Ageismus: Když se věk stane předsudkem

Nejčastější mýty o stáří – a proč neplatí

• „Stáří = nemoc a úpadek“ - Ano, tělo se s věkem mění. Ale mnoho seniorů je aktivních, sportuje, cestuje, učí se nové věci a žije plnohodnotný život.
• „Senioři se už nic nenaučí“ - Naopak! Lidé se učí celý život – jen může být tempo jiné. Starší lidé běžně zvládají práci s počítačem, jazykové kurzy i nové koníčky.
• „Senioři jsou přítěží“ - Mnoho starších osob se stará o vnoučata, pomáhá rodinám, angažuje se jako dobrovolníci a přispívá k ekonomice. Jejich přínos je obrovský.
• „Všichni staří lidé jsou stejní“ - Mezi seniory je stejně velká rozmanitost jako mezi mladými – každý člověk stárne jinak.
• „Starší lidé nerozumí technologiím“ - Stále více seniorů využívá internet, chytré telefony i sociální sítě. Potřebují jen respekt a přístup bez předsudků.

Ageismus ve zdravotnictví

Jedním z nejnebezpečnějších projevů ageismu je jeho vliv na poskytování zdravotní péče. Starší pacienti bývají někdy neprávem vnímáni jako méně perspektivní nebo méně vhodní pro určité typy léčby. Výsledkem může být nižší dostupnost preventivních prohlídek a screeningových programů, podceňování příznaků a zdravotních obtíží, omezený přístup k moderním léčebným metodám, menší motivace lékařů hledat individuální řešení.

Navíc si někteří senioři mohou pod vlivem negativních očekávání myslet, že „už se s tím nedá nic dělat“, a nevyhledají pomoc. Tento tzv. internalizovaný ageismus zhoršuje jejich zdravotní stav i psychickou pohodu. Přitom správně nastavená péče přizpůsobená věku pacienta, nikoli ovlivněná předsudky, může výrazně zlepšit kvalitu života i prognózu. Starší lidé mají právo na stejnou úroveň zdravotní péče jako kdokoli jiný – s respektem, důstojností a individuálním přístupem.

Jak ageismus škodí?

• Zhoršuje zdraví – pokud lidé uvěří negativním stereotypům o stáří, jejich psychika i tělo tím trpí.
• Omezuje příležitosti – starší uchazeči o práci bývají odmítáni bez ohledu na své zkušenosti a schopnosti.
• Izoluje – stereotypy vedou ke společenskému vyloučení a osamělosti seniorů.

Co můžeme změnit?

1. Mluvme s úctou – slova jako „senilní“ nebo „na to jsi starý“ zraňují a upevňují předsudky.
2. Propojujme generace – spolupráce mladých a starších lidí obohacuje obě strany.
3. Ukazujme různorodé vzory – v médiích a reklamě dávejme prostor aktivním seniorům.
4. Podporujme celoživotní vzdělávání – školy, kurzy a programy otevřené všem věkům posilují dovednosti i sebevědomí.

Začněme v rodině

Mnoho ageistických postojů vzniká doma. Senioři bývají nevědomky přehlíženi, místo rovnocenných partnerů se z nich stávají jen „příjemci pomoci“. Zapojme je do rodinných rozhodnutí, podporujme jejich samostatnost a oceňujme jejich zkušenosti. Respekt začíná právě tady.

Zdroje: Ageismus.cz, Geriatrie a Gerontologie (2016), Butler R. N. (1975): Why Survive? Being Old in America, The American Heritage Dictionary (1979).