Oblíbené položky

Úvodní strana » Zdraví a léky » Léky na předpis » Léky na předpis na nervový systém » Léky na předpis používané v psychiatrii

OLANZAPINE TEVA 5 MG 28X5MG Tablety rychle rozp. - diskuze

Registrovaný léčivý přípravek Více o legislativě
Kód výrobku: 111003

Produkt nelze zakoupit online na českém trhu.

 
Podrobné informace
Příbalový leták
Recenze
Diskuze

Podrobné informace

Informace o produktu

Kód výrobku: 111003
Kód EAN:
Kód SÚKL: 29295
Olanzapin Teva se používá k léčbě nemoci, jejímiž příznaky jsou pocity, že slyšíte, vidíte nebo vnímáte věci, které neexistují, chybná přesvědčení, neobvyklá podezřívavost a uzavření se do sebe. Lidé trpící touto nemocí se rovněž mohou cítit depresivní, úzkostní nebo v napětí. Olanzapin Teva se také používá k léčbě stavu, jehož příznaky jsou pocit povznesené nálady, pocit nadměrného množství energie, mnohem menší potřeba spánku než obvykle, překotná řeč a myšlenky a někdy výrazná podrážděnost. Je také stabilizátor nálady, který zabraňuje znovuobjevení zneschopňujících extrémů nálady ve smyslu povznesené nebo pokleslé (depresivní) nálady, které tento stav provázejí.

Příbalový leták

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

PŘÍLOHA I 

 

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 

 

 

1. 

NÁZEV 

PŘÍPRAVKU 

 
Olanzapin Teva 2,5 mg potahované tablety 
 
 
2. 

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 

 
Jedna potahovaná tableta obsahuje 2,5 mg olanzapinum. 
 
Pomocné látky 

se známým účinkem: 

Jedna potahovaná tableta obsahuje 71,3 mg laktózy. 
 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. 

LÉKOVÁ FORMA 

 
Potahovaná tableta 
 

Bílé, bikonvexní, kulaté tablety s identifikačním kódem “OL 2,5” na jedné straně. 
 
 
4. 

KLINICKÉ ÚDAJE 

 
4.1 

Terapeutické indikace 

 

Dospělí 

Olanzapin je indikován pro léčbu schizofrenie. 
 

Olanzapin je účinný při udržení klinického zlepšení během pokračující terapie u pacientů, kteří na 

začátku léčby odpověděli zlepšením. 
 
Olanzapin je indikován k 

léčbě středně těžkých až těžkých manických epizod.  

 

Olanzapin je indikovaný k prevenci recidivy u pacientů s bipolární poruchou, u kterých léčba manické 

epizody olanzapinem byla účinná (viz bod 5.1). 
 
4.2 

Dávkování a 

způsob podání 

 

Dospělí 

Schizofrenie: Doporučená počáteční dávka olanzapinu je 10 mg/den. 
 

Manická epizoda: Počáteční dávka je 15 mg v jedné denní dávce v monoterapii nebo 10 mg denně 
v kombinaci (viz bod 5.1). 
 

Prevence recidivy bipolární poruchy: Doporučená počáteční dávka je 10 mg/den. U pacientů, kteří byli 

manické epizodě léčeni olanzapinem, pokračujte pro prevenci rekurence v terapii stejnou dávkou. 

Pokud se objeví nová manická, smíšená nebo depresivní epizoda, léčba olanzapinem by měla 

pokračovat (s optimalizací dávky podle potřeby) s přídatnou terapií příznaků poruchy nálady podle 
klinické indikace. 
 

Během léčby schizofrenie, manických epizod a prevence recidivy bipolární poruchy může být denní 

dávkování následně přizpůsobeno na základě individuálního klinického stavu v rozmezí 5-20 mg/den. 

Zvýšení na vyšší než doporučenou počáteční dávku je vhodné jen po patřičném opětovném klinickém 

vyšetření a nemělo by se zpravidla objevit v intervalech kratších než 24 hodin. Olanzapin může být 

podáván bez ohledu na jídlo, protože absorpce není ovlivňována potravou. Při vysazování olanzapinu 

by se mělo zvážit postupné snižování dávky. 

 
Zvláštní populace 
 
Starší pacienti  

U pacientů starších 65 let není běžně nižší počáteční dávka (5 mg/den) nutná, ale měla by být 

odůvodněných případech zvážena (viz bod 4.4). 

 
Pacienti s poruchou funkce ledvin a/nebo jater 

Je vhodné zvážit nižší počáteční dávku (5 mg) u těchto pacientů. V případě středně závažného 
poškození jater (cirhóza, Child-Pugh class A nebo 

B) by počáteční dávka měla být 5 mg a zvyšována 

by měla být opatrně. 
 

Kuřáci 

Nekuřákům ve srovnání s kuřáky není obvykle třeba upravovat počáteční dávku a dávkové rozmezí. 

Metabolismus olanzapinu může být kouřením indukován. Doporučuje se klinické sledování, a 

případě potřeby  může být zváženo zvýšení dávky olanzapinu (viz bod 4.5). 

 

Při přítomnosti více než jednoho faktoru, který zpomaluje metabolizmus (ženské pohlaví, vyšší věk, 

nekuřák) by se mělo zvážit snížení počáteční dávky. Zvyšování dávek by mělo být obezřetné, i když je 
indikované.  
 
(Viz body 4.5 a 5.2) 
 
Pediatrická populace 
Podávání o

lanzapinu dětem a mladistvím ve věku do 18 let se vzhledem k nedostatečným údajům o 

bezpečnosti a účinnosti nedoporučuje. V krátkodobých studiích u adolescentních pacientů byly 

hlášeny vyšší hodnoty přibývání na váze a hladin lipidů a prolaktinu než ve studiích u dospělých (viz 
bod 4.4, 4.8, 5.1 a 5.2). 
 
4.3 

Kontraindikace 

 

Přecitlivělost na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku přípravku uvedenou v bodě 6.1. 
Pacienti se známým rizikem angulárního glaukomu. 
 
4.4 

Zvláštní upozornění a opatření pro použití 

 

Při antipsychotické léčbě může trvat několik dní až týdnů, než dojde ke zlepšení klinického stavu 

pacienta. Po tuto dobu by měl být pacient pod pečlivou kontrolou. 
 
Psychózy a poruchy chování souvisejících s demencí 
Olanzapin 

se nedoporučuje u pacientů s psychózou a/nebo poruchami chování souvisejícím s demencí 

z důvodu zvýšené incidence mortality a zvýšeného rizika cerebrovaskulárních příhod. V placebem 
kontrolovaných studiích (v trvání 6-

12 týdnů) u starších pacientů (průměrný věk 78 let) s psychózou a 

poruchami chování souvisejícími s demencí byla u pacientů léčených olanzapinem dvojnásobná 
incidence úmrtí ve srovnání s pacienty užívajícími placebo (3,5% vs. 1,5% resp.). Vyšší incidence 

úmrtí nesouvisela s dávkou olanzapinu (průměrná denní dávka 4,4 mg) nebo s délkou léčby. 

Rizikovými faktory, které se mohou podílet na zvýšené mortalitě u této skupiny pacientů, jsou věk nad 

65 let, dysfagie, sedace, malnutrice a dehydratace, plicní onemocnění (např. pneumonie, ev. i 

aspirací) nebo současné užívání benzodiazepinů. Vyšší incidence úmrtí u pacientů léčených 

olanzapinem ve srovnání s pacienty užívajícími placebo byla však na uvedených rizikových faktorech 
nezávislá. 
 

Ve stejných klinických studiích byly hlášeny cerebrovaskulární nežádoucí příhody (např. iktus, 

tranzitorní ischemické ataky), včetně úmrtí. U pacientů léčených olanzapinem bylo zaznamenáno 

trojnásobné zvýšení výskytu cerebrovaskulárních nežádoucích příhod ve srovnání s placebem (1,3% 

vs. 0,4%, resp.). U všech pacientů léčených olanzapinem nebo placebem, u nichž se cerebrovaskulární 

příhoda vyskytla, byly přítomny rizikové faktory. K faktorům, které byly zjištěny jako rizikové u 

pacientů léčených olanzapinem, patřil věk nad 75 let a vaskulární a/nebo smíšená demence. Účinnost 
olanzapinu v t

ěchto studiích nebyla stanovena.  

 
Parkinsonova choroba 

Použití olanzapinu na léčbu psychózy související s podáváním dopaminového agonisty u pacientů 

Parkinsonovou chorobou se nedoporučuje. V klinických studiích bylo velmi často a s vyšší frekvencí 

než u placeba zaznamenáno zhoršení parkinsonské symptomatiky a halucinací (viz bod 4.8 Nežádoucí 

účinky) a olanzapin nebyl v léčení psychotických příznaků účinnější než placebo. V těchto studiích 

museli mít pacienti na začátku studie stabilní nejnižší účinnou dávku antiparkinsonika (dopaminový 
agonista). Toto antiparkinsonikum jim bylo podáváno ve stejné dávce po celou zbývající dobu studie. 

Počáteční dávka olanzapinu byla 2,5 mg/den a podle uvážení lékaře mohla být titrována do maximální 
dávky 15 mg/den. 
 
Neuroleptický maligní syndrom (NMS) 

NMS je potenciálně život ohrožující stav spojený s podáváním antipsychotik. Vzácné případy 

označené jako NMS byly rovněž hlášeny v souvislosti s olanzapinem. Klinické příznaky NMS jsou 
hyperpyrexie, svalová rigidita, alterovaná psychika a autonomní instabilita (nepravidelný pulz anebo 
tlak krve, tachykardie, pocení a 

arytmie). Další příznaky mohou zahrnovat zvýšenou hladinu 

kreatinfosfokinázy, myoglobinurii (rhabdomyolýzu) a akutní renální selhání. Pokud se u pacienta 
objeví p

říznaky podezřelé ze spojení s NMS nebo pokud se objeví nevysvětlitelně vysoká horečka i 

bez dalších klinických známek NMS, 

musí být všechna antipsychotika včetně olanzapinu vysazena. 

 
Hyperglykémie a diabetes 

Méně často byly hlášeny hyperglykémie a/nebo exacerbace diabetu, spojené příležitostně 

ketoacidózou nebo komatem, včetně několika fatálních případů (viz bod 4.8). V některých případech 

tomu předcházelo zvýšení tělesné hmotnosti, což mohlo být predispozičním faktorem. V souladu 
s používanými pravidly 

antipsychotické léčby je doporučeno příslušné klinické monitorování, např. 

měření hladiny glukózy v krvi před začátkem léčby, 12 týdnů po zahájení podávání olanzapinu a 

následně vždy jednou ročně. U pacientů léčených jakýmikoliv antipsychotickými přípravky, včetně 

olanzapinu, by měly být sledovány známky a příznaky hyperglykémie (jako je polydipsie, polyurie, 
polyfagie a slabost) a pacienti s diabetem nebo s 

rizikovými faktory pro rozvoj diabetu by měli být 

pravidelně monitorováni s ohledem na zhoršení kontroly hladiny glukózy. Pravidelně by měla být 

kontrolována tělesná hmotnost, např. před začátkem léčby, 4, 8 a 12 týdnů po záhájení podávání 

olanzapinu a následně vždy každé tři měsíce. 
 

Změny hladin lipidů 
V placebem kontrolovaných klinických studiích byly 

u pacientů léčených olanzapinem pozorovány 

nežádoucí změny hladin lipidů (viz bod 4.8). Změny lipidového profilu by měly být ošetřeny podle 

klinické potřeby, obzvláště u pacientů s dyslipidemií a u pacientů s rizikovými faktory pro rozvoj 

poruch lipidů. U pacientů léčených jakýmikoliv antipsychotickými přípravky, včetně olanzapinu, by v 
souladu s 

používanými pravidly antipsychotické léčby měly být pravidelně kontrolovány hladiny 

lipidů, např. před začátkem léčby, 12 týdnů po zahájení podávání olanzapinu a následně vždy každých 
5 let. 
 
Anticholinergní aktivita 

Ačkoliv byla in vitro prokázána anticholinergní aktivita, zkušenosti během klinických studií ukázaly 

nízkou incidenci souvisejících příhod. Protože klinické zkušenosti s podáváním olanzapinu u pacientů 

jiným souběžným onemocněním jsou omezené, doporučuje se zvýšená pozornost, pokud je 

olanzapin předepisován pacientům s hypertrofií prostaty, paralytickým ileem nebo podobnými stavy. 
 
Jaterní funkce 

Často, obzvlášť v počátcích léčby, bylo pozorováno přechodné asymptomatické zvýšení hladiny 
jaterních aminotransferáz, ALT a AST. U 

pacientů s vyšší hladinou ALT a/nebo AST se známkami a 

příznaky poškození jater, se sníženou funkcí jater v anamnéze a u pacientů léčených potenciálně 

hepatotoxickými přípravky je třeba opatrnosti a dalšího sledování. Je-li u pacientů diagnostikována 
hepatitida 

(včetně hepatocelulárního, cholestatického nebo kombinovaného poškození jater), je třeba 

léčbu olanzapinem ukončit. 

 
Neutropenie 

Opatrnosti je třeba u pacientů s nižším počtem leukocytů a/nebo neutrofilů z jakýchkoliv příčin, u 

pacientů užívajících léky způsobující neutropenii, u pacientů s anamnézou polékového útlumu kostní 

dřeně nebo útlumem kostní dřeně způsobeným souběžným onemocněním, radiační terapií nebo 
chemoterapií, u 

pacientů s hypereozinofilií nebo s myeloproliferativní chorobou. Neutropenie byla 

běžně hlášena při současném podávání olanzapinu a valproátu (viz bod 4.8). 
 

Přerušení léčby 

Při náhlém přerušení léčby olanzapinem byly  zřídka (≥ 0,01% a <0,1%) hlášeny akutní příznaky jako 

pocení, nespavost, třes, úzkost, nevolnost nebo zvracení.  
 
QT interval 

V klinických studiích bylo u pacientů léčených olanzapinem klinicky významné prodloužení QTc 

intervalu (korekce QT podle Fridericii [QTcF] ≥500 millisekund [ms] kdykoliv po vstupním vyšetření 

u pacientů se vstupní hodnotou QTcF<500 ms) méně časté (0,1% až 1%) ,bez signifikantních rozdílů v 

průvodních srdečních příhodách ve srovnání s placebem. Přesto je třeba zvýšené opatrnosti, je-li 

olanzapin předepisován s léky prodlužujícími QTc interval, obzvlášť u starších pacientů, u pacientů 
s vrozeným prodloužením QT 

intervalu, městnavým srdečním selháním, srdeční hypertrofií, 

hypokalémií nebo hypomagnesémií. 
 
Tromboembolismus 

Časová souvislost léčby olanzapinem a žilního tromboembolismu byla hlášena méně často (≥0,1% a 
<1%) 

. Kauzální vztah mezi výskytem žilního tromboembolismu a léčbou olanzapinem nebyl 

stanoven. Avšak protože u pacientů se schizofrenií jsou často přítomny získané rizikové faktory 
žilního tromboembolismu, je nutné vzít v úvahu všechny možné rizikové faktory VTE (venous 

thromboembolism), např. imobilizaci pacientů, a vykonat preventivní opatření. 
 
Obecná CNS aktivita 
Vzhledem k 

primárnímu účinku olanzapinu na centrální nervovou soustavu je třeba opatrnosti při 

současném užívání s jinými centrálně působícími léky či alkoholem. Protože olanzapin působí in vitro 

jako dopaminový antagonista, může působit proti účinku přímých a nepřímých agonistů dopaminu. 
 

Křeče 

Olanzapin by měl být používán opatrně u pacientů s křečemi v anamnéze, anebo u těch, kteří mají pro 

křeče dispozice. U pacientů léčených olanzapinem byly křeče hlášeny méně často. Ve většině těchto 

případů byly hlášeny křeče v anamnéze či jiné rizikové faktory. 
 
Pozdní dyskineze 

ročních nebo kratších srovnávacích studiích byl olanzapin statisticky významně méně často spojen 

náhlou dyskinezí. Přesto riziko pozdní dyskineze při dlouhodobém užívání vzrůstá, a proto 

pacienta léčeného olanzapinem se symptomy pozdní dyskineze by se mělo zvážit snížení dávky 

a

nebo přerušení podávání. Tyto symptomy se mohou přechodně zhoršit nebo objevit po přerušení 

léčby. 
 
Posturální hypotenze 

klinických studiích byla zřídka u starších pacientů pozorována posturální hypotenze. U pacientů 

starších 65 

let je doporučeno pravidelně měřit krevní tlak. 

 

Náhlá srdeční smrt 

postmarketingovém sledování olanzapinu byly u pacientů léčených olanzapinem nahlášeny případy 

náhlé srdeční smrti. V retrospektivní observační kohortové studii bylo riziko předpokládané náhlé 

srdeční smrti u pacientů léčených olanzapinem přibližně dvojnásobné oproti pacientům, kteří neužívali 

antipsychotika.V této studii bylo riziko při užívání olanzapinu porovnatelné s rizikem užívání 
atypických antipsychotik spojených do jedné analýzy. 
 
Pediatrická populace 

Ola

nzapin není indikován pro použití v léčbě dětí a dospívajících. Klinická hodnocení provedená u 

pacientů ve věkovém rozmezí 13-17 let ukázala různé nežádoucí účinky, včetně nárůstu tělesné 

hnotnosti, změny metabolických parametrů a zvýšení hladiny prolaktinu. (viz body 4.8 a 5.1). 
 
Laktóza 

Potahované tablety přípravku Olanzapin Teva obsahují laktózu. Pacienti se vzácnými vrozenými 
poruchami tolerance galaktózy, Lappovým deficitem laktázy nebo špatnou absorpcí glukózy a 

galaktózy by tento přípravek neměli používat. 
 
4.5 

Interakce s 

jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 

 

Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých. 
 

Možnosti ovlivnění účinku olanzapinu  
Vzhledem k tomu, že je olanzapin metabolizován izoenzymem CYP1A2, mohou látky, které 
specificky tento izoenzym indukují nebo inhibují, ovlivnit farmakokinetiku olanzapinu. 
 
Indukce CYP1A2  

Kouření a karbamazepin mohou indukovat metabolizmus olanzapinu, což může vést ke snížení 

koncentrace olanzapinu. Bylo pozorováno zanedbatelné, případně jen mírné zvýšení clearance 
olanzapinu. I 

když je klinický dopad pravděpodobně minimální, doporučuje se klinické monitorování 

a v 

nezbytných případech je možné zvážit zvýšení dávek olanzapinu (viz bod 4.2).  

 
Inhibice CYP1A2  
Prokázalo se, že fluvoxamin, specific

ký inhibitor CYP1A2, významně zpomaluje metabolizmus 

olanzapinu. Průměrné zvýšení maximální koncentrace olanzapinu fluvoxaminem bylo 54% u žen 

nekuřaček a 77% u mužů kuřáků. Průměrné zvýšení plochy pod křivkou koncentrace léčiva (AUC) 
bylo 52% u žen a 108% u 

mužů. U pacientů užívajících fluvoxamin nebo jiný inhibitor CYP1A2, jako 

např. ciprofloxacin, je třeba uvážit snížení počáteční dávky olanzapinu. Při zahájení léčby inhibitorem 

CYP1A2 je třeba uvážit snížení dávek olanzapinu. 
 
Snížení biologické dostupnosti  
Aktivní uhlí snižuje biologickou dostupnost olanzapinu po perorálním podání o 50 až 60%, proto by se 

mělo užívat nejméně 2 hodiny před nebo po užití olanzapinu. 
 

Fluoxetin (inhibitor CYP2D6), jednorázové dávky antacida (hliník, hořčík) nebo cimetidinu neměly 
významný vliv na farmakokinetiku olanzapinu.  
 

Možnosti ovlivnění účinku jiných léků olanzapinem  

Olanzapin může působit proti účinkům přímých a nepřímých agonistů dopaminu. 
 
Olanzapin in 

vitro neinhibuje hlavní izoenzymy CYP450 ( např. 1A2, 2D6, 2C9, 2C19, 3A4). 

Neočekávají se proto žádné zvláštní interakce, což dokazují i in vivo studie, které neprokázaly inhibici 

metabolizmu následujících léčivých látek: tricyklická antidepresiva (reprezentující převážně CYP2D6 
cestu metabolizace), warfarin (CYP2C9), theofylin (CYP1A2) nebo diazepam (CYP3A4 a 2C19). 
 

Olanzapin nevykazoval interakci se současně podáváným lithiem nebo biperidenem. 
 

Terapeutické monitorování plazmatických hladin valproátu neukázalo, že je při zahájení přídatné 
medikace olanzapinem nutná úprava dávkování. 
 
Obecná aktivita CNS 

Zvýšená opatrnost je zapotřebí u pacientů požívajících alkohol nebo užívajících léčivé přípravky 

působící tlumivě na CNS.  
 

Současné užívání olanzapinu a léčivých přípravků pro léčbu Parkinsonovy choroby a demence není 

doporučeno (viz bod 4.4).  

 
QTc interval 

Zvýšená opatrnost je zapotřebí u pacientů užívajících současně olanzapin a léčivé přípravky, u kterých 
je známo, že prodlužují QTc interval (viz bod 4.4). 
 
4.6 

Fertilita, t

ěhotenství a kojení 

 

Těhotenství 
Nee

xistují žádné přiměřené a dobře vedené studie u gravidních žen. Pacientky by měly být poučené, 

aby lékaře informovali o graviditě anebo plánované graviditě během užívání olanzapinu. Avšak kvůli 

nedostatku zkušeností by olanzapin měl být v graviditě podávaný pouze tehdy, když jeho prospěšnost 

vyváží potenciální nebezpečí pro plod. 
 

U novorozenců, kteří byli vystaveni antipsychotikům (včetně olanzapinu) během třetího trimestru 

těhotenství, existuje riziko výskytu nežádoucích účinků zahrnujících extrapyramidové a/nebo 

abstinenční příznaky, které se mohou po porodu lišit v závažnosti a délce trvání. Byly hlášeny případy 

agitace, hypertonie, hypotonie, tremoru, somnolence, dechové tísně nebo potíží při kojení. 

Novorozenci proto musejí být pečlivě sledováni. 
 
Kojení 
Ve studii u 

kojících zdravých žen byl olanzapin vylučován do mateřského mléka. Průměrná expozice 

dítěte (mg/kg) v stacionárním stavu byla odhadnuta na 1,8% z dávky olanzapinu podaného matce 

(mg/kg).Pacientky je třeba poučit, aby během užívání olanzapinu nekojily. 
 
Fertilita 

Účinky na fertilitu nejsou známy (viz bod 5.3 Preklinické informace). 
 
4.7 

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 

 

Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. Jelikož olanzapin 

může způsobit ospalost a závratě, pacienti by měli být opatrní při obsluze strojů včetně řízení 
motorových vozidel. 
 
4.8 

Nežádoucí účinky 

 

Souhrn bezpečnostního profilu 
 

Dospělí 

Nejčastěji hlášenými (pozorované u ≥ 1% pacientů) nežádoucími účinky spojenými s užíváním 
olanzapinu v klinických studiích byla ospalost, 

přibývání na váze, eozinofilie, zvýšené hladiny 

prolaktinu, cholesterolu, glukózy a triglyceridů (viz bod 4.4), glykosurie, zvýšená chuť k jídlu, 

závratě, akatizie, parkinsonismus, leukopenie, neutropenie (viz bod 4.4), dyskineze, ortostatická 

hypotenze, anticholinergní účinky, přechodné asymtpomatické zvýšení jaterních aminotransferáz (viz 
bod 4.4), vyrážka, asténie, únava

, horečka, artralgie, zvýšené hodnoty alkalické fosfatázy, vysoké 

hladiny gamma glutam

yltransferázy, kyseliny močové a kreatinfosfokinázy a otok.  

 

Seznam nežádoucích účinků v tabulkovém formátu 
Následující tabulka podává seznam 

nežádoucích účinků a laboratorních nálezů pozorovaných ve 

spontánních hlášeních a v klinických hodnoceních. V kaž

dé skupině četností jsou nežádoucí účinky 

seřazeny podle klesající závažnosti. 

Ohodnocení četnosti výskytu: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až 

< 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000) a není známo (z dostupných 

údajů nelze určit). 

Velmi časté 

Časté 

Méně časté 

Vzácné 

Není známo 

Poruchy krve a lymfatického systému 

 

 

Eozinofilie 
Leukopenie

10

 

Neutropenie

10

 

 

Thrombocytopeni
e

11

 

 

Poruchy imunitního systému 

 

 

 

Hypersenzitivita

11

 

 

 

Poruchy metabolismu a výživy 

 

Přibývání na váze

 1

 

Zvýšené hladiny 
cholesterolu

2,3

 

Zvýšené hladiny 
glukózy

Zvýšené hladiny 

triglyceridů

2,5

 

Glykosurie 

Zvýšená chuť k jídlu 

Vznik nebo 
exacerbace 
diabetu, spojené 

příležitostně 
s ketoacidózou 
nebo komatem, 

včetně několika 
fatálních 

případů (viz bod 
4.4)

 11

 

Hypotermie

12

 

 

Poruchy nervového systému 

 

Ospalost 

Závratě 
Akatizie

6

 

Parkinsonismus

Dyskineze

6

 

Křeče, kdy ve 

většině případů 
byly hlášeny 

křeče 

anamnéze či 

jiné rizikové 
faktory pro 

vznik křečí

11

 

Dystonie 

(včetně 
okulogyrické 
krize)

 11

 

Tardivní 
dyskineze

11

 

Amnézie

Dysartrie 
Syndrom 
neklidných 
nohou 

Neuroleptický 
maligní syndrom 
(viz bod 4.4) 

12

 

 

Příznaky z 
vysazení

7,12

 

 

Srdeční poruchy 
 

 

Bradykardie 
Prodloužení QT

intervalu (viz 
bod 4.4) 

Ventrikulární 
tachykardie/fibrila
ce, náhlá smrt (viz 
bod 4.4)

11 

 

Cévní poruchy 
Ortostatická 
hypotenze

10

 

 

Tromboembolis

mus (včetně 
pulmonární 
embolie a 
hluboké žilní 
trombózy) (viz 
bod 4.4) 

 

 

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy 

 

 

 

Epistaxe

9

 

 

 

Gastrointestinální poruchy 

 

 

Mírné přechodné 

Břišní distenze

9

 

Pankreatitida

11

 

 

anticholinergní 

účinky včetně 
obstipace a suché 
ústní sliznice 

Poruchy jater a žlučových cest 

 

 

Přechodné 
asymptomatické 
zvýšení hladiny 
jaterních 
aminotransferáz 
(ALT, AST) 

obzvlášť na počátku 

léčby (viz bod 4.4) 

 

Hepatitida (včetně 
hepatocelulárního
, cholestatického 
nebo 
kombinovaného 
poškození jater)

11

 

 

Poruchy kůže a podkožní tkáně 

 

 

Vyrážka 

Fotosenzitivní 
reakce 
Alopecie 

 

Léková reakce s 
eozinofilií a 
systémovými 

příznaky (drug 
reaction with 
eosinophilia and 
systemic 
symptoms, 
DRESS) 

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně 

 

 

Artralgie

9

 

 

Rhabdomyolýza

11

 

 

Poruchy ledvin a močových cest 

 

 

 

Inkontinence 

moči, retence 

moči 

Opožděný 

začátek 

močení

11

 

 

 

Stavy spojené s 

těhotenstvím, šestinedělím a perinatálním obdobím  

 

 

 

 

 

Syndrom 
z vysazení u 

novorozenců 
(viz bod 4.6) 

Poruchy reprodukčního systému a prsu 

 

 

Erektilní dysfunkce u 

mužů 
Snižení libida u 

mužů i žen 

Amenorea 

Zvětšení prsou 
Galaktorea u 
žen 
Gynekomastie/ 

zvětšení prsou u 
mu

žů 

Priapismus

12

 

 

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace 

 

 

Astenie 
Únava 
Otok 

Horečka

10

 

 

 

 

Vyšetření 

 

Zvýšené 
plazmatické 
hladiny prolaktinu

8

 

Zvýšené hodnoty 
alkalické fosfatázy

10

 

Vysoká hladina 
kreatinfosfokinázy

11

 

Vysoká hladina 

Zvýšené 
hodnoty 
celkového 
bilirubinu 

 

 

10 

gamma 
glutamyltransferázy

10

 

Vysoká hladina 

kyseliny močové

10

 

 

1

Klinicky významné zvýšení tělesné hmotnosti bylo pozorována napříč všemi základními kategoriemi 

dle BMI (Body Mass Index). 

Při krátkodobé léčbě (medián trvání 47 dnů) bylo zvýšení tělesné 

hmotnosti o ≥ 7% bylo velmi časté (22,2%), o ≥ 15% časté (4,2%) a o ≥ 25% bylo méně časté (0,8%),. 

Při dlouhodobém užívání (nejméně 48 týdnů) bylo u pacientů zvýšení tělesné hmotnosti o ≥ 7%, o ≥ 
15% a o 

≥25% velmi časté (64,4%, 31,7% , resp. 12,3%). 

 

 2

Průměrné zvýšení hodnot lipidů nalačno (celkový cholesterol, LDL cholesterol a triglyceridy) bylo 

vyšší u pacientů bez prokázané poruchy regulace tuků na začátku léčby. 
 

3

Pozorováno pro normální počáteční hladiny nalačno (< 5,17 mmol/l), kdy došlo ke zvýšení  hladin na 

vysoké (≥ 6,2 mmol/l). Změny počátečních hodnot celkového cholesterolu nalačno z hraničních (≥ 
5,17 - 

< 6,2 mmol/l) na vysoké (≥ 6,2 mmol/l) byly velmi časté. 

 

4

Pozorováno pro normální počáteční hladiny glukózy nalačno (< 5,56 mmol/l), kdy došlo ke zvýšení  

hladin na vysoké (≥ 7 mmol/l). Změny počátečních hodnot glukózy nalačno z hraničních (≥ 5,56 - < 7 

mmol/l) na vysoké (≥ 7 mmol/l) byly velmi časté. 
 

5

Pozorováno pro normální počáteční hladiny nalačno (< 1,69 mmol/l), které vzrostly na vysoké (≥ 2,26 

mmol/l). Změny počátečních hladin triglyceridů nalačno z hraničních hodnot (≥ 1,69 mmol/l - < 2,26 

mmol/l) na vysoké (≥ 2,26mmol/l) byly velmi časté. 
 

6

V klinických studiích byl výskyt parkinsonismu a dystonie u 

pacientů léčených olanzapinem číselně 

vyšší, ale statisticky se signifikantně nelišil od placeba. Parkinsonismus, akathisie a dystonie se 

vyskytly vzácněji při užívání olanzapinu než při užívání odpovídajících dávek haloperidolu. Vzhledem 
k nedostatku podrobných informací o akutních a 

pozdních extrapyramidových příznacích v anamnéze 

není možné rozhodnout, zda olanzapin způsobuje tardivní dyskinezi a/nebo další pozdní 

extrapyramidové příznaky méně často. 
 

7

Při náhlém přerušení léčby olanzapinem byly hlášeny akutní příznaky jako pocení, nespavost, třes, 

úzkost, nevolnost a zvracení. 
 

8

klinických hodnoceních trvajících až 12 týdnů překročily plazmatické koncentrace prolaktinu 

hormí hranici normálního rozmezí u přibližně 30% pacientů léčených olanzapinem s normální 

počáteční hladinou prolaktinu. U většiny těchto pacientů bylo zvýšení obvykle mírné a zůstalo pod 
dvojnásobkem horní hranice normálního rozmezí.  
 

9

 

Nežádoucí účinek zjištěný z klinických studií v integrované databázi olanzapinu. 

 

10

 

Odhadnuto z naměřených hodnot z klinických studií v integrované databázi olanzapinu. 

 

11

 

Nežádoucí účinek zjištěný ze spontánních postmarketingových hlášení, jehož četnost výskytu byla 

určena s využitím integrované databáze olanzapinu. 

 

12

 

Nežádoucí účinek zjištěný ze spontánních postmarketingových hlášení, jehož četnost výskytu byla 

odhadnuta na horní hranici 95% intervalu spolehlivosti s využitím integrované databáze olanzapinu. 

Dlouhodobé užívání (nejméně 48 týdnů) 

Procento pacientů, u kterých se projevily nežádoucí účinky - klinicky významný vzestup tělesné 

hmotnosti, glukózy, celkového/LDL/HDL cholesterolu nebo triglyceridů - se v průběhu času zvyšuje. 

U dospělých pacientů, kteří dokončili léčbu v délce 9-12 měsíců, se stupeň nárůstu hladiny glukózy 

krvi zpomalil přibližně po 6 měsících. 

 

11 

Další informace týkající se specifických populací 

V klinických studiích u starších pacientů s demencí byla léčba olanzapinem spojena s vyšší incidencí 

úmrtí a cerebrovaskulárních nežádoucích příhod ve srovnání s placebem (viz také 4.4). Velmi časté 
nežá

doucí účinky spojené s užíváním olanzapinu u této skupiny pacientů byly abnormální chůze a 

pády. Často byly pozorované pneumonie, zvýšení tělesné teploty, letargie, erythém, zrakové 

halucinace a inkontinence moči. 
 

klinických studiích u pacientů s Parkinsonovou chorobou s psychózou související s podáváním 

dopaminového agonisty bylo velmi často a s vyšší frekvencí než u placeba zaznamenáno zhoršení 
parkinsonské symtpomatiky a halucinace. 
 
V jedné klinické studii u 

pacientů v manické fázi bipolární poruchy měla léčba valproátem 

v kombinaci s olanzapinem za následek 4,1% incidenci neutropenie

; potenciálně přispívajícím 

faktorem by mohly být vysoké plazmatické hladiny valproátu. Současné podání olanzapinu s lithiem 
nebo valproátem vedlo ke zvýšení výskytu (

≥10%) tremoru, sucha v ústech, zvýšené chuti k jídlu 

přibývání na váze. Poruchy řeči byly také hlášeny často. Při léčbě olanzapinem v kombinaci 

s lithiem nebo divalproexem došlo v 

akutní fázi léčby (trvající max. 6 týdnů) ke zvýšení tělesné 

hmotnosti o 

≥7% u 17,4% 

pacientů. Dlouhodobá léčba olanzapinem (trvající max. 12 týdnů) 

pro prevenci recidivy u 

pacientů s bipolární poruchou byla doprovázena zvýšením tělesné hmotnosti o 

>7% u 39,9% 

pacientů. 

 
Pediatrická populace 
Olanzapin není indikován pro použití v l

éčbě dětí a dospívajících mladších 18 let. Ačkoli nebyly 

provedeny studie navržené pro porovnání dospívajících 

a dospělých pacientů, data z klinických 

hodnocení dospívajících byla srovnána s 

údaji získanými ze studií u dospělých. 

 
Následující tabulka shrnu

je nežádoucí účinky hlášené s vyšší četností výskytu u dospívajících pacientů 

(ve věku 13-17 let) oproti dospělým pacientům, nebo nežádoucí účinky identifikované pouze 

průběhu krátkodobých klinických hodnocení u dospívajících pacientů. Klinicky významné zvýšení 

tělesné hmotnosti (≥ 7%) se zdá, že se ve srovnání s dospělou populací vyskytuje u dospívajících 

pacientů s vyšší frekvencí. Velikost váhového přírůstku a procento dospívajících, u kterých došlo ke 

klinicky významnému nárůstu tělesné hmotnosti, byly vyšší při dlouhodobém užívání (nejméně 24 

týdnů) ve srovnání s krátkodobým užíváním. 
 

každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.  

Ohodnocení četnosti výskytu: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až <1/10). 
 
Poruchy metabolismu a výživy 

Velmi časté: Přibývání na váze

13

, zvýšené hladiny triglyceridů

14

, zvýšená chuť k jídlu. 

Časté: zvýšené hladiny cholesterolu

15

 

Poruchy nervového systému 

Velmi časté: Sedace (zahrnující: hypersomnie, lethargie, ospalost). 
Gastrointestinální poruchy 

Časté: Sucho v ústech 

Poruchy jater a žlučových cest 

Velmi časté: Zvýšení hladiny jaterních aminotransferáz (ALT/AST; viz bod 4.4). 

Vyšetření  

Velmi časté: Snížené hodnoty celkového bilirubinu, zvýšení hodnoty GMT, zvýšení plazmatických 
hladin prolaktinu

16

 

13

 

Při krátkodobé léčbě (medián trvání 22 dnů) bylo zvýšení tělesné hmotnosti (kg) o ≥ 7% velmi časté 

(40,6%)

, zvýšení tělesné hmotnosti o ≥ 15% bylo časté (7,1%) a zvýšení o ≥ 25% bylo časté (2,5%). 

Při dlouhodobém užívání (nejméně 24 týdnů) došlo k nárůstu tělesné hmotnosti u 89,4% o ≥ 7%, u 

55,3% o ≥ 15% a u 29,1% o ≥ 25% oproti počáteční tělesné hmotnosti.  
 

14

 

Pozorováno pro normální počáteční hladiny nalačno (< 1,016 mmol/l), které vzrostly na vysoké (≥ 

1,467 mmol/l) a změny počátečních hladin triglyceridů nalačno z hraničních hodnot (≥ 1,016 mmol/l - 

12 

< 1,467 mmol/l) na vysoké (≥ 1,467 mmol/l). 
 

15

 

Změny počátečních hodnot celkového cholesterolu nalačno, kdy došlo ke zvýšení hladin z 

normálních (< 4,39 mmol/l) 

na vysoké (≥ 5,17 mmol/l), byly pozorovány často. Změny počátečních 

hodnot celkového cholesterolu nalačno z hraničních (≥ 4,39 - < 5,17 mmol/l) na vysoké (≥ 5,17 
mmol/l) byly velmi 

časté. 

 

16

Zvýšení plazmatické hladiny prolaktinu bylo hlášeno u 47,4% dospívajících pacientů. 

 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 

pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 

aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích 

účinků uvedeného v Dodatku V. 
 
 
 
4.9 

Předávkování 

 

Známky a příznaky 
Mezi 

velmi časté příznaky (výskyt >10%) předávkování patří tachykardie, agitovanost/agresivita, 

dysartrie, různé extrapyramidové příznaky a nižší stupeň vědomí mezi sedací a komatem.  
 

Další zdravotně významné důsledky předávkování zahrnují delirium, křeče, koma, možný 

neuroleptický maligní syndrom, útlum dýchání, aspirace, hypertenzi nebo hypotenzi, srdeční arytmii 
(

<2% 

případů předávkování) a zástavu dýchání a srdeční činnosti. Smrtelné případy se vyskytly už po 

akutním předávkování dávkou 450 mg, ale rovněž bylo popsáno přežití po akutním předávkování 
dávkou   

přibližně 2 g perorálního olanzapinu. 

 

Léčba 
Proti olanzapinu neexistuje žádné specifické antidotum. 

Nedoporučuje se vyvolání zvracení. Mohou být indikovány jiné standardní postupy používané při 

léčbě předávkování (např. výplach žaludku, podání aktivního uhlí). Ukázalo se, že současné podání 
aktivního uhlí snižuje biologickou dostupnost olanzapinu po perorálním podání o 50-60%. 
 

Podle klinického stavu je potřebné zahájit symptomatickou léčbu a sledování vitálních funkcí, 

zahrnující léčbu hypotenze, cirkulačního kolapsu a podporu funkce dýchání. Nesmí být používán 
adrenalin, dopamin nebo jiná 

β sympatomimetika, protože stimulace β 

adrenergních receptorů může 

prohloubit hypotenzi. Sledování kardiovaskulárníc

h parametrů je nezbytné kvůli diagnostice možných 

poruch srdečního rytmu. Pacient musí být až do zotavení pod stálým lékařským dohledem a musí být 
sledovány jeho vitální funkce.  
 
 
5. 

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 

 
5.1 

Farmakodynamické vlastnosti 

 
Farmakoterapeutická skupina:psycholeptika, diazepiny, oxazepiny, thiazepiny a oxepiny, 
ATC kód: N05A H03 
 

Farmakodynamické účinky 
Olanzapin je antipsychotická, antimanická a náladu stabilizující látka, která vykazuje široké 

farmakologické působení na řadu receptorových systémů. 
 
V preklinických studiích vykazuje olanzapin širokou afinitu k 

řadě receptorů (K

i

<100 nM) pro 

serotonin 5HT

2A/2C

, 5HT

3

, 5HT

6

, dopamin D

1, 

D

2

, D

3, 

D

4

, D

5

, cholinergní muskarinové receptory 

(M

1

-M

5

), 

α

1

 adrenergní a histaminové H

1

 receptory. Behavi

orální studie na zvířatech prokázaly 

13 

antagonistické působení olanzapinu na 5HT, dopaminové a cholinergní receptory konzistentní 

receptorovým profilem. Olanzapin vykazoval větší in vitro afinitu k serotoninovým 5HT

receptorům 

než k dopaminovým D

2

 a vyšší 5HT

2

 než D

2

 aktivitu na in vivo modelech. Elektrofyziologické studie 

ukázaly, že olanzapin selektivně snižuje aktivitu mezolimbických (A10) dopaminergních neuronů bez 

výraznějšího účinku na striatální (A9) dráhy ovládající motoriku. Olanzapin oslabuje podmíněnou 

vyhýbací odpověď v předpovědném textu antipsychotické aktivity v dávkách nižších než jsou ty, které 
vyvolávají katalepsii, t.j. v 

předpovědném testu motorických nežádoucích účinků. Na rozdíl od 

typických antipsychotik 

olanzapin zesilňuje odpověď v “anxiolytickém testu”.  

 

Ve studii pozitronové emisní tomografie (PET) účinku jednorázové dávky (10 mg) u zdravých 

dobrovolníků obsazoval olanzapin více 5HT

2A

 receptory než dopaminové D

2

 receptory. Navíc 

zobrazovací studie 

jednofotonové emisní počítačové tomografie (SPECT) odhalila, že obsazenost 

D

2

 

receptorů u schizofrenních pacientů odpovídajících na olanzapin byla nižší než u pacientů 

odpovídajících na jiná antipsychotika a risperidon, zatímco u 

pacientů odpovídajících na klozapin byla 

srovnatelná. 
 
Klin

ická účinnost 

Ve dvou ze dvou placebo kontrolovaných a 

dvou ze tří porovnávacích studií s aktivním 

komparátorems více než 2 900 schizofrenními pacienty s pozitivními i negativními symptomy 

vykazoval olanzapin statisticky významně větší zlepšení jak u negativních, tak i pozitivních 

symptomů. 
 

mezinárodní dvojitě zaslepené srovnávací studii zahrnující 1 481 pacientů se schizofrenií, 

shizoafektními a 

příbuznými chorobami s různými stupni přidružených depresivních symptomů 

(výchozí hodnota 16,6 na Montgomery-

Asberg škále) prokázala analýza skóre změn nálady mezi 

výchozími a 

konečnými hodnotami statisticky významné zlepšení (p=0,001) ve prospěch 

olanzapinu (-6,0) oproti haloperidolu (-3,1). 
 

pacientů s manickou nebo smíšenou epizodou bipolární poruchy vykázal olanzapin ve snížení 

manických symptomů za 3 týdny vyšší účinnost než placebo a valproát semisodium (divalproex). 

Olanzapin také vykázal srovnatelnou účinnost s haloperidolem ve smyslu podílu pacientů 
v symptomatické remisi mánie a deprese po 6 a 12 týdnech. Ve studii u 

pacientů léčených lithiem 

nebo valproátem minimálně 2 týdny vedlo přidání olanzapinu v dávce 10 mg (v kombinaci s lithiem 
nebo valproátem) k 

větší redukci symptomů mánie než léčba lithiem nebo valproátem v monoterapii 

za 6 

týdnů. 

 
Ve 12-

měsíční studii prevence recidivy u pacientů s manickou epizodou, kteří dosáhli remise při léčbě 

olanzapinem a byli poté randomizováni k 

užívání olanzapinu nebo placeba, prokázal olanzapin vůči 

placebu v primárním parametru recidivy bipolární poruchy statisticky významnou superioritu. 
Olanzapin také vykázal ve srovnání s placebem statisticky významnou výhodu v prevenci recidivy 
jak manie, tak deprese. 
 
Ve druhé 12-

měsíční studii prevence recidivy u pacientů s manickou epizodou, kteří dosáhli remise při 

léčbě kombinací olanzapinu a lithia a byli poté randomizováni k užívání samotného olanzapinu nebo 
lithia, byl olanzapin v 

primárním parametru recidivy bipolární poruchy statisticky noninferiorní vůči 

lithiu (olanzapin 30,0%, lithium 38,3%; p=0,055). 
 
V 18-

měsíční studii s kombinační léčbou u pacientů s manickou nebo smíšenou epizodou, kteří byli 

stabilizováni při léčbě olanzapinem spolu se stabilizátorem nálady (lithium nebo valproát), nebyla 

dlouhodobá kombinační léčba olanzapinem spolu s lithiem nebo valproátem statisticky významně 

superiorní vůči léčbě samotným lithiem nebo valproátem v prodloužení doby do recidivy bipolární 
poruchy definované podle syndromových (diagnostických) kritérií. 
 
Pediatrická populace 
Kontrolovaná data u dospívajících (od 13 

do 17 let věku) jsou omezena na krátkodobé studie u 

schizofrenie (6 týdnů) a mánie spojené s bipolární poruchou typu I (3 týdny), zahrnující méně než 200 
dospívajících. Olanzapin byl užíván ve flexibilní dávce od 

2,5 mg při zahájení léčby až po 20 mg/den. 

14 

V průběhu léčby olanzapinem došlo u dospívajících k signifikantně vyššímu nárůstu tělesné hmotnosti 

ve srovnání s dospělými. Velikost změn hladin na lačno celkovém cholesterolu, LDL cholesterolu, 

triglyceridů a prolaktinu (viz body 4.4 a 4.8) byla u dospívajících větší než u dospělých. Kontrolované 
údajeo 

přetrvávání účinku nebo dlouhodobé bezpečnosti nejsou k dispozici (viz body 4.4 a 4.8). 

Informace o dlouhodobé bezpečnosti jsou omezeny na nekontrolované údaje z nezaslepených studií.  
 
5.2 

Farmakokinetické vlastnosti 

 
Absorpce 

Olanzapin se po perorálním podání dobře vstřebává a dosahuje maximální koncentrace v plazmě za 
5 až 8 

hodin. Vstřebávání není ovlivněno jídlem. Absolutní perorální biologická dostupnost vztažena 

k intravenóznímu podání nebyla stanovena. 
 
Distribuce v organismu 

Při plazmatické koncentraci 7 až 1 000 ng/ml se olanzapin vázal přibližně z 93% na plazmatické 

bílkoviny. Olanzapin se váže především na albumin a kyselý α

1

-glykoprotein. 

 
Biotransformace 
Olanzapin je metabolizovaný v játrech cestou konjugace a oxidace. V 

cirkulaci se z metabolitů objeví 

hlavně 10-N-glukuronid, který neprostupuje hematoencefalickou bariérou. Cytochromy 
P450-CYP1A2 a P450-

CYP2D6 přispívají k tvorbě N-desmethyl a 2-hydroxymethyl metabolitů, 

vykazujících významně nižší in vivo farmakologickou aktivitu než olanzapin ve studiích na zvířatech. 

Převážná část farmakologické aktivity je způsobená původním olanzapinem.  
 
Eliminace z organismu 

Po perorálním podání se průměrný poločas vylučování olanzapinu u zdravých jedinců lišil podle věku 
a pohlaví.  

zdravých starších jedinců (65 let a více) byl průměrný poločas vylučování prodloužený v porovnání 

se zdravými jedinci pod 65 let (51,8 h versus 33,8 h) a clearance byla snížena (17,5 versus 18,2 l/h). 
Farmakokinetická odchylka pozorovaná u 

starších jedinců je v mezích odchylek normálních jedinců. 

U 44 

schizofrenických pacientů starších 65 let nebyl při dávkách 5-20 mg/den pozorován zvláštní 

výskyt nežádoucích účinků. 
 

žen oproti mužům byl průměrný poločas vylučování poněkud prodloužen (36,7 versus 32,3 h) 

a clearance byla snížena (18,9 versus 27,3 

l/h). Přesto vykazuje olanzapin (5-20mg) srovnatelný 

bezpečnostní profil u žen (n=467) jako u mužů (n=869). 
 
Porucha funkce ledvin 

Renální insuficience u pacientů (creatininová clearance <10 ml/min) ve srovnání se zdravými 

nezpůsobovala významný rozdíl poločasu eliminace (37,7 versus 32,4 h) nebo clearance 
(21,2 versus 25,0 

l/h) Studie rovnováhy ukázala, že približně 57% radioaktivně značeného olanzapinu  

se objevilo v 

moči převážně jako metabolity. 

 

Kuřáci 

kuřáků s mírným poškozením jater byl průměrný poločas vylučování prodloužen 

(48,8 h versus 39,3h) a 

clearance snížena analogicky ke zdravým nekuřákům (18 l/h a 14,1 l/h). 

 

nekuřáků oproti kuřákům (ženy i muži) byl průměrný poločas vylučování prodloužen 

(38,6 v. 30,4 h) a clearance snížena (18,6 v. 27,7 l/h). 
 
Plazmatická clearance olanzapinu je nižší u starších než u 

mladších jedinců, u žen než u mužů 

a u 

nekuřáků oproti kuřákům. Závažnost vlivu věku, pohlaví a kouření na clearance a poločas 

vylučování olanzapinu je malý v porovnání s celkovou variabilitou mezi jednotlivci. 
 

Klinická studie nepopisuje žádné rozdíly farmakokinetických parametrů mezi bělochy, Japonci 

Číňany. 

 

15 

Pediatrická populace 

Dospívající (od 13 do 17 let věku): Farmakokinetika olanzapinu je podobná u dospívajících i 
d

ospělých. V klinických hodnoceních byla u dospívajích průměrná expozice olanzapinu vyšší 

přibližně o 27%. Demografické rozdíly mezi dospívajícími a dospělými zahrnují nižší průměrnou 

tělesnou hmotnost a menší počet kuřáků mezi dospívajícími. Tyto faktory možná přispívají k vyšší 

průměrné expozici u dospívajích. 
 
5.3 

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 

 
Akutní toxicita (po jednorázové dávce) 

Příznaky toxicity po perorálním podání hlodavcům obsahovaly silnou neuroleptickou složku: 

hypoaktivitu, kóma, třes, klonické křeče, slinění a zpomalení zvyšování hmotnosti. Střední letální 
dávka u 

myší byla přibližně 210 mg/kg a u potkanů 175 mg/kg. Psi tolerovali jednorázovou perorální 

dávku 100 mg/kg s nulovou m

ortalitou. Mezi klinické příznaky patřil útlum, ataxie, třes, zrychlený 

pulz, dušnost, mióza a anorexie. U opic vyvolala jednorázová perorální dávka až do 100 mg/kg 

vyčerpanost a vyšší dávky částečné bezvědomí. 
 
Toxicita po opakovaném podávání 
Ve studiích, které trvaly u myší až 3 

měsíce a u potkanů a psů až 1 rok, se ukázaly jako hlavní účinky 

deprese 

CNS, anticholinergní účinky a hematologické poruchy. Na depresi CNS se vyvinula tolerance. 

Růstové parametry byly při vysokých dávkách sníženy. Reverzibilní účinky spojené se zvýšenou 
hladinou prolaktinu u 

potkanů zahrnovaly pokles hmotnosti ovárií a uteru, a morfologické změny 

vaginálního epitelu a prsní žlázy. 
 
Hematologická toxicita  

všech druhů byly pozorované účinky na hematologické ukazatele včetně na dávce závislého poklesu 

počtu leukocytů v krvi u myší a nespecifického poklesu leukocytů v krvi u potkanů. Navzdory tomu 

nebyl dokázaný hematotoxický účinek na kostní dřeň. U několika psů, kterým bylo podáváno 
8 až 10 mg/kg/den (celková expozice olamzapinu [AUC] je 12-

15krát vyšší než dostává člověk - 

12 mg), se vyvinula reverzibilní neutropenie, trombocytopenie nebo anémie. U 

psů s cytopenií nebyly 

pozorované žádné nepříznivé účinky na progenitorové a proliferující buňky kostní dřeně. 
 

Reprodukční toxicita 

Olanzapin nemá žádný teratogenní účinek. U potkaních samců sedace ovlivnila páření. Estrální cykly 

byly ovlivněné dávkou 1,1 mg/kg (což je 3-násobek maximální dávky pro člověka), a reprodukční 
parametry byly u 

potkanů ovlivněné dávkou 3 mg/kg (což je 9-násobek maximální dávky pro 

člověka). U potomstva potkanů, kterým byl podávaný olanzapin, bylo pozorované opoždění fetálního 
vývoje a 

přechodný pokles aktivity. 

 
Mutagenita 
Olanzapin se neukázal jako mutanogenní nebo klastogenní v žádném ze standardních test

ů, které 

zahrnovaly bakteriální testy mutagenity in vitro a in vivo testy u 

savců. 

 
Kancerogenita 

Na základě výsledků studií na myších a potkanech bylo zjištěno, že olanzapin není kancerogenní. 
 
 
6. 

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 

 
6.1 

Seznam pomocných látek 

 
Jádro tablety: 
Monohydrát laktosy 
Hypromelosa 
Krospovidon typu A 

Koloidní bezvodý oxid křemičitý 
Mikrokrystalická celulosa 

16 

Magnesium-stearát 
 
Potah tablety: 
Hypromelosa 

Barevná směs bílá (polydextrosa, hypromelosa, glycerol triacetát, makrogol 8000, oxid titaničitý 
E171) 
 
6.2 

Inkompatibility 

 

Neuplatňuje se. 
 
6.3 

Doba použitelnosti 

 
2 roky. 
 
6.4 

Zvláštní 

opatření pro uchovávání 

 

Uchovávejte při teplotě do 25°C. 

Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem. 
 
6.5 

Druh obalu a velikost balení 

 
OPA/Al/PVC-Al blistry v balení 28, 30, 35, 56, 70 nebo 98 

potahovaných tablet v papírové skládačce. 

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 
 
6.6 

Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku 

 
Žádné zvláštní požadavky. 
 
7. 

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 

 
Teva B.V., Swensweg 5, 2031GA Haarlem, 
Nizozemsko 
 
8. 

REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) 

 
EU/1/07/427/001 – Olanzapin Teva – 2,5 mg – potahované tablety – 28 

tablet v papírové skládačce. 

EU/1/07/427/002 – Olanzapin Teva – 2,5 mg – potahované tablety – 30 tablet v papíro

vé skládačce. 

EU/1/07/427/038 – Olanzapin Teva – 2,5 mg – potahované tablety - 35 

tablet v papírové skládačce. 

EU/1/07/427/003 – Olanzapin Teva – 2,5 mg – potahované tablety – 56 

tablet v papírové skládačce. 

EU/1/07/427/048 – Olanzapin Teva – 2,5 mg – potahované tablety - 70 

tablet v papírové skládačce. 

EU/1/07/427/058 – Olanzapin Teva – 2,5 mg – potahované tablety - 98 

tablet v papírové skládačce. 

 
9. 

DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENIÍ REGISTRACE 

 
Datum první registrace:12/12/2007 
Datum prvního prodloužení registrace: 12/12/2012 
 
10. 

DATUM REVIZE TEXTU 

 
{MM/YYYY} 
 

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské 

agentury pro léčivé přípravky na adrese http://www.ema.europa.eu

17 

1. 

NÁZEV 

PŘÍPRAVKU 

 
Olanzapin Teva 5 mg potahované tablety 
 
 
2. 

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 

 
Jedna potahovaná tableta obsahuje 5 mg olanzapinum. 
 
Pomocné látky 

se známým účinkem: 

Jedna potahovaná tableta obsahuje 68,9 mg laktózy. 
 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. 

LÉKOVÁ FORMA 

 
Potahovaná tableta 
 

Bílé, bikonvexní, kulaté tablety s identifikačním kódem  “OL 5” na jedné straně. 
 
 
4. 

KLINICKÉ ÚDAJE 

 
4.1 

Terapeutické indikace 

 

Dospělí 

Olanzapin je indikován pro léčbu schizofrenie. 
 
Ol

anzapin je účinný při udržení klinického zlepšení během pokračující terapie u pacientů, kteří na 

začátku léčby odpověděli zlepšením. 
 
Olanzapin je indikován k 

léčbě středně těžkých až těžkých manických epizod.  

 
Olanzapin je indikovaný k prevenci recidivy 

u pacientů s bipolární poruchou, u kterých léčba manické 

epizody olanzapinem byla účinná (viz bod 5.1). 
 
4.2 

Dávkování a 

způsob podání 

 

Dospělí 

Schizofrenie: Doporučená počáteční dávka olanzapinu je 10 mg/den. 
 

Manická epizoda: Počáteční dávka je 15 mg v jedné denní dávce v monoterapii nebo 10 mg denně 
v kombinaci (viz bod 5.1). 
 

Prevence recidivy bipolární poruchy: Doporučená počáteční dávka je 10 mg/den. U pacientů, kteří byli 

manické epizodě léčeni olanzapinem, pokračujte pro prevenci rekurence v terapii stejnou dávkou. 

Pokud se objeví nová manická, smíšená nebo depresivní epizoda, léčba olanzapinem by měla 

pokračovat (s optimalizací dávky podle potřeby) s přídatnou terapií příznaků poruchy nálady podle 
klinické indikace. 
 

Během léčby schizofrenie, manických epizod a prevence recidivy bipolární poruchy může být denní 

dávkování následně přizpůsobeno na základě individuálního klinického stavu v rozmezí 5-20 mg/den. 

Zvýšení na vyšší než doporučenou počáteční dávku je vhodné jen po patřičném opětovném klinickém 

vyšetření a nemělo by se zpravidla objevit v intervalech kratších než 24 hodin. Olanzapin může být 

podáván bez ohledu na jídlo, protože absorpce není ovlivňována potravou. Při vysazování olanzapinu 

by se mělo zvážit postupné snižování dávky. 

18 

 
Zvláštní populace 
 
Starší pacienti 

U pacientů starších 65 let není běžně nižší počáteční dávka (5 mg/den) nutná, ale měla by být 

odůvodněných případech zvážena (viz bod 4.4). 

 
Pacienti s poruchou funkce ledvin a/nebo jater 

Je vhodné zvážit nižší počáteční dávku (5 mg) u těchto pacientů. V případě středně závažného 
poškození jater (cirhóza, Child-Pugh class A nebo 

B) by počáteční dávka měla být 5 mg a zvyšována 

by měla být opatrně. 
 

Kuřáci 

Nekuřákům ve srovnání s kuřáky obvykle není třeba upravovat počáteční dávku a dávkové rozmezí. 

Metabolismus olanzapinu může být kouřením indukován. Doporučuje se klinické sledování, a 

případě potřeby  může být zváženo zvýšení dávky olanzapinu (viz bod 4.5). 

 

Při přítomnosti více než jednoho faktoru, který zpomaluje metabolizmus (ženské pohlaví, vyšší věk, 

nekuřák) by se mělo zvážit snížení počáteční dávky. Zvyšování dávek by mělo být obezřetné, i když je 
indikované.  
 
(Viz body 4.5 a 5.2) 
 
Pediatrická populace 

Podávání olanzapinu dětem a mladistvím ve věku do 18 let se vzhledem k nedostatečným údajům o 

bezpečnosti a účinnosti nedoporučuje. V krátkodobých studiích u adolescentních pacientů byly 

hlášeny vyšší hodnoty přibývání na váze a hladin lipidů a prolaktinu než ve studiích u dospělých (viz 
bod 4.4, 4.8, 5.1 a 5.2). 
 
4.3 

Kontraindikace 

 

Přecitlivělost na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku přípravku uvedenou v bodě 6.1. 
Pacienti se známým rizikem angulárního glaukomu. 
 
4.4 

Zvláštní upozornění a opatření pro použití 

 

Při antipsychotické léčbě může trvat několik dní až týdnů, než dojde ke zlepšení klinického stavu 

pacienta. Po tuto dobu by měl být pacient pod pečlivou kontrolou. 
 
Psychózy a poruchy chování souvisejících s demencí 
Olanzapin 

se nedoporučuje u pacientů s psychózou a/nebo poruchami chování souvisejícími s demencí 

z důvodu zvýšené incidence mortality a zvýšeného rizika cerebrovaskulárních příhod. V placebem 
kontrolovaných studiích (v trvání 6-

12 týdnů) u starších pacientů (průměrný věk 78 let) s psychózou a 

poruchami chování souvisejícími s demencí byla u pac

ientů léčených olanzapinem dvojnásobná 

incidence úmrtí ve srovnání s pacienty užívajícími placebo (3,5% vs. 1,5% resp.). Vyšší incidence 

úmrtí nesouvisela s dávkou olanzapinu (průměrná denní dávka 4,4 mg) nebo s délkou léčby. 
Rizikovými faktory, které se m

ohou podílet na zvýšené mortalitě u této skupiny pacientů, jsou věk nad 

65 let, dysfagie, sedace, malnutrice a dehydratace, plicní onemocnění (např. pneumonie, ev. i 

aspirací) nebo současné užívání benzodiazepinů. Vyšší incidence úmrtí u pacientů léčených 

olanzapinem ve srovnání s pacienty užívajícími placebo byla však na uvedených rizikových faktorech 
nezávislá. 
 

Ve stejných klinických studiích byly hlášeny cerebrovaskulární nežádoucí příhody (např. iktus, 

tranzitorní ischemické ataky), včetně úmrtí. U pacientů léčených olanzapinem bylo zaznamenáno 

trojnásobné zvýšení výskytu cerebrovaskulárních nežádoucích příhod ve srovnání s placebem (1,3% 

vs. 0,4%, resp.). U všech pacientů léčených olanzapinem nebo placebem, u nichž se cerebrovaskulární 

příhoda vyskytla, byly přítomny rizikové faktory. K faktorům, které byly zjištěny jako rizikové u 

19 

pacientů léčených olanzapinem, patřil věk nad 75 let a vaskulární a/nebo smíšená demence. Účinnost 

olanzapinu v těchto studiích nebyla stanovena.  
 
Parkinsonova choroba 
Pou

žití olanzapinu na léčbu psychózy související s podáváním dopaminového agonisty u pacientů 

Parkinsonovou chorobou se nedoporučuje. V klinických studiích bylo velmi často a s vyšší frekvencí 

než u placeba zaznamenáno zhoršení parkinsonské symptomatiky a halucinací (viz bod 4.8 Nežádoucí 

účinky) a olanzapin nebyl v léčení psychotických příznaků účinnější než placebo. V těchto studiích 

museli mít pacienti na začátku studie stabilní nejnižší účinnou dávku antiparkinsonika (dopaminový 
agonista). Toto antiparkinsonikum jim bylo podáváno ve stejné dávce po celou zbývající dobu studie. 

Počáteční dávka olanzapinu byla 2,5 mg/den a podle uvážení lékaře mohla být titrována do maximální 
dávky 15 mg/den. 
 
Neuroleptický maligní syndrom (NMS) 

NMS je potenciálně život ohrožující stav spojený s podáváním antipsychotik. Vzácné případy 

označené jako NMS byly rovněž hlášeny v souvislosti s olanzapinem. Klinické příznaky NMS jsou 
hyperpyrexie, svalová rigidita, alterovaná psychika a autonomní instabilita (nepravidelný pulz anebo 
tlak krve, tachykardie, pocení a 

arytmie). Další příznaky mohou zahrnovat zvýšenou hladinu 

kreatinfosfokinázy, myoglobinurii (rhabdomyolýzu) a akutní renální selhání. Pokud se u pacienta 

objeví příznaky podezřelé ze spojení s NMS nebo pokud se objeví nevysvětlitelně vysoká horečka i 

bez dalších klinických známek NMS, musí být všechna antipsychotika včetně olanzapinu vysazena. 
 
Hyperglykémie a diabetes 

Méně často byly hlášeny hyperglykémie a/nebo exacerbace diabetu, spojené příležitostně 
s ketoacidózou neb

o komatem, včetně několika fatálních případů (viz bod 4.8). V některých případech 

tomu předcházelo zvýšení tělesné hmotnosti, což mohlo být predispozičním faktorem. V souladu 

používanými pravidly antipsychotické léčby je doporučeno příslušné klinické monitorování, např. 

měření hladiny glukózy v krvi před začátkem léčby, 12 týdnů po zahájení podávání olanzapinu a 

následně vždy jednou ročně. U pacientů léčených jakýmikoliv antipsychotickými přípravky, včetně 

olanzapinu, by měly být sledovány známky a příznaky hyperglykémie (jako je polydipsie, polyurie, 
polyfagie a slabost) a pacienti s diabetem nebo s 

rizikovými faktory pro rozvoj diabetu by měli být 

pravidelně monitorováni s ohledem na zhoršení kontroly hladiny glukózy. Pravidelně by měla být 
kontrolována 

tělesná hmotnost, např. před začátkem léčby, 4, 8 a 12 týdnů po záhájení podávání 

olanzapinu a následně vždy každé tři měsíce. 
 

Změny hladin lipidů 
V placebem kontrolovaných klinických studiích 

byly u pacientů léčených olanzapinem pozorovány 

nežádoucí změny hladin lipidů (viz bod 4.8). Změny lipidového profilu by měly být ošetřeny podle 

klinické potřeby, obzvláště u pacientů s dyslipidemií a u pacientů s rizikovými faktory pro rozvoj 

poruch lipidů. U pacientů léčených jakýmikoliv antipsychotickými přípravky, včetně olanzapinu, by v 
souladu s 

používanými pravidly antipsychotické léčby měly být pravidelně kontrolovány hladiny 

lipidů, např. před začátkem léčby, 12 týdnů po zahájení podávání olanzapinu a následně vždy každých 
5 let. 
 
Anticholinergní aktivita  

Ačkoliv byla in vitro prokázána anticholinergní aktivita, zkušenosti během klinických studií ukázaly 

nízkou incidenci souvisejících příhod. Protože klinické zkušenosti s podáváním olanzapinu u pacientů 

jiným souběžným onemocněním jsou omezené, doporučuje se zvýšená pozornost, pokud je 

olanzapin předepisován pacientům s hypertrofií prostaty, paralytickým ileem nebo podobnými stavy. 
 
Jaterní funkce  

Často, obzvlášť v počátcích léčby, bylo pozorováno přechodné asymptomatické zvýšení hladiny 
jaterních aminotransferáz, ALT a AST. U 

pacientů s vyšší hladinou ALT a/nebo AST se známkami a 

příznaky poškození jater, se sníženou funkcí jater v anamnéze a u pacientů léčených potenciálně 

hepatotoxickými přípravky je třeba opatrnosti a dalšího sledování. Je-li u pacientů diagnostikována 
hepatitida 

(včetně hepatocelulárního, cholestatického nebo kombinovaného poškození jater), je třeba 

léčbu olanzapinem ukončit. 

20 

 
Neutropenie 

Opatrnosti je třeba u pacientů s nižším počtem leukocytů a/nebo neutrofilů z jakýchkoliv příčin, u 
p

acientů užívajících léky způsobující neutropenii, u pacientů s anamnézou polékového útlumu kostní 

dřeně nebo útlumem kostní dřeně způsobeným souběžným onemocněním, radiační terapií nebo 
chemoterapií, u 

pacientů s hypereozinofilií nebo s myeloproliferativní chorobou. Neutropenie byla 

běžně hlášena při současném podávání olanzapinu a valproátu (viz bod 4.8). 
 

Přerušení léčby 

Při náhlém přerušení léčby olanzapinem byly zřídka (≥ 0,01%  a <0,1%) hlášeny akutní příznaky jako 

pocení, nespavost, třes, úzkost, nevolnost nebo zvracení.  
 
QT interval 

V klinických studiích bylo u pacientů léčených olanzapinem klinicky významné prodloužení QTc 

intervalu (korekce QT podle Fridericii [QTcF] ≥500 millisekund [ms] kdykoliv po vstupním vyšetření 

u pacientů se vstupní hodnotou QTcF<500 ms) méně časté (0,1% až 1%) ,bez signifikantních rozdílů v 

průvodních srdečních příhodách ve srovnání s placebem. Přesto je třebazvýšené opatrnosti, je-li 

olanzapin předepisován s léky prodlužujícím QTc interval, obzvlášť u starších pacientů, u pacientů 
s vrozeným prodloužením QT 

intervalu, městnavým srdečním selháním, srdeční hypertrofií, 

hypokalémií nebo hypomagnesémií. 
 
Tromboembolismus 

Časová souvislost léčby olanzapinem a žilního tromboembolismu byla hlášena méně často (≥ 0,1 % a 
< 1%). Kauz

ální vztah mezi výskytem žilního tromboembolismu a léčbou olanzapinem nebyl 

stanoven. Avšak protože u pacientů se schizofrenií jsou často přítomny získané rizikové faktory 
žilního tromboembolismu, je nutné vzít v úvahu všechny možné rizikové faktory VTE (venous 

thromboembolism), např. imobilizaci pacientů, a vykonat preventivní opatření. 
 
Obecná CNS aktivita 
Vzhledem k 

primárnímu účinku olanzapinu na centrální nervovou soustavu je třeba opatrnosti při 

současném užívání s jinými centrálně působícími léky či alkoholem. Protože olanzapin působí in vitro 

jako dopaminový antagonista, může působit proti účinku přímých a nepřímých agonistů dopaminu. 
 

Křeče 

Olanzapin by měl být používán opatrně u pacientů s křečemi v anamnéze, anebo u těch, kteří mají pro 

křeče dispozice. U pacientů léčených olanzapinem byly křeče hlášeny méně často. Ve většině těchto 

případů byly hlášeny křeče v anamnéze či jiné rizikové faktory. 
 
Pozdní dyskineze 

ročních nebo kratších srovnávacích studiích byl olanzapin statisticky významně méně často spojen 

náhlou dyskinezí. Přesto riziko pozdní dyskineze při dlouhodobém užívání vzrůstá, a proto 

pacienta léčeného olanzapinem se symptomy pozdní dyskineze by se mělo zvážit snížení dávky 

anebo přerušení podávání. Tyto symptomy se mohou přechodně zhoršit nebo objevit po přerušení 

léčby. 
 
Posturální hypotenze  

klinických studiích byla zřídka u starších pacientů pozorována posturální hypotenze. U pacientů 

starších 65 

let doporučeno pravidelně měřit krevní tlak. 

 

Náhlá srdeční smrt 
V postmarketingo

vém sledování olanzapinu byly u pacientů léčených olanzapinem nahlášeny případy 

náhlé srdeční smrti. V retrospektivní observační kohortové studii bylo riziko předpokládané náhlé 

srdeční smrti u pacientů léčených olanzapinem přibližně dvojnásobné oproti pacientům, kteří neužívali 

antipsychotika.V této studii bylo riziko při užívání olanzapinu porovnatelné s rizikem užívání 
atypických antipsychotik spojených do jedné analýzy. 
 
Pediatrická populace 

21 

Olanzapin není indikován pro použití v léčbě dětí a dospívajících. Klinická hodnocení provedená u 

pacientů ve věkovém rozmezí 13-17 let ukázala různé nežádoucí účinky, včetně nárůstu tělesné 

hnotnosti, změny metabolických parametrů a zvýšení hladiny prolaktinu. (viz body 4.8 a 5.1). 
 
Laktóza 

Potahované tablety přípravku Olanzapin Teva obsahují laktózu. Pacienti se vzácnými vrozenými 
poruchami tolerance galaktózy, Lappovým deficitem laktázy nebo špatnou absorpcí glukózy a 

galaktózy by tento přípravek neměli používat. 
 
4.5 

Interakce s 

jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 

 

Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých. 
 

Možnosti ovlivnění účinku olanzapinu 
Vzhledem k tomu, že je olanzapin metabolizován izoenzymem CYP1A2, mohou látky, které 
specificky tento izoenzym indukují nebo inhibují, ovlivnit farmakokinetiku olanzapinu. 
 
Indukce CYP1A2 

Kouření a karbamazepin mohou indukovat metabolizmus olanzapinu, což může vést ke snížení 

koncentrace olanzapinu. Bylo pozorováno zanedbatelné, případně jen mírné zvýšení clearance 
olanzapinu. I když je klinický dopad pra

vděpodobně minimální, doporučuje se klinické monitorování 

a v 

nezbytných případech je možné zvážit zvýšení dávek olanzapinu (viz bod 4.2).  

 
Inhibice CYP1A2 

Prokázalo se, že fluvoxamin, specifický inhibitor CYP1A2, významně zpomaluje metabolizmus 
olanzapin

u. Průměrné zvýšení maximální koncentrace olanzapinu fluvoxaminem bylo 54% u žen 

nekuřaček a 77% u mužů kuřáků. Průměrné zvýšení plochy pod křivkou koncentrace léčiva (AUC) 
bylo 52% u žen a 108% u 

mužů. U pacientů užívajících fluvoxamin nebo jiný inhibitor CYP1A2, jako 

např. ciprofloxacin, je třeba uvážit snížení počáteční dávky olanzapinu. Při zahájení léčby inhibitorem 

CYP1A2 je třeba uvážit snížení dávek olanzapinu. 
 
Snížení biologické dostupnosti 
Aktivní uhlí snižuje biologickou dostupnost olanzapinu po perorálním podání o 50 až 60%, proto by se 

mělo užívat nejméně 2 hodiny před nebo po užití olanzapinu. 
 

Fluoxetin (inhibitor CYP2D6), jednorázové dávky antacida (hliník, hořčík) nebo cimetidinu neměly 
významný vliv na farmakokinetiku olanzapinu.  
 
Možnost

i ovlivnění účinku jiných léků olanzapinem 

Olanzapin může působit proti účinkům přímých a nepřímých agonistů dopaminu. 
 
Olanzapin in 

vitro neinhibuje hlavní izoenzymy CYP450 ( např. 1A2, 2D6, 2C9, 2C19, 3A4). 

Neočekávají se proto žádné zvláštní interakce, což dokazují i in vivo studie, které neprokázaly inhibici 

metabolizmu následujících léčivých látek: tricyklická antidepresiva (reprezentující převážně CYP2D6 
cestu metabolizace, warfarin (CYP2C9), theofylin (CYP1A2) nebo diazepam (CYP3A4 a 2C19). 
 
Olanzapi

n nevykazoval interakci se současně podáváným lithiem nebo biperidenem. 

 

Terapeutické monitorování plazmatických hladin valproátu neukázalo, že je při zahájení přídatné 
medikace olanzapinem nutná úprava dávkování. 
 
Obecná aktivita CNS 
Zvýšená opatrnost je 

zapotřebí u pacientů požívajících alkohol nebo užívajících léčivé přípravky 

působící tlumivě na CNS.  
 

Současné užívání olanzapinu a léčivých přípravků pro léčbu Parkinsonovy choroby a demence není 

doporučeno (viz bod 4.4).  

22 

 
QTc interval 
Zvýšená opatrnost 

je zapotřebí u pacientů užívajících současně olanzapin a léčivé přípravky, u kterých 

je známo, že prodlužují QTc interval (viz bod 4.4). 
 
4.6 

Fertilita, t

ěhotenství a kojení 

 

Těhotenství 

Neexistují žádné přiměřené a dobře vedené studie u gravidních žen. Pacientky by měly být poučené, 

aby lékaře informovali o graviditě anebo plánované graviditě během užívání olanzapinu. Avšak kvůli 

nedostatku zkušeností by olanzapin měl být v graviditě podávaný pouze tehdy, když jeho prospěšnost 

vyváží potenciální nebezpečí pro plod. 
 

U novorozenců, kteří byli vystaveni antipsychotikům (včetně olanzapinu) během třetího trimestru 

těhotenství, existuje riziko výskytu nežádoucích účinků zahrnujících extrapyramidové a/nebo 

abstinenční příznaky, které se mohou po porodu lišit v závažnosti a délce trvání. Byly hlášeny případy 

agitace, hypertonie, hypotonie, tremoru, somnolence, dechové tísně nebo potíží při kojení. 

Novorozenci proto musejí být pečlivě sledováni. 
 
Kojení 
Ve studii u 

kojících zdravých žen byl olanzapin vylučován do mateřského mléka. Průměrná expozice 

dítěte (mg/kg) v stacionárním stavu byla odhadnuta na 1,8% z dávky olanzapinu podaného matce 

(mg/kg).Pacientky je třeba poučit, aby během užívání olanzapinu nekojily. 
 
Fertilita 

Účinky na fertilitu nejsou známy (viz bod 5.3 Preklinické informace). 
 
 
4.7 

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 

 

Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny.Jelikož olanzapin 

může způsobit ospalost a závratě, pacienti by měli být opatrní při obsluze strojů včetně řízení 
motorových vozidel. 
 
4.8 

Nežádoucí účinky 

 

Souhrn bezpečnostního profilu 
 

Dospělí 

Nejčastěji hlášenými (pozorované u ≥ 1% pacientů)nežádoucími účinky spojenými s užíváním 
olanzapinu v klinických studiích byla ospalost, 

přibývání na váze, eozinofilie, zvýšené hladiny 

prolaktinu, cholesterolu, glukózy a triglyceridů (viz bod 4.4), glykosurie, zvýšená chuť k jídlu, 

závratě, akatizie, parkinsonismus, leukopenie, neutropenie (viz bod 4.4), dyskineze, ortostatická 
hypotenze, anticholinergní ú

činky, přechodné asymtpomatické zvýšení jaterních aminotransferáz (viz 

bod 4.4), vyrážka, asténie, únava

, horečka, artralgie, zvýšené hodnoty alkalické fosfatázy, vysoké 

hladiny gamma glutamyltransferázy, kyseliny močové a kreatinfosfokinázy a otok.  
 
Sezn

am nežádoucích účinků v tabulkovém formátu 

Následující tabulka podává seznam 

nežádoucích účinků a laboratorních nálezů pozorovaných ve 

spontánních hlášeních a v klinických hodnoceních. V 

každé skupině četností jsou nežádoucí účinky 

seřazeny podle klesající závažnosti. 

Ohodnocení četnosti výskytu: velmi časté (≥1/ 10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až 

< 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000) a není známo (z dostupných 

údajů nelze určit). 

23 

Velmi časté  Časté 

Méně časté 

Vzácné 

Není známo 

Poruchy krve a lymfatického systému 

 

 

Eozinofilie 
Leukopenie

10

 

Neutropenie

10

 

 

Thrombocytopenie

11

 

 

Poruchy imunitního systému 

 

 

 

Hypersenzitivita

11

 

 

 

Poruchy metabolismu a výživy 

 

Přibývání 
na váze

 1

 

Zvýšené hladiny 
cholesterolu

2,3

 

Zvýšené hladiny 
glukózy

Zvýšené hladiny 

triglyceridů

2,5

 

Glykosurie 

Zvýšená chuť k jídlu 

Vznik nebo 
exacerbace diabetu, 

spojené příležitostně 
s ketoacidózou nebo 

komatem, včetně 

několika fatálních 

případů (viz bod 
4.4)

11

 

Hypotermie

12

 

 

Poruchy nervového systému 

 

Ospalost 

Závratě 
Akatizie

6

 

Parkinsonismus

Dyskineze

6

 

Křeče, kdy ve 

většině případů byly 

hlášeny křeče 

anamnéze či jiné 

rizikové faktory pro 

vznik křečí

11

  

Dystonie (včetně 
okulogyrické krize)

 

11

 

Tardivní dyskineze

11

 

Amnézie

Dysartrie 
Syndrom neklidných 
nohou 

Neuroleptický 
maligní syndrom (viz 
bod 4.4)

 12

  

 

Příznaky z 
vysazení

7,12

 

 

Srdeční poruchy 
 

 

Bradykardie 
Prodloužení QTc 
intervalu (viz bod 
4.4) 

Ventrikulární 
tachykardie/fibrilace, 
náhlá smrt (viz bod 
4.4)

 11

 

 

Cévní poruchy 
Ortostatická 
hypotenze

10

 

 

Tromboembolismus 

(včetně pulmonární 
embolie a hluboké 
žilní trombózy) (viz 
bod 4.4) 

 

 

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy 

 

 

 

Epistaxe

9

 

 

 

Gastrointestinální poruchy 

 

 

Mírné přechodné 

anticholinergní účinky 

včetně obstipace 
a suché ústní sliznice 

Břišní distenze

9

 

Pankreatitida

11

 

 

Poruchy jater a žlučových cest 

 

 

Přechodné 
asymptomatické 
zvýšení hladiny 
jaterních 
aminotransferáz 
(ALT, 

AST) obzvlášť 

 

Hepatitida (včetně 
hepatocelulárního, 
cholestatického nebo 
kombinovaného 
poškození jater)

 11

 

 

24 

na počátku léčby (viz 
bod 4.4) 

Poruchy kůže a podkožní tkáně 

 

 

Vyrážka 

Fotosenzitivní 
reakce 
Alopecie 

 

Léková 
reakce s 
eozinofilií a 
systémovými 

příznaky 
(drug reaction 
with 
eosinophilia 
and systemic 
symptoms, 
DRESS) 

Poruchy svalové a koste

rní soustavy a pojivové tkáně 

 

 

Artralgie

9

 

 

Rhabdomyolýza

11

 

 

Poruchy ledvin a močových cest 

 

 

 

Inkontinence moči, 

retence moči 

Opožděný začátek 

močení

11

 

 

 

Stavy spojené s těhotenstvím, šestinedělím a perinatálním obdobím 

 

 

 

 

 

Syndrom z 
vysazení u 
novo

rozenců 

(viz bod 4.6

Poruchy reprodukčního systému a prsu 

 

 

Erektilní dysfunkce u 

mužů 

Snižení libida u mužů 
i žen 

Amenorea 

Zvětšení prsou 
Galaktorea u žen 
Gynekomastie/ 

zvětšení prsou u 

mužů 

Priapismus

12

 

 

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace 

 

 

Astenie 
Únava 
Otok 

Horečka

10

 

 

 

 

Vyšetření 

 

Zvýšené 
plazmatické 
hladiny 
prolaktinu

8

 

Zvýšené hodnoty 
alkalické fosfatázy

10

 

Vysoká hladina 
kreatinfosfokinázy

11

 

Vysoká hladina 
gamma 
glutamyltransferázy

10

 

Vysoká hladina 

kyseliny močové

10

 

Zvýšené hodnoty 
celkového bilirubinu 

 

 

 

1

Klinicky významné zvýšení tělesné hmotnosti bylo pozorována napříč všemi základními kategoriemi 

dle BMI (Body Mass Index). Při krátkodobé léčbě (medián trvání 47 dnů) bylo zvýšení tělesné 

hmotnosti o ≥ 7% bylo velmi časté (22,2%), o ≥ 15% časté (4,2%) a o ≥ 25% bylo méně časté (0,8%),. 

Při dlouhodobém užívání (nejméně 48 týdnů) bylo u pacientů zvýšení tělesné hmotnosti o ≥ 7%, o ≥ 

15% a o ≥25% velmi časté (64,4%, 31,7% , resp. 12,3%).

 

 

 

2

 

Průměrné zvýšení hodnot lipidů nalačno (celkový cholesterol, LDL cholesterol a triglyceridy) bylo 

25 

vyšší u pacientů bez prokázané poruchy regulace tuků na začátku léčby. 
 

3

Pozorováno pro normální počáteční hladiny nalačno (< 5,17 mmol/l), kdy došlo ke zvýšení hladin na 

vysoké (≥ 6,2 mmol/l). Změny počátečních hodnot celkového cholesterolu nalačno z hraničních (≥ 
5,17 - 

< 6,2 mmol/l) na vysoké (≥ 6,2 mmol/l) byly velmi časté. 

 

4

 

Pozorováno pro normální počáteční hladiny glukózy nalačno (< 5,56 mmol/l), kdy došlo ke zvýšení 

hladin na vysoké (≥ 7 mmol/l). Změny počátečních hodnot glukózy nalačno z hraničních (≥ 5,56 - < 7 

mmol/l) na vysoké (≥ 7 mmol/l) byly velmi časté. 
 

5

 

Pozorováno pro normální počáteční hladiny nalačno (< 1,69 mmol/l), které vzrostly na vysoké (≥ 

2,26 mmol/l). Změny počátečních hladin triglyceridů nalačno z hraničních hodnot (≥ 1,69 mmol/l - < 

2,26 mmol/l) na vysoké (≥ 2,26mmol/l) byly velmi časté. 
 

V klinických studiích byl výskyt parkinsonismu a dystonie u 

pacientů léčených olanzapinem číselně 

vyšší, ale statisticky se signifikantně nelišil od placeba. Parkinsonismus, akathisie a dystonie se 

vyskytly vzácněji při užívání olanzapinu než při užívání odpovídajících dávek haloperidolu. Vzhledem 
k nedostatku podrobných informací o akutních a 

pozdních extrapyramidových příznacích v anamnéze 

nen

í možné rozhodnout, zda olanzapin způsobuje tardivní dyskinezi a/nebo další pozdní 

extrapyramidové příznaky méně často. 

 

7

Při náhlém přerušení léčby olanzapinem byly hlášeny akutní příznaky jako pocení, nespavost, třes, 

úzkost, nevolnost a zvracení. 
 

8

V kl

inických hodnoceních trvajících až 12 týdnů překročily plazmatické koncentrace prolaktinu 

hormí hranici normálního rozmezí u přibližně 30% pacientů léčených olanzapinem s normální 

počáteční hladinou prolaktinu. U většiny těchto pacientů bylo zvýšení obvykle mírné a zůstalo pod 
dvojnásobkem horní hranice normálního rozmezí.  
 

9

 

Nežádoucí účinek zjištěný z klinických studií v integrované databázi olanzapinu. 

 

10

 

Odhadnuto z naměřených hodnot z klinických studií v integrované databázi olanzapinu . 

 

11

 Nežádouc

í účinek zjištěný ze spontánních  postmarketingových  hlášení, jehož četnost výskytu byla 

určena s využitím integrované databáze olanzapinu . 

 

12

 

Nežádoucí účinek zjištěný ze spontánních  postmarketingových  hlášení, jehož četnost výskytu byla 

odhadnuta na horní hranici 95% intervalu spolehlivosti s využitím integrované databáze olanzapinu. 

 

Dlouhodobé užívání (nejméně 48 týdnů) 

Procento pacientů, u kterých se projevily nežádoucí účinky - klinicky významný vzestup tělesné 
hmotnosti, glukózy, celkového/LDL/H

DL cholesterolu nebo triglyceridů - se v průběhu času zvyšuje. 

U dospělých pacientů, kteří dokončili léčbu v délce 9-12 měsíců, se stupeň nárůstu hladiny glukózy 

krvi zpomalil přibližně po 6 měsících. 

 
Další informace týkající se specifických populací 

klinických studiích u starších pacientů s demencí byla léčba olanzapinem spojena s vyšší incidencí 

úmrtí a cerebrovaskulárních nežádoucích příhod ve srovnání s placebem (viz také 4.4). Velmi časté 

nežádoucí účinky spojené s užíváním olanzapinu u této skupiny pacientů byly abnormální chůze a 

pády. Často byly pozorované pneumonie, zvýšení tělesné teploty, letargie, erythém, zrakové 

halucinace a inkontinence moči. 
 

klinických studiích u pacientů s Parkinsonovou chorobou s psychózou související s podáváním 

do

paminového agonisty bylo velmi často a s vyšší frekvencí než u placeba zaznamenáno zhoršení 

parkinsonské symtpomatiky a halucinace. 
 

26 

V jedné klinické studii u 

pacientů v manické fázi bipolární poruchy měla léčba valproátem 

v kombinaci s olanzapinem za následek 4,1% incidenci neutropenie

; potenciálně přispívajícím 

faktorem by mohly být vysoké plazmatické hladiny valproátu. Současné podání olanzapinu s lithiem 
nebo valproátem vedlo ke zvýšení výskytu (

≥10%) tremoru, sucha v ústech, zvýšené chuti k jídlu 

přibývání na váze. Poruchy řeči byly také hlášeny často. Při léčbě olanzapinem v kombinaci 

s lithiem nebo divalproexem došlo v 

akutní fázi léčby (trvající max. 6 týdnů) ke zvýšení tělesné 

hmotnosti o 

≥7% u 17,4% 

pacientů. Dlouhodobá léčba olanzapinem (trvající max. 12 týdnů) 

pro prevenci recidivy u 

pacientů s bipolární poruchou byla doprovázena zvýšením tělesné hmotnosti o 

>7% u 39,9% 

pacientů. 

 
Pediatrická populace 

Olanzapin není indikován pro použití v léčbě dětí a dospívajících mladších 18 let. Ačkoli nebyly 

provedeny studie navržené pro porovnání dospívajících a dospělých pacientů, data z klinických 
hodnocení dospívajících byla srovnána s 

údaji získanými ze studií u dospělých. 

 

Následující tabulka shrnuje nežádoucí účinky hlášené s vyšší četností výskytu u dospívajících pacientů 

(ve věku 13-17 let) oproti dospělým pacientům, nebo nežádoucí účinky identifikované pouze 

průběhu krátkodobých klinických hodnocení u dospívajících pacientů. Klinicky významné zvýšení 

tělesné hmotnosti (≥ 7%) se zdá, že se ve srovnání s dospělou populací vyskytuje u dospívajících 

pacientů s vyšší frekvencí. Velikost váhového přírůstku a procento dospívajících, u kterých došlo ke 

klinicky významnému nárůstu tělesné hmotnosti, byly vyšší při dlouhodobém užívání (nejméně 24 

týdnů) ve srovnání s krátkodobým užíváním. 
 

každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.  

Ohodnocení četnosti výskytu: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10). 
 
Poruchy metabolismu a výživy 

Velmi časté: Přibývání na váze

13

, zvýšené hladiny triglyceridů

14

, zvýšená chuť k jídlu. 

Časté: zvýšené hladiny cholesterolu

15

 

Poruchy nervového systému 

Velmi časté: Sedace (zahrnující: hypersomnie, lethargie, ospalost). 
Gastrointestinální poruchy 

Časté: Sucho v ústech 
Poruchy jater 

a žlučových cest 

Velmi časté: Zvýšení hladiny jaterních aminotransferáz (ALT/AST; viz bod 4.4). 

Vyšetření  

Velmi časté: Snížené hodnoty celkového bilirubinu, zvýšení hodnoty GMT, zvýšení plazmatických 
hladin prolaktinu

16

 

13

 

Při krátkodobé léčbě (medián trvání 22 dnů) bylo zvýšení tělesné hmotnosti (kg) o ≥ 7% velmi časté 

(40,6%), zvýšení tělesné hmotnosti o ≥ 15% bylo časté (7,1%) a zvýšení o ≥ 25% bylo časté (2,5%). 

Při dlouhodobém užívání (nejméně 24 týdnů) došlo k nárůstu tělesné hmotnosti u 89,4% o ≥ 7%, u 

55,3% o ≥ 15% a u 29,1% o ≥ 25% oproti počáteční tělesné hmotnosti.  
 

14

 

Pozorováno pro normální počáteční hladiny nalačno (< 1,016 mmol/l), které vzrostly na vysoké (≥ 

1,467 mmol/l) a změny počátečních hladin triglyceridů nalačno z hraničních hodnot (≥ 1,016 mmol/l - 

< 1,467 mmol/l) na vysoké (≥ 1,467 mmol/l). 
 

15

 

Změny počátečních hodnot celkového cholesterolu nalačno, kdy došlo ke zvýšení hladin z 

normálních (< 4,39 mmol/l) na vysoké (≥ 5,17 mmol/l), byly pozorovány často. Změny počátečních 
hodno

t celkového cholesterolu nalačno z hraničních (≥ 4,39 - < 5,17 mmol/l) na vysoké (≥ 5,17 

mmol/l) byly velmi časté. 
 

16

Zvýšení plazmatické hladiny prolaktinu bylo hlášeno u 47,4% dospívajících pacientů. 

 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 

27 

pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 

aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích 

účinků uvedeného v Dodatku V. 
 
4.9 

Předávkování 

 

Známky a příznaky 

Mezi velmi časté příznaky (výskyt >10%) předávkování patří tachykardie, agitovanost/agresivita, 

dysartrie, různé extrapyramidové příznaky a nižší stupeň vědomí mezi sedací a komatem.  
 

Další zdravotně významné důsledky předávkování zahrnují delirium, křeče, koma, možný 
neuroleptický maligní syndrom, útlum dýchání, a

spirace, hypertenzi nebo hypotenzi, srdeční arytmii 

(

<2% 

případů předávkování) a zástavu dýchání a srdeční činnosti. Smrtelné případy se vyskytly už po 

akutním předávkování dávkou 450 mg, ale rovněž bylo popsáno přežití po akutním předávkování 
dávkou 

přibližně 2 g perorálního olanzapinu. 

 

Léčba 
Proti olanzapinu neexistuje žádné specifické antidotum. 

Nedoporučuje se vyvolání zvracení. Mohou být indikovány jiné standardní postupy používané při 

léčbě předávkování (např. výplach žaludku, podání aktivního uhlí). Ukázalo se, že současné podání 
aktivního uhlí snižuje biologickou dostupnost olanzapinu po perorálním podání o 50-60%. 
 

Podle klinického stavu je potřebné zahájit symptomatickou léčbu a sledování vitálních funkcí, 

zahrnující léčbu hypotenze, cirkulačního kolapsu a podporu funkce dýchání. Nesmí být používán 
adrenalin, dopamin nebo jiná 

β sympatomimetika, protože stimulace β 

adrenergních receptorů může 

prohloubit hypotenzi. Sledování kardiovaskulárních parametrů je nezbytné kvůli diagnostice možných 
poruch s

rdečního rytmu. Pacient musí být až do zotavení pod stálým lékařským dohledem a musí být 

sledovány jeho vitální funkce.  
 
 
5. 

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 

 
5.1 

Farmakodynamické vlastnosti 

 
Farmakoterapeutická skupina: psycholeptika, diazepiny, oxazepiny, thiazepiny a oxepiny, 
ATC kód: N05A H03 
 

Farmakodynamické účinky 
Olanzapin je antipsychotická, antimanická a náladu stabilizující látka, která vykazuje široké 

farmakologické působení na řadu receptorových systémů. 
 
V preklinických studiích vykazuje olanzapin širokou afinitu k 

řadě receptorů (K

i

<100 nM) pro 

serotonin 5HT

2A/2C

, 5HT

3

, 5HT

6

, dopamin D

1, 

D

2

, D

3, 

D

4

, D

5

, cholinergní muskarinové receptory 

(M

1

-M

5

), 

α

1

 adrenergní a histaminové H

1

 

receptory. Behaviorální studie na zvířatech prokázaly 

antagonistické působení olanzapinu na 5HT, dopaminové a cholinergní receptory konzistentní 

receptorovým profilem. Olanzapin vykazoval větší in vitro afinitu k serotoninovým 5HT

receptorům 

než k dopaminovým D

2

 a vyšší 5HT

2

 než D

2

 aktivitu na in vivo modelech. Elektrofyziologické studie 

ukázaly, že olanzapin selektivně snižuje aktivitu mezolimbických (A10) dopaminergních neuronů bez 

výraznějšího účinku na striatální (A9) dráhy ovládající motoriku. Olanzapin oslabuje podmíněnou 

vyhýbací odpověď v předpovědném textu antipsychotické aktivity v dávkách nižších než jsou ty, které 
vyvolávají katalepsii, t.j. v 

předpovědném testu motorických nežádoucích účinků. Na rozdíl od 

typických antipsychotik 

olanzapin zesilňuje odpověď v “anxiolytickém testu”.  

 
Ve studii pozitronové emisní tom

ografie (PET) účinku jednorázové dávky (10 mg) u zdravých 

dobrovolníků obsazoval olanzapin více 5HT

2A

 receptory než dopaminové D

2

 receptory Navíc 

zobrazovací studie 

jednofotonové emisní počítačové tomografie (SPECT) odhalila, že obsazenost 

D

2

 

receptorů u schizofrenních pacientů odpovídajících na olanzapin byla nižší než u pacientů 

28 

odpovídajících na jiná antipsychotika a risperidon, zatímco u 

pacientů odpovídajících na klozapin byla 

srovnatelná. 
 

Klinická účinnost 
Ve dvou ze dvou placebo kontrolovaných a dvo

u ze tří porovnávacích studií s aktivním 

komparátorems více než 2 900 schizofrenními pacienty s pozitivními i negativními symptomy 

vykazoval olanzapin statisticky významně větší zlepšení jak u negativních, tak i pozitivních 

symptomů. 
 

mezinárodní dvojitě zaslepené srovnávací studii zahrnující 1 481 pacientů se schizofrenií, 

shizoafektními a 

příbuznými chorobami s různými stupni přidružených depresivních symptomů 

(výchozí hodnota 16,6 na Montgomery-

Asberg škále) prokázala analýza skóre změn nálady mezi 

výchozími a 

konečnými hodnotami statisticky významné zlepšení (p=0,001) ve prospěch 

olanzapinu (-6,0) oproti haloperidolu (-3,1). 
 

pacientů s manickou nebo smíšenou epizodou bipolární poruchy vykázal olanzapin ve snížení 

manických symptomů za 3 týdny vyšší účinnost než placebo a valproát semisodium (divalproex). 

Olanzapin také vykázal srovnatelnou účinnost s haloperidolem ve smyslu podílu pacientů 
v symptomatické remisi mánie a deprese po 6 a 12 týdnech. Ve studii u 

pacientů léčených lithiem 

nebo valproátem 

minimálně 2 týdny vedlo přidání olanzapinu v dávce 10 mg (v kombinaci s lithiem 

nebo valproátem) k 

větší redukci symptomů mánie než léčba lithiem nebo valproátem v monoterapii 

za 6 

týdnů. 

 
Ve 12-

měsíční studii prevence recidivy u pacientů s manickou epizodou, kteří dosáhli remise při léčbě 

olanzapinem a byli poté randomizováni k 

užívání olanzapinu nebo placeba, prokázal olanzapin vůči 

placebu v primárním parametru recidivy bipolární poruchy statisticky významnou superioritu. 
Olanzapin také vykázal ve srovnání s placebem statisticky významnou výhodu v prevenci recidivy 
jak manie, tak deprese. 
 
Ve druhé 12-

měsíční studii prevence recidivy u pacientů s manickou epizodou, kteří dosáhli remise pi 

léčbě kombinací olanzapinu a lithia a byli poté randomizováni k užívání samotného olanzapinu nebo 
lithia, byl olanzapin v 

primárním parametru recidivy bipolární poruchy statisticky noninferiorní vůči 

lithiu (olanzapin 30,0%, lithium 38,3%; p=0,055). 
 
V 18-

měsíční studii s kombinační léčbou u pacientů s manickou nebo smíšenou epizodou, kteří byli 

stabilizováni při léčbě olanzapinem spolu se stabilizátorem nálady (lithium nebo valproát), nebyla 

dlouhodobá kombinační léčba olanzapinem spolu s lithiem nebo valproátem statisticky významně 

superiorní vůči léčbě samotným lithiem nebo valproátem v prodloužení doby do recidivy bipolární 
poruchy definované podle syndromových (diagnostických) kritérií. 
 
Pediatrická populace 
Kontrolovaná data

u dospívajících (od 13 do 17 let věku) jsou omezena na krátkodobé studie u 

schizofrenie (6 týdn

ů) a mánie spojené s bipolární poruchou typu I (3 týdny), zahrnující méně než 200 

dospívajících. Olanzapin byl užíván ve flexibilní dávce od 2,5 mg při zahájení léčby až po 20 mg/den. 

V průběhu léčby olanzapinem došlo u dospívajících k signifikantně vyššímu nárůstu tělesné hmotnosti 

ve srovnání s dospělými. Velikost změn hladin na lačno celkovém cholesterolu, LDL cholesterolu, 

triglyceridů a prolaktinu (viz body 4.4 a 4.8) byla u dospívajících větší než u dospělých. Kontrolované 
ú

daje o přetrvávání účinku  nebo o dlouhodobé bezpečnosti nejsou k dispozici (viz body 4.4 a 4.8) 

Informace o dlouhodobé bezpečnosti jsou omezeny na nekontrolované údaje z nezaslepených studií. 
 
5.2 

Farmakokinetické vlastnosti 

 
Absorpce 

Olanzapin se po perorálním podání dobře vstřebává a dosahuje maximální koncentrace v plazmě za 
5 až 8 

hodin. Vstřebávání není ovlivněno jídlem. Absolutní perorální biologická dostupnost vztažena 

k intravenóznímu podání nebyla stanovena. 
 

29 

Distribuce v organismu 

Při plazmatické koncentraci 7 až 1 000 ng/ml se olanzapin vázal přibližně z 93% na plazmatické 

bílkoviny. Olanzapin se váže především na albumin a kyselý α

1

-glykoprotein. 

 
Biotransformace 
Olanzapin je metabolizovaný v játrech cestou konjugace a oxidace. V 

cirkulaci se z metabolitů objeví 

hlavně 10-N-glukuronid, který neprostupuje hematoencefalickou bariérou. Cytochromy 
P450-CYP1A2 a P450-

CYP2D6 přispívají k tvorbě N-desmethyl a 2-hydroxymethyl metabolitů, 

vykazujících významně nižší in vivo farmakologickou aktivitu než olanzapin ve studiích na zvířatech. 

Převážná část farmakologické aktivity je způsobená původním olanzapinem.  
 
Eliminace z organismu 

Po perorálním podání se průměrný poločas vylučování olanzapinu u zdravých jedinců lišil podle věku 
a pohlaví.  

zdravých starších jedinců (65 let a více) byl průměrný poločas vylučování prodloužený v porovnání 

se zdravými jedinci pod 65 let (51,8 h versus 33,8 h) a clearance byla snížena (17,5 versus 18,2 l/h). 
Farmakokinetická odchylka pozorovaná u 

starších jedinců je v mezích odchylek normálních jedinců. 

U 44 

schizofrenických pacientů starších 65 let nebyl při dávkách 5-20 mg/den pozorován zvláštní 

výskyt nežádoucích účinků. 
 

žen oproti mužům byl průměrný poločas vylučování poněkud prodloužen (36,7 versus 32,3 h) 

a clearance byla snížena (18,9 versus 27,3 

l/h). Přesto vykazuje olanzapin (5-20mg) srovnatelný 

bezpečnostní profil u žen (n=467) jako u mužů (n=869). 
 
Porucha funkce ledvin 

Renální insuficience u pacientů (creatininová clearance <10 ml/min) ve srovnání se zdravými 

nezpůsobovala významný rozdíl poločasu eliminace (37,7 versus 32,4 h) nebo clearance 
(21,2 versus 25,0 

l/h) Studie rovnováhy ukázala, že približně 57% radioaktivně značeného olanzapinu 

se objevilo v 

moči převážně jako metabolity. 

 

Kuřáci 

kuřáků s mírným poškozením jater byl průměrný poločas vylučování prodloužen 

(48,8 h versus 39,3h) a 

clearance snížena analogicky ke zdravým nekuřákům (18 l/h a 14,1 l/h). 

 

nekuřáků oproti kuřákům (ženy i muži) byl průměrný poločas vylučování prodloužen 

(38,6 v. 30,4 h) a clearance snížena (18,6 v. 27,7 l/h). 
 
Plazmatická clearance olanzapinu je nižší u starších než u 

mladších jedinců, u žen než u mužů 

a u 

nekuřáků oproti kuřákům. Závažnost vlivu věku, pohlaví a kouření na clearance a poločas 

vylučování olanzapinu je malý v porovnání s celkovou variabilitou mezi jednotlivci. 
 

Klinická studie nepopisuje žádné rozdíly farmakokinetických parametrů mezi bělochy, Japonci 

Číňany. 

 
Pediatrická populace 

Dospívající (od 13 do 17 let věku): Farmakokinetika olanzapinu je podobná u dospívajících i 

dospělých. V klinických hodnoceních byla u dospívajích průměrná expozice olanzapinu vyšší 

přibližně o 27%. Demografické rozdíly mezi dospívajícími a dospělými zahrnují nižší průměrnou 

tělesnou hmotnost a menší počet kuřáků mezi dospívajícími. Tyto faktory možná přispívají k vyšší 

průměrné expozici u dospívajích. 
 
 
5.3 

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku 

 
Akutní toxicita (po jednorázové dávce 

Příznaky toxicity po perorálním podání hlodavcům obsahovaly silnou neuroleptickou složku: 
hypoaktivitu, kó

ma, třes, klonické křeče, slinění a zpomalení zvyšování hmotnosti. Střední letální 

30 

dávka u 

myší byla přibližně 210 mg/kg a u potkanů 175 mg/kg. Psi tolerovali jednorázovou perorální 

dávku 100 mg/kg s 

nulovou mortalitou. Mezi klinické příznaky patřil útlum, ataxie, třes, zrychlený 

pulz, dušnost, mióza a anorexie. U opic vyvolala jednorázová perorální dávka až do 100 mg/kg 

vyčerpanost a vyšší dávky částečné bezvědomí. 
 
Toxicita po opakovaném podávání 
Ve studiích, které trvaly u myší až 3 

měsíce a u potkanů a psů až 1 rok, se ukázaly jako hlavní účinky 

deprese 

CNS, anticholinergní účinky a hematologické poruchy. Na depresi CNS se vyvinula tolerance. 

Růstové parametry byly při vysokých dávkách sníženy. Reverzibilní účinky spojené se zvýšenou 
hladinou prolaktinu u 

potkanů zahrnovaly pokles hmotnosti ovárií a uteru, a morfologické změny 

vaginálního epitelu a prsní žlázy. 
 
Hematologická toxicita 

všech druhů byly pozorované účinky na hematologické ukazatele včetně na dávce závislého poklesu 

počtu leukocytů v krvi u myší a nespecifického poklesu leukocytů v krvi u potkanů. Navzdory tomu 

nebyl dokázaný hematotoxický účinek na kostní dřeň. U několika psů, kterým bylo podáváno 
8 až 10 mg/kg/den (celková expozice olamzapinu [AUC] je 12-

15krát vyšší než dostává člověk - 

12 mg), se vyvinula reverzibilní neutropenie, trombocytopenie nebo anémie. U 

psů s cytopenií nebyly 

pozorované žádné nepříznivé účinky na progenitorové a proliferující buňky kostní dřeně. 
 

Reprodukční toxicita 

Olanzapin nemá žádný teratogenní účinek. U potkaních samců sedace ovlivnila páření. Estrální cykly 

byly ovlivněné dávkou 1,1 mg/kg (což je 3-násobek maximální dávky pro člověka), a reprodukční 
parametry byly u 

potkanů ovlivněné dávkou 3 mg/kg (což je 9-násobek maximální dávky pro 

člověka). U potomstva potkanů, kterým byl podávaný olanzapin, bylo pozorované opoždění fetálního 
vývoje a 

přechodný pokles aktivity. 

 
Mutagenita 
Olanzapin se neukázal jako mutanogenní nebo klastogenní v 

žádném ze standardních testů, které 

zahrnovaly bakteriální testy mutagenity in vitro a in vivo testy u 

savců. 

 
Kancerogenita 

Na základě výsledků studií na myších a potkanech bylo zjištěno, že olanzapin není kancerogenní. 
 
 
6. 

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 

 
6.1 

Seznam pomocných látek 

 
Jádro tablety: 
Monohydrát laktosy 
Hypromelosa 
Krospovidon typu A 

Koloidní bezvodý oxid křemičitý 
Mikrokrystalická celulosa 
Magnesium-stearát 
 
Potah tablety: 
Hypromelosa 

Barevná směs bílá (polydextrosa, hypromelosa, glycerol triacetát, makrogol 8000, oxid titaničitý 
E171) 
 
6.2 

Inkompatibility 

 

Neuplatňuje se. 
 
6.3 

Doba použitelnosti 

31 

 
2 roky. 
 
6.4 

Zvláštní 

opatření pro uchovávání 

 

Uchovávejte při teplotě do 25°C. 

Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem. 
 
6.5 

Druh obalu a velikost balení 

 
OPA/Al/PVC-Al blistry v balení 28, 28 x 1, 30, 30 x 1, 35, 35 x 1, 50, 50 x 1, 56, 56 x 1, 70, 70 x 1, 
98 nebo 98 x 1 

potahovaných tablet v papírové skládačce. 

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 
 
6.6 

Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku 

 
Žádné zvláštní požadavky. 
 
7. 

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 

 
Teva B.V., Swensweg 5, 2031GA Haarlem, 
Nizozemsko 
 
8. 

REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) 

 
EU/1/07/427/004 – Olanzapin Teva – 5 mg – potahované tablety – 28 

tablet v papírové skládačce. 

EU/1/07/427/070 – Olanzapin Teva – 5 mg – potahované tablety – 28 x 1 tab

let v papírové skládačce. 

EU/1/07/427/005 – Olanzapin Teva – 5 mg – potahované tablety – 30 

tablet v papírové skládačce. 

EU/1/07/427/071 – Olanzapin Teva – 5 mg – potahované tablety – 30 x 1 

tablet v papírové skládačce. 

EU/1/07/427/039 – Olanzapin Teva – 5 mg – potahované tablety – 35 

tablet v papírové skládačce. 

EU/1/07/427/072 – Olanzapin Teva – 5 mg – potahované tablety – 35 x 1 

tablet v papírové skládačce. 

EU/1/07/427/006 – Olanzapin Teva – 5 mg – potahované tablety – 50 

tablet v papírové skládačce. 

EU/1/07/427/073 – Olanzapin Teva – 5 mg – potahované tablety – 50 x 1 

tablet v papírové skládačce. 

EU/1/07/427/007 – Olanzapin Teva – 5 mg – potahované tablety – 56 

tablet v papírové skládačce. 

EU/1/07/427/074 – Olanzapin Teva – 5 mg – potahované tablety – 56 x 1 

tablet v papírové skládačce. 

EU/1/07/427/049 – Olanzapin Teva – 5 mg – potahované tablety – 70 

tablet v papírové skládačce. 

EU/1/07/427/075 – Olanzapin Teva – 5 mg – potahované tablety – 70 x 1 

tablet v papírové skládačce. 

EU/1/07/427/059 – Olanzapin Teva – 5 mg – potahované tablety – 98 

tablet v papírové skládačce. 

EU/1/07/427/076 – Olanzapin Teva – 5 mg – potahované tablety – 98 x 1 

tablet v papírové skládačce. 

 
9. 

DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENIÍ REGISTRACE 

 
Datum první registrace: 12/12/2007 
Datum prvního prodloužení registrace: 12/12/2012 
 
10. 

DATUM REVIZE TEXTU 

 
{MM/YYYY} 
 

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské 

agentury pro léčivé přípravky na adrese http://www.ema.europa.eu 

32 

1. 

NÁZEV 

PŘÍPRAVKU 

 
Olanzapin Teva 7,5 mg potahované tablety 
 
 
2. 

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 

 
Jedna potahovaná tableta obsahuje 7,5 mg olanzapinum. 
 
Pomocné látky 

se známým účinkem: 

Jedna potahovaná tableta obsahuje 103,3 mg laktózy. 
 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. 

LÉKOVÁ FORMA 

 
Potahovaná tableta 
 

Bílé, bikonvexní, kulaté tablety s identifikačním kódem  “OL 7,5” na jedné straně. 
 
 
4. 

KLINICKÉ ÚDAJE 

 
4.1 

Terapeutické indikace 

 

Dospělí 
Olanzapin je indiko

ván pro léčbu schizofrenie. 

 

Olanzapin je účinný při udržení klinického zlepšení během pokračující terapie u pacientů, kteří na 

začátku léčby odpověděli zlepšením. 
 
Olanzapin je indikován k 

léčbě středně těžkých až těžkých manických epizod.  

 
Olanzapin je 

indikovaný k prevenci recidivy u pacientů s bipolární poruchou, u kterých léčba manické 

epizody olanzapinem byla účinná (viz bod 5.1). 
 
4.2 

Dávkování a 

způsob podání 

 

Dospělí 

Schizofrenie: Doporučená počáteční dávka olanzapinu je 10 mg/den. 
 
Manická epizoda: P

očáteční dávka je 15 mg v jedné denní dávce v monoterapii nebo 10 mg denně 

v kombinaci (viz bod 5.1). 
 

Prevence recidivy bipolární poruchy: Doporučená počáteční dávka je 10 mg/den. U pacientů, kteří byli 

manické epizodě léčeni olanzapinem, pokračujte pro prevenci rekurence v terapii stejnou dávkou. 

Pokud se objeví nová manická, smíšená nebo depresivní epizoda, léčba olanzapinem by měla 

pokračovat (s optimalizací dávky podle potřeby) s přídatnou terapií příznaků poruchy nálady podle 
klinické indikace. 
 

Během léčby schizofrenie, manických epizod a prevence recidivy bipolární poruchy může být denní 

dávkování následně přizpůsobeno na základě individuálního klinického stavu v rozmezí 5-20 mg/den. 

Zvýšení na vyšší než doporučenou počáteční dávku je vhodné jen po patřičném opětovném klinickém 

vyšetření a nemělo by se zpravidla objevit v intervalech kratších než 24 hodin. Olanzapin může být 

podáván bez ohledu na jídlo, protože absorpce není ovlivňována potravou. Při vysazování olanzapinu 

by se mělo zvážit postupné snižování dávky. 

33 

 
Zvláštní populace 
 
Starší pacienti
 

U pacientů starších 65 let není běžně nižší počáteční dávka (5 mg/den) nutná, ale měla by být 

odůvodněných případech zvážena (viz bod 4.4). 

 
Pacienti s poruchou funkce ledvin a/nebo jater 
Je vhodné zvá

žit nižší počáteční dávku (5 mg) u těchto pacientů. V případě středně závažného 

poškození jater (cirhóza, Child-Pugh class A nebo 

B) by počáteční dávka měla být 5 mg a zvyšována 

by měla být opatrně. 
 

Kuřáci 

Nekuřákům ve srovnání s kuřáky obvykle není třeba upravovat počáteční dávku a dávkové rozmezí.  

Metabolismus olanzapinu může být kouřením indukován. Doporučuje se klinické sledování, a 

případě potřeby  může být zváženo zvýšení dávky olanzapinu (viz bod 4.5). 

 

Při přítomnosti více než jednoho faktoru, který zpomaluje metabolizmus (ženské pohlaví, vyšší věk, 

nekuřák) by se mělo zvážit snížení počáteční dávky. Zvyšování dávek by mělo být obezřetné, i když je 
indikované.  
 
(Viz body 4.5 a 5.2) 
 
Pediatrická populace 

Podávání olanzapinu dětem a mladistvím ve věku do 18 let se vzhledem k nedostatečným údajům o 

bezpečnosti a účinnosti nedoporučuje. V krátkodobých studiích u adolescentních pacientů byly 

hlášeny vyšší hodnoty přibývání na váze a hladin lipidů a prolaktinu než ve studiích u dospělých (viz 
bod 4.4, 4.8, 5.1 a 5.2). 
 
 
4.3 

Kontraindikace 

 

Přecitlivělost na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku přípravku uvedenou v bodě 6.1. 
Pacienti se známým rizikem angulárního glaukomu. 
 
4.4 

Zvláštní upozornění a opatření pro použití 

 

Při antipsychotické léčbě může trvat několik dní až týdnů, než dojde ke zlepšení klinického stavu 

pacienta. Po tuto dobu by měl být pacient pod pečlivou kontrolou. 
 
Psychózy a poruchy chování souvisejících s demencí 
Olanzapin 

se nedoporučuje u pacientů s psychózou a/nebo poruchami chování souvisejícími s demencí 

z důvodu zvýšené incidence mortality a zvýšeného rizika cerebrovaskulárních příhod. V placebem 
kontrolovaných studiích (v trvání 6-

12 týdnů) u starších pacientů (průměrný věk 78 let) s psychózou a 

poruchami chování souvi

sejícími s demencí byla u pacientů léčených olanzapinem dvojnásobná 

incidence úmrtí ve srovnání s pacienty užívajícími placebo (3,5% vs. 1,5% resp.). Vyšší incidence 

úmrtí nesouvisela s dávkou olanzapinu (průměrná denní dávka 4,4 mg) nebo s délkou léčby. 
R

izikovými faktory, které se mohou podílet na zvýšené mortalitě u této skupiny pacientů, jsou věk nad 

65 let, dysfagie, sedace, malnutrice a dehydratace, plicní onemocnění (např. pneumonie, ev. i 

aspirací) nebo současné užívání benzodiazepinů. Vyšší incidence úmrtí u pacientů léčených 

olanzapinem ve srovnání s pacienty užívajícími placebo byla však na uvedených rizikových faktorech 
nezávislá. 
 

Ve stejných klinických studiích byly hlášeny cerebrovaskulární nežádoucí příhody (např. iktus, 
tranzitorní ischemi

cké ataky), včetně úmrtí. U pacientů léčených olanzapinem bylo zaznamenáno 

trojnásobné zvýšení výskytu cerebrovaskulárních nežádoucích příhod ve srovnání s placebem (1,3% 

vs. 0,4%, resp.). U všech pacientů léčených olanzapinem nebo placebem, u nichž se cerebrovaskulární 

34 

příhoda vyskytla, byly přítomny rizikové faktory. K faktorům, které byly zjištěny jako rizikové u 

pacientů léčených olanzapinem, patřil věk nad 75 let a vaskulární a/nebo smíšená demence. Účinnost 

olanzapinu v těchto studiích nebyla stanovena.  
 
Parkinsonova choroba 

Použití olanzapinu na léčbu psychózy související s podáváním dopaminového agonisty u pacientů 

Parkinsonovou chorobou se nedoporučuje. V klinických studiích bylo velmi často a s vyšší frekvencí 

než u placeba zaznamenáno zhoršení parkinsonské symptomatiky a halucinací (viz bod 4.8 Nežádoucí 

účinky) a olanzapin nebyl v léčení psychotických příznaků účinnější než placebo. V těchto studiích 

museli mít pacienti na začátku studie stabilní nejnižší účinnou dávku antiparkinsonika (dopaminový 
agonista). Toto antiparkinsonikum jim bylo podáváno ve stejné dávce po celou zbývající dobu studie. 

Počáteční dávka olanzapinu byla 2,5 mg/den a podle uvážení lékaře mohla být titrována do maximální 
dávky 15 mg/den. 
 
Neuroleptický maligní syndrom (NMS) 

NMS je potenciálně život ohrožující stav spojený s podáváním antipsychotik. Vzácné případy 

označené jako NMS byly rovněž hlášeny v souvislosti s olanzapinem. Klinické příznaky NMS jsou 
hyperpyrexie, svalová rigidita, alterovaná psychika a autonomní instabilita (nepravidelný pulz anebo 
tlak krve, tachykardie, pocení a 

arytmie). Další příznaky mohou zahrnovat zvýšenou hladinu 

kreatinfosfokinázy, myoglobinurii (rhabdomyolýzu) a akutní renální selhání. Pokud se u pacienta 

objeví příznaky podezřelé ze spojení s NMS nebo pokud se objeví nevysvětlitelně vysoká horečka i 

bez dalších klinických známek NMS, musí být všechna antipsychotika včetně olanzapinu vysazena. 
 
Hyperglykémie a diabetes 

Méně často byly hlášeny hyperglykémie a/nebo exacerbace diabetu, spojené příležitostně 

ketoacidózou nebo komatem, včetně několika fatálních případů (viz bod 4.8). V některých případech 

tomu předcházelo zvýšení tělesné hmotnosti, což mohlo být predispozičním faktorem. V souladu 

používanými pravidly antipsychotické léčby je doporučeno příslušné klinické monitorování, např. 

měření hladiny glukózy v krvi před začátkem léčby, 12 týdnů po zahájení podávání olanzapinu a 

následně vždy jednou ročně. U pacientů léčených jakýmikoliv antipsychotickými přípravky, včetně 

olanzapinu, by měly být sledovány známky a příznaky hyperglykémie (jako je polydipsie, polyurie, 
polyfagie a slabost) a pacienti s diabetem nebo s 

rizikovými faktory pro rozvoj diabetu by měli být 

pravidelně monitorováni s ohledem na zhoršení kontroly hladiny glukózy. Pravidelně by měla být 

kontrolována tělesná hmotnost, např. před začátkem léčby, 4, 8 a 12 týdnů po záhájení podávání 

olanzapinu a následně vždy každé tři měsíce. 
 

Změny hladin lipidů 
V placebem kontrolovaných klinických studiích 

byly u pacientů léčených olanzapinem pozorovány 

nežádoucí změny hladin lipidů (viz bod 4.8). Změny lipidového profilu by měly být ošetřeny podle 

klinické potřeby, obzvláště u pacientů s dyslipidemií a u pacientů s rizikovými faktory pro rozvoj 

poruch lipidů. U pacientů léčených jakýmikoliv antipsychotickými přípravky, včetně olanzapinu, by v 
souladu s 

používanými pravidly antipsychotické léčby měly být pravidelně kontrolovány hladiny 

lipidů, např. před začátkem léčby, 12 týdnů po zahájení podávání olanzapinu a následně vždy každých 
5 let. 
 
Anticholinergní aktivita 

Ačkoliv byla in vitro prokázána anticholinergní aktivita, zkušenosti během klinických studií ukázaly 

nízkou incidenci souvisejících příhod. Protože klinické zkušenosti s podáváním olanzapinu u pacientů 

jiným souběžným onemocněním jsou omezené, doporučuje se zvýšená pozornost, pokud je 

olanzapin předepisován pacientům s hypertrofií prostaty, paralytickým ileem nebo podobnými stavy. 
 
Jaterní funkce 

Často, obzvlášť v počátcích léčby, bylo pozorováno přechodné asymptomatické zvýšení hladiny 
jaterních aminotransferáz, ALT a AST. U 

pacientů s vyšší hladinou ALT a/nebo AST se známkami a 

příznaky poškození jater, se sníženou funkcí jater v anamnéze a u pacientů léčených potenciálně 

hepatotoxickými přípravky je třeba opatrnosti a dalšího sledování. Je-li u pacientů diagnostikována 
hepatitida 

(včetně hepatocelulárního, cholestatického nebo kombinovaného poškození jater), je třeba 

35 

léčbu olanzapinem ukončit. 
 
Neutropenie 

Opatrnosti je třeba u pacientů s nižším počtem leukocytů a/nebo neutrofilů z jakýchkoliv příčin, u 

pacientů užívajících léky způsobující neutropenii, u pacientů s anamnézou polékového útlumu kostní 

dřeně nebo útlumem kostní dřeně způsobeným souběžným onemocněním, radiační terapií nebo 
chemoterapií, u 

pacientů s hypereozinofilií nebo s myeloproliferativní chorobou. Neutropenie byla 

běžně hlášena při současném podávání olanzapinu a valproátu (viz bod 4.8). 
 

Přerušení léčby 

Při náhlém přerušení léčby olanzapinem byly zřídka (≥ 0,01% a <0,1%) hlášeny akutní příznaky jako 
pocení, nes

pavost, třes, úzkost, nevolnost nebo zvracení.  

 
QT interval 

V klinických studiích bylo u pacientů léčených olanzapinem klinicky významné prodloužení QTc 

intervalu (korekce QT podle Fridericii [QTcF] ≥500 millisekund [ms] kdykoliv po vstupním vyšetření 
u p

acientů se vstupní hodnotou QTcF<500 ms) méně časté (0,1% až 1%) ,bez signifikantních rozdílů v 

průvodních srdečních příhodách ve srovnání s placebem. Přesto je třeba, jako u ostatních 
antipsychotik, zvýšené opatrnosti, je-

li olanzapin předepisován s lékem prodlužujícím QTc interval, 

obzvlášť u starších pacientů, u pacientů s vrozeným prodloužením QT intervalu, městnavým srdečním 

selháním, srdeční hypertrofií, hypokalémií nebo hypomagnesémií. 
 
Tromboembolismus 

Časová souvislost léčby olanzapinem a žilního tromboembolismu byla hlášena méně často (≥0,1% a 

<1%). Kauzální vztah mezi výskytem žilního tromboembolismu a léčbou olanzapinem nebyl stanoven. 

Avšak protože u pacientů se schizofrenií jsou často přítomny získané rizikové faktory žilního 
tromboembolismu, je nutné vzít v úvahu všechny možné rizikové faktory VTE (venous 

thromboembolism), např. imobilizaci pacientů, a vykonat preventivní opatření. 
 
Obecná CNS aktivita 
Vzhledem k 

primárnímu účinku olanzapinu na centrální nervovou soustavu je třeba opatrnosti při 

současném užívání s jinými centrálně působícími léky či alkoholem. Protože olanzapin působí in vitro 

jako dopaminový antagonista, může působit proti účinku přímých a nepřímých agonistů dopaminu. 
 

Křeče 

Olanzapin by měl být používán opatrně u pacientů s křečemi v anamnéze, anebo u těch, kteří mají pro 

křeče dispozice. U pacientů léčených olanzapinem byly křeče hlášeny méně často. Ve většině těchto 

případů byly hlášeny křeče v anamnéze či jiné rizikové faktory. 
 
Pozdní dyskineze 

ročních nebo kratších srovnávacích studiích byl olanzapin statisticky významně méně často spojen 

náhlou dyskinezí. Přesto riziko pozdní dyskineze při dlouhodobém užívání vzrůstá, a proto 

pacienta léčeného olanzapinem se symptomy pozdní dyskineze by se mělo zvážit snížení dávky 

anebo přerušení podávání. Tyto symptomy se mohou přechodně zhoršit nebo objevit po přerušení 

léčby. 
 
Posturální hypotenze 

klinických studiích byla zřídka u starších pacientů pozorována posturální hypotenze. U pacientů 

starších 65 

let je doporučeno pravidelně měřit krevní tlak. 

 

Náhlá srdeční smrt 

postmarketingovém sledování olanzapinu byly u pacientů léčených olanzapinem nahlášeny případy 

náhlé srdeční smrti. V retrospektivní observační kohortové studii bylo riziko předpokládané náhlé 

srdeční smrti u pacientů léčených olanzapinem přibližně dvojnásobné oproti pacientům, kteří neužívali 

antipsychotika.V této studii bylo riziko při užívání olanzapinu porovnatelné s rizikem užívání 
atypických antipsychotik spojených do jedné analýzy. 
 

36 

Pediatrická populace 
Ol

anzapin není indikován pro použití v léčbě dětí a dospívajících. Klinická hodnocení provedená u 

pacientů ve věkovém rozmezí 13-17 let ukázala různé nežádoucí účinky, včetně nárůstu tělesné 

hnotnosti, změny metabolických parametrů a zvýšení hladiny prolaktinu. (viz body 4.8 a 5.1). 
 
Laktóza 

Potahované tablety přípravku Olanzapin Teva obsahují laktózu. Pacienti se vzácnými vrozenými 
poruchami tolerance galaktózy, Lappovým deficitem laktázy nebo špatnou absorpcí glukózy a 

galaktózy by tento přípravek neměli používat. 
 
4.5 

Interakce s 

jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 

 

Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých. 
 

Možnosti ovlivnění účinku olanzapinu 
Vzhledem k tomu, že je olanzapin metabolizován izoenzymem CYP1A2, mohou látky, které 
specificky tento izoenzym indukují nebo inhibují, ovlivnit farmakokinetiku olanzapinu. 
 
Indukce CYP1A2 

Kouření a karbamazepin mohou indukovat metabolizmus olanzapinu, což může vést ke snížení 

koncentrace olanzapinu. Bylo pozorováno zanedbatelné, případně jen mírné zvýšení clearance 
olanzapinu. I 

když je klinický dopad pravděpodobně minimální, doporučuje se klinické monitorování 

a v 

nezbytných případech je možné zvážit zvýšení dávek olanzapinu (viz bod 4.2).  

 
Inhibice CYP1A2 
Prokázalo se, že fluvoxamin, specifický 

inhibitor CYP1A2, významně zpomaluje metabolizmus 

olanzapinu. Průměrné zvýšení maximální koncentrace olanzapinu fluvoxaminem bylo 54% u žen 

nekuřaček a 77% u mužů kuřáků. Průměrné zvýšení plochy pod křivkou koncentrace léčiva (AUC) 
bylo 52% u žen a 108% u 

mužů. U pacientů užívajících fluvoxamin nebo jiný inhibitor CYP1A2, jako 

např. ciprofloxacin, je třeba uvážit snížení počáteční dávky olanzapinu. Při zahájení léčby inhibitorem 

CYP1A2 je třeba uvážit snížení dávek olanzapinu. 
 
Snížení biologické dostupnosti 
Aktivní uhlí snižuje biologickou dostupnost olanzapinu po perorálním podání o 50 až 60%, proto by se 

mělo užívat nejméně 2 hodiny před nebo po užití olanzapinu. 
 

Fluoxetin (inhibitor CYP2D6), jednorázové dávky antacida (hliník, hořčík) nebo cimetidinu neměly 
významný vliv na farmakokinetiku olanzapinu.  
 

Možnosti ovlivnění účinku jiných léků olanzapinem 

Olanzapin může působit proti účinkům přímých a nepřímých agonistů dopaminu. 
 
Olanzapin in 

vitro neinhibuje hlavní izoenzymy CYP450 ( např. 1A2, 2D6, 2C9, 2C19, 3A4). 

Neočekávají se proto žádné zvláštní interakce, což dokazují i in vivo studie, které neprokázaly inhibici 

metabolizmu následujících léčivých látek: tricyklická antidepresiva (reprezentující převážně CYP2D6 
cestu metabolizace, warfarin (CYP2C9), theofylin (CYP1A2) nebo diazepam (CYP3A4 a 2C19). 
 

Olanzapin nevykazoval interakci se současně podáváným lithiem nebo biperidenem. 
 

Terapeutické monitorování plazmatických hladin valproátu neukázalo, že je při zahájení přídatné 
medikace olanzapinem nutná úprava dávkování. 
 
Obecná aktivita CNS 

Zvýšená opatrnost je zapotřebí u pacientů požívajících alkohol nebo užívajících léčivé přípravky 

působící tlumivě na CNS.  
 

Současné užívání olanzapinu a léčivých přípravků pro léčbu Parkinsonovy choroby a demence není 

37 

doporučeno (viz bod 4.4).  
 
QTc interval 

Zvýšená opatrnost je zapotřebí u pacientů užívajících současně olanzapin a léčivé přípravky, u kterých 
je známo, že prodlužují QTc interval (viz bod 4.4). 
 
4.6 

Fertilita, t

ěhotenství a kojení 

 

Těhotenství 
Neexistu

jí žádné přiměřené a dobře vedené studie u gravidních žen. Pacientky by měly být poučené, 

aby lékaře informovali o graviditě anebo plánované graviditě během užívání olanzapinu. Avšak kvůli 

nedostatku zkušeností by olanzapin měl být v graviditě podávaný pouze tehdy, když jeho prospěšnost 

vyváží potenciální nebezpečí pro plod. 
 

U novorozenců, kteří byli vystaveni antipsychotikům (včetně olanzapinu) během třetího trimestru 

těhotenství, existuje riziko výskytu nežádoucích účinků zahrnujících extrapyramidové a/nebo 

abstinenční příznaky, které se mohou po porodu lišit v závažnosti a délce trvání. Byly hlášeny případy 

agitace, hypertonie, hypotonie, tremoru, somnolence, dechové tísně nebo potíží při kojení. 

Novorozenci proto musejí být pečlivě sledováni. 
 
Kojení 
Ve studii u 

kojících zdravých žen byl olanzapin vylučován do mateřského mléka. Průměrná expozice 

dítěte (mg/kg) v stacionárním stavu byla odhadnuta na 1,8% z dávky olanzapinu podaného matce 

(mg/kg).Pacientky je třeba poučit, aby během užívání olanzapinu nekojily. 
 
Fertilita 

Účinky na fertilitu nejsou známy (viz bod 5.3 Preklinické informace). 
 
4.7 

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 

 

Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny.Jelikož olanzapin 

může způsobit ospalost a závratě, pacienti by měli být opatrní při obsluze strojů včetně řízení 
motorových vozidel. 
 
4.8 

Nežádoucí účinky 

 

Souhrn bezpečnostního profilu 
 

Dospělí 

Nejčastěji hlášenými (pozorované u ≥ 1% pacientů) nežádoucími účinky spojenými s užíváním 
olanzapinu v klinických studiích byla ospalost, 

přibývání na váze, eozinofilie, zvýšené hladiny 

prolaktinu, cholesterolu, glukózy a triglyceridů (viz bod 4.4), glykosurie, zvýšená chuť k jídlu, 

závratě, akatizie, parkinsonismus, leukopenie, neutropenie (viz bod 4.4), dyskineze, ortostatická 

hypotenze, anticholinergní účinky, přechodné asymtpomatické zvýšení jaterních aminotransferáz (viz 
bod 4.4), vyrážka, asténie, únava

, horečka, artralgie, zvýšené hodnoty alkalické fosfatázy, vysoké 

hladiny gamma glutamyltran

sferázy, kyseliny močové a kreatinfosfokinázy a otok.  

 

Seznam nežádoucích účinků v tabulkovém formátu 
Následující tabulka podává seznam 

nežádoucích účinků a laboratorních nálezů pozorovaných ve 

spontánních hlášeních a v klinických hodnoceních. V každé sku

pině četností jsou nežádoucí účinky 

seřazeny podle klesající závažnosti. 

Ohodnocení četnosti výskytu: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10%), méně časté (≥ 1/1 000 
až 

< 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000) a není známo (z dostupných 

údajů nelze určit). 
 

38 

Velmi časté  Časté 

Méně časté 

Vzácné 

Není známo 

Poruchy krve a lymfatického systému 

 

 

Eozinofilie 
Leukopenie

10

 

Neutropenie

10

 

 

Thrombocytopenie

11

 

 

Poruchy imunitního systému 

 

 

 

Hypersenzitivita

11

 

 

 

Poruchy metabolismu a výživy 

 

Přibývání 
na váze

 1

 

Zvýšené hladiny 
cholesterolu

2,3

 

Zvýšené hladiny 
glukózy

Zvýšené hladiny 

triglyceridů

2,5

 

Glykosurie 

Zvýšená chuť k jídlu 

Vznik nebo 
exacerbace diabetu, 

spojené příležitostně 
s ketoacidózou nebo 

komatem, včetně 

několika fatálních 

případů (viz bod 4.4)

 

11

 

Hypotermie

12

 

 

Poruchy nervového systému 

 

Ospalost 

 

Závratě 
Akatizie

6

 

Parkinsonismus

Dyskineze

6

 

Křeče, kdy ve 

většině případů byly 

hlášeny křeče 

anamnéze či jiné 

rizikové faktory pro 

vznik křečí

11

 

Dystonie (včetně 
okulogyrické krize)

 

11

 

Tardivní dyskineze

11

 

Amnézie

Dysartrie 
Syndrom neklidných 
nohou 

Neuroleptický 
maligní syndrom (viz 
bod 4.4)

12

   

 

Příznaky z 
vysazení

7,12

 

 

Srdeční poruchy 
 

 

Bradykardie 
Prodloužení QT

intervalu (viz bod 
4.4) 

Ventrikulární 
tachykardie/fibrilace, 
náhlá smrt (viz bod 
4.4)

 11

 

 

 

Cévní poruchy 
Ortostatická 
hypotenze

10

 

 

Tromboembolismus 

(včetně pulmonární 
embolie a hluboké 
žilní trombózy) (viz 
bod 4.4) 

 

 

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy 

 

 

 

Epistaxe

9

 

 

 

Gastrointestinální poruchy 

 

 

Mírné přechodné 

anticholinergní účinky 

včetně obstipace 
a suché ústní sliznice 

Břišní distenze

9

 

Pankreatitida

11

 

 

Poruchy jater a žlučových cest 

 

 

Přechodné 
asymptomatické 
zvýšení hladiny 
jaterních 
aminotransferáz 

 

Hepatitida (včetně 
hepatocelulárního, 
cholestatického nebo 
kombinovaného 
poškození jater)

 11

 

 

39 

(ALT, 

AST) obzvlášť 

na počátku léčby (viz 
bod 4.4) 

Poruchy kůže a podkožní tkáně 

 

 

Vyrážka 

Fotosenzitivní reakce 
Alopecie 

 

Léková 
reakce s 
eozinofilií a 
systémovými 

příznaky 
(drug reaction 
with 
eosinophilia 
and systemic 
symptoms, 
DRESS) 

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně 

 

 

Artralgie

9

 

 

Rhabdomyolýza

11

 

 

Poruchy ledvin a močových cest 

 

 

 

Inkontinence moči, 

retence moči 

Opožděný začátek 

močení

11

 

 

 

Stavy spojené s těhotenstvím, šestinedělím a perinatálním obdobím 

 

 

 

 

 

Syndrom z 
vysazení u 

novorozenců 
(viz bod 4.6) 

Poruchy reprodukčního systému a prsu 

 

 

Erektilní dysfunkce u 

mužů 

Snižení libida u mužů 
i žen 

Amenorea 

Zvětšení prsou 
Galaktorea u žen 
Gynekomastie/ 

zvětšení prsou u 
mu

žů 

Priapismus

12

 

 

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace 

 

 

Astenie 
Únava 
Otok 

Horečka

10

 

 

 

 

Vyšetření 

 

Zvýšené 
plazmatické 
hladiny 
prolaktinu

8

 

Zvýšené hodnoty 
alkalické fosfatázy

10

 

Vysoká hladina 
kreatinfosfokinázy

11

 

Vysoká hladina 
gamma 
glutamyltransferázy

10

 

Vysoká hladina 

kyseliny močové

10

 

Zvýšené hodnoty 
celkového bilirubinu 

 

 

 

1

Klinicky významné zvýšení tělesné hmotnosti bylo pozorována napříč všemi základními kategoriemi 

dle BMI (Body Mass Index). Při krátkodobé léčbě (medián trvání 47 dnů) bylo zvýšení tělesné 

hmotnosti o ≥ 7% bylo velmi časté (22,2%), o ≥ 15% časté (4,2%) a o ≥ 25% bylo méně časté (0,8%),. 

Při dlouhodobém užívání (nejméně 48 týdnů) bylo u pacientů zvýšení tělesné hmotnosti o ≥ 7%, o ≥ 

15% a o ≥25% velmi časté (64,4%, 31,7% , resp. 12,3%). 
 

40 

2

 

Průměrné zvýšení hodnot lipidů nalačno (celkový cholesterol, LDL cholesterol a triglyceridy) bylo 

vyšší u pacientů bez prokázané poruchy regulace tuků na začátku léčby. 

 

3

Pozorováno pro normální počáteční hladiny nalačno (< 5,17 mmol/l), kdy došlo ke zvýšení hladin na 

vysoké (≥ 6,2 mmol/l). Změny počátečních hodnot celkového cholesterolu nalačno z hraničních (≥ 
5,17 - 

< 6,2 mmol/l) na vysoké (≥ 6,2 mmol/l) byly velmi časté. 

 

4

 

Pozorováno pro normální počáteční hladiny glukózy nalačno (< 5,56 mmol/l), kdy došlo ke zvýšení 

hladin na vysoké (≥ 7 mmol/l). Změny počátečních hodnot glukózy nalačno z hraničních (≥ 5,56 - < 7 

mmol/l) na vysoké (≥ 7 mmol/l) byly velmi časté. 
 

5

 

Pozorováno pro normální počáteční hladiny nalačno (< 1,69 mmol/l), které vzrostly na vysoké (≥ 

2,26 mmol/l). Změny počátečních hladin triglyceridů nalačno z hraničních hodnot (≥ 1,69 mmol/l - < 

2,26 mmol/l) na vysoké (≥ 2,26mmol/l) byly velmi časté 
 

V klinických studiích byl výskyt parkinsonismu a dystonie u 

pacientů léčených olanzapinem číselně 

vyšší, ale statisticky se signifikantně nelišil od placeba. Parkinsonismus, akathisie a dystonie se 

vyskytly vzácněji při užívání olanzapinu než při užívání odpovídajících dávek haloperidolu. Vzhledem 
k nedostatku podrobných informací o akutních a 

pozdních extrapyramidových příznacích v anamnéze 

není možné rozhodnout, zda olanzapin způsobuje tardivní dyskinezi a/nebo další pozdní 

extrapyramidové příznaky méně často. 

 

7

Při náhlém přerušení léčby olanzapinem byly hlášeny akutní příznaky jako pocení, nespavost, třes, 

úzkost, nevolnost a zvracení. 
 

8

klinických hodnoceních trvajících až 12 týdnů překročily plazmatické koncentrace prolaktinu 

hormí hranici normálního rozmezí u přibližně 30% pacientů léčených olanzapinem s normální 

počáteční hladinou prolaktinu. U většiny těchto pacientů bylo zvýšení obvykle mírné a zůstalo pod 
dvojnásobkem horní hranice normálního rozmezí.  
 

9

 

Nežádoucí účinek zjištěný z klinických studií v integrované databázi olanzapinu. 

 

10

 

Odhadnuto z naměřených hodnot z klinických studií v integrované databázi olanzapinu . 

 

11

 

Nežádoucí účinek zjištěný ze spontánních postmarketingových hlášení, jehož četnost výskytu byla 

určena s využitím integrované databáze olanzapinu . 

 

12

 

Nežádoucí účinek zjištěný ze spontánních postmarketingových hlášení, jehož četnost výskytu byla 

odhadnuta na horní hranici 95% intervalu spolehlivosti s využitím integrované databáze olanzapinu. 

Dlouhodobé užívání (nejméně 48 týdnů) 

Procento pacientů, u kterých se projevily nežádoucí účinky - klinicky významný vzestup tělesné 

hmotnosti, glukózy, celkového/LDL/HDL cholesterolu nebo triglyceridů - se v průběhu času zvyšuje. 

U dospělých pacientů, kteří dokončili léčbu v délce 9-12 měsíců, se stupeň nárůstu hladiny glukózy 

krvi zpomalil přibližně po 6 měsících. 

 
Další informace týkající se specifických populací 

V klinických studiích u starších pacientů s demencí byla léčba olanzapinem spojena s vyšší incidencí 

úmrtí a cerebrovaskulárních nežádoucích příhod ve srovnání s placebem (viz také 4.4). Velmi časté 
ne

žádoucí účinky spojené s užíváním olanzapinu u této skupiny pacientů byly abnormální chůze a 

pády. Často byly pozorované pneumonie, zvýšení tělesné teploty, letargie, erythém, zrakové 

halucinace a inkontinence moči. 
 

klinických studiích u pacientů s Parkinsonovou chorobou s psychózou související s podáváním 

dopaminového agonisty bylo velmi často a s vyšší frekvencí než u placeba zaznamenáno zhoršení 
parkinsonské symtpomatiky a halucinace. 
 

41 

V jedné klinické studii u 

pacientů v manické fázi bipolární poruchy měla léčba valproátem 

v kombinaci s olanzapinem za následek 4,1% incidenci neutropenie

; potenciálně přispívajícím 

faktorem by mohly být vysoké plazmatické hladiny valproátu. Současné podání olanzapinu s lithiem 
nebo valproátem vedlo ke zvýšení výskytu (

≥10%) tremoru, sucha v ústech, zvýšené chuti k jídlu 

přibývání na váze. Poruchy řeči byly také hlášeny často. Při léčbě olanzapinem v kombinaci 

s lithiem nebo divalproexem došlo v 

akutní fázi léčby (trvající max. 6 týdnů) ke zvýšení tělesné 

hmotnosti o 

≥7% u 17,4% 

pacientů. Dlouhodobá léčba olanzapinem (trvající max. 12 týdnů) 

pro prevenci recidivy u 

pacientů s bipolární poruchou byla doprovázena zvýšením tělesné hmotnosti o 

>7% u 39,9% 

pacientů. 

 
Pediatrická populace 
Olanzapin není indikován pro použití v 

léčbě dětí a dospívajících mladších 18 let. Ačkoli nebyly 

provedeny studie navržené pro porovnání dospívajících a dospělých pacientů, data z klinických 
hodnocení dospívajících byla srovnána s 

údaji získanými ze studií u dospělých. 

 
Následující tabulka shr

nuje nežádoucí účinky hlášené s vyšší četností výskytu u dospívajících pacientů 

(ve věku 13-17 let) oproti dospělým pacientům, nebo nežádoucí účinky identifikované pouze 

průběhu krátkodobých klinických hodnocení u dospívajících pacientů. Klinicky významné zvýšení 

tělesné hmotnosti (≥ 7%) se zdá, že se ve srovnání s dospělou populací vyskytuje u dospívajících 

pacientů s vyšší frekvencí. Velikost váhového přírůstku a procento dospívajících, u kterých došlo ke 

klinicky významnému nárůstu tělesné hmotnosti, byly vyšší při dlouhodobém užívání (nejméně 24 

týdnů) ve srovnání s krátkodobým užíváním. 
 

každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.  

Ohodnocení četnosti výskytu: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10). 
 
Poruchy metabolismu a výživy 

Velmi časté: Přibývání na váze

13

, zvýšené hladiny triglyceridů

14

, zvýšená chuť k jídlu. 

Časté: zvýšené hladiny cholesterolu

15

 

Poruchy nervového systému 

Velmi časté: Sedace (zahrnující: hypersomnie, lethargie, ospalost). 
Gastrointestinální poruchy 

Časté: Sucho v ústech 

Poruchy jater a žlučových cest 

Velmi časté: Zvýšení hladiny jaterních aminotransferáz (ALT/AST; viz bod 4.4). 

Vyšetření  

Velmi časté: Snížené hodnoty celkového bilirubinu, zvýšení hodnoty GMT, zvýšení plazmatických 
hladin prolaktinu

16

 

13

 

Při krátkodobé léčbě (medián trvání 22 dnů) bylo zvýšení tělesné hmotnosti (kg) o ≥ 7% velmi časté 

(40,6%), zvýšení tělesné hmotnosti o ≥ 15% bylo časté (7,1%) a zvýšení o ≥ 25% bylo časté (2,5%). 

Při dlouhodobém užívání (nejméně 24 týdnů) došlo k nárůstu tělesné hmotnosti u 89,4% o ≥ 7%, u 

55,3% o ≥ 15% a u 29,1% o ≥ 25% oproti počáteční tělesné hmotnosti.  
  

14

 

Pozorováno pro normální počáteční hladiny nalačno (< 1,016 mmol/l), které vzrostly na vysoké (≥ 

1,467 mmol/l) a změny počátečních hladin triglyceridů nalačno z hraničních hodnot (≥ 1,016 mmol/l - 

< 1,467 mmol/l) na vysoké (≥ 1,467 mmol/l). 
 

15

 

Změny počátečních hodnot celkového cholesterolu nalačno, kdy došlo ke zvýšení hladin z 

normálních (< 4,39 mmol/l) na vysoké (≥ 5,17 mmol/l), byly pozorovány často. Změny počátečních 

hodnot celkového cholesterolu nalačno z hraničních (≥ 4,39 - < 5,17 mmol/l) na vysoké (≥ 5,17 

mmol/l) byly velmi časté. 
 

16

Zvýšení plazmatické hladiny prolaktinu bylo hlášeno u 47,4% dospívajících pacien

tů. 

 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 

42 

pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 

aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích 

účinků uvedeného v Dodatku V. 
 
4.9 

Předávkování 

 

Známky a příznaky 
Mez

i velmi časté příznaky (výskyt >10%) předávkování patří tachykardie, agitovanost/agresivita, 

dysartrie, různé extrapyramidové příznaky a nižší stupeň vědomí mezi sedací a komatem.  
 

Další zdravotně významné důsledky předávkování zahrnují delirium, křeče, koma, možný 

neuroleptický maligní syndrom, útlum dýchání, aspirace, hypertenzi nebo hypotenzi, srdeční arytmii 
(

<2% 

případů předávkování) a zástavu dýchání a srdeční činnosti. Smrtelné případy se vyskytly už po 

akutním předávkování dávkou 450 mg, ale rovněž bylo popsáno přežití po akutním předávkování 
dávkou 

přibližně 2 g perorálního olanzapinu. 

 

Léčba 
Proti olanzapinu neexistuje žádné specifické antidotum. 

Nedoporučuje se vyvolání zvracení. Mohou být indikovány jiné standardní postupy používané při 

léčbě předávkování (např. výplach žaludku, podání aktivního uhlí). Ukázalo se, že současné podání 
aktivního uhlí snižuje biologickou dostupnost olanzapinu po perorálním podání o 50-60%. 
 

Podle klinického stavu je potřebné zahájit symptomatickou léčbu a sledování vitálních funkcí, 

zahrnující léčbu hypotenze, cirkulačního kolapsu a podporu funkce dýchání. Nesmí být používán 
adrenalin, dopamin nebo jiná 

β sympatomimetika, protože stimulace β 

adrenergních receptorů může 

prohloubit hypotenzi. Sledování kardiovaskulárníc

h parametrů je nezbytné kvůli diagnostice možných 

poruch srdečního rytmu. Pacient musí být až do zotavení pod stálým lékařským dohledem a musí být 
sledovány jeho vitální funkce.  
 
 
5. 

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 

 
5.1 

Farmakodynamické vlastnosti 

 
Farmakoterapeutická skupina: psycholeptika, diazepiny, oxazepinythiazepiny a oxepiny, 
ATC kód: N05A H03 
 

Farmakodynamické účinky 
Olanzapin je antipsychotická, antimanická a náladu stabilizující látka, která vykazuje široké 

farmakologické působení na řadu receptorových systémů. 
 
V preklinických studiích vykazuje olanzapin širokou afinitu k 

řadě receptorů (K

i

<100 nM) pro 

serotonin 5HT

2A/2C

, 5HT

3

, 5HT

6

, dopamin D

1, 

D

2

, D

3, 

D

4

, D

5

, cholinergní muskarinové receptory 

(M

1

-M

5

), 

α

1

 adrenergní a histaminové H

1

 receptory. Behavio

rální studie na zvířatech prokázaly 

antagonistické působení olanzapinu na 5HT, dopaminové a cholinergní receptory konzistentní 

receptorovým profilem. Olanzapin vykazoval větší in vitro afinitu k serotoninovým 5HT

receptorům 

než k dopaminovým D

2

 a vyšší 5HT

2

 než D

2

 aktivitu na in vivo modelech. Elektrofyziologické studie 

ukázaly, že olanzapin selektivně snižuje aktivitu mezolimbických (A10) dopaminergních neuronů bez 

výraznějšího účinku na striatální (A9) dráhy ovládající motoriku. Olanzapin oslabuje podmíněnou 

vyhýbací odpověď v předpovědném textu antipsychotické aktivity v dávkách nižších než jsou ty, které 
vyvolávají katalepsii, t.j. v 

předpovědném testu motorických nežádoucích účinků. Na rozdíl od 

typických antipsychotik 

olanzapin zesilňuje odpověď v “anxiolytickém testu”.  

 

Ve studii pozitronové emisní tomografie (PET) účinku jednorázové dávky (10 mg) u zdravých 

dobrovolníků obsazoval olanzapin více 5HT

2A

 receptory než dopaminové D

2

 receptory Navíc 

zobrazovací studie 

jednofotonové emisní počítačové tomografie (SPECT) odhalila, že obsazenost 

D

2

 

receptorů u schizofrenních pacientů odpovídajících na olanzapin byla nižší než u pacientů 

43 

odpovídajících na jiná antipsychotika a risperidon, zatímco u 

pacientů odpovídajících na klozapin byla 

srovnatelná. 
 
Klinic

ká účinnost 

Ve dvou ze dvou placebo kontrolovaných a 

dvou ze tří porovnávacích studií s aktivním 

komparátorems více než 2 900 schizofrenními pacienty s pozitivními i negativními symptomy 

vykazoval olanzapin statisticky významně větší zlepšení jak u negativních, tak i pozitivních 

symptomů. 
 

mezinárodní dvojitě zaslepené srovnávací studii zahrnující 1 481 pacientů se schizofrenií, 

shizoafektními a 

příbuznými chorobami s různými stupni přidružených depresivních symptomů 

(výchozí hodnota 16,6 na Montgomery-As

berg škále) prokázala analýza skóre změn nálady mezi 

výchozími a 

konečnými hodnotami statisticky významné zlepšení (p=0,001) ve prospěch 

olanzapinu (-6,0) oproti haloperidolu (-3,1). 
 

pacientů s manickou nebo smíšenou epizodou bipolární poruchy vykázal olanzapin ve snížení 

manických symptomů za 3 týdny vyšší účinnost než placebo a valproát semisodium (divalproex). 

Olanzapin také vykázal srovnatelnou účinnost s haloperidolem ve smyslu podílu pacientů 
v symptomatické remisi mánie a deprese po 6 a 12 týdnech. Ve studii u 

pacientů léčených lithiem 

nebo valproátem minimálně 2 týdny vedlo přidání olanzapinu v dávce 10 mg (v kombinaci s lithiem 
nebo valproátem) k 

větší redukci symptomů mánie než léčba lithiem nebo valproátem v monoterapii 

za 6 

týdnů. 

 
Ve 12-

měsíční studii prevence recidivy u pacientů s manickou epizodou, kteří dosáhli remise při léčbě 

olanzapinem a byli poté randomizováni k 

užívání olanzapinu nebo placeba, prokázal olanzapin vůči 

placebu v primárním parametru recidivy bipolární poruchy statisticky významnou superioritu. 
Olanzapin také vykázal ve srovnání s placebem statisticky významnou výhodu v prevenci recidivy 
jak manie, tak deprese. 
 
Ve druhé 12-

měsíční studii prevence recidivy u pacientů s manickou epizodou, kteří dosáhli remise pi 

léčbě kombinací olanzapinu a lithia a byli poté randomizováni k užívání samotného olanzapinu nebo 
lithia, byl olanzapin v 

primárním parametru recidivy bipolární poruchy statisticky noninferiorní vůči 

lithiu (olanzapin 30,0%, lithium 38,3%; p=0,055). 
 
V 18-

měsíční studii s kombinační léčbou u pacientů s manickou nebo smíšenou epizodou, kteří byli 

stabilizováni při léčbě olanzapinem spolu se stabilizátorem nálady (lithium nebo valproát), nebyla 

dlouhodobá kombinační léčba olanzapinem spolu s lithiem nebo valproátem statisticky významně 

superiorní vůči léčbě samotným lithiem nebo valproátem v prodloužení doby do recidivy bipolární 
poruchy definované podle syndromových (diagnostických) kritérií. 
 
Pediatrická populace 
Kontrolovaná data

u dospívajících (od 13 do 17 let věku) jsou omezeny na krátkodobé studieu 

schizofrenie (6 týdnů) a mánie spojené s bipolární poruchou typu I (3 týdny), zahrnující méně než 200 

dospívajících. Olanzapin byl užíván ve flexibilní dávce od 2,5 mg při zahájení léčby až po 20 mg/den. 

V průběhu léčby olanzapinem došlo u dospívajících k signifikantně vyššímu nárůstu tělesné hmotnosti 

ve srovnání s dospělými. Velikost změn hladin na lačno celkovém cholesterolu, LDL cholesterolu, 

triglyceridů a prolaktinu (viz body 4.4 a 4.8) byla u dospívajících větší než u dospělých. Kontrolované 
ú

daje o přetrvávání účinku nebo o dlouhodobé bezpečnosti nejsou k dispozici (viz body 4.4 a 4.8). 

Informace o dlouhodobé bezpečnosti jsou omezeny na nekontrolované údaje z nezaslepených studií. 
 
5.2 

Farmakokinetické vlastnosti 

 
Absorpce 

Olanzapin se po perorálním podání dobře vstřebává a dosahuje maximální koncentrace v plazmě za 
5 až 8 

hodin. Vstřebávání není ovlivněno jídlem. Absolutní perorální biologická dostupnost vztažena 

k intravenóznímu podání nebyla stanovena. 
 

44 

Distribuce v organismu 

Při plazmatické koncentraci 7 až 1 000 ng/ml se olanzapin vázal přibližně z 93% na plazmatické 

bílkoviny. Olanzapin se váže především na albumin a kyselý α

1

-glykoprotein. 

 
Biotransformace 
Olanzapin je metabolizovaný v játrech cestou konjugace a oxidace. V 

cirkulaci se z metabolitů objeví 

hlavně 10-N-glukuronid, který neprostupuje hematoencefalickou bariérou. Cytochromy 
P450-CYP1A2 a P450-

CYP2D6 přispívají k tvorbě N-desmethyl a 2-hydroxymethyl metabolitů, 

vykazujících významně nižší in vivo farmakologickou aktivitu než olanzapin ve studiích na zvířatech. 

Převážná část farmakologické aktivity je způsobená původním olanzapinem.  
 
Eliminace z organismu 

Po perorálním podání se průměrný poločas vylučování olanzapinu u zdravých jedinců lišil podle věku 
a pohlaví.  

zdravých starších jedinců (65 let a více) byl průměrný poločas vylučování prodloužený v porovnání 

se zdravými jedinci pod 65 let (51,8 h versus 33,8 h) a clearance byla snížena (17,5 versus 18,2 l/h). 
Farmakokinetická odchylka pozorovaná u 

starších jedinců je v mezích odchylek normálních jedinců. 

U 44 

schizofrenických pacientů starších 65 let nebyl při dávkách 5-20 mg/den pozorován zvláštní 

výskyt nežádoucích účinků. 
 

žen oproti mužům byl průměrný poločas vylučování poněkud prodloužen (36,7 versus 32,3 h) 

a clearance byla snížena (18,9 versus 27,3 

l/h). Přesto vykazuje olanzapin (5-20mg) srovnatelný 

bezpečnostní profil u žen (n=467) jako u mužů (n=869). 
 
Porucha funkce ledvin 

Renální insuficience u pacientů (creatininová clearance <10 ml/min) ve srovnání se zdravými 

nezpůsobovala významný rozdíl poločasu eliminace (37,7 versus 32,4 h) nebo clearance 
(21,2 versus 25,0 

l/h) Studie rovnováhy ukázala, že približně 57% radioaktivně značeného olanzapinu 

se objevilo v 

moči převážně jako metabolity. 

 

Kuřáci 

kuřáků s mírným poškozením jater byl průměrný poločas vylučování prodloužen 

(48,8 h versus 39,3h) a 

clearance snížena analogicky ke zdravým nekuřákům (18 l/h a 14,1 l/h). 

 

nekuřáků oproti kuřákům (ženy i muži) byl průměrný poločas vylučování prodloužen 

(38,6 v. 30,4 h) a clearance snížena (18,6 v. 27,7 l/h). 
 
Plazmatická clearance olanzapinu je nižší u starších než u 

mladších jedinců, u žen než u mužů 

a u 

nekuřáků oproti kuřákům. Závažnost vlivu věku, pohlaví a kouření na clearance a poločas 

vy

lučování olanzapinu je malý v porovnání s celkovou variabilitou mezi jednotlivci. 

 

Klinická studie nepopisuje žádné rozdíly farmakokinetických parametrů mezi bělochy, Japonci 

Číňany. 

 
Pediatrická populace 

Dospívající (od 13 do 17 let věku): Farmakokinetika olanzapinu je podobná u dospívajících i 

dospělých. V klinických hodnoceních byla u dospívajích průměrná expozice olanzapinu vyšší 

přibližně o 27%. Demografické rozdíly mezi dospívajícími a dospělými zahrnují nižší průměrnou 

tělesnou hmotnost a menší počet kuřáků mezi dospívajícími. Tyto faktory možná přispívají k vyšší 

průměrné expozici u dospívajích. 
 
 
5.3 

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku 

 
Akutní toxicita (po jednorázové dávce) 

Příznaky toxicity po perorálním podání hlodavcům obsahovaly silnou neuroleptickou složku: 

hypoaktivitu, kóma, třes, klonické křeče, slinění a zpomalení zvyšování hmotnosti. Střední letální 

45 

dávka u 

myší byla přibližně 210 mg/kg a u potkanů 175 mg/kg. Psi tolerovali jednorázovou perorální 

dávku 100 mg/kg s nu

lovou mortalitou. Mezi klinické příznaky patřil útlum, ataxie, třes, zrychlený 

pulz, dušnost, mióza a anorexie. U opic vyvolala jednorázová perorální dávka až do 100 mg/kg 

vyčerpanost a vyšší dávky částečné bezvědomí. 
 
Toxicita po opakovaném podávání 
Ve studiích, které trvaly u myší až 3 

měsíce a u potkanů a psů až 1 rok, se ukázaly jako hlavní účinky 

deprese 

CNS, anticholinergní účinky a hematologické poruchy. Na depresi CNS se vyvinula tolerance. 

Růstové parametry byly při vysokých dávkách sníženy. Reverzibilní účinky spojené se zvýšenou 
hladinou prolaktinu u 

potkanů zahrnovaly pokles hmotnosti ovárií a uteru, a morfologické změny 

vaginálního epitelu a prsní žlázy. 
 
Hematologická toxicita 

všech druhů byly pozorované účinky na hematologické ukazatele včetně na dávce závislého poklesu 

počtu leukocytů v krvi u myší a nespecifického poklesu leukocytů v krvi u potkanů. Navzdory tomu 

nebyl dokázaný hematotoxický účinek na kostní dřeň. U několika psů, kterým bylo podáváno 
8 až 10 mg/kg/den (celková expozice olamzapinu [AUC] je  12-

15krát vyšší než dostává člověk - 

12 mg), se vyvinula reverzibilní neutropenie, trombocytopenie nebo anémie. U 

psů s cytopenií nebyly 

pozorované žádné nepříznivé účinky na progenitorové a proliferující buňky kostní dřeně. 
 

Reprodukční toxicita 

Olanzapin nemá žádný teratogenní účinek. U potkaních samců sedace ovlivnila páření. Estrální cykly 

byly ovlivněné dávkou 1,1 mg/kg (což je 3-násobek maximální dávky pro člověka), a reprodukční 
parametry byly u 

potkanů ovlivněné dávkou 3 mg/kg (což je 9-násobek maximální dávky pro 

člověka). U potomstva potkanů, kterým byl podávaný olanzapin, bylo pozorované opoždění fetálního 
vývoje a 

přechodný pokles aktivity. 

 
Mutagenita 
Olanzapin se neukázal jako mutanogenní nebo klastogenní v žádném ze standardní

ch testů, které 

zahrnovaly bakteriální testy mutagenity in vitro a in vivo testy u 

savců. 

 
Kancerogenita 

Na základě výsledků studií na myších a potkanech bylo zjištěno, že olanzapin není kancerogenní. 
 
 
6. 

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 

 
6.1 

Seznam pomocných látek 

 
Jádro tablety: 
Monohydrát laktosy 
Hypromelosa 
Krospovidon typu A 

Koloidní bezvodý oxid křemičitý 
Mikrokrystalická celulosa 
Magnesium-stearát 
 
Potah tablety: 
Hypromelosa 

Barevná směs bílá (polydextrosa, hypromelosa, glycerol triacetát, makrogol 8000, oxid titaničitý 
E171) 
 
6.2 

Inkompatibility 

 

Neuplatňuje se. 
 
6.3 

Doba použitelnosti 

46 

 
2 roky. 
 
6.4 

Zvláštní 

opatření pro uchovávání 

 

Uchovávejte při teplotě do 25°C. 

Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem. 
 
6.5 

Druh obalu a velikost balení 

 
OPA/Al/PVC-Al blistry v balení 28, 28 x 1, 30, 30 x 1, 35, 35 x 1, 56, 56 x 1, 60, 70, 70 x 1, 98 nebo 
98 x 1 

potahovaných tablet v papírové skládačce. 

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 
 
6.6 

Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku 

 
Žádné zvláštní požadavky. 
 
7. 

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 

 
Teva B.V., Swensweg 5, 2031GA Haarlem, 
Nizozemsko 
 
8. 

REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) 

 
EU/1/07/427/008 – Olanzapin Teva – 7,5 mg – potahované tablety – 28 

tablet v papírové skládačce. 

EU/1/07/427/077 – Olanzapin Teva – 7,5 mg – potahované tablety – 28 x 1 tablet v papírové 

skládačce. 
EU/1/07/427/009 – Olanzapin Teva – 7,5 mg – potahované tablety – 30 

tablet v papírové skládačce. 

EU/1/07/427/078 – Olanzapin Teva – 7,5 mg – potahované tablety – 30 x 1 tablet v papírové 

skládačce. 
EU/1/07/427/040 – Olanzapin Teva – 7,5 mg – potahované tablety – 35 

tablet v papírové skládačce. 

EU/1/07/427/079 – Olanzapin Teva – 7,5 mg – potahované tablety – 35 x 1 tablet v papírové 

skládačce. 
EU/1/07/427/010 – Olanzapin Teva – 7,5 mg – potahované tablety – 56 

tablet v papírové skládačce. 

EU/1/07/427/080 – Olanzapin Teva – 7,5 mg – potahované tablety – 56 x 1 tablet v papírové 

skládačce. 
EU/1/07/427/068 – Olanzapin Teva – 7,5 mg – potahované tablety – 60 

tablet v papírové skládačce. 

EU/1/07/427/050 – Olanzapin Teva – 7,5 mg – potahované tablety – 70 

tablet v papírové skládačce. 

EU/1/07/427/081 – Olanzapin Teva – 7,5 mg – potahované tablety – 70 x 1 tablet v papírové 

skládačce. 
EU/1/07/427/060 – Olanzapin Teva – 7,5 mg – potahované tablety – 98 

tablet v papírové skládačce. 

EU/1/07/427/082 – Olanzapin Teva – 7,5 mg – potahované tablety – 98 x 1 tablet v papírové 

skládačce. 
 
9. 

DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENIÍ REGISTRACE 

 
Datum první registrace: 12/12/2007 
Datum prvního prodloužení registrace: 12/12/2012 
 
10. 

DATUM REVIZE TEXTU 

 
{MM/YYYY} 
 

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské 

agentury pro léčivé přípravky na adrese  http://www.ema.europa.eu 

47 

1. 

NÁZEV 

PŘÍPRAVKU 

 
Olanzapin Teva 10 mg potahované tablety 
 
 
2. 

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 

 
Jedna potahovaná tableta obsahuje 10 mg olanzapinum. 
 
Pomocné látky 

se známým účinkem: 

Jedna potahovaná tableta obsahuje 137,8 mg laktózy. 
 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. 

LÉKOVÁ FORMA 

 
Potahovaná tableta 
 

Bílé, bikonvexní, kulaté tablety s identifikačním kódem  “OL 10” na jedné straně. 
 
 
4. 

KLINICKÉ ÚDAJE 

 
4.1 

Terapeutické indikace 

 

Dospělí 

Olanzapin je indikován pro léčbu schizofrenie. 
 

Olanzapin je účinný při udržení klinického zlepšení během pokračující terapie u pacientů, kteří na 

začátku léčby odpověděli zlepšením. 
 
Olanzapin je indikován k 

léčbě středně těžkých až těžkých manických epizod.  

 
Olanzapin je indikovaný k prevenci recidi

vy u pacientů s bipolární poruchou, u kterých léčba manické 

epizody olanzapinem byla účinná (viz bod 5.1). 
 
4.2 

Dávkování a 

způsob podání 

 

Dospělí 

Schizofrenie: Doporučená počáteční dávka olanzapinu je 10 mg/den. 
 

Manická epizoda: Počáteční dávka je 15 mg v jedné denní dávce v monoterapii nebo 10 mg denně 
v kombinaci (viz bod 5.1). 
 

Prevence recidivy bipolární poruchy: Doporučená počáteční dávka je 10 mg/den. U pacientů, kteří byli 

manické epizodě léčeni olanzapinem, pokračujte pro prevenci rekurence v terapii stejnou dávkou. 

Pokud se objeví nová manická, smíšená nebo depresivní epizoda, léčba olanzapinem by měla 

pokračovat (s optimalizací dávky podle potřeby) s přídatnou terapií příznaků poruchy nálady podle 
klinické indikace. 
 

Během léčby schizofrenie, manických epizod a prevence recidivy bipolární poruchy může být denní 

dávkování následně přizpůsobeno na základě individuálního klinického stavu v rozmezí 5-20 mg/den. 

Zvýšení na vyšší než doporučenou počáteční dávku je vhodné jen po patřičném opětovném klinickém 

vyšetření a nemělo by se zpravidla objevit v intervalech kratších než 24 hodin. Olanzapin může být 

podáván bez ohledu na jídlo, protože absorpce není ovlivňována potravou. Při vysazování olanzapinu 

by se mělo zvážit postupné snižování dávky. 

48 

 
Zvláštní populace 
 
Starší pacienti
 

U pacientů starších 65 let není běžně nižší počáteční dávka (5 mg/den) nutná, ale měla by být 

odůvodněných případech zvážena (viz bod 4.4). 

 
Pacienti s poruchou funkce ledvin a/nebo jater 

Je vhodné zvážit nižší počáteční dávku (5 mg) u těchto pacientů. V případě středně závažného 
poškození jater (cirhóza, Child-Pugh class A nebo 

B) by počáteční dávka měla být 5 mg a zvyšována 

by měla být opatrně. 
 

Kuřáci 

Nekuřákům ve srovnání s kuřáky není obvykle třeba upravovat počáteční dávku a dávkové rozmezí.  

Metabolismus olanzapinu může být kouřením indukován. Doporučuje se klinické sledování, a 

případě potřeby  může být zváženo zvýšení dávky olanzapinu (viz bod 4.5). 

 

Při přítomnosti více než jednoho faktoru, který zpomaluje metabolizmus (ženské pohlaví, vyšší věk, 

nekuřák) by se mělo zvážit snížení počáteční dávky. Zvyšování dávek by mělo být obezřetné, i když je 
indikované.  
 
(Viz body 4.5 a 5.2) 
 
Pediatrická populace 

Podávání olanzapinu dětem a mladistvím ve věku do 18 let se vzhledem k nedostatečným údajům o 

bezpečnosti a účinnosti nedoporučuje. V krátkodobých studiích u adolescentních pacientů byly 

hlášeny vyšší hodnoty přibývání na váze a hladin lipidů a prolaktinu než ve studiích u dospělých (viz 
bod 4.4, 4.8, 5.1 a 5.2). 
 
4.3 

Kontraindikace 

 

Přecitlivělost na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku přípravku uvedenou v bodě 6.1. 
Pacienti se známým rizikem angulárního glaukomu. 
 
4.4 

Zvláštní upozornění a opatření pro použití 

 

Při antipsychotické léčbě může trvat několik dní až týdnů, než dojde ke zlepšení klinického stavu 

pacienta. Po tuto dobu by měl být pacient pod pečlivou kontrolou. 
 
Psychózy a poruchy chování souvisejících s demencí 
Olanzapin 

se nedoporučuje u pacientů s psychózou a/nebo poruchami chování souvisejícími s demencí 

z důvodu zvýšené incidence mortality a zvýšeného rizika cerebrovaskulárních příhod. V placebem 
kontrolovaných studiích (v trvání 6-

12 týdnů) u starších pacientů (průměrný věk 78 let) s psychózou a 

poruchami chování souvisejícími s demencí byla u 

pacientů léčených olanzapinem dvojnásobná 

incidence úmrtí ve srovnání s pacienty užívajícími placebo (3,5% vs. 1,5% resp.). Vyšší incidence 

úmrtí nesouvisela s dávkou olanzapinu (průměrná denní dávka 4,4 mg) nebo s délkou léčby. 
Rizikovými faktory, které 

se mohou podílet na zvýšené mortalitě u této skupiny pacientů, jsou věk nad 

65 let, dysfagie, sedace, malnutrice a dehydratace, plicní onemocnění (např. pneumonie, ev. i 

aspirací) nebo současné užívání benzodiazepinů. Vyšší incidence úmrtí u pacientů léčených 

olanzapinem ve srovnání s pacienty užívajícími placebo byla však na uvedených rizikových faktorech 
nezávislá. 
 

Ve stejných klinických studiích byly hlášeny cerebrovaskulární nežádoucí příhody (např. iktus, 

tranzitorní ischemické ataky), včetně úmrtí. U pacientů léčených olanzapinem bylo zaznamenáno 

trojnásobné zvýšení výskytu cerebrovaskulárních nežádoucích příhod ve srovnání s placebem (1,3% 

vs. 0,4%, resp.). U všech pacientů léčených olanzapinem nebo placebem, u nichž se cerebrovaskulární 

příhoda vyskytla, byly přítomny rizikové faktory. K faktorům, které byly zjištěny jako rizikové u 

49 

pacientů léčených olanzapinem, patřil věk nad 75 let a vaskulární a/nebo smíšená demence. Účinnost 

olanzapinu v těchto studiích nebyla stanovena.  
 
Parkinsonova choroba 

Použití olanzapinu na léčbu psychózy související s podáváním dopaminového agonisty u pacientů 

Parkinsonovou chorobou se nedoporučuje. V klinických studiích bylo velmi často a s vyšší frekvencí 

než u placeba zaznamenáno zhoršení parkinsonské symptomatiky a halucinací (viz bod 4.8 Nežádoucí 

účinky) a olanzapin nebyl v léčení psychotických příznaků účinnější než placebo. V těchto studiích 

museli mít pacienti na začátku studie stabilní nejnižší účinnou dávku antiparkinsonika (dopaminový 
agonista). Toto antiparkinsonikum jim bylo podáváno ve stejné dávce po celou zbývající dobu studie. 

Počáteční dávka olanzapinu byla 2,5 mg/den a podle uvážení lékaře mohla být titrována do maximální 
dávky 15 mg/den. 
 
Neuroleptický maligní syndrom (NMS) 

NMS je potenciálně život ohrožující stav spojený s podáváním antipsychotik. Vzácné případy 

označené jako NMS byly rovněž hlášeny v souvislosti s olanzapinem. Klinické příznaky NMS jsou 
hyperpyrexie, svalová rigidita, alterovaná psychika a autonomní instabilita (nepravidelný pulz anebo 
tlak krve, tachykardie, pocení a 

arytmie). Další příznaky mohou zahrnovat zvýšenou hladinu 

kreatinfosfokinázy, myoglobinurii (rhabdomyolýzu) a akutní renální selhání. Pokud se u pacienta 

objeví příznaky podezřelé ze spojení s NMS nebo pokud se objeví nevysvětlitelně vysoká horečka i 

bez dalších klinických známek NMS, musí být všechna antipsychotika včetně olanzapinu vysazena. 
 
Hyperglykémie a diabetes 

Méně často byly hlášeny hyperglykémie a/nebo exacerbace diabetu, spojené příležitostně 
s ketoacidózou 

nebo komatem, včetně několika fatálních případů (viz bod 4.8). V některých případech 

tomu předcházelo zvýšení tělesné hmotnosti, což mohlo být predispozičním faktorem. V souladu 

používanými pravidly antipsychotické léčby je doporučeno příslušné klinické monitorování např. 

měření hladiny glukózy v krvi před začátkem léčby, 12 týdnů po zahájení podávání olanzapinu a 

následně vždy jednou ročně. U pacientů léčených jakýmikoliv antipsychotickými přípravky, včetně 

olanzapinu, by měly být sledovány známky a příznaky hyperglykémie (jako je polydipsie, polyurie, 
polyfagie a slabost) a pacienti s diabetem nebo s 

rizikovými faktory pro rozvoj diabetu by měli být 

pravidelně monitorováni s ohledem na zhoršení kontroly hladiny glukózy. Pravidelně by měla být 
kontrolová

na tělesná hmotnost, např. před začátkem léčby, 4, 8 a 12 týdnů po záhájení podávání 

olanzapinu a následně vždy každé tři měsíce. 
 

Změny hladin lipidů 
V placebem kontrolovaných klinických studiích 

byly u pacientů léčených olanzapinem pozorovány 

nežádoucí z

měny hladin lipidů (viz bod 4.8). Změny lipidového profilu by měly být ošetřeny podle 

klinické potřeby, obzvláště u pacientů s dyslipidemií a u pacientů s rizikovými faktory pro rozvoj 

poruch lipidů. U pacientů léčených jakýmikoliv antipsychotickými přípravky, včetně olanzapinu, by v 
souladu s 

používanými pravidly antipsychotické léčby měly být pravidelně kontrolovány hladiny 

lipidů, např. před začátkem léčby, 12 týdnů po zahájení podávání olanzapinu a následně vždy každých 
5 let. 
 
Anticholinergní aktivita  

Ačkoliv byla in vitro prokázána anticholinergní aktivita, zkušenosti během klinických studií ukázaly 

nízkou incidenci souvisejících příhod. Protože klinické zkušenosti s podáváním olanzapinu u pacientů 

jiným souběžným onemocněním jsou omezené, doporučuje se zvýšená pozornost, pokud je 

olanzapin předepisován pacientům s hypertrofií prostaty, paralytickým ileem nebo podobnými stavy. 
 
Jaterní funkce 

Často, obzvlášť v počátcích léčby, bylo pozorováno přechodné asymptomatické zvýšení hladiny 
jaterních aminotransferáz, ALT a AST. U 

pacientů s vyšší hladinou ALT a/nebo AST se známkami a 

příznaky poškození jater, se sníženou funkcí jater v anamnéze a u pacientů léčených potenciálně 

hepatotoxickými přípravky je třeba opatrnosti a dalšího sledování. Je-li u pacientů diagnostikována 
hepatitida 

(včetně hepatocelulárního, cholestatického nebo kombinovaného poškození jater), je třeba 

léčbu olanzapinem ukončit. 

50 

 
Neutropenie 

Opatrnosti je třeba u pacientů s nižším počtem leukocytů a/nebo neutrofilů z jakýchkoliv příčin, u 

pacientů užívajících léky způsobující neutropenii, u pacientů s anamnézou polékového útlumu kostní 

dřeně nebo útlumem kostní dřeně způsobeným souběžným onemocněním, radiační terapií nebo 
chemoterapií, u 

pacientů s hypereozinofilií nebo s myeloproliferativní chorobou. Neutropenie byla 

běžně hlášena při současném podávání olanzapinu a valproátu (viz bod 4.8). 
 

Přerušení léčby 

Při náhlém přerušení léčby olanzapinem byly zřídka (≥ 0,01% a <0,1%) hlášeny akutní příznaky jako 

pocení, nespavost, třes, úzkost, nevolnost nebo zvracení.  
 
QT interval 

V klinických studiích bylo u pacientů léčených olanzapinem klinicky významné prodloužení QTc 

intervalu (korekce QT podle Fridericii [QTcF] ≥500 millisekund [ms] kdykoliv po vstupním vyšetření 

u pacientů se vstupní hodnotou QTcF<500 ms) méně časté (0,1% až 1%) ,bez signifikantních rozdílů v 

průvodních srdečních příhodách ve srovnání s placebem. Přesto je třebazvýšené opatrnosti, je-li 

olanzapin předepisován s léky prodlužujícím QTc interval, obzvlášť u starších pacientů, u pacientů 
s vrozeným prodloužením QT 

intervalu, městnavým srdečním selháním, srdeční hypertrofií, 

hypokalémií nebo hypomagnesémií. 
 
Tromboembolismus 

Časová souvislost léčby olanzapinem a žilního tromboembolismu byla hlášena méně často (≥0,1% a 
<1%). Kauzál

ní vztah mezi výskytem žilního tromboembolismu a léčbou olanzapinem nebyl stanoven. 

Avšak protože u pacientů se schizofrenií jsou často přítomny získané rizikové faktory žilního 
tromboembolismu, je nutné vzít v úvahu všechny možné rizikové faktory VTE (venous 

thromboembolism), např. imobilizaci pacientů, a vykonat preventivní opatření. 
 
Obecná CNS aktivita 
Vzhledem k 

primárnímu účinku olanzapinu na centrální nervovou soustavu je třeba opatrnosti při 

současném užívání s jinými centrálně působícími léky či alkoholem. Protože olanzapin působí in vitro 

jako dopaminový antagonista, může působit proti účinku přímých a nepřímých agonistů dopaminu. 
 

Křeče 

Olanzapin by měl být používán opatrně u pacientů s křečemi v anamnéze, anebo u těch, kteří mají pro 

křeče dispozice. U pacientů léčených olanzapinem byly křeče hlášeny méně často. Ve většině těchto 

případů byly hlášeny křeče v anamnéze či jiné rizikové faktory. 
 
Pozdní dyskineze 

ročních nebo kratších srovnávacích studiích byl olanzapin statisticky významně méně často spojen 

náhlou dyskinezí. Přesto riziko pozdní dyskineze při dlouhodobém užívání vzrůstá, a proto 

pacienta léčeného olanzapinem se symptomy pozdní dyskineze by se mělo zvážit snížení dávky 

anebo přerušení podávání. Tyto symptomy se mohou přechodně zhoršit nebo objevit po přerušení 

léčby. 
 
Posturální hypotenze 

klinických studiích byla zřídka u starších pacientů pozorována posturální hypotenze. U pacientů 

starších 65 

let doporučeno pravidelně měřit krevní tlak. 

 

Náhlá srdeční smrt 
V postmarketingovém 

sledování olanzapinu byly u pacientů léčených olanzapinem nahlášeny případy 

náhlé srdeční smrti. V retrospektivní observační kohortové studii bylo riziko předpokládané náhlé 

srdeční smrti u pacientů léčených olanzapinem přibližně dvojnásobné oproti pacientům, kteří neužívali 

antipsychotika.V této studii bylo riziko při užívání olanzapinu porovnatelné s rizikem užívání 
atypických antipsychotik spojených do jedné analýzy. 
 
Pediatrická populace 

51 

Olanzapin není indikován pro použití v léčbě dětí a dospívajících. Klinická hodnocení provedená u 

pacientů ve věkovém rozmezí 13-17 let ukázala různé nežádoucí účinky, včetně nárůstu tělesné 

hnotnosti, změny metabolických parametrů a zvýšení hladiny prolaktinu. (viz body 4.8 a 5.1). 
 
Laktóza 

Potahované tablety přípravku Olanzapin Teva obsahují laktózu. Pacienti se vzácnými vrozenými 
poruchami tolerance galaktózy, Lappovým deficitem laktázy nebo špatnou absorpcí glukózy a 

galaktózy by tento přípravek neměli používat. 
 
4.5 

Interakce s 

jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 

 

Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých. 
 

Možnosti ovlivnění účinku olanzapinu 
Vzhledem k tomu, že je olanzapin metabolizován izoenzymem CYP1A2, mohou látky, které 
specificky tento izoenzym indukují nebo inhibují, ovlivnit farmakokinetiku olanzapinu. 
 
Indukce CYP1A2 

Kouření a karbamazepin mohou indukovat metabolizmus olanzapinu, což může vést ke snížení 

koncentrace olanzapinu. Bylo pozorováno zanedbatelné, případně jen mírné zvýšení clearance 
olanzapinu. I 

když je klinický dopad pravděpodobně minimální, doporučuje se klinické monitorování 

a v 

nezbytných případech je možné zvážit zvýšení dávek olanzapinu (viz bod 4.2).  

 
Inhibice CYP1A2 

Prokázalo se, že fluvoxamin, specifický inhibitor CYP1A2, významně zpomaluje metabolizmus 
olanzapinu. 

Průměrné zvýšení maximální koncentrace olanzapinu fluvoxaminem bylo 54% u žen 

nekuřaček a 77% u mužů kuřáků. Průměrné zvýšení plochy pod křivkou koncentrace léčiva (AUC) 
bylo 52% u žen a 108% u 

mužů. U pacientů užívajících fluvoxamin nebo jiný inhibitor CYP1A2, jako 

např. ciprofloxacin, je třeba uvážit snížení počáteční dávky olanzapinu. Při zahájení léčby inhibitorem 

CYP1A2 je třeba uvážit snížení dávek olanzapinu. 
 
Snížení biologické dostupnosti 
Aktivní uhlí snižuje biologickou dostupnost olanzapinu po perorálním podání o 50 až 60%, proto by se 

mělo užívat nejméně 2 hodiny před nebo po užití olanzapinu. 
 

Fluoxetin (inhibitor CYP2D6), jednorázové dávky antacida (hliník, hořčík) nebo cimetidinu neměly 
významný vliv na farmakokinetiku olanzapinu.  
 
Možnosti o

vlivnění účinku jiných léků olanzapinem 

Olanzapin může působit proti účinkům přímých a nepřímých agonistů dopaminu. 
 
Olanzapin in 

vitro neinhibuje hlavní izoenzymy CYP450 ( např. 1A2, 2D6, 2C9, 2C19, 3A4). 

Neočekávají se proto žádné zvláštní interakce, což dokazují i in vivo studie, které neprokázaly inhibici 

metabolizmu následujících léčivých látek: tricyklická antidepresiva (reprezentující převážně CYP2D6 
cestu metabolizace, warfarin (CYP2C9), theofylin (CYP1A2) nebo diazepam (CYP3A4 a 2C19). 
 
Olanzapin n

evykazoval interakci se současně podáváným lithiem nebo biperidenem. 

 

Terapeutické monitorování plazmatických hladin valproátu neukázalo, že je při zahájení přídatné 
medikace olanzapinem nutná úprava dávkování. 
 
Obecná aktivita CNS 
Zvýšená opatrnost je zap

otřebí u pacientů požívajících alkohol nebo užívajících léčivé přípravky 

působící tlumivě na CNS.  
 

Současné užívání olanzapinu a léčivých přípravků pro léčbu Parkinsonovy choroby a demence není 

doporučeno (viz bod 4.4).  

52 

 
QTc interval 
Zvýšená opatrnost je 

zapotřebí u pacientů užívajících současně olanzapin a léčivé přípravky, u kterých 

je známo, že prodlužují QTc interval (viz bod 4.4). 
 
4.6 

Fertilita, t

ěhotenství a kojení 

 

Těhotenství 

Neexistují žádné přiměřené a dobře vedené studie u gravidních žen. Pacientky by měly být poučené, 

aby lékaře informovali o graviditě anebo plánované graviditě během užívání olanzapinu. Avšak kvůli 

nedostatku zkušeností by olanzapin měl být v graviditě podávaný pouze tehdy, když jeho prospěšnost 

vyváží potenciální nebezpečí pro plod. 
 

U novorozenců, kteří byli vystaveni antipsychotikům (včetně olanzapinu) během třetího trimestru 

těhotenství, existuje riziko výskytu nežádoucích účinků zahrnujících extrapyramidové a/nebo 

abstinenční příznaky, které se mohou po porodu lišit v závažnosti a délce trvání. Byly hlášeny případy 

agitace, hypertonie, hypotonie, tremoru, somnolence, dechové tísně nebo potíží při kojení. 

Novorozenci proto musejí být pečlivě sledováni. 
 
Kojení 
Ve studii u 

kojících zdravých žen byl olanzapin vylučován do mateřského mléka. Průměrná expozice 

dítěte (mg/kg) v stacionárním stavu byla odhadnuta na 1,8% z dávky olanzapinu podaného matce 

(mg/kg).Pacientky je třeba poučit, aby během užívání olanzapinu nekojily. 
 
Fertilita 

Účinky na fertilitu nejsou známy (viz bod 5.3 Preklinické informace). 
 
 
4.7 

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 

 

Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny.Jelikož olanzapin 

může způsobit ospalost a závratě, pacienti by měli být opatrní při obsluze strojů včetně řízení 
motorových vozidel. 
 
4.8 

Nežádoucí účinky 

 

Souhrn bezpečnostního profilu 
 

Dospělí 

Nejčastěji hlášenými (pozorované u ≥ 1% pacientů) nežádoucími účinky spojenými s užíváním 
olanzapinu v klinických studiích byla ospalost, 

přibývání na váze, eozinofilie, zvýšené hladiny 

prolaktinu, cholesterolu, glukózy a triglyceridů (viz bod 4.4), glykosurie, zvýšená chuť k jídlu, 

závratě, akatizie, parkinsonismus, leukopenie, neutropenie (viz bod 4.4), dyskineze, ortostatická 

hypotenze, anticholinergní účinky, přechodné asymtpomatické zvýšení jaterních aminotransferáz (viz 
bod 4.4), vyrážka, asténie, únava

, horečka, artralgie, zvýšené hodnoty alkalické fosfatázy, vysoké 

hladiny gamma glutamyltransferázy, kyseliny močové a kreatinfosfokinázy a otok.  
 
Seznam 

nežádoucích účinků v tabulkovém formátu 

Následující tabulka podává seznam 

nežádoucích účinků a laboratorních nálezů pozorovaných ve 

spontánních hlášeních a v klinických hodnoceních. V 

každé skupině četností jsou nežádoucí účinky 

seřazeny podle klesající závažnosti. 

Ohodnocení četnosti výskytu: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10%), méně časté (≥ 1/1 000 
až 

< 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000) a není známo (z dostupných 

údajů nelze určit). 
 

53 

Velmi časté  Časté 

Méně časté 

Vzácné 

Není známo 

Poruchy krve a lymfatického systému 

 

 

Eozinofilie 
Leukopenie

10

 

Neutropenie

10

 

 

Thrombocytopenie

11

 

 

Poruchy imunitního systému 

 

 

 

Hypersenzitivita

11

 

 

 

Poruchy metabolismu a výživy 

 

Přibývání 
na váze

 1

 

Zvýšené hladiny 
cholesterolu

2,3

 

Zvýšené hladiny 
glukózy

Zvýšené hladiny 

triglyceridů

2,5

 

Glykosurie 

Zvýšená chuť k jídlu 

Vznik nebo 
exacerbace diabetu, 

spojené příležitostně 
s ketoacidózou nebo 

komatem, včetně 

několika fatálních 

případů (viz bod 4.4)

 

11

 

Hypotermie

12

 

 

Poruchy nervového systému 

 

Ospalost 

Závratě 
Akatizie

6

 

Parkinsonismus

Dyskineze

6

 

Křeče, kdy ve 

většině případů byly 

hlášeny křeče 

anamnéze či jiné 

rizikové faktory pro 

vznik křečí

11

 

Dystonie (včetně 
okulogyrické krize)

 

11

 

Tardivní dyskineze

11

 

Amnézie

Dysartrie 
Syndrom neklidných 
nohou 

Neuroleptický 
maligní syndrom (viz 
bod 4.4)

 12

   

 

Příznaky z vysazení

12

 

 

Srdeční poruchy 
 

 

Bradykardie 
Prodloužení QT

intervalu (viz bod 
4.4) 

Ventrikulární 
tachykardie/fibrilace, 
náhlá smrt (viz bod 
4.4)

 11

 

 

Cévní poruchy 
Ortostatická 
hypotenze

10

 

 

Tromboembolismus 

(včetně pulmonární 

embolie a hluboké 

žilní trombózy) (viz 

bod 4.4) 

 

 

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy 

 

 

 

Epistaxe

9

 

 

 

Gastrointestinální poruchy 

 

 

Mírné přechodné 

anticholinergní účinky 

včetně obstipace 
a suché ústní sliznice 

Břišní distenze

9

 

Pankreatitida

11

 

 

Poruchy jater a žlučových cest 

 

 

Přechodné 
asymptomatické 
zvýšení hladiny 
jaterních 
aminotransferáz 
(ALT, 

AST) obzvlášť 

 

Hepatitida (včetně 
hepatocelulárního, 
cholestatického nebo 
kombinovaného 
poškození jater)

 11

 

 

54 

na počátku léčby (viz 
bod 4.4) 

Poruchy kůže a podkožní tkáně 

 

 

Vyrážka 

Fotosenzitivní reakce 
Alopecie 

 

Léková 
reakce s 
eozinofilií a 
systémovými 

příznaky 
(drug reaction 
with 
eosinophilia 
and systemic 
symptoms, 
DRESS) 

Poruchy svalové a koster

ní soustavy a pojivové tkáně 

 

 

Artralgie

9

 

 

Rhabdomyolýza

11

 

 

Poruchy ledvin a močových cest 

 

 

 

Inkontinence moči, 

retence moči 

Opožděný začátek 

močení

11

 

Retardace startu 

močení 

 

Stavy spojené s těhotenstvím, šestinedělím a perinatálním obdobím 

 

 

 

 

 

Syndrom z 
vysazení u 

novorozenců 
(viz bod 4.6) 

Poruchy reprodukčního systému a prsu 

 

 

Erektilní dysfunkce u 

mužů 

Snižení libida u mužů 
i žen 

Amenorea 

Zvětšení prsou 
Galaktorea u žen 
Gynekomastie/ 

zvětšení prsou u 

mužů 

Priapismus

12

 

 

Celkové poruchy a reakce 

v místě aplikace 

 

 

Astenie 
Únava 
Otok 

Horečka

10

 

 

 

 

Vyšetření 

 

Zvýšené 
plazmatické 
hladiny 
prolaktinu

8

 

Zvýšené hodnoty 
alkalické fosfatázy

10

 

Vysoká hladina 
kreatinfosfokinázy

11

 

Vysoká hladina 
gamma 
glutamyltransferázy

10

 

Vysoká hladina 

kyseliny močové

10

 

Zvýšené hodnoty 
celkového bilirubinu 

 

 

 

1

Klinicky významné zvýšení tělesné hmotnosti bylo pozorována napříč všemi základními kategoriemi 

dle BMI (Body Mass Index). Při krátkodobé léčbě (medián trvání 47 dnů) bylo zvýšení tělesné 

hmotnosti o ≥ 7% bylo velmi časté (22,2%), o ≥ 15% časté (4,2%) a o ≥ 25% bylo méně časté (0,8%),. 

Při dlouhodobém užívání (nejméně 48 týdnů) bylo u pacientů zvýšení tělesné hmotnosti o ≥ 7%, o ≥ 

15% a o ≥25% velmi časté (64,4%, 31,7% , resp. 12,3%). 
 

2

Průměrné zvýšení hodnot lipidů nalačno (celkový cholesterol, LDL cholesterol a triglyceridy) bylo 

55 

vyšší u pacientů bez prokázané poruchy regulace tuků na začátku léčby. 
 

3

Pozorováno pro normální počáteční hladiny nalačno (< 5,17 mmol/l), kdy došlo ke zvýšení hladin na 

vysoké (≥ 6,2 mmol/l). Změny počátečních hodnot celkového cholesterolu nalačno z hraničních (≥ 
5,17 - 

< 6,2 mmol/l) na vysoké (≥ 6,2 mmol/l) byly velmi časté. 

 

4

Pozorováno pro normální počáteční hladiny glukózy nalačno (< 5,56 mmol/l), kdy došlo ke zvýšení 

hladin na vysok

é (≥ 7 mmol/l). Změny počátečních hodnot glukózy nalačno z hraničních (≥ 5,56 - < 7 

mmol/l) na vysoké (≥ 7 mmol/l) byly velmi časté. 
 

5

Pozorováno pro normální počáteční hladiny nalačno (< 1,69 mmol/l), které vzrostly na vysoké (≥ 2,26 

mmol/l). Změny počátečních hladin triglyceridů nalačno z hraničních hodnot (≥ 1,69 mmol/l - < 2,26 

mmol/l) na vysoké (≥ 2,26mmol/l) byly velmi časté. 
 

6

 V klinických studiích byl výskyt parkinsonismu a dystonie u 

pacientů léčených olanzapinem číselně 

vyšší, ale statisticky se 

signifikantně nelišil od placeba. Parkinsonismus, akathisie a dystonie se 

vyskytly vzácněji při užívání olanzapinu než při užívání odpovídajících dávek haloperidolu. Vzhledem 
k nedostatku podrobných informací o akutních a 

pozdních extrapyramidových příznacích v anamnéze 

není možné rozhodnout, zda olanzapin způsobuje tardivní dyskinezi a/nebo další pozdní 

extrapyramidové příznaky méně často. 
 

7

Při náhlém přerušení léčby olanzapinem byly hlášeny akutní příznaky jako pocení, nespavost, třes, 

úzkost, nevolnost a zvracení. 
 

8

klinických hodnoceních trvajících až 12 týdnů překročily plazmatické koncentrace prolaktinu 

hormí hranici normálního rozmezí u přibližně 30% pacientů léčených olanzapinem s normální 

počáteční hladinou prolaktinu. U většiny těchto pacientů bylo zvýšení obvykle mírné a zůstalo pod 
dvojnásobkem horní hranice normálního rozmezí 
 

9

 

Nežádoucí účinek zjištěný z klinických studií v integrované databázi olanzapinu. 

 

10

 

Odhadnuto z naměřených hodnot z klinických studií v integrované databázi olanzapinu. 

 

11

 

Nežádoucí účinek zjištěný ze spontánních postmarketingových hlášení, jehož četnost výskytu byla 

určena s využitím integrované databáze olanzapinu. 

 

12

 

Nežádoucí účinek zjištěný ze spontánních postmarketingových hlášení, jehož četnost výskytu byla 

odhadnuta na horní hranici 95% intervalu spolehlivosti s využitím integrované databáze olanzapinu. 

 

Dlouhodobé užívání (nejméně 48 týdnů) 

Procento pacientů, u kterých se projevily nežádoucí účinky - klinicky významný vzestup tělesné 
hmotnosti, glukózy, celko

vého/LDL/HDL cholesterolu nebo triglyceridů - se v průběhu času zvyšuje. 

U dospělých pacientů, kteří dokončili léčbu v délce 9-12 měsíců, se stupeň nárůstu hladiny glukózy 

krvi zpomalil přibližně po 6 měsících. 

 
Další informace týkající se specifických populací 

V klinických studiích u starších pacientů s demencí byla léčba olanzapinem spojena s vyšší incidencí 

úmrtí a cerebrovaskulárních nežádoucích příhod ve srovnání s placebem (viz také 4.4). Velmi časté 

nežádoucí účinky spojené s užíváním olanzapinu u této skupiny pacientů byly abnormální chůze a 

pády. Často byly pozorované pneumonie, zvýšení tělesné teploty, letargie, erythém, zrakové 

halucinace a inkontinence moči. 
 

klinických studiích u pacientů s Parkinsonovou chorobou s psychózou související s podáváním 

dopaminového agonisty bylo velmi často a s vyšší frekvencí než u placeba zaznamenáno zhoršení 
parkinsonské symtpomatiky a halucinace. 
 

56 

V jedné klinické studii u 

pacientů v manické fázi bipolární poruchy měla léčba valproátem 

v kombinaci s olanzapinem za následek 4,1% incidenci neutropenie

; potenciálně přispívajícím 

faktorem by mohly být vysoké plazmatické hladiny valproátu. Současné podání olanzapinu s lithiem 
nebo valproátem vedlo ke zvýšení výskytu (

≥10%) tremoru, sucha v ústech, zvýšené chuti k jídlu 

přibývání na váze. Poruchy řeči byly také hlášeny často. Při léčbě olanzapinem v kombinaci 

s lithiem nebo divalproexem došlo v 

akutní fázi léčby (trvající max. 6 týdnů) ke zvýšení tělesné 

hmotnosti o 

≥7% u 17,4% 

pacientů. Dlouhodobá léčba olanzapinem (trvající max. 12 týdnů) 

pro prevenci recidivy u 

pacientů s bipolární poruchou byla doprovázena zvýšením tělesné hmotnosti o 

>7% u 39,9% 

pacientů. 

 
Pediatrická populace 

Olanzapin není indikován pro použití v léčbě dětí a dospívajících mladších 18 let. Ačkoli nebyly 

provedeny studie navržené pro porovnání dospívajících a dospělých pacientů, data z klinických 
hodnocení dospívajících byla srovnána s 

údaji získanými ze studií u dospělých. 

 

Následující tabulka shrnuje nežádoucí účinky hlášené s vyšší četností výskytu u dospívajících pacientů 

(ve věku 13-17 let) oproti dospělým pacientům, nebo nežádoucí účinky identifikované pouze 

průběhu krátkodobých klinických hodnocení u dospívajících pacientů. Klinicky významné zvýšení 

tělesné hmotnosti (≥ 7%) se zdá, že se ve srovnání s dospělou populací vyskytuje u dospívajících 

pacientů s vyšší frekvencí. Velikost váhového přírůstku a procento dospívajících, u kterých došlo ke 

klinicky významnému nárůstu tělesné hmotnosti, byly vyšší při dlouhodobém užívání (nejméně 24 
t

ýdnů) ve srovnání s krátkodobým užíváním. 

 

každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.  

Ohodnocení četnosti výskytu: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10). 
 
Poruchy metabolismu a výživy 

Velmi časté: Přibývání na váze

13

, zvýšené hladiny triglyceridů

14

, zvýšená chuť k jídlu. 

Časté: zvýšené hladiny cholesterolu

15

 

Poruchy nervového systému 

Velmi časté: Sedace (zahrnující: hypersomnie, lethargie, ospalost). 
Gastrointestinální poruchy 

Časté: Sucho v ústech 
Poru

chy jater a žlučových cest 

Velmi časté: Zvýšení hladiny jaterních aminotransferáz (ALT/AST; viz bod 4.4). 

Vícenásobná vyšetření  

Velmi časté: Snížené hodnoty celkového bilirubinu, zvýšení hodnoty GMT, zvýšení plazmatických 
hladin prolaktinu

16

 

13

 

Při krátkodobé léčbě (medián trvání 22 dnů) bylo zvýšení tělesné hmotnosti (kg) o ≥ 7% velmi časté 

(40,6%), zvýšení tělesné hmotnosti o ≥ 15% bylo časté (7,1%) a zvýšení o ≥ 25% bylo časté (2,5%). 

Při dlouhodobém užívání (nejméně 24 týdnů) došlo k nárůstu tělesné hmotnosti u 89,4% o ≥ 7%, u 

55,3% o ≥ 15% a u 29,1% o ≥ 25% oproti počáteční tělesné hmotnosti.  
  

14

 

Pozorováno pro normální počáteční hladiny nalačno (< 1,016 mmol/l), které vzrostly na vysoké (≥ 

1,467 mmol/l) a změny počátečních hladin triglyceridů nalačno z hraničních hodnot (≥ 1,016 mmol/l - 

< 1,467 mmol/l) na vysoké (≥ 1,467 mmol/l). 
 

15

 

Změny počátečních hodnot celkového cholesterolu nalačno, kdy došlo ke zvýšení  hladin z 

normálních (< 4,39 mmol/l) na vysoké (≥ 5,17 mmol/l), byly pozorovány často. Změny počátečních 

hodnot celkového cholesterolu nalačno z hraničních (≥ 4,39 - < 5,17 mmol/l) na vysoké (≥ 5,17 

mmol/l) byly velmi časté. 
 

16

Zvýšení plazmatické hladiny prolaktinu bylo hlášeno u 47,4% dospívajících pacientů. 

 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 

57 

pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 

aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích 

účinků uvedeného v Dodatku V. 
 
4.9 

Předávkování 

 

Známky a příznaky 

Mezi velmi časté příznaky (výskyt >10%) předávkování patří tachykardie, agitovanost/agresivita, 

dysartrie, různé extrapyramidové příznaky a nižší stupeň vědomí mezi sedací a komatem.  
 

Další zdravotně významné důsledky předávkování zahrnují delirium, křeče, koma, možný 
neuroleptický maligní s

yndrom, útlum dýchání, aspirace, hypertenzi nebo hypotenzi, srdeční arytmii 

(

<2% 

případů předávkování) a zástavu dýchání a srdeční činnosti. Smrtelné případy se vyskytly už po 

akutním předávkování dávkou 450 mg, ale rovněž bylo popsáno přežití po akutním předávkování 
dávkou 

přibližně 2 g perorálního olanzapinu. 

 

Léčba 
Proti olanzapinu neexistuje žádné specifické antidotum. 

Nedoporučuje se vyvolání zvracení. Mohou být indikovány jiné standardní postupy používané při 

léčbě předávkování (např. výplach žaludku, podání aktivního uhlí). Ukázalo se, že současné podání 
aktivního uhlí snižuje biologickou dostupnost olanzapinu po perorálním podání o 50-60%. 
 

Podle klinického stavu je potřebné zahájit symptomatickou léčbu a sledování vitálních funkcí, 

zahrnující léčbu hypotenze, cirkulačního kolapsu a podporu funkce dýchání. Nesmí být používán 
adrenalin, dopamin nebo jiná 

β sympatomimetika, protože stimulace β 

adrenergních receptorů může 

prohloubit hypotenzi. Sledování kardiovaskulárních parametrů je nezbytné kvůli diagnostice možných 

poruch srdečního rytmu. Pacient musí být až do zotavení pod stálým lékařským dohledem a musí být 
sledovány jeho vitální funkce.  
 
 
5. 

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 

 
5.1 

Farmakodynamické vlastnosti 

 
Farmakoterapeutická skupina: psycholeptika, diazepiny, oxazepiny thiazepiny a oxepiny, 
ATC kód: N05A H03 
 

Farmakodynamické účinky 
Olanzapin je antipsychotická, antimanická a náladu stabilizující látka, která vykazuje široké 

farmakologické působení na řadu receptorových systémů. 
 
V preklinických studiích vykazuje olanzapin širokou afinitu k 

řadě receptorů (Ki<100 nM) pro 

serotonin 5HT

2A/2C

, 5HT

3

, 5HT

6

, dopamin D

1, 

D

2

, D

3, 

D

4

, D

5

, cholinergní muskarinové receptory 

(M

1

-M

5

), 

α

1

 adrenergní a histaminové H

1

 

receptory.  Behaviorální studie na zvířatech prokázaly 

antagonistické působení olanzapinu na 5HT, dopaminové a cholinergní receptory konzistentní 

receptorovým profilem. Olanzapin vykazoval větší in vitro afinitu k serotoninovým 5HT

receptorům 

než k dopaminovým D

2

 a vyšší 5HT

2

 než D

2

 aktivitu na in vivo modelech. Elektrofyziologické studie 

ukázaly, že olanzapin selektivně snižuje aktivitu mezolimbických (A10) dopaminergních neuronů bez 

výraznějšího účinku na striatální (A9) dráhy ovládající motoriku. Olanzapin oslabuje podmíněnou 

vyhýbací odpověď v předpovědném textu antipsychotické aktivity v dávkách nižších než jsou ty, které 
vyvolávají katalepsii, t.j. v 

předpovědném testu motorických nežádoucích účinků. Na rozdíl od 

typických antipsychotik 

olanzapin zesilňuje odpověď v “anxiolytickém testu”.  

 
Ve studi

i pozitronové emisní tomografie (PET) účinku jednorázové dávky (10 mg) u zdravých 

dobrovolníků obsazoval olanzapin více 5HT

2A

 receptory než dopaminové D

2

 receptory Navíc 

zobrazovací studie 

jednofotonové emisní počítačové tomografie (SPECT) odhalila, že obsazenost 

D

2

 

receptorů u schizofrenních pacientů odpovídajících na olanzapin byla nižší než u pacientů 

58 

odpovídajících na jiná antipsychotika a risperidon, zatímco u 

pacientů odpovídajících na klozapin byla 

srovnatelná. 
 

Klinická účinnost 
Ve dvou ze dvou placebo kontrolovaných a 

dvou ze tří porovnávacích studií s aktivním 

komparátorems více než 2 900 schizofrenními pacienty s pozitivními i negativními symptomy 

vykazoval olanzapin statisticky významně větší zlepšení jak u negativních, tak i pozitivních 

symptomů. 
 

mezinárodní dvojitě zaslepené srovnávací studii zahrnující 1 481 pacientů se schizofrenií, 

shizoafektními a 

příbuznými chorobami s různými stupni přidružených depresivních symptomů 

(výchozí hodnota 16,6 na Montgomery-Asberg škále) prokázala analýza sk

óre změn nálady mezi 

výchozími a 

konečnými hodnotami statisticky významné zlepšení (p=0,001) ve prospěch 

olanzapinu (-6,0) oproti haloperidolu (-3,1). 
 

pacientů s manickou nebo smíšenou epizodou bipolární poruchy vykázal olanzapin ve snížení 

manických sy

mptomů za 3 týdny vyšší účinnost než placebo a valproát semisodium (divalproex). 

Olanzapin také vykázal srovnatelnou účinnost s haloperidolem ve smyslu podílu pacientů 
v symptomatické remisi mánie a deprese po 6 a 12 týdnech. Ve studii u 

pacientů léčených lithiem 

nebo valproátem minimálně 2 týdny vedlo přidání olanzapinu v dávce 10 mg (v kombinaci s lithiem 
nebo valproátem) k 

větší redukci symptomů mánie než léčba lithiem nebo valproátem v monoterapii 

za 6 

týdnů. 

 
Ve 12-

měsíční studii prevence recidivy u pacientů s manickou epizodou, kteří dosáhli remise při léčbě 

olanzapinem a byli poté randomizováni k 

užívání olanzapinu nebo placeba, prokázal olanzapin vůči 

placebu v primárním parametru recidivy bipolární poruchy statisticky významnou superioritu. 
Olanzapin také vykázal ve srovnání s placebem statisticky významnou výhodu v prevenci recidivy 
jak manie, tak deprese. 
 
Ve druhé 12-

měsíční studii prevence recidivy u pacientů s manickou epizodou, kteří dosáhli remise pi 

léčbě kombinací olanzapinu a lithia a byli poté randomizováni k užívání samotného olanzapinu nebo 
lithia, byl olanzapin v 

primárním parametru recidivy bipolární poruchy statisticky noninferiorní vůči 

lithiu (olanzapin 30,0%, lithium 38,3%; p=0,055). 
 
V 18-

měsíční studii s kombinační léčbou u pacientů s manickou nebo smíšenou epizodou, kteří byli 

stabilizováni při léčbě olanzapinem spolu se stabilizátorem nálady (lithium nebo valproát), nebyla 

dlouhodobá kombinační léčba olanzapinem spolu s lithiem nebo valproátem statisticky významně 

superiorní vůči léčbě samotným lithiem nebo valproátem v prodloužení doby do recidivy bipolární 
poruchy definované podle syndromových (diagnostických) kritérií. 
 
Pediatrická populace 
Kontrolovaná data 

u dospívajících (od 13 do 17 let věku) jsou omezena na krátkodobé studie u  

schizofrenie (6 týdnů) a mánie spojené s bipolární poruchou typu I (3 týdny), zahrnující méně než 200 

dospívajících. Olanzapin byl užíván ve flexibilní dávce od 2,5 mg při zahájení léčby až po 20 mg/den. 

V průběhu léčby olanzapinem došlo u dospívajících k signifikantně vyššímu nárůstu tělesné hmotnosti 

ve srovnání s dospělými. Velikost změn hladin na lačno celkovém cholesterolu, LDL cholesterolu, 

triglyceridů a prolaktinu (viz body 4.4 a 4.8) byla u dospívajících větší než u dospělých. Kontrolované 
úd

aje o přetrvávání účinku nebo o dlouhodobé bezpečnosti nejsou k dispozici a (viz body 4.4 a 4.8). 

Informace o dlouhodobé bezpečnosti jsou omezeny na nekontrolované údaje z nezaslepených studií. 
 
5.2 

Farmakokinetické vlastnosti 

 
Absorpce 
Olanzapin se po per

orálním podání dobře vstřebává a dosahuje maximální koncentrace v plazmě za 

5 až 8 

hodin. Vstřebávání není ovlivněno jídlem. Absolutní perorální biologická dostupnost vztažena 

k intravenóznímu podání nebyla stanovena. 
 

59 

Distribuce v organismu 

Při plazmatické koncentraci 7 až 1 000 ng/ml se olanzapin vázal přibližně z 93% na plazmatické 

bílkoviny. Olanzapin se váže především na albumin a kyselý α

1

-glykoprotein. 

 
Biotransformace 
Olanzapin je metabolizovaný v játrech cestou konjugace a oxidace. V cirkulaci se z 

metabolitů objeví 

hlavně 10-N-glukuronid, který neprostupuje hematoencefalickou bariérou. Cytochromy 
P450-CYP1A2 a P450-

CYP2D6 přispívají k tvorbě N-desmethyl a 2-hydroxymethyl metabolitů, 

vykazujících významně nižší in vivo farmakologickou aktivitu než olanzapin ve studiích na zvířatech. 

Převážná část farmakologické aktivity je způsobená původním olanzapinem.  
 
Eliminace z organismu 

Po perorálním podání se průměrný poločas vylučování olanzapinu u zdravých jedinců lišil podle věku 
a pohlaví.  
U zdravých st

arších jedinců (65 let a více) byl průměrný poločas vylučování prodloužený v porovnání 

se zdravými jedinci pod 65 let (51,8 h versus 33,8 h) a clearance byla snížena (17,5 versus 18,2 l/h). 
Farmakokinetická odchylka pozorovaná u 

starších jedinců je v mezích odchylek normálních jedinců. 

U 44 

schizofrenických pacientů starších 65 let nebyl při dávkách 5-20 mg/den pozorován zvláštní 

výskyt nežádoucích účinků. 
 

žen oproti mužům byl průměrný poločas vylučování poněkud prodloužen (36,7 versus 32,3 h) 

a clearance byla snížena (18,9 versus 27,3 

l/h). Přesto vykazuje olanzapin (5-20mg) srovnatelný 

bezpečnostní profil u žen (n=467) jako u mužů (n=869). 
 
Porucha funkce ledvin 

Renální insuficience u pacientů (creatininová clearance <10 ml/min) ve srovnání se zdravými 

nezpůsobovala významný rozdíl poločasu eliminace (37,7 versus 32,4 h) nebo clearance 
(21,2 versus 25,0 

l/h) Studie rovnováhy ukázala, že približně 57% radioaktivně značeného olanzapinu 

se objevilo v 

moči převážně jako metabolity. 

 

Kuřáci 

kuřáků s mírným poškozením jater byl průměrný poločas vylučování prodloužen 

(48,8 h versus 39,3h) a 

clearance snížena analogicky ke zdravým nekuřákům (18 l/h a 14,1 l/h). 

 

nekuřáků oproti kuřákům (ženy i muži) byl průměrný poločas vylučování prodloužen 

(38,6 v. 30,4 h) a clearance snížena (18,6 v. 27,7 l/h). 
 
Plazmatická clearance olanzapinu je nižší u starších než u 

mladších jedinců, u žen než u mužů 

a u 

nekuřáků oproti kuřákům. Závažnost vlivu věku, pohlaví a kouření na clearance a poločas 

vylučování olanzapinu je malý v porovnání s celkovou variabilitou mezi jednotlivci. 
 

Klinická studie nepopisuje žádné rozdíly farmakokinetických parametrů mezi bělochy, Japonci 

Číňany. 

 
Pediatrická populace 

Dospívající (od 13 do 17 let věku): Farmakokinetika olanzapinu je podobná u dospívajících i 

dospělých. V klinických hodnoceních byla u dospívajích průměrná expozice olanzapinu vyšší 

přibližně o 27%. Demografické rozdíly mezi dospívajícími a dospělými zahrnují nižší průměrnou 

tělesnou hmotnost a menší počet kuřáků mezi dospívajícími. Tyto faktory možná přispívají k vyšší 

průměrné expozici u dospívajích. 
 
5.3 

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku 

 
Akutní toxicita (po jednorázové dávce) 

Příznaky toxicity po perorálním podání hlodavcům obsahovaly silnou neuroleptickou složku: 

hypoaktivitu, kóma, třes, klonické křeče, slinění a zpomalení zvyšování hmotnosti. Střední letální 
dávka u 

myší byla přibližně 210 mg/kg a u potkanů 175 mg/kg. Psi tolerovali jednorázovou perorální 

60 

dávku 100 mg/kg s nulovou mortalitou. Mezi klini

cké příznaky patřil útlum, ataxie, třes, zrychlený 

pulz, dušnost, mióza a anorexie. U opic vyvolala jednorázová perorální dávka až do 100 mg/kg 

vyčerpanost a vyšší dávky částečné bezvědomí. 
 
Toxicita po opakovaném podávání 
Ve studiích, které trvaly u myší až 3 

měsíce a u potkanů a psů až 1 rok, se ukázaly jako hlavní účinky 

deprese 

CNS, anticholinergní účinky a hematologické poruchy. Na depresi CNS se vyvinula tolerance. 

Růstové parametry byly při vysokých dávkách sníženy. Reverzibilní účinky spojené se zvýšenou 
hladinou prolaktinu u 

potkanů zahrnovaly pokles hmotnosti ovárií a uteru, a morfologické změny 

vaginálního epitelu a prsní žlázy. 
 
Hematologická toxicita 

všech druhů byly pozorované účinky na hematologické ukazatele včetně na dávce závislého poklesu 

počtu leukocytů v krvi u myší a nespecifického poklesu leukocytů v krvi u potkanů. Navzdory tomu 

nebyl dokázaný hematotoxický účinek na kostní dřeň. U několika psů, kterým bylo podáváno 
8 až 10 mg/kg/den (celková expozice olamzapinu [AUC] je  12-15krát v

yšší než dostává člověk - 

12 mg), se vyvinula reverzibilní neutropenie, trombocytopenie nebo anémie. U 

psů s cytopenií nebyly 

pozorované žádné nepříznivé účinky na progenitorové a proliferující buňky kostní dřeně. 
 

Reprodukční toxicita 
Olanzapin nemá žádný 

teratogenní účinek. U potkaních samců sedace ovlivnila páření. Estrální cykly 

byly ovlivněné dávkou 1,1 mg/kg (což je 3-násobek maximální dávky pro člověka), a reprodukční 
parametry byly u 

potkanů ovlivněné dávkou 3 mg/kg (což je 9-násobek maximální dávky pro 

člověka). U potomstva potkanů, kterým byl podávaný olanzapin, bylo pozorované opoždění fetálního 
vývoje a 

přechodný pokles aktivity. 

 
Mutagenita 
Olanzapin se neukázal jako mutanogenní nebo klastogenní v 

žádném ze standardních testů, které 

zahrnovaly bakteriální testy mutagenity in vitro a in vivo testy u 

savců. 

 
Kancerogenita 
 

Na základě výsledků studií na myších a potkanech bylo zjištěno, že olanzapin není kancerogenní. 
 
 
6. 

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 

 
6.1 

Seznam pomocných látek 

 
Jádro tablety: 
Monohydrát laktosy 
Hypromelosa 
Krospovidon typu A 

Koloidní bezvodý oxid křemičitý 
Mikrokrystalická celulosa 
Magnesium-stearát 
 
Potah tablety: 
Hypromelosa 

Barevná směs bílá (polydextrosa, hypromelosa, glycerol triacetát, makrogol 8000, oxid titaničitý 
E171) 
 
6.2 

Inkompatibility 

 

Neuplatňuje se. 
 
6.3 

Doba použitelnosti 

61 

 
2 roky. 
 
6.4 

Zvláštní 

opatření pro uchovávání 

 

Uchovávejte při teplotě do 25°C. 

Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem. 
 
6.5 

Druh obalu a velikost balení 

 
OPA/Al/PVC-Al blistry v balení 7, 7 x 1, 28, 28 x 1, 30, 30 x 1, 35, 35 x 1, 50, 50 x 1, 56, 56 x 1, 60, 
70, 70 x 1, 98 nebo 98 x 1 

potahovaných tablet v papírové skládačce. 

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 
 
6.6 

Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku 

 
Žádné zvláštní požadavky. 
 
7. 

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 

 
Teva B.V., Swensweg 5, 2031GA Haarlem, 
Nizozemsko 
 
8. 

REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) 

 
EU/1/07/427/011 – Olanzapin Teva – 10 mg – potahované tablety – 7 

tablet v papírové skládačce. 

EU/1/07/427/083 – Olanzapin Teva – 10 mg – potahované tablety – 7 x 1 

tablet v papírové skládačce. 

EU/1/07/427/012 – Olanzapin Teva – 10 mg – potahované tablety – 28 

tablet v papírové skládačce. 

EU/1/07/427/084 – Olanzapin Teva – 10 mg – potahované tablety – 28 x 1 tablet v papírové 
skl

ádačce. 

EU/1/07/427/013 – Olanzapin Teva – 10 mg – potahované tablety – 30 

tablet v papírové skládačce. 

EU/1/07/427/085 – Olanzapin Teva – 10 mg – potahované tablety – 30 x 1 tablet v papírové 

skládačce. 
EU/1/07/427/041 – Olanzapin Teva – 10 mg – potahované tablety – 35 

tablet v papírové skládačce. 

EU/1/07/427/086 – Olanzapin Teva – 10 mg – potahované tablety – 35 x 1 tablet v papírové 

skládačce. 
EU/1/07/427/014 – Olanzapin Teva – 10 mg – potahované tablety – 50 

tablet v papírové skládačce. 

EU/1/07/427/087 – Olanzapin Teva – 10 mg – potahované tablety – 50 x 1 tablet v papírové 

skládačce. 
EU/1/07/427/015 – Olanzapin Teva – 10 mg – potahované tablety – 56 

tablet v papírové skládačce. 

EU/1/07/427/088 – Olanzapin Teva – 10 mg – potahované tablety – 56 x 1 tablet v papírové 

skládačce. 
EU/1/07/427/069 – Olanzapin Teva – 10 mg – potahované tablety – 60 

tablet v papírové skládačce. 

EU/1/07/427/051 – Olanzapin Teva – 10 mg – potahované tablety – 70 

tablet v papírové skládačce. 

EU/1/07/427/089 – Olanzapin Teva – 10 mg – potahované tablety – 70 x 1 tablet v papírové 

skládačce. 
EU/1/07/427/061 – Olanzapin Teva – 10 mg – potahované tablety – 98 

tablet v papírové skládačce. 

EU/1/07/427/090 – Olanzapin Teva – 10 mg – potahované tablety – 98 x 1 tablet v papírové 

skládačce. 
 
9. 

DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENIÍ REGISTRACE 

 
Datum první registrace: 12/12/2007 
Datum prvního prodloužení registrace: 12/12/2012 
 
10. 

DATUM REVIZE TEXTU 

 

62 

{MM/YYYY} 
 

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské 

agentury pro léčivé přípravky na adrese  http://www.ema.europa.eu 

63 

1. 

NÁZEV 

PŘÍPRAVKU 

 
Olanzapin Teva 15 mg potahované tablety 
 
 
2. 

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 

 
Jedna potahovaná tableta obsahuje 15 mg olanzapinum. 
 
Pomocné látky 

se známým účinkem: 

Jedna potahovaná tableta obsahuje 206,7 mg laktózy. 
 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. 

LÉKOVÁ FORMA 

 
Potahovaná tableta 
 

Světle modré, bikonvexní, oválné tablety s identifikačním kódem  “OL 15” na jedné straně. 
 
 
4. 

KLINICKÉ ÚDAJE 

 
4.1 

Terapeutické indikace 

 

Dospělí 

Olanzapin je indikován pro léčbu schizofrenie. 
 

Olanzapin je účinný při udržení klinického zlepšení během pokračující terapie u pacientů, kteří na 

začátku léčby odpověděli zlepšením. 
 
Olanzapin je indikován k 

léčbě středně těžkých až těžkých manických epizod.  

 

Olanzapin je indikovaný k prevenci recidivy u pacientů s bipolární poruchou, u kterých léčba manické 

epizody olanzapinem byla účinná (viz bod 5.1). 
 
4.2 

Dávkování a 

způsob podání 

 

Dospělí 

Schizofrenie: Doporučená počáteční dávka olanzapinu je 10 mg/den. 
 

Manická epizoda: Počáteční dávka je 15 mg v jedné denní dávce v monoterapii nebo 10 mg denně 
v kombinaci (viz bod 5.1). 
 

Prevence recidivy bipolární poruchy: Doporučená počáteční dávka je 10 mg/den. U pacientů, kteří byli 

manické epizodě léčeni olanzapinem, pokračujte pro prevenci rekurence v terapii stejnou dávkou. 

Pokud se objeví nová manická, smíšená nebo depresivní epizoda, léčba olanzapinem by měla 

pokračovat (s optimalizací dávky podle potřeby) s přídatnou terapií příznaků poruchy nálady podle 
klinické indikace. 
 

Během léčby schizofrenie, manických epizod a prevence recidivy bipolární poruchy může být denní 

dávkování následně přizpůsobeno na základě individuálního klinického stavu v rozmezí 5-20 mg/den. 

Zvýšení na vyšší než doporučenou počáteční dávku je vhodné jen po patřičném opětovném klinickém 

vyšetření a nemělo by se zpravidla objevit v intervalech kratších než 24 hodin. Olanzapin může být 
podáván bez ohledu na jídl

o, protože absorpce není ovlivňována potravou. Při vysazování olanzapinu 

by se mělo zvážit postupné snižování dávky. 

64 

Zvláštní populace 
 
Starší pacienti 

U pacientů starších 65 let není běžně nižší počáteční dávka (5 mg/den) nutná, ale měla by být 

odůvodněných případech zvážena (viz bod 4.4). 

 
Pacienti s poruchou funkce ledvin a/nebo jater 

Je vhodné zvážit nižší počáteční dávku (5 mg) u těchto pacientů. V případě středně závažného 
poškození jater (cirhóza, Child-Pugh class A nebo 

B) by počáteční dávka měla být 5 mg a zvyšována 

by měla být opatrně. 
 

Kuřáci 

Nekuřákům ve srovnání s kuřáky není obvykle třeba upravovat počáteční dávku a dávkové rozmezí. 

Metabolismus olanzapinu může být kouřením indukován. Doporučuje se klinické sledování, a 

případě potřeby  může být zváženo zvýšení dávky olanzapinu (viz bod 4.5). 

 

Při přítomnosti více než jednoho faktoru, který zpomaluje metabolizmus (ženské pohlaví, vyšší věk, 

nekuřák) by se mělo zvážit snížení počáteční dávky. Zvyšování dávek by mělo být obezřetné, i když je 
indikované.  
 
(Viz body 4.5 a 5.2) 
 
Pediatrická populace 

Podávání olanzapinu dětem a mladistvím ve věku do 18 let se vzhledem k nedostatečným údajům o 

bezpečnosti a účinnosti nedoporučuje. V krátkodobých studiích u adolescentních pacientů byly 
hlášeny vyšší 

hodnoty přibývání na váze a hladin lipidů a prolaktinu než ve studiích u dospělých (viz 

bod 4.4, 4.8, 5.1 a 5.2). 
 
4.3 

Kontraindikace 

 

Přecitlivělost na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku přípravku uvedenou v bodě 6.1. 
Pacienti se známým rizikem angulárního glaukomu. 
 
4.4 

Zvláštní upozornění a opatření pro použití 

 

Při antipsychotické léčbě může trvat několik dní až týdnů, než dojde ke zlepšení klinického stavu 

pacienta. Po tuto dobu by měl být pacient pod pečlivou kontrolou. 
 
Psychózy a poruchy chování souvisejících s demencí 
Olanzapin 

se nedoporučuje u pacientů s psychózou a/nebo poruchami chování souvisejícími s demencí 

z důvodu zvýšené incidence mortality a zvýšeného rizika cerebrovaskulárních příhod. V placebem 
kontrolovaných studiích (v trvání 6-

12 týdnů) u starších pacientů (průměrný věk 78 let) s psychózou a 

poruchami chování souvisejícími s demencí byla u pacientů léčených olanzapinem dvojnásobná 
incidence úmrtí ve srovnání s pacienty užívajícími placebo (3,5% vs. 1,5% resp.). Vyšší incidence 

úmrtí nesouvisela s dávkou olanzapinu (průměrná denní dávka 4,4 mg) nebo s délkou léčby. 

Rizikovými faktory, které se mohou podílet na zvýšené mortalitě u této skupiny pacientů, jsou věk nad 
65 let, dysfagie, sedace, malnutrice a dehydratace, plicní 

onemocnění (např. pneumonie, ev. i 

aspirací) nebo současné užívání benzodiazepinů. Vyšší incidence úmrtí u pacientů léčených 

olanzapinem ve srovnání s pacienty užívajícími placebo byla však na uvedených rizikových faktorech 
nezávislá. 
 
Ve stejných klini

ckých studiích byly hlášeny cerebrovaskulární nežádoucí příhody (např. iktus, 

tranzitorní ischemické ataky), včetně úmrtí. U pacientů léčených olanzapinem bylo zaznamenáno 

trojnásobné zvýšení výskytu cerebrovaskulárních nežádoucích příhod ve srovnání s placebem (1,3% 

vs. 0,4%, resp.). U všech pacientů léčených olanzapinem nebo placebem, u nichž se cerebrovaskulární 

příhoda vyskytla, byly přítomny rizikové faktory. K faktorům, které byly zjištěny jako rizikové u 

pacientů léčených olanzapinem, patřil věk nad 75 let a vaskulární a/nebo smíšená demence. Účinnost 

65 

olanzapinu v těchto studiích nebyla stanovena.  
 
Parkinsonova choroba 

Použití olanzapinu na léčbu psychózy související s podáváním dopaminového agonisty u pacientů 

Parkinsonovou chorobou se nedoporučuje. V klinických studiích bylo velmi často a s vyšší frekvencí 

než u placeba zaznamenáno zhoršení parkinsonské symptomatiky a halucinací (viz bod 4.8 Nežádoucí 

účinky) a olanzapin nebyl v léčení psychotických příznaků účinnější než placebo. V těchto studiích 

museli mít pacienti na začátku studie stabilní nejnižší účinnou dávku antiparkinsonika (dopaminový 
agonista). Toto antiparkinsonikum jim bylo podáváno ve stejné dávce po celou zbývající dobu studie. 

Počáteční dávka olanzapinu byla 2,5 mg/den a podle uvážení lékaře mohla být titrována do maximální 
dávky 15 mg/den. 
 
Neuroleptický maligní syndrom (NMS) 

NMS je potenciálně život ohrožující stav spojený s podáváním antipsychotik. Vzácné případy 

označené jako NMS byly rovněž hlášeny v souvislosti s olanzapinem. Klinické příznaky NMS jsou 
hyperpyrexie, svalová rigidita, alterovaná psychika a autonomní instabilita (nepravidelný pulz anebo 
tlak krve, tachykardie, pocení a 

arytmie). Další příznaky mohou zahrnovat zvýšenou hladinu 

kreatinfosfokinázy, myoglobinurii (rhabdomyolýzu) a akutní renální selhání. Pokud se u pacienta 

objeví příznaky podezřelé ze spojení s NMS nebo pokud se objeví nevysvětlitelně vysoká horečka i 

bez dalších klinických známek NMS, musí být všechna antipsychotika včetně olanzapinu vysazena. 
 
Hyperglykémie a diabetes 

Méně často byly hlášeny hyperglykémie a/nebo exacerbace diabetu, spojené příležitostně 

ketoacidózou nebo komatem, včetně několika fatálních případů (viz bod 4.8). V některých případech 

tomu předcházelo zvýšení tělesné hmotnosti, což mohlo být predispozičním faktorem. V souladu 

používanými pravidly antipsychotické léčby je doporučeno příslušné klinické monitorování, např. 

měření hladiny glukózy v krvi před začátkem léčby, 12 týdnů po zahájení podávání olanzapinu a 

následně vždy jednou ročně. U pacientů léčených jakýmikoliv antipsychotickými přípravky, včetně 

olanzapinu, by měly být sledovány známky a příznaky hyperglykémie (jako je polydipsie, polyurie, 
polyfagie a slabost) a pacienti s diabetem nebo s rizikovými faktory pro rozvoj di

abetu by měli být 

pravidelně monitorováni s ohledem na zhoršení kontroly hladiny glukózy. Pravidelně by měla být 

kontrolována tělesná hmotnost, např. před začátkem léčby, 4, 8 a 12 týdnů po záhájení podávání 

olanzapinu a následně vždy každé tři měsíce. 
 
Zm

ěny hladin lipidů 

V placebem kontrolovaných klinických studiích 

byly u pacientů léčených olanzapinem pozorovány 

nežádoucí změny hladin lipidů (viz bod 4.8). Změny lipidového profilu by měly být ošetřeny podle 

klinické potřeby, obzvláště u pacientů s dyslipidemií a u pacientů s rizikovými faktory pro rozvoj 

poruch lipidů. U pacientů léčených jakýmikoliv antipsychotickými přípravky, včetně olanzapinu, by v 
souladu s 

používanými pravidly antipsychotické léčby měly být pravidelně kontrolovány hladiny 

lipidů, např. před začátkem léčby, 12 týdnů po zahájení podávání olanzapinu a následně vždy každých 
5 let. 
 
Anticholinergní aktivita  

Ačkoliv byla in vitro prokázána anticholinergní aktivita, zkušenosti během klinických studií ukázaly 
nízkou incidenci souvisejících 

příhod. Protože klinické zkušenosti s podáváním olanzapinu u pacientů 

jiným souběžným onemocněním jsou omezené, doporučuje se zvýšená pozornost, pokud je 

olanzapin předepisován pacientům s hypertrofií prostaty, paralytickým ileem nebo podobnými stavy. 
 
Jaterní funkce 

Často, obzvlášť v počátcích léčby, bylo pozorováno přechodné asymptomatické zvýšení hladiny 
jaterních aminotransferáz, ALT a AST. U 

pacientů s vyšší hladinou ALT a/nebo AST se známkami a 

příznaky poškození jater, se sníženou funkcí jater v anamnéze a u pacientů léčených potenciálně 

hepatotoxickými přípravky je třeba opatrnosti a dalšího sledování. Je-li u pacientů diagnostikována 
hepatitida 

(včetně hepatocelulárního, cholestatického nebo kombinovaného poškození jater), je třeba 

léčbu olanzapinem ukončit. 
 

66 

Neutropenie 

Opatrnosti je třeba u pacientů s nižším počtem leukocytů a/nebo neutrofilů z jakýchkoliv příčin, u 

pacientů užívajících léky způsobující neutropenii, u pacientů s anamnézou polékového útlumu kostní 

dřeně nebo útlumem kostní dřeně způsobeným souběžným onemocněním, radiační terapií nebo 
chemoterapií, u 

pacientů s hypereozinofilií nebo s myeloproliferativní chorobou. Neutropenie byla 

běžně hlášena při současném podávání olanzapinu a valproátu (viz bod 4.8). 
 

Přerušení léčby 

Při náhlém přerušení léčby olanzapinem byly zřídka (≥ 0,01% a <0,1%) hlášeny akutní příznaky jako 

pocení, nespavost, třes, úzkost, nevolnost nebo zvracení.  
 
QT interval 

V klinických studiích bylo u pacientů léčených olanzapinem klinicky významné prodloužení QTc 
inte

rvalu (korekce QT podle Fridericii [QTcF] ≥500 millisekund [ms] kdykoliv po vstupním vyšetření 

u pacientů se vstupní hodnotou QTcF<500 ms) méně časté (0,1% až 1%) ,bez signifikantních rozdílů v 

průvodních srdečních příhodách ve srovnání s placebem. Přesto je třeba,zvýšené opatrnosti, je-li 

olanzapin předepisován s léky prodlužujícím QTc interval, obzvlášť u starších pacientů, u pacientů 
s vrozeným prodloužením QT 

intervalu, městnavým srdečním selháním, srdeční hypertrofií, 

hypokalémií nebo hypomagnesémií. 
 
Tromboembolismus 

Časová souvislost léčby olanzapinem a žilního tromboembolismu byla hlášena méně často (≥0,1% a 

<1%). Kauzální vztah mezi výskytem žilního tromboembolismu a léčbou olanzapinem nebyl stanoven. 

Avšak protože u pacientů se schizofrenií jsou často přítomny získané rizikové faktory žilního 
tromboembolismu, je nutné vzít v úvahu všechny možné rizikové faktory VTE (venous 

thromboembolism), např. imobilizaci pacientů, a vykonat preventivní opatření. 
 
Obecná CNS aktivita 
Vzhledem k 

primárnímu účinku olanzapinu na centrální nervovou soustavu je třeba opatrnosti při 

současném užívání s jinými centrálně působícími léky či alkoholem. Protože olanzapin působí in vitro 

jako dopaminový antagonista, může působit proti účinku přímých a nepřímých agonistů dopaminu. 
 

Křeče 

Olanzapin by měl být používán opatrně u pacientů s křečemi v anamnéze, anebo u těch, kteří mají pro 

křeče dispozice. U pacientů léčených olanzapinem byly křeče hlášeny méně často. Ve většině těchto 

případů byly hlášeny křeče v anamnéze či jiné rizikové faktory. 
 
Pozdní dyskineze 

ročních nebo kratších srovnávacích studiích byl olanzapin statisticky významně méně často spojen 

náhlou dyskinezí. Přesto riziko pozdní dyskineze při dlouhodobém užívání vzrůstá, a proto 

pacienta léčeného olanzapinem se symptomy pozdní dyskineze by se mělo zvážit snížení dávky 

anebo přerušení podávání. Tyto symptomy se mohou přechodně zhoršit nebo objevit po přerušení 

léčby. 
 
Posturální hypotenze 

klinických studiích byla zřídka u starších pacientů pozorována posturální hypotenze. U pacientů 

starších 65 

let je doporučeno pravidelně měřit krevní tlak. 

 

Náhlá srdeční smrt 

postmarketingovém sledování olanzapinu byly u pacientů léčených olanzapinem nahlášeny případy 

náhlé srdeční smrti. V retrospektivní observační kohortové studii bylo riziko předpokládané náhlé 

srdeční smrti u pacientů léčených olanzapinem přibližně dvojnásobné oproti pacientům, kteří neužívali 

antipsychotika.V této studii bylo riziko při užívání olanzapinu porovnatelné s rizikem užívání 
atypických antipsychotik spojených do jedné analýzy. 
 
Pediatrická populace 

Olanzapin není indikován pro použití v léčbě dětí a dospívajících. Klinická hodnocení provedená u 

67 

pacientů ve věkovém rozmezí 13-17 let ukázala různé nežádoucí účinky, včetně nárůstu tělesné 
hno

tnosti, změny metabolických parametrů a zvýšení hladiny prolaktinu. (viz body 4.8 a 5.1). 

 
Laktóza 

Potahované tablety přípravku Olanzapin Teva obsahují laktózu. Pacienti se vzácnými vrozenými 
poruchami tolerance galaktózy, Lappovým deficitem laktázy nebo špatnou absorpcí glukózy a 

galaktózy by tento přípravek neměli používat. 
 
4.5 

Interakce s 

jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce  

 

Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých. 
 

Možnosti ovlivnění účinku olanzapinu 
Vzhledem k tomu, že je olanzapin metabolizován izoenzymem CYP1A2, mohou látky, které 
specificky tento izoenzym indukují nebo inhibují, ovlivnit farmakokinetiku olanzapinu. 
 
Indukce CYP1A2 

Kouření a karbamazepin mohou indukovat metabolizmus olanzapinu, což může vést ke snížení 
koncen

trace olanzapinu. Bylo pozorováno zanedbatelné, případně jen mírné zvýšení clearance 

olanzapinu. I 

když je klinický dopad pravděpodobně minimální, doporučuje se klinické monitorování 

a v 

nezbytných případech je možné zvážit zvýšení dávek olanzapinu (viz bod 4.2).  

 
Inhibice CYP1A2 

Prokázalo se, že fluvoxamin, specifický inhibitor CYP1A2, významně zpomaluje metabolizmus 

olanzapinu. Průměrné zvýšení maximální koncentrace olanzapinu fluvoxaminem bylo 54% u žen 

nekuřaček a 77% u mužů kuřáků. Průměrné zvýšení plochy pod křivkou koncentrace léčiva (AUC) 
bylo 52% u žen a 108% u 

mužů. U pacientů užívajících fluvoxamin nebo jiný inhibitor CYP1A2, jako 

např. ciprofloxacin, je třeba uvážit snížení počáteční dávky olanzapinu. Při zahájení léčby inhibitorem 

CYP1A2 je třeba uvážit snížení dávek olanzapinu. 
 
Snížení biologické dostupnosti 
Aktivní uhlí snižuje biologickou dostupnost olanzapinu po perorálním podání o 50 až 60%, proto by se 

mělo užívat nejméně 2 hodiny před nebo po užití olanzapinu. 
 
Fluoxetin (inhibitor CYP2D

6), jednorázové dávky antacida (hliník, hořčík) nebo cimetidinu neměly 

významný vliv na farmakokinetiku olanzapinu.  
 

Možnosti ovlivnění účinku jiných léků olanzapinem 

Olanzapin může působit proti účinkům přímých a nepřímých agonistů dopaminu. 
 
Olanzapin in 

vitro neinhibuje hlavní izoenzymy CYP450 ( např. 1A2, 2D6, 2C9, 2C19, 3A4). 

Neočekávají se proto žádné zvláštní interakce, což dokazují i in vivo studie, které neprokázaly inhibici 

metabolizmu následujících léčivých látek: tricyklická antidepresiva (reprezentující převážně CYP2D6 
cestu metabolizace, warfarin (CYP2C9), theofylin (CYP1A2) nebo diazepam (CYP3A4 a 2C19). 
 

Olanzapin nevykazoval interakci se současně podáváným lithiem nebo biperidenem. 
 
Terapeutické monitorování plazmatických hladin valproátu n

eukázalo, že je při zahájení přídatné 

medikace olanzapinem nutná úprava dávkování. 
 
Obecná aktivita CNS 

Zvýšená opatrnost je zapotřebí u pacientů požívajících alkohol nebo užívajících léčivé přípravky 

působící tlumivě na CNS.  
 

Současné užívání olanzapinu a léčivých přípravků pro léčbu Parkinsonovy choroby a demence není 

doporučeno (viz bod 4.4).  
 

68 

QTc interval 

Zvýšená opatrnost je zapotřebí u pacientů užívajících současně olanzapin a léčivé přípravky, u kterých 
je známo, že prodlužují QTc interval (viz bod 4.4). 
 
4.6 

Fertilita, t

ěhotenství a kojení 

 

Těhotenství 

Neexistují žádné přiměřené a dobře vedené studie u gravidních žen. Pacientky by měly být poučené, 

aby lékaře informovali o graviditě anebo plánované graviditě během užívání olanzapinu. Avšak kvůli 
ne

dostatku zkušeností by olanzapin měl být v graviditě podávaný pouze tehdy, když jeho prospěšnost 

vyváží potenciální nebezpečí pro plod. 
 

U novorozenců, kteří byli vystaveni antipsychotikům (včetně olanzapinu) během třetího trimestru 

těhotenství, existuje riziko výskytu nežádoucích účinků zahrnujících extrapyramidové a/nebo 

abstinenční příznaky, které se mohou po porodu lišit v závažnosti a délce trvání. Byly hlášeny případy 

agitace, hypertonie, hypotonie, tremoru, somnolence, dechové tísně nebo potíží při kojení. 

Novorozenci proto musejí být pečlivě sledováni. 
 
Kojení 
Ve studii u 

kojících zdravých žen byl olanzapin vylučován do mateřského mléka. Průměrná expozice 

dítěte (mg/kg) v stacionárním stavu byla odhadnuta na 1,8% z dávky olanzapinu podaného matce 
(mg

/kg).Pacientky je třeba poučit, aby během užívání olanzapinu nekojily. 

 
Fertilita 

Účinky na fertilitu nejsou známy (viz bod 5.3 Preklinické informace). 
 
4.7 

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 

 

Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny.Jelikož olanzapin 

může způsobit ospalost a závratě, pacienti by měli být opatrní při obsluze strojů včetně řízení 
motorových vozidel. 
 
4.8 

Nežádoucí účinky 

 

Souhrn bezpečnostního profilu 
 

Dospělí 

Nejčastěji hlášenými (pozorované u ≥ 1% pacientů)  nežádoucími účinky spojenými s užíváním 
olanzapinu v klinických studiích byla ospalost, 

přibývání na váze, eozinofilie, zvýšené hladiny 

prolaktinu, cholesterolu, glukózy a triglyceridů (viz bod 4.4), glykosurie, zvýšená chuť k jídlu, 

závratě, akatizie, parkinsonismus, leukopenie, neutropenie (viz bod 4.4), dyskineze, ortostatická 

hypotenze, anticholinergní účinky, přechodné asymtpomatické zvýšení jaterních aminotransferáz (viz 
bod 4.4), vyrážka, asténie, únava

, horečka, artralgie, zvýšené hodnoty alkalické fosfatázy, vysoké 

hladiny gamma glutamyltransferázy, kyseliny močové a kreatinfosfokinázy a otok.  
 

Seznam nežádoucích účinků v tabulkovém formátu 
Následující tabulka podává seznam 

nežádoucích účinků a laboratorních nálezů pozorovaných ve 

spontánních hlášeních a v klinických hodnoceních. V 

každé skupině četností jsou nežádoucí účinky 

seřazeny podle klesající závažnosti. 

Ohodnocení četnosti výskytu: velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až 

< 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000) a není známo (z dostupných 

údajů nelze určit). 
 

69 

Velmi časté  Časté 

Méně časté 

Vzácné 

Není známo 

Poruchy krve a lymfatického systému 

 

 

Eozinofilie 
Leukopenie

10

 

Neutropenie

10

 

 

Thrombocytopenie

11

 

 

Poruchy imunitního systému 

 

 

 

Hypersenzitivita

11

 

 

 

Poruchy metabolismu a výživy 

 

Přibývání 
na váze

 1

 

Zvýšené hladiny 
cholesterolu

2,3

 

Zvýšené hladiny 
glukózy

Zvýšené hladiny 

triglyceridů

2,5

 

Glykosurie 

Zvýšená chuť k jídlu 

Vznik nebo 
exacerbace diabetu, 
spoj

ené příležitostně 

s ketoacidózou nebo 

komatem, včetně 

několika fatálních 

případů (viz bod 4.4)

 

11

 

Hypotermie

12

 

 

Poruchy nervového systému 

 

Ospalost 

Závratě 
Akatizie

6

 

Parkinsonismus

Dyskineze

6

 

Křeče, kdy ve 

většině případů byly 

hlášeny křeče 

anamnéze či jiné 

rizikové faktory pro 

vznik křečí

11

 

Dystonie (včetně 
okulogyrické krize)

 

11

 

Tardivní dyskineze

11

 

Amnézie

Dysartrie 
Syndrom neklidných 
nohou 

Neuroleptický 
maligní syndrom (viz 
bod 4.4)

 12

  

 

Příznaky z 
vysazení

7,12

 

 

Srdeční poruchy 
 

 

Bradykardie 
Prodloužení QT

intervalu (viz bod 
4.4) 

Ventrikulární 
tachykardie/fibrilace, 
náhlá smrt (viz bod 
4.4)

 11

 

 

Cévní poruchy 
 

 

Tromboembolismus 

(včetně pulmonární 
embolie a hluboké 
žilní trombózy) (viz 
bod 4.4) 

 

 

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy 

 

 

 

Epistaxe

9

 

 

 

Gastrointestinální poruchy 

 

 

Mírné přechodné 

anticholinergní účinky 

včetně obstipace 
a suché ústní sliznice 

Břišní distenze

9

 

Pankreatitida

11

 

 

Poruchy jater a žlučových cest 

 

 

Přechodné 
asymptomatické 
zvýšení hladiny 
jaterních 
aminotransferáz 
(ALT, 

AST) obzvlášť 

 

Hepatitida (včetně 
hepatocelulárního, 
cholestatického nebo 
kombinovaného 
poškození jater)

 11

 

 

70 

na počátku léčby (viz 
bod 4.4) 

Poruchy kůže a podkožní tkáně 

 

 

Vyrážka 

Fotosenzitivní reakce 
Alopecie 

 

Léková 
reakce s 
eozinofilií a 
systémovými 

příznaky 
(drug reaction 
with 
eosinophilia 
and systemic 
symptoms, 
DRESS) 

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně 

 

 

Artralgie

9

 

 

Rhabdomyolýza

11

 

 

Poruchy ledvin a močových cest 

 

 

 

Inkontinence moči, 

retence moči 

Opožděný začátek 

močení

11

 

 

 

Stavy spojené s těhotenstvím, šestinedělím a perinatálním obdobím 

 

 

 

 

 

Syndrom z 
vysazení u 

novorozenců 
(viz bod 4.6) 

Poruchy reprodukčního systému a prsu 

 

 

Erektilní dysfunkce u 

mužů 

Snižení libida u mužů 
i žen 

Amenorea 

Zvětšení prsou 
Galaktorea u žen 
Gynekomastie/ 

zvětšení prsou u 

mužů 

Priapismus

12

 

 

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace 

 

 

Astenie 
Únava 
Otok 

Horečka

10

 

 

 

 

Vyšetření 

 

Zvýšené 
plazmatické 
hladiny 
prolaktinu

8

 

Zvýšené hodnoty 
alkalické fosfatázy

10

 

Vysoká hladina 
kreatinfosfokinázy

11

 

Vysoká hladina 
gamma 
glutamyltransferázy

10

 

Vysoká hladina 

kyseliny močové

10

 

Zvýšené hodnoty 
celkového bilirubinu 

 

 

 

1

Klinicky významné zvýšení tělesné hmotnosti bylo pozorována napříč všemi základními kategoriemi 

dle BMI (Body Mass Index). Při krátkodobé léčbě (medián trvání 47 dnů) bylo zvýšení tělesné 

hmotnosti o ≥ 7% bylo velmi časté (22,2%), o ≥ 15% časté (4,2%) a o ≥ 25% bylo méně časté (0,8%),. 

Při dlouhodobém užívání (nejméně 48 týdnů) bylo u pacientů zvýšení tělesné hmotnosti o ≥ 7%, o ≥ 
15% a 

o ≥25% velmi časté (64,4%, 31,7% , resp. 12,3%). 

 

2

Průměrné zvýšení hodnot lipidů nalačno (celkový cholesterol, LDL cholesterol a triglyceridy) bylo 

71 

vyšší u pacientů bez prokázané poruchy regulace tuků na začátku léčby. 
 

3

Pozorováno pro normální počáteční hladiny nalačno (< 5,17 mmol/l), kdy došlo ke zvýšení hladin na 

vysoké (≥ 6,2 mmol/l). Změny počátečních hodnot celkového cholesterolu nalačno z hraničních (≥ 
5,17 - 

< 6,2 mmol/l) na vysoké (≥ 6,2 mmol/l) byly velmi časté. 

 

4