Oblíbené položky

Úvodní strana » Zdraví a léky » Léky na předpis » Léky na předpis na srdce a cévy » Léky na předpis na vysoký krevní tlak

KARVEA 300 MG 56X300MG Tablety - diskuze

Registrovaný léčivý přípravek Více o legislativě
Kód výrobku: 25195

Produkt nelze zakoupit online na českém trhu.

Podobné produkty od stejného výrobce

 
Podrobné informace
Příbalový leták
Recenze
Diskuze

Podrobné informace

Informace o produktu

Výrobce: SANOFI WINTHROP INDUSTRIE, TOURS
Kód výrobku: 25195
Kód EAN:
Kód SÚKL: 25809
Držitel rozhodnutí: SANOFI WINTHROP INDUSTRIE, TOURS
Karvea se užívá při léčení vysokého krevního tlaku (esenciální hypertenze) a k ochraně ledvin u hypertoniků s cukrovkou (diabetem) typu 2 s laboratorními známkami zhoršené funkce ledvin.

Příbalový leták

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

PŘÍLOHA I 

 

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 

 

 

 

1. 

NÁZEV PŘÍPRAVKU 

 

Karvea 75 mg tablety 

 

 

2. 

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 

 

Jedna tableta obsahuje irbesartanum 75 mg 

 

Pomocná látka se známým účinkem: 15,37 mg monohydrátu laktosy v 1 tabletě. 

 

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 

 

 

3. 

LÉKOVÁ FORMA 

 

Tableta. 

Bílá až téměř bílá, bikonvexní, oválná, na jedné straně se znakem srdce a na druhé straně s vyraženým 

číslem 2771. 

 

 

4. 

KLINICKÉ ÚDAJE 

 

4.1  Terapeutické indikace 

 

Přípravek Karvea je indikován k léčbě esenciální hypertenze u dospělých. 

Také je indikován k léčbě onemocnění ledvin u dospělých pacientů s hypertenzí a diabetes mellitus 2. 

typu jako součást antihypertenzního léčebného režimu (viz body 4.3, 4.4, 4.5 a 5.1). 

 

4.2  Dávkování a způsob podání 

 

Dávkování 

 

Obvyklá doporučená úvodní a udržovací dávka je 150 mg jednou denně, spolu s jídlem anebo bez 

něho. Karvea v dávce 150 mg jednou denně obvykle zaručí lepší 24-hodinovou kontrolu krevního 

tlaku než v dávce 75 mg. Je však možné uvážit zahájení léčby dávkou 75 mg, zejména u 

hemodialyzovaných pacientů a u pacientů starších než 75 let. 

 

Pacientům, u nichž nedostačuje dávka 150 mg jednou denně, je možné dávku přípravku Karvea zvýšit 

na 300 mg, anebo je možné přidat jiná antihypertenziva (viz body 4.3, 4.4, 4.5 a 5.1). Ukázalo se, že 

zejména přidání diuretika jako např. hydrochlorothiazidu má v kombinaci s přípravkem Karvea 

aditivní účinek (viz bod 4.5). 

 

U hypertenzních pacientů s diabetem typu 2 by měla být léčba zahájena dávkou 150 mg irbesartanu 

jednou denně a zvyšována až do 300 mg jednou denně, což je preferovaná udržovací dávka pro léčbu 

ledvinového onemocnění. 

Prospěšnost přípravku Karvea v léčbě poškození ledvin u hypertenzních pacientů s diabetem 2. typu 

byla prokázána ve studiích, kde byl irbesartan, dle potřeby, podáván spolu s jinými antihypertenzivy 

tak, aby bylo dosaženo požadovaných hodnot krevního tlaku (viz body 4.3, 4.4, 4.5 a 5.1). 

 

Zvláštní populace 

 

Porucha ledvin: u pacientů s porušenou renální funkcí není úprava dávkování nutná. U pacientů 

léčených dialýzou je třeba zvážit podávání nižších počátečních dávek (75 mg) (viz bod 4.4). 

 

Porucha jater: u pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou jater není třeba úprava dávkování. S 

podáním přípravku pacientům s těžkou poruchou jater nejsou klinické zkušenosti. 

 

 

 

 

Starší pacienti: u pacientů starších než 75 let je sice vhodné zvážit možnost zahájit terapii dávkou 

75 mg, úprava dávkování však u starších pacientů obvykle nebývá nutná. 

 

Pediatrická populace: bezpečnost a účinnost přípravku Karvea u dětí ve věku do 18 let nebyla 

stanovena. V současnosti dostupné údaje jsou popsány v bodě 4.8, 5.1 a 5.2, ale na jejich základě nelze 

doporučit dávkování u dětí. 

 

Způsob podání 

 

Perorální podání. 

 

4.3  Kontraindikace 

 

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 

Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz body 4.4 a 4.6). 

 

Současné užívání přípravku Karvea s přípravky obsahujícími aliskiren je kontraindikováno u pacientů 

s diabetes mellitus nebo s poruchou funkce ledvin (GFR < 60 ml/min/1,73 m

2

) (viz body 4.5 a 5.1) 

 

4.4  Zvláštní upozornění a opatření pro použití 

 

Hypovolemie: symptomatická hypotenze, zejména po první dávce, se může objevit u pacientů s 

hypovolemií příp. sodíkovou deplecí po energické terapii diuretiky, po dietě s omezením soli, po 

průjmech nebo zvracení. Tyto stavy by měly být upraveny před podáváním přípravku Karvea. 

 

Renovaskulární hypertenzeu pacientů s bilaterální stenózou renálních arterií, anebo se stenózou 

arterie u jediné funkční ledviny, je zvýšené riziko těžké hypotenze a renální insufiecience, jestliže jsou 

léčeni léčivými přípravky ovlivňujícími renin-angiotensin-aldosteronový systém. U přípravku Karvea 

tato situace sice není dokumentována; u antagonistů receptoru pro angiotensin-II je však třeba 

podobný účinek předpokládat. 

 

Porucha ledvin a transplantace ledvinpři použití přípravku Karvea u pacientů s poruchou renálních 

funkcí se doporučuje pravidelně monitorovat hladin draslíku a kreatininu v séru. S podáváním 

přípravku Karvea pacientům krátce po transplantaci ledvin nejsou zkušenosti. 

 

Hypertenzní pacienti s diabetem typu 2 a ledvinovým onemocněním: účinky irbesartanu na ledvinové 

poruchy a kardiovaskulární příhody nebyly u pacientů s pokročilým onemocněním ledvin ve všech 

skupinách v analýze prováděné během studie jednotné. Zejména se projevily jako méně příznivé u žen 

a jedinců, kteří nebyli bělošské rasy (viz bod 5.1). 

 

Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS): 

Bylo  prokázáno,  že  současné  užívání  inhibitorů  ACE,  blokátorů  receptorů  pro  angiotenzin  II  nebo 

aliskirenu  zvyšuje riziko  hypotenze,  hyperkalemie  a  snížení funkce  ledvin  (včetně  akutního  selhání 

ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů 

pro angiotenzin II nebo aliskirenu se proto nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1). 

Pokud je duální blokáda považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohledem 

specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku.  

Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být používány současně u pacientů s 

diabetickou nefropatií. 

 

Hyperkalemie: jako u jiných léčivých přípravků ovlivňujících renin-angiotensin-aldosteronový systém, 

se při léčbě přípravkem Karvea může objevit hyperkalemie, a to zejména při současné poruše ledvin, 

zjevné proteinurii způsobené diabetickým ledvinovým onemocněním a/nebo selhání srdce. U 

rizikových pacientů se doporučuje pečlivě monitorovat koncentrace draslíku v séru (viz bod 4.5). 

 

Lithium: kombinace lithia a přípravku Karvea se nedoporučuje (viz bod 4.5). 

 

 

 

 

Stenóza aortální a mitrální chlopně, obstrukční hypertrofická kardiomyopatie: u pacientů se stenózou 

aortální chlopně, dvojcípé chlopně anebo obstrukční hypertrofickou kardiomyopatií, je stejně jako při 

použití jiných vazodilatačních látek, nutná zvláštní opatrnost. 

 

Primární aldosteronismus: obecně vzato, pacienti s primárním aldosteronismem vnereagují na 

antihypertenziva působící inhibicí renin-angiotensinového systému. Podávání přípravku Karvea se 

proto nedoporučuje. 

 

Všeobecně: u pacientů, jejichž cévní tonus a renální funkce závisí převážně na aktivitě renin-

angiotensin-aldosteronového systému (např. u pacientů s těžkým městnavým srdečním selháním nebo 

u pacientů s renálním onemocněním včetně stenózy renální arterie), vedla léčba inhibitory 

angiontensin konvertujícího enzymu nebo s antagonisty angiontensin-II receptoru k akutní hypotenzi, 

azotemii, oligurii anebo vzácně k akutnímu selhání ledvin (viz bod 4.5). Tak jako po podání jiných 

antihypertenziv, by mohlo nadměrné snížení krevního tlaku u pacientů s ischemickou srdeční 

chorobou nebo ischemickým cévním onemocněním vyústit v infarkt myokardu nebo cévní mozkovou 

příhodu. 

Jak bylo pozorováno u inhibitorů angiontensin konvertujícího enzymu, irbesartan a jiní antagonisté 

angiotensinu jsou zřetelně méně účinní při snižování krevního tlaku u pacientů černé pleti než u ostatní 

populace patrně z důvodu vyššího výskytu nízkoreninové hypertenze (viz bod 5.1). 

 

Těhotenství: léčba pomocí antagonistů receptoru angiotenzinu II nesmí být během těhotenství 

zahájena. Pokud není pokračování v léčbě antagonisty receptoru angiotenzinu II považováno za 

nezbytné, pacientky plánující těhotenství musí být převedeny na jinou léčbu hypertenze, a to takovou, 

která má ověřený bezpečnostní profil, pokud jde o podávání v těhotenství. Jestliže je zjištěno 

těhotenství, léčba pomocí antagonistů receptoru angiotenzinu II musí být ihned ukončena, a pokud je 

to vhodné, je nutné zahájit jiný způsob léčby (viz body 4.3 a 4.6). 

 

Laktosatento léčivý přípravek obsahuje laktosu. Pacienti se vzácnou dědičnou intolerancí galaktosy, 

vrozeným nedostatkem laktázy nebo glukoso-galaktosovou malabsorpcí by tento léčivý přípravek 

neměli užívat. 

 

Pediatrická populaceirbesartan byl studován u dětské populace ve věku 6 až 16 let, avšak současná 

data nejsou dostačující na to, aby podpořila rozšíření použití u dětí, dokud nebudou k dispozici další 

data (viz body 4.8, 5.1 a 5.2). 

 

4.5  Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 

 

Diuretika a jiná antihypertenzivajiná antihypertenziva mohou zvyšovat hypotenzívní účinky 

irbersartanu; Karvea však již byl bezpečně podáván spolu s jinými antihypertenzivy, jako např. s beta-

blokátory, s dlouhodobě účinnými blokátory kalciových kanálů a s thiazidovými diuretiky. Předchozí 

léčení vysokými dávkami diuretik může způsobit hypovolemii a riziko hypotenze při zahájení terapie 

přípravkem Karvea (viz bod 4.4). 

 

Léčivé přípravky s aliskirenem nebo inhibitory ACE: Data z klinických studií ukázala, že duální 

blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS) pomocí kombinovaného užívání inhibitorů 

ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích 

účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) 

ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1). 

 

Doplňkové podávání draslíku a diuretika šetřící draslíkna základě zkušeností s podáváním jiných 

léčivých přípravků ovlivňujících renin-angiotensinový systém by mohlo současné podávání diuretik 

šetřících kalium, látek doplňujících přívod draslíku, solných náhražek obsahujících draslík anebo 

jiných léčivých přípravků, které mohou zvýšit hladiny draslíku v séru (např. heparin) vést k vzestupu 

sérového draslíku, a proto není tato kombinace doporučena (viz bod 4.4). 

 

 

 

 

Lithiumpřípady reverzibilního zvýšení koncentrací lithia v séru i toxicity lithia byly popsány při 

současném podávání lithia a inhibitorů enzymu konvertujícího angiotensin. Podobné účinky byly 

zatím velmi vzácně nahlášeny i u irbesartanu. Proto se tato kombinace nedoporučuje (viz bod 4.4). 

Pokud je prokázáno, že je kombinace nezbytná, je doporučeno pečlivě monitorovat hladiny lithia 

v séru. 

 

Nesteroidní protizánětlivé lékyjsou-li antagonisté angiotensinu II podávány společně s nesteroidními 

protizánětlivými přípravky (t.j. selektivními COX-2 inhibitory, kyselinou acetylsalicylovou 

(> 3 g/den) a neselektivními NSAID), antihypertenzní účinek může být oslaben. 

Stejně jako u ACE inhibitorů, současné podávání antagonistů angiotensinu II a NSAID, může 

zvyšovat riziko zhoršení renálních funkcí, včetně možného akutního selhání ledvin, a vést ke zvýšení 

hladiny draslíku v séru, zvláště u pacientů s již preexistující renální poruchou. Opatrnost vyžaduje 

podání kombinace zvláště u starších osob. Pacienti by měli být přiměřeně hydratováni a mělo by se 

zvážit sledování renálních funkcí při zahájení souběžné léčby i jeho následná periodicita. 

 

Další informace o interakcích irbesartanuv klinických studiích farmakokinetika irbesartanu není 

hydrochlorothiazidem ovlivněna. Irbesartan je převážně metabolizován CYP2C9 a v menším rozsahu 

glukuronidací. Nebyly pozorovány žádné významné farmakokinetické nebo farmakodynamické 

interakce byl-li irbesartan podáván současně s warfarinem, léčivým přípravkem metabolizovaným 

CYP2C9. Účinky induktorů CYP2C9, jako je rifampicin, na farmakokinetiku irbesartanu nebyly 

vyhodnoceny. Farmakokinetika digoxinu nebyla současným podáváním irbesartanu změněna. 

 

4.6  Fertilita, těhotenství a kojení 

 

Těhotenství: 

 

Podávání antagonistů receptoru angiotenzinu II se v prvním trimestru těhotenství nedoporučuje (viz 

bod 4.4). Podávání antagonistů receptoru angiotenzinu II během druhého a třetího trimestru 

těhotenství je kontraindikováno (viz body 4.3 a 4.4). 

 

Epidemiologické důkazy týkající se rizika teratogenity při podávání ACE inhibitorů během prvního 

trimestru těhotenství nebyly nezvratné; malý nárůst rizika však nelze vyloučit. I když neexistují žádné 

kontrolované epidemiologické údaje, pokud jde o riziko při podávání antagonistů receptoru 

angiotenzinu II (AIIRAs), pro tuto třídu léčiv může existovat riziko podobné. Pokud pokračování v 

léčbě AIIRAs není považováno za nezbytné, pacientky plánující těhotenství musí být převedeny na 

jinou léčbu vysokého krevního tlaku, a to takovou, která má ověřený bezpečností profil, pokud jde o 

podávání v těhotenství. Jestliže je diagnóza těhotenství stanovena, léčba pomocí AIIRAs musí být 

ihned ukončena, a pokud je to vhodné, je nutné zahájit jiný způsob léčby. 

 

Je známo, že expozice vůči AIIRAs během druhého a třetího trimestru vede u lidí k fetotoxicitě 

(pokles funkce ledvin, oligohydramnion, zpoždění osifikace lebky) a k novorozenecké toxicitě (selhání 

ledvin, hypotenze, hyperkalemie) (viz bod 5.3). 

Pokud by došlo k expozici vůči antagonistům receptoru angiotenzinu II od druhého trimestru 

těhotenství, doporučuje se sonografická kontrola funkce ledvin a lebky. 

Děti, jejichž matky užívaly antagonisty receptoru angiotenzinu II, musí být pečlivě sledovány, pokud 

jde o hypotenzi (viz body 4.3 a 4.4). 

 

Kojení: 

 

Protože nejsou k dispozici žádné údaje ohledně užívání přípravku Karvea během kojení, Karvea se 

nedoporučuje, je vhodnější zvolit jinou léčbu s lepším bezpečnostním profilem během kojení, 

obzvláště během kojení novorozence nebo předčasně narozeného dítěte. 

 

Není známo, zda se irbesartan nebo jeho metabolity u lidí vylučují do mateřského mléka. 

Dostupná farmakodynamická/toxikologická data u potkanů prokázala sekreci irbesartanu nebo jeho 

metabolitů do mléka (podrobnější informace viz bod 5.3). 

 

 

 

 

Fertilita 

 

Irbesartan neměl žádný vliv na fertilitu léčených potkanů a jejich potomky až do takových dávek, 

které vyvolávaly první příznaky parentální toxicity (viz bod 5.3). 

 

4.7  Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 

 

Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. Na základě 

farmakodynamických vlastností látky však není pravděpodobné, že by irbesartan tuto schopnost 

ovlivnil. Při řízení motorových vozidel a obsluze strojů je třeba vzít v úvahu, že v průběhu terapie se 

mohou objevit závratě a únava. 

 

4.8  Nežádoucí účinky 

 

V placebem kontrolovaných studiích u pacientů s hypertenzí se celkový výskyt nežádoucích účinků 

nelišil ve skupině s irbesartanem (56,2%) a ve skupině s placebem (56,5%). Ukončení léčby v 

důsledku jakéhokoliv klinického nebo laboratorního nežádoucího účinku bylo méně časté ve skupině 

pacientů léčených irbesartanem (3,3%) než u pacientů léčených placebem (4,5%). Výskyt nežádoucích 

účinků nebyl závislý na dávce (v doporučeném dávkovacím rozmezí), pohlaví, věku, rase nebo trvání 

léčby. 

 

U diabetických pacientů s hypertenzí s mikroalbuminurií a normálními renálními funkcemi byly 

ortostatické závratě a ortostatická hypertenze hlášeny u 0,5% těchto pacientů (tj.méně časté), což bylo 

častěji než v placebové skupině. 

 

Následující tabulka udává nežádoucí účinky, které byly hlášeny v placebem kontrolovaných 

klinických studiích, v nichž bylo 1 965 pacientů s hypertenzí léčeno irbesartanem. Výrazy označené 

hvězdičkou (*) se vztahují k nežádoucím účinkům, které byly navíc hlášeny u > 2% diabetických 

hypertenzních pacientů, s chronickou renální nedostatečností a se zjevnou proteinurií, a hlášených 

častěji než u placeba.  

 

Frekvence nežádoucích účinků uvedených níže je definována následovně: 

velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10 000 

až < 1/1 000); velmi vzácné (< 1/10 000). V každé skupině četnosti jsou nežádoucí účinky seřazeny 

podle klesající závažnosti. 

 

Také jsou zde uvedeny nežádoucí účinky dodatečně hlášené z postmarketingového sledování. Tyto 

nežádoucí účinky vycházejí ze spontánních hlášení: 

 

Poruchy krve a lymfatického systému 

Není známo:  

trombocytopenie. 

 

Poruchy imunitního systému: 

Není známo: 

hypersenzitivní reakce jako je vyrážka, kopřivka, angioedém. 

 

Poruchy metabolismu a výživy: 

Není známo: 

hyperkalemie 

 

Poruchy nervového systému:  

Časté:  

 

závratě, ortostatické závratě* 

Není známo: 

vertigo, bolesti hlavy 

 

Poruchy ucha a labyrintu: 

Není známo: 

tinitus 

 

Srdeční poruchy: 

Méně časté: 

tachykardie 

 

 

 

 

Cévní poruchy: 

Časté: 

ortostatická hypotenze* 

Méně časté: 

návaly horka 

 

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy: 

Méně časté: 

kašel 

 

Gastrointestinální poruchy: 

Časté: 

nausea/zvracení 

Méně časté: 

průjem, dyspepsie/pyróza 

Není známo: 

poruchy chuti 

 

Poruchy jater a žlučových cest: 

Méně časté:  

žloutenka 

Není známo: 

hepatitida, abnormální jaterní funkce 

 

Poruchy kůže a podkožní tkáně: 

Není známo: 

leukocytoklastická vaskulitida 

 

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně 

Časté: 

muskuloskeletální bolest* 

Není známo: 

bolesti kloubů a svalů (v některých případech spojené se zvýšenými hladinami 

kreatinkinasy v plazmě), svalové křeče 

 

Poruchy ledvin a močových cest: 

Není známo: 

snížená funkce ledvin včetně případů renálního selhání u rizikových pacientů (viz 

bod 4.4) 

 

Poruchy reprodukčního systému a prsu: 

Méně časté: 

sexuální dysfunkce 

 

Celkové poruchy a lokální reakce v místě aplikace: 

Časté: 

únava 

Méně časté: 

bolest na hrudi 

 

Vyšetření: 

Velmi časté: 

Hyperkalemie* se objevila mnohem častěji u diabetických pacientů léčených 

irbesartanem než u pacientů léčených placebem. U diabetických pacientů 

s hypertenzí, s mikroalbuminurií a normální funkcí ledvin se hyperkalemie 

(≥ 5,5 mE/l) objevila u 29,4% pacientů ve skupině s 300 mg irbesartanu a u 22% 

pacientů ve skupině s placebem. U diabetických pacientů s hypertenzí, 

s chronickou renální insuficiencí a zjevnou proteinurií, se objevila hyperkalemie 

(≥ 5,5 mE/l) u 46,3% pacientů ve skupině s irbesartanem a u 26,3% pacientů ve 

skupině s placebem.  

Časté: 

U subjektů léčených irbesartanem byl často (1,7%) pozorován signifikantní vzestup 

plazmatické kreatinkinázy. V žádném případě toto zvýšení nebylo spojeno se 

zjistitelnými klinickými muskuloskeletálními příhodami. 

Pokles hemoglobinu, který nebyl klinicky významný, byl pozorován u 1,7% 

pacientů s hypertenzí a pokročilým diabetickým ledvinným onemocněním léčených 

irbesartanem. 

 

Pediatrická populace 

V randomizované studii s 318 dětmi a mladistvými s hypertenzí ve věku 6 až 16 let se během 3týdenní 

dvojitě slepé fáze vyskytly tyto nežádoucí účinky: bolesti hlavy (7,9%), hypotenze (2,2%), závratě 

(1,9%) a kašel (0,9%).V 26týdenním otevřeném období této studie nejčastěji zaznamenané 

 

 

 

abnormality laboratorních vyšetření byly vzestup kreatininu (6,5% ) a zvýšené hodnoty CK u 2% 

dětských příjemců. 

 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 

pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 

aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích 

účinků uvedeného v 

Dodatku V

. 

 

4.9  Předávkování 

 

U dospělých osob, které dostávaly irbesartan v dávkách až 900 mg denně po 8 týdnů, se neobjevily 

toxické příznaky. Jako nejpravděpodobnější projev předávkování lze očekávat hypotenzi a tachykardii; 

také by se mohla objevit bradykardie z předávkování. O terapii předávkování přípravkem Karveau 

nejsou dostupné specifické informace. Pacienta je třeba pečlivě monitorovat a léčení musí být 

symptomatické a podpůrné. Navrhovaná opatření jsou vyvolání zvracení a/nebo laváž žaludku. Při 

léčbě předávkování může být užitečné podání aktivního uhlí. Hemodialýzou se irbesartan neodstraní. 

 

 

5. 

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 

 

5.1  Farmakodynamické vlastnosti 

 

Farmakoterapeutická skupina: antagonisté angiotensinu-II, samotní. 

ATC kód: C09CA04. 

 

Mechanismus působení: Irbesartan je silně působící, perorálně účinný, selektivní antagonista receptoru 

pro angiotensin-II (receptor typu AT

1

). Předpokládá se, že blokuje veškeré účinky angiotensinu-II 

zprostředkované AT

1

 receptorem, a to bez zřetele ke zdroji anebo způsobu syntézy angiotensinu-II. 

Selektivní antagonické ovlivnění angiotensin-II (AT

1

) receptorů vede ke zvýšení hladin plazmatického 

reninu a angiotensinu-II a ke snížení koncentrace aldosteronu v plazmě. Samotným irbesartanem v 

doporučených dávkách nejsou hladiny draslíku v séru významně ovlivněny. Irbesartan neinhibuje 

ACE (kininázu-II), enzym vytvářející angiotensin-II a také degradující bradykinin na neaktivní 

metabolity. Irbesartan nevyžaduje metabolickou aktivaci, aby byl účinný. 

 

Klinická účinnost

 

Hypertenze 

Irbesartan snižuje krevní tlak, srdeční frekvenci mění minimálně. Při podávání jednou denně je snížení 

krevního tlaku závislé na dávce a má tendenci vytvářet plató při dávkách vyšších než 300 mg. Dávky 

150-300 mg jednou denně snižují krevní tlak vleže nabo vsedě v nejnižším bodě účinku (tj. za 

24 hodiny po podání) průměrně o 8-13/5-8 mm Hg (systolický/diastolický) více než placebo. 

Nejvýraznějšího snížení krevního tlaku je dosaženo do 3-6 hodin po podání a hypotenzní účinek se 

udržuje nejméně 24 hodiny. Ještě za 24 hodin po podání doporučovaných dávek dosahoval pokles 

tlaku krve 60-70% maximálního poklesu diastolického a systolického tlaku. Dávka 150 mg podávaná 

jednou denně vedla k podobným minimálním a průměrným 24-hodinovým změnám krevního tlaku 

jako stejná celková dávka rozdělená do dvou jednotlivých denních dávek. 

Hypotenzní účinek přípravku Karvea je patrný do 1-2 týdnů, maximální efekt se objevuje 4-6 týdnů po 

zahájení terapie. Antihypertenzní účinek se udržuje v průběhu dlouhodobé léčby. Po ukončení terapie 

se krevní tlak postupně vrací k původním hodnotám. Rebound-hypertenze nebyla pozorována. 

Hypotenzní účinky irbesartanu a thiazidových diuretik jsou additivní. U pacientů, u nichž irbesartan 

sám krevní tlak dostatečně nesnižuje, vyvolá přidání malé dávky hydrochlorothiazidu (12,5 mg) 

jednou denně další snížení krevního tlaku; to v období minima účinku dosahuje ve srovnání s 

placebem 7-10/3-6 mmHg (systolický/diastolický). 

Účinnost přípravku Karvea není ovlivněna věkem ani pohlavím. Hypertonici černé pleti reagují na 

monoterapii irbesartanem zřetelně slaběji, tak jak je tomu i u ostatních léčivých přípravků 

ovlivňujících renin-angiotensinový systém. Jestliže se irbesartan podává společně s malou dávkou 

 

 

 

hydrochlothiazidu (např. 12,5 mg denně), blíží se reakce černých hypertoniků reakci pacientů bílé 

pleti. 

Irbesartan nemá klinicky významný účinek na hladinu kyseliny močové v séru anebo na vylučování 

kyseliny močové močí. 

 

Pediatrická populace 

Snížení krevního tlaku s cílovými titrovanými dávkami irbesartanu 0,5 mg/kg (nízká), 1,5 mg/kg 

(střední) a 4,5 mg/kg (vysoká) bylo hodnoceno u 318 dětí a mladistvých ve věku 6 až 16 let 

s hypertenzí nebo s rizikem (diabetici, hypertenze v rodinné anamnéze) během 3týdenního období. Po 

třech týdnech průměrné snížení od výchozích hodnot u primární proměnné účinnosti – hodnoty 

systolického tlaku vsedě (SeSBP), měřené v nejnižším bodě účinku (na konci dávkovacího intervalu -

trough) - bylo 11,7 mmHg (nízká dávka), 9,3 mmHg (střední dávka) a 13,2 mmHg (vysoká dávka). 

Rozdíl mezi těmito dávkami nebyl signifikantní. Korigované průměrné změny hodnoty diastolického 

krevního tlaku v sedě (SeDBP), měřené v nejnižším bodě účinku (na konci dávkovacího intervalu - 

trough) byly tyto: 3,8 mmHg (nízká dávka), 3,2 mmHg (střední dávka), 5,6 mmHg (vysoká dávka). V 

průběhu dalších dvou týdnů, kdy pacienti byli re-randomizováni buď do skupiny s léčivým 

přípravkem nebo do skupiny s placebem, u pacientů na placebu došlo u ke zvýšení SeSBP o 

2,4 mmHg a SeDBP o 2,0 mmHg ve srovnání se změnami +0,1, resp. -0,3 mmHg u pacientů na všech 

dávkách irbesartanu (viz bod 4.2). 

 

Hypertenze a diabetes typu 2 s renálním onemocněním 

Studie "Irbesartan Diabetic Nephropathy Trial (IDNT)" ukazuje, že irbesartan zpomaluje progresi 

renálního onemocnění u pacientů s chronickou renální nedostatečností a zjevnou proteinurií. IDNT 

byla dvojitě slepá, kontrolovaná studie srovnávající morbiditu a mortalitu u nemocných léčených 

přípravkem Karvea, amlodipinem a placebem. U 1715 pacientů s hypertenzí a diabetem typu 2, 

proteinurií ≥ 900 mg/den a s hladinou kreatininu v séru mezi 1,0 - 3,0 mg/dl byl hodnocen dlouhodobý 

účinek (průměrně 2,6 roku) přípravku Karvea na vývoj renálního onemocnění a na mortalitu ze všech 

příčin. Pacientům byly titrovány dávky od 75 mg do udržovací dávky 300 mg přípravku Karvea, od 

2,5 mg do 10 mg amlodipinu nebo placebo dle snášenlivosti. Pacienti ve všech léčebných skupinách 

obvykle dostávali mezi 2 a 4 antihypertenzivy (např. diuretika, betablokátory, alfablokátory) 

k dosažení předdefinovaného cílového krevního tlaku ≤ 135/85 mmHg nebo snížení systolického tlaku 

o 10 mmHg, pokud výchozí tlak byl > 160 mmHg. Šedesát procent (60%) pacientů ve skupině placeba 

dosáhlo tohoto cílového krevního tlaku, v irbesartanové skupině to bylo 76% a ve skupině 

s amlodipinem 78%. Irbesartan významně snížil relativní riziko dosažení základního kombinovaného 

cílového parametru, kterým bylo zdvojnásobení sérové hladiny kreatininu, konečná fáze renálního 

onemocnění (ESRD) nebo úmrtí z jakékoliv příčiny. Přibližně 33% pacientů ve skupině léčené 

irbesartanem dosáhlo primárního kombinovaného cílového parametru týkajícího se renálních funkcí ve 

srovnání s 39% pacientů ve skupině s placebem a se 41% pacientů užívajících amlodipin [20% snížení 

relativního rizika proti placebu (p = 0,024) a 23% snížení relativního rizika ve srovnání s amlodipinem 

(p = 0,006)]. Při analýze jednotlivých komponentů

 

primárního cílového parametru nebyl pozorován 

žádný vliv na celkovou mortalitu, zatímco byl zjištěn pozitivní trend ve snížení ESRD a významné 

snížení zdvojnásobení sérových koncentrací kreatininu. 

 

Byla provedena analýza účinku v podskupinách vytvořených podle pohlaví, rasy, věku, trvání diabetu, 

vstupního krevního tlaku, hladiny kreatininu v séru a albuminurie. U žen a černochů, kteří 

reprezentovali 32%, resp. 26% celkové populace ve studii, nebyl prospěch pro ledviny průkazný, 

ačkoli interval spolehlivosti to nevylučuje. Pro sekundární cílový bod fatálních a nefatálních 

kardiovaskulárních příhod nebyl v rámci celé populace rozdíl mezi dále uvedenými třemi skupinami, 

ačkoli byl vidět zvýšený výskyt nefatálního IM u žen a snížený výskyt nefatálního IM u mužů 

v irbesartanové skupině proti režimu založeném na placebu. Byl pozorován zvýšený výskyt 

nefatálního IM a CMP u žen v irbesartanovém režimu ve srovnání s režimem založeném na 

amlodipinu, zatímco hospitalizace kvůli srdečnímu selhání byla snížena v celé sledované populaci. 

Nicméně, pro tyto nálezy u žen nebylo nalezeno žádné definitivní vysvětlení. 

 

Studie "Effects of Irbesartan on Microalbuminuria in Hypertensive Patients with Type 2 Diabets 

Mellitus (IRMA 2)" ukazuje, že 300 mg irbesartanu zpomaluje vznik zjevné proteinurie u pacientů 

s mikroalbuminurií. IRMA 2 byla placebem kontrolovaná dvojitě slepá studie morbidity na 590 

 

 

 

10 

pacientech s diabetem typu 2, mikroalbuminurií (30-300 mg/den) a normální funkcí ledvin (hladina 

kreatininu v séru ≤ 1,5 mg/dl u mužů a < 1,1 mg/dl u žen). Studie sledovala dlouhodobé účinky 

(2 roky) přípravku Karvea na rozvoj klinické (zjevné) proteinurie (rychlost vylučování albuminu močí 

(UAER) > 300 mg/den a zvýšení UAER o minimálně 30% ve srovnání s výchozí hodnotou). 

Předdefinovaný cílový krevní tlak byl ≤ 135/85 mmHg. Aby bylo dosaženo cílového krevního tlaku, 

byla dle potřeby přidána další antihypertenziva (vyjma ACE inhibitorů, antagonistů receptorů pro 

angiotensin II a dihydropyridinových vápníkových blokátorů). Zatímco podobného krevního tlaku 

bylo dosaženo ve všech léčených skupinách, méně subjektů ve skupině s 300 mg irbesartanu (5,2%) 

než s placebem (14,9%) nebo se 150 mg irbesartanu (9,7%) dosáhlo cílového parametru, kterým byla 

zjevná proteinurie, čímž bylo prokázáno, že podávání vyšších dávek snižuje relativní riziko o 70%, ve 

srovnání s placebem (p = 0,0004). Doprovodné zlepšení rychlosti glomerulární filtrace (GFR) nebylo 

během prvních tří měsíců léčby pozorováno. Zpomalení progrese onemocnění ke klinické proteinurii 

bylo evidentní již za tři měsíce a pokračovalo celé 2 roky. Regrese k normoalbuminurii (< 30 mg/den) 

byla častější ve skupině s 300 mg přípravku Karvea (34%) než ve skupině s placebem (21%). 

 

Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)  

Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET (ONgoing Telmisartan 

Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint Trial) a VA NEPHRON-D (The Veterans 

Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem 

receptorů pro angiotenzin II. 

Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo 

cerebrovaskulárního onemocnění nebo u pacientů s diabetes mellitus 2. typu se známkami poškození 

cílových orgánů. Studie VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a 

diabetickou nefropatií. 

V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární 

ukazatele a na mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie, 

akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností 

jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II. 

Inhibitory ACE ia blokátory receptorů pro angiotensin II. proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií 

užívat současně. 

Studie ALTITUDE (Aliskiren Trial in Type 2 Diabetes Using Cardiovascular and Renal Disease 

Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem 

ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a chronickým 

onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo obojím. Studie byla předčasně ukončena 

z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní mozková příhoda 

byly numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a zároveň nežádoucí 

účinky a sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalemie, hypotenze a renální dysfunkce) byly 

častěji hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině. 

 

5.2  Farmakokinetické vlastnosti 

 

Po perorálním podání se irbesartan dobře absorbuje: při sledování absolutní biologické dostupnosti 

byly zjištěny hodnoty přibližně 60-80%. Současný příjem potravy biologickou dostupnost irbesartanu 

významně neovlivňuje. Vazba na plazmatické bílkoviny je přibližně 96%, vazba na buněčné složky 

krve je zanedbatelná. Distribuční objem je 53 - 93 litry. Po perorálním nebo intravenózním podání 

14

irbesartanu se 80-85% radioaktivity v cirkulující plazmě dá přisoudit nezměněnému irbesartanu. 

Irbesartan se metabolizuje v játrech konjugací na glukuronid a oxidací. Hlavní metabolit v krevním 

oběhu je glukuronid irbesartanu (přibližně 6%). Studie in vitro ukazují, že irbesartan se primárně 

oxiduje cytochromem P450, a to enzymem CYP2C9; izoenzym CYP3A4 má zanedbatelný význam. 

 

Irbesartan má lineární farmakokinetiku závislou na dávce, a to v dávkovém rozmezí od 10 do 600 mg. 

Ukázalo se, že po dávkách vyšších než 600 mg (dvojnásobku nejvyšší doporučované dávky) je zvýšení 

absorpce po perorálním podání již menší, než by bylo úměrné dávce; mechanismus tohoto jevu není 

znám. Maximální koncentrace v plazmě je dosaženo za 1,5-2 hodiny po perorálním podání. Celková 

clearance a renální clearance jsou 157-176 resp. 3-3,5 ml/min. Terminální eliminační poločas 

irbesartanu je 11-15 hodin. Rovnovážných koncentrací v plazmě je dosaženo do 3 dnů po zahájení 

terapie při dávkování jednou denně. Při opakovaném podávání jednou denně lze zjistit omezenou 

 

 

 

11 

kumulaci irbesartanu v plazmě (< 20%). V jedné studii byly u hypertoniček zjištěny o něco vyšší 

plazmatické koncentrace irbesartanu než u hypertoniků. Rozdíly v poločase nebo kumulaci irbesartanu 

však nalezeny nebyly. Dávkování pro ženy není třeba upravovat. Hodnoty AUC a C

max

 irbesartanu 

byly také o něco vyšší u starších osob (≥ 65 let) než u osob mladších (18-40 let). Terminální 

eliminační poločas se však signifikantně nelišil. U starších pacientů není třeba dávkování upravovat. 

 

Irbesartan a jeho metabolity se eliminují jednak žlučí, jednak ledvinami. Po perorálním anebo 

intravenózním podání 

14

C irbesartanu lze asi 20% radioaktivity nalézt v moči, zbytek ve stolici. Méně 

než 2% dávky se vyloučí močí jako nezměněný irbesartan. 

 

Pediatrická populace 

Farmakokinetika irbesartanu byla hodnocena u 23 dětí s hypertenzí po podání jedné a opakovaných 

denních dávek irbesartanu (2 mg/kg) až do maximální denní dávky 150 mg po dobu 4 týdnů. U 21 

z těchto 23 dětí bylo možno srovnat farmakokinetiku s dospělými (dvanáct dětí bylo starších než 12 

let, devět dětí mělo mezi 6 až 12 lety). Výsledky ukázaly, že hodnoty C

max, 

 AUC a clearance byly 

srovnatelné s výsledky pozorovanými u dospělých pacientů, kteří dostávali 150 mg irbesartanu denně. 

Po opakovaném dávkování jednou denně byla pozorována omezená akumulace irbesartanu v plazmě 

(18%). 

 

Porucha funkce ledvin: u pacientů s poruchou funkce ledvin anebo u hemodialyzovaných pacientů 

nejsou farmakokinetické parametry irbesartanu významně změněny. Irbesartan se hemodialýzou 

neodstraní. 

 

Porucha funkce jater: u pacientů s mírnou až středně těžkou jaterní cirhózou nejsou farmakokinetické 

parametry irbesartanu významně změněny. 

U pacientů s těžkou poruchou jater se studie neprováděly. 

 

5.3  Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 

 

Nebyly nalezeny náznaky abnormálního systémového toxického ovlivnění anebo ovlivnění cílových 

orgánů při použití klinicky relevantních dávek. V neklinických studiích bezpečnosti vyvolaly vysoké 

dávky irbesartanu (≥ 250 mg/kg denně u potkanů a ≥ 100 mg/kg denně u makaků) snížení 

erytrocytárních parametrů (počtů erytrocytů, množství hemoglobinu, hematokritu). Velmi vysoké 

dávky (≥ 500 mg/kg denně) vyvolaly degenerativní změny v ledvinách (např. intersticiální nefritidu, 

distenzi tubulů, bazofilii tubulů, zvýšení koncentrace močoviny a kreatininu v plazmě) u potkanů a 

makaků; tyto změny byly zhodnoceny jako sekundární projevy hypotenzního účinku léčivého 

přípravku, které způsobily snížení renální perfuze. Irbesartan dále vyvolal hyperplazii/hypertrofii 

juxtaglomerulárních buněk (u potkanů v dávkách ≥ 90 mg/kg denně, u makaků v dávkách ≥ 10 mg/kg 

denně). Všechny tyto změny se považují za kauzálně spojené s farmakologickým účinkem irbesartanu. 

Nezdá se, že by pro terapeutické dávkování irbesartanu u lidí byla hyperplazie/hypertrofie renálních 

juxtaglomerulárních buněk jakkoliv relevantní. 

 

Nebyla prokázána mutagenita, klastogenita nebo kancerogenita. 

 

Fertilita a reprodukční chování nebyly ve studiích se samci a samicemi potkanů ovlivněny ani po 

perorálních dávkách irbesartanu vyvolávajících parentální toxicitu (od 50 do 650 mg/kg/den), včetně 

úmrtí při nejvyšší dávce. Nebyly pozorovány žádné významné účinky na počet žlutých tělísek, usazení 

oplodněných vajíček nebo živé plody. Irbesartan neovlivňoval přežití, vývoj ani reprodukci potomků. 

Studie na pokusných zvířatech ukázaly, že radioaktivně značený irbesartan je detekován v plodech 

potkanů a králíků. Irbesartan je vylučován do mateřského mléka kojících samic potkanů.  

 

Studie s irbesartanem u pokusných zvířat ukázaly přechodné toxické účinky (zvětšení kavity 

ledvinných pánviček, hydroureter nebo podkožní edémy) u potkaních fétů, tyto změny se po porodu 

upravily. U králíků byly zjištěny aborty anebo časné resorpce po dávkách vyvolávajících zřetelnou 

maternální toxicitu, včetně úmrtí. Teratogenní účinky u potkanů nebo u králíků zjištěny nebyly. 

 

 

 

 

 

12 

6. 

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 

 

6.1  Seznam pomocných látek 

 

Mikrokrystalická celulosa 

Sodná sůl kroskaramelosy 

Monohydrát laktosy 

Magnesium-stearát  

Koloidní hydratovaný oxid křemičitý 

Předbobtnalý kukuřičný škrob  

Poloxamer 188 

 

6.2  Inkompatibility 

 

Neuplatňuje se. 

 

6.3  Doba použitelnosti 

 

3 roky. 

 

6.4  Zvláštní opatření pro uchovávání 

 

Uchovávejte při teplotě do 30 ºC. 

 

6.5  Druh obalu a obsah balení 

 

Krabičky obsahující 14 tablet v PVC/PVDC/Aluminiovém blistru. 

Krabičky obsahující 28 tablet v PVC/PVDC/Aluminiových blistrech. 

Krabičky obsahující 56 tablet v PVC/PVDC/ Aluminiových blistrech. 

Krabičky obsahující 98 tablet v PVC/PVDC/ Aluminiových blistrech. 

Krabičky obsahující 56 x 1 tabletu v PVC/PVDC/Aluminiových perforovaných blistrech pro 

jednotlivé dávky. 

 

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 

 

6.6  Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku 

 

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními 

požadavky. 

 

 

7. 

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI  

 

sanofi-aventis groupe 

54, rue La Boétie 

F-75008 Paris - Francie 

 

 

8. 

REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) 

 

EU/1/97/049/001-003 

EU/1/97/049/010 

EU/1/97/049/013 

 

 

 

 

 

13 

9. 

DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 

 

Datum první registrace: 27. srpna 1997 

Datum posledního prodloužení: 27. srpna 2007 

 

 

10.  DATUM REVIZE TEXTU 

 

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské 

agentury pro léčivé přípravky 

http://www.ema.europa.eu/

 

 

 

 

14 

1. 

NÁZEV PŘÍPRAVKU 

 

Karvea 150 mg tablety 

 

 

2. 

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 

 

Jedna tableta obsahuje irbesartanum 150 mg 

 

Pomocná látka se známým účinkem: 30,75 mg monohydrátu laktosy v 1 tabletě. 

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 

 

 

3. 

LÉKOVÁ FORMA 

 

Tableta. 

Bílá až téměř bílá, bikonvexní, oválná, na jedné straně se znakem srdce a na druhé straně s vyraženým 

číslem 2772. 

 

 

4. 

KLINICKÉ ÚDAJE 

 

4.1  Terapeutické indikace 

 

Přípravek Karvea je indikován k léčbě esenciální hypertenze u dospělých. 

Také je indikován k léčbě onemocnění ledvin u dospělých pacientů s hypertenzí a diabetes mellitus 2. 

typu jako součást antihypertenzního léčebného režimu (viz body 4.3, 4.4, 4.5 a 5.1). 

 

4.2  Dávkování a způsob podání 

 

Dávkování 

 

Obvyklá doporučená úvodní a udržovací dávka je 150 mg jednou denně, spolu s jídlem anebo bez 

něho. Karvea v dávce 150 mg jednou denně obvykle zaručí lepší 24-hodinovou kontrolu krevního 

tlaku než v dávce 75 mg. Je však možné uvážit zahájení léčby dávkou 75 mg, zejména u 

hemodialyzovaných pacientů a u pacientů starších než 75 let. 

 

Pacientům, u nichž nedostačuje dávka 150 mg jednou denně, je možné dávku přípravku Karvea zvýšit 

na 300 mg, anebo je možné přidat jiná antihypertenziva (viz body 4.3, 4.4, 4.5 a 5.1). Ukázalo se, že 

zejména přidání diuretika jako např. hydrochlorothiazidu má v kombinaci s přípravkem Karvea 

aditivní účinek (viz bod 4.5). 

 

U hypertenzních pacientů s diabetem typu 2 by měla být léčba zahájena dávkou 150 mg irbesartanu 

jednou denně a zvyšována až do 300 mg jednou denně, což je preferovaná udržovací dávka pro léčbu 

ledvinového onemocnění. 

Prospěšnost přípravku Karvea v léčbě poškození ledvin u hypertenzních pacientů s diabetem 2. typu 

byla prokázána ve studiích, kde byl irbesartan, dle potřeby, podáván spolu s jinými antihypertenzivy 

tak, aby bylo dosaženo požadovaných hodnot krevního tlaku (viz body 4.3, 4.4, 4.5 a 5.1). 

 

Zvláštní populace 

 

Porucha ledvin: u pacientů s porušenou renální funkcí není úprava dávkování nutná. U pacientů 

léčených dialýzou je třeba zvážit podávání nižších počátečních dávek (75 mg) (viz bod 4.4). 

 

Porucha jater: u pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou jater není třeba úprava dávkování. S 

podáním přípravku pacientům s těžkou poruchou jater nejsou klinické zkušenosti. 

 

 

 

 

15 

Starší pacienti: u pacientů starších než 75 let je sice vhodné zvážit možnost zahájit terapii dávkou 

75 mg, úprava dávkování však u starších pacientů obvykle nebývá nutná. 

 

Pediatrická populace: bezpečnost a účinnost přípravku Karvea u dětí ve věku do 18 let nebyla 

stanovena. V současnosti dostupné údaje jsou popsány v bodě 4.8, 5.1 a 5.2, ale na jejich základě nelze 

doporučit dávkování u dětí. 

 

Způsob podání 

 

Perorální podání. 

 

4.3  Kontraindikace 

 

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 

Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz body 4.4 a 4.6). 

 

Současné užívání přípravku Karvea s přípravky obsahujícími aliskiren je kontraindikováno u pacientů 

s diabetes mellitus nebo s poruchou funkce ledvin (GFR < 60 ml/min/1,73 m

2

) (viz body 4.5 a 5.1) 

 

4.4  Zvláštní upozornění a opatření pro použití 

 

Hypovolemie: symptomatická hypotenze, zejména po první dávce, se může objevit u pacientů s 

hypovolemií příp. sodíkovou deplecí po energické terapii diuretiky, po dietě s omezením soli, po 

průjmech nebo zvracení. Tyto stavy by měly být upraveny před podáváním přípravku Karvea. 

 

Renovaskulární hypertenzeu pacientů s bilaterální stenózou renálních arterií, anebo se stenózou 

arterie u jediné funkční ledviny, je zvýšené riziko těžké hypotenze a renální insufiecience, jestliže jsou 

léčeni léčivými přípravky ovlivňujícími renin-angiotensin-aldosteronový systém. U přípravku Karvea 

tato situace sice není dokumentována; u antagonistů receptoru pro angiotensin-II je však třeba 

podobný účinek předpokládat. 

 

Porucha ledvin a transplantace ledvinpři použití přípravku Karvea u pacientů s poruchou renálních 

funkcí se doporučuje pravidelně monitorovat hladin draslíku a kreatininu v séru. S podáváním 

přípravku Karvea pacientům krátce po transplantaci ledvin nejsou zkušenosti. 

 

Hypertenzní pacienti s diabetem typu 2 a ledvinovým onemocněním: účinky irbesartanu na ledvinové 

poruchy a kardiovaskulární příhody nebyly u pacientů s pokročilým onemocněním ledvin ve všech 

skupinách v analýze prováděné během studie jednotné. Zejména se projevily jako méně příznivé u žen 

a jedinců, kteří nebyli bělošské rasy (viz bod 5.1). 

 

Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS): 

Bylo prokázáno, že současné užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo 

aliskirenu zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalemie a snížení funkce ledvin (včetně akutního selhání 

ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů 

pro angiotenzin II nebo aliskirenu se proto nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1). 

Pokud je duální blokáda považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohledem 

specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku.  

Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být používány současně u pacientů s 

diabetickou nefropatií. 

 

Hyperkalemie: jako u jiných léčivých přípravků ovlivňujících renin-angiotensin-aldosteronový systém, 

se při léčbě přípravkem Karvea může objevit hyperkalemie, a to zejména při současné poruše ledvin, 

zjevné proteinurii způsobené diabetickým ledvinovým onemocněním a/nebo selhání srdce. U 

rizikových pacientů se doporučuje pečlivě monitorovat koncentrace draslíku v séru (viz bod 4.5). 

 

Lithium: kombinace lithia a přípravku Karvea se nedoporučuje (viz bod 4.5). 

 

 

 

 

16 

Stenóza aortální a mitrální chlopně, obstrukční hypertrofická kardiomyopatie: u pacientů se stenózou 

aortální chlopně, dvojcípé chlopně anebo obstrukční hypertrofickou kardiomyopatií, je stejně jako při 

použití jiných vazodilatačních látek, nutná zvláštní opatrnost. 

 

Primární aldosteronismus: obecně vzato, pacienti s primárním aldosteronismem vnereagují na 

antihypertenziva působící inhibicí renin-angiotensinového systému. Podávání přípravku Karvea se 

proto nedoporučuje. 

 

Všeobecně: u pacientů, jejichž cévní tonus a renální funkce závisí převážně na aktivitě renin-

angiotensin-aldosteronového systému (např. u pacientů s těžkým městnavým srdečním selháním nebo 

u pacientů s renálním onemocněním včetně stenózy renální arterie), vedla léčba inhibitory 

angiontensin konvertujícího enzymu nebo s antagonisty angiontensin-II receptoru k akutní hypotenzi, 

azotemii, oligurii anebo vzácně k akutnímu selhání ledvin. Tak jako po podání jiných antihypertenziv, 

by mohlo nadměrné snížení krevního tlaku u pacientů s ischemickou srdeční chorobou nebo 

ischemickým cévním onemocněním vyústit v infarkt myokardu nebo cévní mozkovou příhodu. 

Jak bylo pozorováno u inhibitorů angiontensin konvertujícího enzymu, irbesartan a jiní antagonisté 

angiotensinu jsou zřetelně méně účinní při snižování krevního tlaku u pacientů černé pleti než u ostatní 

populace patrně z důvodu vyššího výskytu nízkoreninové hypertenze (viz bod 5.1). 

 

Těhotenství: léčba pomocí antagonistů receptoru angiotenzinu II nesmí být během těhotenství 

zahájena. Pokud není pokračování v léčbě antagonisty receptoru angiotenzinu II považováno za 

nezbytné, pacientky plánující těhotenství musí být převedeny na jinou léčbu hypertenze, a to takovou, 

která má ověřený bezpečnostní profil, pokud jde o podávání v těhotenství. Jestliže je zjištěno 

těhotenství, léčba pomocí antagonistů receptoru angiotenzinu II musí být ihned ukončena, a pokud je 

to vhodné, je nutné zahájit jiný způsob léčby (viz body 4.3 a 4.6). 

 

Laktosatento léčivý přípravek obsahuje laktosu. Pacienti se vzácnou dědičnou intolerancí galaktosy, 

vrozeným nedostatkem laktázy nebo glukoso-galaktosovou malabsorpcí by tento léčivý přípravek 

neměli užívat. 

 

Pediatrická populaceirbesartan byl studován u dětské populace ve věku 6 až 16 let, avšak současná 

data nejsou dostačující na to, aby podpořila rozšíření použití u dětí, dokud nebudou k dispozici další 

data (viz body 4.8, 5.1 a 5.2). 

 

4.5  Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 

 

Diuretika a jiná antihypertenzivajiná antihypertenziva mohou zvyšovat hypotenzívní účinky 

irbersartanu; Karvea však již byl bezpečně podáván spolu s jinými antihypertenzivy, jako např. s beta-

blokátory, s dlouhodobě účinnými blokátory kalciových kanálů a s thiazidovými diuretiky. Předchozí 

léčení vysokými dávkami diuretik může způsobit hypovolemii a riziko hypotenze při zahájení terapie 

přípravkem Karvea (viz bod 4.4). 

 

Léčivé přípravky s aliskirenem nebo inhibitory ACE: Data z klinických studií ukázala, že duální 

blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS) pomocí kombinovaného užívání inhibitorů 

ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích 

účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) 

ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1). 

 

Doplňkové podávání draslíku a diuretika šetřící draslíkna základě zkušeností s podáváním jiných 

léčivých přípravků ovlivňujících renin-angiotensinový systém by mohlo současné podávání diuretik 

šetřících kalium, látek doplňujících přívod draslíku, solných náhražek obsahujících draslík anebo 

jiných léčivých přípravků, které mohou zvýšit hladiny draslíku v séru (např. heparin) vést k vzestupu 

sérového draslíku, a proto není tato kombinace doporučena (viz bod 4.4). 

 

Lithiumpřípady reverzibilního zvýšení koncentrací lithia v séru i toxicity lithia byly popsány při 

současném podávání lithia a inhibitorů enzymu konvertujícího angiotensin. Podobné účinky byly 

zatím velmi vzácně nahlášeny i u irbesartanu. Proto se tato kombinace nedoporučuje (viz bod 4.4). 

 

 

 

17 

Pokud je prokázáno, že je kombinace nezbytná, je doporučeno pečlivě monitorovat hladiny lithia 

v séru. 

 

Nesteroidní protizánětlivé lékyjsou-li antagonisté angiotensinu II podávány společně s nesteroidními 

protizánětlivými přípravky (t.j. selektivními COX-2 inhibitory, kyselinou acetylsalicylovou 

(> 3 g/den) a neselektivními NSAID), antihypertenzní účinek může být oslaben. 

Stejně jako u ACE inhibitorů, současné podávání antagonistů angiotensinu II a NSAID, může 

zvyšovat riziko zhoršení renálních funkcí, včetně možného akutního selhání ledvin, a vést ke zvýšení 

hladiny draslíku v séru, zvláště u pacientů s již preexistující renální poruchou. Opatrnost vyžaduje 

podání kombinace zvláště u starších osob. Pacienti by měli být přiměřeně hydratováni a mělo by se 

zvážit sledování renálních funkcí při zahájení souběžné léčby i jeho následná periodicita. 

 

Další informace o interakcích irbesartanuv klinických studiích farmakokinetika irbesartanu není 

hydrochlorothiazidem ovlivněna. Irbesartan je převážně metabolizován CYP2C9 a v menším rozsahu 

glukuronidací. Nebyly pozorovány žádné významné farmakokinetické nebo farmakodynamické 

interakce byl-li irbesartan podáván současně s warfarinem, léčivým přípravkem metabolizovaným 

CYP2C9. Účinky induktorů CYP2C9, jako je rifampicin, na farmakokinetiku irbesartanu nebyly 

vyhodnoceny. Farmakokinetika digoxinu nebyla současným podáváním irbesartanu změněna. 

 

4.6  Fertilita, těhotenství a kojení 

 

Těhotenství: 

 

Podávání antagonistů receptoru angiotenzinu II se v prvním trimestru těhotenství nedoporučuje (viz 

bod 4.4). Podávání antagonistů receptoru angiotenzinu II během druhého a třetího trimestru 

těhotenství je kontraindikováno (viz body 4.3 a 4.4). 

 

Epidemiologické důkazy týkající se rizika teratogenity při podávání ACE inhibitorů během prvního 

trimestru těhotenství nebyly nezvratné; malý nárůst rizika však nelze vyloučit. I když neexistují žádné 

kontrolované epidemiologické údaje, pokud jde o riziko při podávání antagonistů receptoru 

angiotenzinu II (AIIRAs), pro tuto třídu léčiv může existovat riziko podobné. Pokud pokračování v 

léčbě AIIRAs není považováno za nezbytné, pacientky plánující těhotenství musí být převedeny na 

jinou léčbu vysokého krevního tlaku, a to takovou, která má ověřený bezpečností profil, pokud jde o 

podávání v těhotenství. Jestliže je diagnóza těhotenství stanovena, léčba pomocí AIIRAs musí být 

ihned ukončena, a pokud je to vhodné, je nutné zahájit jiný způsob léčby. 

 

Je známo, že expozice vůči AIIRAs během druhého a třetího trimestru vede u lidí k fetotoxicitě 

(pokles funkce ledvin, oligohydramnion, zpoždění osifikace lebky) a k novorozenecké toxicitě (selhání 

ledvin, hypotenze, hyperkalemie) (viz bod 5.3). 

Pokud by došlo k expozici vůči antagonistům receptoru angiotenzinu II od druhého trimestru 

těhotenství, doporučuje se sonografická kontrola funkce ledvin a lebky. 

Děti, jejichž matky užívaly antagonisty receptoru angiotenzinu II, musí být pečlivě sledovány, pokud 

jde o hypotenzi (viz body 4.3 a 4.4). 

 

Kojení: 

 

Protože nejsou k dispozici žádné údaje ohledně užívání přípravku Karvea během kojení, Karvea se 

nedoporučuje, je vhodnější zvolit jinou léčbu s lepším bezpečnostním profilem během kojení, 

obzvláště během kojení novorozence nebo předčasně narozeného dítěte. 

 

Není známo, zda se irbesartan nebo jeho metabolity u lidí vylučují do mateřského mléka. 

Dostupná farmakodynamická/toxikologická data u potkanů prokázala sekreci irbesartanu nebo jeho 

metabolitů do mléka (podrobnější informace viz bod 5.3). 

 

Fertilita 

 

 

 

 

18 

Irbesartan neměl žádný vliv na fertilitu léčených potkanů a jejich potomky až do takových dávek, 

které vyvolávaly první příznaky parentální toxicity (viz bod 5.3). 

 

4.7  Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 

 

Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. Na základě 

farmakodynamických vlastností látky však není pravděpodobné, že by irbesartan tuto schopnost 

ovlivnil. Při řízení motorových vozidel a obsluze strojů je třeba vzít v úvahu, že v průběhu terapie se 

mohou objevit závratě a únava. 

 

4.8  Nežádoucí účinky 

 

V placebem kontrolovaných studiích u pacientů s hypertenzí se celkový výskyt nežádoucích účinků 

nelišil ve skupině s irbesartanem (56,2%) a ve skupině s placebem (56,5%). Ukončení léčby v 

důsledku jakéhokoliv klinického nebo laboratorního nežádoucího účinku bylo méně časté ve skupině 

pacientů léčených irbesartanem (3,3%) než u pacientů léčených placebem (4,5%). Výskyt nežádoucích 

účinků nebyl závislý na dávce (v doporučeném dávkovacím rozmezí), pohlaví, věku, rase nebo trvání 

léčby. 

 

U diabetických pacientů s hypertenzí s mikroalbuminurií a normálními renálními funkcemi byly 

ortostatické závratě a ortostatická hypertenze hlášeny u 0,5% těchto pacientů (tj.méně časté), což bylo 

častěji než v placebové skupině. 

 

Následující tabulka udává nežádoucí účinky, které byly hlášeny v placebem kontrolovaných 

klinických studiích, v nichž bylo 1 965 pacientů s hypertenzí léčeno irbesartanem. Výrazy označené 

hvězdičkou (*) se vztahují k nežádoucím účinkům, které byly navíc hlášeny u > 2% diabetických 

hypertenzních pacientů, s chronickou renální nedostatečností a se zjevnou proteinurií, a hlášených 

častěji než u placeba.  

 

Frekvence nežádoucích účinků uvedených níže je definována následovně: 

velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10 000 

až < 1/1 000); velmi vzácné (< 1/10 000). V každé skupině četnosti jsou nežádoucí účinky seřazeny 

podle klesající závažnosti. 

 

Také jsou zde uvedeny nežádoucí účinky dodatečně hlášené z postmarketingového sledování. Tyto 

nežádoucí účinky vycházejí ze spontánních hlášení: 

 

Poruchy krve a lymfatického systému 

Není známo:  

trombocytopenie. 

 

Poruchy imunitního systému: 

Není známo: 

hypersenzitivní reakce jako je vyrážka, kopřivka, angioedém. 

 

Poruchy metabolismu a výživy: 

Není známo: 

hyperkalemie 

 

Poruchy nervového systému:  

Časté:  

 

závratě, ortostatické závratě* 

Není známo: 

vertigo, bolesti hlavy 

 

Poruchy ucha a labyrintu: 

Není známo: 

tinitus 

 

Srdeční poruchy: 

Méně časté: 

tachykardie 

 

 

 

 

19 

Cévní poruchy: 

Časté: 

ortostatická hypotenze* 

Méně časté: 

návaly horka 

 

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy: 

Méně časté: 

kašel 

 

Gastrointestinální poruchy: 

Časté: 

nausea/zvracení 

Méně časté: 

průjem, dyspepsie/pyróza 

Není známo: 

poruchy chuti 

 

Poruchy jater a žlučových cest: 

Méně časté:  

žloutenka 

Není známo: 

hepatitida, abnormální jaterní funkce 

 

Poruchy kůže a podkožní tkáně: 

Není známo: Leukocytoklastická vaskulitida 

 

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně 

Časté: 

muskuloskeletální bolest* 

Není známo: 

bolesti kloubů a svalů (v některých případech spojené se zvýšenými hladinami 

kreatinkinasy v plazmě), svalové křeče 

 

Poruchy ledvin a močových cest: 

Není známo: 

snížená funkce ledvin včetně případů renálního selhání u rizikových pacientů (viz 

bod 4.4) 

 

Poruchy reprodukčního systému a prsu: 

Méně časté: 

sexuální dysfunkce 

 

Celkové poruchy a lokální reakce v místě aplikace: 

Časté: 

únava 

Méně časté: 

bolest na hrudi 

 

Vyšetření: 

Velmi časté: 

Hyperkalemie* se objevila mnohem častěji u diabetických pacientů léčených 

irbesartanem než u pacientů léčených placebem. U diabetických pacientů 

s hypertenzí, s mikroalbuminurií a normální funkcí ledvin se hyperkalemie 

(≥ 5,5 mE/l) objevila u 29,4% pacientů ve skupině s 300 mg irbesartanu a u 22% 

pacientů ve skupině s placebem. U diabetických pacientů s hypertenzí, 

s chronickou renální insuficiencí a zjevnou proteinurií, se objevila hyperkalemie 

(≥ 5,5 mE/l) u 46,3% pacientů ve skupině s irbesartanem a u 26,3% pacientů ve 

skupině s placebem.  

Časté: 

U subjektů léčených irbesartanem byl často (1,7%) pozorován signifikantní vzestup 

plazmatické kreatinkinázy. V žádném případě toto zvýšení nebylo spojeno se 

zjistitelnými klinickými muskuloskeletálními příhodami. 

Pokles hemoglobinu, který nebyl klinicky významný, byl pozorován u 1,7% 

pacientů s hypertenzí a pokročilým diabetickým ledvinným onemocněním léčených 

irbesartanem. 

 

Pediatrická populace 

V randomizované studii s 318 dětmi a mladistvými s hypertenzí ve věku 6 až 16 let se během 3týdenní 

dvojitě slepé fáze vyskytly tyto nežádoucí účinky: bolesti hlavy (7,9%), hypotenze (2,2%), závratě 

(1,9%) a kašel (0,9%).V 26týdenním otevřeném období této studie nejčastěji zaznamenané 

abnormality laboratorních vyšetření byly vzestup kreatininu (6,5% ) a zvýšené hodnoty CK u 2% 

dětských příjemců. 

 

 

 

20 

 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 

pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 

aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích 

účinků uvedeného v 

Dodatku V

. 

 

4.9  Předávkování 

 

U dospělých osob, které dostávaly irbesartan v dávkách až 900 mg denně po 8 týdnů, se neobjevily 

toxické příznaky. Jako nejpravděpodobnější projev předávkování lze očekávat hypotenzi a tachykardii; 

také by se mohla objevit bradykardie z předávkování. O terapii předávkování přípravkem Karveau 

nejsou dostupné specifické informace. Pacienta je třeba pečlivě monitorovat a léčení musí být 

symptomatické a podpůrné. Navrhovaná opatření jsou vyvolání zvracení a/nebo laváž žaludku. Při 

léčbě předávkování může být užitečné podání aktivního uhlí. Hemodialýzou se irbesartan neodstraní. 

 

 

5. 

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 

 

5.1  Farmakodynamické vlastnosti 

 

Farmakoterapeutická skupina: antagonisté angiotensinu-II, samotní. 

ATC kód: C09CA04. 

 

Mechanismus působení: Irbesartan je silně působící, perorálně účinný, selektivní antagonista receptoru 

pro angiotensin-II (receptor typu AT

1

). Předpokládá se, že blokuje veškeré účinky angiotensinu-II 

zprostředkované AT

1

 receptorem, a to bez zřetele ke zdroji anebo způsobu syntézy angiotensinu-II. 

Selektivní antagonické ovlivnění angiotensin-II (AT

1

) receptorů vede ke zvýšení hladin plazmatického 

reninu a angiotensinu-II a ke snížení koncentrace aldosteronu v plazmě. Samotným irbesartanem v 

doporučených dávkách nejsou hladiny draslíku v séru významně ovlivněny. Irbesartan neinhibuje 

ACE (kininázu-II), enzym vytvářející angiotensin-II a také degradující bradykinin na neaktivní 

metabolity. Irbesartan nevyžaduje metabolickou aktivaci, aby byl účinný. 

 

Klinická účinnost

 

Hypertenze 

Irbesartan snižuje krevní tlak, srdeční frekvenci mění minimálně. Při podávání jednou denně je snížení 

krevního tlaku závislé na dávce a má tendenci vytvářet plató při dávkách vyšších než 300 mg. Dávky 

150-300 mg jednou denně snižují krevní tlak vleže nabo vsedě v nejnižším bodě účinku (tj. za 

24 hodiny po podání) průměrně o 8-13/5-8 mm Hg (systolický/diastolický) více než placebo. 

Nejvýraznějšího snížení krevního tlaku je dosaženo do 3-6 hodin po podání a hypotenzní účinek se 

udržuje nejméně 24 hodiny. Ještě za 24 hodin po podání doporučovaných dávek dosahoval pokles 

tlaku krve 60-70% maximálního poklesu diastolického a systolického tlaku. Dávka 150 mg podávaná 

jednou denně vedla k podobným minimálním a průměrným 24-hodinovým změnám krevního tlaku 

jako stejná celková dávka rozdělená do dvou jednotlivých denních dávek. 

Hypotenzní účinek přípravku Karvea je patrný do 1-2 týdnů, maximální efekt se objevuje 4-6 týdnů po 

zahájení terapie. Antihypertenzní účinek se udržuje v průběhu dlouhodobé léčby. Po ukončení terapie 

se krevní tlak postupně vrací k původním hodnotám. Rebound-hypertenze nebyla pozorována. 

Hypotenzní účinky irbesartanu a thiazidových diuretik jsou additivní. U pacientů, u nichž irbesartan 

sám krevní tlak dostatečně nesnižuje, vyvolá přidání malé dávky hydrochlorothiazidu (12,5 mg) 

jednou denně další snížení krevního tlaku; to v období minima účinku dosahuje ve srovnání s 

placebem 7-10/3-6 mmHg (systolický/diastolický). 

Účinnost přípravku Karvea není ovlivněna věkem ani pohlavím. Hypertonici černé pleti reagují na 

monoterapii irbesartanem zřetelně slaběji, tak jak je tomu i u ostatních léčivých přípravků 

ovlivňujících renin-angiotensinový systém. Jestliže se irbesartan podává společně s malou dávkou 

hydrochlothiazidu (např. 12,5 mg denně), blíží se reakce černých hypertoniků reakci pacientů bílé 

pleti. 

 

 

 

21 

Irbesartan nemá klinicky významný účinek na hladinu kyseliny močové v séru anebo na vylučování 

kyseliny močové močí. 

 

Pediatrická populace 

Snížení krevního tlaku s cílovými titrovanými dávkami irbesartanu 0,5 mg/kg (nízká), 1,5 mg/kg 

(střední) a 4,5 mg/kg (vysoká) bylo hodnoceno u 318 dětí a mladistvých ve věku 6 až 16 let 

s hypertenzí nebo s rizikem (diabetici, hypertenze v rodinné anamnéze) během 3týdenního období. Po 

třech týdnech průměrné snížení od výchozích hodnot u primární proměnné účinnosti – hodnoty 

systolického tlaku vsedě (SeSBP), měřené v nejnižším bodě účinku (na konci dávkovacího intervalu -

trough) - bylo 11,7 mmHg (nízká dávka), 9,3 mmHg (střední dávka) a 13,2 mmHg (vysoká dávka). 

Rozdíl mezi těmito dávkami nebyl signifikantní. Korigované průměrné změny hodnoty diastolického 

krevního tlaku v sedě (SeDBP), měřené v nejnižším bodě účinku (na konci dávkovacího intervalu - 

trough) byly tyto: 3,8 mmHg (nízká dávka), 3,2 mmHg (střední dávka), 5,6 mmHg (vysoká dávka). V 

průběhu dalších dvou týdnů, kdy pacienti byli re-randomizováni buď do skupiny s léčivým 

přípravkem nebo do skupiny s placebem, u pacientů na placebu došlo u ke zvýšení SeSBP o 

2,4 mmHg a SeDBP o 2,0 mmHg ve srovnání se změnami +0,1, resp. -0,3 mmHg u pacientů na všech 

dávkách irbesartanu (viz bod 4.2). 

 

Hypertenze a diabetes typu 2 s renálním onemocněním 

Studie "Irbesartan Diabetic Nephropathy Trial (IDNT)" ukazuje, že irbesartan zpomaluje progresi 

renálního onemocnění u pacientů s chronickou renální nedostatečností a zjevnou proteinurií. IDNT 

byla dvojitě slepá, kontrolovaná studie srovnávající morbiditu a mortalitu u nemocných léčených 

přípravkem Karvea, amlodipinem a placebem. U 1715 pacientů s hypertenzí a diabetem typu 2, 

proteinurií ≥ 900 mg/den a s hladinou kreatininu v séru mezi 1,0 - 3,0 mg/dl byl hodnocen dlouhodobý 

účinek (průměrně 2,6 roku) přípravku Karvea na vývoj renálního onemocnění a na mortalitu ze všech 

příčin. Pacientům byly titrovány dávky od 75 mg do udržovací dávky 300 mg přípravku Karvea, od 

2,5 mg do 10 mg amlodipinu nebo placebo dle snášenlivosti. Pacienti ve všech léčebných skupinách 

obvykle dostávali mezi 2 a 4 antihypertenzivy (např. diuretika, betablokátory, alfablokátory) 

k dosažení předdefinovaného cílového krevního tlaku ≤ 135/85 mmHg nebo snížení systolického tlaku 

o 10 mmHg, pokud výchozí tlak byl > 160 mmHg. Šedesát procent (60%) pacientů ve skupině placeba 

dosáhlo tohoto cílového krevního tlaku, v irbesartanové skupině to bylo 76% a ve skupině 

s amlodipinem 78%. Irbesartan významně snížil relativní riziko dosažení základního kombinovaného 

cílového parametru, kterým bylo zdvojnásobení sérové hladiny kreatininu, konečná fáze renálního 

onemocnění (ESRD) nebo úmrtí z jakékoliv příčiny. Přibližně 33% pacientů ve skupině léčené 

irbesartanem dosáhlo primárního kombinovaného cílového parametru týkajícího se renálních funkcí ve 

srovnání s 39% pacientů ve skupině s placebem a se 41% pacientů užívajících amlodipin [20% snížení 

relativního rizika proti placebu (p = 0,024) a 23% snížení relativního rizika ve srovnání s amlodipinem 

(p = 0,006)]. Při analýze jednotlivých komponentů

 

primárního cílového parametru nebyl pozorován 

žádný vliv na celkovou mortalitu, zatímco byl zjištěn pozitivní trend ve snížení ESRD a významné 

snížení zdvojnásobení sérových koncentrací kreatininu. 

 

Byla provedena analýza účinku v podskupinách vytvořených podle pohlaví, rasy, věku, trvání diabetu, 

vstupního krevního tlaku, hladiny kreatininu v séru a albuminurie. U žen a černochů, kteří 

reprezentovali 32%, resp. 26% celkové populace ve studii, nebyl prospěch pro ledviny průkazný, 

ačkoli interval spolehlivosti to nevylučuje. Pro sekundární cílový bod fatálních a nefatálních 

kardiovaskulárních příhod nebyl v rámci celé populace rozdíl mezi dále uvedenými třemi skupinami, 

ačkoli byl vidět zvýšený výskyt nefatálního IM u žen a snížený výskyt nefatálního IM u mužů 

v irbesartanové skupině proti režimu založeném na placebu. Byl pozorován zvýšený výskyt 

nefatálního IM a CMP u žen v irbesartanovém režimu ve srovnání s režimem založeném na 

amlodipinu, zatímco hospitalizace kvůli srdečnímu selhání byla snížena v celé sledované populaci. 

Nicméně, pro tyto nálezy u žen nebylo nalezeno žádné definitivní vysvětlení. 

 

Studie "Effects of Irbesartan on Microalbuminuria in Hypertensive Patients with Type 2 Diabets 

Mellitus (IRMA 2)" ukazuje, že 300 mg irbesartanu zpomaluje vznik zjevné proteinurie u pacientů 

s mikroalbuminurií. IRMA 2 byla placebem kontrolovaná dvojitě slepá studie morbidity na 590 

pacientech s diabetem typu 2, mikroalbuminurií (30-300 mg/den) a normální funkcí ledvin (hladina 

kreatininu v séru ≤ 1,5 mg/dl u mužů a < 1,1 mg/dl u žen). Studie sledovala dlouhodobé účinky 

 

 

 

22 

(2 roky) přípravku Karvea na rozvoj klinické (zjevné) proteinurie (rychlost vylučování albuminu močí 

(UAER) > 300 mg/den a zvýšení UAER o minimálně 30% ve srovnání s výchozí hodnotou). 

Předdefinovaný cílový krevní tlak byl ≤ 135/85 mmHg. Aby bylo dosaženo cílového krevního tlaku, 

byla dle potřeby přidána další antihypertenziva (vyjma ACE inhibitorů, antagonistů receptorů pro 

angiotensin II a dihydropyridinových vápníkových blokátorů). Zatímco podobného krevního tlaku 

bylo dosaženo ve všech léčených skupinách, méně subjektů ve skupině s 300 mg irbesartanu (5,2%) 

než s placebem (14,9%) nebo se 150 mg irbesartanu (9,7%) dosáhlo cílového parametru, kterým byla 

zjevná proteinurie, čímž bylo prokázáno, že podávání vyšších dávek snižuje relativní riziko o 70%, ve 

srovnání s placebem (p = 0,0004). Doprovodné zlepšení rychlosti glomerulární filtrace (GFR) nebylo 

během prvních tří měsíců léčby pozorováno. Zpomalení progrese onemocnění ke klinické proteinurii 

bylo evidentní již za tři měsíce a pokračovalo celé 2 roky. Regrese k normoalbuminurii (< 30 mg/den) 

byla častější ve skupině s 300 mg přípravku Karvea (34%) než ve skupině s placebem (21%). 

 

Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)  

Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET (ONgoing Telmisartan 

Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint Trial) a VA NEPHRON-D (The Veterans 

Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem 

receptorů pro angiotenzin II. 

Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo 

cerebrovaskulárního onemocnění nebo u pacientů s diabetes mellitus 2. typu se známkami poškození 

cílových orgánů. Studie VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a 

diabetickou nefropatií. 

V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární 

ukazatele a na mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie, 

akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností 

jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II. 

Inhibitory ACE ia blokátory receptorů pro angiotensin II. proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií 

užívat současně. 

Studie ALTITUDE (Aliskiren Trial in Type 2 Diabetes Using Cardiovascular and Renal Disease 

Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem 

ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a chronickým 

onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo obojím. Studie byla předčasně ukončena 

z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní mozková příhoda 

byly numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a zároveň nežádoucí 

účinky a sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalemie, hypotenze a renální dysfunkce) byly 

častěji hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině. 

 

5.2  Farmakokinetické vlastnosti 

 

Po perorálním podání se irbesartan dobře absorbuje: při sledování absolutní biologické dostupnosti 

byly zjištěny hodnoty přibližně 60-80%. Současný příjem potravy biologickou dostupnost irbesartanu 

významně neovlivňuje. Vazba na plazmatické bílkoviny je přibližně 96%, vazba na buněčné složky 

krve je zanedbatelná. Distribuční objem je 53 - 93 litry. Po perorálním nebo intravenózním podání 

14

irbesartanu se 80-85% radioaktivity v cirkulující plazmě dá přisoudit nezměněnému irbesartanu. 

Irbesartan se metabolizuje v játrech konjugací na glukuronid a oxidací. Hlavní metabolit v krevním 

oběhu je glukuronid irbesartanu (přibližně 6%). Studie in vitro ukazují, že irbesartan se primárně 

oxiduje cytochromem P450, a to enzymem CYP2C9; izoenzym CYP3A4 má zanedbatelný význam. 

 

Irbesartan má lineární farmakokinetiku závislou na dávce, a to v dávkovém rozmezí od 10 do 600 mg. 

Ukázalo se, že po dávkách vyšších než 600 mg (dvojnásobku nejvyšší doporučované dávky) je zvýšení 

absorpce po perorálním podání již menší, než by bylo úměrné dávce; mechanismus tohoto jevu není 

znám. Maximální koncentrace v plazmě je dosaženo za 1,5-2 hodiny po perorálním podání. Celková 

clearance a renální clearance jsou 157-176 resp. 3-3,5 ml/min. Terminální eliminační poločas 

irbesartanu je 11-15 hodin. Rovnovážných koncentrací v plazmě je dosaženo do 3 dnů po zahájení 

terapie při dávkování jednou denně. Při opakovaném podávání jednou denně lze zjistit omezenou 

kumulaci irbesartanu v plazmě (< 20%). V jedné studii byly u hypertoniček zjištěny o něco vyšší 

plazmatické koncentrace irbesartanu než u hypertoniků. Rozdíly v poločase nebo kumulaci irbesartanu 

 

 

 

23 

však nalezeny nebyly. Dávkování pro ženy není třeba upravovat. Hodnoty AUC a C

max

 irbesartanu 

byly také o něco vyšší u starších osob (≥ 65 let) než u osob mladších (18-40 let). Terminální 

eliminační poločas se však signifikantně nelišil. U starších pacientů není třeba dávkování upravovat. 

 

Irbesartan a jeho metabolity se eliminují jednak žlučí, jednak ledvinami. Po perorálním anebo 

intravenózním podání 

14

C irbesartanu lze asi 20% radioaktivity nalézt v moči, zbytek ve stolici. Méně 

než 2% dávky se vyloučí močí jako nezměněný irbesartan. 

 

Pediatrická populace 

Farmakokinetika irbesartanu byla hodnocena u 23 dětí s hypertenzí po podání jedné a opakovaných 

denních dávek irbesartanu (2 mg/kg) až do maximální denní dávky 150 mg po dobu 4 týdnů. U 21 

z těchto 23 dětí bylo možno srovnat farmakokinetiku s dospělými (dvanáct dětí bylo starších než 12 

let, devět dětí mělo mezi 6 až 12 lety). Výsledky ukázaly, že hodnoty C

max, 

 AUC a clearance byly 

srovnatelné s výsledky pozorovanými u dospělých pacientů, kteří dostávali 150 mg irbesartanu denně. 

Po opakovaném dávkování jednou denně byla pozorována omezená akumulace irbesartanu v plazmě 

(18%). 

 

Porucha funkce ledvin: u pacientů s poruchou funkce ledvin anebo u hemodialyzovaných pacientů 

nejsou farmakokinetické parametry irbesartanu významně změněny. Irbesartan se hemodialýzou 

neodstraní. 

 

Porucha funkce jater: u pacientů s mírnou až středně těžkou jaterní cirhózou nejsou farmakokinetické 

parametry irbesartanu významně změněny. 

U pacientů s těžkou poruchou jater se studie neprováděly. 

 

5.3  Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 

 

Nebyly nalezeny náznaky abnormálního systémového toxického ovlivnění anebo ovlivnění cílových 

orgánů při použití klinicky relevantních dávek. V neklinických studiích bezpečnosti vyvolaly vysoké 

dávky irbesartanu (≥ 250 mg/kg denně u potkanů a ≥ 100 mg/kg denně u makaků) snížení 

erytrocytárních parametrů (počtů erytrocytů, množství hemoglobinu, hematokritu). Velmi vysoké 

dávky (≥ 500 mg/kg denně) vyvolaly degenerativní změny v ledvinách (např. intersticiální nefritidu, 

distenzi tubulů, bazofilii tubulů, zvýšení koncentrace močoviny a kreatininu v plazmě) u potkanů a 

makaků; tyto změny byly zhodnoceny jako sekundární projevy hypotenzního účinku léčivého 

přípravku, které způsobily snížení renální perfuze. Irbesartan dále vyvolal hyperplazii/hypertrofii 

juxtaglomerulárních buněk (u potkanů v dávkách ≥ 90 mg/kg denně, u makaků v dávkách ≥ 10 mg/kg 

denně). Všechny tyto změny se považují za kauzálně spojené s farmakologickým účinkem irbesartanu. 

Nezdá se, že by pro terapeutické dávkování irbesartanu u lidí byla hyperplazie/hypertrofie renálních 

juxtaglomerulárních buněk jakkoliv relevantní. 

 

Nebyla prokázána mutagenita, klastogenita nebo kancerogenita. 

 

Fertilita a reprodukční chování nebyly ve studiích se samci a samicemi potkanů ovlivněny ani po 

perorálních dávkách irbesartanu vyvolávajících parentální toxicitu (od 50 do 650 mg/kg/den), včetně 

úmrtí při nejvyšší dávce. Nebyly pozorovány žádné významné účinky na počet žlutých tělísek, usazení 

oplodněných vajíček nebo živé plody. Irbesartan neovlivňoval přežití, vývoj ani reprodukci potomků. 

Studie na pokusných zvířatech ukázaly, že radioaktivně značený irbesartan je detekován v plodech 

potkanů a králíků. Irbesartan je vylučován do mateřského mléka kojících samic potkanů.  

 

Studie s irbesartanem u pokusných zvířat ukázaly přechodné toxické účinky (zvětšení kavity 

ledvinných pánviček, hydroureter nebo podkožní edémy) u potkaních fétů, tyto změny se po porodu 

upravily. U králíků byly zjištěny aborty anebo časné resorpce po dávkách vyvolávajících zřetelnou 

maternální toxicitu, včetně úmrtí. Teratogenní účinky u potkanů nebo u králíků zjištěny nebyly. 

 

 

 

 

 

24 

6. 

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 

 

6.1  Seznam pomocných látek 

 

Mikrokrystalická celulosa 

Sodná sůl kroskaramelosy 

Monohydrát laktosy 

Magnesium-stearát  

Koloidní hydratovaný oxid křemičitý 

Předbobtnalý kukuřičný škrob  

Poloxamer 188 

 

6.2  Inkompatibility 

 

Neuplatňuje se. 

 

6.3  Doba použitelnosti 

 

3 roky. 

 

6.4  Zvláštní opatření pro uchovávání 

 

Uchovávejte při teplotě do 30 ºC. 

 

6.5  Druh obalu a obsah balení 

 

Krabičky obsahující 14 tablet v PVC/PVDC/Aluminiovém blistru. 

Krabičky obsahující 28 tablet v PVC/PVDC/Aluminiových blistrech. 

Krabičky obsahující 56 tablet v PVC/PVDC/ Aluminiových blistrech. 

Krabičky obsahující 98 tablet v PVC/PVDC/ Aluminiových blistrech. 

Krabičky obsahující 56 x 1 tabletu v PVC/PVDC/Aluminiových perforovaných blistrech pro 

jednotlivé dávky. 

 

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 

 

6.6  Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku 

 

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními 

požadavky. 

 

 

7. 

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI  

 

sanofi-aventis groupe 

54, rue La Boétie 

F-75008 Paris - Francie 

 

 

8. 

REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) 

 

EU/1/97/049/004-006 

EU/1/97/049/011 

EU/1/97/049/014 

 

 

 

 

 

25 

9. 

DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 

 

Datum první registrace: 27. srpna 1997 

Datum posledního prodloužení: 27. srpna 2007 

 

 

10.  DATUM REVIZE TEXTU 

 

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské 

agentury pro léčivé přípravky 

http://www.ema.europa.eu/

 

 

 

 

26 

1. 

NÁZEV PŘÍPRAVKU 

 

Karvea 300 mg tablety 

 

 

2. 

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 

 

Jedna tableta obsahuje irbesartanum 300 mg 

 

Pomocná látka se známým účinkem: 61,50 mg monohydrátu laktosy v 1 tabletě. 

 

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 

 

 

3. 

LÉKOVÁ FORMA 

 

Tableta. 

Bílá až téměř bílá, bikonvexní, oválná, na jedné straně se znakem srdce a na druhé straně s vyraženým 

číslem 2773. 

 

 

4. 

KLINICKÉ ÚDAJE 

 

4.1  Terapeutické indikace 

 

Přípravek Karvea je indikován k léčbě esenciální hypertenze u dospělých. 

Také je indikován k léčbě onemocnění ledvin u dospělých pacientů s hypertenzí a diabetes mellitus 2. 

typu jako součást antihypertenzního léčebného režimu (viz body 4.3, 4.4, 4.5 a 5.1). 

 

4.2  Dávkování a způsob podání 

 

Dávkování 

 

Obvyklá doporučená úvodní a udržovací dávka je 150 mg jednou denně, spolu s jídlem anebo bez 

něho. Karvea v dávce 150 mg jednou denně obvykle zaručí lepší 24-hodinovou kontrolu krevního 

tlaku než v dávce 75 mg. Je však možné uvážit zahájení léčby dávkou 75 mg, zejména u 

hemodialyzovaných pacientů a u pacientů starších než 75 let. 

 

Pacientům, u nichž nedostačuje dávka 150 mg jednou denně, je možné dávku přípravku Karvea zvýšit 

na 300 mg, anebo je možné přidat jiná antihypertenziva (viz body 4.3, 4.4, 4.5 a 5.1). Ukázalo se, že 

zejména přidání diuretika jako např. hydrochlorothiazidu má v kombinaci s přípravkem Karvea 

aditivní účinek (viz bod 4.5). 

 

U hypertenzních pacientů s diabetem typu 2 by měla být léčba zahájena dávkou 150 mg irbesartanu 

jednou denně a zvyšována až do 300 mg jednou denně, což je preferovaná udržovací dávka pro léčbu 

ledvinového onemocnění. 

Prospěšnost přípravku Karvea v léčbě poškození ledvin u hypertenzních pacientů s diabetem 2. typu 

byla prokázána ve studiích, kde byl irbesartan, dle potřeby, podáván spolu s jinými antihypertenzivy 

tak, aby bylo dosaženo požadovaných hodnot krevního tlaku (viz body 4.3, 4.4, 4.5 a 5.1). 

 

Zvláštní populace 

 

Porucha ledvin: u pacientů s porušenou renální funkcí není úprava dávkování nutná. U pacientů 

léčených dialýzou je třeba zvážit podávání nižších počátečních dávek (75 mg) (viz bod 4.4). 

 

Porucha jater: u pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou jater není třeba úprava dávkování. S 

podáním přípravku pacientům s těžkou poruchou jater nejsou klinické zkušenosti. 

 

 

 

27 

 

Starší pacienti: u pacientů starších než 75 let je sice vhodné zvážit možnost zahájit terapii dávkou 

75 mg, úprava dávkování však u starších pacientů obvykle nebývá nutná. 

 

Pediatrická populace: bezpečnost a účinnost přípravku Karvea u dětí ve věku do 18 let nebyla 

stanovena. V současnosti dostupné údaje jsou popsány v bodě 4.8, 5.1 a 5.2, ale na jejich základě nelze 

doporučit dávkování u dětí. 

 

Způsob podání 

 

Perorální podání. 

 

4.3  Kontraindikace 

 

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 

Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz body 4.4 a 4.6). 

 

Současné užívání přípravku Karvea s přípravky obsahujícími aliskiren je kontraindikováno u pacientů 

s diabetes mellitus nebo s poruchou funkce ledvin (GFR < 60 ml/min/1,73 m

2

) (viz body 4.5 a 5.1) 

 

4.4  Zvláštní upozornění a opatření pro použití 

 

Hypovolemie: symptomatická hypotenze, zejména po první dávce, se může objevit u pacientů s 

hypovolemií příp. sodíkovou deplecí po energické terapii diuretiky, po dietě s omezením soli, po 

průjmech nebo zvracení. Tyto stavy by měly být upraveny před podáváním přípravku Karvea. 

 

Renovaskulární hypertenzeu pacientů s bilaterální stenózou renálních arterií, anebo se stenózou 

arterie u jediné funkční ledviny, je zvýšené riziko těžké hypotenze a renální insufiecience, jestliže jsou 

léčeni léčivými přípravky ovlivňujícími renin-angiotensin-aldosteronový systém. U přípravku Karvea 

tato situace sice není dokumentována; u antagonistů receptoru pro angiotensin-II je však třeba 

podobný účinek předpokládat. 

 

Porucha ledvin a transplantace ledvinpři použití přípravku Karvea u pacientů s poruchou renálních 

funkcí se doporučuje pravidelně monitorovat hladin draslíku a kreatininu v séru. S podáváním 

přípravku Karvea pacientům krátce po transplantaci ledvin nejsou zkušenosti. 

 

Hypertenzní pacienti s diabetem typu 2 a ledvinovým onemocněním: účinky irbesartanu na ledvinové 

poruchy a kardiovaskulární příhody nebyly u pacientů s pokročilým onemocněním ledvin ve všech 

skupinách v analýze prováděné během studie jednotné. Zejména se projevily jako méně příznivé u žen 

a jedinců, kteří nebyli bělošské rasy (viz bod 5.1). 

 

Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS): 

Bylo prokázáno, že současné užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo 

aliskirenu zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalemie a snížení funkce ledvin (včetně akutního selhání 

ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů 

pro angiotenzin II nebo aliskirenu se proto nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1). 

Pokud je duální blokáda považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohledem 

specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku.  

Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být používány současně u pacientů s 

diabetickou nefropatií. 

 

Hyperkalemie: jako u jiných léčivých přípravků ovlivňujících renin-angiotensin-aldosteronový systém, 

se při léčbě přípravkem Karvea může objevit hyperkalemie, a to zejména při současné poruše ledvin, 

zjevné proteinurii způsobené diabetickým ledvinovým onemocněním a/nebo selhání srdce. U 

rizikových pacientů se doporučuje pečlivě monitorovat koncentrace draslíku v séru (viz bod 4.5). 

 

Lithium: kombinace lithia a přípravku Karvea se nedoporučuje (viz bod 4.5). 

 

 

 

28 

 

Stenóza aortální a mitrální chlopně, obstrukční hypertrofická kardiomyopatie: u pacientů se stenózou 

aortální chlopně, dvojcípé chlopně anebo obstrukční hypertrofickou kardiomyopatií, je stejně jako při 

použití jiných vazodilatačních látek, nutná zvláštní opatrnost. 

 

Primární aldosteronismus: obecně vzato, pacienti s primárním aldosteronismem vnereagují na 

antihypertenziva působící inhibicí renin-angiotensinového systému. Podávání přípravku Karvea se 

proto nedoporučuje. 

 

Všeobecně: u pacientů, jejichž cévní tonus a renální funkce závisí převážně na aktivitě renin-

angiotensin-aldosteronového systému (např. u pacientů s těžkým městnavým srdečním selháním nebo 

u pacientů s renálním onemocněním včetně stenózy renální arterie), vedla léčba inhibitory 

angiontensin konvertujícího enzymu nebo s antagonisty angiontensin-II receptoru k akutní hypotenzi, 

azotemii, oligurii anebo vzácně k akutnímu selhání ledvin (viz bod 4.5). Tak jako po podání jiných 

antihypertenziv, by mohlo nadměrné snížení krevního tlaku u pacientů s ischemickou srdeční 

chorobou nebo ischemickým cévním onemocněním vyústit v infarkt myokardu nebo cévní mozkovou 

příhodu. 

Jak bylo pozorováno u inhibitorů angiontensin konvertujícího enzymu, irbesartan a jiní antagonisté 

angiotensinu jsou zřetelně méně účinní při snižování krevního tlaku u pacientů černé pleti než u ostatní 

populace patrně z důvodu vyššího výskytu nízkoreninové hypertenze (viz bod 5.1). 

 

Těhotenství: léčba pomocí antagonistů receptoru angiotenzinu II nesmí být během těhotenství 

zahájena. Pokud není pokračování v léčbě antagonisty receptoru angiotenzinu II považováno za 

nezbytné, pacientky plánující těhotenství musí být převedeny na jinou léčbu hypertenze, a to takovou, 

která má ověřený bezpečnostní profil, pokud jde o podávání v těhotenství. Jestliže je zjištěno 

těhotenství, léčba pomocí antagonistů receptoru angiotenzinu II musí být ihned ukončena, a pokud je 

to vhodné, je nutné zahájit jiný způsob léčby (viz body 4.3 a 4.6). 

 

Laktosatento léčivý přípravek obsahuje laktosu. Pacienti se vzácnou dědičnou intolerancí galaktosy, 

vrozeným nedostatkem laktázy nebo glukoso-galaktosovou malabsorpcí by tento léčivý přípravek 

neměli užívat. 

 

Pediatrická populaceirbesartan byl studován u dětské populace ve věku 6 až 16 let, avšak současná 

data nejsou dostačující na to, aby podpořila rozšíření použití u dětí, dokud nebudou k dispozici další 

data (viz body 4.8, 5.1 a 5.2). 

 

4.5  Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 

 

Diuretika a jiná antihypertenzivajiná antihypertenziva mohou zvyšovat hypotenzívní účinky 

irbersartanu; Karvea však již byl bezpečně podáván spolu s jinými antihypertenzivy, jako např. s beta-

blokátory, s dlouhodobě účinnými blokátory kalciových kanálů a s thiazidovými diuretiky. Předchozí 

léčení vysokými dávkami diuretik může způsobit hypovolemii a riziko hypotenze při zahájení terapie 

přípravkem Karvea (viz bod 4.4). 

 

Léčivé přípravky s aliskirenem nebo inhibitory ACE: Data z klinických studií ukázala, že duální 

blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS) pomocí kombinovaného užívání inhibitorů 

ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích 

účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) 

ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1). 

 

Doplňkové podávání draslíku a diuretika šetřící draslíkna základě zkušeností s podáváním jiných 

léčivých přípravků ovlivňujících renin-angiotensinový systém by mohlo současné podávání diuretik 

šetřících kalium, látek doplňujících přívod draslíku, solných náhražek obsahujících draslík anebo 

jiných léčivých přípravků, které mohou zvýšit hladiny draslíku v séru (např. heparin) vést k vzestupu 

sérového draslíku, a proto není tato kombinace doporučena (viz bod 4.4). 

 

 

 

 

29 

Lithiumpřípady reverzibilního zvýšení koncentrací lithia v séru i toxicity lithia byly popsány při 

současném podávání lithia a inhibitorů enzymu konvertujícího angiotensin. Podobné účinky byly 

zatím velmi vzácně nahlášeny i u irbesartanu. Proto se tato kombinace nedoporučuje (viz bod 4.4). 

Pokud je prokázáno, že je kombinace nezbytná, je doporučeno pečlivě monitorovat hladiny lithia 

v séru. 

 

Nesteroidní protizánětlivé lékyjsou-li antagonisté angiotensinu II podávány společně s nesteroidními 

protizánětlivými přípravky (t.j. selektivními COX-2 inhibitory, kyselinou acetylsalicylovou 

(> 3 g/den) a neselektivními NSAID), antihypertenzní účinek může být oslaben. 

Stejně jako u ACE inhibitorů, současné podávání antagonistů angiotensinu II a NSAID, může 

zvyšovat riziko zhoršení renálních funkcí, včetně možného akutního selhání ledvin, a vést ke zvýšení 

hladiny draslíku v séru, zvláště u pacientů s již preexistující renální poruchou. Opatrnost vyžaduje 

podání kombinace zvláště u starších osob. Pacienti by měli být přiměřeně hydratováni a mělo by se 

zvážit sledování renálních funkcí při zahájení souběžné léčby i jeho následná periodicita. 

 

Další informace o interakcích irbesartanuv klinických studiích farmakokinetika irbesartanu není 

hydrochlorothiazidem ovlivněna. Irbesartan je převážně metabolizován CYP2C9 a v menším rozsahu 

glukuronidací. Nebyly pozorovány žádné významné farmakokinetické nebo farmakodynamické 

interakce byl-li irbesartan podáván současně s warfarinem, léčivým přípravkem metabolizovaným 

CYP2C9. Účinky induktorů CYP2C9, jako je rifampicin, na farmakokinetiku irbesartanu nebyly 

vyhodnoceny. Farmakokinetika digoxinu nebyla současným podáváním irbesartanu změněna. 

 

4.6  Fertilita, těhotenství a kojení 

 

Těhotenství: 

 

Podávání antagonistů receptoru angiotenzinu II se v prvním trimestru těhotenství nedoporučuje (viz 

bod 4.4). Podávání antagonistů receptoru angiotenzinu II během druhého a třetího trimestru 

těhotenství je kontraindikováno (viz body 4.3 a 4.4). 

 

Epidemiologické důkazy týkající se rizika teratogenity při podávání ACE inhibitorů během prvního 

trimestru těhotenství nebyly nezvratné; malý nárůst rizika však nelze vyloučit. I když neexistují žádné 

kontrolované epidemiologické údaje, pokud jde o riziko při podávání antagonistů receptoru 

angiotenzinu II (AIIRAs), pro tuto třídu léčiv může existovat riziko podobné. Pokud pokračování v 

léčbě AIIRAs není považováno za nezbytné, pacientky plánující těhotenství musí být převedeny na 

jinou léčbu vysokého krevního tlaku, a to takovou, která má ověřený bezpečností profil, pokud jde o 

podávání v těhotenství. Jestliže je diagnóza těhotenství stanovena, léčba pomocí AIIRAs musí být 

ihned ukončena, a pokud je to vhodné, je nutné zahájit jiný způsob léčby. 

 

Je známo, že expozice vůči AIIRAs během druhého a třetího trimestru vede u lidí k fetotoxicitě 

(pokles funkce ledvin, oligohydramnion, zpoždění osifikace lebky) a k novorozenecké toxicitě (selhání 

ledvin, hypotenze, hyperkalemie) (viz bod 5.3). 

Pokud by došlo k expozici vůči antagonistům receptoru angiotenzinu II od druhého trimestru 

těhotenství, doporučuje se sonografická kontrola funkce ledvin a lebky. 

Děti, jejichž matky užívaly antagonisty receptoru angiotenzinu II, musí být pečlivě sledovány, pokud 

jde o hypotenzi (viz body 4.3 a 4.4). 

 

Kojení: 

 

Protože nejsou k dispozici žádné údaje ohledně užívání přípravku Karvea během kojení, Karvea se 

nedoporučuje, je vhodnější zvolit jinou léčbu s lepším bezpečnostním profilem během kojení, 

obzvláště během kojení novorozence nebo předčasně narozeného dítěte. 

 

Není známo, zda se irbesartan nebo jeho metabolity u lidí vylučují do mateřského mléka. 

Dostupná farmakodynamická/toxikologická data u potkanů prokázala sekreci irbesartanu nebo jeho 

metabolitů do mléka (podrobnější informace viz bod 5.3). 

 

 

 

 

30 

Fertilita 

 

Irbesartan neměl žádný vliv na fertilitu léčených potkanů a jejich potomky až do takových dávek, 

které vyvolávaly první příznaky parentální toxicity (viz bod 5.3). 

 

4.7  Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 

 

Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. Na základě 

farmakodynamických vlastností látky však není pravděpodobné, že by irbesartan tuto schopnost 

ovlivnil. Při řízení motorových vozidel a obsluze strojů je třeba vzít v úvahu, že v průběhu terapie se 

mohou objevit závratě a únava. 

 

4.8  Nežádoucí účinky 

 

V placebem kontrolovaných studiích u pacientů s hypertenzí se celkový výskyt nežádoucích účinků 

nelišil ve skupině s irbesartanem (56,2%) a ve skupině s placebem (56,5%). Ukončení léčby v 

důsledku jakéhokoliv klinického nebo laboratorního nežádoucího účinku bylo méně časté ve skupině 

pacientů léčených irbesartanem (3,3%) než u pacientů léčených placebem (4,5%). Výskyt nežádoucích 

účinků nebyl závislý na dávce (v doporučeném dávkovacím rozmezí), pohlaví, věku, rase nebo trvání 

léčby. 

 

U diabetických pacientů s hypertenzí s mikroalbuminurií a normálními renálními funkcemi byly 

ortostatické závratě a ortostatická hypertenze hlášeny u 0,5% těchto pacientů (tj.méně časté), což bylo 

častěji než v placebové skupině. 

 

Následující tabulka udává nežádoucí účinky, které byly hlášeny v placebem kontrolovaných 

klinických studiích, v nichž bylo 1 965 pacientů s hypertenzí léčeno irbesartanem. Výrazy označené 

hvězdičkou (*) se vztahují k nežádoucím účinkům, které byly navíc hlášeny u > 2% diabetických 

hypertenzních pacientů, s chronickou renální nedostatečností a se zjevnou proteinurií, a hlášených 

častěji než u placeba.  

 

Frekvence nežádoucích účinků uvedených níže je definována následovně: 

velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10 000 

až < 1/1 000); velmi vzácné (< 1/10 000). V každé skupině četnosti jsou nežádoucí účinky seřazeny 

podle klesající závažnosti. 

 

Také jsou zde uvedeny nežádoucí účinky dodatečně hlášené z postmarketingového sledování. Tyto 

nežádoucí účinky vycházejí ze spontánních hlášení: 

 

Poruchy krve a lymfatického systému 

Není známo:  

trombocytopenie. 

 

Poruchy imunitního systému: 

Není známo: 

hypersenzitivní reakce jako je vyrážka, kopřivka, angioedém. 

 

Poruchy metabolismu a výživy: 

Není známo: 

hyperkalemie 

 

Poruchy nervového systému:  

Časté:  

 

závratě, ortostatické závratě* 

Není známo: 

vertigo, bolesti hlavy 

 

Poruchy ucha a labyrintu: 

Není známo: tinitus 

 

Srdeční poruchy: 

Méně časté: 

tachykardie 

 

 

 

31 

 

Cévní poruchy: 

Časté: 

ortostatická hypotenze* 

Méně časté: 

návaly horka 

 

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy: 

Méně časté: 

kašel 

 

Gastrointestinální poruchy: 

Časté: 

nausea/zvracení 

Méně časté: 

průjem, dyspepsie/pyróza 

Není známo: 

poruchy chuti 

 

Poruchy jater a žlučových cest: 

Méně časté:  

žloutenka 

Není známo: 

hepatitida, abnormální jaterní funkce 

 

Poruchy kůže a podkožní tkáně: 

Není známo: Leukocytoklastická vaskulitida 

 

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně 

Časté: 

muskuloskeletální bolest* 

Není známo: 

bolesti kloubů a svalů (v některých případech spojené se zvýšenými hladinami 

kreatinkinasy v plazmě), svalové křeče 

 

Poruchy ledvin a močových cest: 

Není známo: 

snížená funkce ledvin včetně případů renálního selhání u rizikových pacientů (viz 

bod 4.4) 

 

Poruchy reprodukčního systému a prsu: 

Méně časté: 

sexuální dysfunkce 

 

Celkové poruchy a lokální reakce v místě aplikace: 

Časté: 

únava 

Méně časté: 

bolest na hrudi 

 

Vyšetření: 

Velmi časté: 

Hyperkalemie* se objevila mnohem častěji u diabetických pacientů léčených 

irbesartanem než u pacientů léčených placebem. U diabetických pacientů 

s hypertenzí, s mikroalbuminurií a normální funkcí ledvin se hyperkalemie 

(≥ 5,5 mE/l) objevila u 29,4% pacientů ve skupině s 300 mg irbesartanu a u 22% 

pacientů ve skupině s placebem. U diabetických pacientů s hypertenzí, 

s chronickou renální insuficiencí a zjevnou proteinurií, se objevila hyperkalemie 

(≥ 5,5 mE/l) u 46,3% pacientů ve skupině s irbesartanem a u 26,3% pacientů ve 

skupině s placebem.  

Časté: 

U subjektů léčených irbesartanem byl často (1,7%) pozorován signifikantní vzestup 

plazmatické kreatinkinázy. V žádném případě toto zvýšení nebylo spojeno se 

zjistitelnými klinickými muskuloskeletálními příhodami. 

Pokles hemoglobinu, který nebyl klinicky významný, byl pozorován u 1,7% 

pacientů s hypertenzí a pokročilým diabetickým ledvinným onemocněním léčených 

irbesartanem. 

 

Pediatrická populace 

V randomizované studii s 318 dětmi a mladistvými s hypertenzí ve věku 6 až 16 let se během 3týdenní 

dvojitě slepé fáze vyskytly tyto nežádoucí účinky: bolesti hlavy (7,9%), hypotenze (2,2%), závratě 

(1,9%) a kašel (0,9%).V 26týdenním otevřeném období této studie nejčastěji zaznamenané 

 

 

 

32 

abnormality laboratorních vyšetření byly vzestup kreatininu (6,5% ) a zvýšené hodnoty CK u 2% 

dětských příjemců. 

 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 

pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 

aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích 

účinků uvedeného v 

Dodatku V

. 

 

4.9  Předávkování 

 

U dospělých osob, které dostávaly irbesartan v dávkách až 900 mg denně po 8 týdnů, se neobjevily 

toxické příznaky. Jako nejpravděpodobnější projev předávkování lze očekávat hypotenzi a tachykardii; 

také by se mohla objevit bradykardie z předávkování. O terapii předávkování přípravkem Karveau 

nejsou dostupné specifické informace. Pacienta je třeba pečlivě monitorovat a léčení musí být 

symptomatické a podpůrné. Navrhovaná opatření jsou vyvolání zvracení a/nebo laváž žaludku. Při 

léčbě předávkování může být užitečné podání aktivního uhlí. Hemodialýzou se irbesartan neodstraní. 

 

 

5. 

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 

 

5.1  Farmakodynamické vlastnosti 

 

Farmakoterapeutická skupina: antagonisté angiotensinu-II, samotní. 

ATC kód: C09CA04. 

 

Mechanismus působení: Irbesartan je silně působící, perorálně účinný, selektivní antagonista receptoru 

pro angiotensin-II (receptor typu AT

1

). Předpokládá se, že blokuje veškeré účinky angiotensinu-II 

zprostředkované AT

1

 receptorem, a to bez zřetele ke zdroji anebo způsobu syntézy angiotensinu-II. 

Selektivní antagonické ovlivnění angiotensin-II (AT

1

) receptorů vede ke zvýšení hladin plazmatického 

reninu a angiotensinu-II a ke snížení koncentrace aldosteronu v plazmě. Samotným irbesartanem v 

doporučených dávkách nejsou hladiny draslíku v séru významně ovlivněny. Irbesartan neinhibuje 

ACE (kininázu-II), enzym vytvářející angiotensin-II a také degradující bradykinin na neaktivní 

metabolity. Irbesartan nevyžaduje metabolickou aktivaci, aby byl účinný. 

 

Klinická účinnost

 

Hypertenze 

Irbesartan snižuje krevní tlak, srdeční frekvenci mění minimálně. Při podávání jednou denně je snížení 

krevního tlaku závislé na dávce a má tendenci vytvářet plató při dávkách vyšších než 300 mg. Dávky 

150-300 mg jednou denně snižují krevní tlak vleže nabo vsedě v nejnižším bodě účinku (tj. za 

24 hodiny po podání) průměrně o 8-13/5-8 mm Hg (systolický/diastolický) více než placebo. 

Nejvýraznějšího snížení krevního tlaku je dosaženo do 3-6 hodin po podání a hypotenzní účinek se 

udržuje nejméně 24 hodiny. Ještě za 24 hodin po podání doporučovaných dávek dosahoval pokles 

tlaku krve 60-70% maximálního poklesu diastolického a systolického tlaku. Dávka 150 mg podávaná 

jednou denně vedla k podobným minimálním a průměrným 24-hodinovým změnám krevního tlaku 

jako stejná celková dávka rozdělená do dvou jednotlivých denních dávek. 

Hypotenzní účinek přípravku Karvea je patrný do 1-2 týdnů, maximální efekt se objevuje 4-6 týdnů po 

zahájení terapie. Antihypertenzní účinek se udržuje v průběhu dlouhodobé léčby. Po ukončení terapie 

se krevní tlak postupně vrací k původním hodnotám. Rebound-hypertenze nebyla pozorována. 

Hypotenzní účinky irbesartanu a thiazidových diuretik jsou additivní. U pacientů, u nichž irbesartan 

sám krevní tlak dostatečně nesnižuje, vyvolá přidání malé dávky hydrochlorothiazidu (12,5 mg) 

jednou denně další snížení krevního tlaku; to v období minima účinku dosahuje ve srovnání s 

placebem 7-10/3-6 mmHg (systolický/diastolický). 

Účinnost přípravku Karvea není ovlivněna věkem ani pohlavím. Hypertonici černé pleti reagují na 

monoterapii irbesartanem zřetelně slaběji, tak jak je tomu i u ostatních léčivých přípravků 

ovlivňujících renin-angiotensinový systém. Jestliže se irbesartan podává společně s malou dávkou 

 

 

 

33 

hydrochlothiazidu (např. 12,5 mg denně), blíží se reakce černých hypertoniků reakci pacientů bílé 

pleti. 

Irbesartan nemá klinicky významný účinek na hladinu kyseliny močové v séru anebo na vylučování 

kyseliny močové močí. 

 

Pediatrická populace 

Snížení krevního tlaku s cílovými titrovanými dávkami irbesartanu 0,5 mg/kg (nízká), 1,5 mg/kg 

(střední) a 4,5 mg/kg (vysoká) bylo hodnoceno u 318 dětí a mladistvých ve věku 6 až 16 let 

s hypertenzí nebo s rizikem (diabetici, hypertenze v rodinné anamnéze) během 3týdenního období. Po 

třech týdnech průměrné snížení od výchozích hodnot u primární proměnné účinnosti – hodnoty 

systolického tlaku vsedě (SeSBP), měřené v nejnižším bodě účinku (na konci dávkovacího intervalu -

trough) - bylo 11,7 mmHg (nízká dávka), 9,3 mmHg (střední dávka) a 13,2 mmHg (vysoká dávka). 

Rozdíl mezi těmito dávkami nebyl signifikantní. Korigované průměrné změny hodnoty diastolického 

krevního tlaku v sedě (SeDBP), měřené v nejnižším bodě účinku (na konci dávkovacího intervalu - 

trough) byly tyto: 3,8 mmHg (nízká dávka), 3,2 mmHg (střední dávka), 5,6 mmHg (vysoká dávka). V 

průběhu dalších dvou týdnů, kdy pacienti byli re-randomizováni buď do skupiny s léčivým 

přípravkem nebo do skupiny s placebem, u pacientů na placebu došlo u ke zvýšení SeSBP o 

2,4 mmHg a SeDBP o 2,0 mmHg ve srovnání se změnami +0,1, resp. -0,3 mmHg u pacientů na všech 

dávkách irbesartanu (viz bod 4.2). 

 

Hypertenze a diabetes typu 2 s renálním onemocněním 

Studie "Irbesartan Diabetic Nephropathy Trial (IDNT)" ukazuje, že irbesartan zpomaluje progresi 

renálního onemocnění u pacientů s chronickou renální nedostatečností a zjevnou proteinurií. IDNT 

byla dvojitě slepá, kontrolovaná studie srovnávající morbiditu a mortalitu u nemocných léčených 

přípravkem Karvea, amlodipinem a placebem. U 1715 pacientů s hypertenzí a diabetem typu 2, 

proteinurií ≥ 900 mg/den a s hladinou kreatininu v séru mezi 1,0 - 3,0 mg/dl byl hodnocen dlouhodobý 

účinek (průměrně 2,6 roku) přípravku Karvea na vývoj renálního onemocnění a na mortalitu ze všech 

příčin. Pacientům byly titrovány dávky od 75 mg do udržovací dávky 300 mg přípravku Karvea, od 

2,5 mg do 10 mg amlodipinu nebo placebo dle snášenlivosti. Pacienti ve všech léčebných skupinách 

obvykle dostávali mezi 2 a 4 antihypertenzivy (např. diuretika, betablokátory, alfablokátory) 

k dosažení předdefinovaného cílového krevního tlaku ≤ 135/85 mmHg nebo snížení systolického tlaku 

o 10 mmHg, pokud výchozí tlak byl > 160 mmHg. Šedesát procent (60%) pacientů ve skupině placeba 

dosáhlo tohoto cílového krevního tlaku, v irbesartanové skupině to bylo 76% a ve skupině 

s amlodipinem 78%. Irbesartan významně snížil relativní riziko dosažení základního kombinovaného 

cílového parametru, kterým bylo zdvojnásobení sérové hladiny kreatininu, konečná fáze renálního 

onemocnění (ESRD) nebo úmrtí z jakékoliv příčiny. Přibližně 33% pacientů ve skupině léčené 

irbesartanem dosáhlo primárního kombinovaného cílového parametru týkajícího se renálních funkcí ve 

srovnání s 39% pacientů ve skupině s placebem a se 41% pacientů užívajících amlodipin [20% snížení 

relativního rizika proti placebu (p = 0,024) a 23% snížení relativního rizika ve srovnání s amlodipinem 

(p = 0,006)]. Při analýze jednotlivých komponentů

 

primárního cílového parametru nebyl pozorován 

žádný vliv na celkovou mortalitu, zatímco byl zjištěn pozitivní trend ve snížení ESRD a významné 

snížení zdvojnásobení sérových koncentrací kreatininu. 

 

Byla provedena analýza účinku v podskupinách vytvořených podle pohlaví, rasy, věku, trvání diabetu, 

vstupního krevního tlaku, hladiny kreatininu v séru a albuminurie. U žen a černochů, kteří 

reprezentovali 32%, resp. 26% celkové populace ve studii, nebyl prospěch pro ledviny průkazný, 

ačkoli interval spolehlivosti to nevylučuje. Pro sekundární cílový bod fatálních a nefatálních 

kardiovaskulárních příhod nebyl v rámci celé populace rozdíl mezi dále uvedenými třemi skupinami, 

ačkoli byl vidět zvýšený výskyt nefatálního IM u žen a snížený výskyt nefatálního IM u mužů 

v irbesartanové skupině proti režimu založeném na placebu. Byl pozorován zvýšený výskyt 

nefatálního IM a CMP u žen v irbesartanovém režimu ve srovnání s režimem založeném na 

amlodipinu, zatímco hospitalizace kvůli srdečnímu selhání byla snížena v celé sledované populaci. 

Nicméně, pro tyto nálezy u žen nebylo nalezeno žádné definitivní vysvětlení. 

 

Studie "Effects of Irbesartan on Microalbuminuria in Hypertensive Patients with Type 2 Diabets 

Mellitus (IRMA 2)" ukazuje, že 300 mg irbesartanu zpomaluje vznik zjevné proteinurie u pacientů 

s mikroalbuminurií. IRMA 2 byla placebem kontrolovaná dvojitě slepá studie morbidity na 590 

 

 

 

34 

pacientech s diabetem typu 2, mikroalbuminurií (30-300 mg/den) a normální funkcí ledvin (hladina 

kreatininu v séru ≤ 1,5 mg/dl u mužů a < 1,1 mg/dl u žen). Studie sledovala dlouhodobé účinky 

(2 roky) přípravku Karvea na rozvoj klinické (zjevné) proteinurie (rychlost vylučování albuminu močí 

(UAER) > 300 mg/den a zvýšení UAER o minimálně 30% ve srovnání s výchozí hodnotou). 

Předdefinovaný cílový krevní tlak byl ≤ 135/85 mmHg. Aby bylo dosaženo cílového krevního tlaku, 

byla dle potřeby přidána další antihypertenziva (vyjma ACE inhibitorů, antagonistů receptorů pro 

angiotensin II a dihydropyridinových vápníkových blokátorů). Zatímco podobného krevního tlaku 

bylo dosaženo ve všech léčených skupinách, méně subjektů ve skupině s 300 mg irbesartanu (5,2%) 

než s placebem (14,9%) nebo se 150 mg irbesartanu (9,7%) dosáhlo cílového parametru, kterým byla 

zjevná proteinurie, čímž bylo prokázáno, že podávání vyšších dávek snižuje relativní riziko o 70%, ve 

srovnání s placebem (p = 0,0004). Doprovodné zlepšení rychlosti glomerulární filtrace (GFR) nebylo 

během prvních tří měsíců léčby pozorováno. Zpomalení progrese onemocnění ke klinické proteinurii 

bylo evidentní již za tři měsíce a pokračovalo celé 2 roky. Regrese k normoalbuminurii (< 30 mg/den) 

byla častější ve skupině s 300 mg přípravku Karvea (34%) než ve skupině s placebem (21%). 

 

Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)  

Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET (ONgoing Telmisartan 

Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint Trial) a VA NEPHRON-D (The Veterans 

Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem 

receptorů pro angiotenzin II. 

Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo 

cerebrovaskulárního onemocnění nebo u pacientů s diabetes mellitus 2. typu se známkami poškození 

cílových orgánů. Studie VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a 

diabetickou nefropatií. 

V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární 

ukazatele a na mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie, 

akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností 

jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II. 

Inhibitory ACE ia blokátory receptorů pro angiotensin II. proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií 

užívat současně. 

Studie ALTITUDE (Aliskiren Trial in Type 2 Diabetes Using Cardiovascular and Renal Disease 

Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem 

ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a chronickým 

onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo obojím. Studie byla předčasně ukončena 

z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní mozková příhoda 

byly numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a zároveň nežádoucí 

účinky a sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalemie, hypotenze a renální dysfunkce) byly 

častěji hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině. 

 

5.2  Farmakokinetické vlastnosti 

 

Po perorálním podání se irbesartan dobře absorbuje: při sledování absolutní biologické dostupnosti 

byly zjištěny hodnoty přibližně 60-80%. Současný příjem potravy biologickou dostupnost irbesartanu 

významně neovlivňuje. Vazba na plazmatické bílkoviny je přibližně 96%, vazba na buněčné složky 

krve je zanedbatelná. Distribuční objem je 53 - 93 litry. Po perorálním nebo intravenózním podání 

14

irbesartanu se 80-85% radioaktivity v cirkulující plazmě dá přisoudit nezměněnému irbesartanu. 

Irbesartan se metabolizuje v játrech konjugací na glukuronid a oxidací. Hlavní metabolit v krevním 

oběhu je glukuronid irbesartanu (přibližně 6%). Studie in vitro ukazují, že irbesartan se primárně 

oxiduje cytochromem P450, a to enzymem CYP2C9; izoenzym CYP3A4 má zanedbatelný význam. 

 

Irbesartan má lineární farmakokinetiku závislou na dávce, a to v dávkovém rozmezí od 10 do 600 mg. 

Ukázalo se, že po dávkách vyšších než 600 mg (dvojnásobku nejvyšší doporučované dávky) je zvýšení 

absorpce po perorálním podání již menší, než by bylo úměrné dávce; mechanismus tohoto jevu není 

znám. Maximální koncentrace v plazmě je dosaženo za 1,5-2 hodiny po perorálním podání. Celková 

clearance a renální clearance jsou 157-176 resp. 3-3,5 ml/min. Terminální eliminační poločas 

irbesartanu je 11-15 hodin. Rovnovážných koncentrací v plazmě je dosaženo do 3 dnů po zahájení 

terapie při dávkování jednou denně. Při opakovaném podávání jednou denně lze zjistit omezenou 

 

 

 

35 

kumulaci irbesartanu v plazmě (< 20%). V jedné studii byly u hypertoniček zjištěny o něco vyšší 

plazmatické koncentrace irbesartanu než u hypertoniků. Rozdíly v poločase nebo kumulaci irbesartanu 

však nalezeny nebyly. Dávkování pro ženy není třeba upravovat. Hodnoty AUC a C

max

 irbesartanu 

byly také o něco vyšší u starších osob (≥ 65 let) než u osob mladších (18-40 let). Terminální 

eliminační poločas se však signifikantně nelišil. U starších pacientů není třeba dávkování upravovat. 

 

Irbesartan a jeho metabolity se eliminují jednak žlučí, jednak ledvinami. Po perorálním anebo 

intravenózním podání 

14

C irbesartanu lze asi 20% radioaktivity nalézt v moči, zbytek ve stolici. Méně 

než 2% dávky se vyloučí močí jako nezměněný irbesartan. 

 

Pediatrická populace 

Farmakokinetika irbesartanu byla hodnocena u 23 dětí s hypertenzí po podání jedné a opakovaných 

denních dávek irbesartanu (2 mg/kg) až do maximální denní dávky 150 mg po dobu 4 týdnů. U 21 

z těchto 23 dětí bylo možno srovnat farmakokinetiku s dospělými (dvanáct dětí bylo starších než 12 

let, devět dětí mělo mezi 6 až 12 lety). Výsledky ukázaly, že hodnoty C

max, 

 AUC a clearance byly 

srovnatelné s výsledky pozorovanými u dospělých pacientů, kteří dostávali 150 mg irbesartanu denně. 

Po opakovaném dávkování jednou denně byla pozorována omezená akumulace irbesartanu v plazmě 

(18%). 

 

Porucha funkce ledvin: u pacientů s poruchou funkce ledvin anebo u hemodialyzovaných pacientů 

nejsou farmakokinetické parametry irbesartanu významně změněny. Irbesartan se hemodialýzou 

neodstraní. 

 

Porucha funkce jater: u pacientů s mírnou až středně těžkou jaterní cirhózou nejsou farmakokinetické 

parametry irbesartanu významně změněny. 

U pacientů s těžkou poruchou jater se studie neprováděly. 

 

5.3  Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 

 

Nebyly nalezeny náznaky abnormálního systémového toxického ovlivnění anebo ovlivnění cílových 

orgánů při použití klinicky relevantních dávek. V neklinických studiích bezpečnosti vyvolaly vysoké 

dávky irbesartanu (≥ 250 mg/kg denně u potkanů a ≥ 100 mg/kg denně u makaků) snížení 

erytrocytárních parametrů (počtů erytrocytů, množství hemoglobinu, hematokritu). Velmi vysoké 

dávky (≥ 500 mg/kg denně) vyvolaly degenerativní změny v ledvinách (např. intersticiální nefritidu, 

distenzi tubulů, bazofilii tubulů, zvýšení koncentrace močoviny a kreatininu v plazmě) u potkanů a 

makaků; tyto změny byly zhodnoceny jako sekundární projevy hypotenzního účinku léčivého 

přípravku, které způsobily snížení renální perfuze. Irbesartan dále vyvolal hyperplazii/hypertrofii 

juxtaglomerulárních buněk (u potkanů v dávkách ≥ 90 mg/kg denně, u makaků v dávkách ≥ 10 mg/kg 

denně). Všechny tyto změny se považují za kauzálně spojené s farmakologickým účinkem irbesartanu. 

Nezdá se, že by pro terapeutické dávkování irbesartanu u lidí byla hyperplazie/hypertrofie renálních 

juxtaglomerulárních buněk jakkoliv relevantní. 

 

Nebyla prokázána mutagenita, klastogenita nebo kancerogenita. 

 

Fertilita a reprodukční chování nebyly ve studiích se samci a samicemi potkanů ovlivněny ani po 

perorálních dávkách irbesartanu vyvolávajících parentální toxicitu (od 50 do 650 mg/kg/den), včetně 

úmrtí při nejvyšší dávce. Nebyly pozorovány žádné významné účinky na počet žlutých tělísek, usazení 

oplodněných vajíček nebo živé plody. Irbesartan neovlivňoval přežití, vývoj ani reprodukci potomků. 

Studie na pokusných zvířatech ukázaly, že radioaktivně značený irbesartan je detekován v plodech 

potkanů a králíků. Irbesartan je vylučován do mateřského mléka kojících samic potkanů.  

 

Studie s irbesartanem u pokusných zvířat ukázaly přechodné toxické účinky (zvětšení kavity 

ledvinných pánviček, hydroureter nebo podkožní edémy) u potkaních fétů, tyto změny se po porodu 

upravily. U králíků byly zjištěny aborty anebo časné resorpce po dávkách vyvolávajících zřetelnou 

maternální toxicitu, včetně úmrtí. Teratogenní účinky u potkanů nebo u králíků zjištěny nebyly. 

 

 

 

 

 

36 

6. 

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 

 

6.1  Seznam pomocných látek 

 

Mikrokrystalická celulosa 

Sodná sůl kroskaramelosy 

Monohydrát laktosy 

Magnesium-stearát  

Koloidní hydratovaný oxid křemičitý 

Předbobtnalý kukuřičný škrob  

Poloxamer 188 

 

6.2  Inkompatibility 

 

Neuplatňuje se. 

 

6.3  Doba použitelnosti 

 

3 roky. 

 

6.4  Zvláštní opatření pro uchovávání 

 

Uchovávejte při teplotě do 30 ºC. 

 

6.5  Druh obalu a obsah balení 

 

Krabičky obsahující 14 tablet v PVC/PVDC/Aluminiovém blistru. 

Krabičky obsahující 28 tablet v PVC/PVDC/Aluminiových blistrech. 

Krabičky obsahující 56 tablet v PVC/PVDC/ Aluminiových blistrech. 

Krabičky obsahující 98 tablet v PVC/PVDC/ Aluminiových blistrech. 

Krabičky obsahující 56 x 1 tabletu v PVC/PVDC/Aluminiových perforovaných blistrech pro 

jednotlivé dávky. 

 

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 

 

6.6  Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku 

 

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními 

požadavky. 

 

 

7. 

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI  

 

sanofi-aventis groupe 

54, rue La Boétie 

F-75008 Paris - Francie 

 

 

8. 

REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) 

 

EU/1/97/049/007-009 

EU/1/97/049/012 

EU/1/97/049/015 

 

 

 

 

 

37 

9. 

DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 

 

Datum první registrace: 27. srpna 1997 

Datum posledního prodloužení: 27. srpna 2007 

 

 

10.  DATUM REVIZE TEXTU 

 

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské 

agentury pro léčivé přípravky 

http://www.ema.europa.eu/

 

 

 

 

38 

1. 

NÁZEV PŘÍPRAVKU 

 

Karvea 75 mg potahované tablety. 

 

 

2. 

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 

 

Jedna potahovaná tableta obsahuje irbesartanum 75 mg. 

 

Pomocná látka se známým účinkem: 25,50 mg monohydrátu laktosy v jedné potahované tabletě. 

 

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 

 

 

3. 

LÉKOVÁ FORMA 

 

Potahovaná tableta. 

Bílá až téměř bílá, bikonvexní, oválná, na jedné straně se znakem srdce a na druhé straně s vyraženým 

číslem 2871. 

 

 

4. 

KLINICKÉ ÚDAJE 

 

4.1  Terapeutické indikace 

 

Přípravek Karvea je indikován k léčbě esenciální hypertenze u dospělých. 

Také je indikován k léčbě onemocnění ledvin u dospělých pacientů s hypertenzí a diabetes mellitus 2. 

typu jako součást antihypertenzního léčebného režimu (viz body 4.3, 4.4, 4.5 a 5.1). 

 

4.2  Dávkování a způsob podání 

 

Dávkování 

 

Obvyklá doporučená úvodní a udržovací dávka je 150 mg jednou denně, spolu s jídlem anebo bez 

něho. Karvea v dávce 150 mg jednou denně obvykle zaručí lepší 24-hodinovou kontrolu krevního 

tlaku než v dávce 75 mg. Je však možné uvážit zahájení léčby dávkou 75 mg, zejména u 

hemodialyzovaných pacientů a u pacientů starších než 75 let. 

 

Pacientům, u nichž nedostačuje dávka 150 mg jednou denně, je možné dávku přípravku Karvea zvýšit 

na 300 mg, anebo je možné přidat jiná antihypertenziva (viz body 4.3, 4.4, 4.5 a 5.1). Ukázalo se, že 

zejména přidání diuretika jako např. hydrochlorothiazidu má v kombinaci s přípravkem Karvea 

aditivní účinek (viz bod 4.5). 

 

U hypertenzních pacientů s diabetem typu 2 by měla být léčba zahájena dávkou 150 mg irbesartanu 

jednou denně a zvyšována až do 300 mg jednou denně, což je preferovaná udržovací dávka pro léčbu 

ledvinového onemocnění. 

Prospěšnost přípravku Karvea v léčbě poškození ledvin u hypertenzních pacientů s diabetem 2. typu 

byla prokázána ve studiích, kde byl irbesartan, dle potřeby, podáván spolu s jinými antihypertenzivy 

tak, aby bylo dosaženo požadovaných hodnot krevního tlaku (viz body 4.3, 4.4, 4.5 a 5.1). 

 

Zvláštní populace 

 

Porucha ledvin: u pacientů s porušenou renální funkcí není úprava dávkování nutná. U pacientů 

léčených dialýzou je třeba zvážit podávání nižších počátečních dávek (75 mg) 

(viz bod 4.4). 

 

 

 

 

39 

Porucha jater: u pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou jater není třeba úprava dávkování. 

S podáním přípravku pacientům s těžkou poruchou jater nejsou klinické zkušenosti. 

 

Starší pacienti: u pacientů starších než 75 let je sice vhodné zvážit možnost zahájení terapie dávkou 

75 mg, úprava dávkování však obvykle u starších pacientů nebývá nutná. 

 

Pediatrická populace: bezpečnost a účinnost přípravku Karvea u dětí ve věku do 18 let nebyla 

stanovena. V současnosti dostupné údaje jsou popsány v bodě 4.8, 5.1 a 5.2, ale na jejich základě nelze 

doporučit dávkování u dětí. 

 

Způsob podání 

 

Perorální podání. 

 

4.3  Kontraindikace 

 

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 

Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz body 4.4 a 4.6). 

 

Současné užívání přípravku Karvea s přípravky obsahujícími aliskiren je kontraindikováno u pacientů 

s diabetes mellitus nebo s poruchou funkce ledvin (GFR < 60 ml/min/1,73 m

2

) (viz body 4.5 a 5.1) 

 

4.4  Zvláštní upozornění a opatření pro použití 

 

Hypovolemie: symptomatická hypotenze, zejména po první dávce, se může objevit u pacientů 

s hypovolemií příp. sodíkovou deplecí po energické terapii diuretiky, po dietě s omezením soli, po 

průjmech nebo zvracení. Tyto stavy by měly být upraveny před podáváním přípravku Karvea. 

 

Renovaskulární hypertenzeu pacientů s bilaterální stenózou renálních arterií, anebo se stenózou 

arterie u jediné funkční ledviny, je zvýšené riziko těžké hypotenze a renální insuficience, jestliže jsou 

léčeni léčivými přípravky ovlivňujícími renin-angiotensin-aldosteronový systém. U přípravku Karvea 

tato situace sice není dokumentována, u antagonistů receptoru pro angiotensin-II je však třeba 

podobný účinek předpokládat. 

 

Porucha ledvin a transplantace ledvinpři použití přípravku Karvea u pacientů s poruchou renálních 

funkcí se doporučuje pravidelně monitorovat hladin draslíku a kreatininu v séru. S podáváním 

přípravku Karvea pacientům krátce po transplantaci ledvin nejsou zkušenosti. 

 

Hypertenzní pacienti s diabetem typu 2 a ledvinovým onemocněnímúčinky irbesartanu na ledvinové 

poruchy a kardiovaskulární příhody nebyly u pacientů s pokročilým onemocněním ledvin ve všech 

skupinách v analýze prováděné během studie jednotné. Zejména se projevily jako méně příznivé u žen 

a jedinců, kteří nebyli bělošské rasy (viz bod 5.1). 

 

Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS): 

Bylo prokázáno, že současné užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo 

aliskirenu zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalemie a snížení funkce ledvin (včetně akutního selhání 

ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů 

pro angiotenzin II nebo aliskirenu se proto nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1). 

Pokud je duální blokáda považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohledem 

specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku.  

Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být používány současně u pacientů s 

diabetickou nefropatií. 

 

Hyperkalemiejako u jiných léčivých přípravků ovlivňujících renin-angiotensin-aldosteronový 

systém, se při léčbě přípravkem Karvea může objevit hyperkalemie, a to zejména při současné poruše 

funkce ledvin, zjevné proteinurie způsobené diabetickým ledvinovým onemocněním a/nebo selhání 

 

 

 

40 

srdce. U rizikových pacientů se doporučuje pečlivě monitorovatí koncentrace draslíku v séru (viz bod 

4.5). 

 

Lithiumkombinace lithia a přípravku Karvea se nedoporučuje (viz bod 4.5). 

 

Stenóza aortální a mitrální chlopně, obstrukční hypertrofická kardiomyopatieu pacientů se stenózou 

aortální chlopně, dvojcípé chlopně anebo obstrukční hypertrofickou kardiomyopatií je, stejně jako při 

použití jiných vazodilatačních látek, nutná zvláštní opatrnost. 

 

Primární aldosteronismusobecně vzato, pacienti s primárním aldosteronismem nereagují na 

antihypertenziva působící inhibicí renin-angiotensinového systému. Podávání přípravku Karvea se 

proto nedoporučuje. 

 

Všeobecněu pacientů, jejichž cévní tonus a renální funkce závisí převážně na aktivitě renin-

angiotensin-aldosteronového systému (např. u pacientů s těžkým městnavým srdečním selháním nebo 

u pacientů s renálním onemocněním včetně stenózy renální arterie), vedla léčba inhibitory 

angiontensin konvertujícího enzymu nebo antagonisty angiontensin-II receptoru k akutní hypotenzi, 

azotemii, oligurii anebo vzácně k akutnímu selhání ledvin (viz bod 4.5). Tak jako po podání jiných 

antihypertenziv, by mohlo nadměrné snížení krevního tlaku u pacientů s ischemickou srdeční 

chorobou nebo ischemickým cévním onemocněním vyústit v infarkt myokardu nebo cévní mozkovou 

příhodu. 

Jak bylo pozorováno u inhibitorů angiontensin konvertujícího enzymu, irbesartan a jiní antagonisté 

angiotensinu jsou zřetelně méně účinní při snižování krevního tlaku u pacientů černé pleti než u ostatní 

populace patrně z důvodu vyššího výskytu nízkoreninové hypertenze (viz bod 5.1). 

 

Těhotenství: léčba pomocí antagonistů receptoru angiotenzinu II nesmí být během těhotenství 

zahájena. Pokud není pokračování v léčbě antagonisty receptoru angiotenzinu II považováno za 

nezbytné, pacientky plánující těhotenství musí být převedeny na jinou léčbu hypertenze, a to takovou, 

která má ověřený bezpečnostní profil, pokud jde o podávání v těhotenství. Jestliže je zjištěno 

těhotenství, léčba pomocí antagonistů receptoru angiotenzinu II musí být ihned ukončena, a pokud je 

to vhodné, je nutné zahájit jiný způsob léčby (viz body 4.3 a 4.6). 

 

Laktosa: tento léčivý přípravek obsahuje laktosu. Pacienti se vzácnou dědičnou intolerancí galaktosy, 

vrozeným nedostatkem laktázy nebo glukoso-galaktosové malabsorpce by tento léčivý přípravek 

neměli užívat. 

 

Pediatrická populaceirbesartan byl studován u dětské populace ve věku 6 až 16 let, avšak současná 

data nejsou dostačující na to, aby podpořila rozšíření použití u dětí, dokud nebudou k dispozici další 

data (viz body 4.8, 5.1 a 5.2). 

 

4.5  Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 

 

Diuretika a jiná antihypertenzivajiná antihypertenziva mohou zvyšovat hypotenzní účinky 

irbersartanu; Karvea však již byl bezpečně podáván spolu s jinými antihypertenzivy, jako např. s beta-

blokátory, s dlouhodobě účinnými blokátory kalciových kanálů a s thiazidovými diuretiky. Předchozí 

léčení vysokými dávkami diuretik může způsobit hypovolemii a riziko hypotenze při zahájení terapie 

přípravkem Karvea (viz  bod 4.4). 

 

Léčivé přípravky s aliskirenem nebo inhibitory ACE: Data z klinických studií ukázala, že duální 

blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS) pomocí kombinovaného užívání inhibitorů 

ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích 

účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) 

ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1). 

 

Doplňkové podávání draslíku a diuretika šetřící draslíkna základě zkušeností s podáváním jiných 

léčivých přípravků ovlivňujících renin-angiotensinový systém by mohlo současné podávání diuretik 

šetřících kalium, látek doplňujících přívod draslíku, solných náhražek obsahujících draslík anebo 

 

 

 

41 

jiných léčivých přípravků, které mohou zvýšit hladiny draslíku v séru (např. heparin), vést k vzestupu 

sérového draslíku, a proto není tato kombinace doporučena (viz bod 4.4). 

 

Lithiumpřípady reverzibilního zvýšení koncentrací lithia v séru i toxicity lithia byly popsány při 

současném podávání lithia a inhibitorů enzymu konvertujícího angiotensin. Podobné účinky byly 

zatím velmi vzácně nahlášeny i u irbesartanu. Proto se tato kombinace nedoporučuje (viz bod 4.4). 

Pokud je prokázáno, že je kombinace nezbytná, je doporučeno pečlivě monitorovat hladiny lithia 

v séru. 

 

Nesteroidní protizánětlivé lékyjsou-li antagonisté angiotensinu II podávány společně s nesteroidními 

protizánětlivými přípravky (t.j. selektivními COX-2 inhibitory, kyselinou acetylsalicylovou 

(> 3 g/den) a neselektivními NSAID), antihypertenzní účinek může být oslaben. 

Stejně jako u ACE inhibitorů, současné podávání antagonistů angiotensinu II a NSAID, může 

zvyšovat riziko zhoršení renálních funkcí, včetně možného akutního selhání ledvin, a vést ke zvýšení 

hladiny draslíku v séru, zvláště u pacientů s již preexistující renální poruchou. Opatrnost vyžaduje 

podání kombinace zvláště u starších osob. Pacienti by měli být přiměřeně hydratováni a mělo by se 

zvážit sledování renálních funkcí při zahájení souběžné léčby i jeho následná periodicita. 

 

Další informace o interakcích irbesartanuv klinických studiích farmakokinetika irbesartanu není 

hydrochlorothiazidem ovlivněna. Irbesartan je převážně metabolizován CYP2C9 a v menším rozsahu 

glukuronidací. Nebyly pozorovány žádné významné farmakokinetické nebo farmakodynamické 

interakce byl-li irbesartan podáván současně s warfarinem, léčivým přípravkem metabolizovaným 

CYP2C9. Účinky induktorů CYP2C9, jako je rifampicin, na farmakokinetiku irbesartanu nebyly 

vyhodnoceny. Farmakokinetika digoxinu nebyla současným podáváním irbesartanu změněna. 

 

4.6  Fertilita, těhotenství a kojení 

 

Těhotenství: 

 

Podávání antagonistů receptoru angiotenzinu II se v prvním trimestru těhotenství nedoporučuje (viz 

bod 4.4). Podávání antagonistů receptoru angiotenzinu II během druhého a třetího trimestru 

těhotenství je kontraindikováno (viz body 4.3 a 4.4). 

 

Epidemiologické důkazy týkající se rizika teratogenity při podávání ACE inhibitorů během prvního 

trimestru těhotenství nebyly nezvratné; malý nárůst rizika však nelze vyloučit. I když neexistují žádné 

kontrolované epidemiologické údaje, pokud jde o riziko při podávání antagonistů receptoru 

angiotenzinu II (AIIRAs), pro tuto třídu léčiv může existovat riziko podobné. Pokud pokračování v 

léčbě AIIRAs není považováno za nezbytné, pacientky plánující těhotenství musí být převedeny na 

jinou léčbu vysokého krevního tlaku, a to takovou, která má ověřený bezpečností profil, pokud jde o 

podávání v těhotenství. Jestliže je diagnóza těhotenství stanovena, léčba pomocí AIIRAs musí být 

ihned ukončena, a pokud je to vhodné, je nutné zahájit jiný způsob léčby. 

 

Je známo, že expozice vůči AIIRAs během druhého a třetího trimestru vede u lidí k fetotoxicitě 

(pokles funkce ledvin, oligohydramnion, zpoždění osifikace lebky) a k novorozenecké toxicitě (selhání 

ledvin, hypotenze, hyperkalemie) (viz bod 5.3). 

Pokud by došlo k expozici vůči antagonistům receptoru angiotenzinu II od druhého trimestru 

těhotenství, doporučuje se sonografická kontrola funkce ledvin a lebky. 

Děti, jejichž matky užívaly antagonisty receptoru angiotenzinu II, musí být pečlivě sledovány, pokud 

jde o hypotenzi (viz body 4.3 a 4.4). 

 

Kojení: 

 

Protože nejsou k dispozici žádné údaje ohledně užívání přípravku Karvea během kojení, Karvea se 

nedoporučuje, je vhodnější zvolit jinou léčbu s lepším bezpečnostním profilem během kojení, 

obzvláště během kojení novorozence nebo předčasně narozeného dítěte. 

 

Není známo, zda se irbesartan nebo jeho metabolity u lidí vylučují do mateřského mléka. 

 

 

 

42 

Dostupná farmakodynamická/toxikologická data u potkanů prokázala sekreci irbesartanu nebo jeho 

metabolitů do mléka (podrobnější informace viz bod 5.3). 

 

Fertilita 

 

Irbesartan neměl žádný vliv na fertilitu léčených potkanů a jejich potomky až do takových dávek, 

které vyvolávaly první příznaky parentální toxicity (viz bod 5.3). 

 

4.7  Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 

 

Studie hodnotící účinky na schopnost řídit motorová vozidla nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. 

Na základě farmakodynamických vlastností látky však není pravděpodobné, že by irbesartan tuto 

schopnost ovlivnil. Při řízení motorových vozidel a obsluze strojů je třeba vzít v úvahu, že v průběhu 

terapie se mohou objevit závratě a únava. 

 

4.8  Nežádoucí účinky 

 

V placebem kontrolovaných studiích u pacientů s hypertenzí se celkový výskyt nežádoucích účinků 

nelišil ve skupině s irbesartanem (56,2%) a ve skupině s placebem (56,5%). Ukončení léčby 

v důsledku jakéhokoliv klinického nebo laboratorního nežádoucího účinku bylo méně časté ve 

skupině pacientů léčených irbesartanem (3,3%) než u pacientů léčených placebem (4,5%). Výskyt 

nežádoucích účinků nebyl závislý na dávce (v doporučeném dávkovém rozmezí), na pohlaví, věku, 

rase nebo na trvání léčby. 

 

U diabetických pacientů s hypertenzí s mikroalbuminurií a normálními renálními funkcemi byly 

ortostatické závratě a ortostatická hypertenze hlášeny u 0,5% těchto pacientů (tj.méně časté), což bylo 

častěji než v placebové skupině. 

 

Následující tabulka udává nežádoucí účinky, které byly hlášeny v placebem kontrolovaných 

klinických studiích, v nichž bylo 1 965 pacientů s hypertenzí léčeno irbesartanem. Výrazy označené 

hvězdičkou (*) se vztahují k nežádoucím účinkům, které byly navíc hlášeny u > 2% diabetických 

hypertenzních pacientů, s chronickou renální nedostatečností a se zjevnou proteinurií, a hlášených 

častěji než u placeba.  

 

Frekvence nežádoucích účinků uvedených níže je definována následovně: 

velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10 000 

až < 1/1 000); velmi vzácné (< 1/10 000). V každé skupině četnosti jsou nežádoucí účinky seřazeny 

podle klesající závažnosti. 

 

Také jsou zde uvedeny nežádoucí účinky dodatečně hlášené z postmarketingového sledování. Tyto 

nežádoucí účinky vycházejí ze spontánních hlášení: 

 

Poruchy krve a lymfatického systému 

Není známo:  

trombocytopenie. 

 

Poruchy imunitního systému: 

Není známo: 

hypersenzitivní reakce jako je vyrážka, kopřivka, angioedém. 

 

Poruchy metabolismu a výživy: 

Není známo: 

hyperkalemie 

 

Poruchy nervového systému:  

Časté:  

 

závratě, ortostatické závratě* 

Není známo: 

vertigo, bolesti hlavy 

 

Poruchy ucha a labyrintu: 

Není známo: 

tinitus 

 

 

 

43 

 

Srdeční poruchy: 

Méně časté: 

tachykardie 

 

Cévní poruchy: 

Časté: 

ortostatická hypotenze* 

Méně časté: 

návaly horka 

 

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy: 

Méně časté: 

kašel 

 

Gastrointestinální poruchy: 

Časté: 

nausea/zvracení 

Méně časté: 

průjem, dyspepsie/pyróza 

Není známo: 

poruchy chuti 

 

Poruchy jater a žlučových cest: 

Méně časté:  

žloutenka 

Není známo: 

hepatitida, abnormální jaterní funkce 

 

Poruchy kůže a podkožní tkáně: 

Není známo: 

leukocytoklastická vaskulitida 

 

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně 

Časté: 

muskuloskeletální bolest* 

Není známo: 

bolesti kloubů a svalů (v některých případech spojené se zvýšenými hladinami 

kreatinkinasy v plazmě), svalové křeče 

 

Poruchy ledvin a močových cest: 

Není známo: 

snížená funkce ledvin včetně případů renálního selhání u rizikových pacientů (viz 

bod 4.4) 

 

Poruchy reprodukčního systému a prsu: 

Méně časté: 

sexuální dysfunkce 

 

Celkové poruchy a lokální reakce v místě aplikace: 

Časté: 

únava 

Méně časté: 

bolest na hrudi 

 

Vyšetření 

Velmi časté:  Hyperkalemie* se objevila mnohem častěji u diabetických pacientů léčených 

irbesartanem než u pacientů léčených placebem. U diabetických pacientů s hypertenzí, 

s mikroalbuminurií a normální funkcí ledvin se hyperkalemie (≥ 5,5 mE/l) objevila u 

29,4% pacientů ve skupině s 300 mg irbesartanu a u 22% pacientů ve skupině 

s placebem. U diabetických pacientů s hypertenzí, s chronickou renální insuficiencí a 

zjevnou proteinurií, se objevila hyperkalemie (≥ 5,5 mE/l) u 46,3% pacientů ve skupině 

s irbesartanem a u 26,3% pacientů ve skupině s placebem.  

Časté: 

U subjektů léčených irbesartanem byl často (1,7%) pozorován signifikantní vzestup 

plazmatické kreatinkinázy. V žádném případě toto zvýšení nebylo spojeno se 

zjistitelnými klinickými muskuloskeletálními příhodami. 

Pokles hemoglobinu, který nebyl klinicky významný, byl pozorován u 1,7% pacientů 

s hypertenzí a pokročilým diabetickým ledvinným onemocněním léčených irbesartanem 

 

Pediatrická populace 

V randomizované studii s 318 dětmi a mladistvými s hypertenzí ve věku 6 až 16 let se během 3týdenní 

dvojitě slepé fáze vyskytly tyto nežádoucí účinky: bolesti hlavy (7,9%), hypotenze (2,2%), závratě 

(1,9%) a kašel (0,9%). V 26týdenním otevřeném období této studie nejčastěji zaznamenané 

 

 

 

44 

abnormality laboratorních vyšetření byly vzestup kreatininu (6,5%) a zvýšené hodnoty CK u 2% 

dětských příjemců. 

 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 

pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 

aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích 

účinků uvedeného v 

Dodatku V

. 

 

4.9  Předávkování 

 

U dospělých osob, které dostávaly po 8 týdnů irbesartan v dávkách až 900 mg denně, se neobjevily 

toxické příznaky. Jako nejpravděpodobnější projev předávkování lze očekávat hypotenzi a tachykardii; 

také by se mohla objevit bradykardie z předávkování. O terapii předávkování přípravkem Karvea 

nejsou dostupné specifické informace. Pacienta je třeba pečlivě monitorovat a léčení musí být 

symptomatické a podpůrné. Navrhovaná opatření jsou vyvolání zvracení a/nebo laváž žaludku. Při 

léčbě předávkování může být užitečné podání aktivního uhlí. Irbesartan nelze odstranit hemodialýzou. 

 

 

5. 

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 

 

5.1  Farmakodynamické vlastnosti 

 

Farmakoterapeutická skupina: antagonisté angiotensinu-II, samotní. 

ATC kód: C09CA04. 

 

Mechanismus působení: Irbesartan je silný, perorálně účinný, selektivní antagonista receptoru pro 

angiotensin-II (receptor typu AT

1

). Předpokládá se, že blokuje veškeré účinky angiotensinu-II 

zprostředkované AT

1

 receptorem, bez ohledu na zdroj a způsob syntézy angiotensinu-II. Selektivní 

antagonické ovlivnění angiotensin-II (AT

1

) receptorů vede ke zvýšení hladin plazmatického reninu 

a angiotensinu-II a ke snížení koncentrace aldosteronu v plazmě. Hladiny draslíku v séru nejsou 

samotným irbesartanem v doporučených dávkách významně ovlivněny. Irbesartan neinhibuje ACE 

(kininázu-II), enzym vytvářející angiotensin-II a také degradující bradykinin na neaktivní metabolity. 

Irbesartan, aby byl účinný, nevyžaduje metabolickou aktivaci. 

 

Klinická účinnost: 

 

Hypertenze 

Irbesartan snižuje krevní tlak s minimální změnou srdeční frekvence. Pokles krevního tlaku je závislý 

na velikosti dávky podávané jednou denně s tendencí vytvořit plató při dávkách nad 300 mg. Dávky 

150-300 mg jednou denně snižují krevní tlak vleže nebo vsedě prolongovaně (tj. 24 hodiny po podání) 

průměrně o 8-13/5-8 mm Hg (systolický/diastolický) více než placebo. Nejvýraznějšího snížení 

krevního tlaku je dosaženo do 3-6 hodin po podání a hypotenzní účinek se udržuje nejméně 24 hodiny. 

Ještě za 24 hodin po podání doporučovaných dávek dosahoval pokles tlaku krve 60-70% maximálního 

poklesu diastolického a systolického tlaku. Dávka 150 mg podávaná jednou denně vedla k podobným 

minimálním a průměrným 24-hodinovým změnám krevního tlaku jako stejná celková dávka rozdělená 

do dvou jednotlivých denních dávek. 

Hypotenzní účinek přípravku Karvea je patrný v průběhu 1-2 týdnů, maximální efekt se objevuje 4-

6 týdnů po zahájení terapie. Antihypertenzní účinek se udržuje v průběhu dlouhodobé léčby. Po 

ukončení terapie se krevní tlak postupně vrací k původním hodnotám. Reaktivní hypertenze nebyla 

pozorována. 

Hypotenzní účinky irbesartanu a thiazidových diuretik jsou additivní. U pacientů, u nichž irbesartan 

sám krevní tlak dostatečně nesnižuje, vyvolá přidání malé dávky hydrochlorothiazidu (12,5 mg) 

jednou denně další snížení krevního tlaku; dosahujícího 7-10/3-6 mmHg (systolický/diastolický) ve 

srovnání s placebem. 

Účinnost přípravku Karvea není ovlivněna věkem ani pohlavím. Reakce hypertoniků černé pleti na 

monoterapii irbesartanem je zřetelně slabší, obdobně jako reakce na jiné léčivé přípravky ovlivňující 

 

 

 

45 

renin-angiotensinový systém. Jestliže se irbesartan podává společně s malou dávkou hydrochlothiazidu 

(např. 12,5 mg denně), reakce hypertoniků černé pleti se blíží reakci pacientů pleti bílé. 

Irbesartan nemá klinicky významný účinek na hladinu kyseliny močové v séru anebo na vylučování 

kyseliny močové močí. 

 

Pediatrická populace 

Snížení krevního tlaku s cílovými titrovanými dávkami irbesartanu 0,5 mg/kg (nízká), 1,5 mg/kg 

(střední) a 4,5 mg/kg (vysoká) bylo hodnoceno u 318 dětí a mladistvých ve věku 6 až 16 let 

s hypertenzí nebo s rizikem (diabetici, hypertenze v rodinné anamnéze) během 3týdenního období. Po 

třech týdnech průměrné snížení od výchozích hodnot u primární proměnné účinnosti – hodnoty 

systolického tlaku vsedě (SeSBP), měřené v nejnižším bodě účinku (na konci dávkovacího intervalu -

trough) - bylo 11,7 mmHg (nízká dávka), 9,3 mmHg (střední dávka) a 13,2 mmHg (vysoká dávka). 

Rozdíl mezi těmito dávkami nebyl signifikantní. Korigované průměrné změny hodnoty diastolického 

krevního tlaku v sedě (SeDBP), měřené v nejnižším bodě účinku (na konci dávkovacího intervalu -

trough) byly tyto: 3,8 mmHg (nízká dávka), 3,2 mmHg (střední dávka), 5,6 mmHg (vysoká dávka). V 

průběhu dalších dvou týdnů, kdy pacienti byli re-randomizováni buď do skupiny sléčivým přípravkem 

nebo do skupiny s placebem, u pacientů na placebu došlo ke zvýšení SeSBP o 2,4 mmHg a SeDBP o 

2,0 mmHg ve srovnání se změnami +0,1, resp. -0,3 mmHg u pacientů na všech dávkách irbesartanu 

(viz bod 4.2). 

 

Hypertenze a diabetes typu 2 s renálním onemocněním 

Studie "Irbesartan Diabetic Nephropathy Trial (IDNT)" ukazuje, že irbesartan zpomaluje progresi 

renálního onemocnění u pacientů s chronickou renální nedostatečností a manifestní proteinurií. IDNT 

byla dvojitě slepá, kontrolovaná studie srovnávající morbiditu a mortalitu u nemocných léčených 

přípravkem Karvea, amlodipinem a placebem. U 1715 pacientů s hypertenzí a diabetem typu 2, 

proteinurií ≥ 900 mg/den a s hladinou kreatininu v séru mezi 1,0-3,0 mg/dl byl hodnocen dlouhodobý 

účinek (průměrně 2,6 roku) přípravku Karvea na vývoj renálního onemocnění a na mortalitu ze všech 

příčin. Pacientům byly podávány dávky od 75 mg až po udržovací dávku 300 mg přípravku Karvea, 

od 2,5 mg do 10 mg amlodipinu nebo placebo dle snášenlivosti. Pacienti ve všech léčebných 

skupinách obvykle dostávali 2 až 4 antihypertenzivní látky (např. diuretika, betablokátory, 

alfablokátory) k dosažení stanoveného cílového krevního tlaku ≤ 135/85 mm Hg nebo snížení 

systolického tlaku o 10 mmHg, pokud výchozí tlak byl > 160 mm Hg. Šedesát procent (60%) pacientů 

ve skupině placeba dosáhlo tohoto cílového krevního tlaku, zatímco v irbesartanové skupině to bylo 

76% a ve skupině s amlodipinem 78%. Irbesartan významně snížil relativní riziko dosažení základního 

kombinovaného cílového parametru, kterým bylo dvojnásobné zvýšení hladiny sérového kreatininu, 

konečná fáze renálního onemocnění (ESRD) nebo úmrtí z jakékoliv příčiny. Přibližně 33% pacientů 

ve skupině léčené irbesartanem dosáhlo primárního kombinovaného cílového parametru týkajícího se 

renálních funkcí ve srovnání s 39% pacientů ve skupině s placebem a se 41% pacientů užívajících 

amlodipin [20% snížení relativního rizika proti placebu (p = 0,024) a 23% snížení relativního rizika ve 

srovnání s amlodipinem (p = 0,006)]. Při analýze jednotlivých komponentů primárního cílového 

parametru nebyl pozorován žádný vliv na celkovou mortalitu, zatímco byl zjištěn pozitivní trend ve 

snížení ESRD a významné snížení dvojnásobně zvýšených sérových koncentrací kreatininu. 

 

Byla provedena analýza účinku v podskupinách vytvořených podle pohlaví, rasy, věku, trvání diabetu, 

vstupního krevního tlaku, hladiny kreatininu v séru a albuminurie. U žen a černochů, kteří 

reprezentovali 32%, resp. 26% celkové populace ve studii, nebyl prospěch pro ledviny průkazný, 

ačkoli interval spolehlivosti to nevylučuje. Pro sekundární cílový bod fatálních a nefatálních 

kardiovaskulárních příhod nebyl v rámci celé populace rozdíl mezi dále uvedenými třemi skupinami, 

ačkoli byl pozorován zvýšený výskyt nefatálního IM u žen a snížený výskyt nefatálního IM u mužů 

v irbesartanové skupině proti režimu založeném na placebu. Byl pozorován zvýšený výskyt 

nefatálního IM a CMP u žen v irbesartanovém režimu ve srovnání s režimem založeném na 

amlodipinu, zatímco hospitalizace kvůli srdečnímu selhání byla snížena v celé sledované populaci. 

Nicméně, pro tyto nálezy u žen nebylo nalezeno žádné definitivní vysvětlení. 

 

Studie "Účinek irbesartanu na mikroalbuminurii u hypertonických pacientů s diabetem typu 2" 

(IRMA 2) (Effects of Irbesartan on Microalbuminuria in Hypertensive Patients with Type 2 Diabets 

Mellitus) ukazuje, že 300 mg irbesartanu zpomaluje vznik zjevné proteinurie u pacientů 

 

 

 

46 

s mikroalbuminurií. IRMA 2 byla placebem kontrolovaná, dvojitě slepá studie morbidity na 

590 pacientech s diabetem typu 2, mikroalbuminurií (30-300 mg/den) a normální funkcí ledvin 

(hladina kreatininu v séru ≤ 1,5 mg/dl u mužů a < 1,1 mg/dl u žen). Studie sledovala dlouhodobé 

účinky (2 roky) přípravku Karvea na rozvoj klinické (zjevné) proteinurie (rychlost vylučování 

albuminu močí (UAER) > 300 mg/den a zvýšení v UAER o minimálně 30% ve srovnání s výchozí 

hodnotou). Stanovený cílový krevní tlak byl ≤ 135/85 mm Hg. Aby bylo dosaženo cílového krevního 

tlaku, byla dle potřeby přidána další antihypertenziva (vyjma ACE inhibitorů, antagonistů receptorů 

pro angiotensin II a dihydropyridinových vápníkových blokátorů). Zatímco podobného krevního tlaku 

bylo dosaženo ve všech léčených skupinách, méně subjektů ve skupině s 300 mg irbesartanu (5,2%) 

než s placebem (14,9%) nebo se 150 mg irbesartanu (9,7%) dosáhlo cílového parametru, kterým 

byla zjevná proteinurie, čímž bylo prokázáno, že podávání vyšších dávek snižuje relativní riziko o 

70%, ve srovnání s placebem (p = 0,0004). Doprovodné zlepšení rychlosti glomerulární filtrace (GFR) 

nebylo během prvních tří měsíců léčby pozorováno. Zpomalení progrese onemocnění ke klinické 

proteinurii bylo evidentní již za tři měsíce a pokračovalo celé 2 roky. Regrese k normoalbuminurii 

(< 30 mg/den) byla častější ve skupině s 300 mg přípravku Karvea (34%) než ve skupině s placebem 

(21%). 

 

Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)  

Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET (ONgoing Telmisartan 

Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint Trial) a VA NEPHRON-D (The Veterans 

Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem 

receptorů pro angiotenzin II. 

Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo 

cerebrovaskulárního onemocnění nebo u pacientů s diabetes mellitus 2. typu se známkami poškození 

cílových orgánů. Studie VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a 

diabetickou nefropatií. 

V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární 

ukazatele a na mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie, 

akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností 

jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II. 

Inhibitory ACE ia blokátory receptorů pro angiotensin II. proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií 

užívat současně. 

Studie ALTITUDE (Aliskiren Trial in Type 2 Diabetes Using Cardiovascular and Renal Disease 

Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem 

ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a chronickým 

onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo obojím. Studie byla předčasně ukončena 

z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní mozková příhoda 

byly numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a zároveň nežádoucí 

účinky a sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalemie, hypotenze a renální dysfunkce) byly 

častěji hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině. 

 

5.2  Farmakokinetické vlastnosti 

 

Po perorálním podání se irbesartan dobře absorbuje: při sledování absolutní biologické dostupnosti 

byly zjištěny hodnoty přibližně 60-80%. Současný příjem potravy biologickou dostupnost irbesartanu 

významně neovlivňuje. Vazba na plazmatické bílkoviny je přibližně 96%, vazba na buněčné složky 

krve je zanedbatelná. Distribuční objem je 53-93 litry.Po perorálním nebo intravenózním podání 

14

C irbesartanu se 80-85% radioaktivity v cirkulující plazmě dá přisoudit nezměněnému irbesartanu. 

Irbesartan se metabolizuje v játrech konjugací na glukuronid a oxidací. Hlavní metabolit v krevním 

oběhu je glukuronid irbesartanu (přibližně 6%). Studie in vitro ukazují, že irbesartan se primárně 

oxiduje cytochromem P450, a to enzymem CYP2C9; izoenzym CYP3A4 má zanedbatelný význam. 

 

Irbesartan má lineární farmakokinetiku závislou na dávce, a to v dávkovém rozmezí od 10 do 600 mg. 

Ukázalo se, že po dávkách vyšších než 600 mg (dvojnásobku nejvyšší doporučované dávky) je zvýšení 

absorpce po perorálním podání již menší, než by bylo úměrné dávce; mechanismus tohoto jevu není 

znám. Maximální koncentrace v plazmě je dosaženo za 1,5-2 hodiny po perorálním podání. Celková 

clearance a renální clearance jsou 157-176 resp. 3-3,5 ml/min. Terminální eliminační poločas 

 

 

 

47 

irbesartanu je 11-15 hodin. Rovnovážných koncentrací v plazmě je dosaženo do 3 dnů po zahájení 

terapie při dávkování jednou denně. Při opakovaném podávání jednou denně lze zjistit omezenou 

kumulaci irbesartanu v plazmě (< 20%). Ve studii byly zjištěny o něco vyšší plazmatické koncentrace 

irbesartanu u hypertoniček než u hypertoniků. Rozdíly v poločase nebo kumulaci irbesartanu však 

nalezeny nebyly. Dávkování pro ženy není třeba upravovat. Hodnoty AUC a C

max

 irbesartanu byly 

také o něco vyšší u starších osob (≥ 65 let) než u osob mladších (18-40 let). Terminální eliminační 

poločas se však signifikantně nelišil. U starších pacientů není třeba dávkování upravovat. 

 

Irbesartan a jeho metabolity se eliminují jednak žlučí, jednak ledvinami. Po perorálním anebo 

intravenózním podání 

14

C irbesartanu lze asi 20% radioaktivity nalézt v moči, zbytek ve stolici. Méně 

než 2% dávky se vyloučí močí jako nezměněný irbesartan. 

 

Pediatrická populace 

Farmakokinetika irbesartanu byla hodnocena u 23 dětí s hypertenzí po podání jedné a opakovaných 

denních dávek irbesartanu (2 mg/kg) až do maximální denní dávky 150 mg po dobu 4 týdnů. U 21 

z těchto 23 dětí byla bylo možno srovnat farmakokinetiku s dospělými (dvanáct dětí bylo starších než 

12 let, devět dětí mělo mezi 6 až 12 lety). Výsledky ukázaly, že hodnoty C

max, 

 AUC a clearance byly 

srovnatelné s výsledky pozorovanými u dospělých pacientů, kteří dostávali 150 mg irbesartanu denně. 

Po opakovaném dávkování jednou denně byla pozorována omezená akumulace irbesartanu v plazmě 

(18%). 

 

Porucha funkce ledvin: u pacientů s poruchou funkce ledvin anebo u hemodialyzovaných pacientů 

nejsou farmakokinetické parametry irbesartanu významně změněny. Irbesartan se hemodialýzou 

neodstraní. 

 

Porucha funkce jater: u pacientů s mírnou až středně těžkou jaterní cirhózou nejsou farmakokinetické 

parametry irbesartanu významně změněny. 

U pacientů s těžkou poruchou jater se studie neprováděly. 

 

5.3  Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 

 

Nebyly nalezeny známky abnormálního systémového toxického ovlivnění anebo toxického ovlivnění 

cílových orgánů při použití klinicky relevantních dávek. V neklinických studiích bezpečnosti vyvolaly 

vysoké dávky irbesartanu (≥ 250 mg/kg denně u potkanů a ≥ 100 mg/kg denně u makaků) snížení 

erytrocytárních parametrů (počtů erytrocytů, množství hemoglobinu, hematokritu). Velmi vysoké 

dávky (≥ 500 mg/kg denně) vyvolaly degenerativní změny v ledvinách (např. intersticiální nefritidu, 

distenzi tubulů, bazofilii tubulů, zvýšení koncentrace močoviny a kreatininu v plazmě) u potkanů 

a makaků; tyto změny byly zhodnoceny jako sekundární projevy hypotenzních účinků léčivého 

přípravku, které vedly ke snížení renální perfuze. Irbesartan dále vyvolal hyperplazii/hypertrofii 

juxtaglomerulárních buněk (u potkanů v dávkách ≥ 90 mg/kg denně, u makaků v dávkách ≥ 10 mg/kg 

denně). Všechny tyto změny se považují za vyvolané farmakologickým působením irbesartanu. Nezdá 

se, že by pro terapeutické dávkování irbesartanu u lidí byla hyperplazie/hypertrofie renálních 

juxtaglomerulárních buněk jakkoliv relevantní. 

 

Nebyla prokázána mutagenita, klastogenita nebo kancerogenita. 

 

Fertilita a reprodukční chování nebyly ve studiích se samci a samicemi potkanů ovlivněny ani po 

perorálních dávkách irbesartanu vyvolávajících parentální toxicitu (od 50 do 650 mg/kg/den), včetně 

úmrtí při nejvyšší dávce. Nebyly pozorovány žádné významné účinky na počet žlutých tělísek, usazení 

oplodněných vajíček nebo živé plody. Irbesartan neovlivňoval přežití, vývoj ani reprodukci potomků. 

Studie na pokusných zvířatech ukázaly, že radioaktivně značený irbesartan je detekován v plodech 

potkanů a králíků. Irbesartan je vylučován do mateřského mléka kojících samic potkanů.  

 

Studie s irbesartanem na pokusných zvířatech ukázaly přechodné toxické účinky (zvětšení kavity 

ledvinných pánviček, hydroureter nebo podkožní edémy) u potkaních plodů, které se po porodu 

upravily. U králíků byly zjištěny aborty anebo časné resorpce po dávkách vyvolávajících zřetelnou 

maternální toxicitu, včetně úmrtí. Teratogenní účinky u potkanů nebo u králíků zjištěny nebyly. 

 

 

 

48 

 

 

6. 

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 

 

6.1  Seznam pomocných látek 

 

Jádro tablety:  

Monohydrát laktosy 

Mikrokrystalická celulosa 

Sodná sůl kroskaramelosy 

Hypromelosa 

Srážený oxid křemičitý 

Magnesium-stearát. 

 

Potahová vrstva:  

Monohydrát laktosy 

Hypromelosa 

Oxid titaničitý  

Makrogol 3000 

Karnaubský vosk. 

 

6.2  Inkompatibility 

 

Neuplatňuje se. 

 

6.3  Doba použitelnosti 

 

3 roky. 

 

6.4  Zvláštní opatření pro uchovávání 

 

Uchovávejte při teplotě do 30 ºC. 

 

6.5  Druh obalu a obsah balení 

 

Krabičky obsahující 14 potahovaných tablet v PVC/PVDC/Aluminiovém blistru. 

Krabičky obsahující 28 potahovaných tablet v PVC/PVDC/Aluminiových blistrech. 

Krabičky obsahující 30 potahovaných tablet v PVC/PVDC/Aluminiových blistrech. 

Krabičky obsahující 56 potahovaných tablet v PVC/PVDC/Aluminiových blistrech. 

Krabičky obsahující 84 potahovaných tablet v PVC/PVDC/Aluminiových blistrech. 

Krabičky obsahující 90 potahovaných tablet v PVC/PVDC/Aluminiových blistrech. 

Krabičky obsahující 98 potahovaných tablet v PVC/PVDC/Aluminiových blistrech. 

Krabičky obsahující 56 x 1 potahovanou tabletu v PVC/PVDC/Aluminiových perforovaných blistrech 

pro jednotlivé dávky. 

 

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 

 

6.6  Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku 

 

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními 

požadavky. 

 

 

 

 

 

49 

7. 

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI  

 

sanofi-aventis groupe 

54, rue La Boétie 

F-75008 Paris - Francie 

 

 

8. 

REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) 

 

EU/1/97/049/016-020 

EU/1/97/049/031 

EU/1/97/049/034 

EU/1/97/049/037 

 

 

9. 

DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 

 

Datum první registrace: 27. srpna 1997 

Datum posledního prodloužení: 27. srpna 2007 

 

 

10.  DATUM REVIZE TEXTU 

 

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské 

agentury pro léčivé přípravky 

http://www.ema.europa.eu/

 

 

 

 

50 

1. 

NÁZEV PŘÍPRAVKU 

 

Karvea 150 mg potahované tablety. 

 

 

2. 

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 

 

Jedna potahovaná tableta obsahuje irbesartanum 150 mg. 

 

Pomocná látka se známým účinkem: 51,00 mg monohydrátu laktosy v jedné potahované tabletě. 

 

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 

 

 

3. 

LÉKOVÁ FORMA 

 

Potahovaná tableta. 

Bílá až téměř bílá, bikonvexní, oválná, na jedné straně se znakem srdce a na druhé straně s vyraženým 

číslem 2872. 

 

 

4. 

KLINICKÉ ÚDAJE 

 

4.1  Terapeutické indikace 

 

Přípravek Karvea je indikován k léčbě esenciální hypertenze u dospělých. 

Také je indikován k léčbě onemocnění ledvin u dospělých pacientů s hypertenzí a diabetes mellitus 2. 

typu jako součást antihypertenzního léčebného režimu (viz body 4.3, 4.4, 4.5 a 5.1). 

 

4.2  Dávkování a způsob podání 

 

Dávkování 

 

Obvyklá doporučená úvodní a udržovací dávka je 150 mg jednou denně, spolu s jídlem anebo bez 

něho. Karvea v dávce 150 mg jednou denně obvykle zaručí lepší 24-hodinovou kontrolu krevního 

tlaku než v dávce 75 mg. Je však možné uvážit zahájení léčby dávkou 75 mg, zejména u 

hemodialyzovaných pacientů a u pacientů starších než 75 let. 

 

Pacientům, u nichž nedostačuje dávka 150 mg jednou denně, je možné dávku přípravku Karvea zvýšit 

na 300 mg, anebo je možné přidat jiná antihypertenziva (viz body 4.3, 4.4, 4.5 a5.1). Ukázalo se, že 

zejména přidání diuretika jako např. hydrochlorothiazidu má v kombinaci s přípravkem Karvea 

aditivní účinek (viz bod 4.5). 

 

U hypertenzních pacientů s diabetem typu 2 by měla být léčba zahájena dávkou 150 mg irbesartanu 

jednou denně a zvyšována až do 300 mg jednou denně, což je preferovaná udržovací dávka pro léčbu 

ledvinového onemocnění. 

Prospěšnost přípravku Karvea v léčbě poškození ledvin u hypertenzních pacientů s diabetem 2. typu 

byla prokázána ve studiích, kde byl irbesartan, dle potřeby, podáván spolu s jinými antihypertenzivy 

tak, aby bylo dosaženo požadovaných hodnot krevního tlaku (viz body 4.3, 4.4, 4.5 a 5.1). 

 

Zvláštní populace 

 

Porucha ledvin: u pacientů s porušenou renální funkcí není úprava dávkování nutná. U pacientů 

léčených dialýzou je třeba zvážit podávání nižších počátečních dávek (75 mg) 

(viz bod 4.4). 

 

 

 

 

51 

Porucha jater: u pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou jater není třeba úprava dávkování. 

S podáním přípravku pacientům s těžkou poruchou jater nejsou klinické zkušenosti. 

 

Starší pacienti: u pacientů starších než 75 let je sice vhodné zvážit možnost zahájení terapie dávkou 

75 mg, úprava dávkování však obvykle u starších pacientů nebývá nutná. 

 

Pediatrická populace: bezpečnost a účinnost přípravku Karvea u dětí ve věku do 18 let nebyla 

stanovena. V současnosti dostupné údaje jsou popsány v bodě 4.8, 5.1 a 5.2, ale na jejich základě nelze 

doporučit dávkování u dětí. 

 

Způsob podání 

 

Perorální podání. 

 

4.3  Kontraindikace 

 

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 

Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz body 4.4 a 4.6). 

 

Současné užívání přípravku Karvea s přípravky obsahujícími aliskiren je kontraindikováno u pacientů 

s diabetes mellitus nebo s poruchou funkce ledvin (GFR < 60 ml/min/1,73 m

2

) (viz body 4.5 a 5.1) 

 

4.4  Zvláštní upozornění a opatření pro použití 

 

Hypovolemie: symptomatická hypotenze, zejména po první dávce, se může objevit u pacientů 

s hypovolemií příp. sodíkovou deplecí po energické terapii diuretiky, po dietě s omezením soli, po 

průjmech nebo zvracení. Tyto stavy by měly být upraveny před podáváním přípravku Karvea. 

 

Renovaskulární hypertenzeu pacientů s bilaterální stenózou renálních arterií, anebo se stenózou 

arterie u jediné funkční ledviny, je zvýšené riziko těžké hypotenze a renální insuficience, jestliže jsou 

léčeni léčivými přípravky ovlivňujícími renin-angiotensin-aldosteronový systém. U přípravku Karvea 

tato situace sice není dokumentována, u antagonistů receptoru pro angiotensin-II je však třeba 

podobný účinek předpokládat. 

 

Porucha ledvin a transplantace ledvinpři použití přípravku Karvea u pacientů s poruchou renálních 

funkcí se doporučuje pravidelně monitorovat hladin draslíku a kreatininu v séru. S podáváním 

přípravku Karvea pacientům krátce po transplantaci ledvin nejsou zkušenosti. 

 

Hypertenzní pacienti s diabetem typu 2 a ledvinovým onemocněnímúčinky irbesartanu na ledvinové 

poruchy a kardiovaskulární příhody nebyly u pacientů s pokročilým onemocněním ledvin ve všech 

skupinách v analýze prováděné během studie jednotné. Zejména se projevily jako méně příznivé u žen 

a jedinců, kteří nebyli bělošské rasy (viz bod 5.1). 

 

Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS): 

Bylo prokázáno, že současné užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo 

aliskirenu zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalemie a snížení funkce ledvin (včetně akutního selhání 

ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů 

pro angiotenzin II nebo aliskirenu se proto nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1). 

Pokud je duální blokáda považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohledem 

specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku.  

Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být používány současně u pacientů s 

diabetickou nefropatií. 

 

Hyperkalemiejako u jiných léčivých přípravků ovlivňujících renin-angiotensin-aldosteronový 

systém, se při léčbě přípravkem Karvea může objevit hyperkalemie, a to zejména při současné poruše 

funkce ledvin, zjevné proteinurie způsobené diabetickým ledvinovým onemocněním a/nebo selhání 

 

 

 

52 

srdce. U rizikových pacientů se doporučuje pečlivě monitorovatí koncentrace draslíku v séru (viz bod 

4.5). 

 

Lithiumkombinace lithia a přípravku Karvea se nedoporučuje (viz bod 4.5). 

 

Stenóza aortální a mitrální chlopně, obstrukční hypertrofická kardiomyopatieu pacientů se stenózou 

aortální chlopně, dvojcípé chlopně anebo obstrukční hypertrofickou kardiomyopatií je, stejně jako při 

použití jiných vazodilatačních látek, nutná zvláštní opatrnost. 

 

Primární aldosteronismusobecně vzato, pacienti s primárním aldosteronismem nereagují na 

antihypertenziva působící inhibicí renin-angiotensinového systému. Podávání přípravku Karvea se 

proto nedoporučuje. 

 

Všeobecněu pacientů, jejichž cévní tonus a renální funkce závisí převážně na aktivitě renin-

angiotensin-aldosteronového systému (např. u pacientů s těžkým městnavým srdečním selháním nebo 

u pacientů s renálním onemocněním včetně stenózy renální arterie), vedla léčba inhibitory 

angiontensin konvertujícího enzymu nebo antagonisty angiontensin-II receptoru k akutní hypotenzi, 

azotemii, oligurii anebo vzácně k akutnímu selhání ledvin (viz bod 4.5). Tak jako po podání jiných 

antihypertenziv, by mohlo nadměrné snížení krevního tlaku u pacientů s ischemickou srdeční 

chorobou nebo ischemickým cévním onemocněním vyústit v infarkt myokardu nebo cévní mozkovou 

příhodu. 

Jak bylo pozorováno u inhibitorů angiontensin konvertujícího enzymu, irbesartan a jiní antagonisté 

angiotensinu jsou zřetelně méně účinní při snižování krevního tlaku u pacientů černé pleti než u ostatní 

populace patrně z důvodu vyššího výskytu nízkoreninové hypertenze (viz bod 5.1). 

 

Těhotenství: léčba pomocí antagonistů receptoru angiotenzinu II nesmí být během těhotenství 

zahájena. Pokud není pokračování v léčbě antagonisty receptoru angiotenzinu II považováno za 

nezbytné, pacientky plánující těhotenství musí být převedeny na jinou léčbu hypertenze, a to takovou, 

která má ověřený bezpečnostní profil, pokud jde o podávání v těhotenství. Jestliže je zjištěno 

těhotenství, léčba pomocí antagonistů receptoru angiotenzinu II musí být ihned ukončena, a pokud je 

to vhodné, je nutné zahájit jiný způsob léčby (viz body 4.3 a 4.6). 

 

Laktosa: tento léčivý přípravek obsahuje laktosu. Pacienti se vzácnou dědičnou intolerancí galaktosy, 

vrozeným nedostatkem laktázy nebo glukoso-galaktosové malabsorpce by tento léčivý přípravek 

neměli užívat. 

 

Pediatrická populaceirbesartan byl studován u dětské populace ve věku 6 až 16 let, avšak současná 

data nejsou dostačující na to, aby podpořila rozšíření použití u dětí, dokud nebudou k dispozici další 

data (viz body 4.8, 5.1 a 5.2). 

 

4.5  Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 

 

Diuretika a jiná antihypertenzivajiná antihypertenziva mohou zvyšovat hypotenzní účinky 

irbersartanu; Karvea však již byl bezpečně podáván spolu s jinými antihypertenzivy, jako např. s beta-

blokátory, s dlouhodobě účinnými blokátory kalciových kanálů a s thiazidovými diuretiky. Předchozí 

léčení vysokými dávkami diuretik může způsobit hypovolemii a riziko hypotenze při zahájení terapie 

přípravkem Karvea (viz  bod 4.4). 

 

Léčivé přípravky s aliskirenem nebo inhibitory ACE: Data z klinických studií ukázala, že duální 

blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS) pomocí kombinovaného užívání inhibitorů 

ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích 

účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) 

ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1). 

 

Doplňkové podávání draslíku a diuretika šetřící draslíkna základě zkušeností s podáváním jiných 

léčivých přípravků ovlivňujících renin-angiotensinový systém by mohlo současné podávání diuretik 

šetřících kalium, látek doplňujících přívod draslíku, solných náhražek obsahujících draslík anebo 

 

 

 

53 

jiných léčivých přípravků, které mohou zvýšit hladiny draslíku v séru (např. heparin), vést k vzestupu 

sérového draslíku, a proto není tato kombinace doporučena (viz bod 4.4). 

 

Lithiumpřípady reverzibilního zvýšení koncentrací lithia v séru i toxicity lithia byly popsány při 

současném podávání lithia a inhibitorů enzymu konvertujícího angiotensin. Podobné účinky byly 

zatím velmi vzácně nahlášeny i u irbesartanu. Proto se tato kombinace nedoporučuje (viz bod 4.4). 

Pokud je prokázáno, že je kombinace nezbytná, je doporučeno pečlivě monitorovat hladiny lithia 

v séru. 

 

Nesteroidní protizánětlivé lékyjsou-li antagonisté angiotensinu II podávány společně s nesteroidními 

protizánětlivými přípravky (t.j. selektivními COX-2 inhibitory, kyselinou acetylsalicylovou 

(> 3 g/den) a neselektivními NSAID), antihypertenzní účinek může být oslaben. 

Stejně jako u ACE inhibitorů, současné podávání antagonistů angiotensinu II a NSAID, může 

zvyšovat riziko zhoršení renálních funkcí, včetně možného akutního selhání ledvin, a vést ke zvýšení 

hladiny draslíku v séru, zvláště u pacientů s již preexistující renální poruchou. Opatrnost vyžaduje 

podání kombinace zvláště u starších osob. Pacienti by měli být přiměřeně hydratováni a mělo by se 

zvážit sledování renálních funkcí při zahájení souběžné léčby i jeho následná periodicita. 

 

Další informace o interakcích irbesartanuv klinických studiích farmakokinetika irbesartanu není 

hydrochlorothiazidem ovlivněna. Irbesartan je převážně metabolizován CYP2C9 a v menším rozsahu 

glukuronidací. Nebyly pozorovány žádné významné farmakokinetické nebo farmakodynamické 

interakce byl-li irbesartan podáván současně s warfarinem, léčivým přípravkem metabolizovaným 

CYP2C9. Účinky induktorů CYP2C9, jako je rifampicin, na farmakokinetiku irbesartanu nebyly 

vyhodnoceny. Farmakokinetika digoxinu nebyla současným podáváním irbesartanu změněna. 

 

4.6  Fertilita, těhotenství a kojení 

 

Těhotenství: 

 

Podávání antagonistů receptoru angiotenzinu II se v prvním trimestru těhotenství nedoporučuje (viz 

bod 4.4). Podávání antagonistů receptoru angiotenzinu II během druhého a třetího trimestru 

těhotenství je kontraindikováno (viz body 4.3 a 4.4). 

 

Epidemiologické důkazy týkající se rizika teratogenity při podávání ACE inhibitorů během prvního 

trimestru těhotenství nebyly nezvratné; malý nárůst rizika však nelze vyloučit. I když neexistují žádné 

kontrolované epidemiologické údaje, pokud jde o riziko při podávání antagonistů receptoru 

angiotenzinu II (AIIRAs), pro tuto třídu léčiv může existovat riziko podobné. Pokud pokračování v 

léčbě AIIRAs není považováno za nezbytné, pacientky plánující těhotenství musí být převedeny na 

jinou léčbu vysokého krevního tlaku, a to takovou, která má ověřený bezpečností profil, pokud jde o 

podávání v těhotenství. Jestliže je diagnóza těhotenství stanovena, léčba pomocí AIIRAs musí být 

ihned ukončena, a pokud je to vhodné, je nutné zahájit jiný způsob léčby. 

 

Je známo, že expozice vůči AIIRAs během druhého a třetího trimestru vede u lidí k fetotoxicitě 

(pokles funkce ledvin, oligohydramnion, zpoždění osifikace lebky) a k novorozenecké toxicitě (selhání 

ledvin, hypotenze, hyperkalemie) (viz bod 5.3). 

Pokud by došlo k expozici vůči antagonistům receptoru angiotenzinu II od druhého trimestru 

těhotenství, doporučuje se sonografická kontrola funkce ledvin a lebky. 

Děti, jejichž matky užívaly antagonisty receptoru angiotenzinu II, musí být pečlivě sledovány, pokud 

jde o hypotenzi (viz body 4.3 a 4.4). 

 

Kojení: 

 

Protože nejsou k dispozici žádné údaje ohledně užívání přípravku Karvea během kojení, Karvea se 

nedoporučuje, je vhodnější zvolit jinou léčbu s lepším bezpečnostním profilem během kojení, 

obzvláště během kojení novorozence nebo předčasně narozeného dítěte. 

 

Není známo, zda se irbesartan nebo jeho metabolity u lidí vylučují do mateřského mléka. 

 

 

 

54 

Dostupná farmakodynamická/toxikologická data u potkanů prokázala sekreci irbesartanu nebo jeho 

metabolitů do mléka (podrobnější informace viz bod 5.3). 

 

Fertilita 

 

Irbesartan neměl žádný vliv na fertilitu léčených potkanů a jejich potomky až do takových dávek, 

které vyvolávaly první příznaky parentální toxicity (viz bod 5.3). 

 

4.7  Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 

 

Studie hodnotící účinky na schopnost řídit motorová vozidla nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. 

Na základě farmakodynamických vlastností látky však není pravděpodobné, že by irbesartan tuto 

schopnost ovlivnil. Při řízení motorových vozidel a obsluze strojů je třeba vzít v úvahu, že v průběhu 

terapie se mohou objevit závratě a únava. 

 

4.8  Nežádoucí účinky 

 

V placebem kontrolovaných studiích u pacientů s hypertenzí se celkový výskyt nežádoucích účinků 

nelišil ve skupině s irbesartanem (56,2%) a ve skupině s placebem (56,5%). Ukončení léčby 

v důsledku jakéhokoliv klinického nebo laboratorního nežádoucího účinku bylo méně časté ve 

skupině pacientů léčených irbesartanem (3,3%) než u pacientů léčených placebem (4,5%). Výskyt 

nežádoucích účinků nebyl závislý na dávce (v doporučeném dávkovém rozmezí), na pohlaví, věku, 

rase nebo na trvání léčby. 

 

U diabetických pacientů s hypertenzí s mikroalbuminurií a normálními renálními funkcemi byly 

ortostatické závratě a ortostatická hypertenze hlášeny u 0,5% těchto pacientů (tj.méně časté), což bylo 

častěji než v placebové skupině. 

 

Následující tabulka udává nežádoucí účinky, které byly hlášeny v placebem kontrolovaných 

klinických studiích, v nichž bylo 1 965 pacientů s hypertenzí léčeno irbesartanem. Výrazy označené 

hvězdičkou (*) se vztahují k nežádoucím účinkům, které byly navíc hlášeny u > 2% diabetických 

hypertenzních pacientů, s chronickou renální nedostatečností a se zjevnou proteinurií, a hlášených 

častěji než u placeba.  

 

Frekvence nežádoucích účinků uvedených níže je definována následovně: 

velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10 000 

až < 1/1 000); velmi vzácné (< 1/10 000). V každé skupině četnosti jsou nežádoucí účinky seřazeny 

podle klesající závažnosti. 

 

Také jsou zde uvedeny nežádoucí účinky dodatečně hlášené z postmarketingového sledování. Tyto 

nežádoucí účinky vycházejí ze spontánních hlášení: 

 

Poruchy krve a lymfatického systému 

Není známo:  

trombocytopenie. 

 

Poruchy imunitního systému: 

Není známo: 

hypersenzitivní reakce jako je vyrážka, kopřivka, angioedém. 

 

Poruchy metabolismu a výživy: 

Není známo: 

hyperkalemie 

 

Poruchy nervového systému:  

Časté:  

 

závratě, ortostatické závratě* 

Není známo: 

vertigo, bolesti hlavy 

 

Poruchy ucha a labyrintu: 

Není známo: 

tinitus 

 

 

 

55 

 

Srdeční poruchy: 

Méně časté: 

tachykardie 

 

Cévní poruchy: 

Časté: 

ortostatická hypotenze* 

Méně časté: 

návaly horka 

 

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy: 

Méně časté: 

kašel 

 

Gastrointestinální poruchy: 

Časté: 

nausea/zvracení 

Méně časté: 

průjem, dyspepsie/pyróza 

Není známo: 

poruchy chuti 

 

Poruchy jater a žlučových cest: 

Méně časté:  

žloutenka 

Není známo: 

hepatitida, abnormální jaterní funkce 

 

Poruchy kůže a podkožní tkáně: 

Není známo: 

leukocytoklastická vaskulitida 

 

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně 

Časté: 

muskuloskeletální bolest* 

Není známo: 

bolesti kloubů a svalů (v některých případech spojené se zvýšenými hladinami 

kreatinkinasy v plazmě), svalové křeče 

 

Poruchy ledvin a močových cest: 

Není známo: 

snížená funkce ledvin včetně případů renálního selhání u rizikových pacientů (viz 

bod 4.4) 

 

Poruchy reprodukčního systému a prsu: 

Méně časté: 

sexuální dysfunkce 

 

Celkové poruchy a lokální reakce v místě aplikace: 

Časté: 

únava 

Méně časté: 

bolest na hrudi 

 

Vyšetření 

Velmi časté:  Hyperkalemie* se objevila mnohem častěji u diabetických pacientů léčených 

irbesartanem než u pacientů léčených placebem. U diabetických pacientů s hypertenzí, 

s mikroalbuminurií a normální funkcí ledvin se hyperkalemie (≥ 5,5 mE/l) objevila u 

29,4% pacientů ve skupině s 300 mg irbesartanu a u 22% pacientů ve skupině 

s placebem. U diabetických pacientů s hypertenzí, s chronickou renální insuficiencí a 

zjevnou proteinurií, se objevila hyperkalemie (≥ 5,5 mE/l) u 46,3% pacientů ve skupině 

s irbesartanem a u 26,3% pacientů ve skupině s placebem.  

Časté: 

U subjektů léčených irbesartanem byl často (1,7%) pozorován signifikantní vzestup 

plazmatické kreatinkinázy. V žádném případě toto zvýšení nebylo spojeno se 

zjistitelnými klinickými muskuloskeletálními příhodami. 

Pokles hemoglobinu, který nebyl klinicky významný, byl pozorován u 1,7% pacientů 

s hypertenzí a pokročilým diabetickým ledvinným onemocněním léčených irbesartanem 

 

Pediatrická populace 

V randomizované studii s 318 dětmi a mladistvými s hypertenzí ve věku 6 až 16 let se během 3týdenní 

dvojitě slepé fáze vyskytly tyto nežádoucí účinky: bolesti hlavy (7,9%), hypotenze (2,2%), závratě 

(1,9%) a kašel (0,9%). V 26týdenním otevřeném období této studie nejčastěji zaznamenané 

 

 

 

56 

abnormality laboratorních vyšetření byly vzestup kreatininu (6,5%) a zvýšené hodnoty CK u 2% 

dětských příjemců. 

 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 

pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 

aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích 

účinků uvedeného v 

Dodatku V

. 

 

4.9  Předávkování 

 

U dospělých osob, které dostávaly po 8 týdnů irbesartan v dávkách až 900 mg denně, se neobjevily 

toxické příznaky. Jako nejpravděpodobnější projev předávkování lze očekávat hypotenzi a tachykardii; 

také by se mohla objevit bradykardie z předávkování. O terapii předávkování přípravkem Karvea 

nejsou dostupné specifické informace. Pacienta je třeba pečlivě monitorovat a léčení musí být 

symptomatické a podpůrné. Navrhovaná opatření jsou vyvolání zvracení a/nebo laváž žaludku. Při 

léčbě předávkování může být užitečné podání aktivního uhlí. Irbesartan nelze odstranit hemodialýzou. 

 

 

5. 

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 

 

5.1  Farmakodynamické vlastnosti 

 

Farmakoterapeutická skupina: antagonisté angiotensinu-II, samotní. 

ATC kód: C09CA04. 

 

Mechanismus působení: Irbesartan je silný, perorálně účinný, selektivní antagonista receptoru pro 

angiotensin-II (receptor typu AT

1

). Předpokládá se, že blokuje veškeré účinky angiotensinu-II 

zprostředkované AT

1

 receptorem, bez ohledu na zdroj a způsob syntézy angiotensinu-II. Selektivní 

antagonické ovlivnění angiotensin-II (AT

1

) receptorů vede ke zvýšení hladin plazmatického reninu 

a angiotensinu-II a ke snížení koncentrace aldosteronu v plazmě. Hladiny draslíku v séru nejsou 

samotným irbesartanem v doporučených dávkách významně ovlivněny. Irbesartan neinhibuje ACE 

(kininázu-II), enzym vytvářející angiotensin-II a také degradující bradykinin na neaktivní metabolity. 

Irbesartan, aby byl účinný, nevyžaduje metabolickou aktivaci. 

 

Klinická účinnost: 

 

Hypertenze 

Irbesartan snižuje krevní tlak s minimální změnou srdeční frekvence. Pokles krevního tlaku je závislý 

na velikosti dávky podávané jednou denně s tendencí vytvořit plató při dávkách nad 300 mg. Dávky 

150-300 mg jednou denně snižují krevní tlak vleže nebo vsedě prolongovaně (tj. 24 hodiny po podání) 

průměrně o 8-13/5-8 mm Hg (systolický/diastolický) více než placebo. Nejvýraznějšího snížení 

krevního tlaku je dosaženo do 3-6 hodin po podání a hypotenzní účinek se udržuje nejméně 24 hodiny. 

Ještě za 24 hodin po podání doporučovaných dávek dosahoval pokles tlaku krve 60-70% maximálního 

poklesu diastolického a systolického tlaku. Dávka 150 mg podávaná jednou denně vedla k podobným 

minimálním a průměrným 24-hodinovým změnám krevního tlaku jako stejná celková dávka rozdělená 

do dvou jednotlivých denních dávek. 

Hypotenzní účinek přípravku Karvea je patrný v průběhu 1-2 týdnů, maximální efekt se objevuje 4-

6 týdnů po zahájení terapie. Antihypertenzní účinek se udržuje v průběhu dlouhodobé léčby. Po 

ukončení terapie se krevní tlak postupně vrací k původním hodnotám. Reaktivní hypertenze nebyla 

pozorována. 

Hypotenzní účinky irbesartanu a thiazidových diuretik jsou additivní. U pacientů, u nichž irbesartan 

sám krevní tlak dostatečně nesnižuje, vyvolá přidání malé dávky hydrochlorothiazidu (12,5 mg) 

jednou denně další snížení krevního tlaku; dosahujícího 7-10/3-6 mmHg (systolický/diastolický) ve 

srovnání s placebem. 

Účinnost přípravku Karvea není ovlivněna věkem ani pohlavím. Reakce hypertoniků černé pleti na 

monoterapii irbesartanem je zřetelně slabší, obdobně jako reakce na jiné léčivé přípravky ovlivňující 

 

 

 

57 

renin-angiotensinový systém. Jestliže se irbesartan podává společně s malou dávkou hydrochlothiazidu 

(např. 12,5 mg denně), reakce hypertoniků černé pleti se blíží reakci pacientů pleti bílé. 

Irbesartan nemá klinicky významný účinek na hladinu kyseliny močové v séru anebo na vylučování 

kyseliny močové močí. 

 

Pediatrická populace 

Snížení krevního tlaku s cílovými titrovanými dávkami irbesartanu 0,5 mg/kg (nízká), 1,5 mg/kg 

(střední) a 4,5 mg/kg (vysoká) bylo hodnoceno u 318 dětí a mladistvých ve věku 6 až 16 let 

s hypertenzí nebo s rizikem (diabetici, hypertenze v rodinné anamnéze) během 3týdenního období. Po 

třech týdnech průměrné snížení od výchozích hodnot u primární proměnné účinnosti – hodnoty 

systolického tlaku vsedě (SeSBP), měřené v nejnižším bodě účinku (na konci dávkovacího intervalu -

trough) - bylo 11,7 mmHg (nízká dávka), 9,3 mmHg (střední dávka) a 13,2 mmHg (vysoká dávka). 

Rozdíl mezi těmito dávkami nebyl signifikantní. Korigované průměrné změny hodnoty diastolického 

krevního tlaku v sedě (SeDBP), měřené v nejnižším bodě účinku (na konci dávkovacího intervalu -

trough) byly tyto: 3,8 mmHg (nízká dávka), 3,2 mmHg (střední dávka), 5,6 mmHg (vysoká dávka). V 

průběhu dalších dvou týdnů, kdy pacienti byli re-randomizováni buď do skupiny sléčivým přípravkem 

nebo do skupiny s placebem, u pacientů na placebu došlo ke zvýšení SeSBP o 2,4 mmHg a SeDBP o 

2,0 mmHg ve srovnání se změnami +0,1, resp. -0,3 mmHg u pacientů na všech dávkách irbesartanu 

(viz bod 4.2). 

 

Hypertenze a diabetes typu 2 s renálním onemocněním 

Studie "Irbesartan Diabetic Nephropathy Trial (IDNT)" ukazuje, že irbesartan zpomaluje progresi 

renálního onemocnění u pacientů s chronickou renální nedostatečností a manifestní proteinurií. IDNT 

byla dvojitě slepá, kontrolovaná studie srovnávající morbiditu a mortalitu u nemocných léčených 

přípravkem Karvea, amlodipinem a placebem. U 1715 pacientů s hypertenzí a diabetem typu 2, 

proteinurií ≥ 900 mg/den a s hladinou kreatininu v séru mezi 1,0-3,0 mg/dl byl hodnocen dlouhodobý 

účinek (průměrně 2,6 roku) přípravku Karvea na vývoj renálního onemocnění a na mortalitu ze všech 

příčin. Pacientům byly podávány dávky od 75 mg až po udržovací dávku 300 mg přípravku Karvea, 

od 2,5 mg do 10 mg amlodipinu nebo placebo dle snášenlivosti. Pacienti ve všech léčebných 

skupinách obvykle dostávali 2 až 4 antihypertenzivní látky (např. diuretika, betablokátory, 

alfablokátory) k dosažení stanoveného cílového krevního tlaku ≤ 135/85 mm Hg nebo snížení 

systolického tlaku o 10 mmHg, pokud výchozí tlak byl > 160 mm Hg. Šedesát procent (60%) pacientů 

ve skupině placeba dosáhlo tohoto cílového krevního tlaku, zatímco v irbesartanové skupině to bylo 

76% a ve skupině s amlodipinem 78%. Irbesartan významně snížil relativní riziko dosažení základního 

kombinovaného cílového parametru, kterým bylo dvojnásobné zvýšení hladiny sérového kreatininu, 

konečná fáze renálního onemocnění (ESRD) nebo úmrtí z jakékoliv příčiny. Přibližně 33% pacientů 

ve skupině léčené irbesartanem dosáhlo primárního kombinovaného cílového parametru týkajícího se 

renálních funkcí ve srovnání s 39% pacientů ve skupině s placebem a se 41% pacientů užívajících 

amlodipin [20% snížení relativního rizika proti placebu (p = 0,024) a 23% snížení relativního rizika ve 

srovnání s amlodipinem (p = 0,006)]. Při analýze jednotlivých komponentů primárního cílového 

parametru nebyl pozorován žádný vliv na celkovou mortalitu, zatímco byl zjištěn pozitivní trend ve 

snížení ESRD a významné snížení dvojnásobně zvýšených sérových koncentrací kreatininu. 

 

Byla provedena analýza účinku v podskupinách vytvořených podle pohlaví, rasy, věku, trvání diabetu, 

vstupního krevního tlaku, hladiny kreatininu v séru a albuminurie. U žen a černochů, kteří 

reprezentovali 32%, resp. 26% celkové populace ve studii, nebyl prospěch pro ledviny průkazný, 

ačkoli interval spolehlivosti to nevylučuje. Pro sekundární cílový bod fatálních a nefatálních 

kardiovaskulárních příhod nebyl v rámci celé populace rozdíl mezi dále uvedenými třemi skupinami, 

ačkoli byl pozorován zvýšený výskyt nefatálního IM u žen a snížený výskyt nefatálního IM u mužů 

v irbesartanové skupině proti režimu založeném na placebu. Byl pozorován zvýšený výskyt 

nefatálního IM a CMP u žen v irbesartanovém režimu ve srovnání s režimem založeném na 

amlodipinu, zatímco hospitalizace kvůli srdečnímu selhání byla snížena v celé sledované populaci. 

Nicméně, pro tyto nálezy u žen nebylo nalezeno žádné definitivní vysvětlení. 

 

Studie "Účinek irbesartanu na mikroalbuminurii u hypertonických pacientů s diabetem typu 2" 

(IRMA 2) (Effects of Irbesartan on Microalbuminuria in Hypertensive Patients with Type 2 Diabets 

Mellitus) ukazuje, že 300 mg irbesartanu zpomaluje vznik zjevné proteinurie u pacientů 

 

 

 

58 

s mikroalbuminurií. IRMA 2 byla placebem kontrolovaná, dvojitě slepá studie morbidity na 

590 pacientech s diabetem typu 2, mikroalbuminurií (30-300 mg/den) a normální funkcí ledvin 

(hladina kreatininu v séru ≤ 1,5 mg/dl u mužů a < 1,1 mg/dl u žen). Studie sledovala dlouhodobé 

účinky (2 roky) přípravku Karvea na rozvoj klinické (zjevné) proteinurie (rychlost vylučování 

albuminu močí (UAER) > 300 mg/den a zvýšení v UAER o minimálně 30% ve srovnání s výchozí 

hodnotou). Stanovený cílový krevní tlak byl ≤ 135/85 mm Hg. Aby bylo dosaženo cílového krevního 

tlaku, byla dle potřeby přidána další antihypertenziva (vyjma ACE inhibitorů, antagonistů receptorů 

pro angiotensin II a dihydropyridinových vápníkových blokátorů). Zatímco podobného krevního tlaku 

bylo dosaženo ve všech léčených skupinách, méně subjektů ve skupině s 300 mg irbesartanu (5,2%) 

než s placebem (14,9%) nebo se 150 mg irbesartanu (9,7%) dosáhlo cílového parametru, kterým 

byla zjevná proteinurie, čímž bylo prokázáno, že podávání vyšších dávek snižuje relativní riziko o 

70%, ve srovnání s placebem (p = 0,0004). Doprovodné zlepšení rychlosti glomerulární filtrace (GFR) 

nebylo během prvních tří měsíců léčby pozorováno. Zpomalení progrese onemocnění ke klinické 

proteinurii bylo evidentní již za tři měsíce a pokračovalo celé 2 roky. Regrese k normoalbuminurii 

(< 30 mg/den) byla častější ve skupině s 300 mg přípravku Karvea (34%) než ve skupině s placebem 

(21%). 

 

Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)  

Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích (ONTARGET (ONgoing Telmisartan 

Alone and in combination with Ramipril Global Endpoint Trial) a VA NEPHRON-D (The Veterans 

Affairs Nephropathy in Diabetes)) bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem 

receptorů pro angiotenzin II. 

Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo 

cerebrovaskulárního onemocnění nebo u pacientů s diabetes mellitus 2. typu se známkami poškození 

cílových orgánů. Studie VA NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a 

diabetickou nefropatií. 

V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární 

ukazatele a na mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie, 

akutního poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností 

jsou tyto výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II. 

Inhibitory ACE ia blokátory receptorů pro angiotensin II. proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií 

užívat současně. 

Studie ALTITUDE (Aliskiren Trial in Type 2 Diabetes Using Cardiovascular and Renal Disease 

Endpoints) byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu k standardní terapii inhibitorem 

ACE nebo blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetes mellitus 2. typu a chronickým 

onemocněním ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo obojím. Studie byla předčasně ukončena 

z důvodu zvýšení rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní mozková příhoda 

byly numericky častější ve skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a zároveň nežádoucí 

účinky a sledované závažné nežádoucí účinky (hyperkalemie, hypotenze a renální dysfunkce) byly 

častěji hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti placebové skupině. 

 

5.2  Farmakokinetické vlastnosti 

 

Po perorálním podání se irbesartan dobře absorbuje: při sledování absolutní biologické dostupnosti 

byly zjištěny hodnoty přibližně 60-80%. Současný příjem potravy biologickou dostupnost irbesartanu 

významně neovlivňuje. Vazba na plazmatické bílkoviny je přibližně 96%, vazba na buněčné složky 

krve je zanedbatelná. Distribuční objem je 53-93 litry.Po perorálním nebo intravenózním podání 

14

C irbesartanu se 80-85% radioaktivity v cirkulující plazmě dá přisoudit nezměněnému irbesartanu. 

Irbesartan se metabolizuje v játrech konjugací na glukuronid a oxidací. Hlavní metabolit v krevním 

oběhu je glukuronid irbesartanu (přibližně 6%). Studie in vitro ukazují, že irbesartan se primárně 

oxiduje cytochromem P450, a to enzymem CYP2C9; izoenzym CYP3A4 má zanedbatelný význam. 

 

Irbesartan má lineární farmakokinetiku závislou na dávce, a to v dávkovém rozmezí od 10 do 600 mg. 

Ukázalo se, že po dávkách vyšších než 600 mg (dvojnásobku nejvyšší doporučované dávky) je zvýšení 

absorpce po perorálním podání již menší, než by bylo úměrné dávce; mechanismus tohoto jevu není 

znám. Maximální koncentrace v plazmě je dosaženo za 1,5-2 hodiny po perorálním podání. Celková 

clearance a renální clearance jsou 157-176 resp. 3-3,5 ml/min. Terminální eliminační poločas 

 

 

 

59 

irbesartanu je 11-15 hodin. Rovnovážných koncentrací v plazmě je dosaženo do 3 dnů po zahájení 

terapie při dávkování jednou denně. Při opakovaném podávání jednou denně lze zjistit omezenou 

kumulaci irbesartanu v plazmě (< 20%). Ve studii byly zjištěny o něco vyšší plazmatické koncentrace 

irbesartanu u hypertoniček než u hypertoniků. Rozdíly v poločase nebo kumulaci irbesartanu však 

nalezeny nebyly. Dávkování pro ženy není třeba upravovat. Hodnoty AUC a C

max

 irbesartanu byly 

také o něco vyšší u starších osob (≥ 65 let) než u osob mladších (18-40 let). Terminální eliminační 

poločas se však signifikantně nelišil. U starších pacientů není třeba dávkování upravovat. 

 

Irbesartan a jeho metabolity se eliminují jednak žlučí, jednak ledvinami. Po perorálním anebo 

intravenózním podání 

14

C irbesartanu lze asi 20% radioaktivity nalézt v moči, zbytek ve stolici. Méně 

než 2% dávky se vyloučí močí jako nezměněný irbesartan. 

 

Pediatrická populace 

Farmakokinetika irbesartanu byla hodnocena u 23 dětí s hypertenzí po podání jedné a opakovaných 

denních dávek irbesartanu (2 mg/kg) až do maximální denní dávky 150 mg po dobu 4 týdnů. U 21 

z těchto 23 dětí byla bylo možno srovnat farmakokinetiku s dospělými (dvanáct dětí bylo starších než 

12 let, devět dětí mělo mezi 6 až 12 lety). Výsledky ukázaly, že hodnoty C

max, 

 AUC a clearance byly 

srovnatelné s výsledky pozorovanými u dospělých pacientů, kteří dostávali 150 mg irbesartanu denně. 

Po opakovaném dávkování jednou denně byla pozorována omezená akumulace irbesartanu v plazmě 

(18%). 

 

Porucha funkce ledvin: u pacientů s poruchou funkce ledvin anebo u hemodialyzovaných pacientů 

nejsou farmakokinetické parametry irbesartanu významně změněny. Irbesartan se hemodialýzou 

neodstraní. 

 

Porucha funkce jater: u pacientů s mírnou až středně těžkou jaterní cirhózou nejsou farmakokinetické 

parametry irbesartanu významně změněny. 

U pacientů s těžkou poruchou jater se studie neprováděly. 

 

5.3  Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 

 

Nebyly nalezeny známky abnormálního systémového toxického ovlivnění anebo toxického ovlivnění 

cílových orgánů při použití klinicky relevantních dávek. V neklinických studiích bezpečnosti vyvolaly 

vysoké dávky irbesartanu (≥ 250 mg/kg denně u potkanů a ≥ 100 mg/kg denně u makaků) snížení 

erytrocytárních parametrů (počtů erytrocytů, množství hemoglobinu, hematokritu). Velmi vysoké 

dávky (≥ 500 mg/kg denně) vyvolaly degenerativní změny v ledvinách (např. intersticiální nefritidu, 

distenzi tubulů, bazofilii tubulů, zvýšení koncentrace močoviny a kreatininu v plazmě) u potkanů 

a makaků; tyto změny byly zhodnoceny jako sekundární projevy hypotenzních účinků léčivého 

přípravku, které vedly ke snížení renální perfuze. Irbesartan dále vyvolal hyperplazii/hypertrofii 

juxtaglomerulárních buněk (u potkanů v dávkách ≥ 90 mg/kg denně, u makaků v dávkách ≥ 10 mg/kg 

denně). Všechny tyto změny se považují za vyvolané farmakologickým působením irbesartanu. Nezdá 

se, že by pro terapeutické dávkování irbesartanu u lidí byla hyperplazie/hypertrofie renálních 

juxtaglomerulárních buněk jakkoliv relevantní. 

 

Nebyla prokázána mutagenita, klastogenita nebo kancerogenita. 

 

Fertilita a reprodukční chování nebyly ve studiích se samci a samicemi potkanů ovlivněny ani po 

perorálních dávkách irbesartanu vyvolávajících parentální toxicitu (od 50 do 650 mg/kg/den), včetně 

úmrtí při nejvyšší dávce. Nebyly pozorovány žádné významné účinky na počet žlutých tělísek, usazení 

oplodněných vajíček nebo živé plody. Irbesartan neovlivňoval přežití, vývoj ani reprodukci potomků. 

Studie na pokusných zvířatech ukázaly, že radioaktivně značený irbesartan je detekován v plodech 

potkanů a králíků. Irbesartan je vylučován do mateřského mléka kojících samic potkanů.  

 

Studie s irbesartanem na pokusných zvířatech ukázaly přechodné toxické účinky (zvětšení kavity 

ledvinných pánviček, hydroureter nebo podkožní edémy) u potkaních plodů, které se po porodu 

upravily. U králíků byly zjištěny aborty anebo časné resorpce po dávkách vyvolávajících zřetelnou 

maternální toxicitu, včetně úmrtí. Teratogenní účinky u potkanů nebo u králíků zjištěny nebyly. 

 

 

 

60 

 

 

6. 

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 

 

6.1  Seznam pomocných látek 

 

Jádro tablety:  

Monohydrát laktosy 

Mikrokrystalická celulosa 

Sodná sůl kroskaramelosy 

Hypromelosa 

Srážený oxid křemičitý 

Magnesium-stearát. 

 

Potahová vrstva:  

Monohydrát laktosy 

Hypromelosa 

Oxid titaničitý  

Makrogol 3000 

Karnaubský vosk. 

 

6.2  Inkompatibility 

 

Neuplatňuje se. 

 

6.3  Doba použitelnosti 

 

3 roky. 

 

6.4  Zvláštní opatření pro uchovávání 

 

Uchovávejte při teplotě do 30 ºC. 

 

6.5  Druh obalu a obsah balení 

 

Krabičky obsahující 14 potahovaných tablet v PVC/PVDC/Aluminiovém blistru. 

Krabičky obsahující 28 potahovaných tablet v PVC/PVDC/Aluminiových blistrech. 

Krabičky obsahující 30 potahovaných tablet v PVC/PVDC/Aluminiových blistrech. 

Krabičky obsahující 56 potahovaných tablet v PVC/PVDC/Aluminiových blistrech. 

Krabičky obsahující 84 potahovaných tablet v PVC/PVDC/Aluminiových blistrech. 

Krabičky obsahující 90 potahovaných tablet v PVC/PVDC/Aluminiových blistrech. 

Krabičky obsahující 98 potahovaných tablet v PVC/PVDC/Aluminiových blistrech. 

Krabičky obsahující 56 x 1 potahovanou tabletu v PVC/PVDC/Aluminiových perforovaných blistrech 

pro jednotlivé dávky. 

 

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení. 

 

6.6  Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku 

 

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními 

požadavky. 

 

 

 

 

 

61 

7. 

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI  

 

sanofi-aventis groupe 

54, rue La Boétie 

F-75008 Paris - Francie 

 

 

8. 

REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) 

 

EU/1/97/049/021-025 

EU/1/97/049/032 

EU/1/97/049/035 

EU/1/97/049/038 

 

 

9. 

DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 

 

Datum první registrace: 27. srpna 1997 

Datum posledního prodloužení: 27. srpna 2007 

 

 

10.  DATUM REVIZE TEXTU 

 

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské 

agentury pro léčivé přípravky 

http://www.ema.europa.eu/

 

 

 

 

62 

1. 

NÁZEV PŘÍPRAVKU 

 

Karvea 300 mg potahované tablety. 

 

 

2. 

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 

 

Jedna potahovaná tableta obsahuje irbesartanum 300 mg. 

 

Pomocná látka se známým účinkem: 102,00 mg monohydrátu laktosy v jedné potahované tabletě. 

 

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 

 

 

3. 

LÉKOVÁ FORMA 

 

Potahovaná tableta. 

Bílá až téměř bílá, bikonvexní, oválná, na jedné straně se znakem srdce a na druhé straně s vyraženým 

číslem 2873. 

 

 

4. 

KLINICKÉ ÚDAJE 

 

4.1  Terapeutické indikace 

 

Přípravek Karvea je indikován k léčbě esenciální hypertenze u dospělých. 

Také je indikován k léčbě onemocnění ledvin u dospělých pacientů s hypertenzí a diabetes mellitus 2. 

typu jako součást antihypertenzního léčebného režimu (viz body 4.3, 4.4, 4.5 a 5.1). 

 

4.2  Dávkování a způsob podání 

 

Dávkování 

 

Obvyklá doporučená úvodní a udržovací dávka je 150 mg jednou denně, spolu s jídlem anebo bez 

něho. Karvea v dávce 150 mg jednou denně obvykle zaručí lepší 24-hodinovou kontrolu krevního 

tlaku než v dávce 75 mg. Je však možné uvážit zahájení léčby dávkou 75 mg, zejména u 

hemodialyzovaných pacientů a u pacientů starších než 75 let. 

 

Pacientům, u nichž nedostačuje dávka 150 mg jednou denně, je možné dávku přípravku Karvea zvýšit 

na 300 mg, anebo je možné přidat jiná antihypertenziva (viz body 4.3, 4.4, 4.5 a 5.1). Ukázalo se, že 

zejména přidání diuretika jako např. hydrochlorothiazidu má v kombinaci s přípravkem Karvea 

aditivní účinek (viz bod 4.5). 

 

U hypertenzních pacientů s diabetem typu 2 by měla být léčba zahájena dávkou 150 mg irbesartanu 

jednou denně a zvyšována až do 300 mg jednou denně, což je preferovaná udržovací dávka pro léčbu 

ledvinového onemocnění. 

Prospěšnost přípravku Karvea v léčbě poškození ledvin u hypertenzních pacientů s diabetem 2. typu 

byla prokázána ve studiích, kde byl irbesartan, dle potřeby, podáván spolu s jinými antihypertenzivy 

tak, aby bylo dosaženo požadovaných hodnot krevního tlaku (viz body 4.3, 4.4, 4.5 a 5.1). 

 

Zvláštní populace 

 

Porucha ledvin: u pacientů s porušenou renální funkcí není úprava dávkování nutná. U pacientů 

léčených dialýzou je třeba zvážit podávání nižších počátečních dávek (75 mg) 

(viz bod 4.4). 

 

 

 

 

63 

Porucha jater: u pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou jater není třeba úprava dávkování. 

S podáním přípravku pacientům s těžkou poruchou jater nejsou klinické zkušenosti. 

 

Starší pacienti: u pacientů starších než 75 let je sice vhodné zvážit možnost zahájení terapie dávkou 

75 mg, úprava dávkování však obvykle u starších pacientů nebývá nutná. 

 

Pediatrická populace: bezpečnost a účinnost přípravku Karvea u dětí ve věku do 18 let nebyla 

stanovena. V současnosti dostupné údaje jsou popsány v bodě 4.8, 5.1 a 5.2, ale na jejich základě nelze 

doporučit dávkování u dětí. 

 

Způsob podání 

 

Perorální podání. 

 

4.3  Kontraindikace 

 

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 

Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz body 4.4 a 4.6). 

 

Současné užívání přípravku Karvea s přípravky obsahujícími aliskiren je kontraindikováno u pacientů 

s diabetes mellitus nebo s poruchou funkce ledvin (GFR < 60 ml/min/1,73 m

2

) (viz body 4.5 a 5.1) 

 

4.4  Zvláštní upozornění a opatření pro použití 

 

Hypovolemie: symptomatická hypotenze, zejména po první dávce, se může objevit u pacientů 

s hypovolemií příp. sodíkovou deplecí po energické terapii diuretiky, po dietě s omezením soli, po 

průjmech nebo zvracení. Tyto stavy by měly být upraveny před podáváním přípravku Karvea. 

 

Renovaskulární hypertenzeu pacientů s bilaterální stenózou renálních arterií, anebo se stenózou 

arterie u jediné funkční ledviny, je zvýšené riziko těžké hypotenze a renální insuficience, jestliže jsou 

léčeni léčivými přípravky ovlivňujícími renin-angiotensin-aldosteronový systém. U přípravku Karvea 

tato situace sice není dokumentována, u antagonistů receptoru pro angiotensin-II je však třeba 

podobný účinek předpokládat. 

 

Porucha ledvin a transplantace ledvinpři použití přípravku Karvea u pacientů s poruchou renálních 

funkcí se doporučuje pravidelně monitorovat hladin draslíku a kreatininu v séru. S podáváním 

přípravku Karvea pacientům krátce po transplantaci ledvin nejsou zkušenosti. 

 

Hypertenzní pacienti s diabetem typu 2 a ledvinovým onemocněnímúčinky irbesartanu na ledvinové 

poruchy a kardiovaskulární příhody nebyly u pacientů s pokročilým onemocněním ledvin ve všech 

skupinách v analýze prováděné během studie jednotné. Zejména se projevily jako méně příznivé u žen 

a jedinců, kteří nebyli bělošské rasy (viz bod 5.1). 

 

Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS): 

Bylo prokázáno, že současné užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo 

aliskirenu zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalemie a snížení funkce ledvin (včetně akutního selhání 

ledvin). Duální blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů 

pro angiotenzin II nebo aliskirenu se proto nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1). 

Pokud je duální blokáda považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohledem 

specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku.  

Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být používány současně u pacientů s 

diabetickou nefropatií. 

 

Hyperkalemiejako u jiných léčivých přípravků ovlivňujících renin-angiotensin-aldosteronový 

systém, se při léčbě přípravkem Karvea může objevit hyperkalemie, a to zejména při současné poruše 

funkce ledvin, zjevné proteinurie způsobené diabetickým ledvinovým onemocněním a/nebo selhání 

 

 

 

64 

srdce. U rizikových pacientů se doporučuje pečlivě monitorovatí koncentrace draslíku v séru (viz bod 

4.5). 

 

Lithiumkombinace lithia a přípravku Karvea se nedoporučuje (viz bod 4.5). 

 

Stenóza aortální a mitrální chlopně, obstrukční hypertrofická kardiomyopatieu pacientů se stenózou 

aortální chlopně, dvojcípé chlopně anebo obstrukční hypertrofickou kardiomyopatií je, stejně jako při 

použití jiných vazodilatačních látek, nutná zvláštní opatrnost. 

 

Primární aldosteronismusobecně vzato, pacienti s primárním aldosteronismem nereagují na 

antihypertenziva působící inhibicí renin-angiotensinového systému. Podávání přípravku Karvea se 

proto nedoporučuje. 

 

Všeobecněu pacientů, jejichž cévní tonus a renální funkce závisí převážně na aktivitě renin-

angiotensin-aldosteronového systému (např. u pacientů s těžkým městnavým srdečním selháním nebo 

u pacientů s renálním onemocněním včetně stenózy renální arterie), vedla léčba inhibitory 

angiontensin konvertujícího enzymu nebo antagonisty angiontensin-II receptoru k akutní hypotenzi, 

azotemii, oligurii anebo vzácně k akutnímu selhání ledvin (viz bod 4.5). Tak jako po podání jiných 

antihypertenziv, by mohlo nadměrné snížení krevního tlaku u pacientů s ischemickou srdeční 

chorobou nebo ischemickým cévním onemocněním vyústit v infarkt myokardu nebo cévní mozkovou 

příhodu. 

Jak bylo pozorováno u inhibitorů angiontensin konvertujícího enzymu, irbesartan a jiní antagonisté 

angiotensinu jsou zřetelně méně účinní při snižování krevního tlaku u pacientů černé pleti než u ostatní 

populace patrně z důvodu vyššího výskytu nízkoreninové hypertenze (viz bod 5.1). 

 

Těhotenství: léčba pomocí antagonistů receptoru angiotenzinu II nesmí být během těhotenství 

zahájena. Pokud není pokračování v léčbě antagonisty receptoru angiotenzinu II považováno za 

nezbytné, pacientky plánující těhotenství musí být převedeny na jinou léčbu hypertenze, a to takovou, 

která má ověřený bezpečnostní profil, pokud jde o podávání v těhotenství. Jestliže je zjištěno 

těhotenství, léčba pomocí antagonistů receptoru angiotenzinu II musí být ihned ukončena, a pokud je 

to vhodné, je nutné zahájit jiný způsob léčby (viz body 4.3 a 4.6). 

 

Laktosa: tento léčivý přípravek obsahuje laktosu. Pacienti se vzácnou dědičnou intolerancí galaktosy, 

vrozeným nedostatkem laktázy nebo glukoso-galaktosové malabsorpce by tento léčivý přípravek 

neměli užívat. 

 

Pediatrická populaceirbesartan byl studován u dětské populace ve věku 6 až 16 let, avšak současná 

data nejsou dostačující na to, aby podpořila rozšíření použití u dětí, dokud nebudou k dispozici další 

data (viz body 4.8, 5.1 a 5.2). 

 

4.5  Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 

 

Diuretika a jiná antihypertenzivajiná antihypertenziva mohou zvyšovat hypotenzní účinky 

irbersartanu; Karvea však již byl bezpečně podáván spolu s jinými antihypertenzivy, jako např. s beta-

blokátory, s dlouhodobě účinnými blokátory kalciových kanálů a s thiazidovými diuretiky. Předchozí 

léčení vysokými dávkami diuretik může způsobit hypovolemii a riziko hypotenze při zahájení terapie 

přípravkem Karvea (viz  bod 4.4). 

 

Léčivé přípravky s aliskirenem nebo inhibitory ACE: Data z klinických studií ukázala, že duální 

blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS) pomocí kombinovaného užívání inhibitorů 

ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích 

účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) 

ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1). 

 

 

Doplňkové podávání draslíku a diuretika šetřící draslíkna základě zkušeností s podáváním jiných 

léčivých přípravků ovlivňujících renin-angiotensinový systém by mohlo současné podávání diuretik 

 

 

 

65 

šetřících kalium, látek doplňujících přívod draslíku, solných náhražek obsahujících draslík anebo 

jiných léčivých přípravků, které mohou zvýšit hladiny draslíku v séru (např. heparin), vést k vzestupu 

sérového draslíku, a proto není tato kombinace doporučena (viz bod 4.4). 

 

Lithiumpřípady reverzibilního zvýšení koncentrací lithia v séru i toxicity lithia byly popsány při 

současném podávání lithia a inhibitorů enzymu konvertujícího angiotensin. Podobné účinky byly 

zatím velmi vzácně nahlášeny i u irbesartanu. Proto se tato kombinace nedoporučuje (viz bod 4.4). 

Pokud je prokázáno, že je kombinace nezbytná, je doporučeno pečlivě monitorovat hladiny lithia 

v séru. 

 

Nesteroidní protizánětlivé lékyjsou-li antagonisté angiotensinu II podávány společně s nesteroidními 

protizánětlivými přípravky (t.j. selektivními COX-2 inhibitory, kyselinou acetylsalicylovou 

(> 3 g/den) a neselektivními NSAID), antihypertenzní účinek může být oslaben. 

Stejně jako u ACE inhibitorů, současné podávání antagonistů angiotensinu II a NSAID, může 

zvyšovat riziko zhoršení renálních funkcí, včetně možného akutního selhání ledvin, a vést ke zvýšení 

hladiny draslíku v séru, zvláště u pacientů s již preexistující renální poruchou. Opatrnost vyžaduje 

podání kombinace zvláště u starších osob. Pacienti by měli být přiměřeně hydratováni a mělo by se 

zvážit sledování renálních funkcí při zahájení souběžné léčby i jeho následná periodicita. 

 

Další informace o interakcích irbesartanuv klinických studiích farmakokinetika irbesartanu není 

hydrochlorothiazidem ovlivněna. Irbesartan je převážně metabolizován CYP2C9 a v menším rozsahu 

glukuronidací. Nebyly pozorovány žádné významné farmakokinetické nebo farmakodynamické 

interakce byl-li irbesartan podáván současně s warfarinem, léčivým přípravkem metabolizovaným 

CYP2C9. Účinky induktorů CYP2C9, jako je rifampicin, na farmakokinetiku irbesartanu nebyly 

vyhodnoceny. Farmakokinetika digoxinu nebyla současným podáváním irbesartanu změněna. 

 

4.6  Fertilita, těhotenství a kojení 

 

Těhotenství: 

 

Podávání antagonistů receptoru angiotenzinu II se v prvním trimestru těhotenství nedoporučuje (viz 

bod 4.4). Podávání antagonistů receptoru angiotenzinu II během druhého a třetího trimestru 

těhotenství je kontraindikováno (viz body 4.3 a 4.4). 

 

Epidemiologické důkazy týkající se rizika teratogenity při podávání ACE inhibitorů během prvního 

trimestru těhotenství nebyly nezvratné; malý nárůst rizika však nelze vyloučit. I když neexistují žádné 

kontrolované epidemiologické údaje, pokud jde o riziko při podávání antagonistů receptoru 

angiotenzinu II (AIIRAs), pro tuto třídu léčiv může existovat riziko podobné. Pokud pokračování v 

léčbě AIIRAs není považováno za nezbytné, pacientky plánující těhotenství musí být převedeny na 

jinou léčbu vysokého krevního tlaku, a to takovou, která má ověřený bezpečností profil, pokud jde o 

podávání v těhotenství. Jestliže je diagnóza těhotenství stanovena, léčba pomocí AIIRAs musí být 

ihned ukončena, a pokud je to vhodné, je nutné zahájit jiný způsob léčby. 

 

Je známo, že expozice vůči AIIRAs během druhého a třetího trimestru vede u lidí k fetotoxicitě 

(pokles funkce ledvin, oligohydramnion, zpoždění osifikace lebky) a k novorozenecké toxicitě (selhání 

ledvin, hypotenze, hyperkalemie) (viz bod 5.3). 

Pokud by došlo k expozici vůči antagonistům receptoru angiotenzinu II od druhého trimestru 

těhotenství, doporučuje se sonografická kontrola funkce ledvin a lebky. 

Děti, jejichž matky užívaly antagonisty receptoru angiotenzinu II, musí být pečlivě sledovány, pokud 

jde o hypotenzi (viz body 4.3 a 4.4). 

 

Kojení: 

 

Protože nejsou k dispozici žádné údaje ohledně užívání přípravku Karvea během kojení, Karvea se 

nedoporučuje, je vhodnější zvolit jinou léčbu s lepším bezpečnostním profilem během kojení, 

obzvláště během kojení novorozence nebo předčasně narozeného dítěte. 

 

 

 

 

66 

Není známo, zda se irbesartan nebo jeho metabolity u lidí vylučují do mateřského mléka. 

Dostupná farmakodynamická/toxikologická data u potkanů prokázala sekreci irbesartanu nebo jeho 

metabolitů do mléka (podrobnější informace viz bod 5.3). 

 

Fertilita 

 

Irbesartan neměl žádný vliv na fertilitu léčených potkanů a jejich potomky až do takových dávek, 

které vyvolávaly první příznaky parentální toxicity (viz bod 5.3). 

 

4.7  Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 

 

Studie hodnotící účinky na schopnost řídit motorová vozidla nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. 

Na základě farmakodynamických vlastností látky však není pravděpodobné, že by irbesartan tuto 

schopnost ovlivnil. Při řízení motorových vozidel a obsluze strojů je třeba vzít v úvahu, že v průběhu 

terapie se mohou objevit závratě a únava. 

 

4.8  Nežádoucí účinky 

 

V placebem kontrolovaných studiích u pacientů s hypertenzí se celkový výskyt nežádoucích účinků 

nelišil ve skupině s irbesartanem (56,2%) a ve skupině s placebem (56,5%). Ukončení léčby 

v důsledku jakéhokoliv klinického nebo laboratorního nežádoucího účinku bylo méně časté ve 

skupině pacientů léčených irbesartanem (3,3%) než u pacientů léčených placebem (4,5%). Výskyt 

nežádoucích účinků nebyl závislý na dávce (v doporučeném dávkovém rozmezí), na pohlaví, věku, 

rase nebo na trvání léčby. 

 

U diabetických pacientů s hypertenzí s mikroalbuminurií a normálními renálními funkcemi byly 

ortostatické závratě a ortostatická hypertenze hlášeny u 0,5% těchto pacientů (tj.méně časté), což bylo 

častěji než v placebové skupině. 

 

Následující tabulka udává nežádoucí účinky, které byly hlášeny v placebem kontrolovaných 

klinických studiích, v nichž bylo 1 965 pacientů s hypertenzí léčeno irbesartanem. Výrazy označené 

hvězdičkou (*) se vztahují k nežádoucím účinkům, které byly navíc hlášeny u > 2% diabetických 

hypertenzních pacientů, s chronickou renální nedostatečností a se zjevnou proteinurií, a hlášených 

častěji než u placeba.  

 

Frekvence nežádoucích účinků uvedených níže je definována následovně: 

velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10 000 

až < 1/1 000); velmi vzácné (< 1/10 000). V každé skupině četnosti jsou nežádoucí účinky seřazeny 

podle klesající závažnosti. 

 

Také jsou zde uvedeny nežádoucí účinky dodatečně hlášené z postmarketingového sledování. Tyto 

nežádoucí účinky vycházejí ze spontánních hlášení: 

 

Poruchy krve a lymfatického systému 

Není známo:  

trombocytopenie. 

 

Poruchy imunitního systému: 

Není známo: 

hypersenzitivní reakce jako je vyrážka, kopřivka, angioedém. 

 

Poruchy metabolismu a výživy: 

Není známo: 

hyperkalemie 

 

Poruchy nervového systému:  

Časté:  

 

závratě, ortostatické závratě* 

Není známo: 

vertigo, bolesti hlavy 

 

 

 

 

67 

Poruchy ucha a labyrintu: 

Není známo: 

tinitus 

 

Srdeční poruchy: 

Méně časté: 

tachykardie 

 

Cévní poruchy: 

Časté: 

ortostatická hypotenze* 

Méně časté: 

návaly horka 

 

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy: 

Méně časté: 

kašel 

 

Gastrointestinální poruchy: 

Časté: 

nausea/zvracení 

Méně časté: 

průjem, dyspepsie/pyróza 

Není známo: 

poruchy chuti 

 

Poruchy jater a žlučových cest: 

Méně časté:  

žloutenka 

Není známo: 

hepatitida, abnormální jaterní funkce 

 

Poruchy kůže a podkožní tkáně: 

Není známo: 

leukocytoklastická vaskulitida 

 

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně 

Časté: 

muskuloskeletální bolest* 

Není známo: 

bolesti kloubů a svalů (v některých případech spojené se zvýšenými hladinami 

kreatinkinasy v plazmě), svalové křeče 

 

Poruchy ledvin a močových cest: 

Není známo: 

snížená funkce ledvin včetně případů renálního selhání u rizikových pacientů (viz 

bod 4.4) 

 

Poruchy reprodukčního systému a prsu: 

Méně časté: 

sexuální dysfunkce 

 

Celkové poruchy a lokální reakce v místě aplikace: 

Časté: 

únava 

Méně časté: 

bolest na hrudi 

 

Vyšetření 

Velmi časté:  Hyperkalemie* se objevila mnohem častěji u diabetických pacientů léčených 

irbesartanem než u pacientů léčených placebem. U diabetických pacientů s hypertenzí, 

s mikroalbuminurií a normální funkcí ledvin se hyperkalemie (≥ 5,5 mE/l) objevila u 

29,4% pacientů ve skupině s 300 mg irbesartanu a u 22% pacientů ve skupině 

s placebem. U diabetických pacientů s hypertenzí, s chronickou renální insuficiencí a 

zjevnou proteinurií, se objevila hyperkalemie (≥ 5,5 mE/l) u 46,3% pacientů ve skupině 

s irbesartanem a u 26,3% pacientů ve skupině s placebem.  

Časté: 

U subjektů léčených irbesartanem byl často (1,7%) pozorován signifikantní vzestup 

plazmatické kreatinkinázy. V žádném případě toto zvýšení nebylo spojeno se 

zjistitelnými klinickými muskuloskeletálními příhodami. 

Pokles hemoglobinu, který nebyl klinicky významný, byl pozorován u 1,7% pacientů 

s hypertenzí a pokročilým diabetickým ledvinným onemocněním léčených irbesartanem 

 

Pediatrická populace 

 

 

 

68 

V randomizované studii s 318 dětmi a mladistvými s hypertenzí ve věku 6 až 16 let se během 3týdenní 

dvojitě slepé fáze vyskytly tyto nežádoucí účinky: bolesti hlavy (7,9%), hypotenze (2,2%), závratě 

(1,9%) a kašel (0,9%). V 26týdenním otevřeném období této studie nejčastěji zaznamenané 

abnormality laboratorních vyšetření byly vzestup kreatininu (6,5%) a zvýšené hodnoty CK u 2% 

dětských příjemců. 

 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 

pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 

aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích 

účinků uvedeného v 

Dodatku V

. 

 

4.9  Předávkování 

 

U dospělých osob, které dostávaly po 8 týdnů irbesartan v dávkách až 900 mg denně, se neobjevily 

toxické příznaky. Jako nejpravděpodobnější projev předávkování lze očekávat hypotenzi a tachykardii; 

také by se mohla objevit bradykardie z předávkování. O terapii předávkování přípravkem Karvea 

nejsou dostupné specifické informace. Pacienta je třeba pečlivě monitorovat a léčení musí být 

symptomatické a podpůrné. Navrhovaná opatření jsou vyvolání zvracení a/nebo laváž žaludku. Při 

léčbě předávkování může být užitečné podání aktivního uhlí. Irbesartan nelze odstranit hemodialýzou. 

 

 

5. 

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 

 

5.1  Farmakodynamické vlastnosti 

 

Farmakoterapeutická skupina: antagonisté angiotensinu-II, samotní. 

ATC kód: C09CA04. 

 

Mechanismus působení: Irbesartan je silný, perorálně účinný, selektivní antagonista receptoru pro 

angiotensin-II (receptor typu AT

1

). Předpokládá se, že blokuje veškeré účinky angiotensinu-II 

zprostředkované AT

1

 receptorem, bez ohledu na zdroj a způsob syntézy angiotensinu-II. Selektivní 

antagonické ovlivnění angiotensin-II (AT

1

) receptorů vede ke zvýšení hladin plazmatického reninu 

a angiotensinu-II a ke snížení koncentrace aldosteronu v plazmě. Hladiny draslíku v séru nejsou 

samotným irbesartanem v doporučených dávkách významně ovlivněny. Irbesartan neinhibuje ACE 

(kininázu-II), enzym vytvářející angiotensin-II a také degradující bradykinin na neaktivní metabolity. 

Irbesartan, aby byl účinný, nevyžaduje metabolickou aktivaci. 

 

Klinická účinnost: 

 

Hypertenze 

Irbesartan snižuje krevní tlak s minimální změnou srdeční frekvence. Pokles krevního tlaku je závislý 

na velikosti dávky podávané jednou denně s tendencí vytvořit plató při dávkách nad 300 mg. Dávky 

150-300 mg jednou denně snižují krevní tlak vleže nebo vsedě prolongovaně (tj. 24 hodiny po podání) 

průměrně o 8-13/5-8 mm Hg (systolický/diastolický) více než placebo. Nejvýraznějšího snížení 

krevního tlaku je dosaženo do 3-6 hodin po podání a hypotenzní účinek se udržuje nejméně 24 hodiny. 

Ještě za 24 hodin po podání doporučovaných dávek dosahoval pokles tlaku krve 60-70% maximálního 

poklesu diastolického a systolického tlaku. Dávka 150 mg podávaná jednou denně vedla k podobným 

minimálním a průměrným 24-hodinovým změnám krevního tlaku jako stejná celková dávka rozdělená 

do dvou jednotlivých denních dávek. 

Hypotenzní účinek přípravku Karvea je patrný v průběhu 1-2 týdnů, maximální efekt se objevuje 4-

6 týdnů po zahájení terapie. Antihypertenzní účinek se udržuje v průběhu dlouhodobé léčby. Po 

ukončení terapie se krevní tlak postupně vrací k původním hodnotám. Reaktivní hypertenze nebyla 

pozorována. 

Hypotenzní účinky irbesartanu a thiazidových diuretik jsou additivní. U pacientů, u nichž irbesartan 

sám krevní tlak dostatečně nesnižuje, vyvolá přidání malé dávky hydrochlorothiazidu (12,5 mg) 

 

 

 

69 

jednou denně další snížení krevního tlaku; dosahujícího 7-10/3-6 mmHg (systolický/diastolický) ve 

srovnání s placebem. 

Účinnost přípravku Karvea není ovlivněna věkem ani pohlavím. Reakce hypertoniků černé pleti na 

monoterapii irbesartanem je zřetelně slabší, obdobně jako reakce na jiné léčivé přípravky ovlivňující 

renin-angiotensinový systém. Jestliže se irbesartan podává společně s malou dávkou hydrochlothiazidu 

(např. 12,5 mg denně), reakce hypertoniků černé pleti se blíží reakci pacientů pleti bílé. 

Irbesartan nemá klinicky významný účinek na hladinu kyseliny močové v séru anebo na vylučování 

kyseliny močové močí. 

 

Pediatrická populace 

Snížení krevního tlaku s cílovými titrovanými dávkami irbesartanu 0,5 mg/kg (nízká), 1,5 mg/kg 

(střední) a 4,5 mg/kg (vysoká) bylo hodnoceno u 318 dětí a mladistvých ve věku 6 až 16 let 

s hypertenzí nebo s rizikem (diabetici, hypertenze v rodinné anamnéze) během 3týdenního období. Po 

třech týdnech průměrné snížení od výchozích hodnot u primární proměnné účinnosti – hodnoty 

systolického tlaku vsedě (SeSBP), měřené v nejnižším bodě účinku (na konci dávkovacího intervalu -

trough) - bylo 11,7 mmHg (nízká dávka), 9,3 mmHg (střední dávka) a 13,2 mmHg (vysoká dávka). 

Rozdíl mezi těmito dávkami nebyl signifikantní. Korigované průměrné změny hodnoty diastolického 

krevního tlaku v sedě (SeDBP), měřené v nejnižším bodě účinku (na konci dávkovacího intervalu -

trough) byly tyto: 3,8 mmHg (nízká dávka), 3,2 mmHg (střední dávka), 5,6 mmHg (vysoká dávka). V 

průběhu dalších dvou týdnů, kdy pacienti byli re-randomizováni buď do skupiny sléčivým přípravkem 

nebo do skupiny s placebem, u pacientů na placebu došlo ke zvýšení SeSBP o 2,4 mmHg a SeDBP o 

2,0 mmHg ve srovnání se změnami +0,1, resp. -0,3 mmHg u pacientů na všech dávkách irbesartanu 

(viz bod 4.2). 

 

Hypertenze a diabetes typu 2 s renálním onemocněním 

Studie "Irbesartan Diabetic Nephropathy Trial (IDNT)" ukazuje, že irbesartan zpomaluje progresi 

renálního onemocnění u pacientů s chronickou renální nedostatečností a manifestní proteinurií. IDNT 

byla dvojitě slepá, kontrolovaná studie srovnávající morbiditu a mortalitu u nemocných léčených 

přípravkem Karvea, amlodipinem a placebem. U 1715 pacientů s hypertenzí a diabetem typu 2, 

proteinurií ≥ 900 mg/den a s hladinou kreatininu v séru mezi 1,0-3,0 mg/dl byl hodnocen dlouhodobý 

účinek (průměrně 2,6 roku) přípravku Karvea na vývoj renálního onemocnění a na mortalitu ze všech 

příčin. Pacientům byly podávány dávky od 75 mg až po udržovací dávku 300 mg přípravku Karvea, 

od 2,5 mg do 10 mg amlodipinu nebo placebo dle snášenlivosti. Pacienti ve všech léčebných 

skupinách obvykle dostávali 2 až 4 antihypertenzivní látky (např. diuretika, betablokátory, 

alfablokátory) k dosažení stanoveného cílového krevního tlaku ≤ 135/85 mm Hg nebo snížení 

systolického tlaku o 10 mmHg, pokud výchozí tlak byl > 160 mm Hg. Šedesát procent (60%) pacientů 

ve skupině placeba dosáhlo tohoto cílového krevního tlaku, zatímco v irbesartanové skupině to bylo 

76% a ve skupině s amlodipinem 78%. Irbesartan významně snížil relativní riziko dosažení základního 

kombinovaného cílového parametru, kterým bylo dvojnásobné zvýšení hladiny sérového kreatininu, 

konečná fáze renálního onemocnění (ESRD) nebo úmrtí z jakékoliv příčiny. Přibližně 33% pacientů 

ve skupině léčené irbesartanem dosáhlo primárního kombinovaného cílového parametru týkajícího se 

renálních funkcí ve srovnání s 39% pacientů ve skupině s placebem a se 41% pacientů užívajících 

amlodipin [20% snížení relativního rizika proti placebu (p = 0,024) a 23% snížení relativního rizika ve 

srovnání s amlodipinem (p = 0,006)]. Při analýze jednotlivých komponentů primárního cílového 

parametru nebyl pozorován žádný vliv na celkovou mortalitu, zatímco byl zjištěn pozitivní trend ve 

snížení ESRD a významné snížení dvojnásobně zvýšených sérových koncentrací kreatininu. 

 

Byla provedena analýza účinku v podskupinách vytvořených podle pohlaví, rasy, věku, trvání diabetu, 

vstupního krevního tlaku, hladiny kreatininu v séru a albuminurie. U žen a černochů, kteří 

reprezentovali 32%, resp. 26% celkové populace ve studii, nebyl prospěch pro ledviny průkazný, 

ačkoli interval spolehlivosti to nevylučuje. Pro sekundární cílový bod fatálních a nefatálních 

kardiovaskulárních příhod nebyl v rámci celé populace rozdíl mezi dále uvedenými třemi skupinami, 

ačkoli byl pozorován zvýšený výskyt nefatálního IM u žen a snížený výskyt nefatálního IM u mužů 

v irbesartanové skupině proti režimu založeném na placebu. Byl pozorován zvýšený výskyt 

nefatálního IM a CMP u žen v irbesartanovém režimu ve srovnání s režimem založeném na 

amlodipinu, zatímco hospitalizace kvůli srdečnímu selhání byla snížena v celé sledované populaci. 

Nicméně, pro tyto nálezy u žen nebylo nalezeno žádné definitivní vysvětlení. 

 

 

 

70 

 

Studie "Účinek irbesartanu na mikroalbuminurii u hypertonických pacientů s diabetem typu 2" 

(IRMA 2) (Effects of Irbesartan on Microalbuminuria in Hypertensive Patients with Type 2 Diabets 

Mellitus) ukazuje, že 300 mg irbesartanu zpomaluje vznik zjevné proteinurie u pacientů 

s mikroalbuminurií. IRMA 2 byla placebem kontrolovaná, dvojitě slepá studie morbidity na 

590 pacientech s diabete