Naučit venkovní kočku pravidelně se vracet domů je možné, ale vyžaduje trpělivost, rutinu a respekt k její přirozenosti. Kočky nejsou psi – nevracejí se z povinnosti, ale proto, že se někde cítí dobře a mají důvod přijít zpět.
Základem je vytvořit z domova místo, kde má kočka klid, teplo a jistotu. Měla by tam mít své místo na
spaní, vodu i možnost se schovat. Důležité je, aby se doma cítila bezpečně a aby návrat nebyl spojený se stresem nebo trestem, i když přijde později, než byste si přáli.
Velkou roli hraje pravidelnost. Pokud kočku
krmíte každý den ve stejnou dobu, ideálně ráno a večer, vytvoří si silný návyk. Jakmile ví, že ji doma čeká jídlo v konkrétní čas, začne si návraty sama hlídat.
Pomáhá také používat stále stejný signál – například volání jménem, zvuk misky nebo písknutí. Kočky si velmi dobře spojují zvuky s tím, co následuje. Důležité je, aby tento signál vždy znamenal něco příjemného.
Když se kočka vrátí, měla by ji čekat pozitivní zkušenost. Může to být jídlo, klid nebo pohlazení, pokud o něj stojí. Naopak trestání za pozdní návrat může způsobit, že si domov spojí s nepříjemným pocitem a příště se zdrží ještě déle.
Pokud kočka s venkovním prostředím teprve začíná, je dobré postupovat postupně. Zpočátku ji pouštět ven jen na kratší dobu a nechat ji, aby se sama vracela. Tím si upevní, že domov je místo, kam se přirozeně chodí zpět.
Důležité je také zajistit, aby měla možnost se kdykoliv vrátit. Ať už jde o otevřené okno, kočičí dvířka nebo jiné přístupné místo. Pokud se nemůže dostat dovnitř, může si najít jiné útočiště a návyk návratu se naruší.
Každá kočka je jiná. Některé se vrací velmi pravidelně, jiné mají větší teritorium a chodí domů méně často. Vliv má věk, pohlaví i kastrace – kastrované kočky mají obvykle menší potřebu se toulat.
Na závěr je důležitá bezpečnost. Kočka by měla být označená, ideálně mikročipem nebo obojkem s adresou. Pokud se někdy opozdí, budete klidnější a v případě potřeby ji bude možné snadněji dohledat.
