Co je to úzkost a jak se projevuje?

Jako úzkost je označován stav zahrnující několik emocí. Zejména strach a obavy. Pocity stísněnosti, obavy o budoucnost, negativní myšlenky o sobě samém také poukazují na úzkost. Během úzkosti je dominantní ta část nervové soustavy, která nás připravuje na akci/výkon. Tělo je v pozoru. Můžeme si všimnout zrychleného dýchání, tlaku na hrudi, vyšší tepové frekvence, pocení atd. Stresová reakce znemožňuje dotyčnému plně racionálně uvažovat. Doba trvání a intenzita se liší. Mírné a občasné úzkostné stavy jsou přirozené, a proto není třeba se ještě více znepokojovat. Pokud pacientovi stavy silné psychické a fyzické nepohody začínají zasahovat do každodenního života, úzkost se stává chronickou, mluvíme o úzkostné poruše. Velmi silné a náhlé ataky strachu s intenzivními tělesnými projevy, jež vedou u dotyčného k ještě větší panice, nazýváme panickou poruchou. Dalším typem úzkosti je tzv. sociální úzkost. Je to nepřiměřený strach z jakéhokoli/určitého typu sociálního kontaktu a interakce. Známý pojem je separační úzkost.
Ta je přirozená v určitém období dítěte (od 6. do zhruba 18. měsíce) a reflektuje vyvíjející se schopnost odlišit svou pečující osobu, matku, od cizích lidí. Při odloučení je dítě silně neklidné, vystresované.
Pokud má takové problémy dítě starší batolecího věku nebo dospělý vůči své blízké osobě, jedná se o patologický stav.