Zrak nelze zanedbat, ani podcenit!

Jsem žena středního věku, lehce přes čtyřicítku, matka dvou dětí, zaměstnaná jako úřednice. Mým velkým koníčkem jsou ruční práce, kterým věnuji většinu svého volného času.
V poslední době jsem začala mít velké problémy s navléknutím nitě do ouška jehly, a stehy na mé výšivce mi začaly mizet ve tmě. Budu si muset dojít ke svému očnímu lékaři, aby mi napsal silnější brýle, řekla jsem si. Není divu, v kanceláři koukám celý den do počítače, tak už mi mé staré nestačí. Dlouho jsem neotálela a vyrazila.
Lékař mě pečlivě vyšetřil a k mému úžasu mi sdělil, že silnější brýle jsou v mém případě k ničemu. Odhalil u mě totiž onemocnění zvané VPMD (věkem podmíněná makulární degenerace). Vůbec nic mi tento název neříkal, slyšela jsem ho prvně v životě.
Co to pro mě znamená, pane doktore, ptala jsem se. Když nepomohou brýle, tak snad operace? Odpověděl, že ani chirurgický zákrok mé potíže nevyřeší. Za toto onemocnění může nedostatek luteinu, a jedinou pomocí je zase organismu lutein dodat. Bez léčení je prognóza velice špatná, může dojít až k úplné slepotě, zvláště když se příznaky projevily už v tomto věku. Uklidňoval mě tím, že se rozhodně nejedná o onemocnění nijak vzácné, a že touto chorobou trpí spousta lidí. Jako nejlepší pomocník v boji proti VPMD se mu osvědčil přípravek LUTAMAX, který mi také doporučil. Vysvětlil mi, že je více přípravků, které lutein obsahují, ale v tomto je ho nejvíce, a já právě potřebuji co nejvíce a v co nejkratší době v mém organismu hladinu luteinu zvýšit. Až se mi toto podaří, bude třeba hladinu udržovat, a pak budu moci dávky snížit. Tomuto plánu Lutamax perfektně vyhovuje, protože má balení jak s vysokým obsahem luteinu, tak i s nižším, udržovacím. Léčba jednou kapsličkou za den – právě tak se má užívat - člověka nijak neobtěžuje.
Má první cesta vedla samozřejmě do lékárny, nechtěla jsem ztrácet čas. Zakoupila jsem na radu svého lékaře Lutamax a hned ho začala pravidelně užívat. Vzhledem k mé poněkud barokní postavě bylo třeba užívat ten silnější ne čtvrt, ale půl roku, ale vyplatilo se to. Vidění se nezhoršovalo, ba naopak, pozorovala jsem zlepšení. Po půl roce jsem přešla na udržovací balení a pokračuji v užívání. Za pomoci starých brýlí se věnuji svému koníčku dále a jehlu navlékám jako dřív.
Můj lékař mě také upozornil jako matku, že i mé děti jsou vystaveny nebezpečí tohoto onemocnění. Já jsem díky svému koníčku měla štěstí, že choroba byla odhalena ještě v počátcích, proto mne choroba nyní, když užívám Lutamax, neomezuje, ale co mé děti? V dnešní době je nápor na jejich oči díky počítačům a televizi od nejútlejšího věku obrovský. Nesmím nic ponechat náhodě, vždy je problému lepší předcházet než potom tahat horké kaštany z ohně. Prevenci jsem vyřešila tím, že dětem kupuji balení Lutamaxu s nižším obsahem luteinu a zásobuji tak jejich organismus potřebnou látkou.
Můj koníček, můj lékař a především Lutamax mi pomohli k lepšímu vidění a překonání zákeřné choroby, a já se mohu opět radovat z dobrého zraku. Věřím, že můj příběh pomůže i některým ze čtenářů vyhrát svůj boj a radovat se ze zlepšení vidění, protože jak mi můj lékař sdělil, Lutamax pomohl i jeho pacientům s podstatně pokročilejším stadiem choroby.