Poradenství

Nejen pro děti od 1. roku je vhodná desinfekce ve spreji bez štípání, bez zápachu,bez barvy a bez jódu Dettol nebo Neocide. Ránu omyjte vodou a aplikujte 1 stříknutí, které necháte působit 5 minut, poté přebytečnou tekutinu setřete a ránu zalepte. Mýdlo může rušit účinek přípravku, proto jej nepoužívejte k omytí rány. Dalším přípravkem, který neštípe, je hnědý jodový roztok Betadine - na rány se používá ředěný vodou 1:10, není ale vhodný u přecitlivělosti na jód.

Prasklý koutek je nepříjemnou záležitostí. Mnohdy bolí, svědí nebo krvácí. Nemůžete se pořádně napít, najíst či se usmát. Užuž to vypadá, že se zahojí, ale pak více otevřete ústa a zase praskne. Praskání koutků může být způsobeno sychravým či mrazivým počasím, nedostatkem tekutin či vitamínů skupiny B, železa, kyseliny listové, suchou pokožkou nebo ekzémem v okolí úst, infekcí, ojediněle i závažnějším onemocněním (cukrovka, poruchy imunity, reflexní choroba jícnu, celiakie, Crohnova choroba,..). U dětí může být praskání způsobeno nadměrným sliněním (v noci či při růstu zubů) a olizováním či…

Inkubační doba pásového oparu je zhruba 1-2 týdny. Během výskytu puchýřků je daná osoba infekční a v této době je i možný přenos na člověka, kdy ale musí dojít k přímému kontaktu kůže s kůží, kde je oděrka, která poslouží jako vstup pro infekci. Jelikož vir způsobující pásový opar je tentýž vir, který stojí za planými neštovicemi, u dětí je pásový opar většinou výjimečný, protože při prvním kontaktu se u nich projeví právě jako plané neštovice. Až na podruhé se projeví jako pásový opar, kde je průběh většinou nekomplikovaný.

Pásový opar se projevuje jako bolest a pálení na určitém místě na těle (hrudník, záda, břicho, obličej, vyjímkou nejsou ani ruce, nohy, oči apod.) a po zhruba dvou dnech následuje výsev červených puchýřků, které jsou naplněny čirou tekutinou. Vyrážka se vyskytuje v pásech, v pruzích. Bývá bolestivá, doprovázena svěděním a brněním. Pásový opar je často doprovázený zvýšenou únavou, bolestí hlavy, malátností. Často je to jeden z příznaků oslabené imunity.

To se bohužel nedá s určitostí povědět. Záleží na více faktorech, nejen na stadiu a velikosti oparu, ale i na Vaší imunitě, na pečlivosti s jakou budete dodržovat intervaly pro mazání mastí proti oparům a na tom, jestli budete k léčbě užívat Vámi zmiňovaný B-komplex a hodně pít… Na opar na rtu ještě mažte mast proti oparům. Např. Zovirax duo nebo Vectavir. Krémy se mažou každé 2-4hodiny a jsou vhodné pro dospívající od 12 let a dospělé.Doba léčby je většinou 4-5 dní. Pokud by se opar nehojil, doporučuji návštěvu lékaře.

Pokud popáleniny nebudou hnisat a nezanítí se, není potřeba chodit k lékaři. Doporučuji koupit Hemagel a popáleniny jím 2-3x denně potírat. Puchýř nepropichujte. Případně můžete místa potírat aloe vera, či hojivou mastí (s panthenolem, Infadolan,..)

Puchýř vzniká v důsledku poškození pokožky. Ta se oddělí od hlubší vrstvy kůže (škáry) a vytvoří se tak dutina, která se zalije tkáňovou tekutinou. Nejčastěji k tomu dochází vlivem nadměrného tření nebo působení tlaku na pokožku - typickou příčinou jsou těsné, špatně padnoucí boty nebo opakující se činnost, při které je namáhané jedno konkrétní místo pokožky (celodenní práce s rýčem, kadeřnice s nůžkami, aj.). Puchýře se mohou vytvořit i při popálení o hrnec nebo spálení od sluníčka.  

Ne, puchýř se nedoporučuje propíchnout, protože by se mohla do místa lehce dostat infekce. Navíc tekutina, která vyplňuje puchýř, napomáhá jeho zahojení. Pouze pokud je puchýř velký a hrozí jeho stržení, můžete puchýř opatrně propíchnout sterilní jehlou a přelepit náplastí.

Léčba lupénky spadá do rukou dermatologa, který podle závažnosti a rozsahu příznaků volí další postup. Obecně je vhodné kůži na léčbu připravit, neboli jemně odstranit šupinky, aby se nanášené přípravky dobře vstřebaly. K zmírnění příznaků se používají roztoky a šampony s ichtamolem (proti svědení, zánětu), kyseliny salicylové (k odstranění šupin, proti zánětu), urey nebo alantoinu. Důležité je přípravky nechat působit delší dobu (cca 20 minut). V případě vážnějších projevů se přistupuje k celkové léčbě či fototerapii.

V současné době neumíme lupénku úplně vyléčit, ale můžeme zmírnit její projevy. Léčba lupénky spadá do rukou lékaře, závisí na závažnosti a rozsahu onemocnění. Základem terapie je lokální léčba. Pomocí lokálních přípravků se pokoušíme snížit nadměrné šupinatění a zánět na kůži. Používají se léky ze skupin keratolytik, kortikosteroidů, s obsahem analog vitaminu D či ichtamolu. V každé fázi jsou k doplnění léčby vhodná tzv. emolencia („změkčující přípravky“) a zvláčňující přípravky. K systémové terapii se přistupuje až tehdy, kdy lokální aplikace mastí a krémů nepřináší dostatečnou úlevu, je…