Oblíbené položky

Úvodní strana » Magazín Lékárny.cz » Články a blogy » Běhám, abych žil - 2. díl - Operace

Běhám, abych žil - 2. díl - Operace

16. května 2017 jedu do krajského města na vyšetření. Beru si analgetika, abych tu cestu zvládl, ale naštěstí docela dobře ubíhá. Rezonance proběhla hladce, i když ležet na zádech cca 20 minut není úplně bez bolesti, ale potřebuji kvalitní obrázky, ze kterých by lékař, na kterého jsem se obrátil, udělal závěr a rozhodnutí. A teď poprvé vidím, co je příčinou mých bolestí. Výhřez L4 L5, a to tak velký, že utiskuje nerv. A to mám nadstandardně široký míšní kanál. Ale ani to nestačí. Nález je tam. Spolu s klinickými projevy, které se každý den zhoršují, je doporučení jednoznačné: operace.

Běhám, abych žil - 2. díl - Operace

Hlavou se mi to slovo točí pořád dokola. Mám do toho jít? Raději později, dříve, nebo hned? Ta bolest mi vyškrabává mozek. Takže nakonec volám do krajské nemocnice a prosím: Kdy nejdřív mohu nastoupit?

A začnu si shánět informace. Jaké komplikace mohou nastat, jak to vůbec bude vypadat hned po operaci, opravdu mi to pomůže?

Termín operace

Než nastane, uběhne neuvěřitelně dlouhých 14 dní, kdy mě budou probouzet bolesti v noze, kdy jsem na práškách celý den, kdy ztrácím dobrou náladu, mluvím tiše a mám pocit, jako bych žil paralelně dva životy – ten reálný, kdy musíte dál pracovat, žít, komunikovat, a ten druhý, který je jako stín, za tím prvním. Ten druhý je neodbytný, vtíravý, vyčerpávající.

Ale už mám řešení, termín operace.

Co mě čeká, to ani přes zaručené informace vlastně nevím. Krajská nemocnice je známá tím, že používá velmi progresivní metody. Velmi povzbuzující bylo, když jsem dal do vyhledavače +stav+po operaci+ploténky a na prvním místě se mi ukázal odkaz  https://www.nemlib.cz/operace-bederni-meziobratlove-plotenky, který vytvořili právě zdravotníci neurochirurgie z krajské nemocnice. Čtu. Je tam skoro všechno, až skoro moc. Jelikož sám zdravotník, tak jsem informace jen hltal. DOPORUČUJI, jen pozor na video z operace - není to pro slabé povahy a sám jsem po jeho shlédnutí trochu zaváhal. Do Liberce jsem ale odjel vybavený informacemi o tom, že:

  1. si pět dní nesmíte sednout
  2. z nemocnice odjedete sanitkou vleže
  3. domů půjdete 3. – 5. den po operaci
  4. budou vás operovat v pozici vleže na břiše s podloženým břichem (sakra, to mě uspí v tak divné poloze?)
  5. operace bude trvat od 30 minut do 90 minut – což mě překvapilo, taková rychlovka, ale kdo umí, ten umí.

V nemocnici

Je 30. května ráno. Příjem mám plánovaný na 8,30 hodin, na řadu jdu v 8,45 hodin. Občanka, kartička pojišťovny, předoperační vyšetření. Probíhá to jako příjemný rozhovor s přijímací pracovnicí, jen jedna drobná vada: na některé otázky budete odpovídat asi ještě 4x 😊. Beru si a vyjíždím do 7. patra nemocnice. Cestou si říkám, že naše zdravotnictví je opravdu vrcholové. A to doslova, protože výhled z předposledního patra je opravdu nevšední a svým způsobem velmi motivující. A to netuším, že se brzy podívám ještě o kousek výš. Vzpomínám si, jak jsem za kopcem v Bedřichově běžkoval a věřte tomu, že to chcete zažít znovu. Na pokoji jsem asi v půl desáté a čekám. Vlastně ani nevím na co. Tuším, že by mě měl přijmout doktor a ještě něco dalšího…?

A skutečně po obědě, mimochodem s vynikající rajčatovou polévkou, přicházím na řadu a odcházím do sesterny za lékařem. Zdá se, že tato procedura je vyhrazena pro mladé lékaře. Rozhovor probíhá příjemně a ani mi nevadí, že odpovídám podruhé na některé otázky 😊. A protože jsem analytický typ, tak se ptám na možné komplikace, kdy a kdo mě bude operovat a co bude po tom.

A tak se dozvím, že na výkon jsem napsán na 31.5., tedy podle plánu hned na druhý den, jdu na řadu jako první, v půl osmé si pro mě přijedou na pokoj a v cca osm půjdou doktoři na to.

Podepisujete prohlášení, že si jste vědom eventuálních komplikací. A tam si čtu, že mohou v podstatě nastat dvě zásadnější. První vznikne narušením míšního kanálu, kdy vám může vytéci míšní mok, ale v podstatě se nejedná zase tak závažnou komplikaci. Poznáte to tak, že budete muset opravdu ležet až 4 dny a bude vás bolet hlava. Jinak nic. Druhá komplikace souvisí s poraněním nervových zakončení, a tím pádem poškozením svěračů. To je horší, jelikož tato komplikace je nevratná. VELMI oceňuji otevřenost a srozumitelnost lékaře. Nepřidá to sice na klidu, ale alespoň všechno víte. Dostal jsem možnost promluvit se svojí ženou a ta prostě konstatovala, že se to nestane. A tečka. No a pak jsem ocenil i lékařův smysl pro humor (na velikosti záleží = šířka míšního kanálu) a závěrečné ubezpečení, že jeho kolegové, kteří mě budou operovat, jsou fakt dobří. To jsem o Pavlovi věděl, ale ocenil jsem, že to uznale říkají i jeho kolegové.

Pokračuji do 2. patra k anesteziologovi, kde se potřetí lékař ptá na některé zdravotní detaily jako jsou alergie, operace, zuby, pocit nachlazení, jak probíhaly předcházející anestezie. Doporučuji si toto v klidu sepsat dopředu.

Hotovo a opět na pokoj. A za chvíli přichází na řadu druhá silná stránka liberecké neurochirurgie (zatím jen z doslechu), a to jsou fyzioterapeuti. Kolegyně byla opět velmi pozitivní, evidentně věděla, o čem mluví a de facto den po dni mi popsala, co mě čeká po operaci. Spolu s brožurkou naprosto profesionální a věřte, že tuto brožurku si opravdu pročtete celou dopředu. Velké plus - a to jsem netušil, že se mi to bude hodit - jsem si nanečisto vyzkoušel všechny polohy a pohyby, které budu muset dělat po operaci, tedy v DEN NULA: polohování, otáčení na posteli, vstávání bez prohnutí zad a rychlý přechod z lehu do stoje.

Když je celé to přijímací kolečko za mnou, uléhám s nadějí, že budu spát, ale pro jistotu si beru prášek na uklidnění, abych to doktorům druhý den nekomplikoval, byl ráno klidný a můj tlak a tep byl v normě.

Nultý den - Operace

Probouzím se už v půl třetí, asi jsem fakt trochu nervózní. Znovu usínám a po šesté hodině se mi přichází představit můj ošetřující lékař. Stručně potvrdí, co už vím, ale v této chvíli to vnímám pozitivně. Osprchovat se desinfekčním roztokem, převlékám se do košilky, čekám na posteli. Žádné jídlo od půlnoci, pití jen cca dvě hodiny před výkonem a čiré. Když přijede zřízenec, seskládám se na lehátko a nohama napřed vyjíždím z pokoje (sanitáři říkají, ze mě z pověry otočí až na chodbě). Opatrně navrhuji, aby mě otočili již u sprch 😊. Udělali to a jsem klidný, teď se už nemůže nic stát.

A už jsme ve výtahu – a jedeme až na vrchol. Operační sály jsou v osmém patře, tedy až v posledním patře nemocniční budovy. Opět mě citlivě přesunou a jsme na sále. Trochu chladno, nechávám se přikrýt. Přichází anesteziologové, napichují žilní vstup pro anestetika. A právě teď na mě padá stres jako prase. Najednou si uvědomuji, do čeho jdu. A musím přiznat, že opět zafungovalo něco, co se prostě nedá popsat v ISO normě. Nevím kdo a s kým, ale najednou slyšíte rozhovor o tom, že pes jménem rockové hvězdy vytrvale vytrhává čerstvě vysazené kytky u truhlíku s pointou, že teď má tlamě pětistovku a vzápětí druhou. Normální člověčina, tedy vlastně psina, vás z toho dostane, alespoň na chvíli. Ptám se, jestli si operatéři pouštějí nějakou muziku. Prý ano a dokonce dostávám nabídku, ať si nějakou vyberu i já. To mě rozesměje a vyberu si hit I am human. Chvíli ji mladší sanitář hledá na YouTube a za chvíli nachází. Ale mezitím jsem zase v háji. Všimla si toho anestezioložka, a tak to trochu rozebereme, naštěstí pořád se mnou někdo mluví a já musím s někým pořád mluvit, povídat si. Když přijde Pavel, rozebíráme moje dojetí a nakonec se tomu zasmějeme.

Za chvíli se ke mně nakloní anestezioložka s tím, že mi žíly do aplikuje anestetikum a že budu pomalu usínat. Ještě mi dají masku s kyslíkem a pomalu cítím, že ztrácím soustředění. Přesto chci pořád všechno vnímat.

Po operaci

Probouzím se na dospávacím pokoji. Hned si řeknu: „Zahejbej prsty u nohou“. A tak jim zahýbám. Vše je v pořádku, takže asi v 11 hodin mě převážejí zpět na můj pokoj. Je mi docela dobře.

V jednu přijíždí moje žena a opět se mnou mluví, asi okolo půl čtvrté přichází můj operatér s informací, že to byl fakt velký výhřez dráždící nerv. A že operace trvala 30 minut bez komplikací. A že bylo dobře, že jsme se pro ni rozhodli. Uklidnil jsem snad už finálně.

Počkat, ale co ta inkontinence? Hned je mi jasné, že budu mít právě opačný pooperační problém. Vleže to nejde a nejde. A tak je mi doporučeno ošetřujícím lékařem se postavit a zkusit to ve stoje. To je asi šest hodin od operace. To přece nejde!!!. Ale jde… Právě teď se mi hodil trénink z lehu do stoje. Důležité je mít otevřené oči, aby se vám moc nezamotala hlava. Šok přišel vzápětí, přece jenom tělo nebylo na tak rychlou rehabilitaci připravené a bolest jakoby se mi vrátila nejenom do zad a operační rány, ale vyjela opět do pravé nohy. Ovládl mně zmatek - zmar, konec nadějí? Naštěstí to trvalo jen chvíli a zhruba po hodině zase bylo vše v pořádku.

A protože jsem hrdina, nedám si ani infuzi s lékem proti bolestem.

(Pokračování příště)

PharmDr. Vladimír Finsterle, MBAPharmDr. Vladimír Finsterle, MBA absolvoval Farmaceutickou fakultu Univerzity Karlovy, v roce 1999 založil společnost Pears Health Cyber a v roce 2003 spustil první lékárnu na českém internetu, Lékárnu.cz. Vše, co dělá, dělá s přesvědčením, že pacient by měl vždy mít možnost volby, pokud jde o jeho zdraví.

Neúnavný vyhledávač talentů také přednáší a podporuje filantropické projekty zaměřené na zlepšení kvality života nemocných. Kudy chodí, tudy se inspiruje, má rád lidi a život. Je skvělým společníkem se smyslem pro humor, nadšeným běžcem, sběratelem kulturních zážitků, milovníkem dobrodružství a velkým obdivovatelem funkcionalismu.

Vladimír Finsterle

Vladimír Finsterle

Všechny články blogera

všechny články

Přečtěte si

 

Nahoru
OK
Tato stránka využívá cookies pro vaše lepší procházení webové stránky. Tím, že na stránkách setrváte, souhlasíte s jejich používáním. Zjistit více
Zpracovávám