Tato stránka využívá cookies pro vaše lepší procházení webové stránky. Tím, že na stránkách setrváte, souhlasíte s jejich používáním. Více zjistíte zde.

Marťánci

Demence

Návrat do dětství

Medicína v posledních letech zaznamenává řadu úspěchů, ale s prodlužující se délkou života narůstá i množství jedinců, kteří jsou postižení různými chorobami specifickými pro vyšší věk, přičemž populace starší 65 let tvoří v rozvinutých zemích až 15 % veškerého obyvatelstva.

K typickým psychickým poruchám tohoto věku patří demence, kterou považujeme za obzvláště závažnou, protože její průběh lze pouze zmírnit, ale ne zcela zastavit, což platí pouze pro lehké a střední stupně postižení.

Co je příčinou vzniku demence?

Demenci může způsobit řada příčin. Některé z demencí je možno vyléčit, ale je důležité jejich včasné rozpoznání. Nejčastěji je demence způsobena Alzheimerovou nemocí, a to až 6 z 10 případů. K dalším příčinám patří narušení cévního zásobení mozku, které může souviset s vysokým krevním tlakem nebo postižením mozkovou mrtvicí. Demence může také provázet i jiná onemocnění mozku, jako je například Parkinsonova a Huntingtonova nemoc či roztroušená skleróza mozkomíšní. I jiná tělesná onemocnění (infekční choroby, srdeční či jaterní selhání, dýchací onemocnění nebo pokročilá nádorová onemocnění) mohou vést k rozvoji obrazu demence.

Příčiny vzniku nejčastější formy demence stále neznáme. Hledají se společné genetické dispozice, intenzivně jsou zkoumány látky, které slouží k přenosu informací mezi nervovými buňkami. Dalšími oblastmi zájmu výzkumu jsou látky, vznikající při látkové přeměně v neuronech a současně ohrožující jejich život (zkracují jejich přežívání). Věda se snaží zkoumat i vliv jiných faktorů, jako je role diety, pohybu, vlivu životního prostředí, geografických rozdílů apod.

Demence

Jaké jsou příznaky demence?

Demence lze charakterizovat jako duševní onemocnění, při nichž v důsledku chorobného procesu dochází ke snížení paměti, intelektu a jiných tzv. poznávacích funkcí od jejich původní úrovně a k druhotnému úpadku všech dalších psychických funkcí. K těmto řadíme především afekty, náladu, pozornost a soustředění, vnímání a v pozdějších stádiích dochází ke změně osobnosti, úpadku v etické a estetické sféře, rozpadu celkové soudržnosti základních psychických funkcí. Vývoj psychických změn bývá pomalý.

Rozpoznání těchto změn je zpravidla brzy patrné pro okolí postiženého, přesná diagnostika však patří lékaři. V poslední fázi onemocnění se nemocný stává nesoběstačným při uspokojování základních životních potřeb (jídlo, hygiena, oblékání, vyprazdňování) a zcela závislým na pomoci druhých.

Nejčastější forma demence (Alzheimerova nemoc) se nejdříve u nemocného projeví zhoršením krátkodobé paměti, postižený není schopen se postarat o některé věci v domácnosti. Nemocný má postupem času čím dál větší problémy s vyjadřováním, rozhodováním, nedokončuje myšlenky, je zmatenější. Mění se celá jeho osobnost. V posledních stádiích nemoci už vůbec není schopen se sám o sebe postarat.

Jak postupovat, když budete mít podezření na tuto chorobu?

Důležité je časné určení nemoci, neboť možnosti léčby závisí právě na včasném zachycení této choroby. Pro počáteční a lehce pokročilé stadium byl objeven způsob léčby, který může tuto chorobu podstatně zpomalit a oddálit její rozvoj. V pokročilém stadiu a při demenci je možno léčbou jen ovlivnit některé projevy choroby.

K zákeřnosti choroby patří fakt, že často jediný, kdo si nedostatečně uvědomuje tíži postižení, bývá sám nemocný. Bývá velmi užitečné, pokud se k lékaři dostaví nejen pacient, ale i jeho blízcí a podají objektivní zprávu o jeho stavu.

Jaká jsou potřebná vyšetření ke stanovení diagnózy demence?

Neexistuje žádný test, který by přinesl jasný a stoprocentně jednoznačný výsledek. Je potřeba vyvrátit všechny ostatní možnosti, které by ukazovaly na jinou nemoc způsobující demenci. Diagnózu může učinit lékař, který je s touto problematikou obeznámen a má s ní zkušenosti.

Podobně jako v případě dalších duševních poruch je pro lékaře nezbytné znát osobní i rodinnou anamnézu pacienta a zejména podrobné vyhodnocení změn kognitivních funkcí, paměti a chování pacienta během posledních měsíců či let. K vyšetření poznávacích funkcí je používána sada testů. Současně je nutné pečlivé klinické vyšetření doplněné laboratorními testy se zvláštním zaměřením na vyloučení jiné příčiny kognitivní poruchy. Někdy se ukáže jako nezbytné provést vyšetření tzv. zobrazovacími metodami (počítačová tomografie, magnetická rezonance).

Aby lékař mohl diagnostikovat demenci, je nutné, aby se alespoň po dobu šesti měsíců u postiženého vyskytovaly následující příznaky:

  1. Úbytek paměti - tj. především snížená schopnost zapamatovat si nové věci, ale též nepřesné a zpomalené vybavování starších vzpomínek. Objektivně lze posoudit pomocí sady psychologických testů.
  2. Zhoršení úsudku, orientace v prostoru, logického uvažování a představivosti
  3. Výskyt poruch emocí, motivace a sociálního chování. Projevy emoční lability, podrážděnosti, apatie a hrubosti ve společenském vystupování.
  4. Jaké jsou možnosti léčby?

    Léčba demencí je komplexem řady opatření, tzn. měla by být složena z léčby farmaky, z rehabilitace, terapie všech přidružených tělesných onemocnění, ze socioterapie a psychoterapie (u dementních pacientů především z trénování paměti a základních aktivit všedního dne).

    Základní farmakoterapií demencí je farmakoterapie poznávacích (kognitivních) funkcí. Je používána řada látek, např. inhibitory acetylcholinesterázy (především u Alzheimerovy nemoci), zhášeče volných kyslíkových radikálů, látky blokující receptory tzv. excitačních aminokyselin, blokátory kalciových kanálů, nervové růstové faktory a jejich stimulátory, protizánětlivě působící farmaka aj. Jak ukazují výsledky klinických studií, nejefektivnější je užití inhibitorů acetylcholinesterázy.

    Současně je nutné léčebně ovlivňovat řadu dalších funkcí, které podstatně snižují kvalitu života postižených i jejich pečovatelů, zpravidla nejbližších rodinných příslušníků. Jsou také nejčastější příčinou hospitalizace pacientů v nemocnicích a umístění v domovech důchodců. V těchto případech, kdy je chování postiženého spojené s neklidem nebo agresivitou, se uplatňují látky s tlumivým účinkem na zvýšenou aktivitu a agresi.

    Proč a čím je nemoc lidem nebezpečná?

    Zejména Alzheimerova nemoc je charakterizována narůstajícím úpadkem psychických funkcí od původní kapacity. Tento úpadek je tak podstatný, že postupně nedovoluje postiženému vykonávat běžné denní aktivity, a tento se pak stává zcela závislý na svém okolí, neschopen samostatné existence. Konečný důsledek některých demencí je pak smrt, způsobená bud' nepřímo (např. přidružením jiné nemoci nebo úrazu), nebo přímo (selhání základních životních funkcí).

    Základní rady nemocným a možnosti prevence.

    Prevence vzniku demence je záležitost velmi složitá a nejednoznačná. Mnoho sledování prokazuje, že demence a zejména Alzheimerova nemoc jsou méně časté u lidí s vyšší úrovní vzdělání. Původní nálezy hovořily také o tom, že kouření může působit jako ochranný faktor proti Alzheimerově nemoci. To se však zcela nepotvrdilo a dnes je zcela zřejmé, že kouření riziko choroby zvyšuje. Podobně je to s konzumací alkoholu, která je-li vyšší, nikterak výskyt choroby nemění a o protektivních účincích malých množství alkoholu je stále diskutováno.

    Další kapitolou prevence tvoří výsledky některých studií, které upozornily na to, že lidé, kteří užívají protizánětlivé léky na artrózu, revmatoidní artritidu a podobně, mají nižší riziko Alzheimerovy nemoci. K dalším preventivní opatření by mělo patřit chránění se od úrazů hlavy. Některé údaje hovoří o tom, že u pacientů s Alzheimerovou nemocí se úrazy hlavy v předchorobí vyskytuje 2x častěji.

    Pochopitelnou prevencí je také řádná léčba přidružených onemocnění a deficitu vitaminů (B 12, thiaminu či kyseliny listové). Odstranění a léčení těchto situací může zlepšit stav psychických funkcí.

    Jaké je riziko vzniku onemocnění?

    Demence se může vyskytnout v jakémkoli věku, ale relativně vzácně přichází před 60. rokem života. S přibývajícím věkem však přichází častěji a postihuje cca 1 % lidí ve věku 65 - 69 let oproti 24 % staších 85 let. Přesto však není dosud zřejmé, zda věk je samostatným rizikovým faktorem anebo zda se jedná o častější výskyt jiných rizikových faktorů s přibývajícím věkem. Většina vědeckých sledování neprokázala rozdíly ve výskytu demence u jednotlivých pohlaví.

    Časté otázky

    Jakého lékaře při podezření na demenci navštívit?
    Prvním, komu byste se měli svěřit se svým podezřením na onemocnění demencí, je váš praktický lékař. Ten vás po rozhovoru a základním vyšetření odešle na některé specializované pracoviště. Diagnostikou a léčbou demencí se zabývají jak neurologická, psychiatrická a geriatrická pracoviště. Specialisté těchto oborů mohou jako jediní předepisovat moderní farmaka k léčbě těchto poruch.

    Jak odliším běžnou zapomnětlivost od demence?
    Zapomnětlivost patří ke stárnutí mozku a Alzheimerova nemoc je jednou z několika nemocí, které ztrátu paměti způsobují. To, že starší člověk zapomíná, nemusí ještě znamenat, že trpí tímto typem demence. Při zapomínání v důsledku přirozeného procesu stárnutí, si lze často opět vybavit informaci, která byla zapomenuta. U člověka trpícího Alzheimerovou nemocí je ztráta konkrétní informace nebo zážitku trvalá a pacient si již většinou nedokáže na tyto informace vzpomenout. Alzheimerova nemoc má ovšem ještě další příznaky, zejména poruchy poznávacích funkcí a změny chování.

    Je Alzheimerova demence nakažlivá?
    U této nemoci nedochází k přenosu nákazy, tak jak to známe u infekčních chorob.

    Kdy je nutné nemocného trpícího demencí hospitalizovat?
    Hospitalizaci doporučujeme v případě výskytu závažných poruch chování např. při intenzivních stavech nočního neklidu. Dále v případě selhání pečovatelů - rodiny, příbuzenstva, ústavu sociální péče. Nutné je zdůraznit, že zejména diagnostické hospitalizace by měly být co nejkratší. Umístění nemocných v nemocnici může představovat vážné riziko pro zhoršení jejich stavu.

    Jaké jsou nejčastější varovné příznaky Alzheimerovy nemoci?
    Mohou se vyskytnout některé z následujících příznaků, přičemž samozřejmě samostatné příznaky mohou být způsobeny procesem stárnutí. Je-li výskyt některých symptomů častější nebo se jich vyskytuje více, je demence velmi pravděpodobná.

    K těmto příznakům řadíme následující: poruchu paměti, která ovlivňuje pracovní schopnosti a běžnou denní činnost (zhoršování paměti se často projevuje zapomínáním zcela nedávných událostí a jmen); problémy s vykonáváním běžných domácích úkolů; poruchy řeči a plynulého vyjadřování; zhoršení orientace v čase a prostoru (neschopnost vybavit si data nebo nalézt známou cestu domů); horší a nebo zhoršující se schopnost úsudku, stále obtížnější rozhodování; problémy s abstraktním myšlením; ukládání věcí na jiná místa, problémy při oblékání; změny osobnosti, změny nálady a chování; ztráta zájmu o své zaměstnání, koníčky problémy s hygienou a změny v sexuální oblasti.

    Další informace naleznete na www.stari.cz