní skupiny pacientů 
 
Porucha funkce ledvin 

pacientů se středně závažnou až závažnou poruchou funkce ledvin se v důsledku snížené renální 

clearance zvyšují koncentrace lamivudinu v séru (AUC). Proto má být u 

pacientů s clearance 

kreatininu < 50 ml/min sníženo dávkování. Jsou-

li potřebné dávky menší než 100 mg, má se aplikovat 

Zeffix perorální roztok (viz tabulka 1 níže). 
 
Tabulka 

1: Dávkování přípravku Zeffix u pacientů se sníženou renální clearance. 

 

 

Clearance kreatininu 

ml/min 

 

První dávka přípravku 

Zeffix perorální roztok 

 

Udržovací dávka 

jednou denně 

 

30 až < 50 

 

20 ml (100 mg) 

 

10 ml (50 mg) 

 

15 až < 30 

 

20 ml (100 mg) 

 

5 ml (25 mg) 

 

5 až < 15 

 

7 ml (35 mg) 

 

3 ml (15 mg) 

 

< 5 

 

7 ml (35 mg) 

 

2 ml (10 mg) 

 
Dostupné údaje o 

pacientech podstupujících intermitentní hemodialýzu (méně než 4 hodiny nebo 

rovnající se 4 hodinám dialýzy 

dvakrát až třikrát týdně) ukazují, že po iniciální redukci dávky 

lamivudinu podle clearance kreatininu po dobu probíhající dialýzy již nejsou další úpravy dávkování 
nutné. 
 

18 

Porucha funkce jater 
Údaje o pacientech s poruchou funkce jater

, včetně pacientů s terminální hepatopatií čekajících na 

transplantaci, ukazují, že porucha funkce jater nemá významný vliv na farmakokinetiku lamivudinu. 

Podle těchto údajů se pacientům s poruchou funkce jater, není-li provázena poruchou funkce ledvin, 
nemusí dávkování upravovat. 
 
Starší pacienti 

starších pacientů nemá stárnutí doprovázené zhoršením funkce ledvin klinicky významný vliv na 

expozici lamivudinu, s 

výjimkou pacientů s clearance kreatininu ˂ 50 ml/min. 

 
Pediatrická populace 

Bezpečnost a účinnost podávání přípravku Zeffix u kojenců, dětí a dospívajících mladších 18 let 
nebyly stanoveny. V 

současnosti dostupné údaje jsou popsány v bodech 4.4 a 5.1, ale na jejich základě 

nelze doporučit dávkování. 
 

Způsob podání 
Perorální podání. 

Přípravek Zeffix lze užívat jak nalačno, tak s jídlem. 
 
4.3 

Kontraindikace 

 

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 
 
4.4 

Zvláštní upozornění a opatření pro použití 

 
Exacerbace hepatitidy 
 
Exacerbace v 

průběhu léčby 

Spontánní exacerbace jsou u chronické hepatitidy 

B relativně časté a jsou charakterizované 

přechodným zvýšením hladin ALT v séru. Po započetí antivirové léčby může u některých pacientů 
dojít k 

přechodnému zvýšení hladin ALT v séru v souvislosti s tím, jak klesají v séru hladiny 

HBV DNA. U 

pacientů s kompenzovaným jaterním onemocněním tato zvýšení hladin ALT v séru 

nebyla obvykle doprovázena zvýšením koncentrací sérového bilirubinu ani příznaky jaterní 
dekompenzace. 
 

Při prodloužené terapii byly identifikovány virové subpopulace HBV se sníženou citlivostí na 
lamivudin (YMDD-mutace viru HBV). U 

některých pacientů vede vznik YMDD mutace viru HBV 

exacerbaci hepatitidy primárně prokázané zvýšením hodnot ALT v séru a znovu objevením se 

HBV DNA (viz bod 4.2). U 

pacientů, kteří mají YMDD mutaci HBV, se má zvážit na základě 

terapeutických doporučení přechod na jiný léčivý přípravek nebo přidání dalšího léčivého přípravku, 

který nevykazuje zkříženou rezistenci s lamivudinem (viz bod 5.1). 
 

Exacerbace po ukončení léčby 

pacientů, kteří ukončili léčbu hepatitidy B, byla zaznamenána akutní exacerbace hepatitidy, která se 

obvykle prokazuje zvýšenou hladinou ALT v séru a znovu objevením se HBV DNA. 
V kontrolovaných klinických studiích fáze III s 

následným sledováním pacientů bez aktivní léčby byla 

i

ncidence elevací ALT po léčbě (více než 3násobně ve srovnání s výchozími hodnotami) vyšší 

pacientů léčených lamivudinem (21 %) ve srovnání s pacienty, kteří dostávali placebo (8 %). 

Procento pacientů, u kterých došlo po ukončení léčby k elevacím ALT spolu s elevacemi bilirubinu, 
bylo však nižší a podobné v 

obou ramenech léčby (viz tabulka 3 v bodu 5.1). U pacientů léčených 

lamivudinem se většina elevací ALT po léčbě objevila mezi 8. a 12. týdnem po ukončení léčby. 

Většina případů odezněla spontánně, ale bylo pozorováno i několik fatálních případů. V případě, že se 

zastaví aplikace přípravku Zeffix, mají být pacienti pravidelně kontrolováni - jak klinicky, tak 

laboratorním vyšetřováním funkce jater (ALT a hladiny bilirubinu), a to nejméně po dobu čtyř měsíců 
a dále podle toho, jak je to klinicky indikováno. 
 
Exacerbace u 

pacientů s dekompenzovanou jaterní cirhózou 

19 

Příjemci transplantátů a pacienti s dekompenzovanou jaterní cirhózou jsou více ohroženi aktivní 
virovou replikací. V 

důsledku minimální hepatální funkce u těchto pacientů může reaktivace 

hepatitidy po vysazení lamivudinu nebo snížením účinnosti v průběhu terapie přivodit těžkou i fatální 

dekompenzaci. Tito pacienti mají být během léčby pravidelně kontrolováni se zaměřením na klinické, 
virologické a sérologické parametry související s hepatitidou B, na hepatální a renální funkci a na 
antivirovou terapeutickou odezvu, a 

to minimálně každý měsíc, a je-li léčba z jakéhokoli důvodu 

zastavena, pak ještě nejméně 6 měsíců po léčbě. Pravidelně je nutné kontrolovat (minimálně) tyto 
laboratorní parametry: sérové ALT, bilirubin, albumin, 

dusík močoviny v krvi (BUN), kreatinin a tyto 

virologické parametry: antigeny HBV, protilátky proti HBV a pokud možno koncentrace HBV DNA 
v séru. Pacienti, u 

kterých se během léčby nebo po jejím zastavení objeví známky hepatální 

insuficience, mají být kontrolováni v 

adekvátně kratších časových intervalech. 

 

Není dostatek údajů o tom, zda je u pacientů, u kterých se vyvinou známky rekurentní hepatitidy, 

prospěšné znovu zahájit terapii lamivudinem. 
 
Mitochondriální dysfunkce 
 
Bylo prokázáno jak in vitro, tak in vivo, že nukleosidové a 

nukleotidové analogy způsobují poškození 

mitochondrií různého stupně. Existují hlášení mitochondriální dysfunkce u kojenců vystavených 
in utero a/nebo 

postnatálně působení analogů nukleosidů. Hlavními hlášenými nežádoucími účinky 

jsou hematologické poruchy (anemie, neutropenie), metabolické poruchy (zvýšená hladina lipázy). 

Byly hlášeny některé neurologické poruchy s pozdním nástupem (hypertonie, křeče, neobvyklé 

chování). Neurologické poruchy mohou být přechodné nebo stálé. Každé dítě, které bylo in utero 

vystaveno působení analogů nukleosidů a nukleotidů, musí být klinicky i laboratorně sledováno 
a v 

případě relevantních známek nebo příznaků musí projít úplným vyšetřením na možnou 

mitochondriální dysfunkci. 
 

Pediatričtí pacienti 

Lamivudin byl podáván dětem (2 roky a starším) a dospívajícím s kompenzovanou chronickou 
hepatitidou B. Avšak vzhledem k 

omezeným údajům se podávání lamivudinu těmto pacientům 

současnosti nedoporučuje (viz bod 5.1). 

 
Hepatitida delta nebo hepatitida C 

Účinnost lamivudinu u pacientů současně infikovaných virem hepatitidy delta nebo virem hepatitidy C 
nebyla stanovena a 

doporučuje se opatrnost. 

 

Imunosupresivní léčba 
Údaje o použití lamivudinu u HBeAg negativní

ch pacientů (pre-core mutanty) a u pacientů souběžně 

léčených imunosupresivními režimy, včetně protinádorové chemoterapie, jsou omezené. Tito pacienti 

by měli lamivudin užívat s opatrností. 
 
Monitorování 

průběhu léčby přípravkem Zeffix mají být pacienti pravidelně monitorováni. Sérové hladiny ALT 

a HBV DNA se mají monitorovat ve 3

měsíčních intervalech a u HBeAg pozitivních pacientů se mají 

stanovovat každých 6 

měsíců hodnoty HBeAg. 

 

Současná infekce HIV 
 

pacientů současně infikovaných HIV, kteří jsou současně léčeni lamivudinem nebo kombinací 

lamivudinu a zidovudinu nebo u 

nichž se plánuje zahájení takové léčby, má být zachována dávka 

lamivudinu předepsaná pro terapii infekce HIV (obvykle 150 mg dvakrát denně v kombinaci s jinými 
antiretrovirotiky). U 

pacientů současně infikovaných HIV, u nichž není nutná antiretrovirová 

farmakoterapie, existuje při použití samotného lamivudinu k terapii chronické hepatitidy B riziko 
mutace HIV. 
 

Přenos hepatitidy B 
 

20 

přenosu viru hepatitidy B na plod těhotných žen léčených lamivudinem jsou dostupné omezené 

údaje

. Je třeba se řídit standardními doporučenými postupy pro imunizaci proti viru hepatitidy B 

dětí. 

 
Pacienty je nutné upozornit na to, že nebylo prokázáno, že by terapie lamivudinem snižovala riziko 

přenosu viru hepatitidy B na jiné osoby, a proto je i nadále nutné dodržovat příslušná preventivní 

opatření. 
 
Interakce s 

jinými léčivými přípravky 

Zeffix se nemá užívat s 

jinými přípravky obsahujícími lamivudin, nebo přípravky obsahujícími 

emtricitabin (viz bod 4.5). 
 
Kombinace lamivudinu s 

kladribinem se nedoporučuje (viz bod 4.5). 

 
Nesnášenlivost pomocných látek  
 
Pacienti se 

vzácnými vrozenými onemocněními, jako jsou intolerance fruktózy, glukózo-galaktózová 

malabsorpce a insuficience sacharázy-izomaltázy, 

by tento přípravek neměli užívat. 

 

Diabetici musí být upozorněni na to, že každá dávka perorálního roztoku (100 mg = 20 ml) obsahuje 
4 g sacharózy. 
 
Perorální roztok obsahuje propylparaben a methylparaben. U 

některých jedinců mohou tyto látky 

způsobit alergickou reakci. Tato reakce může být opožděná. 
 
4.5 

Interakce s 

jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 

 
Studie interakcí byly provedeny pouze u 

dospělých. 

 
Vzhledem k omezenému rozsahu metabolizace, k 

omezené míře vazby na plazmatické proteiny 

a k 

téměř úplné renální eliminaci intaktního léčiva je pravděpodobnost metabolických interakcí malá. 

 

Lamivudin je eliminován převážně aktivní renální sekrecí organických kationtů. Je třeba brát v úvahu 
možnost interakcí s 

jinými souběžně aplikovanými léčivy, zejména těmi, jejichž hlavní eliminační 

cestou je aktivní renální sekrece prostřednictvím transportního systému pro organické kationty; 

takovým léčivem je např. trimethoprim. Jiná léčiva (např. ranitidin, cimetidin) jsou tímto 

mechanismem eliminována jen zčásti a nebylo prokázáno, že by interagovala s lamivudinem. 
 

léčiv, která jsou převážně eliminována buď aktivní renální sekrecí organických aniontů nebo 

glomerulární filtrací, nejsou klinicky významné interakce s 

lamivudinem pravděpodobné. Souběžná 

aplikace kombinace trimethoprim/sulfamethoxazol v dávkách 160 mg/800 mg zvýšila expozici 
lamivudinu asi o 40 

%. Lamivudin neměl vliv na farmakokinetiku trimethoprimu ani 

sulfamethoxazolu. Úprava dávkování lamivudinu však není nutná, nejedná-li se o pacienta s poruchou 
funkce ledvin. 
 

Při souběžné aplikaci lamivudinu se zidovudinem bylo pozorováno mírné (28%) zvýšení C

max

 

zidovudinu, ale celková expozice tomuto léčivu (AUC) se významně nezměnila. Zidovudin neměl vliv 
na farmakokinetiku lamivudinu (viz bod 5.2). 
 

Při souběžné aplikaci lamivudinu s alfa-interferonem se nevyskytly farmakokinetické interakce. 

pacientů, kteří užívali lamivudin s běžně používanými imunosupresivy (např. s cyklosporinem A), 

nebyly poz

orovány klinicky významné nežádoucí interakce. Formální interakční studie však nebyly 

provedeny. 
 
Emtricitabin 

21 

Vzhledem k 

podobnosti se Zeffix nemá podávat současně s jinými analogy cytidinu, jako je např. 

emtricitabin. Zeffix také nemá být užíván s žádným 

jiným léčivým přípravkem, který obsahuje 

lamivudin (viz bod 4.4). 
 
Kladribin 
Lamivudin in vitro inhibuje intracelulární fosforylaci kladribinu, což vede k potenciálnímu riziku 

snížení účinnosti kladribinu v případě léčby kombinací těchto látek. Také některá klinická zjištění 
ukazují na možnou interakci mezi lamivudinem a kladribinem. Z 

tohoto důvodu se současné podávání 

lamivudinu a 

kladribinu nedoporučuje (viz bod 4.4). 

 
4.6 

Fertilita, t

ěhotenství a kojení 

 

Těhotenství 
 
Studie s lamivudinem 

na zvířatech ukázaly na vzestup raných embryonálních úmrtí u králíků, nikoli 

však u 

potkanů (viz bod 5.3). U lidí byl pozorován přestup lamivudinu placentou. 

 
Více než 1 000 dostupných 

výstupů z registru užívání antiretrovirotik v těhotenství (Antiretroviral 

Pregnancy Registry) 

během prvního trimestru a více než 1 000 výstupů z užívání během druhého 

třetího trimestru u těhotných žen nenaznačují žádný malformační účinek a účinek na 

plod/novorozence. U 

méně než 1 % těchto žen byla léčena infekce HBV, u většiny byla léčena infekce 

HIV vyššími dávkami a 

další současnou léčbou. Zeffix lze užívat během těhotenství, je-li to klinicky 

potřebné. 
 

pacientek, které jsou léčeny lamivudinem a následně otěhotní, by se mělo uvažovat o možnosti 

vzniku rekurentní hepatitidy při ukončení léčby lamivudinem. 
 
Kojení 
 

Na základě výsledků pozorování u více než 200 párů matek s dítětem léčených pro infekci virem HIV 

bylo zjištěno, že sérové koncentrace lamivudinu u dětí kojených matkami, které se léčily pro infekci 
virem HIV, jsou velmi nízké (

méně než 4 % koncentrací naměřených v mateřském séru) a postupně se 

snižují až na nem

ěřitelné hodnoty v době, kdy kojené děti dosahují 24 týdnů věku. Celkové množství 

lamivudinu, které se vstřebá u kojených dětí, je velmi nízké, a proto je pravděpodobné, že toto 

množství lamivudinu má suboptimální antivirové účinky. Infekce hepatitidou B u matky není 
kontraindikací pro kojení, pokud je u novorozence 

při porodu adekvátně provedena prevence nákazy 

infekční hepatitidou B. Nejsou důkazy o tom, že by nízká koncentrace lamivudinu v mateřském mléce 
vedla ke vzniku nežádoucích reakcí u 

kojených dětí. Proto je možné uvažovat o kojení dětí matkami, 

které jsou pro hepatitidu B 

léčeny lamivudinem, a vzít přitom v úvahu, jaké jsou výhody kojení pro 

dítě a jaké výhody přináší podávání lamivudinu kojící matce. V případě, že dojde k přenosu viru HBV 
z matky 

na dítě i přes adekvátní profylaxi, mělo by se zvážit přerušení kojení, aby se u dítěte snížilo 

riziko vzniku mutací viru HBV, které by vedly k rezisten

ci viru vůči lamivudinu. 

 
Fertilita 
 

Reprodukční studie u zvířat neprokázaly žádný vliv na fertilitu u samců ani samic (viz bod 5.3). 
 
Mitochondriální dysfunkce 
 
In vitro
 i in vivo bylo prokázáno, že nukleosidové a 

nukleotidové analogy způsobují různý stupeň 

mitochondriálního poškození. Existují hlášení mitochondriální dysfunkce u 

kojenců vystavených 

in utero 

a/nebo postnatálně působení analogů nukleosidů (viz bod 4.4). 

 
4.7 

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 

 

22 

Pacienty je nutno upozornit, že během léčby lamivudinem byly hlášeny malátnost a únava. Při 

posouzení pacientovy schopnosti řídit nebo obsluhovat stroje je nutno vzít v úvahu klinický stav 
pacienta a profil nežádouc

ích účinků lamivudinu. 

 
4.8 

Nežádoucí účinky 

 

Souhrnný bezpečnostní profil 
 

Výskyt nežádoucích účinků a laboratorních odchylek (s výjimkou zvýšené ALT a CPK, viz níže) byl 
podobný u 

pacientů léčených placebem a lamivudinem. Z nežádoucích účinků byly nejčastěji hlášeny: 

malátnost a 

únava, infekce respiračního traktu, faryngeální a tonzilární diskomfort, bolest hlavy, 

abdominální diskomfort a bolest, nevolnost, zvracení a 

průjem. 

 
Než

ádoucí účinky v tabulce 

 

Nežádoucí reakce jsou uvedeny níže podle orgánových systémů a frekvence výskytu. Frekvenční 

kategorie jsou přiřazeny jen těm nežádoucím reakcím, u kterých je alespoň možné uvažovat o příčinné 
souvislosti s lamivudinem. Frekvence vý

skytu je definována jako: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 

až < 

1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné 

(< 1/10 000) a není známo (z 

dostupných údajů nelze určit). 

 

Kategorie frekvencí přiřazené nežádoucím účinkům jsou založeny převážně na poznatcích 
z klinických studií zahrnujících celkem 1 171 

pacientů s chronickou hepatitidou B, kteří dostávali 

lamivudin v dávce 100 mg. 
 
Poruchy krve a lymfatického systému
 
Není známo 

Trombocytopenie 

Poruchy metabolismu a výživy 
Velmi vzácné 

Laktátová acidóza 

Poruchy imunitního systému 
Vzácné 

Angioedém 

Poruchy jater a 

žlučových cest 

Velmi časté 

Zvýšení ALT (viz bod 4.4) 

Exacerbace hepatitidy primárně prokázané zvýšením sérové hladiny ALT byly hlášené při léčbě a po 

vysazení lamivudinu. Většina případů spontánně odezněla, avšak velmi vzácně došlo k úmrtí (viz 
bod 4.4). 

Poruchy kůže a podkožní tkáně 

Časté 

Vyrážka

, svědění 

Poruchy svalové a kosterní soustavy a 

pojivové tkáně 

Časté 

Zvýšení CPK 

Časté 

Svalové poruchy, včetně myalgie a křečí* 

Není známo 

Rhabdomyolýza 

* Ve fázi III klinických studií nebyla frekvence rhabdomyolýzy zaznamenaná v 

léčebné skupině 

lamivudinem vyšší proti skupině s placebem. 

 
Pediatrická populace 
 

Na základě omezených údajů od dětí ve věku 2 až 17 let nebyly identifikovány nové bezpečnostní 

signály oproti dospělým. 
 
Další zvláštní populace 
 

pacientů infikovaných HIV byly hlášeny případy pankreatitidy a periferní neuropatie (nebo 

parestezie), třebaže jejich souvislost s léčbou lamivudinem nebyla jasně prokázána. U pacientů 
s chronickou hepatitidou 

B nebyl pozorován rozdíl ve výskytu těchto projevů mezi pacienty léčenými 

lamivudinem a pacienty užívajícími placebo. 

23 

 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky 
 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 

pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 

aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích 

účinků uvedeného v 

Dodatku V

. 

 
4.9 

Předávkování 

 

Ve studiích akutní toxicity na zvířatech nevedlo podání velmi vysokých dávek lamivudinu k projevům 
orgánové toxicity. Údaje o 

následcích užití nadměrných dávek u lidí jsou omezené. Nevyskytly se 

fatální případy a pacienti se zotavili. Po těchto předávkováních nebyly zjištěny specifické objektivní 

ani subjektivní příznaky. 
 
Dojde-li k 

předávkování, má být pacient sledován a v případě potřeby mu má být poskytována 

standardní podpůrná léčba. Jelikož lamivudin je odstranitelný dialýzou, mohla by se v terapii 

předávkování použít kontinuální hemodialýza, třebaže to nebylo studováno. 
 
 
5. 

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 

 
5.1 

Farmakodynamické vlastnosti 

 
Farmakoterapeutická skupina: Antivirotika pro systémové použití, nukleosidové a nukleotidové 
inhibitory reverzní transkriptázy, ATC kód: J05AF05. 
 
Lamivudin je antivirotikum, kter

é se ve všech testovaných buněčných liniích a u experimentálně 

infikovaných zvířat projevilo jako vysoce účinné proti viru hepatitidy B. 
 
Lamivudin je infikovanými i 

neinfikovanými buňkami metabolizován na lamivudin-trifosfát (TP), 

který je vlastní účinnou formou výchozí látky. Intracelulární poločas lamivudin-trifosfátu 
v hepatocytech je in vitro 17 až 19 hodin. Lamivudin-

trifosfát působí jako substrát HBV-virové 

polymerázy. 
 
Inkorporací lamivudin-

trifosfátu do řetězce virové DNA s následným ukončením řetězce se znemožní 

další tvorba virové DNA. 
 
Lamivudin-trifosfát neinterferuje s 

normálním buněčným metabolismem deoxynukleotidů a je jen 

slabým inhibitorem savčích DNA-polymeráz alfa a beta. Kromě toho má lamivudin-trifosfát jen malý 
vliv na obsah DNA v 

savčích buňkách. 

 

testech zaměřených na možné účinky léčiva na strukturu mitochondrií a na obsah a funkci 

mitochondriální DNA neměl lamivudin významné toxické účinky. Lamivudin má velmi nízký 
potenciál ke snížení obsahu mitochondriální DNA, neinkorporuje se trvale do mitochondriální DNA 

nepůsobí jako inhibitor mitochondriální DNA-polymerázy gama. 

 
Klinické zkušenosti 
 
Zkušenosti u 

pacientů s HBeAg pozitivní CHB a kompenzovaným onemocněním jater 

J

ednoroční terapie lamivudinem v placebem kontrolovaných studiích významně potlačila replikaci 

HBV DNA [34 až 57 

% pacientů mělo hodnoty nižší, než byl detekční limit analýzy (Abbott 

Genostics hybri

dizační testovací roztok, LLOD < 1,6 pg/ml)], normalizovala hodnoty ALT (40 až 

72 

% pacientů), navodila sérokonverzi HBeAg (ztrátu HBeAg a HBeAb s průkazem HBV DNA 

[s 

konvenční analýzou] u 16 až 18 % pacientů), zlepšila histologický nález (38 až 52 % pacientů mělo 

≥ 2 body poklesu Knodellova skóre – index histologické aktivity [HAI]) a zpomalila progresi fibrózy 
(u 3 až 17 % 

pacientů) a progresi jaterní cirhózy. 

24 

 

Trvalá léčba lamivudinem po dobu dalších 2 let u pacientů, kterým selhalo dosažení HBeAg 
sérokonverze v 

úvodních jednoročních kontrolovaných studiích, vedla k dalšímu zlepšení přemosťující 

fibrózy. Z 

pacientů s YMDD mutací viru HBV vykázalo 41/82 (50 %) pacientů zlepšení jaterního 

zánětu a 40/56 (71 %) pacientů bez YMDD mutace viru HBV vykázalo zlepšení. Zlepšení 

přemosťující fibrózy bylo pozorováno u 19/30 (63 %) pacientů bez YMDD mutace a u 22/44 (50 %) 

pacientů s mutací YMDD. Pět procent (3/56) pacientů bez YMDD mutace a 13 % (11/82) pacientů 
s YMDD mutací 

vykázalo zhoršení zánětu jater ve srovnání se stavem před zahájením léčby. Progrese 

cirhózy byla pozorována u 4/68 (6 

%) pacientů s YMDD mutací, zatímco progrese cirhózy nebyla 

pozorována u 

pacientů bez mutace. 

 
V rozsáhlé terapeutické studii u 

asijských pacientů (NUCB3018) byl výskyt HBeAg sérokonverze 

normalizace ALT na konci pětiletého léčebného období 48 % (28/58) a 47 % (15/32). HBeAg 

sérokonverze byla zvýšena u 

pacientů s elevací hladin ALT; 77 % (20/26) pacientů s ALT před léčbou 

2x ULN sérokonvertovalo. Na konci pěti let měli všichni pacienti hladiny HBV DNA, které nebyly 

detekovatelné, 

nebo nižší než hladiny před léčbou. 

 
Další výsledky studie stavu YMDD mutace shrnuje tabulka 2. 
 
Tabulka 2: V

ýsledky účinnosti po 5 letech podle YMDD stavu (asijská studie) NUCB3018. 

 
 

Předmět % 

YMDD-mutace HBV 

YMDD

1

 

Non-YMDD

1

 

HBeAg sérokonverze 

 

- Všichni pacienti 
- Pacienti se základní ALT 

≤ 1x ULN

2

 

- Pacienti se základní ALT 

>

 2x ULN 

 

neměřitelná HBV DNA 

 

- Základní

 

- Týden 260

4

 

negativní 
pozitivní < základní 
pozitivní > základní 
 

normalizované hodnoty ALT 

 

- Základní 
normální 
nad normální 
 
- Týden 260 
normální 
nad normální < základní 
nad normální > základní 
 

 
 
38 (15/40) 
9 (1/11) 
60 (9/15) 
 
 
 
5 (2/40) 
 
 
8 (2/25) 
92 (23/25 

 
 
 
 
28 (11/40) 
73 (29/40) 
 
 
46 (13/28) 
21 (6/28) 
32 (9/28) 

 
 
72 (13/18) 
33 (2/6) 
100 (11/11) 
 
 
 
6 (1/18) 
 
 

100 (4/4) 

 
 
 
 
33 (6/18) 
67 (12/18) 
 
 
50 (2/4) 

50 (2/4) 

1

 

Pacienti označení jako pacienti s YMDD mutací byli v ≥ 5 % případů nositeli YMDD mutace viru HBV v kterémkoliv ročním časovém 

bodu v 

průběhu pětiletého období. Pacienti zařazení jako bez YMDD mutace byli v > 95 % případů nositeli divoké formy viru HBV ve 

všech ročních časových bodech v průběhu pětileté studie. 

2

 Horní hranice normálu. 

3

 Roztok Abbott Genostics k 

hybridizačnímu testu (LLOD < 1,6 pg/ml). 

4

 Chiron Quantiplex assay (LLOD 0,7 Meq/ml).

 

 
Srovnávací data podle YMDD charakteru byla 

rovněž dostupná pro histologické hodnocení, ale pouze 

do tří let. U pacientů s YMDD mutací HBV 18/39 (46 %) mělo zlepšenou nekroinflamační aktivitu 

25 

a 9/39 (23 %) vykázalo zhoršení. U 

pacientů bez mutace mělo 20/27 (74 %) zlepšenou 

nekroinflamační aktivitu a 2/27 (7 %) měli tuto aktivitu zhoršenou. 
 

průběhu HBeAg sérokonverze jsou sérologická odpověď a remise klinických příznaků po vysazení 

lamivudinu obecně neměnné. Avšak mohou se vyskytovat recidivy sérokonverze. V dlouhodobých 
sledovacích studiích u 

pacientů, u kterých již došlo k sérokonverzi a ukončení léčby lamivudinem, 

došlo později k virologickému relapsu u 39 % ze všech sledovaných. Proto by v průběhu HBeAg 
sérokonverze pacienti 

měli být pravidelně sledováni, aby se zjistilo, zda je udržována sérologická 

a klinická 

odpověď. U pacientů, kteří nemají stálou sérologickou odpověď, by se mělo zvážit znovu 

podání léčby buď lamivudinem nebo alternativním antivirovým agens k opětovnému nabytí HBV 
klinické kontroly. 
 

pacientů sledovaných 16 týdnů po ukončení léčby v jednom roce bylo pozorováno zvýšení ALT 

častěji u jedinců léčených lamivudinem proti jedincům léčeným placebem. Srovnání vzestupu ALT po 

léčbě mezi týdny 52 a 68 u pacientů, kteří ukončili léčbu lamivudinem v 52. týdnu, a u pacientů 

léčených po celou dobu placebem ve stejných studiích, je uvedeno v tabulce 3. Poměr pacientů, 

kterých došlo po léčbě k elevaci ALT ve spojitosti se zvýšením hladin bilirubinu, byl nízký 

a podobný jako u 

pacientů, kteří obdrželi lamivudin nebo placebo. 

 
Tabulka 3: Zvýšení hladin ALT ve dvou placebem kontrolovaných studiích u 

dospělých. 

 
 

Pacienti se zvýšenou hladinou ALT/ 

pacienti pouze sledovaní* 

Patologické výsledky 

Lamivudin 

Placebo 

ALT ≥ 2x základní hodnota 

37/137 (27 %) 

22/116 (19 %) 

ALT ≥ 3x základní hodnota

 †

 

29/137 (21 %) 

9/116 (8 %) 

ALT ≥ 2x základní hodnota a absolutní ALT 
> 500 IU/l 

 

21/137 (15 %) 

 

8/116 (7 %) 

ALT ≥ 2x základní hodnota; a bilirubin > 2x 
ULN 

≥ základní hodnota 

 

1/137 (0,7 %) 

 

1/116 (0,9 %) 

* Jeden 

pacient může reprezentovat jednu nebo více kategorii. 

† 

 

Porovnatelný se stupněm 3 podle WHO kriterií. 

ULN = horní hranice normálních hodnot. 
 
Zkušenosti u 

pacientů s HBeAg negativní CHB 

Ú

vodní data ukazují, že účinnost lamivudinu je u pacientů s HBeAg negativní CHB stejná jako 

pacientů s HBeAg pozitivní CHB, kdy má 71 % pacientů HBV DNA sníženou pod detekční limit, 

67 % normalizaci ALT a 38 % zlepšení v 

HAI po jednom roce léčby. Po ukončení léčby lamivudinem 

došlo u 

většiny pacientů (70 %) k návratu virové replikace. Údaje jsou získané ze studie prodloužené 

léčby HBeAg negativních pacientů (NUCAB3017), kteří byli léčeni lamivudinem. Po dvou letech 

léčby v této studii došlo k normalizaci ALT a nedetekovatelnosti HBV DNA u 30/69 (43 %) a 32/68 
(47 

%) pacientů a k zlepšení v nekroinflamačním skóre u 18/49 (37 %) pacientů. U pacientů bez 

YMDD mutace HBV bylo prokázáno u 14/22 (64 

%) zlepšení nekroinflamačního skóre a u 1/22 (5 %) 

pacientů zhoršení ve srovnání s obdobím před léčbou. U pacientů s mutací bylo u 4/26 (15 %) 

prokázáno zlepšení nekroinflamačního skóre a u 8/26 (31 %) pacientů zhoršení ve srovnání s obdobím 

před léčbou. Ani v jedné skupině pacientů nedošlo k progresi cirhózy. 
 
Frekvence vzniku YMDD mutace HBV a 

její vliv na odpověď na léčbu 

Monoterapie lamivudinem vede k selekci YMDD mutace 

HBV přibližně u 24 % pacientů v průběhu 

jednoho roku léčby se zvýšením na 69 % po 5 letech léčby. Vývoj YMDD mutace HBV je u některých 

pacientů spojován se snížením léčebné odpovědi dokládané zvýšením hladin HBV DNA a elevací 

ALT proti předchozím hodnotám při léčbě, progresí příznaků a symptomů hepatitidy a/nebo 

zhoršením jaterních nekroinflamačních nálezů. Vzhledem k riziku YMDD mutace HBV není 
udržovací monoterapie lamivudinem vhodná u 

pacientů s detekovatelnou HBV DNA v séru po 

24. týdnu 

léčby (viz bod 4.4). 

 

26 

Ve dvojitě zaslepené studii u CHB pacientů s YMDD mutací HBV a kompenzovaným jaterním 

onemocněním (NUC20904) se sníženou virologickou a biochemickou odpovědí na lamivudin (n=95), 

vedlo přidání adefovir-dipivoxylu 10 mg jednou denně k pokračující léčbě lamivudinem 100 mg po 
dobu 52 

týdnů k střednímu poklesu HBV DNA o 4,6 log

10 

kopií/ml ve srovnání se středním zvýšením 

o 0,3 log

10 

kopií/ml u 

pacientů léčených monoterapií lamivudinem. K normalizaci hladin ALT došlo 

u 31 

% (14/45) pacientů léčených kombinovanou terapií versus 6 % (3/47) pacientů léčených 

samotným lamivudinem. Parametry virologické suprese se u 

pacientů léčených kombinovanou léčbou 

pokračovací studii NUC20917 udržely na stejných hodnotách v průběhu druhého roku léčby do 

104. 

týdne léčby. U pacientů docházelo k pokračujícímu zlepšování odpovědi na léčbu, což se 

projevilo ve výsledcích virologických a 

biochemických vyšetření. 

 

retrospektivní studii určené ke zjištění faktorů zodpovědných za nárůst hladiny HBV DNA bylo 

159 HBeAg-

pozitivních pacientů asijského původu léčeno lamivudinem a sledováno v období 

mediánu téměř 30 měsíců. U pacientů s hodnotami HBV DNA vyššími než 200 kopií v 1 ml po době 

měsíců (ve 24. týdnu) léčby lamivudinem byla 60% pravděpodobnost vzniku mutace YMDD viru 

HBV v porovnání s 8 

% pacientů, u kterých byly hodnoty HBV DNA ve 24. týdnu léčby lamivudinem 

nižší než 200 kopií v 1 ml. Riziko vzniku mutace YMDD bylo 63 % oproti 13 % s mezní hodnotou 
1 000 kopií v 1 ml (klinické studie NUCB3009 a NUCB3018). 
 
Zkušenosti u 

pacientů s dekompenzovaným onemocněním jater 

pacientů s dekompenzovanou hepatopatií nebyly provedeny placebem kontrolované studie. Údaje 

z nekontrolovaných studií u 

této populace pacientů, jimž byl lamivudin podáván před transplantací 

jater, v 

jejím průběhu a po ní, prokázaly inhibiční účinek na hladiny HBV DNA v séru a normalizaci 

hodnot aminotransferázy. Pokračovala-li léčba lamivudinem po transplantacích, došlo ke snížení 
reinfekce HBV, k 

zvýšené ztrátě HBsAg pozitivity, a jednoleté přežití bylo v rozmezí 76 až 100 %. 

 
Jak se vzhledem k 

současné imunosupresi očekávalo, byl výskyt YMDD mutace viru HBV po 

52 

týdnech léčby vyšší (36 % až 64 %) u pacientů po transplantaci jater než u imunokompetentních 

pacientů s CHB (14 % až 32 %). 
 
40 

pacientů (HBeAg negativních nebo HBeAg pozitivních) s dekompenzovaným jaterním 

onemocněním nebo rekurentní HBV infekcí po jaterní transplantaci a mutací YMDD bylo zařazeno do 

otevřeného ramene studie s názvem NUC20904. Přidání adefovir-dipivoxilu v dávce 10 mg jednou 

denně k terapii lamivudinem v dávce 100 mg po dobu 52 týdnů mělo za následek snížení počtu 
molekul HBV DNA (medián 4,6 log

10 

kopií HBV DNA v 1 ml). Po jednom 

roce léčby bylo rovněž 

pozorováno zlepšení funkce jater. Tento stupeň suprese viru zůstával při podávání kombinované léčby 

během druhého roku léčby stejný do 104. týdne terapie (pokračovací studie NUC20917). U většiny 

pacientů se zlepšily ukazatele jaterních funkcí a v klinickém obraze byly nadále patrné výhody 
podávané farmakoterapie. 
 
Zkušenosti u 

pacientů s CHB s pokročilou fibrózou nebo cirhózou 

V placebem kontrolované studii u 651 

pacientů s klinicky kompenzovanou chronickou hepatitidou B 

histologicky ověřenou fibrózou nebo cirhózou snížila léčba lamivudinem (průměr trvání 32 měsíců) 

významně celkový rozsah progrese onemocnění (34/436, 7,8 % pro lamivudin versus 38/215, 17,7 % 
pro placebo, p=0,001), což bylo prokázáno významnou redukcí v 

poměru pacientů se zvýšeným 

Child-Pugh skóre (15/436, 3,4 % versus 19/215, 8,8 %, p=0,023) nebo ve vývoji hepatocelulárního 
karcinomu (17/436, 3,9 % versus 16/215, 7,4 

%, p=0,047). Rychlost celkové progrese onemocnění 

lamivudinové skupině byla vyšší pro jednotlivce s detekovatelnou YMDD mutací HBV DNA 

(23/209, 11 %) ve srovnání s 

těmi bez detekovatelné YMDD mutace HBV (11/221, 5 %). Avšak 

progrese onemocnění u jednotlivců s YMDD v lamivudinové skupině byla nižší než progrese 

onemocnění ve skupině s placebem (23/209, 11 % versus 38/214, 18 %). Potvrzená HBeAg 
sérokonverze se vyskytla u 47 

% (118/252) jednotlivců léčených lamivudinem a 93 % (320/345) 

jednotlivců léčených lamivudinem se stalo HBV DNA negativními (VERSANT [verze 1], bDNA 
zkouška LLOD < 0,7 MEq/ml) v 

průběhu studie. 

 
Zkušenosti u 

dětí a dospívajících 

27 

L

amivudin byl podáván dětem a dospívajícím s kompenzovanou CHB v placebem kontrolované 

klinické studii u 286 

pacientů ve věku od 2 do 17 let. Tato populace sestávala hlavně z dětí s velmi 

lehkou formou hepatitidy 

B. Dětem od 2 do 11 let byla podávána dávka 3 mg/kg jedenkrát denně (až 

do maximální denní dávky 100 

mg). Dětem starším než 12 let byla podávána dávka 100 mg jednou 

denně. Tuto dávku je třeba v budoucnu potvrdit. Rozdíl v sérokonverzi HBeAg (HBeAg a ztráta 
HBV DNA spolu s detekcí HBeAb) mezi placebem a lamivudinem nebyl v této populaci statisticky 
významný [po jednom roce 13 % (12/95) pro placebo oproti 22 % (42/191) pro lamivudin; p=0,057]. 
Výskyt YMDD mutace HBV byl stejný jako u 

dospělých, v rozsahu od 19 % v 52. týdnu léčby až do 

45 % u 

pacientů léčených kontinuálně 24 měsíců. 

 
5.2 

Farmakokinetické vlastnosti 

 
Absorpce 
 

Lamivudin se dobře vstřebává z gastrointestinálního traktu a normální hodnota jeho biologické 
dostupnosti po perorálním podání je u 

dospělých mezi 80 a 85 %. Průměrná doba (t

max

) dosažení 

maximálních sérových koncentrací (C

max

) po perorálním podání je kolem jedné hodiny. Po 

terapeutických dávkách, tj. 100 

mg jednou denně, bývají hodnoty C

max

 v rozmezí 1,1 až 1,5 

µg/ml; 

nejnižší hladiny na konci dávkovacího intervalu byly 0,015 až 0,020 

µg/ml. 

 
Užití lamivudinu spolu s 

jídlem mělo za následek delší t

max

 a nižší C

max 

(snížení až o 47 %). Celková 

míra absorpce lamivudinu (hodnocená podle AUC) však nebyla ovlivněna, takže lamivudin lze užívat 
jak s 

jídlem, tak nalačno. 

 
Distribuce  
 

Průměrný distribuční objem zjištěný ve studiích po nitrožilním podání je 1,3 l/kg. Lamivudin se 
v rozmez

í terapeutických dávek vyznačuje lineární farmakokinetikou a vykazuje malou míru vazby na 

plazmatické proteiny (albumin). 
 

Omezené údaje svědčí o tom, že lamivudin proniká do centrálního nervového systému a dostává se do 

mozkomíšního moku (MMM). Průměrný poměr koncentrace lamivudinu v MMM a v séru 2 až 

hodiny po perorálním podání byl přibližně 0,12. 

 
Biotransformace 
 
Lamivudin je z 

organismu odstraňován převážně renální exkrecí v intaktní formě. Pravděpodobnost 

metabolických lékových interakcí je u lamivudinu malá vzhledem k malému rozsahu (5 až 10 %) jeho 
hepatální biotransformace a k 

malé míře jeho vazby na plazmatické proteiny. 

 
Eliminace 
 

Průměrná systémová clearance lamivudinu je přibližně 0,3 l/hod/kg. Pozorovaný eliminační poločas 

činí 5 až 7 hodin. Převážná část lamivudinu se vylučuje v intaktní formě močí cestou glomerulární 
filtrace a aktivní sekrece (transportním systémem pro organické kationty). Renální clearance je 

zodpovědná za eliminaci přibližně 70 % lamivudinu. 
 

Zvláštní skupiny pacientů 
 
Studie u 

pacientů s poruchou funkce ledvin prokázaly, že porucha funkce ledvin ovlivňuje eliminaci 

lamivudinu. U 

pacientů s clearance kreatininu < 50 ml/min je nezbytné snížení dávky (viz bod 4.2). 

 
Porucha funkce jater 

neovlivňuje farmakokinetiku lamivudinu. Omezené údaje získané u pacientů 

podstupujících transplantaci jater prokazují, že porucha funkce jater, pokud není provázena poruchou 
funkce ledvin, nemá významný vliv na farmakokinetiku lamivudinu. 
 

28 

Farmakokinetický profil lamivudinu u starších pacient

ů nasvědčuje tomu, že normální stárnutí 

průvodním poklesem renálních funkcí nemá klinicky významný vliv na expozici lamivudinu, kromě 

pacientů s clearance kreatininu < 50 ml/min (viz bod 4.2). 
 
5.3 

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 

 
V toxiko

logických studiích na zvířatech nevyvolalo podání lamivudinu ve vysokých dávkách 

podstatnou orgánovou toxicitu. Při nejvyšších dávkách byly pozorovány nepříliš intenzivní účinky na 
indikátory hepatálních a renálních funkcí spolu s 

občasnou sníženou hmotností jater. Jako efekty, jež 

by nejspíše mohly mít klinický význam, byly identifikovány poklesy počtu erytrocytů a neutrofilů. 

Tyto příhody byly zřídka pozorovány v klinických studiích. 
 
Lamivudin nebyl mutagenní v testech na bakteriích, avšak - 

podobně jako mnohé jiné nukleosidové 

analogy - 

vykázal mutagenní účinky in vitro v jednom cytogenetickém testu a v testu myšího 

lymfomu. In vivo nebyl lamivudin genotoxický ani v 

dávkách způsobujících plazmatické koncentrace 

přibližně 60krát až 70krát vyšší, než jsou předpokládané klinické plazmatické hladiny. Protože 

mutagenní působení lamivudinu in vitro nebylo potvrzeno testy in vivo, usuzuje se, že by lamivudin 

pro pacienty neměl představovat genotoxické riziko. 
 

Reprodukční studie na zvířatech neprokázaly teratogenitu ani ovlivnění samčí nebo samičí fertility. Při 

podání březím králičím samicím v expozičních hladinách srovnatelných s hladinami dosaženými u lidí 

způsobuje lamivudin časnou embryonální letalitu, u potkanů ani při velmi vysoké systémové expozici 
však t

yto účinky nemá. 

 
V dlouhodobých testech na kancerogenitu lamivudinu u 

potkanů a myší nebyly prokázány žádné 

známky kancerogenního potenciálu. 
 
 
6. 

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 

 
6.1 

Seznam pomocných látek 

 
Sacharosa (20%, w/v) 
Methylparaben (E218) 
Propylparaben (E216) 
Kyselina citronová 
Propylenglykol 
Dihydrát natrium-citrátu 

Umělé jahodové aroma 

Umělé banánové aroma 

Čištěná voda 
 
6.2 

Inkompatibility 

 

Neuplatňuje se. 
 
6.3 

Doba použitelnosti 

 
2 roky 
 

Po prvním otevření: 1 měsíc 
 
6.4 

Zvláštní opatření pro uchovávání 

 
Uchovávejte při teplotě do 25 °C. 
 
6.5 

Druh obalu a obsah balení 

29 

 
K

rabička obsahující lahvičku z matného bílého polyethylenu vysoké hustoty (HDPE) 

s polypropylenovým 

dětským bezpečnostním uzávěrem. Tato lahvička obsahuje 240 ml perorálního 

roztoku lamivudi

nu. Součástí balení je také polyethylenový adaptér pro aplikátor a 10ml perorální 

aplikátor, který se skládá z polypropylenového barelu (s 

vyznačenou stupnicí v ml) 

a polyethylenového pístu. 
 
Perorální dávkovací aplikátor 

je určen k přesnému měření předepsané dávky perorálního roztoku. 

 
6.6 

Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku 

 
Veškerý nepoužitý 

léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními 

požadavky. 
 
 
7. 

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 

 
Glaxo Group Ltd. 
980 Great West Road 
Brentford 
Middlesex 
TW8 9GS 
Velká Británie 
 
 
8. 

REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) 

 
EU/1/99/114/003 
 
 
9. 

DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 

 
Datum první registrace: 29. 

července 1999 

Datum posledního prodloužení registrace: 23. 

června 2014 

 
10. 

DATUM REVIZE TEXTU 

 
 
Podrobné informace o tomto 

léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách 

Evropské agentury 

pro léčivé přípravky na adrese 

http://www.ema.europa.eu

 

30 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

PŘÍLOHA II 

 

A. 

VÝROBCE ODPOVĚDNÝ / VÝROBCI ODPOVĚDNÍ ZA 

PROPOUŠTĚNÍ ŠARŽÍ 
 

B. 

PODMÍNKY NEBO OMEZENÍ VÝDEJE A POUŽITÍ 

 
C. 

DALŠÍ PODMÍNKY A POŽADAVKY REGISTRACE 

 
D. 

PODMÍNKY NEBO OMEZENÍ S OHLEDEM NA 

BEZPEČNÉ A ÚČINNÉ POUŽÍVÁNÍ LÉČIVÉHO 

PŘÍPRAVKU 

31 

A. 

VÝROBCE ODPOVĚDNÝ / VÝROBCI ODPOVĚDNÍ ZA PROPOUŠTĚNÍ ŠARŽÍ 

 
Název a 

adresa výrobce odpovědného za propouštění šarží 

 
Potahované tablety: 
 
Glaxo Wellcome Operations 
Priory Street, Ware 
Hertfordshire 
SG12 0DJ 
Velká Británie 
 
nebo 
 
GlaxoSmithKline Pharmaceuticals S.A. 
ul. Grunwaldzka 189 
60-322 P

oznaň 

Polsko 
 
Perorální roztok: 
 
Aspen Bad Oldesloe GmbH 
Industriestrasse 32-36 
23843 Bad Oldesloe 

Německo 
 
nebo 
 
Glaxo Operations UK Limited 
(trading as Glaxo Wellcome Operations) 
Harmire Road 
Barnard Castle 
County Durham  
DL12 8DT 
Velká Británie 
 

příbalové informaci k léčivému přípravku musí být uveden název a adresa výrobce odpovědného za 

propouštění dané šarže. 
 
 
B. 

PODMÍNKY NEBO OMEZENÍ VÝDEJE A POUŽITÍ 

 

Výdej léčivého přípravku je vázán na lékařský předpis s omezením (viz Příloha I: Souhrn údajů 
o p

řípravku, bod 4.2). 

 
 
C. 

DALŠÍ PODMÍNKY A POŽADAVKY REGISTRACE 

 
Požadavky pro 

předkládání pravidelně aktualizovaných zpráv o bezpečnosti pro tento léčivý přípravek 

jsou uvedeny v 

seznamu referenčních dat Unie (seznam EURD) stanoveném v čl. 107c odst. 7 

směrnice 2001/83/ES a jakékoli následné změny jsou zveřejněny na evropském webovém portálu pro 

léčivé přípravky. 
 
 
D. 

PODMÍNKY NEBO OMEZENÍ S 

OHLEDEM NA BEZPEČNÉ A ÚČINNÉ POUŽÍVÁNÍ 

LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU 

 

32 

• 

Plán řízení rizik (RMP) 

 

Neuplatňuje se. 

33 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
  
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

PŘÍLOHA III 

 

OZNAČENÍ NA OBALU A PŘÍBALOVÁ INFORMACE 

34 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

A. OZNAČENÍ NA OBALU 

35 

 
ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA VNĚJŠÍM OBALU 
 

KRABIČKA PRO TABLETY: 28 TABLET, 84 TABLET 
 
 
1. 

NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU 

 
Zeffix 100 mg potahované tablety 
Lamivudinum 
 
 
2. 

OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK 

 
Jedna potahovaná tableta obsahuje lamivudinum 100 mg. 
 
 
3. 

SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK 

 
 
4. 

LÉKOVÁ FORMA A OBSAH BALENÍ 

 
28 potahovaných tablet 
84 potahovaných tablet 
 
 
5. 

ZPŮSOB A CESTA/CESTY PODÁNÍ 

 

Před použitím si přečtěte příbalovou informaci. 
 
Perorální podání 
 
 
6. 

ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN 
MIMO DOHLED A 

DOSAH DĚTÍ 

 
Uchovávejte mimo dohled a 

dosah dětí. 

 
 
7. 

DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ 

 
 
8. 

POUŽITELNOST 

 
EXP 
 
 
9. 

ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ 

 

Uchovávejte při teplotě do 30 °C. 
 
 
10. 

ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ 
NEBO ODPADU Z NICH, POKUD JE TO VHODNÉ 

36 

 
 
11. 

NÁZEV A ADRESA DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 

 
Glaxo Group Ltd. 
980 Great West Road 
Brentford 
Middlesex 
TW8 9GS 
Velká Británie  
 
 
12. 

REGISTRAČNÍ ČÍSLO/ČÍSLA 

 
EU/1/99/114/001 28 tablet  
EU/1/99/114/002 84 tablet 
 
 
13. 

ČÍSLO ŠARŽE 

 
Lot 
 
 
14. 

KLASIFIKACE PRO VÝDEJ 

 
 
15. 

NÁVOD K POUŽITÍ 

 
 
16. 

INFORMACE V 

BRAILLOVĚ PÍSMU 

 
zeffix 100 mg 
 
 
17. 

JEDINEČNÝ IDENTIFIKÁTOR – 2D ČÁROVÝ KÓD 

 

2D čárový kód s jedinečným identifikátorem. 
 
 
18. 

JEDINEČNÝ IDENTIFIKÁTOR – DATA ČITELNÁ OKEM 

 
PC: 
SN: 
NN: 

37 

 
MINIMÁLNÍ ÚDAJĚ UVÁDĚNÉ NA BLISTRECH NEBO STRIPECH 
 
28 tablet, 84 tablet  
 
 
1. 

NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU 

 
Zeffix 100 mg tablety 
Lamivudinum 
 
 
2. 

NÁZEV DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 

 
Glaxo Group Ltd. 
 
 
3. 

POUŽITELNOST 

 
EXP 
 
 
4. 

ČÍSLO ŠARŽE 

 
Lot 
 
 
5. 

JINÉ 

38 

 
ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA VNĚJŠÍM OBALU 
 

KRABIČKA PRO PERORÁLNÍ ROZTOK 
 
 
1. 

NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU 

 
Zeffix 5 mg/ml perorální roztok 
Lamivudinum 
 
 
2. 

OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/ LÉČIVÝCH LÁTEK 

 
Jeden ml perorálního roztoku obsahuje lamivudinum 5 mg. 
 
 
3. 

SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK 

 
Obsahuje mimo jiné: 

sacharosu, konzervační prostředky: methylparaben (E218) a propylparaben (E216). 
 
 
4. 

LÉKOVÁ FORMA A OBSAH BALENÍ 

 

Jedna lahvička obsahuje 240 ml perorálního roztoku. 
Balení obsahuje perorální aplikátor. 
 
 
5. 

ZPŮSOB A CESTA/CESTY PODÁNÍ 

 

Před použitím si přečtěte příbalovou informaci. 
 
Perorální podání 
 
 
6. 

ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN 
MIMO DOHLED A 

DOSAH DĚTÍ 

 
Uchovávejte mimo dohled a 

dosah dětí. 

 
 
7. 

DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ 

 
 
8. 

POUŽITELNOST 

 
EXP 
 

Znehodnoťte po měsíci od prvního otevření. 
 
 
9. 

ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ 

 

Uchovávejte při teplotě do 25 °C. 

39 

 
 
10. 

ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ 
NEBO ODPADU Z NICH, POKUD JE TO VHODNÉ 

 
 
11. 

NÁZEV A ADRESA DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 

 
Glaxo Group Ltd. 
980 Great West Road 
Brentford 
Middlesex 
TW8 9GS 
Velká Británie 
 
 
12. 

REGISTRAČNÍ ČÍSLO/ČÍSLA 

 
EU/1/99/114/003 
 
 
13. 

ČÍSLO ŠARŽE 

 
Lot 
 
 
14. 

KLASIFIKACE PRO VÝDEJ 

 
 
15. 

NÁVOD K POUŽITÍ 

 
 
16. 

INFORMACE V 

BRAILLOVĚ PÍSMU 

 
zeffix 5 mg/ml 
 
 
17. 

JEDINEČNÝ IDENTIFIKÁTOR – 2D ČÁROVÝ KÓD 

 

2D čárový kód s jedinečným identifikátorem. 
 
 
18. 

JEDINEČNÝ IDENTIFIKÁTOR – DATA ČITELNÁ OKEM 

 
PC: 
SN: 
NN: 

40 

 
ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA VNITŘNÍM OBALU 
 
ŠTÍTEK NA 

LAHVIČKU PRO PERORÁLNÍ ROZTOK 

 
 
1. 

NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU 

 
Zeffix 5 mg/ml perorální roztok 
Lamivudinum 
 
 
2. 

OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/ LÉČIVÝCH LÁTEK 

 
Jeden ml perorálního roztoku obsahuje lamivudinum 5 mg. 
 
 
3. 

SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK 

 
Obsahuje mimo jiné: 

sacharosu, konzervační prostředky: methylparaben (E218) a propylparaben (E216). 
 
 
4. 

LÉKOVÁ FORMA A OBSAH BALENÍ 

 

Jedna lahvička obsahuje 240 ml perorálního roztoku. 
 
 
5. 

ZPŮSOB A CESTA/CESTY PODÁNÍ 

 

Před použitím si přečtěte příbalovou informaci. 
 
Perorální podání 
 
 
6. 

ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN 
MIMO DOHLED A 

DOSAH DĚTÍ 

 
Uchovávejte mimo dohled a d

osah dětí. 

 
 
7. 

DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ 

 
 
8. 

POUŽITELNOST 

 
EXP 
 

Znehodnoťte po měsíci od prvního otevření. 
 
 
9. 

ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ 

 

Uchovávejte při teplotě do 25 °C. 
 

41 

 
10. 

ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ 
NEBO ODPADU Z NICH, POKUD JE TO VHODNÉ 

 
 
11. 

NÁZEV A ADRESA DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 

 
Glaxo Group Ltd. 
980 Great West Road 
Brentford 
Middlesex 
TW8 9GS 
Velká Británie 
 
 
12. 

REGISTRAČNÍ ČÍSLO/ČÍSLA 

 
EU/1/99/114/003 
 
 
13. 

ČÍSLO ŠARŽE 

 
Lot 
 
 
14. 

KLASIFIKACE PRO VÝDEJ 

 
 
15. 

NÁVOD K POUŽITÍ 

 
 
16. 

INFORMACE BRAILLOVĚ PÍSMU 

 
 
17. 

JEDINEČNÝ IDENTIFIKÁTOR – 2D ČÁROVÝ KÓD 

 
 
18. 

JEDINEČNÝ IDENTIFIKÁTOR – DATA ČITELNÁ OKEM 

42 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

B. PŘÍBALOVÁ INFORMACE 

43 

P

říbalová informace: informace pro pacienta 

 

Zeffix 100 mg potahované tablety 

lamivudinum 

 

Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dříve, než začnete tento přípravek užívat, 

protože obsahuje pro Vás důležité údaje. 

Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu. 

Máte-

li jakékoli další otázky, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka. 

Tento přípravek byl předepsán výhradně Vám. Nedávejte jej žádné další osobě. Mohl by jí 
ublížit, a to i tehdy, má-li stejné 

známky onemocnění jako Vy. 

Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z 

nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři nebo 

lékárníkovi. Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou 
uvedeny v 

této příbalové informaci. Viz bod 4. 

 
Co naleznete v této 

příbalové informaci: 

1. 

Co je 

přípravek Zeffix a k čemu se používá 

2. 

Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete přípravek Zeffix užívat 

3. 

Jak se 

přípravek Zeffix užívá 

4. 

Možné nežádoucí účinky 

5. 

Jak přípravek Zeffix uchovávat 

6. 

Obsah balení a další informace 

 
 
1. 

Co je přípravek Zeffix a k čemu se používá 

 

Léčivou látkou přípravku Zeffix je lamivudin. 
 

Přípravek Zeffix se používá k léčbě dlouhodobé (chronické) hepatitidy B u dospělých. 
 
Přípravek Zeffix je lék proti virové infekci, který potlačuje virus hepatitidy B a patří do skupiny 

léčiv 

zvaných nukleosidové inhibitory reverzní transkriptázy (NRTI). 
 
Virus hepatitidy B infikuje játra, vyvolává dlouhodobou (chronickou) infekci a 

může vést k poškození 

jater. Zeffix mohou užívat lidé, jejichž játra jsou poškozená, ale stále 

pracují normálně 

(kompenzované on

emocnění jater) a v kombinaci s dalšími léčivými přípravky lidé, jejichž játra jsou 

poškozená a 

normálně nepracují (dekompenzované onemocnění jater). 

 

Léčba přípravkem Zeffix sníží množství viru hepatitidy B ve Vašem těle. Tím by se mělo omezit 
poškození Vašich jater a 

zlepšit jejich činnost. Odpověď na léčbu přípravkem Zeffix není u všech 

léčených osob stejná. Váš lékař bude sledovat účinnost Vaší léčby pomocí pravidelných krevních 

testů. 
 
 
2. 

Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete přípravek Zeffix užívat 

 
Neužívejte 

přípravek Zeffix 

 

• 

Jestliže jste alergický(á) na lamivudin nebo na kteroukoli další složku tohoto 

přípravku 

(uvedenou v 

bodě 6). 

→ 

Pokud se domníváte, že se Vás toto týká, 

poraďte se se svým lékařem

 

Upozornění a opatření 

některých osob užívajících přípravek Zeffix nebo jiné podobné léky existuje vyšší riziko závažných 

nežádoucích účinků. Je zapotřebí, abyste si byl(a) vědom(a) dalších rizikových faktorů: 

• 

jestli jste někdy prodělal(a) jiné onemocnění jater jako je hepatitida C; 

•  jestli máte zn

ačnou nadváhu (zejména pokud jste žena). 

44 

Pokud se Vás cokoli z 

uvedeného týká, sdělte to svému lékaři. Je možné, že v průběhu léčby budete 

potřebovat další vyšetření, včetně krevních testů. Další informace o rizicích naleznete v bodě 4. 
 

Nepřestávejte přípravek Zeffix užívat, dokud Vám to nedoporučí Váš lékař, protože jinak by Vám 

hrozilo nebezpečí zhoršení Vaší hepatitidy. Až skončíte s užíváním přípravku Zeffix, bude Vás lékař 

ještě minimálně po dobu čtyř měsíců pravidelně kontrolovat, aby se včas odhalily jakékoli případné 

problémy. Budou Vám odebírány vzorky krve na laboratorní vyšetření zvýšených hodnot jaterních 

enzymů, které mohou upozornit na poškození jater. Více informací o užívání přípravku Zeffix viz 
bod 3. 
 

Chraňte ostatní osoby 
Hepatitida B se 

přenáší sexuálním kontaktem s někým, kdo je tímto virem infikován nebo přenosem 

krve, ve které je virus přítomen (např. při používání společných injekčních jehel). Užívání přípravku 

Zeffix nezabrání přenosu hepatitidy B na další osoby. Abyste ochránil(a) ostatní osoby před nákazou 
hepatitidou B, je nutné: 

• 

Používat kondom, pokud máte s 

někým orální nebo penetrativní sexuální styk. 

• 

Neriskovat přenos viru krevní cestou – např. používáním jedné injekční jehly více osobami. 

 

Další léčivé přípravky a přípravek Zeffix 

Informujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte, které jste v nedávné době 
užíval(a) 

nebo které možná budete užívat, včetně rostlinných přípravků a přípravků dostupných bez 

lékařského předpisu. 
 

Nezapomeňte sdělit svému lékaři nebo lékárníkovi, pokud začnete v průběhu léčby přípravkem Zeffix 

užívat nějaký jiný lék. 
 
Tyto léky nemají být užívány s 

přípravkem Zeffix

 

jiné léčivé přípravky obsahující lamivudin, užívané k léčbě HIV infekce 

(onemocnění nazývaného AIDS); 

  emtricitabin, užívaný k 

léčbě HIV nebo hepatitidy B; 

  kladribin, užívaný k 

léčbě vlasatobuněčné leukémie. 

→ 

Pokud jste léčen(a) některým z těchto přípravků, sdělte to svému lékaři. 

 

Těhotenství 
Pokud jste 

těhotná, domníváte se, že můžete být těhotná, nebo plánujete otěhotnět: 

→ 

p

oraďte se se svým lékařem o rizicích a přínosech užívání přípravku Zeffix v průběhu 

těhotenství dříve, než začnete tento přípravek užívat. Nepřestávejte přípravek Zeffix užívat, dokud 

Vám to nedoporučí Váš lékař. 
 
Kojení 
P

řípravek Zeffix může přecházet do mateřského mléka. Pokud kojíte, nebo o kojení uvažujete

→ 

poraďte se se svým lékařem dříve, než začnete přípravek Zeffix užívat. 

 

Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů 
Užíváte-

li Zeffix, můžete se cítit unavený(á), což může ovlivnit Vaši schopnost řídit nebo obsluhovat 

stroje. 

  Neřiďte ani neobsluhujte stroje, aniž jste si jistý(á), že nejste ovlivněn(a). 
 
 
3. 

Jak se přípravek Zeffix užívá 

 
Vždy užívejte tento 

přípravek přesně podle pokynů svého lékaře. Pokud si nejste jistý(á), poraďte 

se se 

svým lékařem nebo lékárníkem. 

 

Zůstaňte v pravidelném kontaktu se svým lékařem 

Přípravek Zeffix pomáhá udržet Vaši hepatitidu B pod kontrolou. Aby mohl udržovat infekci pod 
kontrolou a 

zabránit ve zhoršování nemoci, je třeba ho užívat každý den. 

45 

Zůstaňte v kontaktu se svým lékařem a nepřestávejte přípravek Zeffix užívat bez toho, abyste se 
poradil(a) 

se svým lékařem. 

 

Kolik přípravku se užívá 
Obvyklá 

dávka přípravku Zeffix je jedna tableta (100 mg lamivudinu) jednou denně.  

Trpíte-

li poruchou činnosti ledvin, Váš lékař Vám předepíše nižší dávku přípravku Zeffix. Pro osoby, 

které potřebují nižší než obvyklou dávku přípravku nebo nemohou užívat tablety, je k dispozici 

přípravek Zeffix ve formě perorálního roztoku. 

→ 

Pokud se Vás toto týká, 

sdělte to svému lékaři.  

 

Pokud již užíváte jiný léčivý přípravek obsahující lamivudin k léčbě infekce virem HIV, bude Váš 

lékař pokračovat v léčbě vyšší dávkou přípravku (obvykle 150 mg dvakrát denně), protože dávka 
lamivudinu v 

přípravku Zeffix (100 mg) není dostačující k léčbě infekce virem HIV. Pokud plánujete 

změnu Vaší léčby HIV, nejprve si o této změně promluvte se svým lékařem. 
 

Tabletu spolkněte celou a zapijte ji vodou. Přípravek Zeffix může být užíván s jídlem nebo bez jídla. 
 

Jestliže jste užil(a) více přípravku Zeffix, než jste měl(a) 

Je nepravděpodobné, že by omylem užité velké množství přípravku Zeffix způsobilo nějaké závažné 
problémy. 

Pokud nedopatřením užijete vyšší dávku, informujte o tom svého lékaře nebo lékárníka, 

nebo 

se poraďte na pohotovostním oddělení nejbližší nemocnice. 

 

Jestliže jste zapomněl(a) užít Zeffix 
Zapomenete-

li si vzít dávku svého léku, vezměte si ji hned, jakmile si vzpomenete. Potom pokračujte 

v užívání 

stejně jako předtím. Nezdvojnásobujte následující dávku, abyste nahradil(a) vynechanou 

dávku. 
 

Nepřestávejte užívat přípravek Zeffix 
Bez porady s 

lékařem nesmíte ukončit užívání přípravku Zeffix. Riskujete tím zhoršení Vaší hepatitidy 

(viz bod 2). 

Přestanete-li Zeffix užívat, lékař Vás bude sledovat alespoň čtyři měsíce. Sledování bude 

zahr

novat odběry krve ke kontrole zvýšených hladin jaterních enzymů, které mohou ukazovat na 

poškození jater. 
 
 
4. 

Možné nežádoucí účinky 

 

Podobně jako všechny léky může mít i tento přípravek nežádoucí účinky, které se ale nemusí 
vyskytnout u každého. 
 
Nežádou

cími účinky často uváděnými v klinických studiích byly únava, infekce dýchacího ústrojí, 

bolest v 

krku, bolest hlavy, žaludeční obtíže a bolest, pocit na zvracení, zvracení a průjem, zvýšení 

jaterních enzymů a enzymů produkovaných ve svalech (viz níže). 
 
Alergické reakce 
Tyto reakce jsou vzácné (mohou se vyskytnout až u 1 z 1 000 osob)

. Příznaky zahrnují: 

• 

otok očních víček, obličeje nebo rtů, 

• 

obtíže při polykání nebo dýchání. 

→ 

Pokud se u 

Vás vyskytnou tyto příznaky, neprodleně kontaktujte lékařePřestaňte 

přípravek Zeffix užívat

 

Nežádoucí účinky, o kterých se předpokládá, že jsou způsobené přípravkem Zeffix
 
Velmi 

častý nežádoucí účinek (může se vyskytnout u více než 1 osoby z 10), který se může projevit 

v krevních testech je: 

• 

zvýšená hladina některých jaterních enzymů (transamináz), která může být známkou zánětu 
nebo poškození jater. 

 

46 

Časté nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout až u 1 osoby z 10) jsou: 

• 

křeče a bolesti svalů; 

•  kožní v

yrážka nebo „kopřivka“ kdekoli na těle. 

 

Častý nežádoucí účinek, který se může projevit v krevních testech je: 

•  z

výšená hladina enzymu tvořeného ve svalech (kreatinfosfokináza), která může být známkou 

poškození tělesné tkáně. 

 
Velmi vzácné 

nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout až u 1 osoby z 10 000) jsou: 

•  laktátová acidóza (vze

stup kyseliny mléčné v krvi). 

 
Jiné 

nežádoucí účinky 

Jiné nežádoucí účinky se mohou vyskytnout u velmi malého počtu pacientů, ale přesná četnost není 
známa: 

• 

rozpad svalové tkáně; 

• 

zhoršení jaterního onemocnění po ukončení užívání nebo v průběhu užívání přípravku Zeffix, 
pokud se virus hepatitidy 

B stane rezistentním (necitlivým) na přípravek Zeffix. Toto může 

některých osob vést k úmrtí. 

 

Nežádoucí účinek, který se může projevit v krevních testech: 

• 

snížený počet krevních buněk, které se uplatňují při srážení krve (trombocytopenie). 

 
Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z 

nežádoucích účinků, 

→ 

s

dělte to svému lékaři nebo lékárníkovi. Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích 

účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci. 
 
Hlášení nežádoucích 

účinků 

Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z 

nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi. 

Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové 
informaci. 

Nežádoucí účinky můžete hlásit také přímo prostřednictvím národního systému hlášení 

nežádoucích účinků uvedeného v 

Dodatku V

. Nahlášením nežádoucích účinků můžete přispět 

k získání více informací o 

bezpečnosti tohoto přípravku. 

 
 
5. 

Jak přípravek Zeffix uchovávat 

 
Uchovávejte 

tento přípravek mimo dohled a dosah dětí. 

 
Nepoužívejte 

tento přípravek po uplynutí doby použitelnosti uvedené na krabičce a blistru. 

 

Uchovávejte při teplotě do 30 °C. 
 
Nevyhazujte žádné l

éčivé přípravky do odpadních vod nebo domácího odpadu. Zeptejte se svého 

lékárníka, jak naložit s 

přípravky, které již nepoužíváte. Tato opatření pomáhají chránit životní 

prostředí. 
 
 
6. 

Obsah balení a další informace 

 

Co přípravek Zeffix obsahuje 
 

Léčivou látkou je lamivudinum. Jedna potahovaná tableta obsahuje lamivudinum 100 mg. 
 
Dalšími složkami 

jsou: mikrokrystalická celulosa, sodná sůl karboxymethylškrobu, 

magnesium-

stearát, hypromelosa, oxid titaničitý, makrogol 400, polysorbát 80, žlutý oxid železitý 

(syntetický) a 

červený oxid železitý (syntetický). 

 

47 

Jak přípravek Zeffix vypadá a co obsahuje toto balení 
 
Zeffix potahované tablety se dodávají v 

kartonové krabičce s vnitřním obalem ve formě blistrů. Jedno 

balení obsahuje 28 nebo 84 tablet. Tablety mají karamelovou barvu, podlouhlý bikonvexní tvar a na 

jedné straně je vyraženo označení „GX CG5“. 
 
Ve Vaší zemi nemusí být k dispozici všechny velikosti balení. 
 
Výrobce 

Držitel rozhodnutí o registraci 

 
Glaxo Wellcome Operations 

Glaxo Group Ltd. 

Priory Street 

980 Great West Road 

Ware 

Brentford 

Herts SG12 0DJ 

Middlesex 

Velká Británie 

TW8 9GS 

 

Velká Británie 

 
nebo 
 
GlaxoSmithKline Pharmaceuticals S.A. 
ul. Grunwaldzka 189 
60-

322 Poznaň 

Polsko 
 
Další informace o 

tomto přípravku získáte u místního zástupce držitele rozhodnutí o registraci. 

 
België/Belgique/Belgien 
GlaxoSmithKline Pharmaceuticals s.a./n.v. 
Tél/Tel: + 32 (0)

 

10 85 52 00 

Lietuva 
GlaxoSmithKline Lietuva UAB 
Tel: + 370 5 264 90 00 
info.lt@gsk.com 

 

България 

ГлаксоСмитКлайн ЕООД 

Teл.: + 359 2 953 10 34 
 

 
Luxembourg/Luxemburg 
GlaxoSmithKline Pharmaceuticals s.a./n.v. 
Belgique/Belgien 
Tél/Tel: + 32 (0) 10 85 52 00 
 

Česká republika 
GlaxoSmithKline s.r.o. 
Tel: + 420 222 001 111 
cz.info@gsk.com 
 

Magyarország 
GlaxoSmithKline Kft. 
Tel.: + 36 1 225 5300 

Danmark 
GlaxoSmithKline Pharma A/S 
Tlf: + 45 36 35 91 00 
dk-info@gsk.com 
 

Malta 
GlaxoSmithKline (Malta) Limited 
Tel: + 356 21 238131 

Deutschland 
GlaxoSmithKline GmbH & Co. KG 
Tel.: + 49 (0)89 36044 8701 
produkt.info@gsk.com 
 

Nederland 
GlaxoSmithKline BV 
Tel: + 31 (0)30 6938100 
nlinfo@gsk.com 

Eesti 
GlaxoSmithKline Eesti OÜ 
Tel: + 372 6676 900 
estonia@gsk.com 
 

Norge 
GlaxoSmithKline AS 
Tlf: + 47 22 70 20 00 
firmapost@gsk.no 

48 

Ελλάδα 
GlaxoSmithKline A.E.B.E. 

Τηλ: + 30 210 68 82 100 

Österreich 
GlaxoSmithKline Pharma GmbH 
Tel: + 43 (0)1 97075 0 
at.info@gsk.com 
 

España 
GlaxoSmithKline, S.A. 
Tel: + 34 902 202 700 
es-ci@gsk.com 
 

Polska 
GSK Services Sp. z o.o. 
Tel.: + 48 (0)22 576 9000 

France 
Laboratoire GlaxoSmithKline 
Tél.: + 33 (0)1 39 17 84 44 
diam@gsk.com 
 

Portugal 
Glaxo Wellcome Farmacêutica, Lda. 
Tel: + 351 21 412 95 00 
FI.PT@gsk.com 
 

Hrvatska 
GlaxoSmithKline d.o.o. 
Tel: + 385 1 6051 999 
 

România 
GlaxoSmithKline (GSK) S.R.L. 
Tel: + 4021 3028 208 

Ireland 
GlaxoSmithKline (Ireland) Limited 
Tel: + 353 (0)1 4955000 

Slovenija 
GlaxoSmithKline d.o.o. 
Tel: + 386 (0)1 280 25 00 
medical.x.si@gsk.com 
 

Ísland 
Vistor hf. 
Sími: + 354 535 7000 

Slovenská republika 
GlaxoSmithKline Slovakia s. r. o. 
Tel: + 421 (0)2 48 26 11 11 
recepcia.sk@gsk.com 
 

Italia 
GlaxoSmithKline S.p.A. 
Tel: + 39 (0)45 9218 111 

Suomi/Finland 
GlaxoSmithKline Oy 
Puh/Tel: + 358 (0)10 30 30 30 
Finland.tuoteinfo@gsk.com 
 

Κύπρος 
GlaxoSmithKline (Cyprus) Ltd 

Τηλ: + 357 22 39 70 00 
gskcyprus@gsk.com 

Sverige 
GlaxoSmithKline AB 
Tel: + 46 (0)8 638 93 00 
info.produkt@gsk.com 

 
Latvija 
GlaxoSmithKline Latvia SIA 
Tel: + 371 67312687 
lv-epasts@gsk.com 

 
United Kingdom 
GlaxoSmithKline UK Ltd 
Tel: + 44 (0)800 221441 
customercontactuk@gsk.com 
  

 

Tato příbalová informace byla naposledy revidována  
 
Podrobné informace o tomto 

léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské 

agentury 

pro léčivé přípravky na adrese 

http://www.ema.europa.eu

 

49 

P

říbalová informace: informace pro pacienta 

 

Zeffix 5 mg/ml perorální roztok 

lamivudinum 

 

Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dříve, než začnete tento přípravek užívat, 

protože obsahuje pro Vás důležité údaje. 

Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu. 

Máte-li jakékoli 

další otázky, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka. 

Tento přípravek byl předepsán výhradně Vám. Nedávejte jej žádné další osobě. Mohl by jí 
ublížit, a to i tehdy, má-li stejné 

známky onemocnění jako Vy. 

Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z 

nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři nebo 

lékárníkovi. Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou 
uvedeny v 

této příbalové informaci. Viz bod 4. 

 
Co naleznete v této 

příbalové informaci: 

1. 

Co je 

přípravek Zeffix a k čemu se používá 

2. 

Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete přípravek Zeffix užívat 

3. 

Jak se 

přípravek Zeffix užívá 

4. 

Možné nežádoucí účinky 

5. 

Jak přípravek Zeffix uchovávat 

6. 

Obsah balení a další informace 

 
 
1. 

Co je přípravek Zeffix a k čemu se používá 

 

Léčivou látkou přípravku Zeffix je lamivudin. 
 

Přípravek Zeffix se používá k léčbě dlouhodobé (chronické) hepatitidy B u dospělých. 
 

Přípravek Zeffix je lék proti virové infekci, který potlačuje virus hepatitidy B a patří do skupiny 

léčiv 

zvaných nukleosidové inhibitory reverzní transkriptázy (NRTI). 
 
Virus hepatitidy B infikuje játra, vyvolává dlouhodobou (chronickou) infekci a 

může vést k poškození 

jater. Zeffix mohou užívat lidé, jejichž játra jsou poškozená, ale stále 

pracují normálně 

(kompenzované onemocnění jater) a v kombinaci s dalšími léčivými přípravky lidé, jejichž játra jsou 
poškozená a 

normálně nepracují (dekompenzované onemocnění jater). 

 

Léčba přípravkem Zeffix sníží množství viru hepatitidy B ve Vašem těle. Tím by se mělo omezit 
poškození Vašich jater a zle

pšit jejich činnost. Odpověď na léčbu přípravkem Zeffix není u všech 

léčených osob stejná. Váš lékař bude sledovat účinnost Vaší léčby pomocí pravidelných krevních 

testů. 
 
 
2. 

Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete přípravek Zeffix užívat 

 
Neužívejte 

přípravek Zeffix 

 

• 

Jestliže jste alergický(á) na lamivudin nebo na kteroukoli další složku tohoto 

přípravku 

(uvedenou v 

bodě 6). 

 

Pokud se domníváte, že se Vás toto týká, 

poraďte se se svým lékařem

 

Upozornění a opatření 

některých osob užívajících přípravek Zeffix nebo jiné podobné léky existuje vyšší riziko závažných 

nežádoucích účinků. Je zapotřebí, abyste si byl(a) vědom(a) dalších rizikových faktorů: 

• 

jestli jste někdy prodělal(a) jiné onemocnění jater jako je hepatitida C; 

• 

jestli máte značnou nadváhu (zejména pokud jste žena). 

50 

Pokud se Vás cokoli z 

uvedeného týká, sdělte to svému lékaři. Je možné, že v průběhu léčby budete 

potřebovat další vyšetření, včetně krevních testů. Další informace o rizicích naleznete v bodě 4. 
 

Nepřestávejte přípravek Zeffix užívat, dokud Vám to nedoporučí Váš lékař, protože jinak by Vám 

hrozilo nebezpečí zhoršení Vaší hepatitidy. Až skončíte s užíváním přípravku Zeffix, bude Vás lékař 

ještě minimálně po dobu čtyř měsíců pravidelně kontrolovat, aby se včas odhalily jakékoli případné 

problémy. Budou Vám odebírány vzorky krve na laboratorní vyšetření zvýšených hodnot jaterních 

enzymů, které mohou upozornit na poškození jater. Více informací o užívání přípravku Zeffix viz 
bod 3. 
 

Chraňte ostatní osoby 
Hepatitida 

B se přenáší sexuálním kontaktem s někým, kdo je tímto virem infikován nebo přenosem 

krve, ve které je virus přítomen (např. při používání společných injekčních jehel). Užívání přípravku 

Zeffix nezabrání přenosu hepatitidy B na další osoby. Abyste ochránil(a) ostatní osoby před nákazou 
hepatitidou B, je nutné: 

• 

Používat kondom, pokud máte s 

někým orální nebo penetrativní sexuální styk. 

• 

Neriskovat přenos viru krevní cestou – např. používáním jedné injekční jehly více osobami. 

 

Další léčivé přípravky a přípravek Zeffix 
Informujte s

vého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte, které jste v nedávné době 

užíval(a) nebo které možná budete užívat, včetně rostlinných přípravků a přípravků dostupných bez 

lékařského předpisu. 
 

Nezapomeňte sdělit svému lékaři nebo lékárníkovi, pokud začnete v průběhu léčby přípravkem Zeffix 

užívat nějaký jiný lék. 
 
Tyto léky nemají být užívány s 

přípravkem Zeffix

 

jiné léčivé přípravky obsahující lamivudin, užívané k léčbě HIV infekce 

(onemocnění nazývaného AIDS); 

  emtricitabin, užívaný k 

léčbě HIV nebo hepatitidy B; 

  kladribin, užívaný k 

léčbě vlasatobuněčné leukémie. 

→ 

Pokud jste léčen(a) některým z těchto přípravků, sdělte to svému lékaři. 

 

Těhotenství 
Pokud jste 

těhotná, domníváte se, že můžete být těhotná, nebo plánujete otěhotnět: 

→ 

p

oraďte se se svým lékařem o rizicích a přínosech užívání přípravku Zeffix v průběhu 

těhotenství dříve, než začnete tento přípravek užívat. Nepřestávejte přípravek Zeffix užívat, dokud 

Vám to nedoporučí Váš lékař. 
 
Kojení 
P

řípravek Zeffix může přecházet do mateřského mléka. Pokud kojíte, nebo o kojení uvažujete: 

→ 

poraďte se se svým lékařem dřívenež začnete přípravek Zeffix užívat. 

 

Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů 
Užíváte-

li Zeffix, můžete se cítit unavený(á), což může ovlivnit Vaši schopnost řídit nebo obsluhovat 

stroje. 

  Neřiďte ani neobsluhujte stroje, aniž jste si jistý(á), že nejste ovlivněn(a). 
 

Přípravek Zeffix obsahuje cukr a konzervační látky 

Jestliže jste diabetik, mějte prosím na paměti, že každá dávka přípravku Zeffix (100 mg = 20 ml) 
obsahuje 4 g sacharózy. 
 

Přípravek Zeffix obsahuje sacharózu. Jestliže Vám Váš lékař sdělil, že trpíte nesnášenlivostí některých 

cukrů, kontaktujte svého lékaře před zahájením užívání přípravku Zeffix. Sacharóza může mít 
škodlivý vliv na zuby. 
 

51 

Přípravek Zeffix obsahuje rovněž konzervační látky (parabeny), které mohou způsobovat alergické 

reakce (někdy opožděné). 
 
 
3. 

Jak se přípravek Zeffix užívá 

 
Vždy užívejte tento 

přípravek přesně podle pokynů svého lékaře. Pokud si nejste jistý(á), poraďte 

se se svým lékařem nebo lékárníkem.  
 

Zůstaňte v pravidelném kontaktu se svým lékařem 

Přípravek Zeffix pomáhá udržet Vaši hepatitidu B pod kontrolou. Aby mohl udržovat infekci pod 
kontrolou a 

zabránit ve zhoršování nemoci, je třeba ho užívat každý den. 

→  Zůstaňte v kontaktu se svým lékařem a nepřestávejte přípravek Zeffix užívat bez toho, 

abyste se poradil(a) 

se svým lékařem. 

 

Kolik přípravku se užívá 
Obvyklá 

dávka přípravku Zeffix perorální roztok je 20 ml (100 mg lamivudinu) jednou denně.  

 
Trpíte-

li poruchou činnosti ledvin, Váš lékař Vám předepíše nižší dávku přípravku Zeffix. 

→ 

Pokud se Vás toto týká, 

sdělte to svému lékaři.  

 

Pokud již užíváte jiný léčivý přípravek obsahující lamivudin k léčbě infekce virem HIV, bude Váš 

lékař pokračovat v léčbě vyšší dávkou přípravku (obvykle 150 mg dvakrát denně), protože dávka 
lamivudinu v 

přípravku Zeffix (100 mg) není dostačující k léčbě infekce virem HIV. Pokud plánujete 

změnu Vaší léčby HIV, nejprve si o této změně promluvte se svým lékařem. 
 

Přípravek Zeffix může být užíván s jídlem nebo bez jídla. 
 
Návod, 

jak odměřit a užít dávku léku, je spolu s obrázkem na konci této příbalové informace za 

bodem 6. 
 

Jestliže jste užil(a) více přípravku Zeffix, než jste měl(a) 

Je nepravděpodobné, že by omylem užité velké množství přípravku Zeffix způsobilo nějaké závažné 
problémy. 

Pokud nedopatřením užijete vyšší dávku, informujte o tom svého lékaře nebo lékárníka, 

nebo 

se poraďte na pohotovostním oddělení nejbližší nemocnice. 

 

Jestliže jste zapomněl(a) užít Zeffix 
Zapomenete-li si vzít dávku svého 

léku, vezměte si ji hned, jakmile si vzpomenete. Potom pokračujte 

v užívání 

stejně jako předtím. Nezdvojnásobujte následující dávku, abyste nahradil(a) vynechanou 

dávku. 
 

Nepřestávejte užívat přípravek Zeffix 
Bez porady s 

lékařem nesmíte ukončit užívání přípravku Zeffix. Riskujete tím zhoršení Vaší hepatitidy 

(viz bod 2). 

Přestanete-li Zeffix užívat, lékař Vás bude sledovat alespoň čtyři měsíce. Sledování bude 

zahrnovat odběry krve ke kontrole zvýšených hladin jaterních enzymů, které mohou ukazovat na 
poškození jater. 
 
 
4. 

Možné nežádoucí účinky 

 

Podobně jako všechny léky může mít i tento přípravek nežádoucí účinky, které se ale nemusí 
vyskytnout u každého. 
 

Nežádoucími účinky často uváděnými v klinických studiích byly únava, infekce dýchacího ústrojí, 
bolest v 

krku, bolest hlavy, žaludeční obtíže a bolest, pocit na zvracení, zvracení a průjem, zvýšení 

jaterních enzymů a enzymů produkovaných ve svalech (viz níže). 
 

52 

Alergické reakce 
Tyto reakce jsou vzácné (mohou se vyskytnout až u 1 z 1 000 osob)

. Příznaky zahrnují: 

• 

otok očních víček, obličeje nebo rtů, 

•  obtíže 

při polykání nebo dýchání. 

→ 

Pokud se u 

Vás vyskytnou tyto příznaky, neprodleně kontaktujte lékařePřestaňte 

přípravek Zeffix užívat

 

Nežádoucí účinky, o kterých se předpokládá, že jsou způsobené přípravkem Zeffix
 
Velmi 

častý nežádoucí účinek (může se vyskytnout u více než 1 osoby z 10), který se může projevit 

v krevních testech je: 

• 

zvýšená hladina některých jaterních enzymů (transamináz), která může být známkou zánětu 
nebo poškození jater. 

 

Časté nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout až u 1 osoby z 10) jsou: 

•  k

řeče a bolesti svalů; 

• 

kožní vyrážka nebo „kopřivka“ kdekoli na těle. 

 

Častý nežádoucí účinek, který se může projevit v krevních testech je: 

• 

zvýšená hladina enzymu tvořeného ve svalech (kreatinfosfokináza), která může být známkou 

poškození tělesné tkáně. 

 
Velmi vzácné 

nežádoucí účinky (mohou se vyskytnout až u 1 osoby z 10 000) jsou: 

• 

laktátová acidóza (vzestup kyseliny mléčné v krvi). 

 
Jiné 

nežádoucí účinky 

Jiné nežádoucí účinky se mohou vyskytnout u velmi malého počtu pacientů, ale přesná četnost není 
známa: 

• 

rozpad svalové tkáně; 

• 

zhoršení jaterního onemocnění po ukončení užívání nebo v průběhu užívání přípravku Zeffix, 
pokud se virus hepatitidy 

B stane rezistentním (necitlivým) na přípravek Zeffix. Toto může 

některých osob vést k úmrtí. 

 

Nežádoucí účinek, který se může projevit v krevních testech: 

• 

snížený počet krevních buněk, které se uplatňují při srážení krve (trombocytopenie). 

 
Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z 

nežádoucích účinků, 

→ 

s

dělte to svému lékaři nebo lékárníkovi. Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích 

účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci. 

 

Hlášení nežádoucích účinků 
Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z 

nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi. 

Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové 
informaci. 

Nežádoucí účinky můžete hlásit také přímo prostřednictvím národního systému hlášení 

nežádoucích účinků uvedeného v 

Dodatku V

. Nahlášením nežádoucích účinků můžete přispět 

k získání více informací o 

bezpečnosti tohoto přípravku. 

 
 
5. 

Jak přípravek Zeffix uchovávat 

 
Uchovávejte 

tento přípravek mimo dohled a dosah dětí. 

 
Nepoužívejte 

tento přípravek po uplynutí doby použitelnosti uvedené na lahvičce a krabičce. 

 

Uchovávejte při teplotě do 25 °C. 
 

53 

Znehodnoťte po měsíci od prvního otevření. 
 
Nevyhazujte žádné l

éčivé přípravky do odpadních vod nebo domácího odpadu. Zeptejte se svého 

lékárníka, jak naložit s 

přípravky, které již nepoužíváte. Tato opatření pomáhají chránit životní 

prostředí. 
 
 
6. 

Obsah balení a další informace 

 

Co přípravek Zeffix obsahuje 
 

Léčivou látkou je lamivudinum. Jeden ml perorálního roztoku obsahuje lamivudinum 5 mg. 
 
Dalšími složkami jsou: 
sacharosa, methylparaben (E218), propylparaben (E216), kyselina citronová, propylenglykol, dihydrát 
natrium-citrátu

, umělé jahodové aroma, umělé banánové aroma, čištěná voda. 

 

Jak přípravek Zeffix vypadá a co obsahuje toto balení 
 
Zeffix perorální roztok se dodává v 

kartonové krabičce obsahující lahvičku z polyethylenu bílé barvy 

dětským bezpečnostním uzávěrem. Roztok je čirý bezbarvý až světle žlutý s jahodově/banánovým 

aroma. Lahvička obsahuje 240 ml roztoku lamivudinu (5 mg/ml). Součástí balení je také dávkovací 
perorální aplikátor se stupnicí v ml a adaptér pro aplikátor 

umožňující jeho nasazení do hrdla lahvičky. 

 
Výrobce 

Držitel rozhodnutí o registraci 

 

 

Aspen Bad Oldesloe GmbH 

Glaxo Group Ltd. 

Industriestrasse 32-36 

980 Great West Road 

23843 Bad Oldesloe 

Brentford 

Německo 
 
nebo 
 
Glaxo Operations UK Limited 
(trading as Glaxo Wellcome Operations) 
Harmire Road 
Barnard Castle 
County Durham 
DL12 8DT 
Velká Británie 

Middlesex 
TW8 9GS 
Velká Británie 

 
Další informace o 

tomto přípravku získáte u místního zástupce držitele rozhodnutí o registraci. 

 
België/Belgique/Belgien 
GlaxoSmithKline Pharmaceuticals s.a./n.v. 
Tél/Tel: + 32 (0)

 

10 85 52 00 

Lietuva 
GlaxoSmithKline Lietuva UAB 
Tel: + 370 5 264 90 00 
info.lt@gsk.com 

 

България 

ГлаксоСмитКлайн ЕООД 

Teл.: + 359 2 953 10 34 
 

 
Luxembourg/Luxemburg 
GlaxoSmithKline Pharmaceuticals s.a./n.v. 
Belgique/Belgien 
Tél/Tel: + 32 (0) 10 85 52 00 
 

54 

Česká republika 
GlaxoSmithKline s.r.o. 
Tel: + 420 222 001 111 
cz.info@gsk.com 
 

Magyarország 
GlaxoSmithKline Kft. 
Tel.: + 36 1 225 5300 

Danmark 
GlaxoSmithKline Pharma A/S 
Tlf: + 45 36 35 91 00 
dk-info@gsk.com 
 

Malta 
GlaxoSmithKline (Malta) Limited 
Tel: + 356 21 238131 

Deutschland 
GlaxoSmithKline GmbH & Co. KG 
Tel.: + 49 (0)89 36044 8701 
produkt.info@gsk.com 
 

Nederland 
GlaxoSmithKline BV 
Tel: + 31 (0)30 6938100 
nlinfo@gsk.com 

Eesti 
GlaxoSmithKline Eesti OÜ 
Tel: + 372 6676 900 
estonia@gsk.com 
 

Norge 
GlaxoSmithKline AS 
Tlf: + 47 22 70 20 00 
firmapost@gsk.no 

Ελλάδα 
GlaxoSmithKline A.E.B.E. 

Τηλ: + 30 210 68 82 100 

Österreich 
GlaxoSmithKline Pharma GmbH 
Tel: + 43 (0)1 97075 0 
at.info@gsk.com 
 

España 
GlaxoSmithKline, S.A. 
Tel: + 34 902 202 700 
es-ci@gsk.com 
 

Polska 
GSK Services Sp. z o.o. 
Tel.: + 48 (0)22 576 9000 

France 
Laboratoire GlaxoSmithKline 
Tél.: + 33 (0)1 39 17 84 44 
diam@gsk.com 
 

Portugal 
Glaxo Wellcome Farmacêutica, Lda. 
Tel: + 351 21 412 95 00 
FI.PT@gsk.com 
 

Hrvatska 
GlaxoSmithKline d.o.o. 
Tel: + 385 1 6051 999 
 

România 
GlaxoSmithKline (GSK) S.R.L. 
Tel: + 4021 3028 208 

Ireland 
GlaxoSmithKline (Ireland) Limited 
Tel: + 353 (0)1 4955000 

Slovenija 
GlaxoSmithKline d.o.o. 
Tel: + 386 (0)1 280 25 00 
medical.x.si@gsk.com 
 

Ísland 
Vistor hf. 
Sími: + 354 535 7000 

Slovenská republika 
GlaxoSmithKline Slovakia s. r. o. 
Tel: + 421 (0)2 48 26 11 11 
recepcia.sk@gsk.com 
 

Italia 
GlaxoSmithKline S.p.A. 
Tel: + 39 (0)45 9218 111 

Suomi/Finland 
GlaxoSmithKline Oy 
Puh/Tel: + 358 (0)10 30 30 30 
Finland.tuoteinfo@gsk.com 
 

55 

Κύπρος 
GlaxoSmithKline (Cyprus) Ltd 

Τηλ: + 357 22 39 70 00 
gskcyprus@gsk.com 

Sverige 
GlaxoSmithKline AB 
Tel: + 46 (0)8 638 93 00 
info.produkt@gsk.com 

 
Latvija 
GlaxoSmithKline Latvia SIA 
Tel: + 371 67312687 
lv-epasts@gsk.com 

 
United Kingdom 
GlaxoSmithKline UK Ltd 
Tel: + 44 (0)800 221441 
customercontactuk@gsk.com 
  

 

Tato příbalová informace byla naposledy revidována 
 
Podrobné informace o tomto 

léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské 

agentury 

pro léčivé přípravky na adrese 

http://www.ema.europa.eu

 

 

56 

Jak odměřit a užít dávku léku 
 

 

 

přesnému odměření své dávky používejte perorální aplikátor, který je součástí dodávaného balení 

(viz také bod 3). 
Plný aplikátor obsahuje 10 ml roztoku
1. 

Sejměte dětský bezpečnostní uzávěr (A). Odložte ho na bezpečné místo. 

2. 

Držte l

ahvičku. Do jejího hrdla zasuňte adaptér (B), jak nejdále to jde. 

3. 

Do adaptéru 

upevněte aplikátor (C)

4. 

Obraťte lahvičku dnem vzhůru. 

5. 

Vytažením pístu (D) 

natáhněte do aplikátoru první díl celkové dávky. 

6. 

Obraťte lahvičku zpět do polohy hrdlem vzhůru a vyjměte aplikátor z adaptéru

7. 

Vložte hrot aplikátoru do úst a 

nasměrujte ho proti vnitřku tváře. Pomalým stlačením pístu 

aplikátor 

vyprázdněte. Při pomalém stlačení pístu máte dost času na spolknutí roztoku. 

Netlačte na píst příliš silně, rychlé vstříknutí roztoku dozadu do hrdla by mohlo vyvolat dávení 
nebo dušení. 

8. 

Opakujte kroky 3 až 7 

stejným způsobem, dokud neužijete celou dávku. Například, pokud 

máte předepsánu dávku 20 ml, budete potřebovat 2 plné aplikátory. 

9. 

Po použití vyndejte aplikátor z 

lahvičky a důkladně umyjte v čisté vodě. Před dalším 

použitím jej nechte zcela oschnout. Adaptér ponechte v 

lahvičce. 

10. 

Lahvičku dobře uzavřete pevným utažením uzávěru. 

 

Recenze

Recenze produktu ZEFFIX 5 MG/ML 1X240ML/1.2G Roztok

Diskuze

Diskuze k produktu ZEFFIX 5 MG/ML 1X240ML/1.2G Roztok

Přidat nový příspěvek do diskuze

 

Mohlo by vás zajímat


Načítám

Nejprodávanější značky

Výhodné nabídky už nemusíte hledat

pošleme vám je e-mailem :)

Zkuste to, odhlásit se koneckonců můžete kdykoli.
Nahoru
OK
Tato stránka využívá cookies pro vaše lepší procházení webové stránky. Tím, že na stránkách setrváte, souhlasíte s jejich používáním. Zjistit více
Zpracovávám