Poradenství

Pokud popáleniny nebudou hnisat a nezanítí se, není potřeba chodit k lékaři. Doporučuji koupit Hemagel a popáleniny jím 2-3x denně potírat. Puchýř nepropichujte. Případně můžete místa potírat aloe vera, či hojivou mastí (s panthenolem, Infadolan,..)

Puchýř vzniká v důsledku poškození pokožky. Ta se oddělí od hlubší vrstvy kůže (škáry) a vytvoří se tak dutina, která se zalije tkáňovou tekutinou. Nejčastěji k tomu dochází vlivem nadměrného tření nebo působení tlaku na pokožku - typickou příčinou jsou těsné, špatně padnoucí boty nebo opakující se činnost, při které je namáhané jedno konkrétní místo pokožky (celodenní práce s rýčem, kadeřnice s nůžkami, aj.). Puchýře se mohou vytvořit i při popálení o hrnec nebo spálení od sluníčka.  

Ne, puchýř se nedoporučuje propíchnout, protože by se mohla do místa lehce dostat infekce. Navíc tekutina, která vyplňuje puchýř, napomáhá jeho zahojení. Pouze pokud je puchýř velký a hrozí jeho stržení, můžete puchýř opatrně propíchnout sterilní jehlou a přelepit náplastí.

Léčba lupénky spadá do rukou dermatologa, který podle závažnosti a rozsahu příznaků volí další postup. Obecně je vhodné kůži na léčbu připravit, neboli jemně odstranit šupinky, aby se nanášené přípravky dobře vstřebaly. K zmírnění příznaků se používají roztoky a šampony s ichtamolem (proti svědení, zánětu), kyseliny salicylové (k odstranění šupin, proti zánětu), urey nebo alantoinu. Důležité je přípravky nechat působit delší dobu (cca 20 minut). V případě vážnějších projevů se přistupuje k celkové léčbě či fototerapii.

V současné době neumíme lupénku úplně vyléčit, ale můžeme zmírnit její projevy. Léčba lupénky spadá do rukou lékaře, závisí na závažnosti a rozsahu onemocnění. Základem terapie je lokální léčba. Pomocí lokálních přípravků se pokoušíme snížit nadměrné šupinatění a zánět na kůži. Používají se léky ze skupin keratolytik, kortikosteroidů, s obsahem analog vitaminu D či ichtamolu. V každé fázi jsou k doplnění léčby vhodná tzv. emolencia („změkčující přípravky“) a zvláčňující přípravky. K systémové terapii se přistupuje až tehdy, kdy lokální aplikace mastí a krémů nepřináší dostatečnou úlevu, je…

Lupénka postihuje různé části těla, zasažené může být téměř jakékoliv místo na těle, nejčastěji kůže trupu, končetin, nehtová lůžka, malé klouby na rukou, vlasová část hlavy či genitálie. Tato ložiska mohou být zvýšená a pokrytá šupinami s charakteristickým stříbřitým nádechem. Během akutních výskytů těchto ložisek se obvykle objevuje svědění nebo pálení. Oproti ekzému se lupénka projevuje na vnějších stranách loktů a kolen. Pokud se tato místa začnou škrábat, může dojít k drobnému krvácení do kůž

Lupénka je chronické zánětlivé onemocnění, které není infekční, nemůže se tedy přenést z člověka na člověka. Spouštěčem mohou být viry, bakterie, stres či hormonální změny. První symptomy se obvykle objevují kolem dvacátého roku života či v období mezi čtyřiceti a padesáti lety

Mykóza je onemocnění způsobené houbami, kvasinkami nebo plísněmi. Z povrchových mykóz se nejčastěji setkáváme s výskytem na kůži a sliznicích. Mykóza na kůži se projevuje jako svědivá vyrážka, kůže může pálit, olupovat se, být hodně vysušená a mohou se vytvářet i puchýře. Pokud jsou mykózou nakaženy nehty, jejich vzhled bývá matný, nažloutlý, hodně se lámou a drolí.

Na kůži můžeme zaznamenat svědivou vyrážku, bolest a pálení, praskání kůže. Nehty mají nažloutlou barvu, hodně se drolí a lámou. Při vaginální mykóze se často objevuje bělavý, tvarohovitý výtok a svědění, pálení při močení. U mužů se mykóza projevuje svěděním a bolestí žaludu, otokem předkožky, svědění či pálení při močení.

Příznaky mohou být velice individuální, projevují se pár hodin, maximálně dny po vystavení na přímém slunci. Nejčastěji se vyskytují jako svědivé, zarudlé, mokvající puchýřky nebo kopřivka. Jednotlivá ložiska se mohou postupně slévat do jedné velké plochy.