Běhám, abych žil - 1. díl - Nultý den

Ale začnu dneškem, tj. 2.červnem 2016 (DEN DRUHÝ)

Ležím na neurochirurgii v jednom krajském městě. Už je mi hej, a tak spřádám plány, kdy se rozeběhnu, resp. kdy si zaběhnu první závod. Ten první, po operaci vyhřezlé plotýnky, kterou jsem absolvoval přesně před dvěma dny. Tedy - budu-li počítat, že den operace je DEN NULA. Právě od tohoto dne se totiž všechno v následné rehabilitaci počítá. A já dnes musím říct, že svým způsobem to pro mě den nula opravdu je.

Jak to všechno začalo

16. leden 2016 – dnes to všechno začalo. Nebo spíš – projevilo se. A to, když jsme se doma rozhodli, že vystěhujeme z garáže skříňový trezor. Chytil jsem tu neforemnou skříň nahoře, synové dole a couvali jsme s ohnutými zády a v předklonu asi 15 schodů. Pak jsme trezor postavili a vcelku nic se nedělo. Až ráno. To mně bolela pravá půlka zadku. No nic, to rozchodím, říkám si.  Jako vždycky. Jenže utekl týden, dva, tři a bolest pořád neustupovala. A tak jsem vyrazil na fyzioterapii. Tři, čtyři cviky. Dávám je poměrně pravidelně, přestal jsem běhat. Ale stále cítím bolest. Po další návštěvě moje fyzioterapeutka vyslovuje podezření, že by to mohlo byt něco s páteří, ať si zajdu na CT a za neurologem. Vyšetření neurologa opatrně směřuje k lehkému kořenovému dráždění. Klíčové ale bude CT. Asi za tři dny mi volá žena: Máš tam nález. Výhřez ploténky L5 S1 a lehčí nález na L4 L5. Prý v mém věku (jakém věku ??) obvyklý nález, který mnozí ani nepocítí. Jdu za rehabilitačním doktorem a ten mě uklidňuje, že je potřeba zpevnit vnitřní systém, břišní svaly, odblokovat a bude vše OK. A tak od dubna do září zpevňuji vnitřní systém, cvičím pravidelně nepravidelně. A neběhám. Jen si na své narozeniny, které mám v červnu, jdu zahrát golf. Odpálím jen asi pět jamek než se rozprší, potom raději skončíme. Ale záda to dávají. Hurá!

Běh s Lídou

Je srpen roku 2016. Něco se stalo, bolest je poměrně ostrá a poprvé ji cítím i v lýtku. A poprvé vyhledám doktora, aby mi píchnul uvolňující injekci. Opět začínám poctivě cvičit a odhodlávám se navštívit prestižní fyziocentrum v Praze. Tam se rozhodujeme pro magnetickou rezonanci, abychom zjistili, jestli došlo k nějakému posunu. Tu absolvuji začátkem září. Výsledek? Potvrzení nálezu CT z dubna. A tak poté kontaktuji svého kamaráda, respektovaného neurochirurga v krajské nemocnici. Shodujeme se, že budu dál cvičit a dám šanci tomu, aby se výhřez, který je 8 mm, mohl vstřebat.

A tak začínám, tentokrát s novými cviky, cvičit s podporou fyzioterapeuta resp. s jeho osobní návštěvou cca po třech týdnech. Po dvou měsících bolest ustupuje a okolo února si troufnu na běžky. Objevil jsem totiž Bedřichov a s kamarády si dám dvakrát poloviční Jizerskou padesátku. Noha resp. zadek občas trochu zabolí, ale jsem v pohodě. Hurá, říkám si, výhřez „vyschl“. Dokonce přijímám výzvu Zuzky, která na lekarna.cz dává dohromady běžeckou skupinu, kterou bude trénovat mistryně světa, Lída Formanová. Je to super, začínáme běhat v Čáslavi, skvělé terény a skvělá trenérka. Dokonce si spolu můžeme popovídat o mých trablech. Její sportovní doporučení je, že stejně ta bolest člověka dožene a dobře provedená operace je jediným řešením pro aktivního člověka a může vás vrátit zpátky ke sportu.

Jarní lyžování

Je 23. duben 2017. Je ráno a cítím se skvěle. Tak skvěle, že si půjčuji sjezdové lyže a vyrážím na jarní lyžování. Lanovka mě vyváží na mezistanici, kde,když pustím lyže do sněhu, tak zapadnou do čerstvě napadeného prašanu. Nádhera. Počasí taky super, už se těším, jak si odpočinu a zalyžuji. Vyjíždím nahoru a spouštím se po červené sjezdovce. Je to sice náročnější, ale jde to až do okamžiku, kdy mi pod prašanem ujede pravá noha (ano, opět ta pravá noha) na zledovatělém podkladu a ucítím ostrou bolest, která postupuje od zadku až do pravého lýtka. Trochu jsem se vzpamatoval. Lehce se sklouzl a už jsem věděl, že jsem s lyžováním skončil. Odjíždím do chaty a vyrážím do lékárny pro termonáplast a Diclofenac. Ráno se sice můžu pohnout, ale bolest je jiná než celý rok a čtvrt před tím. No, snad to zase rozcvičím.

Nerozcvičil jsem, byť jsem vyzkoušel všechny možné cviky, a dal na dobrá doporučení i ohledně psychosomatiky a  homeopatie. A pořád si říkám, věř a vydrž, buď trpělivý. Cvičím, cvičím ráno a večer. Ale stav se nezlepšuje. A tak znova volám do krajské nemocnice a žádám o druhou rezonanci. Bolest totiž každý den cestuje do lýtka. Ráno se těžko rozcházím, pak si svaly zvyknou a vypadá to, že dopoledne bude v pořádku. To ano, ale odpoledne začne noha bolet. Jeden den nejde sedět, druhý den nejde stát, třetí den ležet. A tak se uchyluji k lékům proti bolesti. Zkouším Ibuprofen. Po dávce 600 mg dojde k cca tříhodinové úlevě, pak zase Ibuprofen. Druhý den zkouším Diclofenac – ale zdá se, že na tuhle bolest tento typ léku moc nefunguje. A tak do třetice zkouším kombinaci tramalu a paracetamolu – rychlý efekt, ale rychle odeznívá. Stále chodím do práce (kancelářská), řídím auto, cestuji - a to i na delší vzdálenost. Stav se ale pomalu, ale jistě zhoršuje. Termín pro vyšetření dostávám až za měsíc. A tehdy poprvé zazní slovo operace.

(Pokračování příště)

PharmDr. Vladimír Finsterle, MBA

Absolvoval Farmaceutickou fakultu Univerzity Karlovy, v roce 1999 založil společnost Pears Health Cyber a v roce 2003 spustil první lékárnu na českém internetu, Lékárna.cz. Vše, co dělá, dělá s přesvědčením, že pacient by měl vždy mít možnost volby, pokud jde o jeho zdraví.