Nedovedu si představit lepší práci než je programování. Práce s novými technologiemi. Psaní čistého kódu. Skládání nul a jedniček tak, aby to pomohlo ostatním při jejich každodenních činnostech. To je zkrátka to, co mě v životě naplňuje. I tahle práce má ale jednu nevýhodu. Nedostatek pohybu. Ráno přijedu do kanceláře, sednu k počítači a zvednu se až večer, kdy je čas jet domů. Autem.

Tomáš Rychlík, programátor Lékárny.cz. Díky tréninku bude ještě rychlejší

Jmenuji se Tom a přestože jsem programátor, jsem docela normální člověk :-) Mám těsně před třicítkou, jsem čerstvý otec a ani pohled do zrcadla mi zatím nepřijde nijak tragický. Při škole jsem měl naštěstí na sport dost času. Na střední škole hrál aktivně basketball. Na vysoké jsem si dával do těla při akčnějším airsoftu. Ale teď… Nic moc. No. Spíš nic než moc. Trochu vytrénovanější postavou bych určitě nepohrdnul.

Což takhle začít běhat?

Na tom přece nic není. Je to jednoduché. Člověk nazuje nějaké ty starší kecky, co najde ve skříni. Z hlubin šuplíku vytáhne archaickou empétrojku. Dá si sluchátka do uší a jde se na věc. Nikdo se nemůže vymlouvat na počáteční překážky. A tak vybíhám z domu i já. Nezatěžuji se nijak technikou, došlapem či správným dýcháním. A měřit si tepovou frekvenci? To může snad jen blázen. K čemu by mi to taky asi bylo. Já jdu prostě jen běhat. A nikdo mě nezastaví!

Svých prvních pár kilometrů zvládám kupodivu s přehledem. "Je fajn že jsem ještě úplně nevyměknul," říkám si. Mrknu na hodinky, v duchu rychle přepočtu, kolik minut mi trvá jeden kilometr a mám ze sebe radost. Rozhodnout se pro běhání byla prostě skvělá volba!

A tak běhám.

Mám už svoji trasu, na které, jak zjišťuji, nejsem jediný běžec. Časem se mávnutím ruky s některými kolemběžícími nadšenci pozdravím. Jindy se zase v duchu pousměji nad profi běžcem s iPhonem elegantně připnutým na jedné paži a s nějakým přístrojem na měření všeho možného na druhé paži. Zapřísahám se, že techniky mám kolem sebe dost a do běhu ji tahat nebudu. Já přeci běhám jen pro zdraví a pro radost.

V hlavě běžce...

Prvních pár měsíců mi tohle počáteční nadšení vydrží a celkem si s ním vystačím. Jenže pak přijde takový ten pocit: Není tohle málo, neměl bych si přidat? A spolu s tímhle pocitem přijde další: Neměl bych se přeci jen trochu zaměřit na techniku? A další... Zlepšuji se? Dýchám při tom vůbec správně? Jakou mám asi tepovou frekvenci? Až nakonec přijde myšlenka: Nebylo by fajn stanovit si nějaký (pořádný) běžecký cíl?

Dal jsem si předsevzetí. Od nové sezóny se vrhnu do běhání profesionálněji.

Jaký cíl jsem si stanovil? Koho jsem díky běhání poznal? S kým se budu měřit a porovnávat uběhnuté kilometry? Jak se správně stravovat, když jsem teď ten sportovec? Co všechno jsem netušil o kloubní výživě, iontových nápojích, proteinech a dalších doplňcích pro sportovce? Kde jsem nevystačil s dechem a co mě nemile překvapilo? To je spousta otázek, na které vám hodlám v tomto seriálu odpovědět.

Tak zase příště.

Tomáš