Oblíbené položky

Úvodní strana » Zdraví a léky » Léky na předpis » Protiinfekční léky na předpis » Léky na předpis na virovou infekci organismu

VIREAD 30X245MG Potahované tablety - diskuze

Registrovaný léčivý přípravek Více o legislativě
Kód výrobku: 25948

Produkt nelze zakoupit online na českém trhu.

 
Podrobné informace
Příbalový leták
Recenze
Diskuze

Podrobné informace

Informace o produktu

Kód výrobku: 25948
Kód EAN: 8594044141253
Kód SÚKL: 26960
Přípravek VIREAD se používá k léčbě infekce virem lidské imunodeficience (HIV) u dospělých. Tento lék se musí užívat v kombinaci s dalšími anti-HIV léky. Tento přípravek neléčí infekci HIV. I při užívání přípravku VIREAD se mohou dále vyvíjet infekce nebo jiná onemocnění související s infekcí HIV.

Příbalový leták

 
 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

PŘÍLOHA I 

 

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 

 

 
 

1. 

NÁZEV PŘÍPRAVKU 

 
Viread 123 mg potahované tablety 
 
 
2. 

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 

 
Jedna potahovaná tableta obsahuje tenofovirum disoproxilum 123 mg (ve formě tenofoviri disoproxili 
fumaras). 
 
Pomocná látka se známým účinkem  
Jedna tableta obsahuje 82 mg laktosy (ve formě monohydrátu laktosy). 
 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. 

LÉKOVÁ FORMA 

 
Potahovaná tableta (tableta). 
 
Bílé trojúhelníkové potahované tablety o průměru 8,5 mm, na jedné straně je vyraženo „GSI“ a na 
druhé straně „150“. 
 
 
4. 

KLINICKÉ ÚDAJE 

 
4.1 

Terapeutické indikace 

 
Potahované tablety Viread 123 mg jsou indikovány v kombinaci s dalšími antiretrovirovými léčivými 
přípravky k léčbě pediatrických pacientů infikovaných HIV-1 s rezistencí k NRTI nebo toxicitami, 
které zabraňují použití látek první volby, ve věku 6 až < 12 let, o tělesné hmotnosti od 17 kg do méně 
než 22 kg. 
 
Rozhodnutí o použití přípravku Viread k léčbě pacientů s HIV-1 infekcí již léčených antiretrovirotiky 
je nutné založit na testování virové rezistence a/nebo anamnéze léčby jednotlivých pacientů.  
 
4.2 

Dávkování a způsob podání 

 
Terapii má zahájit lékař, který má zkušenosti s léčbou HIV infekce. 
 
Dávkování 
Doporučená dávka pro pediatrické pacienty infikované HIV-1, ve věku 6 až < 12 let, o tělesné 
hmotnosti od 17 kg do 22 kg, kteří jsou schopni spolknout potahované tablety, je jedna 123 mg tableta, 
užívaná jednou denně perorálně spolu s jídlem. 
 
Informace o použití přípravků Viread 163 mg a 204 mg potahované tablety k léčbě pediatrických 
pacientů infikovaných HIV-1, ve věku 6 až < 12 let, o tělesné hmotnosti od 22 kg do < 28 kg a od 
28 kg do < 35 kg, naleznete v příslušných Souhrnech údajů o přípravku. 
 
Přípravek Viread je rovněž dostupný jako granule 33 mg/g k léčbě pediatrických pacientů 
infikovaných HIV-1 ve věku 2 až < 12 let, o tělesné hmotnosti < 17 kg nebo pediatrických pacientů, 
kteří nejsou schopni spolknout potahované tablety. Další informace naleznete v Souhrnu údajů o 
přípravku pro Viread 33 mg/g granule. 
 
Vynechaná dávka 
Jestliže pacient vynechá dávku přípravku Viread a uplynulo méně než 12 hodin od doby, kdy je 
přípravek obvykle užíván, má co nejdříve užít přípravek Viread s jídlem a vrátit se k normálnímu 

 
 

rozvrhu dávkování. Jestliže pacient vynechá dávku přípravku Viread a uplynulo více než 12 hodin od 
doby, kdy je přípravek obvykle užíván a je téměř čas pro užití další dávky, pacient nemá užít 
vynechanou dávku, ale jednoduše se vrátit k obvyklému rozvrhu dávkování. 
 
Jestliže pacient zvrací do 1 hodiny po užití přípravku Viread, má užít další tabletu. Jestliže pacient 
zvrací po více než 1 hodině po užití přípravku Viread, nemusí užít další dávku. 
 
Zvláštní populace pacientů 
Porucha funkce ledvin
 
Používání tenofovir-disoproxil-fumarátu u pediatrických pacientů s poruchou funkce ledvin se 
nedoporučuje (viz bod 4.4). 
 
Porucha funkce jater 
U pacientů s poruchou funkce jater není nutná úprava dávkování (viz body 4.4 a 5.2). 
 
Jestliže se přeruší léčba potahovanými tabletami Viread 123 mg u pacientů současně infikovaných 
HIV a virem hepatitidy B (HBV), je třeba u těchto pacientů pozorně sledovat příznaky exacerbace 
hepatitidy (viz bod 4.4). 
 
Pediatrická populace 
Bezpečnost a účinnost tenofovir-disoproxil-fumarátu u dětí infikovaných HIV-1 ve věku méně než 
2 roky nebyla dosud stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje. 
 
Bezpečnost a účinnost tenofovir-disoproxil-fumarátu u dětí s chronickou hepatitidou B ve věku 2 až 
< 12 let nebo s tělesnou hmotností < 35 kg nebyla dosud stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje. 
 
Způsob podání 
Potahované tablety Viread 123 mg se mají užívat jednou denně, perorálně, s jídlem. 
 
4.3 

Kontraindikace 

 
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 
 
4.4 

Zvláštní upozornění a opatření pro použití 

 
Všeobecně 
Přestože se prokázalo, že efektivní virová suprese antiretrovirovou léčbou významně snižuje riziko 
sexuálního přenosu, nelze vyloučit reziduální riziko. Je nutno dodržet opatření k zabránění přenosu 
v souladu s národními doporučeními. 
 
Současné podávání s jinými léčivými přípravky 

Viread se nemá podávat současně s jinými léčivými přípravky obsahujícími tenofovir-
disoproxil-fumarát nebo tenofovir-alafenamid. 

Viread se nemá podávat současně s adefovir-dipivoxylem. 

Současné podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu a didanosinu se nedoporučuje. Současné 
podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu a didanosinu má za následek 40-60% zvýšení 
systémové expozice didanosinu, které může zvýšit riziko nežádoucích účinků spojených 
s užíváním didanosinu (viz bod 4.5). Vzácně byly zaznamenány případy pankreatitidy a 
laktátové acidózy, někdy smrtelné. Současné podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu 
a didanosinu v denní dávce 400 mg bylo spojováno s výrazným snížením počtu buněk CD4, 
pravděpodobně z důvodu intracelulární interakce zvyšující hladinu fosforylovaného (tj. 
aktivního) didanosinu. Snížení dávky didanosinu na 250 mg současně podávané s tenofovir-
disoproxil-fumarátem mělo za následek vysoký výskyt virologického selhání v rámci několika 
testovaných kombinací léčby HIV-1 infekce. 

 

 
 

Terapie trojicí nukleosidů/nukleotidů 
Existují údaje o vysoké míře virologického selhání a o vzniku rezistence, obojí v časném stádiu u HIV 
pacientů, když byl tenofovir-disoproxil-fumarát podáván současně s lamivudinem a abakavirem, stejně 
jako s lamivudinem a didanosinem v dávkovacím režimu jednou denně. 
 
Účinky na ledviny a kosti u dospělé populace 
Účinky na ledviny 
Tenofovir je eliminován především ledvinami. V klinické praxi bylo v souvislosti s používáním 
tenofovir-disoproxil-fumarátu hlášeno selhání ledvin, poruchy funkce ledvin, zvýšení hladiny 
kreatininu, hypofosfatemie a proximální tubulopatie (včetně Fanconiho syndromu) (viz bod 4.8). 
 
Porucha funkce ledvin 
Bezpečnost použití tenofoviru z hlediska funkce ledvin byla u dospělých pacientů s poruchou funkce 
ledvin (clearance kreatininu < 80 ml/min) studována jenom ve velmi omezené míře. 
 
Účinky na kosti 
U pacientů infikovaných HIV v kontrolované klinické studii trvající 144 týdnů, která srovnávala 
tenofovir-disoproxil-fumarát se stavudinem v kombinaci s lamivudinem a efavirenzem u dospělých 
pacientů dosud neléčených antiretrovirotiky, byl pozorován malý pokles kostní hustoty (bone mineral 
density
, BMD) v proximálním femuru a v páteři u obou léčených skupin. Pokles BMD v páteři a 
změny kostních biomarkerů ve srovnání s výchozími hodnotami byly významně vyšší ve skupině 
léčené tenofovir-disoproxil-fumarátem ve 144. týdnu. Pokles BMD v proximálním femuru byl 
významně vyšší v této skupině do 120. týdnu. Nicméně zvýšené riziko vzniku zlomenin nebo příznaky 
vzniku klinicky významných kostních abnormalit se v průběhu 144 týdnů neprojevily. 
 
V jiných studiích (prospektivní a průřezové) bylo nejvýraznější snížení BMD pozorováno u pacientů 
léčených tenofovir-disoproxil-fumarátem v rámci léčebného režimu obsahujícího potencovaný 
inhibitor proteázy. U pacientů s osteoporózou, kteří mají vyšší riziko zlomenin, mají být zváženy jiné 
dostupné dávkovací režimy. 
 
Kostní abnormality (občas přispívající ke zlomeninám) mohou být spojeny s proximální renální 
tubulopatií (viz bod 4.8). 
 
Účinky na ledviny a kosti u pediatrické populace 
V souvislosti s dlouhodobými účinky kostní a renální toxicity existují nejistoty. Kromě toho není 
možné plně zaručit reverzibilitu renální toxicity. Proto je doporučený multidisciplinární přístup pro 
adekvátní zvážení rovnováhy přínosu/rizika léčby v každém individuálním případě, rozhodnutí se pro 
vhodné sledování během léčby (včetně rozhodnutí ukončit léčbu) a zvážení potřeby suplementace. 
 
Účinky na ledviny 
V klinické studii GS-US-104-0352 byly hlášeny nežádoucí účinky na ledviny odpovídající proximální 
renální tubulopatii u pediatrických pacientů infikovaných HIV-1 ve věku 2 až < 12 let (viz body 4.8 
a 5.1). 
 
Sledování funkce ledvin 
Před začátkem léčby tenofovir-disoproxil-fumarátem se doporučuje vyhodnotit funkci ledvin 
(clearance kreatininu a sérové fosfáty) u všech pacientů a rovněž se doporučuje sledovat funkci ledvin 
po dvou až čtyřech týdnech léčby, po třech měsících léčby a každé tři až šest měsíců poté u pacientů 
bez renálních rizikových faktorů. U pacientů s rizikem poruch funkce ledvin je nutné častější 
sledování funkce ledvin. 
 
Postup při renálních abnormalitách 
Jsou-li u pediatrických pacientů užívajících tenofovir-disoproxil-fumarát potvrzeny sérové fosfáty 
< 3,0 mg/dl (0,96 mmol/l), měla by se do jednoho týdne znovu vyhodnotit funkce ledvin, včetně 
stanovení koncentrace glukosy a draslíku v krvi a koncentrace glukosy v moči (viz bod 4.8, 
proximální tubulopatie). Existuje-li podezření na renální abnormality nebo byly-li zjištěny renální 
abnormality, má být zajištěna konzultace s nefrologem pro zvážení přerušení léčby tenofovir-

 
 

disoproxil-fumarátem. Přerušení léčby tenofovir-disoproxil-fumarátem se má také zvážit v případě 
progresivního poklesu funkce ledvin, když nebyla identifikována žádná jiná příčina. 
 
Současné podávání a riziko renální toxicity 
Tenofovir-disoproxil-fumarát by se neměl užívat současně nebo bezprostředně po užívání 
nefrotoxických léčivých přípravků (např. aminoglykosidů, amfotericinu B, foskarnetu, gancikloviru, 
pentamidinu, vankomycinu, cidofoviru nebo interleukinu-2). Je-li současné užívání tenofovir-
disoproxil-fumarátu a nefrotoxických látek nezbytné, je nutné sledovat funkci ledvin každý týden. 
 
U pacientů s rizikovým faktorem pro renální dysfunkci užívajících tenofovir-disoproxil-fumarát byly 
po zahájení léčby vysokými dávkami nesteroidních protizánětlivých léčiv (NSAIDs) nebo kombinací 
více NSAIDs pozorovány případy akutního renálního selhání. Pokud je tenofovir-disoproxil-fumarát 
podáván s NSAIDs, je potřeba zvýšeně sledovat renální funkce. 
 
U pacientů léčených tenofovir-disoproxil-fumarátem v kombinaci s ritonavirem nebo kobicistatem 
potencovanými („boosted“) inhibitory proteázy bylo hlášeno vyšší riziko poruchy funkce ledvin. U 
těchto pacientů je nutné pečlivé sledování funkce ledvin (viz bod 4.5). U pacientů s renálními 
rizikovými faktory má být souběžné podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu s potencovaným 
inhibitorem proteázy pečlivě vyhodnoceno. 
 
Tenofovir-disoproxil-fumarát nebyl klinicky hodnocen u pacientů léčených přípravky, které jsou 
eliminovány stejnou renální cestou, včetně transportních proteinů - lidských organických aniontových 
transportérů (human organic anion transporter, hOAT1) 1 a 3 nebo MRP 4 (např. cidofovir, známý 
nefrotoxický léčivý přípravek). Tyto renální transportní proteiny mohou být odpovědné za tubulární 
sekreci a částečně za renální eliminaci tenofoviru a cidofoviru. V důsledku toho se může změnit 
farmakokinetika těchto léčivých přípravků, které jsou eliminovány stejnou renální cestou, včetně 
transportních proteinů hOAT 1 a 3 nebo MRP 4, jsou-li podávány současně. Pokud to není zcela 
nezbytné, současné užívání těchto léčivých přípravků, které jsou eliminovány stejnou renální cestou, 
se nedoporučuje, ale pokud je to nevyhnutné, je třeba kontrolovat funkci ledvin každý týden 
(viz bod 4.5). 
 
Porucha funkce ledvin 
Používání tenofovir-disoproxil-fumarátu u pediatrických pacientů s poruchou funkce ledvin se 
nedoporučuje (viz bod 4.2). Léčba tenofovir-disoproxil-fumarátem se nemá zahajovat u pediatrických 
pacientů s poruchou funkce ledvin, a má být přerušena u pediatrických pacientů, u kterých se objeví 
porucha funkce ledvin během léčby tenofovir-disoproxil-fumarátem. 
 
Účinky na kosti 
Přípravek Viread může způsobit snížení BMD. Účinky změn BMD souvisejících s podáváním 
tenofovir-disoproxil-fumarátu na dlouhodobý stav kostí a riziko vzniku zlomenin v budoucnosti 
nejsou v současné době známy (viz bod 5.1). 
 
Pokud byly u pediatrických pacientů zjištěny kostní abnormality nebo existuje-li podezření na kostní 
abnormality, má být zajištěna konzultace s endokrinologem a/nebo nefrologem. 
 
Pacienti se současnou infekcí HIV a virem hepatitidy B nebo C 
U pacientů s chronickou hepatitidou B nebo C léčených antiretrovirovou terapií existuje zvýšené 
riziko závažných a potenciálně smrtelných jaterních nežádoucích účinků. 
 
Pro stanovení optimální léčby infekce HIV u pacientů se současnou infekcí virem hepatitidy B (HBV) 
se mají lékaři řídit aktuálními pokyny k léčbě infekce HIV. 
 
V případě současné antivirové léčby hepatitidy B nebo C si přečtěte také příslušný Souhrn údajů o 
přípravku k těmto léčivým přípravkům. 
 
Ukončení léčby přípravkem Viread u pacientů se současnou infekcí HIV a HBV může být spojeno 
s těžkými akutními exacerbacemi hepatitidy. Pacienti se současnou infekcí HIV a HBV, u kterých byla 

 
 

ukončena léčba přípravkem Viread, musí být pečlivě klinicky i laboratorně sledováni po dobu nejméně 
6 měsíců po ukončení léčby. U pacientů s pokročilým onemocněním jater nebo cirhózou se přerušení 
léčby nedoporučuje, protože exacerbace hepatitidy po ukončení léčby může vést k dekompenzaci jater. 
 
Použití s některými antivirotiky k léčbě hepatitidy C 
Bylo prokázáno, že současné podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu a ledipasviru/sofosbuviru nebo 
sofosbuviru/velpatasviru má za následek zvýšení plazmatických koncentrací tenofoviru, zejména 
pokud se používá současně režim léčby HIV obsahující tenofovir-disoproxil-fumarát a přípravek 
optimalizující farmakokinetiku (ritonavir nebo kobicistat). Bezpečnost tenofovir-disoproxil-fumarátu v 
použití s ledipasvirem/sofosbuvirem nebo sofosbuvirem/velpatasvirem a přípravkem optimalizujícím 
farmakokinetiku nebyla stanovena. Je třeba zvážit možné přínosy a rizika související se současným 
podáváním ledipasviru/sofosbuviru nebo sofosbuviru/velpatasviru s tenofovir-disoproxil-fumarátem v 
kombinaci s potencovaným inhibitorem HIV proteázy (např. atazanavirem nebo darunavirem), 
zejména u pacientů se zvýšeným rizikem poruch ledvin. Pacienti užívající ledipasvir/sofosbuvir nebo 
sofosbuvir/velpatasvir současně s tenofovir-disoproxil-fumarátem v kombinaci s potencovaným 
inhibitorem HIV proteázy mají být sledováni ohledně nežádoucích účinků souvisejících s tenofovir-
disoproxil-fumarátem. 
 
Onemocnění jater 
Tenofovir a tenofovir-disoproxil-fumarát nejsou metabolizovány jaterními enzymy. Farmakokinetická 
studie byla provedena u dospělých pacientů, neinfikovaných HIV, s různým stupněm poruchy funkce 
jater. U těchto pacientů nebyly pozorovány žádné významné farmakokinetické změny (viz bod 5.2). 
 
U pacientů s preexistující dysfunkcí jater, včetně chronické aktivní hepatitidy, se při kombinované 
antiretrovirové terapii (combination antiretroviral therapy, CART) projevuje zvýšená četnost 
abnormální funkce jater a tyto pacienty je třeba sledovat obvyklým způsobem. Prokáže-li se u těchto 
pacientů zhoršení jaterního onemocnění, musí být zváženo přerušení nebo vysazení léčby.  
 
Tělesná hmotnost a metabolické parametry 
V průběhu antiretrovirové léčby se může vyskytnout zvýšení tělesné hmotnosti a hladin lipidů 
a glukózy v krvi. Tyto změny mohou být částečně spojeny s kontrolou onemocnění a životním stylem. 
U lipidů existuje v některých případech důkaz účinku léčby, zatímco u přírůstku tělesné hmotnosti 
není významný průkaz spojení s touto léčbou. Při monitorování lipidů a glukózy v krvi je třeba 
sledovat zavedené pokyny pro léčbu HIV. Poruchy lipidů je třeba léčit podle klinické potřeby. 
 
Mitochondriální dysfunkce po expozici in utero 
Nukleosidová a nukleotidová analoga mohou různým způsobem ovlivnit mitochondriální funkci, což 
je nejvýraznější u stavudinu, didanosinu a zidovudinu. Existují zprávy o mitochondriální dysfunkci u 
HIV negativních dětí, které byly vystaveny in utero a/nebo postnatálně působení analog nukleosidů; ty 
se hlavně týkaly léčby s režimy zahrnujícími zidovudin. Nejdůležitějšími hlášenými nežádoucími 
účinky jsou hematologické poruchy (anemie, neutropenie) a metabolické poruchy (hyperlaktátemie, 
hyperlipázemie). Tyto účinky byly často přechodné. Vzácně byly hlášeny i  neurologické poruchy 
s pozdním nástupem (hypertonie, křeče, neobvyklé chování). V současné době není známo, zda jsou 
takové neurologické poruchy přechodné nebo stálé. Tato zjištění mají být zvážena u každého dítěte, 
které bylo in utero vystaveno působení analog nukleosidů nebo nukleotidů a které má závažné klinické 
nálezy neznámé etiologie, zvláště neurologické. Tyto nálezy nemají vliv na současná národní 
doporučení užívat antiretrovirovou léčbu u těhotných žen, aby se zamezilo vertikálnímu přenosu HIV. 
 
Syndrom imunitní reaktivace 
Při zahájení CART se u pacientů infikovaných HIV s těžkou imunodeficiencí může vyskytnout 
zánětlivá reakce na asymptomatické nebo reziduální oportunní patogeny, která může způsobit klinicky 
závažné stavy nebo zhoršení příznaků onemocnění. Takové reakce byly nejčastěji pozorovány během 
několika prvních týdnů či měsíců po zahájení CART. Jedná se například o cytomegalovirovou 
retinitidu, generalizované a/nebo fokální mykobakteriální infekce a pneumonii způsobenou 
Pneumocystis jirovecii. Jakékoli příznaky zánětu mají být vyhodnoceny a v případě potřeby musí být 
zahájena příslušná léčba. 
 

 
 

Při imunitní reaktivaci byl také hlášen výskyt autoimunitních onemocnění (jako je Gravesova 
choroba), avšak hlášená doba do jejich nástupu byla velmi různá. Tyto stavy se mohou objevit mnoho 
měsíců po zahájení léčby. 
 
Osteonekróza 
Ačkoli je etiologie považována za multifaktoriální (zahrnující používání kortikosteroidů, konzumaci 
alkoholu, těžkou imunosupresi a vyšší index tělesné hmotnosti), byly případy osteonekrózy hlášeny 
především u pacientů s pokročilým onemocněním HIV a/nebo při dlouhodobé expozici CART. 
Pacienti mají být poučeni, aby vyhledali lékařskou pomoc, pokud zaznamenají bolesti kloubů, ztuhlost 
kloubů nebo pokud mají pohybové potíže. 
 
Potahované tablety Viread 123 mg obsahují monohydrát laktosy. Pacienti se vzácnými dědičnými 
problémy s intolerancí galaktosy, s vrozeným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukosy a 
galaktosy nemají proto tento léčivý přípravek užívat. 
 
4.5 

Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 

 
Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých. 
 
Na základě výsledků pokusů in vitro a známé cesty eliminace tenofoviru jsou velmi málo 
pravděpodobné interakce tenofoviru s jinými léčivými přípravky zprostředkované CYP450. 
 
Současné používání se nedoporučuje 
Přípravek Viread se nemá podávat současně s jinými léčivými přípravky obsahujícími tenofovir-
disoproxil-fumarát nebo tenofovir-alafenamid. 
 
Přípravek Viread se nemá podávat současně s adefovir dipivoxylem. 
 
Didanosin 
Současné podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu a didanosinu se nedoporučuje (viz bod 4.4 a 
tabulka 1). 
 
Léčivé přípravky eliminované ledvinami 
Tenofovir je primárně eliminován ledvinami. Současné podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu 
s léčivými přípravky, které snižují funkci ledvin nebo u kterých dochází ke kompetici o aktivní 
tubulární sekreci prostřednictvím transportních proteinů hOAT 1, hOAT 3 nebo MRP 4 (např. 
cidofovir), může proto zvyšovat sérové koncentrace tenofoviru a/nebo současně podávaných léčivých 
přípravků. 
 
Tenofovir-disoproxil-fumarát se nemá užívat současně nebo bezprostředně po užívání nefrotoxických 
léčivých přípravků. Některé příklady zahrnují aminoglykosidy, amfotericin B, foskarnet, ganciklovir, 
pentamidin, vankomycin, cidofovir nebo interleukin-2, nejsou však omezeny jen na tyto léčivé 
přípravky (viz bod 4.4). 
 
Vzhledem k tomu, že takrolimus může ovlivňovat funkci ledvin, doporučuje se pečlivé sledování při 
jeho současném podávání s tenofovir-disoproxil-fumarátem. 
 
Další interakce 
Interakce mezi tenofovir-disoproxil-fumarátem a jinými léčivými přípravky jsou uvedeny v Tabulce 1 
níže (nárůst je označen „↑“, snížení „↓“, beze změny „↔“, dvakrát denně „b.i.d.“ a jednou denně 
„q.d.“). 

 
 

Tabulka 1: Interakce mezi tenofovir-disoproxil-fumarátem a dalšími léčivými přípravky 
 

Léčivý přípravek podle 

terapeutické oblasti 

(dávka v mg) 

Účinky na lékové hladiny 

Průměrná procentuální změna AUC, 

C

max

, C

min

 

Doporučení zahrnující 

současné podávání s 245 mg 

tenofovir-disoproxilu 

(ve formě fumarátu) 

ANTIINFEKTIVA 
Antiretrovirotika 
Inhibitory proteáz 
Atazanavir/ritonavir 
(300 q.d./100 q.d./300 q.d.) 

Atazanavir: 
AUC: ↓ 25% 
C

max

: ↓ 28% 

C

min

: ↓ 26%  

Tenofovir: 
AUC: ↑ 37% 
C

max

: ↑ 34% 

C

min

: ↑ 29% 

 

Není doporučena žádná 
úprava dávkování. Zvýšená 
expozice tenofoviru může 
potencovat nežádoucí 
účinky spojené s 
tenofovirem, včetně poruch 
funkce ledvin. Je třeba 
pozorně sledovat funkci 
ledvin (viz bod 4.4). 

Lopinavir/ritonavir 
(400 b.i.d./100 b.i.d./300 q.d.) 

Lopinavir/ritonavir: 
Žádné významné účinky na 
farmakokinetické parametry 
lopinaviru/ritonaviru. 
AUC: ↑ 32% 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↑ 51% 

Není doporučena žádná 
úprava dávkování. Zvýšená 
expozice tenofoviru může 
potencovat nežádoucí 
účinky spojené s 
tenofovirem, včetně poruch 
funkce ledvin. Je třeba 
pozorně sledovat funkci 
ledvin (viz bod 4.4). 

Darunavir/ritonavir 
(300/100 b.i.d./300 q.d.) 

Darunavir: 
Žádné významné účinky na 
farmakokinetické parametry 
darunaviru/ritonaviru. 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 22% 
C

min

: ↑ 37% 

Není doporučena žádná 
úprava dávkování. Zvýšená 
expozice tenofoviru může 
potencovat nežádoucí 
účinky spojené s 
tenofovirem, včetně poruch 
funkce ledvin. Je třeba 
pozorně sledovat funkci 
ledvin (viz bod 4.4). 

NRTI 
Didanosin 

Současné podávání tenofovir-disoproxil-
fumarátu a didanosinu má za následek 
40-60% zvýšení systémové expozice 
didanosinu, která může zvýšit riziko 
nežádoucích účinků spojených s užíváním 
didanosinu. Vzácně byly zaznamenány 
případy pankreatitidy a laktátové acidózy, 
někdy smrtelné. Současné podávání 
tenofovir-disoproxil-fumarátu a didanosinu 
v denní dávce 400 mg bylo spojováno 
s výrazným snížením počtu buněk CD4, 
pravděpodobně z důvodu intracelulární 
interakce zvyšující hladinu 
fosforylovaného (tj. aktivního) didanosinu. 
Snížení dávky didanosinu na 250 mg 
současně podávané s tenofovir-disoproxil-
fumarátem mělo za následek vysoký 
výskyt virologického selhání v rámci 
několika testovaných kombinací léčby 
HIV-1 infekce. 

Současné podávání 
tenofovir-disoproxil-
fumarátu a didanosinu se 
nedoporučuje (viz bod 4.4). 

Adefovir-dipivoxyl 

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

Tenofovir-disoproxil-
fumarát se nemá podávat 
současně s adefovir 
dipivoxylem (viz bod 4.4). 

 
 

Léčivý přípravek podle 

terapeutické oblasti 

(dávka v mg) 

Účinky na lékové hladiny 

Průměrná procentuální změna AUC, 

C

max

, C

min

 

Doporučení zahrnující 

současné podávání s 245 mg 

tenofovir-disoproxilu 

(ve formě fumarátu) 

Antivirotika k léčbě hepatitidy C 
Ledipasvir/sofosbuvir 
(90 mg/400 mg q.d.) + 
atazanavir/ritonavir 
(300 mg q.d./100 mg q.d.) + 
emtricitabin/tenofovir-disoproxil-
fumarát (200 mg/300 mg q.d.)

1

 

Ledipasvir: 
AUC: ↑ 96% 
C

max

: ↑ 68% 

C

min

: ↑ 118% 

 
Sofosbuvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↑ 42% 

 
Atazanavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↑ 63% 

 
Ritonavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↑ 45% 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↑ 47% 

C

min

: ↑ 47% 

Zvýšené koncentrace 
tenofoviru vyplývající ze 
současného podání 
tenofovir-disoproxil-
fumarátu, 
ledipasviru/sofosbuviru 
a atazanaviru/ritonaviru 
mohou potencovat 
nežádoucí účinky spojené 
s tenofovir-disoproxil-
fumarátem, včetně poruch 
funkce ledvin. Bezpečnost 
tenofovir-disoproxil-
fumarátu při použití 
s ledipasvirem/sofosbuvirem 
a přípravkem 
optimalizujícím 
farmakokinetiku (např 
ritonavirem nebo 
kobicistatem) nebyla 
stanovena. 
 
Jestliže nejsou k dispozici 
jiné alternativy, má být tato 
kombinace podávána 
s opatrností a s častým 
sledováním funkce ledvin 
(viz bod 4.4). 

Ledipasvir/sofosbuvir 
(90 mg/400 mg q.d.) + 
darunavir/ritonavir 
(800 mg q.d./100 mg q.d.) + 
emtricitabin/tenofovir-disoproxil-
fumarát 
(200 mg/300 mg q.d.)

1

 

Ledipasvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Sofosbuvir: 
AUC: ↓ 27% 
C

max

: ↓ 37% 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Darunavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Ritonavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↑ 48% 

 

Zvýšené koncentrace 
tenofoviru vyplývající ze 
současného podání 
tenofovir-disoproxil-
fumarátu, 
ledipasviru/sofosbuviru 
a darunaviru/ritonaviru 
můžou potencovat 
nežádoucí účinky spojené 
s tenofovirem, včetně 
poruch funkce ledvin. 
Bezpečnost tenofovir-
disoproxil-fumarátu 
při použití 
s ledipasvirem/sofosbuvirem 
a přípravkem 
optimalizujícím 
farmakokinetiku (např 
ritonavirem nebo 
kobicistatem) nebyla 
stanovena. 
 
Jestliže nejsou k dispozici 
jiné alternativy, může tato 

 
 

10 

Léčivý přípravek podle 

terapeutické oblasti 

(dávka v mg) 

Účinky na lékové hladiny 

Průměrná procentuální změna AUC, 

C

max

, C

min

 

Doporučení zahrnující 

současné podávání s 245 mg 

tenofovir-disoproxilu 

(ve formě fumarátu) 

Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 50% 
C

max

: ↑ 64% 

C

min

: ↑ 59% 

kombinace být podávána 
s opatrností a s častým 
sledováním funkce ledvin 
(viz bod 4.4). 

Ledipasvir/sofosbuvir 
(90 mg/400 mg q.d.) + 
efavirenz/emtricitabin/tenofovir-
disoproxil-fumarát 
(600 mg/200 mg/300 mg q.d.) 

Ledipasvir: 
AUC: ↓ 34% 
C

max

: ↓ 34% 

C

min

: ↓ 34% 

 
Sofosbuvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Efavirenz: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 98% 
C

max

: ↑ 79% 

C

min

: ↑ 163% 

Není doporučena žádná 
úprava dávkování. Zvýšená 
expozice tenofoviru může 
potencovat nežádoucí 
účinky spojené 
s tenofovirem, včetně 
poruch funkce ledvin. Je 
třeba pozorně sledovat 
funkci ledvin (viz bod 4.4). 

Ledipasvir/sofosbuvir 
(90 mg/400 mg q.d.) + 
emtricitabin/rilpivirin/tenofovir-
disoproxil-fumarát 
(200 mg/25 mg/300 mg q.d.) 

Ledipasvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Sofosbuvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Rilpivirin: 
AUC: ↔ 

Není doporučena žádná 
úprava dávkování. Zvýšená 
expozice tenofoviru může 
potencovat nežádoucí 
účinky spojené 
s tenofovirem, včetně 
poruch funkce ledvin. Je 
třeba pozorně sledovat 
funkci ledvin (viz bod 4.4). 

 
 

11 

Léčivý přípravek podle 

terapeutické oblasti 

(dávka v mg) 

Účinky na lékové hladiny 

Průměrná procentuální změna AUC, 

C

max

, C

min

 

Doporučení zahrnující 

současné podávání s 245 mg 

tenofovir-disoproxilu 

(ve formě fumarátu) 

C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 40% 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↑ 91% 

Ledipasvir/sofosbuvir 
(90 mg/400 mg q.d.) + dolutegravir 
(50 mg q.d.) + 
emtricitabin/tenofovir-disoproxil-
fumarát (200 mg/300 mg q.d.) 

Sofosbuvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

 
GS-331007

2 

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Ledipasvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Dolutegravir  
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 65% 
C

max

: ↑ 61% 

C

min

: ↑ 115% 

Není doporučena žádná 
úprava dávkování. Zvýšená 
expozice tenofoviru může 
potencovat nežádoucí 
účinky spojené s tenofovir-
disoproxil-fumarátem, 
včetně poruch funkce 
ledvin. Je třeba pozorně 
sledovat funkci ledvin (viz 
bod 4.4). 

Sofosbuvir/velpatasvir 
(400 mg/100 mg q.d.) + 
atazanavir/ritonavir 
(300 mg q.d./100 mg q.d.) + 
emtricitabin/tenofovir-disoproxil-
fumarát 
(200 mg/300 mg q.d.) 

Sofosbuvir: 
AUC: ↔  
C

max

: ↔  

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↑ 42% 

 
Velpatasvir: 
AUC: ↑ 142% 
C

max

: ↑ 55% 

C

min

: ↑ 301% 

 
Atazanavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

Zvýšené plazmatické 
koncentrace tenofoviru 
vyplývající ze současného 
podání tenofovir-disoproxil-
fumarátu, 
sofosbuviru/velpatasviru 
a atazanaviru/ritonaviru 
můžou potencovat 
nežádoucí účinky spojené 
s tenofovir-disoproxil-
fumarátem, včetně poruch 
funkce ledvin. Bezpečnost 
tenofovir-disoproxil-
fumarátu při použití se 
sofosbuvirem/velpatasvirem 
a přípravkem 
optimalizujícím 

 
 

12 

Léčivý přípravek podle 

terapeutické oblasti 

(dávka v mg) 

Účinky na lékové hladiny 

Průměrná procentuální změna AUC, 

C

max

, C

min

 

Doporučení zahrnující 

současné podávání s 245 mg 

tenofovir-disoproxilu 

(ve formě fumarátu) 

C

min

: ↑ 39% 

 
Ritonavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↑ 29% 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↑ 55% 

C

min

: ↑ 39% 

farmakokinetiku (např. 
ritonavirem nebo 
kobicistatem) nebyla 
stanovena. 
 
Tato kombinace může být 
podávána s opatrností a 
s častým sledováním funkce 
ledvin (viz bod 4.4). 

Sofosbuvir/velpatasvir 
(400 mg/100 mg q.d.) + 
darunavir/ritonavir 
(800 mg q.d./100 mg q.d.) + 
emtricitabin/renofovir-disoproxil-
fumarát 
(200 mg/300 mg q.d.) 

Sofosbuvir: 
AUC:  ↓28% 
C

max

: ↓ 38% 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Velpatasvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↓ 24% 

C

min

: ↔ 

 
Darunavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Ritonavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 39% 
C

max

: ↑ 55% 

C

min

: ↑ 52% 

Zvýšené plazmatické 
koncentrace tenofoviru 
vyplývající ze současného 
podání tenofovir-disoproxil-
fumarátu, 
sofosbuviru/velpatasviru 
a darunaviru/ritonaviru 
můžou potencovat 
nežádoucí účinky spojené 
s tenofovir-disoproxil-
fumarátem, včetně poruch 
funkce ledvin. Bezpečnost 
tenofovir-disoproxil-
fumarátu při použití se 
sofosbuvirem/velpatasvirem 
a přípravkem 
optimalizujícím 
farmakokinetiku (např. 
ritonavirem nebo 
kobicistatem) nebyla 
stanovena. 
 
Tato kombinace může být 
podávána s opatrností a 
s častým sledováním funkce 
ledvin (viz bod 4.4). 

Sofosbuvir/velpatasvir 
(400

 

mg/100 mg q.d.) + 

lopinavir/ritonavir 

Sofosbuvir: 
AUC: ↓ 29% 
C

max

: ↓ 41% 

Zvýšené plazmatické 
koncentrace tenofoviru 
vyplývající ze současného 

 
 

13 

Léčivý přípravek podle 

terapeutické oblasti 

(dávka v mg) 

Účinky na lékové hladiny 

Průměrná procentuální změna AUC, 

C

max

, C

min

 

Doporučení zahrnující 

současné podávání s 245 mg 

tenofovir-disoproxilu 

(ve formě fumarátu) 

(800 mg/200 mg q.d.) + 
emtricitabin/tenofovir-disoproxil-
fumarát 
(200 mg/300 mg q.d.) 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Velpatasvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↓ 30% 

C

min

: ↑ 63% 

 
Lopinavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Ritonavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↑ 42% 

C

min

: ↔ 

podání tenofovir-disoproxil-
fumarátu, 
sofosbuviru/velpatasviru 
a lopinaviru/ritonaviru 
můžou potencovat 
nežádoucí účinky spojené 
s tenofovir-disoproxil-
fumarátem, včetně poruch 
funkce ledvin. Bezpečnost 
tenofovir-disoproxil-
fumarátu při použití se 
sofosbuvirem/velpatasvirem 
a přípravkem 
optimalizujícím 
farmakokinetiku (např. 
ritonavirem nebo 
kobicistatem) nebyla 
stanovena. 
 
Tato kombinace může být 
podávána s opatrností a 
s častým sledováním funkce 
ledvin (viz bod 4.4). 

Sofosbuvir/velpatasvir 
(400 mg/100 mg q.d.) + 
raltegravir 
(400 mg b.i.d.) + 
emtricitabin/tenofovir-disoproxil-
fumarát 
(200 mg/300 mg q.d.) 

Sofosbuvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Velpatasvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Raltegravir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↓ 21% 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

Není doporučena žádná 
úprava dávkování. Zvýšená 
expozice tenofoviru může 
potencovat nežádoucí 
účinky spojené s tenofovir-
disoproxil-fumarátem, 
včetně poruch funkce 
ledvin. Je třeba pozorně 
sledovat funkci ledvin (viz 
bod 4.4). 

 
 

14 

Léčivý přípravek podle 

terapeutické oblasti 

(dávka v mg) 

Účinky na lékové hladiny 

Průměrná procentuální změna AUC, 

C

max

, C

min

 

Doporučení zahrnující 

současné podávání s 245 mg 

tenofovir-disoproxilu 

(ve formě fumarátu) 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 40% 
C

max

: ↑ 46% 

C

min

: ↑ 70% 

Sofosbuvir/velpatasvir 
(400 mg/100 mg q.d.) + 
efavirenz/emtricitabin/tenofovir 
disoproxil-fumarát 
(600 mg/200 mg/300 mg q.d.) 

Sofosbuvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↑ 38% 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Velpatasvir: 
AUC: ↓ 53% 
C

max

: ↓ 47% 

C

min

: ↓ 57% 

 
Efavirenz: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Emtricitabine: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 81% 
C

max

: ↑ 77% 

C

min

: ↑ 121% 

V případě současného 
podávání 
sofosbuviru/velpatasviru 
a efavirenzu se očekává 
pokles plazmatických 
koncentrací velpatasviru. 
Současné podávání 
sofosbuviru/velpatasviru 
s režimy obsahujícími 
efavirenz se nedoporučuje. 

Sofosbuvir/velpatasvir 
(400 mg/100 mg q.d.) + 
emtricitabin/rilpivirin/tenofovir-
disoproxil-fumarát 
(200 mg/25 mg/300 mg q.d.) 

Sofosbuvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Velpatasvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

Není doporučena žádná 
úprava dávkování. Zvýšená 
expozice tenofoviru může 
potencovat nežádoucí 
účinky spojené s tenofovir-
disoproxil-fumarátem, 
včetně poruch funkce 
ledvin. Je třeba pozorně 
sledovat funkci ledvin (viz 
bod 4.4). 

 
 

15 

Léčivý přípravek podle 

terapeutické oblasti 

(dávka v mg) 

Účinky na lékové hladiny 

Průměrná procentuální změna AUC, 

C

max

, C

min

 

Doporučení zahrnující 

současné podávání s 245 mg 

tenofovir-disoproxilu 

(ve formě fumarátu) 

 
Rilpivirin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 40% 
C

max

: ↑ 44% 

C

min

: ↑ 84% 

Sofosbuvir 
(400 mg q.d.) + 
efavirenz/emtricitabin/tenofovir-
disoproxil-fumarát 
(600 mg/200 mg/300 mg q.d.) 

Sofosbuvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↓ 19% 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↓ 23% 

 
Efavirenz: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↑ 25% 

C

min

: ↔ 

Není nutná žádná úprava 
dávkování. 

1

 Údaje získané ze současného podávání s ledipasvirem/sofosbuvirem. Střídavé podávání (po 12 hodinách) poskytlo podobné 

výsledky. 

2

 Hlavní cirkulující metabolit sofosbuviru. 

 
Studie provedené s jinými léčivými přípravky 
Při současném podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu s emtricitabinem, lamivudinem, indinavirem, 
efavirenzem, nelfinavirem, sachinavirem (potencovaného ritonavirem, „boosted“), methadonem, 
ribavirinem, rifampicinem, takrolimem nebo hormonální antikoncepcí 
norgestimátem/ethinylestradiolem nedošlo k žádným klinicky významným farmakokinetickým 
interakcím. 
 
Tenofovir-disoproxil-fumarát se musí užívat spolu s jídlem, protože jídlo zvyšuje biologickou 
dostupnost tenofoviru (viz bod 5.2). 
 
4.6 

Fertilita, těhotenství a kojení 

 
Těhotenství 
Údaje získané ze středně velkého souboru těhotných žen (mezi 300-1 000 ukončených těhotenství) 
nenaznačují žádné malformační účinky nebo fetální/neonatální toxicitu spojené s tenofovir-disoproxil-
fumarátem. Studie na zvířatech neprokazují reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Podávání tenofovir-
disoproxil-fumarátu v těhotenství lze zvážit, pokud je to nezbytně nutné. 
 

 
 

16 

Kojení 
Bylo prokázáno, že se tenofovir vylučuje do lidského mateřského mléka. Informace o účincích 
tenofoviru na novorozence/děti jsou nedostatečné. Proto se přípravek Viread během kojení nemá 
podávat. 
 
Jako obecné pravidlo se doporučuje, aby ženy infikované HIV nekojily své děti, aby nedošlo 
k přenosu HIV na kojence. 
 
Fertilita 
Klinické údaje ohledně účinku tenofovir-disoproxil-fumarátu na fertilitu jsou omezené. Studie na 
zvířatech nenaznačují škodlivé účinky tenofovir-disoproxil-fumarátu na fertilitu. 
 
4.7 

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 

 
Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. Pacienti musí být 
informováni o tom, že při léčbě tenofovir-disoproxil-fumarátem byly zaznamenány stavy závratí. 
 
4.8 

Nežádoucí účinky 

 
Souhrn bezpečnostního profilu 
U pacientů užívajících tenofovir-disoproxil-fumarát byly hlášeny vzácné případy poruch funkce 
ledvin, selhání ledvin a méně časté případy proximální renální tubulopatie (včetně Fanconiho 
syndromu), které někdy vedly ke kostním abnormalitám (občas přispívajícím ke zlomeninám). 
U pacientů užívajících přípravek Viread se doporučuje sledování funkce ledvin (viz bod 4.4). 
 
U přibližně jedné třetiny pacientů lze očekávat po léčení tenofovir-disoproxil-fumarátem v kombinaci 
s jinými antiretrovirovými látkami nežádoucí účinky. Tyto účinky jsou obvykle mírné nebo středně 
těžké gastrointestinální potíže. Přibližně 1% dospělých pacientů léčených tenofovir-disoproxil-
fumarátem přerušilo léčbu z důvodu gastrointestinálních potíží. 
 
Současné podávání přípravku Viread a didanosinu se nedoporučuje, protože může mít za následek 
zvýšené riziko nežádoucích účinků (viz bod 4.5). Vzácně byly zaznamenány případy pankreatitidy 
a laktátové acidózy, někdy smrtelné (viz bod 4.4). 
 
Ukončení léčby přípravkem Viread u pacientů se současnou infekcí HIV a HBV může být spojeno s 
těžkými akutními exacerbacemi hepatitidy (viz bod 4.4). 
 
Tabulkový přehled nežádoucích účinků 
Hodnocení nežádoucích účinků tenofovir-disoproxil fumarátu je založeno na údajích o bezpečnosti 
z klinických studií a zkušeností získaných po uvedení na trh. Všechny nežádoucí účinky jsou uvedeny 
v tabulce 2. 
 
Hodnocení nežádoucích účinků podle údajů z klinických studií zaměřených na virus HIV-1 je 
založeno na zkušenostech ze dvou studií s 653 již léčenými dospělými pacienty, kteří užívali 
tenofovir-disoproxil-fumarát (n = 443) nebo placebo (n = 210) v kombinaci s dalšími 
antiretrovirovými léčivými přípravky po 24 týdnů, a také na zkušenostech z dvojitě zaslepené 
komparativní kontrolované studie, ve které 600 dosud neléčených dospělých pacientů dostávalo 
tenofovir-disoproxil 245 mg (ve formě fumarátu) (n = 299) nebo stavudin (n = 301) v kombinaci 
s lamivudinem a efavirenzem po 144 týdnů. 
 
Nežádoucí účinky, u kterých vzniklo podezření (i pouhá možnost), že souvisí s danou léčbou, jsou 
uvedeny dále v rozdělení podle orgánových systémů a četnosti. V každé skupině četností jsou 
nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti. Četnosti jsou definovány jako velmi časté 
(≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100) nebo vzácné (≥ 1/10 000 až 
< 1/1 000). 
 

 
 

17 

Tabulka 2: Tabulkový přehled nežádoucích účinků spojovaných s tenofovir-disoproxil-
fumarátem na základě zkušeností z klinických studií a po uvedení na trh 
 
Četnost 

Tenofovir-disoproxil-fumarát 

Poruchy metabolismu a výživy: 
Velmi časté: 

hypofosfatemie

1

 

Méně časté: 

hypokalémie

1

 

Vzácné: 

laktátová acidóza 

Poruchy nervového systému: 
Velmi časté: 

závratě 

Gastrointestinální poruchy: 
Velmi časté: 

průjem, zvracení, nauzea 

Časté: 

flatulence 

Méně časté: 

pankreatitida 

Poruchy jater a žlučových cest: 
Časté: 

zvýšen aminotransferáz 

Vzácné: 

jaterní steatóza, hepatitida 

Poruchy kůže a podkožní tkáně: 
Velmi časté: 

vyrážka 

Vzácné: 

angioedém 

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně: 
Méně časté: 

rabdomyolýza

1

, svalová slabost

1

 

Vzácné: 

osteomalácie (projevující se jako bolest kostí a občas přispívající ke 
zlomeninám)

1, 2

, myopatie

1

 

Poruchy ledvin a močových cest: 

Méně časté: 

zvýšená hladina kreatininu, proximální renální tubulopatie (včetně Fanconiho 
syndromu) 

Vzácné: 

akutní selhání ledvin, selhání ledvin, akutní tubulární nekróza, nefritida (včetně 
akutní intersticiální nefritidy)

2

, nefrogenní diabetes insipidus 

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace: 
Velmi časté: 

astenie 

Tento nežádoucí účinek může vzniknout jako následek proximální renální tubulopatie. Pokud toto onemocnění není 

přítomno, není považován za kauzálně související s podáváním tenofovir-disoproxil-fumarátu. 

Tento nežádoucí účinek byl identifikován po uvedení na trh, avšak v randomizovaných kontrolovaných klinických studiích 

nebo programu s rozšířeným přístupem k tenofovir-disoproxil-fumarátu pozorován nebyl. Kategorie četnosti byla odhadnuta 
podle statistického výpočtu založeného na celkovém počtu pacientů, kteří užívali tenofovir-disoproxil-fumarát 
v randomizovaných kontrolovaných klinických studiích a programu s rozšířeným přístupem k tenofovir-disoproxil-fumarátu 
(n = 7 319). 

 
Popis vybraných nežádoucích účinků 
Porucha funkce ledvin 
Protože přípravek Viread může způsobit poškození ledvin, doporučuje se sledování funkce ledvin (viz 
body 4.4 a 4.8 Souhrn bezpečnostního profilu). Proximální renální tubulopatie se obecně vyřešila nebo 
zlepšila po ukončení léčby tenofovir-disoproxil-fumarátem. U některých pacientů se však clearance 
kreatininu úplně nevyřešila i přes přerušení léčby tenofovir-disoproxil-fumarátem. Pacienti s rizikem 
poruchy funkce ledvin (jako jsou pacienti s výchozími renálními rizikovými faktory, pokročilým 
onemocněním HIV nebo pacienti léčení současně nefrotoxickými léky) mají zvýšené riziko neúplného 
obnovení funkce ledvin i přes ukončení léčby tenofovir-disoproxil-fumarátem (viz bod 4.4). 
 
Interakce s didanosinem
 
Současné podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu a didanosinu se nedoporučuje, protože má za 
následek 40-60% zvýšení systémové expozice didanosinu, která může zvýšit riziko nežádoucích 
účinků spojených s užíváním didanosinu (viz bod 4.5). Vzácně byly zaznamenány případy 
pankreatitidy a laktátové acidózy, někdy smrtelné. 
 

 
 

18 

Metabolické parametry 
Během antiretrovirové léčby mohou stoupat tělesná hmotnost a hladiny lipidů a glukózy v krvi (viz 
bod 4.4). 
 
Syndrom imunitní reaktivace 
Při zahájení CART se u pacientů infikovaných HIV s těžkou imunodeficiencí může vyskytnout 
zánětlivá reakce na asymptomatické nebo reziduální oportunní infekce. Byl také hlášen výskyt 
autoimunitních onemocnění (jako je Gravesova choroba), avšak hlášená doba do jejich nástupu byla 
velmi různá. Tyto stavy se mohou objevit mnoho měsíců po zahájení léčby (viz bod 4.4). 
 
Osteonekróza 
Byly hlášeny případy osteonekrózy, a to především u pacientů s obecně známými rizikovými faktory, 
s pokročilým onemocněním HIV nebo při dlouhodobé expozici CART. Jejich frekvence není známa 
(viz bod 4.4). 
 
Pediatrická populace 
Hodnocení nežádoucích účinků je založeno na dvou randomizovaných studiích (studie 
GS-US-104-0321 a GS-US-104-0352) se 184 pediatrickými pacienty infikovanými HIV-1 (ve věku 2 
až < 18 let), kteří po dobu 48 týdnů dostávali léčbu tenofovir-disoproxil-fumarátem (n = 93) nebo 
placebo/srovnávací účinný přípravek (n = 91) v kombinaci s jinými antiretrovirovými látkami (viz 
bod 5.1). Nežádoucí účinky pozorované u pediatrických pacientů léčených tenofovir-disoproxil-
fumarátem byly shodné s nežádoucími účinky pozorovanými v klinických studiích s tenofovir-
disoproxil-fumarátem u dospělých (viz body 4.8 Tabulkový přehled nežádoucích účinků a 5.1). 
 
U pediatrických pacientů bylo hlášeno snížení BMD. U dospívajících infikovaných HIV-1 bylo 
BMD Z-skóre pozorované u pacientů léčených tenofovir-disoproxil-fumarátem nižší než u pacientů 
dostávajících placebo. U dětí infikovaných HIV-1 bylo BMD Z-skóre pozorované u pacientů, kteří 
byli převedeni na tenofovir-disoproxil-fumarát nižší než u pacientů, kteří zůstali na režimu 
obsahujícím stavudin nebo zidovudin (viz body 4.4 a 5.1). 
 
Čtyři z 89 pediatrických pacientů léčených tenofovir-disoproxil-fumarátem ve studii GS-US-104-0352 
(střední expozice tenofovir-disoproxil-fumarátu 312 týdnů) ukončili studii kvůli nežádoucím účinkům 
odpovídající proximální renální tubulopatií. Sedm pacientů mělo odhadovanou rychlost glomerulární 
filtrace (GFR) mezi 70 a 90 ml/min/1,73 m

2

. Dva z těchto pacientů měli klinicky významný pokles 

odhadované GFR, která se zlepšila po ukončení léčby tenofovir-disoproxil-fumarátem. 
 
Další zvláštní populace pacientů 
Pacienti s poruchou funkce ledvin 
Používání tenofovir-disoproxil-fumarátu u pediatrických pacientů s poruchou funkce ledvin se 
nedoporučuje (viz body 4.2 a 4.4). 
 
Exacerbace hepatitidy po přerušení léčby 
U pacientů infikovaných HIV se současnou infekcí HBV se po přerušení léčby tenofovir-disoproxil-
fumarátem objevily klinické a laboratorní důkazy hepatitidy (viz bod 4.4). 
 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích 
účinků uvedeného v Dodatku V. 
 
4.9 

Předávkování 

 
Příznaky 
Pokud dojde k předávkování, musí být u pacienta sledovány příznaky toxicity (viz body 4.8 a 5.3) a 
v případě potřeby zahájena standardní podpůrná léčba. 
 

 
 

19 

Léčba 
Tenofovir může být odstraněn hemodialýzou; střední clearance tenofoviru hemodialýzou je 
134 ml/min. Není známo, zda může být tenofovir odstraněn peritoneální dialýzou. 
 
 
5. 

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 

 
5.1 

Farmakodynamické vlastnosti 

 
Farmakoterapeutická skupina: Antivirotika pro systémovou aplikaci; nukleosidové a nukleotidové 
inhibitory reverzní transkriptázy, ATC kód: J05AF07 
 
Mechanismus účinku a farmakodynamické účinky 
Tenofovir-disoproxil-fumarát je fumarátová sůl proléčiva tenofovir-disoproxilu. Tenofovir-disoproxil 
je absorbován a konvertován na léčivou látku tenofovir, která je nukleosidovým monofosfátovým 
(nukleotidovým) analogem. Tenofovir je následně konvertován na aktivní metabolit, tenofovir-
difosfát, obligátní terminátor řetězce, působením konstitutivně exprimovaných buněčných enzymů. 
Tenofovir-difosfát má nitrobuněčný poločas 10 hodin v aktivovaných a 50 hodin v klidových 
periferních krevních mononukleárech (peripheral blood mononuclear cells, PBMCs). Tenofovir-
difosfát inhibuje reverzní transkriptázu HIV-1 a polymerázu HBV přímou vazebnou kompeticí 
s přirozeným deoxyribonukleotidovým substrátem a po začlenění do DNA ukončením DNA řetězce. 
Tenofovir-difosfát je slabý inhibitor buněčné polymerázy α, β a γ. Při pokusech in vitro neprokázal 
tenofovir při koncentracích do 300 μmol/l účinek na syntézu mitochondriální DNA nebo na produkci 
kyseliny mléčné. 
 
Údaje vztahující se k HIV 
HIV antivirová aktivita in vitro:
 Koncentrace tenofoviru potřebná pro 50% inhibici (EC

50

) divokého 

typu laboratorního kmene HIV-1

IIIB

 je 1-6 μmol/l v liniích lymfoidních buněk a 1,1 μmol/l proti 

izolátům primárního subtypu B HIV-1 v PBMCs. Tenofovir je také aktivní proti HIV-1 subtypům A, 
C, D, E, F, G a O a proti HIV

BaL

 v primárních monocytech/makrofázích. Tenofovir vykazuje aktivitu 

in vitro proti HIV-2, s EC

50

 4,9 μmol/l v buňkách MT-4. 

 
Rezistence: In vitro a u některých pacientů byly selektovány kmeny HIV-1 se sníženou citlivostí na 
tenofovir a s mutací K65R v reverzní transkriptáze (viz Klinická účinnost a bezpečnost). Tenofovir-
disoproxil-fumarát nemají užívat pacienti již léčení antiretrovirotiky s kmeny obsahujícími mutaci 
K65R (viz bod 4.4). Navíc byla tenofovirem u reverzní transkriptázy HIV-1 selektována substituce 
K70E, která vede ke snížené citlivosti na tenofovir. 
 
Klinické studie u pacientů již léčených hodnotily anti-HIV aktivitu tenofovir-disoproxilu 245 mg 
(ve formě fumarátu) proti kmenům HIV-1 s rezistencí vůči nukleosidovým inhibitorům. Výsledky 
ukazují, že pacienti, jejichž HIV vykazoval 3 a více mutací spojených s thymidinovými analogy 
(thymidine-analogue associated mutations, TAMs), které zahrnovaly buď mutaci reverzní 
transkriptázy M41L nebo L210W, vykazovali sníženou citlivost na terapii tenofovir-disoproxilem 
245 mg (ve formě fumarátu). 
 
Klinická účinnost a bezpečnost 
Účinky tenofovir-disoproxil-fumarátu na již léčené a dosud neléčené pacienty infikované HIV-1 byly 
prokázány ve studiích trvajících 48 resp. 144 týdnů. 
 
Ve studii GS-99-907 bylo 550 již léčených dospělých pacientů léčeno placebem nebo tenofovir-
disoproxilem 245 mg (ve formě fumarátu) po 24 týdnů. Průměrný výchozí počet buněk CD4 byl 
427 buněk/mm

3

, průměrná výchozí plasmatická HIV-1 RNA byla 3,4 log

10

 kopií/ml (78% pacientů 

mělo virovou nálož < 5 000 kopií/ml) a průměrné trvání předchozí HIV léčby bylo 5,4 roku. Výchozí 
genotypová analýza izolátů HIV od 253 pacientů odhalila, že 94% pacientů má HIV-1 rezistentní 
mutace spojené s nukleosidovými inhibitory reverzní transkriptázy, 58% má mutace spojené 
s inhibitory proteázy a 48% má mutace spojené s nenukleosidovými inhibitory reverzní transkriptázy. 
 

 
 

20 

Ve 24. týdnu byla průměrná časově normovaná změna z výchozí úrovně log

10

 plasmatické 

HIV-1 RNA (DAVG

24

) -0,03 log

10

 kopií/ml pro příjemce placeba a -0,61 log

10

 kopií/ml pro příjemce 

tenofovir-disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu) (p < 0,0001). Statisticky významný rozdíl 
ve prospěch tenofovir-disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu) byl vidět u průměrné časově 
normované změny ve 24. týdnu z výchozího (DAVG

24

) počtu CD4 (+13 buněk/mm

3

 u tenofovir-

disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu) oproti -11 buněk/mm

3

 u placeba, p-hodnota = 0,0008). 

Antivirová odpověď na tenofovir-disoproxil-fumarát byla stálá během 48 týdnů (DAVG

48

 byl 

-0,57 log

10

 kopií/ml, poměr pacientů s HIV-1 RNA pod 400 nebo 50 kopií/ml byl 41%, resp. 18%). 

Během prvních 48 týdnů vyvinulo mutaci K65R 8 pacientů (2%), léčených tenofovir-disoproxilem 
245 mg (ve formě fumarátu). 
 
Dvojitě zaslepená, aktivně kontrolovaná fáze studie GS-99-903, trvající 144 týdnů, vyhodnocovala 
účinnost a bezpečnost tenofovir-disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu) oproti stavudinu, 
kombinovaného s lamivudinem a efavirenzem, u dospělých pacientů infikovaných HIV-1, dosud 
neléčených antiretrovirovou terapií. Průměrný výchozí počet buněk CD4 byl 279 buněk/mm

3

průměrná výchozí plasmatická HIV-1 RNA byla 4,91 log

10

 kopií/ml, 19% pacientů mělo 

symptomatickou HIV-1 infekci a 18% mělo AIDS. Pacienti byli rozdělení podle výchozí HIV-1 RNA 
a počtu CD4. 43% pacientů mělo výchozí virovou nálož > 100 000 kopií/ml a 39% mělo počet buněk 
CD4 < 200 buněk/ml. 
 
U intent to treat analýzy (chybějící údaje a změna antiretrovirové terapie (ART) jsou považovány za 
selhání) byl poměr pacientů s HIV-1 RNA pod 400 kopií/ml a 50 kopií/ml ve 48. týdnu léčby 80%, 
resp. 76% ve skupině tenofovir-disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu) ve srovnání s 84%, resp. 80% 
ve skupině stavudinu. Ve 144. týdnu byl poměr pacientů s HIV-1 RNA pod 400 kopií/ml a 50 kopií/ml 
71%, resp. 68% ve skupině tenofovir-disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu) ve srovnání s 64%, 
resp. 63% ve skupině stavudinu. 
 
Průměrná změna od výchozího stavu u HIV-1 RNA a počtu CD4 ve 48. týdnu léčby byla podobná 
u obou léčených skupin (-3,09 a -3,09 log

10

 kopií/ml; +169 a 167 buněk/mm

3

 ve skupině tenofovir-

disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu), resp. skupině stavudinu). Ve 144. týdnu léčby zůstala 
průměrná změna od výchozího stavu podobná u obou léčených skupin (-3,07 a -3,03 log

10

 kopií/ml; 

+263 a +283 buněk/mm

3

 ve skupině tenofovir-disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu), resp. skupině 

stavudinu). Byla pozorována konzistentní odpověď na léčbu tenofovir-disoproxilem 245 mg (ve formě 
fumarátu) bez ohledu na výchozí HIV-1 RNA a počet CD4. 
 
Mutace K65R se objevila v trochu vyšším procentu u pacientů ve skupině tenofovir-disoproxil-
fumarátu než v aktivní kontrolní skupině (2,7% oproti 0,7%). Ve všech případech rezistence 
k efavirenzu nebo lamivudinu buď předcházela nebo nastala současně s rozvojem K65R. Ve skupině 
tenofovir-disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu) mělo osm pacientů HIV, který vykazoval K65R, 
u 7 z nich se objevil v průběhu prvních 48 týdnů léčby a poslední v 96. týdnu. Až do 144. týdne nebyl 
pozorován žádný další rozvoj K65R. Ve skupině tenofovir-disoproxilu (ve formě fumarátu) se u 
jednoho pacienta vyvinula substituce K70E. Podle genotypové ani fenotypové analýzy nebyl žádný 
projev jiných cest k rezistenci k tenofoviru. 
 
Údaje vztahující se k HBV 
Antivirová aktivita tenofovir-disoproxil-fumarátu proti viru hepatitidy B (HBV) byla prokázána 
in vitro a klinicky u dospělých a dospívajících. Další informace naleznete v Souhrnech údajů o 
přípravku Viread 245 mg potahované tablety a Viread 33 mg/g ranule. 
 
Pediatrická populace 
V rámci studie GS-US-104-0321 dostávalo 87 již léčených pacientů infikovaných HIV-1 ve věku 12 
až < 18 let tenofovir-disoproxil-fumarát (n = 45) nebo placebo (n = 42) v kombinaci 
s optimalizovaným základním režimem (optimised background regimen, OBR) po dobu 48 týdnů. V 
důsledku omezení studie nebyl na základě plasmatických hladin HIV-1 RNA ve 24. týdnu prokázán 
přínos tenofovir-disoproxil-fumarátu oproti placebu. Přínos se však očekává u dospívající populace na 
základě extrapolace údajů u dospělých a srovnávacích farmakokinetických údajů (viz bod 5.2). 
 

 
 

21 

U pacientů, kteří dostávali léčbu tenofovir-disoproxil-fumarátem nebo placebo, bylo průměrné 
výchozí BMD Z-skóre bederní páteře -1,004 a -0,809 a průměrné výchozí BMD Z-skóre celého těla 
-0,866 a -0,584. Průměrné změny ve 48. týdnu (konec dvojitě zaslepené fáze) byly -0,215 a -0,165 pro 
BMD Z-skóre bederní páteře a -0,254 a -0,179 pro BMD Z-skóre celého těla ve skupině užívající 
tenofovir-disoproxil-fumarát a ve skupině užívající placebo. Průměrná rychlost nárůstu BMD byla 
nižší ve skupině užívající tenofovir-disoproxil-fumarát v porovnání se skupinou užívající placebo. 
Ve 48. týdnu vykazovalo šest dospívajících ve skupině užívající tenofovir-disoproxil-fumarát a jeden 
dospívající pacient ve skupině užívající placebo významný úbytek BMD bederní páteře (definovaný 
jako > 4% úbytek). Z 28 pacientů, kteří dostávali po dobu 96 týdnů léčbu tenofovir-disoproxil-
fumarátem pokleslo BMD Z-skóre bederní páteře o -0,341 a BMD Z-skóre celého těla o -0,458. 
 
Ve studii GS-US-104-0352 bylo 97 již léčených pacientů ve věku 2 až < 12 let se stabilní virologickou 
supresí při léčbě režimem obsahujícím stavudin nebo zidovudin randomizováno buď na náhradu 
stavudinu nebo zidovudinu tenofovir-disoproxil-fumarátem (n = 48) nebo na pokračování původního 
režimu (n = 49) po dobu 48 týdnů. Ve 48. týdnu byla u 83% pacientů ve skupině užívající tenofovir-
disoproxil-fumarát a u 92% pacientů ve skupině užívající stavudin nebo zidovudin koncentrace 
HIV-1 RNA < 400 kopií/ml. Rozdíl mezi podílem pacientů, kteří si udrželi koncentraci < 400 kopií/ml 
ve 48. týdnu, byl ovlivněn hlavně vyšším počtem ukončení léčby ve skupině užívající tenofovir-
disoproxil-fumarát. Po vyloučení chybějících údajů byla ve 48. týdnu u 91% pacientů ve skupině 
užívající tenofovir-disoproxil-fumarát a u 94% pacientů ve skupině užívající stavudin nebo zidovudin 
koncentrace HIV-1 RNA < 400 kopií/ml. 
 
U pediatrických pacientů bylo hlášeno snížení BMD. U pacientů, kteří dostávali léčbu tenofovir-
disoproxil-fumarátem nebo stavudinem nebo zidovudinem, bylo průměrné výchozí BMD Z-skóre 
bederní páteře -1,034 a -0,498 a průměrné výchozí BMD Z-skóre celého těla -0,471 a -0,386. 
Průměrné změny ve 48. týdnu (na konci randomizované fáze) byli 0,032 a 0,087 pro BMD Z-skóre 
bederní páteře a -0,184 a -0,027 pro BMD Z-skóre celého těla ve skupině užívající tenofovir-
disoproxil-fumarát a ve skupině užívající stavudin nebo zidovudin. Průměrná rychlost nárůstu kostní 
hmoty bederní páteře ve 48. týdnu byla podobná ve skupině užívající tenofovir-disoproxil-fumarát i ve 
skupině užívající stavudin nebo zidovudin. Nárůst kostní hmoty celého těla byl ve skupině užívající 
tenofovir-disoproxil-fumarát oproti skupině užívající stavudin nebo zidovudin nižší. Významný 
úbytek (> 4%) BMD bederní páteře byl ve 48. týdnu pozorován u jednoho pacienta léčeného 
tenofovir-disoproxil-fumarátem a nebyl pozorován u žádného z pacientů léčených stavudinem nebo 
zidovudinem. BMD Z-skóre pokleslo o -0,012 pro bederní páteř a o -0,338 pro celé tělo u 64 pacientů 
léčených tenofovir-disoproxil-fumarátem po dobu 96 týdnů. Hodnoty BMD Z-skóre nebyly upraveny 
podle výšky a tělesné hmotnosti. 
 
Z 89 pediatrických pacientů léčených tenofovir-disoproxil-fumarátem ve studii GS-US-104-0352 
(střední expozice 104 týdnů) ukončili 4 pacienti studii kvůli nežádoucím účinkům 
odpovídajících proximální renální tubulopatií. 
 
Evropská agentura pro léčivé přípravky udělila odklad povinnosti předložit výsledky studií 
s přípravkem Viread u jedné nebo více podskupin pediatrické populace s HIV a chronickou 
hepatitidou B (informace o použití u pediatrické populace viz bod 4.2). 
 
5.2 

Farmakokinetické vlastnosti 

 
Tenofovir-disoproxil-fumarát je vodou rozpustný ester proléčiva, který se in vivo rychle konvertuje na 
tenofovir a formaldehyd. 
 
Tenofovir se nitrobuněčně konvertuje na tenofovir-monofosfát a na aktivní látku tenofovir-difosfát. 
 
Absorpce 
Po perorálním podání tenofovir-disoproxil-fumarátu pacientům infikovaným HIV se tenofovir-
disoproxil-fumarát rychle absorbuje a konvertuje na tenofovir. Po podání vícenásobných dávek 
tenofovir-disoproxil-fumarátu s jídlem pacientům infikovaným HIV byly průmĕrné (koeficient 
odchylky v %) výsledné hodnoty C

max

, AUC a C

min

 tenofoviru 326 (36,6%) ng/ml, 

 
 

22 

3 324 (41,2%) ng·h/ml, resp. 64,4 (39,4%) ng/ml. Maximální koncentrace tenofoviru jsou pozorovány 
v séru během jedné hodiny po podání nalačno a během dvou hodin, je-li užit spolu s jídlem. Perorální 
biologická dostupnost tenofoviru z tenofovir-disoproxil-fumarátu u pacientů nalačno byla přibližně 
25%. Podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu spolu s velmi tučným jídlem zvýšilo perorální 
biologickou dostupnost, kdy AUC tenofoviru vzrostlo o přibližně 40% a C

max

 přibližně o 14%. Po 

první dávce tenofovir-disoproxil-fumarátu pacientům po jídle se střední C

max

 v séru pohybovala 

v rozmezí od 213 do 375 ng/ml. Nicméně podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu spolu s lehkým 
jídlem nemělo významný účinek na farmakokinetiku tenofoviru. 
 
Distribuce 
Ustálený objem distribuce tenofoviru po intravenózním podání se odhaduje na přibližně 800 ml/kg. Po 
perorálním podání tenofovir-disoproxil-fumarátu je tenofovir distribuován do většiny tkání; nejvyšší 
koncentrace se vyskytují v ledvinách, játrech a obsahu střev (preklinické studie). Vazba proteinu 
tenofoviru k proteinu plasmy nebo séra bylo in vitro menší než 0,7, resp. 7,2% v celém rozmezí 
koncentrace tenofoviru od 0,01 do 25 μg/ml. 
 
Biotransformace 
Studie in vitro prokázaly, že ani tenofovir-disoproxil-fumarát, ani tenofovir nejsou substráty pro 
enzymy CYP450. Navíc při znatelně vyšších koncentracích (přibližně 300násobných) než byly ty, 
které byly pozorovány in vivo, tenofovir in vitro neinhiboval metabolismus léku zprostředkovaný 
jakýmikoliv hlavními lidskými CYP450 izoformami, účastnícími se biotransformace léku (CYP3A4, 
CYP2D6, CYP2C9, CYP2E1 nebo CYP1A1/2). Tenofovir-disoproxil-fumarát v koncentraci 
100 μmol/l neměl žádný účinek na žádné izoformy CYP450, s výjimkou CYP1A1/2, kde byla 
pozorovaná malá (6%), ale statisticky významná redukce metabolismu substrátu CYP1A1/2. Podle 
těchto údajů není pravděpodobné, že by se objevily klinicky významné interakce tenofovir-disoproxil-
fumarátu a léčivých přípravků metabolizovaných CYP450. 
 
Eliminace 
Tenofovir je primárně eliminován ledvinami jak filtrací, tak také aktivním tubulárním transportním 
systémem. Po intravenózním podání se močí eliminuje přibližně 70-80% dávky v nezměněném stavu. 
Celková clearance byla odhadnuta přibližně na 230 ml/h/kg (přibližně 300 ml/min). Renální clearance 
byla odhadnuta přibližně na 160 ml/h/kg (přibližně 210 ml/min), což je více než míra glomerulární 
filtrace. To naznačuje, že aktivní tubulární sekrece je důležitou součástí eliminace tenofoviru. Po 
perorálním podání je terminální poločas tenofoviru přibližně 12 až 18 hodin. 
 
Studie odhalily dráhu aktivní tubulární sekrece tenofoviru, kdy přítok do buňky proximálního tubulu 
zajišťují lidské organické aniontové transportéry (hOAT) 1 a 3 a odtok do moči zajišťuje 
multirezistentní protein 4 (Multidrug Resistant Protein 4, MRP 4). 
 
Linearita/nelinearita 
V rozmezí dávky od 75 do 600 mg byla farmakokinetika tenofoviru nezávislá na dávce tenofovir-
disoproxil-fumarátu a nebyla ovlivněna ani opakovaným podáním při jakékoliv velikosti dávky. 
 
Pohlaví 
Omezené údaje o farmakokinetice tenofoviru u žen neindikují žádný větší vliv pohlaví. 
 
Etnikum 
Farmakokinetika nebyla specificky studována u různých etnických skupin. 
 
Pediatrická populace 
Farmakokinetika tenofoviru v ustáleném stavu byla vyhodnocena u 8 dospívajících pacientů (ve věku 
12 až < 18 let) infikovaných HIV-1 s tělesnou hmotností ≥ 35 kg a u 23 dětí infikovaných HIV-1 ve 
věku 2 až < 12 let (viz tabulka 3 níže). Expozice tenofoviru u těchto pediatrických pacientů užívajících 
denně perorální dávku tenofovir-disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu) nebo 6,5 mg tenofovir-
disoproxilu (ve formě fumarátu)/kg tělesné hmotnosti až do maximální dávky 245 mg byla podobná 
expozicím u dospělých užívajících dávky tenofovir-disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu) jednou 
denně. 

 
 

23 

 
Tabulka 3: Průměrné (± SD) hodnoty farmakokinetických parametrů tenofoviru podle 
věkových skupin u pediatrických pacientů 
 

Dávka a léková forma 

245 mg potahované tablety 

12 až < 18 let (n = 8) 

6.5 mg/kg granule 

2 až < 12 let (n = 23) 

C

max

 (μg/ml) 

0,38 ± 0,13 

0,24 ± 0,13 

AUC

tau

 (μg·h/ml) 

3,39 ± 1,22 

2,59 ± 1,06 

 
Farmakokinetické studie nebyly prováděny u dětí mladších 2 let. 
 
Porucha funkce ledvin 
Farmakokinetické parametry tenofoviru byly stanoveny po podání jednorázové dávky tenofovir-
disoproxilu 245 mg 40 dospělým pacientům neinfikovaným HIV s různým stupněm poruch funkce 
ledvin definovaných podle výchozí clearance kreatininu (CrCl) (normální funkce ledvin je při CrCl 
> 80 ml/min; lehká porucha funkce je při CrCl = 50-79 ml/min; středně těžká při CrCl = 30-49 ml/min 
a těžká při CrCl = 10-29 ml/min). V porovnání s pacienty s normální funkcí ledvin je průměrná 
hodnota (koeficient odchylky v %) expozice tenofoviru zvýšená z 2 185 (12%) ng·h/ml u jedinců 
s CrCl > 80 ml/min na 3 064 (30%) ng·h/ml, 6 009 (42%) ng·h/ml, resp. 15 985 (45%) ng·h/ml 
u pacientů s lehkou, středně těžkou a těžkou poruchou funkce ledvin.  
 
Farmakokinetika tenofoviru nebyla studována u dospělých pacientů s clearance kreatininu 
< 10 ml/min bez hemodialýzy a u pacientů s ESRD s peritoneální nebo s jinými formami dialýzy. 
 
Farmakokinetika tenofoviru u pediatrických pacientů s poruchou funkce ledvin nebyla studována. 
Nejsou dostupné žádné údaje, na jejichž základě by bylo možné doporučit dávkování (viz body 4.2 
a 4.4). 
 
Porucha funkce jater 
Dospělým pacientům neinfikovaným HIV s různým stupněm poruchy funkce jater hodnocené podle 
Child-Pugh-Turcottovy (CPT) klasifikace byla podána jednorázová dávka 245 mg tenofovir-
disoproxilu. Farmakokinetika tenofoviru nebyla u jedinců s poruchou funkce jater podstatně změněna, 
což nasvědčuje tomu, že u těchto jedinců není nutná úprava dávkování. Průměrné (koeficient odchylky 
v %) hodnoty C

max

 a AUC

0-∞

 tenofoviru u zdravých jedinců byly 223 (34,8%) ng/ml, resp. 

2 050 (50,8%) ng·h/ml v porovnání s 289 (46,0%) ng/ml a 2 310 (43,5%) ng·h/ml u jedinců se středně 
těžkou poruchou funkce jater a 305 (24,8%) ng/ml a 2 740 (44,0%) ng·h/ml u jedinců s těžkou 
poruchou funkce jater. 
 
Nitrobuněčná farmakokinetika 
Bylo zjištěno, že poločas tenofovir-difosfátu v lidských neproliferujícich periferních krevních 
mononukleárech (PBMC) je přibližně 50 hodin, zatímco poločas v buňkách PBMC stimulovaných 
fytohemaglutininem je přibližně 10 hodin. 
 
5.3 

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 

 
Neklinické farmakologické studie bezpečnosti neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka. Údaje ze 
studií toxicity po opakovaném podávání u potkanů, psů a opic po expozici vyšší nebo rovné klinické 
expozici, které jsou významné pro klinické použití,zahrnují renální a kostní toxicitu a pokles 
koncentrace fosfátů v séru. Kostní toxicita byla diagnostikována jako osteomalácie (opice) a snížená 
kostní hustota (BMD) (potkani a psi). Kostní toxicita u mladých dospělých potkanů a psů se 
vyskytovala při ≥ 5násobných expozicích u pediatrických nebo dospělých jedinců. Kostní toxicita se 
vyskytovala u mladých infikovaných opic při velmi vysokých expozicích po subkutánním podání 
(≥ 40násobná expozice u pacientů). Poznatky ze studií s potkany a opicemi naznačily, že v závislosti 
na podávané látce dochází k poklesu intestinální absorpce fosfátu s možnou sekundární redukcí BMD. 
 
Studie genotoxicity ukázaly pozitivní výsledky v in vitro testu u myšího lymfomu, neprůkazné 
výsledky v jednom z kmenů použitých v Amesově testu a slabě pozitivní výsledky v testu 

 
 

24 

neplánované syntézy DNA (unscheduled DNA synthesis, UDS) s primárními potkaními hepatocyty. 
Výsledky však byly negativní v in vivo mikronukleárním testu v kostní dřeni myši. 
 
Studie kancerogenity po perorálním podání u potkanů a myší ukázaly jen nízký výskyt duodenálních 
tumorů v případě velmi vysoké dávky u myší. Není pravděpodobné, že by tyto tumory byly významné 
pro člověka. 
 
Studie reprodukční toxicity s potkany a králíky neprokázaly vliv na fertilitu, březost nebo na 
parametry plodu. Ve studiích perinatální a postnatální toxicity však tenofovir-disoproxil-fumarát snížil 
index životaschopnosti a tělesnou hmotnost mláďat při maternálně toxických dávkách. 
 
Léčivá látka tenofovir-disoproxil-fumarát a hlavní produkty její přeměny přetrvávají dlouhodobě 
v životním prostředí. 
 
 
6. 

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 

 
6.1 

Seznam pomocných látek 

 
Jádro tablety 
Sodná sůl kroskarmelosy 
Monohydrát laktosy 
Magnesium-stearát (E572) 
Mikrokrystalická celulosa (E460) 
Předbobtnalý škrob 
 
Potahová vrstva tablety 
Triacetin (E1518) 
Hypromelosa (E464) 
Monohydrát laktosy 
Oxid titaničitý (E171) 
 
6.2 

Inkompatibility 

 
Neuplatňuje se. 
 
6.3 

Doba použitelnosti 

 
3 roky. 
 
6.4 

Zvláštní opatření pro uchovávání 

 
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. 
 
6.5 

Druh obalu a obsah balení 

 
Lahvička z polyethylenu s vysokou hustotou (HDPE) s polypropylenovým dětským bezpečnostním 
uzávěrem, která obsahuje 30 potahovaných tablet a silikagelový vysoušeč. 
 
K dispozici jsou následující velikosti balení: krabička obsahující 1 lahvičku s 30 potahovanými 
tabletami a krabička obsahující 90 (3 lahvičky po 30) potahovaných tablet. Na trhu nemusí být 
všechny velikosti balení. 
 
6.6 

Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku 

 
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními 
požadavky. 

 
 

25 

 
 
7. 

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 

 
Gilead Sciences International Limited 
Cambridge 
CB21 6GT 
Velká Británie 
 
 
8. 

REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) 

 
EU/1/01/200/004 
EU/1/01/200/005 
 
 
9. 

DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 

 
Datum první registrace: 5. února 2002 
Datum posledního prodloužení registrace: 14. prosince 2011 
 
 
10. 

DATUM REVIZE TEXTU 

 
 
Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách 
Evropské agentury pro léčivé přípravky http://www.ema.europa.eu 

 
 

26 

1. 

NÁZEV PŘÍPRAVKU 

 
Viread 163 mg potahované tablety 
 
 
2. 

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 

 
Jedna potahovaná tableta obsahuje tenofovirum disoproxilum 163 mg (ve formě tenofoviri disoproxili 
fumaras). 
 
Pomocná látka se známým účinkem  
Jedna tableta obsahuje 109 mg laktosy (ve formě monohydrátu laktosy). 
 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. 

LÉKOVÁ FORMA 

 
Potahovaná tableta (tableta). 
 
Bílé kulaté potahované tablety o průměru 10,7 mm, na jedné straně je vyraženo „GSI“ a na druhé 
straně „200“. 
 
 
4. 

KLINICKÉ ÚDAJE 

 
4.1 

Terapeutické indikace 

 
Potahované tablety Viread 163 mg jsou indikovány v kombinaci s dalšími antiretrovirovými léčivými 
přípravky k léčbě pediatrických pacientů infikovaných HIV-1 s rezistencí k NRTI nebo toxicitami, 
které zabraňují použití látek první volby, ve věku 6 až < 12 let, o tělesné hmotnosti od 22 kg do méně 
než 28 kg. 
 
Rozhodnutí o použití přípravku Viread k léčbě pacientů s HIV-1 infekcí již léčených antiretrovirotiky 
je nutné založit na testování virové rezistence a/nebo anamnéze léčby jednotlivých pacientů.  
 
4.2 

Dávkování a způsob podání 

 
Terapii má zahájit lékař, který má zkušenosti s léčbou HIV infekce. 
 
Dávkování 
Doporučená dávka pro pediatrické pacienty infikované HIV-1, ve věku 6 až < 12 let, o tělesné 
hmotnosti od 22 kg do 28 kg, kteří jsou schopni spolknout potahované tablety, je jedna 163 mg tableta, 
užívaná jednou denně perorálně spolu s jídlem. 
 
Informace o použití přípravků Viread 123 mg a 204 mg potahované tablety k léčbě pediatrických 
pacientů infikovaných HIV-1, ve věku 6 až < 12 let, o tělesné hmotnosti od 17 kg do < 22 kg a od 
28 kg do < 35 kg, naleznete v příslušných Souhrnech údajů o přípravku. 
 
Přípravek Viread je rovněž dostupný jako granule 33 mg/g k léčbě pediatrických pacientů 
infikovaných HIV-1 ve věku 2 až < 12 let, o tělesné hmotnosti < 17 kg nebo pediatrických pacientů, 
kteří nejsou schopni spolknout potahované tablety. Další informace naleznete v Souhrnu údajů o 
přípravku pro Viread 33 mg/g granule. 
 
Vynechaná dávka 
Jestliže pacient vynechá dávku přípravku Viread a uplynulo méně než 12 hodin od doby, kdy je 
přípravek obvykle užíván, má co nejdříve užít přípravek Viread s jídlem a vrátit se k normálnímu 

 
 

27 

rozvrhu dávkování. Jestliže pacient vynechá dávku přípravku Viread a uplynulo více než 12 hodin od 
doby, kdy je přípravek obvykle užíván a je téměř čas pro užití další dávky, pacient nemá užít 
vynechanou dávku, ale jednoduše se vrátit k obvyklému rozvrhu dávkování. 
 
Jestliže pacient zvrací do 1 hodiny po užití přípravku Viread, má užít další tabletu. Jestliže pacient 
zvrací po více než 1 hodině po užití přípravku Viread, nemusí užít další dávku. 
 
Zvláštní populace pacientů 
Porucha funkce ledvin
 
Používání tenofovir-disoproxil-fumarátu u pediatrických pacientů s poruchou funkce ledvin se 
nedoporučuje (viz bod 4.4). 
 
Porucha funkce jater 
U pacientů s poruchou funkce jater není nutná úprava dávkování (viz body 4.4 a 5.2). 
 
Jestliže se přeruší léčba potahovanými tabletami Viread 163 mg u pacientů současně infikovaných 
HIV a virem hepatitidy B (HBV), je třeba u těchto pacientů pozorně sledovat příznaky exacerbace 
hepatitidy (viz bod 4.4). 
 
Pediatrická populace 
Bezpečnost a účinnost tenofovir-disoproxil-fumarátu u dětí infikovaných HIV-1 ve věku méně než 
2 roky nebyla dosud stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje. 
 
Bezpečnost a účinnost tenofovir-disoproxil-fumarátu u dětí s chronickou hepatitidou B ve věku 2 až 
< 12 let nebo s tělesnou hmotností < 35 kg nebyla dosud stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje. 
 
Způsob podání 
Potahované tablety Viread 163 mg se mají užívat jednou denně, perorálně, s jídlem. 
 
4.3 

Kontraindikace 

 
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 
 
4.4 

Zvláštní upozornění a opatření pro použití 

 
Všeobecně 
Přestože se prokázalo, že efektivní virová suprese antiretrovirovou léčbou významně snižuje riziko 
sexuálního přenosu, nelze vyloučit reziduální riziko. Je nutno dodržet opatření k zabránění přenosu 
v souladu s národními doporučeními. 
 
Současné podávání s jinými léčivými přípravky 

Viread se nemá podávat současně s jinými léčivými přípravky obsahujícími tenofovir-
disoproxil-fumarát nebo tenofovir-alafenamid. 

Viread se nemá podávat současně s adefovir-dipivoxylem. 

Současné podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu a didanosinu se nedoporučuje. Současné 
podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu a didanosinu má za následek 40-60% zvýšení 
systémové expozice didanosinu, které může zvýšit riziko nežádoucích účinků spojených 
s užíváním didanosinu (viz bod 4.5). Vzácně byly zaznamenány případy pankreatitidy a 
laktátové acidózy, někdy smrtelné. Současné podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu 
a didanosinu v denní dávce 400 mg bylo spojováno s výrazným snížením počtu buněk CD4, 
pravděpodobně z důvodu intracelulární interakce zvyšující hladinu fosforylovaného (tj. 
aktivního) didanosinu. Snížení dávky didanosinu na 250 mg současně podávané s tenofovir-
disoproxil-fumarátem mělo za následek vysoký výskyt virologického selhání v rámci několika 
testovaných kombinací léčby HIV-1 infekce. 

 

 
 

28 

Terapie trojicí nukleosidů/nukleotidů 
Existují údaje o vysoké míře virologického selhání a o vzniku rezistence, obojí v časném stádiu u HIV 
pacientů, když byl tenofovir-disoproxil-fumarát podáván současně s lamivudinem a abakavirem, stejně 
jako s lamivudinem a didanosinem v dávkovacím režimu jednou denně. 
 
Účinky na ledviny a kosti u dospělé populace 
Účinky na ledviny 
Tenofovir je eliminován především ledvinami. V klinické praxi bylo v souvislosti s používáním 
tenofovir-disoproxil-fumarátu hlášeno selhání ledvin, poruchy funkce ledvin, zvýšení hladiny 
kreatininu, hypofosfatemie a proximální tubulopatie (včetně Fanconiho syndromu) (viz bod 4.8). 
 
Porucha funkce ledvin 
Bezpečnost použití tenofoviru z hlediska funkce ledvin byla u dospělých pacientů s poruchou funkce 
ledvin (clearance kreatininu < 80 ml/min) studována jenom ve velmi omezené míře. 
 
Účinky na kosti 
U pacientů infikovaných HIV v kontrolované klinické studii trvající 144 týdnů, která srovnávala 
tenofovir-disoproxil-fumarát se stavudinem v kombinaci s lamivudinem a efavirenzem u dospělých 
pacientů dosud neléčených antiretrovirotiky, byl pozorován malý pokles kostní hustoty (bone mineral 
density
, BMD) v proximálním femuru a v páteři u obou léčených skupin. Pokles BMD v páteři a 
změny kostních biomarkerů ve srovnání s výchozími hodnotami byly významně vyšší ve skupině 
léčené tenofovir-disoproxil-fumarátem ve 144. týdnu. Pokles BMD v proximálním femuru byl 
významně vyšší v této skupině do 96. týdnu. Nicméně zvýšené riziko vzniku zlomenin nebo příznaky 
vzniku klinicky významných kostních abnormalit se v průběhu 144 týdnů neprojevily. 
 
V jiných studiích (prospektivní a průřezové) bylo nejvýraznější snížení BMD pozorováno u pacientů 
léčených tenofovir-disoproxil-fumarátem v rámci léčebného režimu obsahujícího potencovaný 
inhibitor proteázy. U pacientů s osteoporózou, kteří mají vyšší riziko zlomenin, mají být zváženy jiné 
dostupné dávkovací režimy. 
 
Kostní abnormality (občas přispívající ke zlomeninám) mohou být spojeny s proximální renální 
tubulopatií (viz bod 4.8). 
 
Účinky na ledviny a kosti u pediatrické populace 
V souvislosti s dlouhodobými účinky kostní a renální toxicity existují nejistoty. Kromě toho není 
možné plně zaručit reverzibilitu renální toxicity. Proto je doporučený multidisciplinární přístup pro 
adekvátní zvážení rovnováhy přínosu/rizika léčby v každém individuálním případě, rozhodnutí se pro 
vhodné sledování během léčby (včetně rozhodnutí ukončit léčbu) a zvážení potřeby suplementace. 
 
Účinky na ledviny 
V klinické studii GS-US-104-0352 byly hlášeny nežádoucí účinky na ledviny odpovídající proximální 
renální tubulopatii u pediatrických pacientů infikovaných HIV-1 ve věku 2 až < 12 let (viz body 4.8 
a 5.1). 
 
Sledování funkce ledvin 
Před začátkem léčby tenofovir-disoproxil-fumarátem se doporučuje vyhodnotit funkci ledvin 
(clearance kreatininu a sérové fosfáty) u všech pacientů a rovněž se doporučuje sledovat funkci ledvin 
po dvou až čtyřech týdnech léčby, po třech měsících léčby a každé tři až šest měsíců poté u pacientů 
bez renálních rizikových faktorů. U pacientů s rizikem poruch funkce ledvin je nutné častější 
sledování funkce ledvin. 
 
Postup při renálních abnormalitách 
Jsou-li u pediatrických pacientů užívajících tenofovir-disoproxil-fumarát potvrzeny sérové fosfáty 
< 3,0 mg/dl (0,96 mmol/l), měla by se do jednoho týdne znovu vyhodnotit funkce ledvin, včetně 
stanovení koncentrace glukosy a draslíku v krvi a koncentrace glukosy v moči (viz bod 4.8, 
proximální tubulopatie). Existuje-li podezření na renální abnormality nebo byly-li zjištěny renální 
abnormality, má být zajištěna konzultace s nefrologem pro zvážení přerušení léčby tenofovir-

 
 

29 

disoproxil-fumarátem. Přerušení léčby tenofovir-disoproxil-fumarátem se má také zvážit v případě 
progresivního poklesu funkce ledvin, když nebyla identifikována žádná jiná příčina. 
 
Současné podávání a riziko renální toxicity 
Tenofovir-disoproxil-fumarát by se neměl užívat současně nebo bezprostředně po užívání 
nefrotoxických léčivých přípravků (např. aminoglykosidů, amfotericinu B, foskarnetu, gancikloviru, 
pentamidinu, vankomycinu, cidofoviru nebo interleukinu-2). Je-li současné užívání tenofovir-
disoproxil-fumarátu a nefrotoxických látek nezbytné, je nutné sledovat funkci ledvin každý týden. 
 
U pacientů s rizikovým faktorem pro renální dysfunkci užívajících tenofovir-disoproxil-fumarát byly 
po zahájení léčby vysokými dávkami nesteroidních protizánětlivých léčiv (NSAIDs) nebo kombinací 
více NSAIDs pozorovány případy akutního renálního selhání. Pokud je tenofovir-disoproxil-fumarát 
podáván s NSAIDs, je potřeba zvýšeně sledovat renální funkce. 
 
U pacientů léčených tenofovir-disoproxil-fumarátem v kombinaci s ritonavirem nebo kobicistatem 
potencovanými („boosted“) inhibitory proteázy bylo hlášeno vyšší riziko poruchy funkce ledvin. U 
těchto pacientů je nutné pečlivé sledování funkce ledvin (viz bod 4.5). U pacientů s renálními 
rizikovými faktory má být souběžné podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu s potencovaným 
inhibitorem proteázy pečlivě vyhodnoceno. 
 
Tenofovir-disoproxil-fumarát nebyl klinicky hodnocen u pacientů léčených přípravky, které jsou 
eliminovány stejnou renální cestou, včetně transportních proteinů - lidských organických aniontových 
transportérů (human organic anion transporter, hOAT1) 1 a 3 nebo MRP 4 (např. cidofovir, známý 
nefrotoxický léčivý přípravek). Tyto renální transportní proteiny mohou být odpovědné za tubulární 
sekreci a částečně za renální eliminaci tenofoviru a cidofoviru. V důsledku toho se může změnit 
farmakokinetika těchto léčivých přípravků, které jsou eliminovány stejnou renální cestou, včetně 
transportních proteinů hOAT 1 a 3 nebo MRP 4, jsou-li podávány současně. Pokud to není zcela 
nezbytné, současné užívání těchto léčivých přípravků, které jsou eliminovány stejnou renální cestou, 
se nedoporučuje, ale pokud je to nevyhnutné, je třeba kontrolovat funkci ledvin každý týden (viz 
bod 4.5). 
 
Porucha funkce ledvin 
Používání tenofovir-disoproxil-fumarátu u pediatrických pacientů s poruchou funkce ledvin se 
nedoporučuje (viz bod 4.2). Léčba tenofovir-disoproxil-fumarátem se nemá zahajovat u pediatrických 
pacientů s poruchou funkce ledvin, a má být přerušena u pediatrických pacientů, u kterých se objeví 
porucha funkce ledvin během léčby tenofovir-disoproxil-fumarátem. 
 
Účinky na kosti 
Přípravek Viread může způsobit snížení BMD. Účinky změn BMD souvisejících s podáváním 
tenofovir-disoproxil-fumarátu na dlouhodobý stav kostí a riziko vzniku zlomenin v budoucnosti 
nejsou v současné době známy (viz bod 5.1). 
 
Pokud byly u pediatrických pacientů zjištěny kostní abnormality nebo existuje-li podezření na kostní 
abnormality, má být zajištěna konzultace s endokrinologem a/nebo nefrologem. 
 
Pacienti se současnou infekcí HIV a virem hepatitidy B nebo C 
U pacientů s chronickou hepatitidou B nebo C léčených antiretrovirovou terapií existuje zvýšené 
riziko závažných a potenciálně smrtelných jaterních nežádoucích účinků. 
 
Pro stanovení optimální léčby infekce HIV u pacientů se současnou infekcí virem hepatitidy B (HBV) 
se mají lékaři řídit aktuálními pokyny k léčbě infekce HIV. 
 
V případě současné antivirové léčby hepatitidy B nebo C si přečtěte také příslušný Souhrn údajů o 
přípravku k těmto léčivým přípravkům. 
 
Ukončení léčby přípravkem Viread u pacientů se současnou infekcí HIV a HBV může být spojeno 
s těžkými akutními exacerbacemi hepatitidy. Pacienti se současnou infekcí HIV a HBV, u kterých byla 

 
 

30 

ukončena léčba přípravkem Viread, musí být pečlivě klinicky i laboratorně sledováni po dobu nejméně 
6 měsíců po ukončení léčby. U pacientů s pokročilým onemocněním jater nebo cirhózou se přerušení 
léčby nedoporučuje, protože exacerbace hepatitidy po ukončení léčby může vést k dekompenzaci jater. 
 
Použití s některými antivirotiky k léčbě hepatitidy C 
Bylo prokázáno, že současné podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu a ledipasviru/sofosbuviru nebo 
sofosbuviru/velpatasviru má za následek zvýšení plazmatických koncentrací tenofoviru, zejména 
pokud se používá současně režim léčby HIV obsahující tenofovir-disoproxil-fumarát a přípravek 
optimalizující farmakokinetiku (ritonavir nebo kobicistat). Bezpečnost tenofovir-disoproxil-fumarátu v 
použití s ledipasvirem/sofosbuvirem nebo sofosbuvirem/velpatasvirem a přípravkem optimalizujícím 
farmakokinetiku nebyla stanovena. Je třeba zvážit možné přínosy a rizika související se současným 
podáváním ledipasviru/sofosbuviru nebo sofosbuviru/velpatasviru s tenofovir-disoproxil-fumarátem v 
kombinaci s potencovaným inhibitorem HIV proteázy (např. atazanavirem nebo darunavirem), 
zejména u pacientů se zvýšeným rizikem poruch ledvin. Pacienti užívající ledipasvir/sofosbuvir nebo 
sofosbuvir/velpatasvir současně s tenofovir-disoproxil-fumarátem v kombinaci s potencovaným 
inhibitorem HIV proteázy mají být sledováni ohledně nežádoucích účinků souvisejících s tenofovir-
disoproxil-fumarátem. 
 
Onemocnění jater 
Tenofovir a tenofovir-disoproxil-fumarát nejsou metabolizovány jaterními enzymy. Farmakokinetická 
studie byla provedena u dospělých pacientů, neinfikovaných HIV, s různým stupněm poruchy funkce 
jater. U těchto pacientů nebyly pozorovány žádné významné farmakokinetické změny (viz bod 5.2). 
 
U pacientů s preexistující dysfunkcí jater, včetně chronické aktivní hepatitidy, se při kombinované 
antiretrovirové terapii (combination antiretroviral therapy, CART) projevuje zvýšená četnost 
abnormální funkce jater a tyto pacienty je třeba sledovat obvyklým způsobem. Prokáže-li se u těchto 
pacientů zhoršení jaterního onemocnění, musí být zváženo přerušení nebo vysazení léčby.  
 
Tělesná hmotnost a metabolické parametry 
V průběhu antiretrovirové léčby se může vyskytnout zvýšení tělesné hmotnosti a hladin lipidů 
a glukózy v krvi. Tyto změny mohou být částečně spojeny s kontrolou onemocnění a životním stylem. 
U lipidů existuje v některých případech důkaz účinku léčby, zatímco u přírůstku tělesné hmotnosti 
není významný průkaz spojení s touto léčbou. Při monitorování lipidů a glukózy v krvi je třeba 
sledovat zavedené pokyny pro léčbu HIV. Poruchy lipidů je třeba léčit podle klinické potřeby. 
 
Mitochondriální dysfunkce po expozici in utero 
Nukleosidová a nukleotidová analoga mohou různým způsobem ovlivnit mitochondriální funkci, což 
je nejvýraznější u stavudinu, didanosinu a zidovudinu. Existují zprávy o mitochondriální dysfunkci u 
HIV negativních dětí, které byly vystaveny in utero a/nebo postnatálně působení analog nukleosidů; ty 
se hlavně týkaly léčby s režimy zahrnujícími zidovudin. Nejdůležitějšími hlášenými nežádoucími 
účinky jsou hematologické poruchy (anemie, neutropenie) a metabolické poruchy (hyperlaktátemie, 
hyperlipázemie). Tyto účinky byly často přechodné. Vzácně byly hlášeny i  neurologické poruchy 
s pozdním nástupem (hypertonie, křeče, neobvyklé chování). V současné době není známo, zda jsou 
takové neurologické poruchy přechodné nebo stálé. Tato zjištění mají být zvážena u každého dítěte, 
které bylo in utero vystaveno působení analog nukleosidů nebo nukleotidů a které má závažné klinické 
nálezy neznámé etiologie, zvláště neurologické. Tyto nálezy nemají vliv na současná národní 
doporučení užívat antiretrovirovou léčbu u těhotných žen, aby se zamezilo vertikálnímu přenosu HIV. 
 
Syndrom imunitní reaktivace 
Při zahájení CART se u pacientů infikovaných HIV s těžkou imunodeficiencí může vyskytnout 
zánětlivá reakce na asymptomatické nebo reziduální oportunní patogeny, která může způsobit klinicky 
závažné stavy nebo zhoršení příznaků onemocnění. Takové reakce byly nejčastěji pozorovány během 
několika prvních týdnů či měsíců po zahájení CART. Jedná se například o cytomegalovirovou 
retinitidu, generalizované a/nebo fokální mykobakteriální infekce a pneumonii způsobenou 
Pneumocystis jirovecii. Jakékoli příznaky zánětu mají být vyhodnoceny a v případě potřeby musí být 
zahájena příslušná léčba. 
 

 
 

31 

Při imunitní reaktivaci byl také hlášen výskyt autoimunitních onemocnění (jako je Gravesova 
choroba), avšak hlášená doba do jejich nástupu byla velmi různá. Tyto stavy se mohou objevit mnoho 
měsíců po zahájení léčby. 
 
Osteonekróza 
Ačkoli je etiologie považována za multifaktoriální (zahrnující používání kortikosteroidů, konzumaci 
alkoholu, těžkou imunosupresi a vyšší index tělesné hmotnosti), byly případy osteonekrózy hlášeny 
především u pacientů s pokročilým onemocněním HIV a/nebo při dlouhodobé expozici CART. 
Pacienti mají být poučeni, aby vyhledali lékařskou pomoc, pokud zaznamenají bolesti kloubů, ztuhlost 
kloubů nebo pokud mají pohybové potíže. 
 
Potahované tablety Viread 163 mg obsahují monohydrát laktosy. Pacienti se vzácnými dědičnými 
problémy s intolerancí galaktosy, s vrozeným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukosy a 
galaktosy nemají proto tento léčivý přípravek užívat.

 

 

4.5 

Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 

 
Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých. 
 
Na základě výsledků pokusů in vitro a známé cesty eliminace tenofoviru jsou velmi málo 
pravděpodobné interakce tenofoviru s jinými léčivými přípravky zprostředkované CYP450. 
 
Současné používání se nedoporučuje 
Přípravek Viread se nemá podávat současně s jinými léčivými přípravky obsahujícími tenofovir-
disoproxil-fumarát nebo tenofovir-alafenamid. 
 
Přípravek Viread se nemá podávat současně s adefovir dipivoxylem. 
 
Didanosin 
Současné podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu a didanosinu se nedoporučuje (viz bod 4.4 a 
tabulka 1). 
 
Léčivé přípravky eliminované ledvinami 
Tenofovir je primárně eliminován ledvinami. Současné podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu 
s léčivými přípravky, které snižují funkci ledvin nebo u kterých dochází ke kompetici o aktivní 
tubulární sekreci prostřednictvím transportních proteinů hOAT 1, hOAT 3 nebo MRP 4 (např. 
cidofovir), může proto zvyšovat sérové koncentrace tenofoviru a/nebo současně podávaných léčivých 
přípravků. 
 
Tenofovir-disoproxil-fumarát se nemá užívat současně nebo bezprostředně po užívání nefrotoxických 
léčivých přípravků. Některé příklady zahrnují aminoglykosidy, amfotericin B, foskarnet, ganciklovir, 
pentamidin, vankomycin, cidofovir nebo interleukin-2, nejsou však omezeny jen na tyto léčivé 
přípravky (viz bod 4.4). 
 
Vzhledem k tomu, že takrolimus může ovlivňovat funkci ledvin, doporučuje se pečlivé sledování při 
jeho současném podávání s tenofovir-disoproxil-fumarátem. 
 
Další interakce 
Interakce mezi tenofovir-disoproxil-fumarátem a jinými léčivými přípravky jsou uvedeny v Tabulce 1 
níže (nárůst je označen „↑“, snížení „↓“, beze změny „↔“, dvakrát denně „b.i.d.“ a jednou denně 
„q.d.“). 
 

 
 

32 

Tabulka 1: Interakce mezi tenofovir-disoproxil-fumarátem a dalšími léčivými přípravky 
 

Léčivý přípravek podle 

terapeutické oblasti 

(dávka v mg) 

Účinky na lékové hladiny 

Průměrná procentuální změna AUC, 

C

max

, C

min

 

Doporučení zahrnující 

současné podávání s 245 mg 

tenofovir-disoproxilu 

(ve formě fumarátu) 

ANTIINFEKTIVA 
Antiretrovirotika 
Inhibitory proteáz 
Atazanavir/ritonavir 
(300 q.d./100 q.d./300 q.d.) 

Atazanavir: 
AUC: ↓ 25% 
C

max

: ↓ 28% 

C

min

: ↓ 26%  

Tenofovir: 
AUC: ↑ 37% 
C

max

: ↑ 34% 

C

min

: ↑ 29% 

 

Není doporučena žádná 
úprava dávkování. Zvýšená 
expozice tenofoviru může 
potencovat nežádoucí účinky 
spojené s tenofovirem, včetně 
poruch funkce ledvin. Je třeba 
pozorně sledovat funkci 
ledvin (viz bod 4.4). 

Lopinavir/ritonavir 
(400 b.i.d./100 b.i.d./300 q.d.) 

Lopinavir/ritonavir: 
Žádné významné účinky na 
farmakokinetické parametry 
lopinaviru/ritonaviru. 
AUC: ↑ 32% 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↑ 51% 

Není doporučena žádná 
úprava dávkování. Zvýšená 
expozice tenofoviru může 
potencovat nežádoucí účinky 
spojené s tenofovirem, včetně 
poruch funkce ledvin. Je třeba 
pozorně sledovat funkci 
ledvin (viz bod 4.4). 

Darunavir/ritonavir 
(300/100 b.i.d./300 q.d.) 

Darunavir: 
Žádné významné účinky na 
farmakokinetické parametry 
darunaviru/ritonaviru. 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 22% 
C

min

: ↑ 37% 

Není doporučena žádná 
úprava dávkování. Zvýšená 
expozice může potencovat 
nežádoucí účinky spojené s 
tenofovirem, včetně poruch 
funkce ledvin. Je třeba 
pozorně sledovat funkci 
ledvin (viz bod 4.4). 

NRTI 
Didanosin 

Současné podávání tenofovir-disoproxil-
fumarátu a didanosinu má za následek 
40-60% zvýšení systémové expozice 
didanosinu, která může zvýšit riziko 
nežádoucích účinků spojených s užíváním 
didanosinu. Vzácně byly zaznamenány 
případy pankreatitidy a laktátové acidózy, 
někdy smrtelné. Současné podávání 
tenofovir-disoproxil-fumarátu 
a didanosinu v denní dávce 400 mg bylo 
spojováno s výrazným snížením počtu 
buněk CD4, pravděpodobně z důvodu 
intracelulární interakce zvyšující hladinu 
fosforylovaného (tj. aktivního) didanosinu. 
Snížení dávky didanosinu na 250 mg 
současně podávané s tenofovir-disoproxil-
fumarátem mělo za následek vysoký 
výskyt virologického selhání v rámci 
několika testovaných kombinací léčby 
HIV-1 infekce. 

Současné podávání tenofovir-
disoproxil-fumarátu a 
didanosinu se nedoporučuje 
(viz bod 4.4). 

Adefovir dipivoxyl 

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

Tenofovir-disoproxil-fumarát 
se nemá podávat současně s 
adefovir dipivoxylem (viz 
bod 4.4). 

 
 

33 

Léčivý přípravek podle 

terapeutické oblasti 

(dávka v mg) 

Účinky na lékové hladiny 

Průměrná procentuální změna AUC, 

C

max

, C

min

 

Doporučení zahrnující 

současné podávání s 245 mg 

tenofovir-disoproxilu 

(ve formě fumarátu) 

Antivirotika k léčbě hepatitidy C 
Ledipasvir/sofosbuvir 
(90 mg/400 mg q.d.) + 
atazanavir/ritonavir 
(300 mg q.d./100 mg q.d.) + 
emtricitabin/tenofovir-disoproxil-
fumarát (200 mg/300 mg q.d.)

11

 

Ledipasvir: 
AUC: ↑ 96% 
C

max

: ↑ 68% 

C

min

: ↑ 118% 

 
Sofosbuvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↑ 42% 

 
Atazanavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↑ 63% 

 
Ritonavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↑ 45% 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↑ 47% 

C

min

: ↑ 47% 

výšené koncentrace tenofoviru 
vyplývající ze současného 
podání tenofovir-disoproxil-
fumarátu, 
ledipasviru/sofosbuviru 
a atazanaviru/ritonaviru 
mohou potencovat nežádoucí 
účinky spojené s tenofovir-
disoproxil-fumarátem, včetně 
poruch funkce ledvin. 
Bezpečnost tenofovir-
disoproxil-fumarátu 
při použití 
s ledipasvirem/sofosbuvirem 
a přípravkem optimalizujícím 
farmakokinetiku (např 
ritonavirem nebo 
kobicistatem) nebyla 
stanovena. 
 
Jestliže nejsou k dispozici jiné 
alternativy, má být tato 
kombinace podávána 
s opatrností a s častým 
sledováním funkce ledvin (viz 
bod 4.4). 

Ledipasvir/sofosbuvir 
(90 mg/400 mg q.d.) + 
darunavir/ritonavir 
(800 mg q.d./100 mg q.d.) + 
emtricitabin/tenofovir-disoproxil-
fumarát 
(200 mg/300 mg q.d.)

1

 

Ledipasvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Sofosbuvir: 
AUC: ↓ 27% 
C

max

: ↓ 37% 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Darunavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Ritonavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↑ 48% 

 

Zvýšené koncentrace 
tenofoviru vyplývající ze 
současného podání tenofovir-
disoproxil-fumarátu, 
ledipasviru/sofosbuviru 
a darunaviru/ritonaviru můžou 
potencovat nežádoucí účinky 
spojené s tenofovirem, včetně 
poruch funkce ledvin. 
Bezpečnost tenofovir-
disoproxil-fumarátu 
při použití 
s ledipasvirem/sofosbuvirem 
a přípravkem optimalizujícím 
farmakokinetiku (např 
ritonavirem nebo 
kobicistatem) nebyla 
stanovena. 
 
Jestliže nejsou k dispozici jiné 
alternativy, může tato 
kombinace být podávána 
s opatrností a s častým 
sledováním funkce ledvin (viz 

 
 

34 

Léčivý přípravek podle 

terapeutické oblasti 

(dávka v mg) 

Účinky na lékové hladiny 

Průměrná procentuální změna AUC, 

C

max

, C

min

 

Doporučení zahrnující 

současné podávání s 245 mg 

tenofovir-disoproxilu 

(ve formě fumarátu) 

Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 50% 
C

max

: ↑ 64% 

C

min

: ↑ 59% 

bod 4.4). 

Ledipasvir/sofosbuvir 
(90 mg/400 mg q.d.) + 
efavirenz/emtricitabin/tenofovir-
disoproxil-fumarát 
(600 mg/200 mg/300 mg q.d.) 

Ledipasvir: 
AUC: ↓ 34% 
C

max

: ↓ 34% 

C

min

: ↓ 34% 

 
Sofosbuvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Efavirenz: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 98% 
C

max

: ↑ 79% 

C

min

: ↑ 163% 

Není doporučena žádná 
úprava dávkování. Zvýšená 
expozice tenofoviru může 
potencovat nežádoucí účinky 
spojené s tenofovirem, včetně 
poruch funkce ledvin. Je třeba 
pozorně sledovat funkci 
ledvin (viz bod 4.4). 

Ledipasvir/sofosbuvir 
(90 mg/400 mg q.d.) + 
emtricitabin/rilpivirin/tenofovir-
disoproxil-fumarát 
(200 mg/25 mg/300 mg q.d.) 

Ledipasvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Sofosbuvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Rilpivirin: 
AUC: ↔ 

Není doporučena žádná 
úprava dávkování. Zvýšená 
expozice tenofoviru může 
potencovat nežádoucí účinky 
spojené s tenofovirem, včetně 
poruch funkce ledvin. Je třeba 
pozorně sledovat funkci 
ledvin (viz bod 4.4). 

 
 

35 

Léčivý přípravek podle 

terapeutické oblasti 

(dávka v mg) 

Účinky na lékové hladiny 

Průměrná procentuální změna AUC, 

C

max

, C

min

 

Doporučení zahrnující 

současné podávání s 245 mg 

tenofovir-disoproxilu 

(ve formě fumarátu) 

C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 40% 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↑ 91% 

Ledipasvir/sofosbuvir 
(90 mg/400 mg q.d.) + 
dolutegravir (50 mg q.d.) + 
emtricitabin/tenofovir-disoproxil-
fumarát (200 mg/300 mg q.d.) 

Sofosbuvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

 
GS-331007

2 

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Ledipasvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Dolutegravir  
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 65% 
C

max

: ↑ 61% 

C

min

: ↑ 115% 

Není doporučena žádná 
úprava dávkování. Zvýšená 
expozice tenofoviru může 
potencovat nežádoucí účinky 
spojené s tenofovir-disoproxil-
fimarátem, včetně poruch 
funkce ledvin. Je třeba 
pozorně sledovat funkci 
ledvin (viz bod 4.4). 

Sofosbuvir/velpatasvir 
(400 mg/100 mg q.d.) + 
atazanavir/ritonavir 
(300 mg q.d./100 mg q.d.) + 
emtricitabin/tenofovir-disoproxil-
fumarát 
(200 mg/300 mg q.d.) 

Sofosbuvir: 
AUC: ↔  
C

max

: ↔  

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↑ 42% 

 
Velpatasvir: 
AUC: ↑ 142% 
C

max

: ↑ 55% 

C

min

: ↑ 301% 

 
Atazanavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

Zvýšené plazmatické 
koncentrace tenofoviru 
vyplývající ze současného 
podání tenofovir-disoproxil-
fumarátu, 
sofosbuviru/velpatasviru 
a atazanaviru/ritonaviru 
můžou potencovat nežádoucí 
účinky spojené s tenofovir-
disoproxil-fumarátem, včetně 
poruch funkce ledvin. 
Bezpečnost tenofovir-
disoproxil-fumarátu 
při použití se 
sofosbuvirem/velpatasvirem 
a přípravkem optimalizujícím 
farmakokinetiku (např. 

 
 

36 

Léčivý přípravek podle 

terapeutické oblasti 

(dávka v mg) 

Účinky na lékové hladiny 

Průměrná procentuální změna AUC, 

C

max

, C

min

 

Doporučení zahrnující 

současné podávání s 245 mg 

tenofovir-disoproxilu 

(ve formě fumarátu) 

C

min

: ↑ 39% 

 
Ritonavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↑ 29% 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↑ 55% 

C

min

: ↑ 39% 

ritonavirem nebo 
kobicistatem) nebyla 
stanovena. 
 
Tato kombinace může být 
podávána s opatrností a 
s častým sledováním funkce 
ledvin (viz bod 4.4). 

Sofosbuvir/velpatasvir 
(400 mg/100 mg q.d.) + 
darunavir/ritonavir 
(800 mg q.d./100 mg q.d.) + 
emtricitabin/tenofovir-disoproxil-
fumarát 
(200 mg/300 mg q.d.) 

Sofosbuvir: 
AUC:  ↓28% 
C

max

: ↓ 38% 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Velpatasvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↓ 24% 

C

min

: ↔ 

 
Darunavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Ritonavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 39% 
C

max

: ↑ 55% 

C

min

: ↑ 52% 

Zvýšené plazmatické 
koncentrace tenofoviru 
vyplývající ze současného 
podání tenofovir-disoproxil-
fumarátu, 
sofosbuviru/velpatasviru 
a darunaviru/ritonaviru můžou 
potencovat nežádoucí účinky 
spojené s tenofovir-disoproxil-
fumarátem, včetně poruch 
funkce ledvin. Bezpečnost 
tenofovir-disoproxil-fumarátu 
při použití se 
sofosbuvirem/velpatasvirem 
a přípravkem optimalizujícím 
farmakokinetiku (např. 
ritonavirem nebo 
kobicistatem) nebyla 
stanovena. 
 
Tato kombinace může být 
podávána s opatrností a 
s častým sledováním funkce 
ledvin (viz bod 4.4). 

Sofosbuvir/velpatasvir 
(400

 

mg/100 mg q.d.) + 

lopinavir/ritonavir 

Sofosbuvir: 
AUC: ↓ 29% 
C

max

: ↓ 41% 

Zvýšené plazmatické 
koncentrace tenofoviru 
vyplývající ze současného 

 
 

37 

Léčivý přípravek podle 

terapeutické oblasti 

(dávka v mg) 

Účinky na lékové hladiny 

Průměrná procentuální změna AUC, 

C

max

, C

min

 

Doporučení zahrnující 

současné podávání s 245 mg 

tenofovir-disoproxilu 

(ve formě fumarátu) 

(800 mg/200 mg q.d.) + 
emtricitabin/tenofovir-disoproxil-
fumarát 
(200 mg/300 mg q.d.) 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Velpatasvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↓ 30% 

C

min

: ↑ 63% 

 
Lopinavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Ritonavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↑ 42% 

C

min

: ↔ 

podání tenofovir-disoproxil-
fumarátu, 
sofosbuviru/velpatasviru 
a lopinaviru/ritonaviru můžou 
potencovat nežádoucí účinky 
spojené s tenofovir-disoproxil-
fumarátem, včetně poruch 
funkce ledvin. Bezpečnost 
tenofovir-disoproxil-fumarátu 
při použití se 
sofosbuvirem/velpatasvirem 
a přípravkem optimalizujícím 
farmakokinetiku (např. 
ritonavirem nebo 
kobicistatem) nebyla 
stanovena. 
 
Tato kombinace může být 
podávána s opatrností a 
s častým sledováním funkce 
ledvin (viz bod 4.4). 

Sofosbuvir/velpatasvir 
(400 mg/100 mg q.d.) + 
raltegravir 
(400 mg b.i.d.) + 
emtricitabin/tenofovir-disoproxil-
fumarát 
(200 mg/300 mg q.d.) 

Sofosbuvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Velpatasvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Raltegravir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↓ 21% 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

Není doporučena žádná 
úprava dávkování. Zvýšená 
expozice tenofoviru může 
potencovat nežádoucí účinky 
spojené s tenofovir-disoproxil-
fumarátem, včetně poruch 
funkce ledvin. Je třeba 
pozorně sledovat funkci 
ledvin (viz bod 4.4). 

 
 

38 

Léčivý přípravek podle 

terapeutické oblasti 

(dávka v mg) 

Účinky na lékové hladiny 

Průměrná procentuální změna AUC, 

C

max

, C

min

 

Doporučení zahrnující 

současné podávání s 245 mg 

tenofovir-disoproxilu 

(ve formě fumarátu) 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 40% 
C

max

: ↑ 46% 

C

min

: ↑ 70% 

Sofosbuvir/velpatasvir 
(400 mg/100 mg q.d.) + 
efavirenz/emtricitabin/tenofovir-
disoproxil-fumarát 
(600 mg/200 mg/300 mg q.d.) 

Sofosbuvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↑ 38% 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Velpatasvir: 
AUC: ↓ 53% 
C

max

: ↓ 47% 

C

min

: ↓ 57% 

 
Efavirenz: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 81% 
C

max

: ↑ 77% 

C

min

: ↑ 121% 

V případě současného 
podávání 
sofosbuviru/velpatasviru 
a efavirenzu se očekává 
pokles plazmatických 
koncentrací velpatasviru. 
Současné podávání 
sofosbuviru/velpatasviru 
s režimy obsahujícími 
efavirenz se nedoporučuje. 

Sofosbuvir/velpatasvir 
(400 mg/100 mg q.d.) + 
emtricitabin/rilpivirin/tenofovir-
disoproxil-fumarát 
(200 mg/25 mg/300 mg q.d.) 

Sofosbuvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Velpatasvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

Není doporučena žádná 
úprava dávkování. Zvýšená 
expozice tenofoviru může 
potencovat nežádoucí účinky 
spojené s tenofovir-disoproxil-
fumarátem, včetně poruch 
funkce ledvin. Je třeba 
pozorně sledovat funkci 
ledvin (viz bod 4.4). 

 
 

39 

Léčivý přípravek podle 

terapeutické oblasti 

(dávka v mg) 

Účinky na lékové hladiny 

Průměrná procentuální změna AUC, 

C

max

, C

min

 

Doporučení zahrnující 

současné podávání s 245 mg 

tenofovir-disoproxilu 

(ve formě fumarátu) 

 
Rilpivirin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 40% 
C

max

: ↑ 44% 

C

min

: ↑ 84% 

Sofosbuvir 
(400 mg q.d.) + 
Efavirenz/Emtricitabin/Tenofovir
-disoproxil-fumarát 
(600 mg/200 mg/300 mg q.d.) 

Sofosbuvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↓ 19% 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↓ 23% 

 
Efavirenz: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↑ 25% 

C

min

: ↔ 

Není nutná žádná úprava 
dávkování. 

1

 Údaje získané ze současného podávání s ledipasvirem/sofosbuvirem. Střídavé podávání (po 12 hodinách) poskytlo 

podobné výsledky. 

2

 Hlavní cirkulující metabolit sofosbuviru. 

 
Studie provedené s jinými léčivými přípravky 
Při současném podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu s emtricitabinem, lamivudinem, indinavirem, 
efavirenzem, nelfinavirem, sachinavirem (potencovaného ritonavirem, „boosted“), methadonem, 
ribavirinem, rifampicinem, takrolimem nebo hormonální antikoncepcí 
norgestimátem/ethinylestradiolem nedošlo k žádným klinicky významným farmakokinetickým 
interakcím. 
 
Tenofovir-disoproxil-fumarát se musí užívat spolu s jídlem, protože jídlo zvyšuje biologickou 
dostupnost tenofoviru (viz bod 5.2). 
 
4.6 

Fertilita, těhotenství a kojení 

 
Těhotenství 
Údaje získané ze středně velkého souboru těhotných žen (mezi 300-1 000 ukončených těhotenství) 
nenaznačují žádné malformační účinky nebo fetální/neonatální toxicitu spojené s tenofovir-disoproxil-
fumarátem. Studie na zvířatech neprokazují reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Podávání tenofovir-
disoproxil-fumarátu v těhotenství lze zvážit, pokud je to nezbytně nutné. 
 

 
 

40 

Kojení 
Bylo prokázáno, že se tenofovir vylučuje do lidského mateřského mléka. Informace o účincích 
tenofoviru na novorozence/děti jsou nedostatečné. Proto se přípravek Viread během kojení nemá 
podávat. 
 
Jako obecné pravidlo se doporučuje, aby ženy infikované HIV nekojily své děti, aby nedošlo 
k přenosu HIV na kojence. 
 
Fertilita 
Klinické údaje ohledně účinku tenofovir-disoproxil-fumarátu na fertilitu jsou omezené. Studie na 
zvířatech nenaznačují škodlivé účinky tenofovir-disoproxil-fumarátu na fertilitu. 
 
4.7 

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 

 
Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. Pacienti musí být 
informováni o tom, že při léčbě tenofovir-disoproxil-fumarátem byly zaznamenány stavy závratí. 
 
4.8 

Nežádoucí účinky 

 
Souhrn bezpečnostního profilu 
U pacientů užívajících tenofovir-disoproxil-fumarát byly hlášeny vzácné případy poruch funkce 
ledvin, selhání ledvin a méně časté případy proximální renální tubulopatie (včetně Fanconiho 
syndromu), které někdy vedly ke kostním abnormalitám (občas přispívajícím ke zlomeninám). 
U pacientů užívajících přípravek Viread se doporučuje sledování funkce ledvin (viz bod 4.4). 
 
U přibližně jedné třetiny pacientů lze očekávat po léčení tenofovir-disoproxil-fumarátem v kombinaci 
s jinými antiretrovirovými látkami nežádoucí účinky. Tyto účinky jsou obvykle mírné nebo středně 
těžké gastrointestinální potíže. Přibližně 1% dospělých pacientů léčených tenofovir-disoproxil-
fumarátem přerušilo léčbu z důvodu gastrointestinálních potíží. 
 
Současné podávání přípravku Viread a didanosinu se nedoporučuje, protože může mít za následek 
zvýšené riziko nežádoucích účinků (viz bod 4.5). Vzácně byly zaznamenány případy pankreatitidy 
a laktátové acidózy, někdy smrtelné (viz bod 4.4). 
 
Ukončení léčby přípravkem Viread u pacientů se současnou infekcí HIV a HBV může být spojeno s 
těžkými akutními exacerbacemi hepatitidy (viz bod 4.4). 
 
Tabulkový přehled nežádoucích účinků 
Hodnocení nežádoucích účinků tenofovir-disoproxil fumarátu je založeno na údajích o bezpečnosti 
z klinických studií a zkušeností získaných po uvedení na trh. Všechny nežádoucí účinky jsou uvedeny 
v tabulce 2. 
 
Hodnocení nežádoucích účinků podle údajů z klinických studií zaměřených na virus HIV-1 je 
založeno na zkušenostech ze dvou studií s 653 již léčenými dospělými pacienty, kteří dostávali 
tenofovir-disoproxil-fumarát (n = 443) nebo placebo (n = 210) v kombinaci s dalšími 
antiretrovirovými léčivými přípravky po 24 týdnů, a také na zkušenostech z dvojitě zaslepené 
komparativní kontrolované studie, ve které 600 dosud neléčených dospělých pacientů dostávalo 
tenofovir-disoproxil 245 mg (ve formě fumarátu) (n = 299) nebo stavudin (n = 301) v kombinaci 
s lamivudinem a efavirenzem po 144 týdnů. 
 
Nežádoucí účinky, u kterých vzniklo podezření (i pouhá možnost), že souvisí s danou léčbou, jsou 
uvedeny dále v rozdělení podle orgánových systémů a četnosti. V každé skupině četností jsou 
nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti. Četnosti jsou definovány jako velmi časté 
(≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100) nebo vzácné (≥ 1/10 000 až 
< 1/1 000). 
 

 
 

41 

Tabulka 2: Tabulkový přehled nežádoucích účinků spojovaných s tenofovir-disoproxil-
fumarátem na základě zkušeností z klinických studií a po uvedení na trh 
 
Četnost 

Tenofovir-disoproxil-fumarát 

Poruchy metabolismu a výživy: 
Velmi časté: 

hypofosfatemie

1

 

Méně časté: 

hypokalémie

1

 

Vzácné: 

laktátová acidóza 

Poruchy nervového systému: 
Velmi časté: 

závratě 

Gastrointestinální poruchy: 
Velmi časté: 

průjem, zvracení, nauzea 

Časté: 

flatulence 

Méně časté: 

pankreatitida 

Poruchy jater a žlučových cest: 
Časté: 

zvýšen aminotransferáz 

Vzácné: 

jaterní steatóza, hepatitida 

Poruchy kůže a podkožní tkáně: 
Velmi časté: 

vyrážka 

Vzácné: 

angioedém 

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně: 
Méně časté: 

rabdomyolýza

1

, svalová slabost

1

 

Vzácné: 

osteomalácie (projevující se jako bolest kostí a občas přispívající ke 
zlomeninám)

1, 2

, myopatie

1

 

Poruchy ledvin a močových cest: 

Méně časté: 

zvýšená hladina kreatininu, proximální renální tubulopatie (včetně Fanconiho 
syndromu) 

Vzácné: 

akutní selhání ledvin, selhání ledvin, akutní tubulární nekróza, nefritida (včetně 
akutní intersticiální nefritidy)

2

, nefrogenní diabetes insipidus 

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace: 
Velmi časté: 

astenie 

Tento nežádoucí účinek může vzniknout jako následek proximální renální tubulopatie. Pokud toto onemocnění není 

přítomno, není považován za kauzálně související s podáváním tenofovir-disoproxil-fumarátu. 

Tento nežádoucí účinek byl identifikován po uvedení na trh, avšak v randomizovaných kontrolovaných klinických studiích 

nebo programu s rozšířeným přístupem k tenofovir-disoproxil-fumarátu pozorován nebyl. Kategorie četnosti byla odhadnuta 
podle statistického výpočtu založeného na celkovém počtu pacientů, kteří užívali tenofovir-disoproxil-fumarát 
v randomizovaných kontrolovaných klinických studiích a programu s rozšířeným přístupem k tenofovir-disoproxil-fumarátu 
(n = 7 319). 

 
Popis vybraných nežádoucích účinků 
Porucha funkce ledvin 
Protože přípravek Viread může způsobit poškození ledvin, doporučuje se sledování funkce ledvin (viz 
body 4.4 a 4.8 Souhrn bezpečnostního profilu). Proximální renální tubulopatie se obecně vyřešila nebo 
zlepšila po ukončení léčby tenofovir-disoproxil-fumarátem. U některých pacientů se však clearance 
kreatininu úplně nevyřešila i přes přerušení léčby tenofovir-disoproxil-fumarátem. Pacienti s rizikem 
poruchy funkce ledvin (jako jsou pacienti s výchozími renálními rizikovými faktory, pokročilým 
onemocněním HIV nebo pacienti léčení současně nefrotoxickými léky) mají zvýšené riziko neúplného 
obnovení funkce ledvin i přes ukončení léčby tenofovir-disoproxil-fumarátem (viz bod 4.4). 
 
Interakce s didanosinem
 
Současné podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu a didanosinu se nedoporučuje, protože má za 
následek 40-60% zvýšení systémové expozice didanosinu, která může zvýšit riziko nežádoucích 
účinků spojených s užíváním didanosinu (viz bod 4.5). Vzácně byly zaznamenány případy 
pankreatitidy a laktátové acidózy, někdy

 s

mrtelné. 

 

 
 

42 

Metabolické parametry 
Během antiretrovirové léčby mohou stoupat tělesná hmotnost a hladiny lipidů a glukózy v krvi (viz 
bod 4.4). 
 
Syndrom imunitní reaktivace 
Při zahájení CART se u pacientů infikovaných HIV s těžkou imunodeficiencí může vyskytnout 
zánětlivá reakce na asymptomatické nebo reziduální oportunní infekce. Byl také hlášen výskyt 
autoimunitních onemocnění (jako je Gravesova choroba), avšak hlášená doba do jejich nástupu byla 
velmi různá. Tyto stavy se mohou objevit mnoho měsíců po zahájení léčby (viz bod 4.4). 
 
Osteonekróza 
Byly hlášeny případy osteonekrózy, a to především u pacientů s obecně známými rizikovými faktory, 
s pokročilým onemocněním HIV nebo při dlouhodobé expozici CART. Jejich frekvence není známa 
(viz bod 4.4). 
 
Pediatrická populace 
Hodnocení nežádoucích účinků je založeno na dvou randomizovaných studiích (studie 
GS-US-104-0321 a GS-US-104-0352) se 184 pediatrickými pacienty infikovanými HIV-1 (ve věku 2 
až < 18 let), kteří po dobu 48 týdnů dostávali léčbu tenofovir-disoproxil-fumarátem (n = 93) nebo 
placebo/srovnávací účinný přípravek (n = 91) v kombinaci s jinými antiretrovirovými látkami (viz 
bod 5.1). Nežádoucí účinky pozorované u pediatrických pacientů léčených tenofovir-disoproxil-
fumarátem byly shodné s nežádoucími účinky pozorovanými v klinických studiích s tenofovir-
disoproxil-fumarátem u dospělých (viz body 4.8 Tabulkový přehled nežádoucích účinků a 5.1). 
 
U pediatrických pacientů bylo hlášeno snížení BMD. U dospívajících infikovaných HIV-1 bylo 
BMD Z-skóre pozorované u pacientů léčených tenofovir-disoproxil-fumarátem nižší než u pacientů 
dostávajících placebo. U dětí infikovaných HIV-1 bylo BMD Z-skóre pozorované u pacientů, kteří 
byli převedeni na tenofovir-disoproxil-fumarát nižší než u pacientů, kteří zůstali na režimu 
obsahujícím stavudin nebo zidovudin (viz body 4.4 a 5.1). 
 
Čtyři z 89 pediatrických pacientů léčených tenofovir-disoproxil-fumarátem ve studii GS-US-104-0352 
(střední expozice tenofovir-disoproxil-fumarátu 312 týdnů) ukončili studii kvůli nežádoucím účinkům 
odpovídající proximální renální tubulopatií. Sedm pacientů mělo odhadovanou rychlost glomerulární 
filtrace (GFR) mezi 70 a 90 ml/min/1,73 m

2

. Dva z těchto pacientů měli klinicky významný pokles 

odhadované GFR, která se zlepšila po ukončení léčby tenofovir-disoproxil-fumarátem. 
 
Další zvláštní populace pacientů 
Pacienti s poruchou funkce ledvin 
Používání tenofovir-disoproxil-fumarátu u pediatrických pacientů s poruchou funkce ledvin se 
nedoporučuje (viz body 4.2 a 4.4). 
 
Exacerbace hepatitidy po přerušení léčby 
U pacientů infikovaných HIV se současnou infekcí HBV se po přerušení léčby tenofovir-disoproxil-
fumarátem objevily klinické a laboratorní důkazy hepatitidy (viz bod 4.4). 
 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích 
účinků uvedeného v Dodatku V. 
 
4.9 

Předávkování 

 
Příznaky 
Pokud dojde k předávkování, musí být u pacienta sledovány příznaky toxicity (viz body 4.8 a 5.3) a 
v případě potřeby zahájena standardní podpůrná léčba. 
 

 
 

43 

Léčba 
Tenofovir může být odstraněn hemodialýzou; střední clearance tenofoviru hemodialýzou je 
134 ml/min. Není známo, zda může být tenofovir odstraněn peritoneální dialýzou. 
 
 
5. 

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 

 
5.1 

Farmakodynamické vlastnosti 

 
Farmakoterapeutická skupina: Antivirotika pro systémovou aplikaci; nukleosidové a nukleotidové 
inhibitory reverzní transkriptázy, ATC kód: J05AF07 
 
Mechanismus účinku a farmakodynamické účinky 
Tenofovir-disoproxil-fumarát je fumarátová sůl proléčiva tenofovir-disoproxilu. Tenofovir-disoproxil 
je absorbován a konvertován na léčivou látku tenofovir, která je nukleosidovým monofosfátovým 
(nukleotidovým) analogem. Tenofovir je následně konvertován na aktivní metabolit, tenofovir-
difosfát, obligátní terminátor řetězce, působením konstitutivně exprimovaných buněčných enzymů. 
Tenofovir-difosfát má nitrobuněčný poločas 10 hodin v aktivovaných a 50 hodin v klidových 
periferních krevních mononukleárech (peripheral blood mononuclear cells, PBMCs). Tenofovir-
difosfát inhibuje reverzní transkriptázu HIV-1 a polymerázu HBV přímou vazebnou kompeticí 
s přirozeným deoxyribonukleotidovým substrátem a po začlenění do DNA ukončením DNA řetězce. 
Tenofovir-difosfát je slabý inhibitor buněčné polymerázy α, β a γ. Při pokusech in vitro neprokázal 
tenofovir při koncentracích do 300 μmol/l účinek na syntézu mitochondriální DNA nebo na produkci 
kyseliny mléčné. 
 
Údaje vztahující se k HIV 
HIV antivirová aktivita in vitro:
 Koncentrace tenofoviru potřebná pro 50% inhibici (EC

50

) divokého 

typu laboratorního kmene HIV-1

IIIB

 je 1-6 μmol/l v liniích lymfoidních buněk a 1,1 μmol/l proti 

izolátům primárního subtypu B HIV-1 v PBMCs. Tenofovir je také aktivní proti HIV-1 subtypům A, 
C, D, E, F, G a O a proti HIV

BaL

 v primárních monocytech/makrofázích. Tenofovir vykazuje aktivitu 

in vitro proti HIV-2, s EC

50

 4,9 μmol/l v buňkách MT-4. 

 
Rezistence: In vitro a u některých pacientů byly selektovány kmeny HIV-1 se sníženou citlivostí na 
tenofovir a s mutací K65R v reverzní transkriptáze (viz Klinická účinnost a bezpečnost). Tenofovir-
disoproxil-fumarát nemají užívat pacienti již léčení antiretrovirotiky s kmeny obsahujícími mutaci 
K65R (viz bod 4.4). Navíc byla tenofovirem u reverzní transkriptázy HIV-1 selektována substituce 
K70E, která vede ke snížené citlivosti na tenofovir. 
 
Klinické studie u pacientů již léčených hodnotily anti-HIV aktivitu tenofovir-disoproxilu 245 mg 
(ve formě fumarátu) proti kmenům HIV-1 s rezistencí vůči nukleosidovým inhibitorům. Výsledky 
ukazují, že pacienti, jejichž HIV vykazoval 3 a více mutací spojených s thymidinovými analogy 
(thymidine-analogue associated mutations, TAMs), které zahrnovaly buď mutaci reverzní 
transkriptázy M41L nebo L210W, vykazovali sníženou citlivost na terapii tenofovir-disoproxilem 
245 mg (ve formě fumarátu). 
 
Klinická účinnost a bezpečnost 
Účinky tenofovir-disoproxil-fumarátu na již léčené a dosud neléčené pacienty infikované HIV-1 byly 
prokázány ve studiích trvajících 48 resp. 144 týdnů. 
 
Ve studii GS-99-907 bylo 550 již léčených dospělých pacientů léčeno placebem nebo tenofovir-
disoproxilem 245 mg (ve formě fumarátu) po 24 týdnů. Průměrný výchozí počet buněk CD4 byl 
427 buněk/mm

3

, průměrná výchozí plasmatická HIV-1 RNA byla 3,4 log

10

 kopií/ml (78% pacientů 

mělo virovou nálož < 5 000 kopií/ml) a průměrné trvání předchozí HIV léčby bylo 5,4 roku. Výchozí 
genotypová analýza izolátů HIV od 253 pacientů odhalila, že 94% pacientů má HIV-1 rezistentní 
mutace spojené s nukleosidovými inhibitory reverzní transkriptázy, 58% má mutace spojené 
s inhibitory proteázy a 48% má mutace spojené s nenukleosidovými inhibitory reverzní transkriptázy. 
 

 
 

44 

Ve 24. týdnu byla průměrná časově normovaná změna z výchozí úrovně log

10

 plasmatické 

HIV-1 RNA (DAVG

24

) -0,03 log

10

 kopií/ml pro příjemce placeba a -0,61 log

10

 kopií/ml pro příjemce 

tenofovir-disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu) (p < 0,0001). Statisticky významný rozdíl 
ve prospěch tenofovir-disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu) byl vidět u průměrné časově 
normované změny ve 24. týdnu z výchozího (DAVG

24

) počtu CD4 (+13 buněk/mm

3

 u tenofovir-

disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu) oproti -11 buněk/mm

3

 u placeba, p-hodnota = 0,0008). 

Antivirová odpověď na tenofovir-disoproxil-fumarát byla stálá během 48 týdnů (DAVG

48

 byl 

-0,57 log

10

 kopií/ml, poměr pacientů s HIV-1 RNA pod 400 nebo 50 kopií/ml byl 41%, resp. 18%). 

Během prvních 48 týdnů vyvinulo mutaci K65R 8 pacientů (2%), léčených tenofovir-disoproxilem 
245 mg (ve formě fumarátu). 
 
Dvojitě zaslepená, aktivně kontrolovaná fáze studie GS-99-903, trvající 144 týdnů, vyhodnocovala 
účinnost a bezpečnost tenofovir-disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu) oproti stavudinu, 
kombinovaného s lamivudinem a efavirenzem, u dospělých pacientů infikovaných HIV-1, dosud 
neléčených antiretrovirovou terapií. Průměrný výchozí počet buněk CD4 byl 279 buněk/mm

3

průměrná výchozí plasmatická HIV-1 RNA byla 4,91 log

10

 kopií/ml, 19% pacientů mělo 

symptomatickou HIV-1 infekci a 18% mělo AIDS. Pacienti byli rozdělení podle výchozí HIV-1 RNA 
a počtu CD4. 43% pacientů mělo výchozí virovou nálož > 100 000 kopií/ml a 39% mělo počet buněk 
CD4 < 200 buněk/ml. 
 
U intent to treat analýzy (chybějící údaje a změna antiretrovirové terapie (ART) jsou považovány za 
selhání) byl poměr pacientů s HIV-1 RNA pod 400 kopií/ml a 50 kopií/ml ve 48. týdnu léčby 80%, 
resp. 76% ve skupině tenofovir-disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu) ve srovnání s 84%, resp. 80% 
ve skupině stavudinu. Ve 144. týdnu byl poměr pacientů s HIV-1 RNA pod 400 kopií/ml a 50 kopií/ml 
71%, resp. 68% ve skupině tenofovir-disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu) ve srovnání s 64%, 
resp. 63% ve skupině stavudinu. 
 
Průměrná změna od výchozího stavu u HIV-1 RNA a počtu CD4 ve 48. týdnu léčby byla podobná 
u obou léčených skupin (-3,09 a -3,09 log

10

 kopií/ml; +169 a 167 buněk/mm

3

 ve skupině tenofovir-

disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu), resp. skupině stavudinu). Ve 144. týdnu léčby zůstala 
průměrná změna od výchozího stavu podobná u obou léčených skupin (-3,07 a -3,03 log

10

 kopií/ml; 

+263 a +283 buněk/mm

3

 ve skupině tenofovir-disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu), resp. skupině 

stavudinu). Byla pozorována konzistentní odpověď na léčbu tenofovir-disoproxilem 245 mg (ve formě 
fumarátu) bez ohledu na výchozí HIV-1 RNA a počet CD4. 
 
Mutace K65R se objevila v trochu vyšším procentu pacientů ve skupině tenofovir-disoproxil-fumarátu 
než v aktivní kontrolní skupině (2,7% oproti 0,7%). Ve všech případech rezistence k efavirenzu nebo 
lamivudinu buď předcházela nebo nastala současně s rozvojem K65R. Ve skupině tenofovir-
disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu) mělo osm pacientů HIV, který vykazoval K65R, u 7 z nich se 
objevil v průběhu prvních 48 týdnů léčby a poslední v 96. týdnu. Až do 144. týdne nebyl pozorován 
žádný další rozvoj K65R. Ve skupině tenofovir-disoproxilu (ve formě fumarátu) se u jednoho pacienta 
vyvinula substituce K70E. Podle genotypové ani fenotypové analýzy nebyl žádný projev jiných cest 
k rezistenci k tenofoviru. 
 
Údaje vztahující se k HBV 
Antivirová aktivita tenofovir-disoproxil-fumarátu proti viru hepatitidy B (HBV) byla prokázána 
in vitro a klinicky u dospělých a dospívajících. Další informace naleznete v Souhrnech údajů o 
přípravku Viread 245 mg potahované tablety a Viread 33 mg/g granule. 
 
Pediatrická populace 
V rámci studie GS-US-104-0321 dostávalo 87 již léčených pacientů infikovaných HIV-1 ve věku 12 
až < 18 let tenofovir-disoproxil-fumarát (n = 45) nebo placebo (n = 42) v kombinaci 
s optimalizovaným základním režimem (optimised background regimen, OBR) po dobu 48 týdnů. 
V důsledku omezení studie nebyl na základě plasmatických hladin HIV-1 RNA ve 24. týdnu prokázán 
přínos tenofovir-disoproxil-fumarátu oproti placebu. Přínos se však očekává u dospívající populace na 
základě extrapolace údajů u dospělých a srovnávacích farmakokinetických údajů (viz bod 5.2). 
 

 
 

45 

U pacientů, kteří dostávali léčbu tenofovir-disoproxil-fumarátem nebo placebo, bylo průměrné 
výchozí BMD Z-skóre bederní páteře -1,004 a -0,809 a průměrné výchozí BMD Z-skóre celého těla 
-0,866 a -0,584. Průměrné změny ve 48. týdnu (konec dvojitě zaslepené fáze) byly -0,215 a -0,165 pro 
BMD Z-skóre bederní páteře a -0,254 a -0,179 pro BMD Z-skóre celého těla ve skupině užívající 
tenofovir-disoproxil-fumarát a ve skupině užívající placebo. Průměrná rychlost nárůstu BMD byla 
nižší ve skupině užívající tenofovir-disoproxil-fumarát v porovnání se skupinou užívající placebo. 
Ve 48. týdnu vykazovalo šest dospívajících ve skupině užívající tenofovir-disoproxil-fumarát a jeden 
dospívající pacient ve skupině užívající placebo významný úbytek BMD bederní páteře (definovaný 
jako > 4% úbytek). Z 28 pacientů, kteří dostávali po dobu 96 týdnů léčbu tenofovir-disoproxil-
fumarátem pokleslo BMD Z-skóre bederní páteře o -0,341 a BMD Z-skóre celého těla o -0,458. 
 
Ve studii GS-US-104-0352 bylo 97 již léčených pacientů ve věku 2 až < 12 let se stabilní virologickou 
supresí při léčbě režimem obsahujícím stavudin nebo zidovudin randomizováno buď na náhradu 
stavudinu nebo zidovudinu tenofovir-disoproxil-fumarátem (n = 48) nebo na pokračování původního 
režimu (n = 49) po dobu 48 týdnů. Ve 48. týdnu byla u 83% pacientů ve skupině užívající tenofovir-
disoproxil-fumarát a u 92% pacientů ve skupině užívající stavudin nebo zidovudin koncentrace 
HIV-1 RNA < 400 kopií/ml. Rozdíl mezi podílem pacientů, kteří si udrželi koncentraci < 400 kopií/ml 
ve 48. týdnu, byl ovlivněn hlavně vyšším počtem ukončení léčby ve skupině užívající tenofovir-
disoproxil-fumarát. Po vyloučení chybějících údajů byla ve 48. týdnu u 91% pacientů ve skupině 
užívající tenofovir-disoproxil-fumarát a u 94% pacientů ve skupině užívající stavudin nebo zidovudin 
koncentrace HIV-1 RNA < 400 kopií/ml. 
 
U pediatrických pacientů bylo hlášeno snížení BMD. U pacientů, kteří dostávali léčbu tenofovir-
disoproxil-fumarátem nebo stavudinem nebo zidovudinem, bylo průměrné výchozí BMD Z-skóre 
bederní páteře -1,034 a -0,498 a průměrné výchozí BMD Z-skóre celého těla -0,471 a -0,386. 
Průměrné změny ve 48. týdnu (na konci randomizované fáze) byli 0,032 a 0,087 pro BMD Z-skóre 
bederní páteře a -0,184 a -0,027 pro BMD Z-skóre celého těla ve skupině užívající tenofovir-
disoproxil-fumarát a ve skupině užívající stavudin nebo zidovudin. Průměrná rychlost nárůstu kostní 
hmoty bederní páteře ve 48. týdnu byla podobná ve skupině užívající tenofovir-disoproxil-fumarát i ve 
skupině užívající stavudin nebo zidovudin. Nárůst kostní hmoty celého těla byl ve skupině užívající 
tenofovir-disoproxil-fumarát oproti skupině užívající stavudin nebo zidovudin nižší. Významný 
úbytek (> 4%) BMD bederní páteře byl ve 48. týdnu pozorován u jednoho pacienta léčeného 
tenofovir-disoproxil-fumarátem a nebyl pozorován u žádného z pacientů léčených stavudinem nebo 
zidovudinem. BMD Z-skóre pokleslo o -0,012 pro bederní páteř a o -0,338 pro celé tělo u 64 pacientů 
léčených tenofovir-disoproxil-fumarátem po dobu 96 týdnů. Hodnoty BMD Z-skóre nebyly upraveny 
podle výšky a tělesné hmotnosti. 
 
Z 89 pediatrických pacientů léčených tenofovir-disoproxil-fumarátem ve studii GS-US-104-0352 
(střední expozice 104 týdnů) ukončili 4 pacienti studii kvůli nežádoucím účinkům odpovídajících 
proximální renální tubulopatií. 
 
Evropská agentura pro léčivé přípravky udělila odklad povinnosti předložit výsledky studií 
s přípravkem Viread u jedné nebo více podskupin pediatrické populace s HIV a chronickou 
hepatitidou B (informace o použití u pediatrické populace viz bod 4.2). 
 
5.2 

Farmakokinetické vlastnosti 

 
Tenofovir-disoproxil-fumarát je vodou rozpustný ester proléčiva, který se in vivo rychle konvertuje na 
tenofovir a formaldehyd. 
 
Tenofovir se nitrobuněčně konvertuje na tenofovir-monofosfát a na aktivní látku tenofovir-difosfát. 
 
Absorpce 
Po perorálním podání tenofovir-disoproxil-fumarátu pacientům infikovaným HIV se tenofovir-
disoproxil-fumarát rychle absorbuje a konvertuje na tenofovir. Po podání vícenásobných dávek 
tenofovir-disoproxil-fumarátu s jídlem pacientům infikovaným HIV byly průmĕrné (koeficient 
odchylky v %) výsledné hodnoty C

max

, AUC a C

min

 tenofoviru 326 (36,6%) ng/ml, 

 
 

46 

3 324 (41,2%) ng·h/ml, resp. 64,4 (39,4%) ng/ml. Maximální koncentrace tenofoviru jsou pozorovány 
v séru během jedné hodiny po podání nalačno a během dvou hodin, je-li užit spolu s jídlem. Perorální 
biologická dostupnost tenofoviru z tenofovir-disoproxil-fumarátu u pacientů nalačno byla přibližně 
25%. Podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu spolu s velmi tučným jídlem zvýšilo perorální 
biologickou dostupnost, kdy AUC tenofoviru vzrostlo o přibližně 40% a C

max

 přibližně o 14%. Po 

první dávce tenofovir-disoproxil-fumarátu pacientům po jídle se střední C

max

 v séru pohybovala 

v rozmezí od 213 do 375 ng/ml. Nicméně podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu spolu s lehkým 
jídlem nemělo významný účinek na farmakokinetiku tenofoviru. 
 
Distribuce 
Ustálený objem distribuce tenofoviru po intravenózním podání se odhaduje na přibližně 800 ml/kg. Po 
perorálním podání tenofovir-disoproxil-fumarátu je tenofovir distribuován do většiny tkání; nejvyšší 
koncentrace se vyskytují v ledvinách, játrech a obsahu střev (preklinické studie). Vazba proteinu 
tenofoviru k proteinu plasmy nebo séra bylo in vitro menší než 0,7, resp. 7,2% v celém rozmezí 
koncentrace tenofoviru od 0,01 do 25 μg/ml. 
 
Biotransformace 
Studie in vitro prokázaly, že ani tenofovir-disoproxil-fumarát, ani tenofovir nejsou substráty pro 
enzymy CYP450. Navíc při znatelně vyšších koncentracích (přibližně 300násobných) než byly ty, 
které byly pozorovány in vivo, tenofovir in vitro neinhiboval metabolismus léku zprostředkovaný 
jakýmikoliv hlavními lidskými CYP450 izoformami, účastnícími se biotransformace léku (CYP3A4, 
CYP2D6, CYP2C9, CYP2E1 nebo CYP1A1/2). Tenofovir-disoproxil-fumarát v koncentraci 
100 μmol/l neměl žádný účinek na žádné izoformy CYP450, s výjimkou CYP1A1/2, kde byla 
pozorovaná malá (6%), ale statisticky významná redukce metabolismu substrátu CYP1A1/2. Podle 
těchto údajů není pravděpodobné, že by se objevily klinicky významné interakce tenofovir-disoproxil-
fumarátu a léčivých přípravků metabolizovaných CYP450. 
 
Eliminace 
Tenofovir je primárně eliminován ledvinami jak filtrací, tak také aktivním tubulárním transportním 
systémem. Po intravenózním podání se močí eliminuje přibližně 70-80% dávky v nezměněném stavu. 
Celková clearance byla odhadnuta přibližně na 230 ml/h/kg (přibližně 300 ml/min). Renální clearance 
byla odhadnuta přibližně na 160 ml/h/kg (přibližně 210 ml/min), což je více než míra glomerulární 
filtrace. To naznačuje, že aktivní tubulární sekrece je důležitou součástí eliminace tenofoviru. Po 
perorálním podání je terminální poločas tenofoviru přibližně 12 až 18 hodin. 
 
Studie odhalily dráhu aktivní tubulární sekrece tenofoviru, kdy přítok do buňky proximálního tubulu 
zajišťují lidské organické aniontové transportéry (hOAT) 1 a 3 a odtok do moči zajišťuje 
multirezistentní protein 4 (Multidrug Resistant Protein 4, MRP 4). 
 
Linearita/nelinearita 
V rozmezí dávky od 75 do 600 mg byla farmakokinetika tenofoviru nezávislá na dávce tenofovir-
disoproxil-fumarátu a nebyla ovlivněna ani opakovaným podáním při jakékoliv velikosti dávky. 
 
Pohlaví 
Omezené údaje o farmakokinetice tenofoviru u žen neindikují žádný větší vliv pohlaví. 
 
Etnikum 
Farmakokinetika nebyla specificky studována u různých etnických skupin. 
 
Pediatrická populace 
Farmakokinetika tenofoviru v ustáleném stavu byla vyhodnocena u 8 dospívajících pacientů (ve věku 
12 až < 18 let) infikovaných HIV-1 s tělesnou hmotností ≥ 35 kg a u 23 dětí infikovaných HIV-1 ve 
věku 2 až < 12 let (viz tabulka 3 níže). Expozice tenofoviru u těchto pediatrických pacientů užívajících 
denně perorální dávku tenofovir-disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu) nebo 6,5 mg tenofovir-
disoproxilu (ve formě fumarátu)/kg tělesné hmotnosti až do maximální dávky 245 mg byla podobná 
expozicím u dospělých užívajících dávky tenofovir-disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu) jednou 
denně. 

 
 

47 

 
Tabulka 3: Průměrné (± SD) hodnoty farmakokinetických parametrů tenofoviru podle 
věkových skupin u pediatrických pacientů 
 

Dávka a léková forma 

245 mg potahované tablety 

12 až < 18 let (n = 8) 

6.5 mg/kg granule 

2 až < 12 let (n = 23) 

C

max

 (μg/ml) 

0,38 ± 0,13 

0,24 ± 0,13 

AUC

tau

 (μg·h/ml) 

3,39 ± 1,22 

2,59 ± 1,06 

 
Farmakokinetické studie nebyly prováděny u dětí mladších 2 let. 
 
Porucha funkce ledvin 
Farmakokinetické parametry tenofoviru byly stanoveny po podání jednorázové dávky tenofovir-
disoproxilu 245 mg 40 dospělým pacientům neinfikovaným HIV s různým stupněm poruch funkce 
ledvin definovaných podle výchozí clearance kreatininu (CrCl) (normální funkce ledvin je při CrCl 
> 80 ml/min; lehká porucha funkce je při CrCl = 50-79 ml/min; středně těžká při CrCl = 30-49 ml/min 
a těžká při CrCl = 10-29 ml/min). V porovnání s pacienty s normální funkcí ledvin je průměrná 
hodnota (koeficient odchylky v %) expozice tenofoviru zvýšená z 2 185 (12%) ng·h/ml u jedinců 
s CrCl > 80 ml/min na 3 064 (30%) ng·h/ml, 6 009 (42%) ng·h/ml, resp. 15 985 (45%) ng·h/ml 
u pacientů s lehkou, středně těžkou a těžkou poruchou funkce ledvin.  
 
Farmakokinetika tenofoviru nebyla studována u dospělých pacientů s clearance kreatininu 
< 10 ml/min bez hemodialýzy a u pacientů s ESRD s peritoneální nebo s jinými formami dialýzy. 
 
Farmakokinetika tenofoviru u pediatrických pacientů s poruchou funkce ledvin nebyla studována. 
Nejsou dostupné žádné údaje, na jejichž základě by bylo možné doporučit dávkování (viz body 4.2 
a 4.4). 
 
Porucha funkce jater 
Dospělým pacientům neinfikovaným HIV s různým stupněm poruchy funkce jater hodnocené podle 
Child-Pugh-Turcottovy (CPT) klasifikace byla podána jednorázová dávka 245 mg tenofovir-
disoproxilu. Farmakokinetika tenofoviru nebyla u jedinců s poruchou funkce jater podstatně změněna, 
což nasvědčuje tomu, že u těchto jedinců není nutná úprava dávkování. Průměrné (koeficient odchylky 
v %) hodnoty C

max

 a AUC

0-∞

 tenofoviru u zdravých jedinců byly 223 (34,8%) ng/ml, resp. 

2 050 (50,8%) ng·h/ml v porovnání s 289 (46,0%) ng/ml a 2 310 (43,5%) ng·h/ml u jedinců se středně 
těžkou poruchou funkce jater a 305 (24,8%) ng/ml a 2 740 (44,0%) ng·h/ml u jedinců s těžkou 
poruchou funkce jater. 
 
Nitrobuněčná farmakokinetika 
Bylo zjištěno, že poločas tenofovir-difosfátu v lidských neproliferujícich periferních krevních 
mononukleárech (PBMC) je přibližně 50 hodin, zatímco poločas v buňkách PBMC stimulovaných 
fytohemaglutininem je přibližně 10 hodin. 
 
5.3 

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 

 
Neklinické farmakologické studie bezpečnosti neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka. Údaje ze 
studií toxicity po opakovaném podávání u potkanů, psů a opic po expozici vyšší nebo rovné klinické 
expozici, které jsou významné pro klinické použití, zahrnují renální a kostní toxicitu a pokles 
koncentrace fosfátů v séru. Kostní toxicita byla diagnostikována jako osteomalácie (opice) a snížená 
kostní hustota (BMD) (potkani a psi). Kostní toxicita u mladých dospělých potkanů a psů se 
vyskytovala při ≥ 5násobných expozicích u pediatrických nebo dospělých jedinců. Kostní toxicita se 
vyskytovala u mladých infikovaných opic při velmi vysokých expozicích po subkutánním podání 
(≥ 40násobná expozice u pacientů). Poznatky ze studií s potkany a opicemi naznačily, že v závislosti 
na podávané látce dochází k poklesu intestinální absorpce fosfátu s možnou sekundární redukcí BMD. 
 
Studie genotoxicity ukázaly pozitivní výsledky v in vitro testu u myšího lymfomu, neprůkazné 
výsledky v jednom z kmenů použitých v Amesově testu a slabě pozitivní výsledky v testu 

 
 

48 

neplánované syntézy DNA (unscheduled DNA synthesis, UDS) s primárními potkaními hepatocyty. 
Výsledky však byly negativní v in vivo mikronukleárním testu v kostní dřeni myši. 
 
Studie kancerogenity po perorálním podání u potkanů a myší ukázaly jen nízký výskyt duodenálních 
tumorů v případě velmi vysoké dávky u myší. Není pravděpodobné, že by tyto tumory byly významné 
pro člověka. 
 
Studie reprodukční toxicity s potkany a králíky neprokázaly vliv na fertilitu, březost nebo na 
parametry plodu. Ve studiích perinatální a postnatální toxicity však tenofovir-disoproxil-fumarát snížil 
index životaschopnosti a tělesnou hmotnost mláďat při maternálně toxických dávkách. 
 
Léčivá látka tenofovir-disoproxil-fumarát a hlavní produkty její přeměny přetrvávají dlouhodobě 
v životním prostředí. 
 
 
6. 

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 

 
6.1 

Seznam pomocných látek 

 
Jádro tablety 
Sodná sůl kroskarmelosy 
Monohydrát laktosy 
Magnesium-stearát (E572) 
Mikrokrystalická celulosa (E460) 
Předbobtnalý škrob 
 
Potahová vrstva tablety 
Triacetin (E1518) 
Hypromelosa (E464) 
Monohydrát laktosy 
Oxid titaničitý (E171) 
 
6.2 

Inkompatibility 

 
Neuplatňuje se. 
 
6.3 

Doba použitelnosti 

 
3 roky. 
 
6.4 

Zvláštní opatření pro uchovávání 

 
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. 
 
6.5 

Druh obalu a obsah balení 

 
Lahvička z polyethylenu s vysokou hustotou (HDPE) s polypropylenovým dětským bezpečnostním 
uzávěrem, která obsahuje 30 potahovaných tablet a silikagelový vysoušeč. 
 
K dispozici jsou následující velikosti balení: krabička obsahující 1 lahvičku s 30 potahovanými 
tabletami a krabička obsahující 90 (3 lahvičky po 30) potahovaných tablet. Na trhu nemusí být 
všechny velikosti balení. 
 
6.6 

Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku 

 
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními 
požadavky. 

 
 

49 

 
 
7. 

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 

 
Gilead Sciences International Limited 
Cambridge 
CB21 6GT 
Velká Británie 
 
 
8. 

REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) 

 
EU/1/01/200/006 
EU/1/01/200/007 
 
 
9. 

DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 

 
Datum první registrace: 5. února 2002 
Datum posledního prodloužení registrace: 14. prosince 2011 
 
 
10. 

DATUM REVIZE TEXTU 

 
 
Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách 
Evropské agentury pro léčivé přípravky http://www.ema.europa.eu 

 
 

50 

1. 

NÁZEV PŘÍPRAVKU 

 
Viread 204 mg potahované tablety 
 
 
2. 

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 

 
Jedna potahovaná tableta obsahuje tenofovirum disoproxilum 204 mg (ve formě tenofoviri disoproxili 
fumaras). 
 
Pomocná látka se známým účinkem  
Jedna tableta obsahuje 137 mg laktosy (ve formě monohydrátu laktosy). 
 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. 

LÉKOVÁ FORMA 

 
Potahovaná tableta (tableta). 
 
Bílé potahované tablety tvaru tobolky o rozměrech 15,4 mm x 7,3 mm, na jedné straně je vyraženo 
„GSI“ a na druhé straně „250“. 
 
 
4. 

KLINICKÉ ÚDAJE 

 
4.1 

Terapeutické indikace 

 
Potahované tablety Viread 204 mg jsou indikovány v kombinaci s dalšími antiretrovirovými léčivými 
přípravky k léčbě pediatrických pacientů infikovaných HIV-1 s rezistencí k NRTI nebo toxicitami, 
které zabraňují použití látek první volby, ve věku 6 až < 12 let, o tělesné hmotnosti od 28 kg do méně 
než 35 kg. 
 
Rozhodnutí o použití přípravku Viread k léčbě pacientů s HIV-1 infekcí již léčených antiretrovirotiky 
je nutné založit na testování virové rezistence a/nebo anamnéze léčby jednotlivých pacientů.  
 
4.2 

Dávkování a způsob podání 

 
Terapii má zahájit lékař, který má zkušenosti s léčbou HIV infekce. 
 
Dávkování 
Doporučená dávka pro pediatrické pacienty infikované HIV-1, ve věku 6 až < 12 let, o tělesné 
hmotnosti od 28 kg do 35 kg, kteří jsou schopni spolknout potahované tablety, je jedna 204 mg tableta, 
užívaná jednou denně perorálně spolu s jídlem. 
 
Informace o použití přípravků Viread 123 mg a 163 mg potahované tablety k léčbě pediatrických 
pacientů infikovaných HIV-1, ve věku 6 až < 12 let, o tělesné hmotnosti od 17 kg do < 22 kg a od 
22 kg do < 28 kg, naleznete v příslušných Souhrnech údajů o přípravku. 
 
Přípravek Viread je rovněž dostupný jako granule 33 mg/g k léčbě pediatrických pacientů 
infikovaných HIV-1 ve věku 2 až < 12 let, o tělesné hmotnosti < 17 kg nebo pediatrických pacientů, 
kteří nejsou schopni spolknout potahované tablety. Další informace naleznete v Souhrnu údajů o 
přípravku pro Viread 33 mg/g granule. 
 
Vynechaná dávka 
Jestliže pacient vynechá dávku přípravku Viread a uplynulo méně než 12 hodin od doby, kdy je 
přípravek obvykle užíván, má co nejdříve užít přípravek Viread s jídlem a vrátit se k normálnímu 

 
 

51 

rozvrhu dávkování. Jestliže pacient vynechá dávku přípravku Viread a uplynulo více než 12 hodin od 
doby, kdy je přípravek obvykle užíván a je téměř čas pro užití další dávky, pacient nemá užít 
vynechanou dávku, ale jednoduše se vrátit k obvyklému rozvrhu dávkování. 
 
Jestliže pacient zvrací do 1 hodiny po užití přípravku Viread, má užít další tabletu. Jestliže pacient 
zvrací po více než 1 hodině po užití přípravku Viread, nemusí užít další dávku. 
 
Zvláštní populace pacientů 
Porucha funkce ledvin
 
Používání tenofovir-disoproxil-fumarátu u pediatrických pacientů s poruchou funkce ledvin se 
nedoporučuje (viz bod 4.4). 
 
Porucha funkce jater 
U pacientů s poruchou funkce jater není nutná úprava dávkování (viz body 4.4 a 5.2). 
 
Jestliže se přeruší léčba potahovanými tabletami Viread 204 mg u pacientů současně infikovaných 
HIV a virem hepatitidy B (HBV), je třeba u těchto pacientů pozorně sledovat příznaky exacerbace 
hepatitidy (viz bod 4.4). 
 
Pediatrická populace 
Bezpečnost a účinnost tenofovir-disoproxil-fumarátu u dětí infikovaných HIV-1 ve věku méně než 
2 roky nebyla dosud stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje. 
 
Bezpečnost a účinnost tenofovir-disoproxil-fumarátu u dětí s chronickou hepatitidou B ve věku 2 až 
< 12 let nebo s tělesnou hmotností < 35 kg nebyla dosud stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje. 
 
Způsob podání 
Potahované tablety Viread 204 mg se mají užívat jednou denně, perorálně, s jídlem. 
 
4.3 

Kontraindikace 

 
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 
 
4.4 

Zvláštní upozornění a opatření pro použití 

 
Všeobecně 
Přestože se prokázalo, že efektivní virová suprese antiretrovirovou léčbou významně snižuje riziko 
sexuálního přenosu, nelze vyloučit reziduální riziko. Je nutno dodržet opatření k zabránění přenosu 
v souladu s národními doporučeními. 
 
Současné podávání s jinými léčivými přípravky 

Viread se nemá podávat současně s jinými léčivými přípravky obsahujícími tenofovir-
disoproxil-fumarát nebo tenofovir-alafenamid. 

Viread se nemá podávat současně s adefovir-dipivoxylem. 

Současné podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu a didanosinu se nedoporučuje. Současné 
podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu a didanosinu má za následek 40-60% zvýšení 
systémové expozice didanosinu, které může zvýšit riziko nežádoucích účinků spojených 
s užíváním didanosinu (viz bod 4.5). Vzácně byly zaznamenány případy pankreatitidy a 
laktátové acidózy, někdy smrtelné. Současné podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu 
a didanosinu v denní dávce 400 mg bylo spojováno s výrazným snížením počtu buněk CD4, 
pravděpodobně z důvodu intracelulární interakce zvyšující hladinu fosforylovaného (tj. 
aktivního) didanosinu. Snížení dávky didanosinu na 250 mg současně podávané s tenofovir-
disoproxil-fumarátem mělo za následek vysoký výskyt virologického selhání v rámci několika 
testovaných kombinací léčby HIV-1 infekce. 

 

 
 

52 

Terapie trojicí nukleosidů/nukleotidů 
Existují údaje o vysoké míře virologického selhání a o vzniku rezistence, obojí v časném stádiu u HIV 
pacientů, když byl tenofovir-disoproxil-fumarát podáván současně s lamivudinem a abakavirem, stejně 
jako s lamivudinem a didanosinem v dávkovacím režimu jednou denně. 
 
Účinky na ledviny a kosti u dospělé populace 
Účinky na ledviny 
Tenofovir je eliminován především ledvinami. V klinické praxi bylo v souvislosti s používáním 
tenofovir-disoproxil-fumarátu hlášeno selhání ledvin, poruchy funkce ledvin, zvýšení hladiny 
kreatininu, hypofosfatemie a proximální tubulopatie (včetně Fanconiho syndromu) (viz bod 4.8). 
 
Porucha funkce ledvin 
Bezpečnost použití tenofoviru z hlediska funkce ledvin byla u dospělých pacientů s poruchou funkce 
ledvin (clearance kreatininu < 80 ml/min) studována jenom ve velmi omezené míře. 
 
Účinky na kosti 
U pacientů infikovaných HIV v kontrolované klinické studii trvající 144 týdnů, která srovnávala 
tenofovir-disoproxil-fumarát se stavudinem v kombinaci s lamivudinem a efavirenzem u dospělých 
pacientů dosud neléčených antiretrovirotiky, byl pozorován malý pokles kostní hustoty (bone mineral 
density
, BMD) v proximálním femuru a v páteři u obou léčených skupin. Pokles BMD v páteři a 
změny kostních biomarkerů ve srovnání s výchozími hodnotami byly významně vyšší ve skupině 
léčené tenofovir-disoproxil-fumarátem ve 144. týdnu. Pokles BMD v proximálním femuru byl 
významně vyšší v této skupině do 96. týdnu. Nicméně zvýšené riziko vzniku zlomenin nebo příznaky 
vzniku klinicky významných kostních abnormalit se v průběhu 144 týdnů neprojevily. 
 
V jiných studiích (prospektivní a průřezové) bylo nejvýraznější snížení BMD pozorováno u pacientů 
léčených tenofovir-disoproxil-fumarátem v rámci léčebného režimu obsahujícího potencovaný 
inhibitor proteázy. U pacientů s osteoporózou, kteří mají vyšší riziko zlomenin, mají být zváženy jiné 
dostupné dávkovací režimy. 
 
Kostní abnormality (občas přispívající ke zlomeninám) mohou být spojeny s proximální renální 
tubulopatií (viz bod 4.8). 
 
Účinky na ledviny a kosti u pediatrické populace 
V souvislosti s dlouhodobými účinky kostní a renální toxicity existují nejistoty. Kromě toho není 
možné plně zaručit reverzibilitu renální toxicity. Proto je doporučený multidisciplinární přístup pro 
adekvátní zvážení rovnováhy přínosu/rizika léčby v každém individuálním případě, rozhodnutí se pro 
vhodné sledování během léčby (včetně rozhodnutí ukončit léčbu) a zvážení potřeby suplementace. 
 
Účinky na ledviny 
V klinické studii GS-US-104-0352 byly hlášeny nežádoucí účinky na ledviny odpovídající proximální 
renální tubulopatii u pediatrických pacientů infikovaných HIV-1 ve věku 2 až < 12 let (viz body 4.8 a 
5.1). 
 
Sledování funkce ledvin 
Před začátkem léčby tenofovir-disoproxil-fumarátem se doporučuje vyhodnotit funkci ledvin 
(clearance kreatininu a sérové fosfáty) u všech pacientů a rovněž se doporučuje sledovat funkci ledvin 
po dvou až čtyřech týdnech léčby, po třech měsících léčby a každé tři až šest měsíců poté u pacientů 
bez renálních rizikových faktorů. U pacientů s rizikem poruch funkce ledvin je nutné častější 
sledování funkce ledvin. 
 
Postup při renálních abnormalitách 
Jsou-li u pediatrických pacientů užívajících tenofovir-disoproxil-fumarát potvrzeny sérové fosfáty 
< 3,0 mg/dl (0,96 mmol/l), měla by se do jednoho týdne znovu vyhodnotit funkce ledvin, včetně 
stanovení koncentrace glukosy a draslíku v krvi a koncentrace glukosy v moči (viz bod 4.8, 
proximální tubulopatie). Existuje-li podezření na renální abnormality nebo byly-li zjištěny renální 
abnormality, má být zajištěna konzultace s nefrologem pro zvážení přerušení léčby tenofovir-

 
 

53 

disoproxil-fumarátem. Přerušení léčby tenofovir-disoproxil-fumarátem se má také zvážit v případě 
progresivního poklesu funkce ledvin, když nebyla identifikována žádná jiná příčina. 
 
Současné podávání a riziko renální toxicity 
Tenofovir-disoproxil-fumarát by se neměl užívat současně nebo bezprostředně po užívání 
nefrotoxických léčivých přípravků (např. aminoglykosidů, amfotericinu B, foskarnetu, gancikloviru, 
pentamidinu, vankomycinu, cidofoviru nebo interleukinu-2). Je-li současné užívání tenofovir-
disoproxil-fumarátu a nefrotoxických látek nezbytné, je nutné sledovat funkci ledvin každý týden. 
 
U pacientů s rizikovým faktorem pro renální dysfunkci užívajících tenofovir-disoproxil-fumarát byly 
po zahájení léčby vysokými dávkami nesteroidních protizánětlivých léčiv (NSAIDs) nebo kombinací 
více NSAIDs pozorovány případy akutního renálního selhání. Pokud je tenofovir-disoproxil-fumarát 
podáván s NSAIDs, je potřeba zvýšeně sledovat renální funkce. 
 
U pacientů léčených tenofovir-disoproxil-fumarátem v kombinaci s ritonavirem nebo kobicistatem 
potencovanými („boosted“) inhibitory proteázy bylo hlášeno vyšší riziko poruchy funkce ledvin. U 
těchto pacientů je nutné pečlivé sledování funkce ledvin (viz bod 4.5). U pacientů s renálními 
rizikovými faktory má být souběžné podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu s potencovaným 
inhibitorem proteázy pečlivě vyhodnoceno. 
 
Tenofovir-disoproxil-fumarát nebyl klinicky hodnocen u pacientů léčených přípravky, které jsou 
eliminovány stejnou renální cestou, včetně transportních proteinů - lidských organických aniontových 
transportérů (human organic anion transporter, hOAT1) 1 a 3 nebo MRP 4 (např. cidofovir, známý 
nefrotoxický léčivý přípravek). Tyto renální transportní proteiny mohou být odpovědné za tubulární 
sekreci a částečně za renální eliminaci tenofoviru a cidofoviru. V důsledku toho se může změnit 
farmakokinetika těchto léčivých přípravků, které jsou eliminovány stejnou renální cestou, včetně 
transportních proteinů hOAT 1 a 3 nebo MRP 4, jsou-li podávány současně. Pokud to není zcela 
nezbytné, současné užívání těchto léčivých přípravků, které jsou eliminovány stejnou renální cestou, 
se nedoporučuje, ale pokud je to nevyhnutné, je třeba kontrolovat funkci ledvin každý týden (viz 
bod 4.5). 
 
Porucha funkce ledvin 
Používání tenofovir-disoproxil-fumarátu u pediatrických pacientů s poruchou funkce ledvin se 
nedoporučuje (viz bod 4.2). Léčba tenofovir-disoproxil-fumarátem se nemá zahajovat u pediatrických 
pacientů s poruchou funkce ledvin, a má být přerušena u pediatrických pacientů, u kterých se objeví 
porucha funkce ledvin během léčby tenofovir-disoproxil-fumarátem. 
 
Účinky na kosti 
Přípravek Viread může způsobit snížení BMD. Účinky změn BMD souvisejících s podáváním 
tenofovir-disoproxil-fumarátu na dlouhodobý stav kostí a riziko vzniku zlomenin v budoucnosti 
nejsou v současné době známy (viz bod 5.1). 
 
Pokud byly u pediatrických pacientů zjištěny kostní abnormality nebo existuje-li podezření na kostní 
abnormality, má být zajištěna konzultace s endokrinologem a/nebo nefrologem. 
 
Pacienti se současnou infekcí HIV a virem hepatitidy B nebo C 
U pacientů s chronickou hepatitidou B nebo C léčených antiretrovirovou terapií existuje zvýšené 
riziko závažných a potenciálně smrtelných jaterních nežádoucích účinků. 
 
Pro stanovení optimální léčby infekce HIV u pacientů se současnou infekcí virem hepatitidy B (HBV) 
se mají lékaři řídit aktuálními pokyny k léčbě infekce HIV. 
 
V případě současné antivirové léčby hepatitidy B nebo C si přečtěte také příslušný Souhrn údajů o 
přípravku k těmto léčivým přípravkům. 
 
Ukončení léčby přípravkem Viread u pacientů se současnou infekcí HIV a HBV může být spojeno 
s těžkými akutními exacerbacemi hepatitidy. Pacienti se současnou infekcí HIV a HBV, u kterých byla 

 
 

54 

ukončena léčba přípravkem Viread, musí být pečlivě klinicky i laboratorně sledováni po dobu nejméně 
6 měsíců po ukončení léčby. U pacientů s pokročilým onemocněním jater nebo cirhózou se přerušení 
léčby nedoporučuje, protože exacerbace hepatitidy po ukončení léčby může vést k dekompenzaci jater. 
 
Použití s některými antivirotiky k léčbě hepatitidy C 
Bylo prokázáno, že současné podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu a ledipasviru/sofosbuviru nebo 
sofosbuviru/velpatasviru má za následek zvýšení plazmatických koncentrací tenofoviru, zejména 
pokud se používá současně režim léčby HIV obsahující tenofovir-disoproxil-fumarát a přípravek 
optimalizující farmakokinetiku (ritonavir nebo kobicistat). Bezpečnost tenofovir-disoproxil-fumarátu v 
použití s ledipasvirem/sofosbuvirem nebo sofosbuvirem/velpatasvirem a přípravkem optimalizujícím 
farmakokinetiku nebyla stanovena. Je třeba zvážit možné přínosy a rizika související se současným 
podáváním ledipasviru/sofosbuviru nebo sofosbuviru/velpatasviru s tenofovir-disoproxil-fumarátem v 
kombinaci s potencovaným inhibitorem HIV proteázy (např. atazanavirem nebo darunavirem), 
zejména u pacientů se zvýšeným rizikem poruch ledvin. Pacienti užívající ledipasvir/sofosbuvir nebo 
sofosbuvir/velpatasvir současně s tenofovir-disoproxil-fumarátem v kombinaci s potencovaným 
inhibitorem HIV proteázy mají být sledováni ohledně nežádoucích účinků souvisejících s tenofovir-
disoproxil-fumarátem. 
 
Onemocnění jater 
Tenofovir a tenofovir-disoproxil-fumarát nejsou metabolizovány jaterními enzymy. Farmakokinetická 
studie byla provedena u dospělých pacientů, neinfikovaných HIV, s různým stupněm poruchy funkce 
jater. U těchto pacientů nebyly pozorovány žádné významné farmakokinetické změny (viz bod 5.2). 
 
U pacientů s preexistující dysfunkcí jater, včetně chronické aktivní hepatitidy, se při kombinované 
antiretrovirové terapii (combination antiretroviral therapy, CART) projevuje zvýšená četnost 
abnormální funkce jater a tyto pacienty je třeba sledovat obvyklým způsobem. Prokáže-li se u těchto 
pacientů zhoršení jaterního onemocnění, musí být zváženo přerušení nebo vysazení léčby.  
 
Tělesná hmotnost a metabolické parametry 
V průběhu antiretrovirové léčby se může vyskytnout zvýšení tělesné hmotnosti a hladin lipidů 
a glukózy v krvi. Tyto změny mohou být částečně spojeny s kontrolou onemocnění a životním stylem. 
U lipidů existuje v některých případech důkaz účinku léčby, zatímco u přírůstku tělesné hmotnosti 
není významný průkaz spojení s touto léčbou. Při monitorování lipidů a glukózy v krvi je třeba 
sledovat zavedené pokyny pro léčbu HIV. Poruchy lipidů je třeba léčit podle klinické potřeby. 
 
Mitochondriální dysfunkce po expozici in utero 
Nukleosidová a nukleotidová analoga mohou různým způsobem ovlivnit mitochondriální funkci, což 
je nejvýraznější u stavudinu, didanosinu a zidovudinu. Existují zprávy o mitochondriální dysfunkci u 
HIV negativních dětí, které byly vystaveny in utero a/nebo postnatálně působení analog nukleosidů; ty 
se hlavně týkaly léčby s režimy zahrnujícími zidovudin. Nejdůležitějšími hlášenými nežádoucími 
účinky jsou hematologické poruchy (anemie, neutropenie) a metabolické poruchy (hyperlaktátemie, 
hyperlipázemie). Tyto účinky byly často přechodné. Vzácně byly hlášeny i  neurologické poruchy 
s pozdním nástupem (hypertonie, křeče, neobvyklé chování). V současné době není známo, zda jsou 
takové neurologické poruchy přechodné nebo stálé. Tato zjištění mají být zvážena u každého dítěte, 
které bylo in utero vystaveno působení analog nukleosidů nebo nukleotidů a které má závažné klinické 
nálezy neznámé etiologie, zvláště neurologické. Tyto nálezy nemají vliv na současná národní 
doporučení užívat antiretrovirovou léčbu u těhotných žen, aby se zamezilo vertikálnímu přenosu HIV. 
 
Syndrom imunitní reaktivace 
Při zahájení CART se u pacientů infikovaných HIV s těžkou imunodeficiencí může vyskytnout 
zánětlivá reakce na asymptomatické nebo reziduální oportunní patogeny, která může způsobit klinicky 
závažné stavy nebo zhoršení příznaků onemocnění. Takové reakce byly nejčastěji pozorovány během 
několika prvních týdnů či měsíců po zahájení CART. Jedná se například o cytomegalovirovou 
retinitidu, generalizované a/nebo fokální mykobakteriální infekce a pneumonii způsobenou 
Pneumocystis jirovecii. Jakékoli příznaky zánětu by měly být vyhodnoceny a v případě potřeby by 
měla být zahájena příslušná léčba. 
 

 
 

55 

Při imunitní reaktivaci byl také hlášen výskyt autoimunitních onemocnění (jako je Gravesova 
choroba), avšak hlášená doba do jejich nástupu byla velmi různá. Tyto stavy se mohou objevit mnoho 
měsíců po zahájení léčby. 
 
Osteonekróza 
Ačkoli je etiologie považována za multifaktoriální (zahrnující používání kortikosteroidů, konzumaci 
alkoholu, těžkou imunosupresi a vyšší index tělesné hmotnosti), byly případy osteonekrózy hlášeny 
především u pacientů s pokročilým onemocněním HIV a/nebo při dlouhodobé expozici CART. 
Pacienti mají být poučeni, aby vyhledali lékařskou pomoc, pokud zaznamenají bolesti kloubů, ztuhlost 
kloubů nebo pokud mají pohybové potíže. 
 
Potahované tablety Viread 204 mg obsahují monohydrát laktosy. Pacienti se vzácnými dědičnými 
problémy s intolerancí galaktosy, s vrozeným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukosy a 
galaktosy nemají proto tento léčivý přípravek užívat. 
 
4.5 

Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 

 
Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých. 
 
Na základě výsledků pokusů in vitro a známé cesty eliminace tenofoviru jsou velmi málo 
pravděpodobné interakce tenofoviru s jinými léčivými přípravky zprostředkované CYP450. 
 
Současné používání se nedoporučuje 
Přípravek Viread se nemá podávat současně s jinými léčivými přípravky obsahujícími tenofovir-
disoproxil-fumarát nebo tenofovir-alafenamid. 
 
Přípravek Viread se nemá podávat současně s adefovir dipivoxylem. 
 
Didanosin 
Současné podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu a didanosinu se nedoporučuje (viz bod 4.4 a 
tabulka 1). 
 
Léčivé přípravky eliminované ledvinami 
Tenofovir je primárně eliminován ledvinami. Současné podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu 
s léčivými přípravky, které snižují funkci ledvin nebo u kterých dochází ke kompetici o aktivní 
tubulární sekreci prostřednictvím transportních proteinů hOAT 1, hOAT 3 nebo MRP 4 (např. 
cidofovir), může proto zvyšovat sérové koncentrace tenofoviru a/nebo současně podávaných léčivých 
přípravků. 
 
Tenofovir-disoproxil-fumarát se nemá užívat současně nebo bezprostředně po užívání nefrotoxických 
léčivých přípravků. Některé příklady zahrnují aminoglykosidy, amfotericin B, foskarnet, ganciklovir, 
pentamidin, vankomycin, cidofovir nebo interleukin-2, nejsou však omezeny jen na tyto léčivé 
přípravky (viz bod 4.4). 
 
Vzhledem k tomu, že takrolimus může ovlivňovat funkci ledvin, doporučuje se pečlivé sledování při 
jeho současném podávání s tenofovir-disoproxil-fumarátem. 
 
Další interakce 
Interakce mezi tenofovir-disoproxil-fumarátem a jinými léčivými přípravky jsou uvedeny v Tabulce 1 
níže (nárůst je označen „↑“, snížení „↓“, beze změny „↔“, dvakrát denně „b.i.d.“ a jednou denně 
„q.d.“). 
 

 
 

56 

Tabulka 1: Interakce mezi tenofovir-disoproxil-fumarátem a dalšími léčivými přípravky 
 

Léčivý přípravek podle 

terapeutické oblasti 

(dávka v mg) 

Účinky na lékové hladiny 

Průměrná procentuální změna AUC, 

C

max

, C

min

 

Doporučení zahrnující 

současné podávání s 245 mg 

tenofovir-disoproxilu 

(ve formě fumarátu) 

ANTIINFEKTIVA 
Antiretrovirotika 
Inhibitory proteáz 
Atazanavir/ritonavir 
(300 q.d./100 q.d./300 q.d.) 

Atazanavir: 
AUC: ↓ 25% 
C

max

: ↓ 28% 

C

min

: ↓ 26%  

Tenofovir: 
AUC: ↑ 37% 
C

max

: ↑ 34% 

C

min

: ↑ 29% 

 

Není doporučena žádná 
úprava dávkování. Zvýšená 
expozice tenofoviru může 
potencovat nežádoucí 
účinky spojené s 
tenofovirem, včetně poruch 
funkce ledvin. Je třeba 
pozorně sledovat funkci 
ledvin (viz bod 4.4). 

Lopinavir/ritonavir 
(400 b.i.d./100 b.i.d./300 q.d.) 

Lopinavir/ritonavir: 
Žádné významné účinky na 
farmakokinetické parametry 
lopinaviru/ritonaviru. 
AUC: ↑ 32% 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↑ 51% 

Není doporučena žádná 
úprava dávkování. Zvýšená 
expozice tenofoviru může 
potencovat nežádoucí 
účinky spojené s 
tenofovirem, včetně poruch 
funkce ledvin. Je třeba 
pozorně sledovat funkci 
ledvin (viz bod 4.4). 

Darunavir/ritonavir 
(300/100 b.i.d./300 q.d.) 

Darunavir: 
Žádné významné účinky na 
farmakokinetické parametry 
darunaviru/ritonaviru. 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 22% 
C

min

: ↑ 37% 

Není doporučena žádná 
úprava dávkování. Zvýšená 
expozice tenofoviru může 
potencovat nežádoucí 
účinky spojené s 
tenofovirem, včetně poruch 
funkce ledvin. Je třeba 
pozorně sledovat funkci 
ledvin (viz bod 4.4). 

NRTI 
Didanosin 

Současné podávání tenofovir-disoproxil-
fumarátu a didanosinu má za následek 
40-60% zvýšení systémové expozice 
didanosinu, která může zvýšit riziko 
nežádoucích účinků spojených s užíváním 
didanosinu. Vzácně byly zaznamenány 
případy pankreatitidy a laktátové acidózy, 
někdy smrtelné. Současné podávání 
tenofovir-disoproxil-fumarátu a didanosinu 
v denní dávce 400 mg bylo spojováno 
s výrazným snížením počtu buněk CD4, 
pravděpodobně z důvodu intracelulární 
interakce zvyšující hladinu 
fosforylovaného (tj. aktivního) didanosinu. 
Snížení dávky didanosinu na 250 mg 
současně podávané s tenofovir-disoproxil-
fumarátem mělo za následek vysoký 
výskyt virologického selhání v rámci 
několika testovaných kombinací léčby 
HIV-1 infekce. 

Současné podávání 
tenofovir-disoproxil-
fumarátu a didanosinu se 
nedoporučuje (viz bod 4.4). 

Adefovir dipivoxyl 

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

Tenofovir-disoproxil-
fumarát se nemá podávat 
současně s adefovir 
dipivoxylem (viz bod 4.4). 

 
 

57 

Léčivý přípravek podle 

terapeutické oblasti 

(dávka v mg) 

Účinky na lékové hladiny 

Průměrná procentuální změna AUC, 

C

max

, C

min

 

Doporučení zahrnující 

současné podávání s 245 mg 

tenofovir-disoproxilu 

(ve formě fumarátu) 

Antivirotika k léčbě hepatitidy C 
Ledipasvir/sofosbuvir 
(90 mg/400 mg q.d.) + 
atazanavir/ritonavir 
(300 mg q.d./100 mg q.d.) + 
emtricitabin/tenofovir-disoproxil-
fumarát (200 mg/300 mg q.d.)

1

 

Ledipasvir: 
AUC: ↑ 96% 
C

max

: ↑ 68% 

C

min

: ↑ 118% 

 
Sofosbuvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↑ 42% 

 
Atazanavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↑ 63% 

 
Ritonavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↑ 45% 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↑ 47% 

C

min

: ↑ 47% 

Zvýšené koncentrace 
tenofoviru vyplývající ze 
současného podání 
tenofovir-disoproxil-
fumarátu, 
ledipasviru/sofosbuviru 
a atazanaviru/ritonaviru 
mohou potencovat 
nežádoucí účinky spojené 
s tenofovir-disoproxil-
fumarátem, včetně poruch 
funkce ledvin. Bezpečnost 
tenofovir-disoproxil-
fumarátu při použití 
s ledipasvirem/sofosbuvirem 
a přípravkem 
optimalizujícím 
farmakokinetiku (např 
ritonavirem nebo 
kobicistatem) nebyla 
stanovena. 
 
Jestliže nejsou k dispozici 
jiné alternativy, má být tato 
kombinace podávána 
s opatrností a s častým 
sledováním funkce ledvin 
(viz bod 4.4). 

Ledipasvir/sofosbuvir 
(90 mg/400 mg q.d.) + 
darunavir/ritonavir 
(800 mg q.d./100 mg q.d.) + 
emtricitabin/tenofovir-disoproxil-
fumarát 
(200 mg/300 mg q.d.)

1

 

Ledipasvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Sofosbuvir: 
AUC: ↓ 27% 
C

max

: ↓ 37% 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Darunavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Ritonavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↑ 48% 

 

Zvýšené koncentrace 
tenofoviru vyplývající ze 
současného podání 
tenofovir-disoproxil-
fumarátu, 
ledipasviru/sofosbuviru 
a darunaviru/ritonaviru 
můžou potencovat 
nežádoucí účinky spojené 
s tenofovirem, včetně 
poruch funkce ledvin. 
Bezpečnost tenofovir-
disoproxil-fumarátu 
při použití 
s ledipasvirem/sofosbuvirem 
a přípravkem 
optimalizujícím 
farmakokinetiku (např 
ritonavirem nebo 
kobicistatem) nebyla 
stanovena. 
 
Jestliže nejsou k dispozici 
jiné alternativy, může tato 

 
 

58 

Léčivý přípravek podle 

terapeutické oblasti 

(dávka v mg) 

Účinky na lékové hladiny 

Průměrná procentuální změna AUC, 

C

max

, C

min

 

Doporučení zahrnující 

současné podávání s 245 mg 

tenofovir-disoproxilu 

(ve formě fumarátu) 

Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 50% 
C

max

: ↑ 64% 

C

min

: ↑ 59% 

kombinace být podávána 
s opatrností a s častým 
sledováním funkce ledvin 
(viz bod 4.4). 

Ledipasvir/sofosbuvir 
(90 mg/400 mg q.d.) + 
efavirenz/emtricitabin/tenofovir-
disoproxil-fumarát 
(600 mg/200 mg/300 mg q.d.) 

Ledipasvir: 
AUC: ↓ 34% 
C

max

: ↓ 34% 

C

min

: ↓ 34% 

 
Sofosbuvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Efavirenz: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 98% 
C

max

: ↑ 79% 

C

min

: ↑ 163% 

Není doporučena žádná 
úprava dávkování. Zvýšená 
expozice tenofoviru může 
potencovat nežádoucí 
účinky spojené 
s tenofovirem, včetně 
poruch funkce ledvin. Je 
třeba pozorně sledovat 
funkci ledvin (viz bod 4.4). 

Ledipasvir/sofosbuvir 
(90 mg/400 mg q.d.) + 
emtricitabin/rilpivirin/tenofovir-
disoproxil-fumarát 
(200 mg/25 mg/300 mg q.d.) 

Ledipasvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Sofosbuvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Rilpivirin: 
AUC: ↔ 

Není doporučena žádná 
úprava dávkování. Zvýšená 
expozice tenofoviru může 
potencovat nežádoucí 
účinky spojené 
s tenofovirem, včetně 
poruch funkce ledvin. Je 
třeba pozorně sledovat 
funkci ledvin (viz bod 4.4). 

 
 

59 

Léčivý přípravek podle 

terapeutické oblasti 

(dávka v mg) 

Účinky na lékové hladiny 

Průměrná procentuální změna AUC, 

C

max

, C

min

 

Doporučení zahrnující 

současné podávání s 245 mg 

tenofovir-disoproxilu 

(ve formě fumarátu) 

C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 40% 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↑ 91% 

Ledipasvir/sofosbuvir 
(90 mg/400 mg q.d.) + dolutegravir 
(50 mg q.d.) + 
emtricitabin/tenofovir-disoproxil-
fumarát (200 mg/300 mg q.d.) 

Sofosbuvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

 
GS-331007

2 

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Ledipasvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Dolutegravir  
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 65% 
C

max

: ↑ 61% 

C

min

: ↑ 115% 

Není doporučena žádná 
úprava dávkování. Zvýšená 
expozice tenofoviru může 
potencovat nežádoucí 
účinky spojené s tenofovir-
disoproxil-fimarátem, 
včetně poruch funkce 
ledvin. Je třeba pozorně 
sledovat funkci ledvin (viz 
bod 4.4). 

Sofosbuvir/velpatasvir 
(400 mg/100 mg q.d.) + 
atazanavir/ritonavir 
(300 mg q.d./100 mg q.d.) + 
emtricitabin/tenofovir-disoproxil-
fumarát 
(200 mg/300 mg q.d.) 

Sofosbuvir: 
AUC: ↔  
C

max

: ↔  

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↑ 42% 

 
Velpatasvir: 
AUC: ↑ 142% 
C

max

: ↑ 55% 

C

min

: ↑ 301% 

 
Atazanavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

Zvýšené plazmatické 
koncentrace tenofoviru 
vyplývající ze současného 
podání tenofovir-disoproxil-
fumarátu, 
sofosbuviru/velpatasviru 
a atazanaviru/ritonaviru 
můžou potencovat 
nežádoucí účinky spojené 
s tenofovir-disoproxil-
fumarátem, včetně poruch 
funkce ledvin. Bezpečnost 
tenofovir-disoproxil-
fumarátu při použití se 
sofosbuvirem/velpatasvirem 
a přípravkem 
optimalizujícím 

 
 

60 

Léčivý přípravek podle 

terapeutické oblasti 

(dávka v mg) 

Účinky na lékové hladiny 

Průměrná procentuální změna AUC, 

C

max

, C

min

 

Doporučení zahrnující 

současné podávání s 245 mg 

tenofovir-disoproxilu 

(ve formě fumarátu) 

C

min

: ↑ 39% 

 
Ritonavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↑ 29% 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↑ 55% 

C

min

: ↑ 39% 

farmakokinetiku (např. 
ritonavirem nebo 
kobicistatem) nebyla 
stanovena. 
 
Tato kombinace může být 
podávána s opatrností a 
s častým sledováním funkce 
ledvin (viz bod 4.4). 

Sofosbuvir/velpatasvir 
(400 mg/100 mg q.d.) + 
darunavir/ritonavir 
(800 mg q.d./100 mg q.d.) + 
emtricitabin/ tenofovir-disoproxil-
fumarát 
(200 mg/300 mg q.d.) 

Sofosbuvir: 
AUC:  ↓28% 
C

max

: ↓ 38% 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Velpatasvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↓ 24% 

C

min

: ↔ 

 
Darunavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Ritonavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 39% 
C

max

: ↑ 55% 

C

min

: ↑ 52% 

Zvýšené plazmatické 
koncentrace tenofoviru 
vyplývající ze současného 
podání tenofovir-disoproxil-
fumarátu, 
sofosbuviru/velpatasviru 
a darunaviru/ritonaviru 
můžou potencovat 
nežádoucí účinky spojené 
s tenofovir-disoproxil-
fumarátem, včetně poruch 
funkce ledvin. Bezpečnost 
tenofovir-disoproxil-
fumarátu při použití se 
sofosbuvirem/velpatasvirem 
a přípravkem 
optimalizujícím 
farmakokinetiku (např. 
ritonavirem nebo 
kobicistatem) nebyla 
stanovena. 
 
Tato kombinace může být 
podávána s opatrností a 
s častým sledováním funkce 
ledvin (viz bod 4.4). 

Sofosbuvir/velpatasvir 
(400

 

mg/100 mg q.d.) + 

lopinavir/ritonavir 

Sofosbuvir: 
AUC: ↓ 29% 
C

max

: ↓ 41% 

Zvýšené plazmatické 
koncentrace tenofoviru 
vyplývající ze současného 

 
 

61 

Léčivý přípravek podle 

terapeutické oblasti 

(dávka v mg) 

Účinky na lékové hladiny 

Průměrná procentuální změna AUC, 

C

max

, C

min

 

Doporučení zahrnující 

současné podávání s 245 mg 

tenofovir-disoproxilu 

(ve formě fumarátu) 

(800 mg/200 mg q.d.) + 
emtricitabin/ tenofovir-disoproxil-
fumarát 
(200 mg/300 mg q.d.) 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Velpatasvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↓ 30% 

C

min

: ↑ 63% 

 
Lopinavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Ritonavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↑ 42% 

C

min

: ↔ 

podání tenofovir-disoproxil-
fumarátu, 
sofosbuviru/velpatasviru 
a lopinaviru/ritonaviru 
můžou potencovat 
nežádoucí účinky spojené 
s tenofovir-disoproxil-
fumarátem, včetně poruch 
funkce ledvin. Bezpečnost 
tenofovir-disoproxil-
fumarátu při použití se 
sofosbuvirem/velpatasvirem 
a přípravkem 
optimalizujícím 
farmakokinetiku (např. 
ritonavirem nebo 
kobicistatem) nebyla 
stanovena. 
 
Tato kombinace může být 
podávána s opatrností a 
s častým sledováním funkce 
ledvin (viz bod 4.4). 

Sofosbuvir/velpatasvir 
(400 mg/100 mg q.d.) + 
raltegravir 
(400 mg b.i.d) + 
emtricitabin/tenofovir-disoproxil-
fumarát 
(200 mg/300 mg q.d.) 

Sofosbuvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Velpatasvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Raltegravir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↓ 21% 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

Není doporučena žádná 
úprava dávkování. Zvýšená 
expozice tenofoviru může 
potencovat nežádoucí 
účinky spojené s tenofovir-
disoproxil-fumarátem, 
včetně poruch funkce 
ledvin. Je třeba pozorně 
sledovat funkci ledvin (viz 
bod 4.4). 

 
 

62 

Léčivý přípravek podle 

terapeutické oblasti 

(dávka v mg) 

Účinky na lékové hladiny 

Průměrná procentuální změna AUC, 

C

max

, C

min

 

Doporučení zahrnující 

současné podávání s 245 mg 

tenofovir-disoproxilu 

(ve formě fumarátu) 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 40% 
C

max

: ↑ 46% 

C

min

: ↑ 70% 

Sofosbuvir/velpatasvir 
(400 mg/100 mg q.d.) + 
efavirenz/emtricitabin/tenofovir-
disoproxil-fumarát 
(600 mg/200 mg/300 mg q.d.) 

Sofosbuvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↑ 38% 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Velpatasvir: 
AUC: ↓ 53% 
C

max

: ↓ 47% 

C

min

: ↓ 57% 

 
Efavirenz: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 81% 
C

max

: ↑ 77% 

C

min

: ↑ 121% 

V případě současného 
podávání 
sofosbuviru/velpatasviru 
a efavirenzu se očekává 
pokles plazmatických 
koncentrací velpatasviru. 
Současné podávání 
sofosbuviru/velpatasviru 
s režimy obsahujícími 
efavirenz se nedoporučuje. 

Sofosbuvir/velpatasvir 
(400 mg/100 mg q.d.) + 
emtricitabin/rilpivirin/tenofovir-
disoproxil-fumarát 
(200 mg/25 mg/300 mg q.d.) 

Sofosbuvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Velpatasvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

Není doporučena žádná 
úprava dávkování. Zvýšená 
expozice tenofoviru může 
potencovat nežádoucí 
účinky spojené s tenofovir-
disoproxil-fumarátem, 
včetně poruch funkce 
ledvin. Je třeba pozorně 
sledovat funkci ledvin (viz 
bod 4.4). 

 
 

63 

Léčivý přípravek podle 

terapeutické oblasti 

(dávka v mg) 

Účinky na lékové hladiny 

Průměrná procentuální změna AUC, 

C

max

, C

min

 

Doporučení zahrnující 

současné podávání s 245 mg 

tenofovir-disoproxilu 

(ve formě fumarátu) 

 
Rilpivirin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 40% 
C

max

: ↑ 44% 

C

min

: ↑ 84% 

Sofosbuvir 
(400 mg q.d.) + 
efavirenz/emtricitabin/tenofovir-
disoproxil-fumarát 
(600 mg/200 mg/300 mg q.d.) 

Sofosbuvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↓ 19% 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↓ 23% 

 
Efavirenz: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↑ 25% 

C

min

: ↔ 

Není nutná žádná úprava 
dávkování. 

1

 Údaje získané ze současného podávání s ledipasvirem/sofosbuvirem. Střídavé podávání (po 12 hodinách) poskytlo podobné 

výsledky. 

2

 Hlavní cirkulující metabolit sofosbuviru. 

 
Studie provedené s jinými léčivými přípravky 
Při současném podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu s emtricitabinem, lamivudinem, indinavirem, 
efavirenzem, nelfinavirem, sachinavirem (potencovaného ritonavirem, „boosted“), methadonem, 
ribavirinem, rifampicinem, takrolimem nebo hormonální antikoncepcí 
norgestimátem/ethinylestradiolem nedošlo k žádným klinicky významným farmakokinetickým 
interakcím. 
 
Tenofovir-disoproxil-fumarát se musí užívat spolu s jídlem, protože jídlo zvyšuje biologickou 
dostupnost tenofoviru (viz bod 5.2). 
 
4.6 

Fertilita, těhotenství a kojení 

 
Těhotenství 
Údaje získané ze středně velkého souboru těhotných žen (mezi 300-1 000 ukončených těhotenství) 
nenaznačují žádné malformační účinky nebo fetální/neonatální toxicitu spojené s tenofovir-disoproxil-
fumarátem. Studie na zvířatech neprokazují reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Podávání tenofovir-
disoproxil-fumarátu v těhotenství lze zvážit, pokud je to nezbytně nutné. 
 

 
 

64 

Kojení 
Bylo prokázáno, že se tenofovir vylučuje do lidského mateřského mléka. Informace o účincích 
tenofoviru na novorozence/děti jsou nedostatečné. Proto se přípravek Viread během kojení nemá 
podávat. 
 
Jako obecné pravidlo se doporučuje, aby ženy infikované HIV nekojily své děti, aby nedošlo 
k přenosu HIV na kojence. 
 
Fertilita 
Klinické údaje ohledně účinku tenofovir-disoproxil-fumarátu na fertilitu jsou omezené. Studie na 
zvířatech nenaznačují škodlivé účinky tenofovir-disoproxil-fumarátu na fertilitu. 
 
4.7 

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 

 
Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. Pacienti musí být 
informováni o tom, že při léčbě tenofovir-disoproxil-fumarátem byly zaznamenány stavy závratí. 
 
4.8 

Nežádoucí účinky 

 
Souhrn bezpečnostního profilu 
U pacientů užívajících tenofovir-disoproxil-fumarát byly hlášeny vzácné případy poruch funkce 
ledvin, selhání ledvin a méně časté případy proximální renální tubulopatie (včetně Fanconiho 
syndromu), které někdy vedly ke kostním abnormalitám (občas přispívajícím ke zlomeninám). 
U pacientů užívajících přípravek Viread se doporučuje sledování funkce ledvin (viz bod 4.4). 
 
U přibližně jedné třetiny pacientů lze očekávat po léčení tenofovir-disoproxil-fumarátem v kombinaci 
s jinými antiretrovirovými látkami nežádoucí účinky. Tyto účinky jsou obvykle mírné nebo středně 
těžké gastrointestinální potíže. Přibližně 1% dospělých pacientů léčených tenofovir-disoproxil-
fumarátem přerušilo léčbu z důvodu gastrointestinálních potíží. 
 
Současné podávání přípravku Viread a didanosinu se nedoporučuje, protože může mít za následek 
zvýšené riziko nežádoucích účinků (viz bod 4.5). Vzácně byly zaznamenány případy pankreatitidy 
a laktátové acidózy, někdy smrtelné (viz bod 4.4). 
 
Ukončení léčby přípravkem Viread u pacientů se současnou infekcí HIV a HBV může být spojeno s 
těžkými akutními exacerbacemi hepatitidy (viz bod 4.4). 
 
Tabulkový přehled nežádoucích účinků 
Hodnocení nežádoucích účinků tenofovir-disoproxil fumarátu je založeno na údajích o bezpečnosti 
z klinických studií a zkušeností získaných po uvedení na trh. Všechny nežádoucí účinky jsou uvedeny 
v tabulce 2. 
 
Hodnocení nežádoucích účinků podle údajů z klinických studií zaměřených na virus HIV-1 je 
založeno na zkušenostech ze dvou studií s 653 již léčenými dospělými pacienty, kteří dostávali 
tenofovir-disoproxil-fumarát (n = 443) nebo placebo (n = 210) v kombinaci s dalšími 
antiretrovirovými léčivými přípravky po 24 týdnů, a také na zkušenostech z dvojitě zaslepené 
komparativní kontrolované studie, ve které 600 dosud neléčených dospělých pacientů dostávalo 
tenofovir-disoproxil 245 mg (ve formě fumarátu) (n = 299) nebo stavudin (n = 301) v kombinaci 
s lamivudinem a efavirenzem po 144 týdnů. 
 
Nežádoucí účinky, u kterých vzniklo podezření (i pouhá možnost), že souvisí s danou léčbou, jsou 
uvedeny dále v rozdělení podle orgánových systémů a četnosti. V každé skupině četností jsou 
nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti. Četnosti jsou definovány jako velmi časté 
(≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100) nebo vzácné (≥ 1/10 000 až 
< 1/1 000). 
 

 
 

65 

Tabulka 2: Tabulkový přehled nežádoucích účinků spojovaných s tenofovir-disoproxil-
fumarátem na základě zkušeností z klinických studií a po uvedení na trh 
 
Četnost 

Tenofovir-disoproxil-fumarát 

Poruchy metabolismu a výživy: 
Velmi časté: 

hypofosfatémie

1

 

Méně časté: 

hypokalémie

1

 

Vzácné: 

laktátová acidóza 

Poruchy nervového systému: 
Velmi časté: 

závratě 

Gastrointestinální poruchy: 
Velmi časté: 

průjem, zvracení, nauzea 

Časté: 

flatulence 

Méně časté: 

pankreatitida 

Poruchy jater a žlučových cest: 
Časté: 

zvýšen aminotransferáz 

Vzácné: 

jaterní steatóza, hepatitida 

Poruchy kůže a podkožní tkáně: 
Velmi časté: 

vyrážka 

Vzácné: 

angioedém 

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně: 
Méně časté: 

rabdomyolýza

1

, svalová slabost

1

 

Vzácné: 

osteomalácie (projevující se jako bolest kostí a občas přispívající ke 
zlomeninám)

1, 2

, myopatie

1

 

Poruchy ledvin a močových cest: 

Méně časté: 

zvýšená hladina kreatininu, proximální renální tubulopatie (včetně Fanconiho 
syndromu) 

Vzácné: 

akutní selhání ledvin, selhání ledvin, akutní tubulární nekróza, nefritida (včetně 
akutní intersticiální nefritidy)

2

, nefrogenní diabetes insipidus 

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace: 
Velmi časté: 

astenie 

Tento nežádoucí účinek může vzniknout jako následek proximální renální tubulopatie. Pokud toto onemocnění není 

přítomno, není považován za kauzálně související s podáváním tenofovir-disoproxil-fumarátu. 

Tento nežádoucí účinek byl identifikován po uvedení na trh, avšak v randomizovaných kontrolovaných klinických studiích 

nebo programu s rozšířeným přístupem k tenofovir-disoproxil-fumarátu pozorován nebyl. Kategorie četnosti byla odhadnuta 
podle statistického výpočtu založeného na celkovém počtu pacientů, kteří užívali tenofovir-disoproxil-fumarát 
v randomizovaných kontrolovaných klinických studiích a programu s rozšířeným přístupem k tenofovir-disoproxil-fumarátu 
(n = 7 319). 

 
Popis vybraných nežádoucích účinků 
Porucha funkce ledvin 
Protože přípravek Viread může způsobit poškození ledvin, doporučuje se sledování funkce ledvin (viz 
body 4.4 a 4.8 Souhrn bezpečnostního profilu). Proximální renální tubulopatie se obecně vyřešila nebo 
zlepšila po ukončení léčby tenofovir-disoproxil-fumarátem. U některých pacientů se však clearance 
kreatininu úplně nevyřešila i přes přerušení léčby tenofovir-disoproxil-fumarátem. Pacienti s rizikem 
poruchy funkce ledvin (jako jsou pacienti s výchozími renálními rizikovými faktory, pokročilým 
onemocněním HIV nebo pacienti léčení současně nefrotoxickými léky) mají zvýšené riziko neúplného 
obnovení funkce ledvin i přes ukončení léčby tenofovir-disoproxil-fumarátem (viz bod 4.4). 
 
Interakce s didanosinem
 
Současné podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu a didanosinu se nedoporučuje, protože má za 
následek 40-60% zvýšení systémové expozice didanosinu, která může zvýšit riziko nežádoucích 
účinků spojených s užíváním didanosinu (viz bod 4.5). Vzácně byly zaznamenány případy 
pankreatitidy a laktátové acidózy, někdy smrtelné. 
 

 
 

66 

Metabolické parametry 
Během antiretrovirové léčby mohou stoupat tělesná hmotnost a hladiny lipidů a glukózy v krvi (viz 
bod 4.4). 
 
Syndrom imunitní reaktivace 
Při zahájení CART se u pacientů infikovaných HIV s těžkou imunodeficiencí může vyskytnout 
zánětlivá reakce na asymptomatické nebo reziduální oportunní infekce. Byl také hlášen výskyt 
autoimunitních onemocnění (jako je Gravesova choroba), avšak hlášená doba do jejich nástupu byla 
velmi různá. Tyto stavy se mohou objevit mnoho měsíců po zahájení léčby (viz bod 4.4). 
 
Osteonekróza 
Byly hlášeny případy osteonekrózy, a to především u pacientů s obecně známými rizikovými faktory, 
s pokročilým onemocněním HIV nebo při dlouhodobé expozici CART. Jejich frekvence není známa 
(viz bod 4.4). 
 
Pediatrická populace 
Hodnocení nežádoucích účinků je založeno na dvou randomizovaných studiích (studie 
GS-US-104-0321 a GS-US-104-0352) se 184 pediatrickými pacienty infikovanými HIV-1 (ve věku 2 
až < 18 let), kteří po dobu 48 týdnů dostávali léčbu tenofovir-disoproxil-fumarátem (n = 93) nebo 
placebo/srovnávací účinný přípravek (n = 91) v kombinaci s jinými antiretrovirovými látkami (viz 
bod 5.1). Nežádoucí účinky pozorované u pediatrických pacientů léčených tenofovir-disoproxil-
fumarátem byly shodné s nežádoucími účinky pozorovanými v klinických studiích s tenofovir-
disoproxil-fumarátem u dospělých (viz body 4.8 Tabulkový přehled nežádoucích účinků a 5.1). 
 
U pediatrických pacientů bylo hlášeno snížení BMD. U dospívajících infikovaných HIV-1 bylo 
BMD Z-skóre pozorované u pacientů léčených tenofovir-disoproxil-fumarátem nižší než u pacientů 
dostávajících placebo. U dětí infikovaných HIV-1 bylo BMD Z-skóre pozorované u pacientů, kteří 
byli převedeni na tenofovir-disoproxil-fumarát nižší než u pacientů, kteří zůstali na režimu 
obsahujícím stavudin nebo zidovudin (viz body 4.4 a 5.1). 
 
Čtyři z 89 pediatrických pacientů léčených tenofovir-disoproxil-fumarátem ve studii GS-US-104-0352 
(střední expozice tenofovir-disoproxil-fumarátu 312 týdnů) ukončili studii kvůli nežádoucím účinkům 
odpovídající proximální renální tubulopatií. Sedm pacientů mělo odhadovanou rychlost glomerulární 
filtrace (GFR) mezi 70 a 90 ml/min/1,73 m

2

. Dva z těchto pacientů měli klinicky významný pokles 

odhadované GFR, která se zlepšila po ukončení léčby tenofovir-disoproxil-fumarátem. 
 
Další zvláštní populace pacientů 
Pacienti s poruchou funkce ledvin 
Používání tenofovir-disoproxil-fumarátu u pediatrických pacientů s poruchou funkce ledvin se 
nedoporučuje (viz body 4.2 a 4.4). 
 
Exacerbace hepatitidy po přerušení léčby 
U pacientů infikovaných HIV se současnou infekcí HBV se po přerušení léčby tenofovir-disoproxil-
fumarátem objevily klinické a laboratorní důkazy hepatitidy (viz bod 4.4). 
 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích 
účinků uvedeného v Dodatku V. 
 
4.9 

Předávkování 

 
Příznaky 
Pokud dojde k předávkování, musí být u pacienta sledovány příznaky toxicity (viz body 4.8 a 5.3) a 
v případě potřeby zahájena standardní podpůrná léčba. 
 

 
 

67 

Léčba 
Tenofovir může být odstraněn hemodialýzou; střední clearance tenofoviru hemodialýzou je 
134 ml/min. Není známo, zda může být tenofovir odstraněn peritoneální dialýzou. 
 
 
5. 

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 

 
5.1 

Farmakodynamické vlastnosti 

 
Farmakoterapeutická skupina: Antivirotika pro systémovou aplikaci; nukleosidové a nukleotidové 
inhibitory reverzní transkriptázy, ATC kód: J05AF07 
 
Mechanismus účinku a farmakodynamické účinky 
Tenofovir-disoproxil-fumarát je fumarátová sůl proléčiva tenofovir-disoproxilu. Tenofovir-disoproxil 
je absorbován a konvertován na léčivou látku tenofovir, která je nukleosidovým monofosfátovým 
(nukleotidovým) analogem. Tenofovir je následně konvertován na aktivní metabolit, tenofovir-
difosfát, obligátní terminátor řetězce, působením konstitutivně exprimovaných buněčných enzymů. 
Tenofovir-difosfát má nitrobuněčný poločas 10 hodin v aktivovaných a 50 hodin v klidových 
periferních krevních mononukleárech (peripheral blood mononuclear cells, PBMCs). Tenofovir-
difosfát inhibuje reverzní transkriptázu HIV-1 a polymerázu HBV přímou vazebnou kompeticí 
s přirozeným deoxyribonukleotidovým substrátem a po začlenění do DNA ukončením DNA řetězce. 
Tenofovir-difosfát je slabý inhibitor buněčné polymerázy α, β a γ. Při pokusech in vitro neprokázal 
tenofovir při koncentracích do 300 μmol/l účinek na syntézu mitochondriální DNA nebo na produkci 
kyseliny mléčné. 
 
Údaje vztahující se k HIV 
HIV antivirová aktivita in vitro:
 Koncentrace tenofoviru potřebná pro 50% inhibici (EC

50

) divokého 

typu laboratorního kmene HIV-1

IIIB

 je 1-6 μmol/l v liniích lymfoidních buněk a 1,1 μmol/l proti 

izolátům primárního subtypu B HIV-1 v PBMCs. Tenofovir je také aktivní proti HIV-1 subtypům A, 
C, D, E, F, G a O a proti HIV

BaL

 v primárních monocytech/makrofázích. Tenofovir vykazuje aktivitu 

in vitro proti HIV-2, s EC

50

 4,9 μmol/l v buňkách MT-4. 

 
Rezistence: In vitro a u některých pacientů byly selektovány kmeny HIV-1 se sníženou citlivostí na 
tenofovir a s mutací K65R v reverzní transkriptáze (viz Klinická účinnost a bezpečnost). Tenofovir-
disoproxil-fumarát nemají užívat pacienti již léčení antiretrovirotiky s kmeny obsahujícími mutaci 
K65R (viz bod 4.4). Navíc byla tenofovirem u reverzní transkriptázy HIV-1 selektována substituce 
K70E, která vede ke snížené citlivosti na tenofovir. 
 
Klinické studie u pacientů již léčených hodnotily anti-HIV aktivitu tenofovir-disoproxilu 245 mg 
(ve formě fumarátu) proti kmenům HIV-1 s rezistencí vůči nukleosidovým inhibitorům. Výsledky 
ukazují, že pacienti, jejichž HIV vykazoval 3 a více mutací spojených s thymidinovými analogy 
(thymidine-analogue associated mutations, TAMs), které zahrnovaly buď mutaci reverzní 
transkriptázy M41L nebo L210W, vykazovali sníženou citlivost na terapii tenofovir-disoproxilem 
245 mg (ve formě fumarátu). 
 
Klinická účinnost a bezpečnost 
Účinky tenofovir-disoproxil-fumarátu na již léčené a dosud neléčené pacienty infikované HIV-1 byly 
prokázány ve studiích trvajících 48 resp. 144 týdnů. 
 
Ve studii GS-99-907 bylo 550 již léčených dospělých pacientů léčeno placebem nebo tenofovir-
disoproxilem 245 mg (ve formě fumarátu) po 24 týdnů. Průměrný výchozí počet buněk CD4 byl 
427 buněk/mm

3

, průměrná výchozí plasmatická HIV-1 RNA byla 3,4 log

10

 kopií/ml (78% pacientů 

mělo virovou nálož < 5 000 kopií/ml) a průměrné trvání předchozí HIV léčby bylo 5,4 roku. Výchozí 
genotypová analýza izolátů HIV od 253 pacientů odhalila, že 94% pacientů má HIV-1 rezistentní 
mutace spojené s nukleosidovými inhibitory reverzní transkriptázy, 58% má mutace spojené 
s inhibitory proteázy a 48% má mutace spojené s nenukleosidovými inhibitory reverzní transkriptázy. 
 

 
 

68 

Ve 24. týdnu byla průměrná časově normovaná změna z výchozí úrovně log

10

 plasmatické 

HIV-1 RNA (DAVG

24

) -0,03 log

10

 kopií/ml pro příjemce placeba a -0,61 log

10

 kopií/ml pro příjemce 

tenofovir-disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu) (p < 0,0001). Statisticky významný rozdíl 
ve prospěch tenofovir-disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu) byl vidět u průměrné časově 
normované změny ve 24. týdnu z výchozího (DAVG

24

) počtu CD4 (+13 buněk/mm

3

 u tenofovir-

disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu) oproti -11 buněk/mm

3

 u placeba, p-hodnota = 0,0008). 

Antivirová odpověď na tenofovir-disoproxil-fumarát byla stálá během 48 týdnů (DAVG

48

 byl 

-0,57 log

10

 kopií/ml, poměr pacientů s HIV-1 RNA pod 400 nebo 50 kopií/ml byl 41%, resp. 18%). 

Během prvních 48 týdnů vyvinulo mutaci K65R 8 pacientů (2%), léčených tenofovir-disoproxilem 
245 mg (ve formě fumarátu). 
 
Dvojitě zaslepená, aktivně kontrolovaná fáze studie GS-99-903, trvající 144 týdnů, vyhodnocovala 
účinnost a bezpečnost tenofovir-disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu) oproti stavudinu, 
kombinovaného s lamivudinem a efavirenzem, u dospělých pacientů infikovaných HIV-1, dosud 
neléčených antiretrovirovou terapií. Průměrný výchozí počet buněk CD4 byl 279 buněk/mm

3

průměrná výchozí plasmatická HIV-1 RNA byla 4,91 log

10

 kopií/ml, 19% pacientů mělo 

symptomatickou HIV-1 infekci a 18% mělo AIDS. Pacienti byli rozdělení podle výchozí HIV-1 RNA 
a počtu CD4. 43% pacientů mělo výchozí virovou nálož > 100 000 kopií/ml a 39% mělo počet buněk 
CD4 < 200 buněk/ml. 
 
U intent to treat analýzy (chybějící údaje a změna antiretrovirové terapie (ART) jsou považovány za 
selhání) byl poměr pacientů s HIV-1 RNA pod 400 kopií/ml a 50 kopií/ml ve 48. týdnu léčby 80%, 
resp. 76% ve skupině tenofovir-disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu) ve srovnání s 84%, resp. 80% 
ve skupině stavudinu. Ve 144. týdnu byl poměr pacientů s HIV-1 RNA pod 400 kopií/ml a 50 kopií/ml 
71%, resp. 68% ve skupině tenofovir-disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu) ve srovnání s 64%, 
resp. 63% ve skupině stavudinu. 
 
Průměrná změna od výchozího stavu u HIV-1 RNA a počtu CD4 ve 48. týdnu léčby byla podobná 
u obou léčených skupin (-3,09 a -3,09 log

10

 kopií/ml; +169 a 167 buněk/mm

3

 ve skupině tenofovir-

disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu), resp. skupině stavudinu). Ve 144. týdnu léčby zůstala 
průměrná změna od výchozího stavu podobná u obou léčených skupin (-3,07 a -3,03 log

10

 kopií/ml; 

+263 a +283 buněk/mm

3

 ve skupině tenofovir-disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu), resp. skupině 

stavudinu). Byla pozorována konzistentní odpověď na léčbu tenofovir-disoproxilem 245 mg (ve formě 
fumarátu) bez ohledu na výchozí HIV-1 RNA a počet CD4. 
 
Mutace K65R se objevila v trochu vyšším procentu pacientů ve skupině tenofovir-disoproxil-fumarátu 
než v aktivní kontrolní skupině (2,7% oproti 0,7%). Ve všech případech rezistence k efavirenzu nebo 
lamivudinu buď předcházela nebo nastala současně s rozvojem K65R. Ve skupině tenofovir-
disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu) mělo osm pacientů HIV, který vykazoval K65R, u 7 z nich se 
objevil v průběhu prvních 48 týdnů léčby a poslední v 96. týdnu. Až do 144. týdne nebyl pozorován 
žádný další rozvoj K65R. Ve skupině tenofovir-disoproxilu (ve formě fumarátu) se u jednoho pacienta 
vyvinula substituce K70E. Podle genotypové ani fenotypové analýzy nebyl žádný projev jiných cest 
k rezistenci k tenofoviru. 
 
Údaje vztahující se k HBV 
Antivirová aktivita tenofovir-disoproxil-fumarátu proti viru hepatitidy B (HBV) byla prokázána 
in vitro a klinicky u dospělých a dospívajících. Další informace naleznete v Souhrnech údajů o 
přípravku Viread 245 mg potahované tablety a Viread 33 mg/g granule. 
 
Pediatrická populace 
V rámci studie GS-US-104-0321 dostávalo 87 již léčených pacientů infikovaných HIV-1 ve věku 12 
až < 18 let tenofovir-disoproxil-fumarát (n = 45) nebo placebo (n = 42) v kombinaci 
s optimalizovaným základním režimem (optimised background regimen, OBR) po dobu 48 týdnů. V 
důsledku omezení studie nebyl na základě plasmatických hladin HIV-1 RNA ve 24. týdnu prokázán 
přínos tenofovir-disoproxil-fumarátu oproti placebu. Přínos se však očekává u dospívající populace na 
základě extrapolace údajů u dospělých a srovnávacích farmakokinetických údajů (viz bod 5.2). 
 

 
 

69 

U pacientů, kteří dostávali léčbu tenofovir-disoproxil-fumarátem nebo placebo, bylo průměrné 
výchozí BMD Z-skóre bederní páteře -1,004 a -0,809 a průměrné výchozí BMD Z-skóre celého těla 
-0,866 a -0,584. Průměrné změny ve 48. týdnu (konec dvojitě zaslepené fáze) byly -0,215 a -0,165 pro 
BMD Z-skóre bederní páteře a -0,254 a -0,179 pro BMD Z-skóre celého těla ve skupině užívající 
tenofovir-disoproxil-fumarát a ve skupině užívající placebo. Průměrná rychlost nárůstu BMD byla 
nižší ve skupině užívající tenofovir-disoproxil-fumarát v porovnání se skupinou užívající placebo. Ve 
48. týdnu vykazovalo šest dospívajících ve skupině užívající tenofovir-disoproxil-fumarát a jeden 
dospívající pacient ve skupině užívající placebo významný úbytek BMD bederní páteře (definovaný 
jako > 4% úbytek). Z 28 pacientů, kteří dostávali po dobu 96 týdnů léčbu tenofovir-disoproxil-
fumarátem pokleslo BMD Z-skóre bederní páteře o -0,341 a BMD Z-skóre celého těla o -0,458. 
 
Ve studii GS-US-104-0352 bylo 97 již léčených pacientů ve věku 2 až < 12 let se stabilní virologickou 
supresí při léčbě režimem obsahujícím stavudin nebo zidovudin randomizováno buď na náhradu 
stavudinu nebo zidovudinu tenofovir-disoproxil-fumarátem (n = 48) nebo na pokračování původního 
režimu (n = 49) po dobu 48 týdnů. Ve 48. týdnu byla u 83% pacientů ve skupině užívající tenofovir-
disoproxil-fumarát a u 92% pacientů ve skupině užívající stavudin nebo zidovudin koncentrace 
HIV-1 RNA < 400 kopií/ml. Rozdíl mezi podílem pacientů, kteří si udrželi koncentraci < 400 kopií/ml 
ve 48. týdnu, byl ovlivněn hlavně vyšším počtem ukončení léčby ve skupině užívající tenofovir-
disoproxil-fumarát. Po vyloučení chybějících údajů byla ve 48. týdnu u 91% pacientů ve skupině 
užívající tenofovir-disoproxil-fumarát a u 94% pacientů ve skupině užívající stavudin nebo zidovudin 
koncentrace HIV-1 RNA < 400 kopií/ml. 
 
U pediatrických pacientů bylo hlášeno snížení BMD. U pacientů, kteří dostávali léčbu tenofovir-
disoproxil-fumarátem nebo stavudinem nebo zidovudinem, bylo průměrné výchozí BMD Z-skóre 
bederní páteře -1,034 a -0,498 a průměrné výchozí BMD Z-skóre celého těla -0,471 a -0,386. 
Průměrné změny ve 48. týdnu (na konci randomizované fáze) byli 0,032 a 0,087 pro BMD Z-skóre 
bederní páteře a -0,184 a -0,027 pro BMD Z-skóre celého těla ve skupině užívající tenofovir-
disoproxil-fumarát a ve skupině užívající stavudin nebo zidovudin. Průměrná rychlost nárůstu kostní 
hmoty bederní páteře ve 48. týdnu byla podobná ve skupině užívající tenofovir-disoproxil-fumarát i ve 
skupině užívající stavudin nebo zidovudin. Nárůst kostní hmoty celého těla byl ve skupině užívající 
tenofovir-disoproxil-fumarát oproti skupině užívající stavudin nebo zidovudin nižší. Významný 
úbytek (> 4%) BMD bederní páteře byl ve 48. týdnu pozorován u jednoho pacienta léčeného 
tenofovir-disoproxil-fumarátem a nebyl pozorován u žádného z pacientů léčených stavudinem nebo 
zidovudinem. BMD Z-skóre pokleslo o -0,012 pro bederní páteř a o -0,338 pro celé tělo u 64 pacientů 
léčených tenofovir-disoproxil-fumarátem po dobu 96 týdnů. Hodnoty BMD Z-skóre nebyly upraveny 
podle výšky a tělesné hmotnosti. 
 
Z 89 pediatrických pacientů léčených tenofovir-disoproxil-fumarátem ve studii GS-US-104-0352 
(střední expozice 104 týdnů) ukončili 4 pacienti studii kvůli nežádoucím účinkům odpovídajících 
 proximální renální tubulopatií. 
 
Evropská agentura pro léčivé přípravky udělila odklad povinnosti předložit výsledky studií 
s přípravkem Viread u jedné nebo více podskupin pediatrické populace s HIV a chronickou 
hepatitidou B (informace o použití u pediatrické populace viz bod 4.2). 
 
5.2 

Farmakokinetické vlastnosti 

 
Tenofovir-disoproxil-fumarát je vodou rozpustný ester proléčiva, který se in vivo rychle konvertuje na 
tenofovir a formaldehyd. 
 
Tenofovir se nitrobuněčně konvertuje na tenofovir-monofosfát a na aktivní látku tenofovir-difosfát. 
 
Absorpce 
Po perorálním podání tenofovir-disoproxil-fumarátu pacientům infikovaným HIV se tenofovir-
disoproxil-fumarát rychle absorbuje a konvertuje na tenofovir. Po podání vícenásobných dávek 
tenofovir-disoproxil-fumarátu s jídlem pacientům infikovaným HIV byly průmĕrné (koeficient 
odchylky v %) výsledné hodnoty C

max

, AUC a C

min

 tenofoviru 326 (36,6%) ng/ml, 

 
 

70 

3 324 (41,2%) ng·h/ml, resp. 64,4 (39,4%) ng/ml. Maximální koncentrace tenofoviru jsou pozorovány 
v séru během jedné hodiny po podání nalačno a během dvou hodin, je-li užit spolu s jídlem. Perorální 
biologická dostupnost tenofoviru z tenofovir-disoproxil-fumarátu u pacientů nalačno byla přibližně 
25%. Podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu spolu s velmi tučným jídlem zvýšilo perorální 
biologickou dostupnost, kdy AUC tenofoviru vzrostlo o přibližně 40% a C

max

 přibližně o 14%. Po 

první dávce tenofovir-disoproxil-fumarátu pacientům po jídle se střední C

max

 v séru pohybovala 

v rozmezí od 213 do 375 ng/ml. Nicméně podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu spolu s lehkým 
jídlem nemělo významný účinek na farmakokinetiku tenofoviru. 
 
Distribuce  
Ustálený objem distribuce tenofoviru po intravenózním podání se odhaduje na přibližně 800 ml/kg. Po 
perorálním podání tenofovir-disoproxil-fumarátu je tenofovir distribuován do většiny tkání; nejvyšší 
koncentrace se vyskytují v ledvinách, játrech a obsahu střev (preklinické studie). Vazba proteinu 
tenofoviru k proteinu plasmy nebo séra bylo in vitro menší než 0,7, resp. 7,2% v celém rozmezí 
koncentrace tenofoviru od 0,01 do 25 μg/ml. 
 
Biotransformace 
Studie in vitro prokázaly, že ani tenofovir-disoproxil-fumarát, ani tenofovir nejsou substráty pro 
enzymy CYP450. Navíc při znatelně vyšších koncentracích (přibližně 300násobných) než byly ty, 
které byly pozorovány in vivo, tenofovir in vitro neinhiboval metabolismus léku zprostředkovaný 
jakýmikoliv hlavními lidskými CYP450 izoformami, účastnícími se biotransformace léku (CYP3A4, 
CYP2D6, CYP2C9, CYP2E1 nebo CYP1A1/2). Tenofovir-disoproxil-fumarát v koncentraci 
100 μmol/l neměl žádný účinek na žádné izoformy CYP450, s výjimkou CYP1A1/2, kde byla 
pozorovaná malá (6%), ale statisticky významná redukce metabolismu substrátu CYP1A1/2. Podle 
těchto údajů není pravděpodobné, že by se objevily klinicky významné interakce tenofovir-disoproxil-
fumarátu a léčivých přípravků metabolizovaných CYP450. 
 
Eliminace 
Tenofovir je primárně eliminován ledvinami jak filtrací, tak také aktivním tubulárním transportním 
systémem. Po intravenózním podání se močí eliminuje přibližně 70-80% dávky v nezměněném stavu. 
Celková clearance byla odhadnuta přibližně na 230 ml/h/kg (přibližně 300 ml/min). Renální clearance 
byla odhadnuta přibližně na 160 ml/h/kg (přibližně 210 ml/min), což je více než míra glomerulární 
filtrace. To naznačuje, že aktivní tubulární sekrece je důležitou součástí eliminace tenofoviru. Po 
perorálním podání je terminální poločas tenofoviru přibližně 12 až 18 hodin. 
 
Studie odhalily dráhu aktivní tubulární sekrece tenofoviru, kdy přítok do buňky proximálního tubulu 
zajišťují lidské organické aniontové transportéry (hOAT) 1 a 3 a odtok do moči zajišťuje 
multirezistentní protein 4 (Multidrug Resistant Protein 4, MRP 4). 
 
Linearita/nelinearita 
V rozmezí dávky od 75 do 600 mg byla farmakokinetika tenofoviru nezávislá na dávce tenofovir-
disoproxil-fumarátu a nebyla ovlivněna ani opakovaným podáním při jakékoliv velikosti dávky. 
 
Pohlaví 
Omezené údaje o farmakokinetice tenofoviru u žen neindikují žádný větší vliv pohlaví. 
 
Etnikum 
Farmakokinetika nebyla specificky studována u různých etnických skupin. 
 
Pediatrická populace 
Farmakokinetika tenofoviru v ustáleném stavu byla vyhodnocena u 8 dospívajících pacientů (ve věku 
12 až < 18 let) infikovaných HIV-1 s tělesnou hmotností ≥ 35 kg a u 23 dětí infikovaných HIV-1 ve 
věku 2 až < 12 let (viz tabulka 3 níže). Expozice tenofoviru u těchto pediatrických pacientů užívajících 
denně perorální dávku tenofovir-disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu) nebo 6,5 mg tenofovir-
disoproxilu (ve formě fumarátu)/kg tělesné hmotnosti až do maximální dávky 245 mg byla podobná 
expozicím u dospělých užívajících dávky tenofovir-disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu) 
jednou denně. 

 
 

71 

 
Tabulka 3: Průměrné (± SD) hodnoty farmakokinetických parametrů tenofoviru podle 
věkových skupin u pediatrických pacientů 
 

Dávka a léková forma 

245 mg potahované tablety 

12 až < 18 let (n = 8) 

6.5 mg/kg granule 

2 až < 12 let (n = 23) 

C

max

 (μg/ml) 

0,38 ± 0,13 

0,24 ± 0,13 

AUC

tau

 (μg·h/ml) 

3,39 ± 1,22 

2,59 ± 1,06 

 
Farmakokinetické studie nebyly prováděny u dětí mladších 2 let. 
 
Porucha funkce ledvin 
Farmakokinetické parametry tenofoviru byly stanoveny po podání jednorázové dávky tenofovir-
disoproxilu 245 mg 40 dospělým pacientům neinfikovaným HIV s různým stupněm poruch funkce 
ledvin definovaných podle výchozí clearance kreatininu (CrCl) (normální funkce ledvin je při CrCl 
> 80 ml/min; lehká porucha funkce je při CrCl = 50-79 ml/min; středně těžká při CrCl = 30-49 ml/min 
a těžká při CrCl = 10-29 ml/min). V porovnání s pacienty s normální funkcí ledvin je průměrná 
hodnota (koeficient odchylky v %) expozice tenofoviru zvýšená z 2 185 (12%) ng·h/ml u jedinců 
s CrCl > 80 ml/min na 3 064 (30%) ng·h/ml, 6 009 (42%) ng·h/ml, resp. 15 985 (45%) ng·h/ml 
u pacientů s lehkou, středně těžkou a těžkou poruchou funkce ledvin.  
 
Farmakokinetika tenofoviru nebyla studována u dospělých pacientů s clearance kreatininu 
< 10 ml/min bez hemodialýzy a u pacientů s ESRD s peritoneální nebo s jinými formami dialýzy. 
 
Farmakokinetika tenofoviru u pediatrických pacientů s poruchou funkce ledvin nebyla studována. 
Nejsou dostupné žádné údaje, na jejichž základě by bylo možné doporučit dávkování (viz body 4.2 
a 4.4). 
 
Porucha funkce jater 
Dospělým pacientům neinfikovaným HIV s různým stupněm poruchy funkce jater hodnocené podle 
Child-Pugh-Turcottovy (CPT) klasifikace byla podána jednorázová dávka 245 mg tenofovir-
disoproxilu. Farmakokinetika tenofoviru nebyla u jedinců s poruchou funkce jater podstatně změněna, 
což nasvědčuje tomu, že u těchto jedinců není nutná úprava dávkování. Průměrné (koeficient odchylky 
v %) hodnoty C

max

 a AUC

0-∞

 tenofoviru u zdravých jedinců byly 223 (34,8%) ng/ml, resp. 

2 050 (50,8%) ng·h/ml v porovnání s 289 (46,0%) ng/ml a 2 310 (43,5%) ng·h/ml u jedinců se středně 
těžkou poruchou funkce jater a 305 (24,8%) ng/ml a 2 740 (44,0%) ng·h/ml u jedinců s těžkou 
poruchou funkce jater. 
 
Nitrobuněčná farmakokinetika 
Bylo zjištěno, že poločas tenofovir-difosfátu v lidských neproliferujícich periferních krevních 
mononukleárech (PBMC) je přibližně 50 hodin, zatímco poločas v buňkách PBMC stimulovaných 
fytohemaglutininem je přibližně 10 hodin. 
 
5.3 

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 

 
Neklinické farmakologické studie bezpečnosti neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka. Údaje ze 
studií toxicity po opakovaném podávání u potkanů, psů a opic po expozici vyšší nebo rovné klinické 
expozici, které jsou významné pro klinické použití, zahrnují renální a kostní toxicitu a pokles 
koncentrace fosfátů v séru. Kostní toxicita byla diagnostikována jako osteomalácie (opice) a snížená 
kostní hustota (BMD) (potkani a psi). Kostní toxicita u mladých dospělých potkanů a psů se 
vyskytovala při ≥ 5násobných expozicích u pediatrických nebo dospělých jedinců. Kostní toxicita se 
vyskytovala u mladých infikovaných opic při velmi vysokých expozicích po subkutánním podání 
(≥ 40násobná expozice u pacientů). Poznatky ze studií s potkany a opicemi naznačily, že v závislosti 
na podávané látce dochází k poklesu intestinální absorpce fosfátu s možnou sekundární redukcí BMD. 
 
Studie genotoxicity ukázaly pozitivní výsledky v in vitro testu u myšího lymfomu, neprůkazné 
výsledky v jednom z kmenů použitých v Amesově testu a slabě pozitivní výsledky v testu 

 
 

72 

neplánované syntézy DNA (unscheduled DNA synthesis, UDS) s primárními potkaními hepatocyty. 
Výsledky však byly negativní v in vivo mikronukleárním testu v kostní dřeni myši. 
 
Studie kancerogenity po perorálním podání u potkanů a myší ukázaly jen nízký výskyt duodenálních 
tumorů v případě velmi vysoké dávky u myší. Není pravděpodobné, že by tyto tumory byly významné 
pro člověka. 
 
Studie reprodukční toxicity s potkany a králíky neprokázaly vliv na fertilitu, březost nebo na 
parametry plodu. Ve studiích perinatální a postnatální toxicity však tenofovir-disoproxil-fumarát snížil 
index životaschopnosti a tělesnou hmotnost mláďat při maternálně toxických dávkách. 
 
Léčivá látka tenofovir-disoproxil-fumarát a hlavní produkty její přeměny přetrvávají dlouhodobě 
v životním prostředí. 
 
 
6. 

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 

 
6.1 

Seznam pomocných látek 

 
Jádro tablety 
Sodná sůl kroskarmelosy 
Monohydrát laktosy 
Magnesium-stearát (E572) 
Mikrokrystalická celulosa (E460) 
Předbobtnalý škrob 
 
Potahová vrstva tablety 
Triacetin (E1518) 
Hypromelosa (E464) 
Monohydrát laktosy 
Oxid titaničitý (E171) 
 
6.2 

Inkompatibility 

 
Neuplatňuje se. 
 
6.3 

Doba použitelnosti 

 
3 roky. 
 
6.4 

Zvláštní opatření pro uchovávání 

 
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. 
 
6.5 

Druh obalu a obsah balení 

 
Lahvička z polyethylenu s vysokou hustotou (HDPE) s polypropylenovým dětským bezpečnostním 
uzávěrem, která obsahuje 30 potahovaných tablet a silikagelový vysoušeč. 
 
K dispozici jsou následující velikosti balení: krabička obsahující 1 lahvičku s 30 potahovanými 
tabletami a krabička obsahující 90 (3 lahvičky po 30) potahovaných tablet. Na trhu nemusí být 
všechny velikosti balení. 
 
6.6 

Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku 

 
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními 
požadavky. 

 
 

73 

 
 
7. 

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 

 
Gilead Sciences International Limited 
Cambridge 
CB21 6GT 
Velká Británie 
 
 
8. 

REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) 

 
EU/1/01/200/008 
EU/1/01/200/009 
 
 
9. 

DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 

 
Datum první registrace: 5. února 2002 
Datum posledního prodloužení registrace: 14. prosince 2011 
 
 
10. 

DATUM REVIZE TEXTU 

 
 
Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách 
Evropské agentury pro léčivé přípravky http://www.ema.europa.eu 

 
 

74 

1. 

NÁZEV PŘÍPRAVKU 

 
Viread 245 mg potahované tablety 
 
 
2. 

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 

 
Jedna potahovaná tableta obsahuje tenofovirum disoproxilum 245 mg (ve formě tenofoviri disoproxili 
fumaras). 
 
Pomocná látka se známým účinkem  
Jedna tableta obsahuje 164 mg laktosy (ve formě monohydrátu laktosy). 
 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. 

LÉKOVÁ FORMA 

 
Potahovaná tableta (tableta). 
 
Světle modré, potahované tablety tvaru mandle o rozměrech 16,8 mm x 10,3 mm, na jedné straně je 
vyraženo „GILEAD“ a „4331“ a na druhé straně „300“. 
 
 
4. 

KLINICKÉ ÚDAJE 

 
4.1 

Terapeutické indikace 

 
HIV-1 infekce 
Potahované tablety Viread 245 mg jsou indikovány, v kombinaci s dalšími antiretrovirovými léčivými 
přípravky, k léčbě dospělých, infikovaných HIV-1. 
 
Přínos přípravku Viread k léčbě HIV-1 infekce u dospělých je založen na výsledcích jedné studie 
s dosud neléčenými pacienty, včetně pacientů s velkou virovou náloží (> 100 000 kopií/ml) a studiích, 
kde byl přípravek Viread přidáván ke stabilní původní terapii (hlavně triterapii) u pacientů již 
antiretrovirově léčených, u kterých došlo k časnému virologickému selhání (< 10 000 kopií/ml, 
s většinou pacientů, kteří měli < 5 000 kopií/ml). 
 
Potahované tablety Viread 245 mg jsou také indikovány k léčbě dospívajících infikovaných HIV-1 
s rezistencí k NRTI nebo toxicitami, které zabraňují použití látek první volby, ve věku 12 až < 18 let.  
 
Rozhodnutí o použití přípravku Viread k léčbě pacientů s HIV-1 infekcí již léčených antiretrovirotiky 
je nutné založit na testování virové rezistence a/nebo anamnéze léčby jednotlivých pacientů.  
 
Hepatitida B 
Potahované tablety Viread 245 mg jsou indikovány k léčbě chronické hepatitidy B u dospělých: 
 

 

s kompenzovaným onemocněním jater, s prokázanou aktivní virovou replikací, trvale 
zvýšenými hladinami sérové alanin aminotransferázy (ALT) a s histologicky prokázaným 
aktivním zánětem a/nebo fibrózou (viz bod 5.1). 

 

 

s prokázanou přítomností viru hepatitidy B rezistentního na lamivudin (viz body 4.8 a 5.1), 

 

 

s jaterní dekompenzací (viz body 4.4, 4.8 a 5.1). 

 

 
 

75 

Potahované tablety Viread 245 mg jsou indikovány k léčbě chronické hepatitidy B u dospívajících ve 
věku 12 až < 18 let: 
 

 

s kompenzovaným onemocněním jater a prokázaným aktivním onemocněním imunitního 
systému, tj. aktivní virovou replikací, trvale zvýšenými sérovými hladinami ALT a 
histologickým průkazem aktivního zánětu a/nebo fibrózy (viz body 4.4, 4.8 a 5.1). 

 
4.2 

Dávkování a způsob podání 

 
Terapii má zahájit lékař, který má zkušenosti s léčbou HIV infekce a/nebo s léčbou chronické 
hepatitidy B. 
 
Dávkování 
Dospělí 
Doporučená dávka přípravku Viread k léčbě HIV nebo k léčbě chronické hepatitidy B je 245 mg 
(jedna tableta) jednou denně, užívaná perorálně spolu s jídlem. 
 
Chronická hepatitida B 
Optimální trvání léčby není známé. O přerušení léčby se může uvažovat v následujících případech: 
 

U HBeAg pozitivních pacientů bez cirhózy se má v léčbě pokračovat po dobu nejméně 
6-12 měsíců po potvrzení HBe sérokonverze (ztráta HBeAg a HBV DNA s detekcí protilátek 
proti HBe), nebo do HBs sérokonverze, nebo do ztráty účinnosti (viz bod 4.4). Po přerušení 
léčby se mají sledovat sérové hladiny ALT a HBV DNA, aby se zjistila jakákoliv pozdější 
virologická recidiva. 

 

U HBeAg negativních pacientů bez cirhózy se má v léčbě pokračovat alespoň do 
HBs sérokonverze, nebo do ztráty účinnosti. V případě prodloužené léčby po dobu více než 2 let 
se doporučuje pravidelné přehodnocování, aby se potvrdilo, že pokračování ve zvolené léčbě je 
pro pacienta ještě vhodné. 

 
Přípravek Viread je rovněž dostupný jako granule 33 mg/g k léčbě HIV-1 infekce a chronické 
hepatitidy B u dospělých, u kterých není vhodné podávání pevné lékové formy. 
 
Pediatrická populace 
HIV-1: U dospívajících ve věku 12 až < 18 let s tělesnou hmotností ≥ 35 kg je doporučená dávka 
přípravku Viread 245 mg (jedna tableta) jednou denně, užívaná perorálně spolu s jíd lem (viz body 4.8 
a 5.1). 
 
Přípravek Viread je rovněž dostupný jako granule k léčbě pediatrických pacientů infikovaných HIV-1, 
ve věku 2 až < 12 let a jako tablety se slabší sílou k léčbě pediatrických pacientů infikovaných HIV-1, 
ve věku 6 až < 12 let (viz bod 5.1). Další informace naleznete v Souhrnech údajů o přípravku pro 
Viread 33 mg/g granule a Viread 123 mg, 163 mg a 204 mg potahované tablety. 
 
Bezpečnost a účinnost tenofovir-disoproxil-fumarátu u dětí infikovaných HIV-1 ve věku méně než 
2 roky nebyla dosud stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje. 
 
Chronická hepatitida B: U dospívajících ve věku 12 až < 18 let a s tělesnou hmotností ≥ 35 kg je 
doporučená dávka přípravku Viread 245 mg (jedna tableta) jednou denně, užívaná perorálně spolu 
s jídlem (viz body 4.8 a 5.1). Optimální trvání léčby není v současnosti známé. 
 
Bezpečnost a účinnost tenofovir-disoproxil-fumarátu u dětí s chronickou hepatitidou B ve věku 2 až 
< 12 let nebo s tělesnou hmotností < 35 kg nebyla dosud stanovena. Nejsou dostupné žádné údaje. 
 
Přípravek Viread je rovněž dostupný jako granule 33 mg/g k léčbě HIV-1 infekce a chronické 
hepatitidy B u dospívajících ve věku 12 až < 18 let, u kterých není vhodné podávání pevné lékové 
formy. 

 
 

76 

 
Vynechaná dávka 
Jestliže pacient vynechá dávku přípravku Viread a uplynulo méně než 12 hodin od doby, kdy je 
přípravek obvykle užíván, má co nejdříve užít přípravek Viread s jídlem a vrátit se k normálnímu 
rozvrhu dávkování. Jestliže pacient vynechá dávku přípravku Viread a uplynulo více než 12 hodin od 
doby, kdy je přípravek obvykle užíván a je téměř čas pro užití další dávky, pacient nemá užít 
vynechanou dávku, ale jednoduše se vrátit k obvyklému rozvrhu dávkování. 
 
Jestliže pacient zvrací do 1 hodiny po užití přípravku Viread, má užít další tabletu. Jestliže pacient 
zvrací po více než 1 hodině po užití přípravku Viread, nemusí užít další dávku. 
 
Zvláštní populace pacientů 
Starší pacienti
 
Nejsou dostupné žádné údaje, na základě kterých by bylo možné doporučit dávkování u pacientů 
starších 65 let (viz bod 4.4). 
 
Porucha funkce ledvin 
Tenofovir je eliminován renální exkrecí a expozice tenofoviru je vyšší u pacientů s renální dysfunkcí.  
 
Dospělí 
O bezpečnosti a účinnosti tenofovir-disoproxil-fumarátu u dospělých pacientů se středně závažnou a 
závažnou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 50 ml/min) jsou k dispozici jen omezené 
údaje a údaje o dlouhodobé bezpečnosti nebyly dosud vyhodnoceny u pacientů s mírnou poruchou 
funkce ledvin (clearance kreatininu 50-80 ml/min). Tenofovir-disoproxil-fumarát se proto má používat 
u dospělých pacientů s poruchou funkce ledvin pouze v případě, že potenciální přínos léčby převáží 
její možné riziko. U dospělých pacientů s clearance kreatininu < 50 ml/min, včetně 
hemodialyzovaných pacientů, se doporučuje podávání přípravku Viread 33 mg/g granule, aby se 
dosáhlo snížení denní dávky tenofovir-disoproxil-fumarátu. Další informace naleznete v Souhrnu 
údajů o přípravku pro Viread 33 mg/g granule. 
 
Lehká porucha funkce ledvin (clearance kreatininu 50-80 ml/min) 
Omezené množství údajů z klinických studií podporuje podávání dávky tenofovir-disoproxilu 245 mg 
(ve formě fumarátu) jednou denně u pacientů s lehkou poruchou funkce ledvin. 
 
Středně těžká porucha funkce ledvin (clearance kreatininu 30-49 ml/min) 
U pacientů, kteří nemohou užívat tenofovir-disoproxil-fumarát ve formě granulí, je možné použít 
přípravek Viread 245 mg potahované tablety v prodloužených intervalech mezi dávkami. Na základě 
modelů farmakokinetických údajů s jednorázovou dávkou u HIV negativních jedinců neinfikovaných 
HBV s různým stupněm poruch funkce ledvin, včetně terminálního stádia onemocnění ledvin 
vyžadujícího hemodialýzu, se může použít podávání 245 mg tenofovir-disoproxilu (ve formě 
fumarátu) každých 48 hodin, které však nebylo v klinických studiích potvrzeno. Proto je nutné 
u takových pacientů pozorně sledovat klinickou odpověď na léčbu a funkci ledvin (viz body 4.4 a 5.2). 
 
Těžká porucha funkce ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min) a hemodialyzovaní pacienti 
U pacientů, kteří nemohou užívat tenofovir-disoproxil-fumarát ve formě granulí a pro které není k 
dispozici jiná dostupná léčba, je možné použít přípravek Viread 245 mg potahované tablety 
v následujících prodloužených intervalech mezi dávkami: 
 
Těžká porucha funkce ledvin: 245 mg tenofovir-disoproxilu (ve formě fumarátu) se může podávat 
každých 72-96 hodin (dávkování dvakrát týdně). 
 
Hemodialyzovaní pacienti: 245 mg tenofovir-disoproxilu (ve formě fumarátu) se může podávat 
každých 7 dní po ukončení cyklu hemodialýzy*. 
 
Tyto úpravy intervalů mezi dávkami nebyly potvrzeny v klinických studiích. Simulace naznačují, že 
prodloužený interval mezi dávkami při použití přípravku Viread 245 mg potahované tablety není 

 
 

77 

optimální a může mít za následek zvýšenou toxicitu a možnou nedostatečnou odpověď. Proto je nutné 
pozorně sledovat klinickou odpověď na léčbu a funkci ledvin (viz body 4.4 a 5.2). 
 
* Obecně předpokládá týdenní dávkování tři hemodialýzy týdně, každá v trvání přibližně čtyři hodiny 
nebo kumulativní hemodialýza po 12 hodinách. 
 
Není možné doporučit dávkování pro nehemodialyzované pacienty s clearance kreatininu 
< 10 ml/min. 
 
Pediatrická populace 
Používání tenofovir-disoproxil-fumarátu u pediatrických pacientů s poruchou funkce ledvin se 
nedoporučuje (viz bod 4.4). 
 
Poruchy funkce jater 
U pacientů s poruchou funkce jater není nutná úprava dávkování (viz body 4.4 a 5.2). 
 
Jestliže se přeruší léčba přípravkem Viread u pacientů s chronickou hepatitidou B současně 
infikovaných nebo neinfikovaných HIV, je třeba u těchto pacientů pozorně sledovat příznaky 
exacerbace hepatitidy (viz bod 4.4). 
 
Způsob podání 
Tablety přípravku Viread se mají užívat jednou denně, perorálně, s jídlem. 
 
Tenofovir-disoproxil-fumarát je dostupný rovněž jako granule pro pacienty s obtížemi při polykání 
potahovaných tablet. Vyjímečně však můžou být potahované tablety Viread 245 mg podávány po 
rozpuštění tablety v nejméně 100 ml vody, pomerančového džusu nebo hroznové šťávy. 
 
4.3 

Kontraindikace 

 
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. 
 
4.4 

Zvláštní upozornění a opatření pro použití 

 
Všeobecně 
Před zahájením léčby tenofovir-disoproxil-fumarátem je třeba všem pacientům infikovaným HBV 
nabídnout testování HIV protilátek (viz níže Současná infekce HIV-1 a virem hepatitidy B). 
 
HIV-1 
Přestože se prokázalo, že efektivní virová suprese antiretrovirovou léčbou významně snižuje riziko 
sexuálního přenosu, nelze vyloučit reziduální riziko. Je nutno dodržet opatření k zabránění přenosu 
v souladu s národními doporučeními. 
 
Chronická hepatitida B 
Pacienti musí být informováni o skutečnosti, že nebylo prokázáno, že by tenofovir-disoproxil-fumarát 
zabraňoval riziku přenosu HBV na jiné osoby pohlavním stykem nebo krví. I nadále musí být 
dodržována příslušná opatření. 
 
Současné podávání s jinými léčivými přípravky 

Viread se nemá podávat současně s jinými léčivými přípravky obsahujícími tenofovir-
disoproxil-fumarát nebo tenofovir-alafenamid. 

Viread se nemá podávat současně s adefovir-dipivoxylem. 

Současné podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu a didanosinu se nedoporučuje. Současné 
podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu a didanosinu má za následek 40-60% zvýšení 
systémové expozice didanosinu, které může zvýšit riziko nežádoucích účinků spojených 
s užíváním didanosinu (viz bod 4.5). Vzácně byly zaznamenány případy pankreatitidy a 
laktátové acidózy, někdy smrtelné. Současné podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu 
a didanosinu v denní dávce 400 mg bylo spojováno s výrazným snížením počtu buněk CD4, 

 
 

78 

pravděpodobně z důvodu intracelulární interakce zvyšující hladinu fosforylovaného (tj. 
aktivního) didanosinu. Snížení dávky didanosinu na 250 mg současně podávané s tenofovir-
disoproxil-fumarátem mělo za následek vysoký výskyt virologického selhání v rámci několika 
testovaných kombinací léčby HIV-1 infekce. 

 
Terapie trojicí nukleosidů/nukleotidů 
Existují údaje o vysoké míře virologického selhání a o vzniku rezistence, obojí v časném stádiu u HIV 
pacientů, když byl tenofovir-disoproxil-fumarát podáván současně s lamivudinem a abakavirem, stejně 
jako s lamivudinem a didanosinem v dávkovacím režimu jednou denně. 
 
Účinky na ledviny a kosti u dospělé populace 
Účinky na ledviny 
Tenofovir je eliminován především ledvinami. V klinické praxi bylo v souvislosti s používáním 
tenofovir-disoproxil-fumarátu hlášeno selhání ledvin, poruchy funkce ledvin, zvýšení hladiny 
kreatininu, hypofosfatemie a proximální tubulopatie (včetně Fanconiho syndromu) (viz bod 4.8). 
 
Sledování funkce ledvin 
Před začátkem léčby tenofovir-disoproxil-fumarátem se doporučuje provést výpočet clearance 
kreatininu u všech pacientů a rovněž se doporučuje sledovat funkci ledvin (clearance kreatininu a 
sérových fosfátů) po dvou až čtyřech týdnech léčby, po třech měsících léčby a každé tři až šest měsíců 
poté u pacientů bez renálních rizikových faktorů. U pacientů s rizikem poruch funkce ledvin je nutné 
častější sledování funkce ledvin. 
 
Postup při renálních abnormalitách 
Jsou-li u dospělých pacientů užívajících tenofovir-disoproxil-fumarát sérové fosfáty < 1,5 mg/dl 
(0,48 mmol/l) nebo je-li clearance kreatininu snížena na < 50 ml/min, měla by se do jednoho týdne 
znovu vyhodnotit funkce ledvin, včetně stanovení koncentrace glukosy a draslíku v krvi a koncentrace 
glukosy v moči (viz bod 4.8, proximální tubulopatie). U dospělých pacientů, u kterých clearance 
kreatininu klesla pod 50 ml/min nebo sérové fosfáty klesly pod 1,0 mg/dl (0,32 mmol/l), by se mělo 
také zvážit přerušení léčby tenofovir-disoproxil-fumarátem. Přerušení léčby tenofovir-disoproxil-
fumarátem se má také zvážit v případě progresivního poklesu funkce ledvin, když nebyla 
identifikována žádná jiná příčina. 
 
Současné podávání a riziko renální toxicity 
Tenofovir-disoproxil-fumarát by se neměl užívat současně nebo bezprostředně po užívání 
nefrotoxických léčivých přípravků (např. aminoglykosidů, amfotericinu B, foskarnetu, gancikloviru, 
pentamidinu, vankomycinu, cidofoviru nebo interleukinu-2). Je-li současné užívání tenofovir-
disoproxil-fumarátu a nefrotoxických látek nezbytné, je nutné sledovat funkci ledvin každý týden. 
 
U pacientů s rizikovým faktorem pro renální dysfunkci užívajících tenofovir-disoproxil-fumarát byly 
po zahájení léčby vysokými dávkami nesteroidních protizánětlivých léčiv (NSAIDs) nebo kombinací 
více NSAIDs pozorovány případy akutního renálního selhání. Pokud je tenofovir-disoproxil-fumarát 
podáván s NSAIDs, je potřeba zvýšeně sledovat renální funkce. 
 
U pacientů léčených tenofovir-disoproxil-fumarátem v kombinaci s ritonavirem nebo kobicistatem 
potencovanými („boosted“) inhibitory proteázy bylo hlášeno vyšší riziko poruchy funkce ledvin. U 
těchto pacientů je nutné pečlivé sledování funkce ledvin (viz bod 4.5). U pacientů s renálními 
rizikovými faktory má být souběžné podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu s potencovaným 
inhibitorem proteázy pečlivě vyhodnoceno. 
 
Tenofovir-disoproxil-fumarát nebyl klinicky hodnocen u pacientů léčených přípravky, které jsou 
eliminovány stejnou renální cestou, včetně transportních proteinů - lidských organických aniontových 
transportérů (human organic anion transporter, hOAT1) 1 a 3 nebo MRP 4 (např. cidofovir, známý 
nefrotoxický léčivý přípravek). Tyto renální transportní proteiny mohou být odpovědné za tubulární 
sekreci a částečně za renální eliminaci tenofoviru a cidofoviru. V důsledku toho se může změnit 
farmakokinetika těchto léčivých přípravků, které jsou eliminovány stejnou renální cestou, včetně 
transportních proteinů hOAT 1 a 3 nebo MRP 4, jsou-li podávány současně. Pokud to není zcela 

 
 

79 

nezbytné, současné užívání těchto léčivých přípravků, které jsou eliminovány stejnou renální cestou, 
se nedoporučuje, ale pokud je to nevyhnutné, je třeba kontrolovat funkci ledvin každý týden (viz 
bod 4.5). 
 
Porucha funkce ledvin 
Bezpečnost použití tenofovir-disoproxil-fumarátu z hlediska funkce ledvin byla u dospělých pacientů s 
poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 80 ml/min) studována jenom ve velmi omezené míře. 
 
Dospělí pacienti s clearance kreatininu < 50 ml/min, včetně hemodialyzovaných pacientů 
O bezpečnosti a účinnosti tenofovir-disoproxil-fumarátu u pacientů s poruchou funkce ledvin jsou 
k dispozici jen omezené údaje. Tenofovir-disoproxil-fumarát se proto má používat pouze v případě, že 
potenciální přínos léčby převažuje její možné riziko. U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin 
(clearance kreatininu < 30 ml/min) a u pacientů, kteří vyžadují hemodialýzu, se použití tenofovir-
disoproxil-fumarátu nedoporučuje. Pokud není k dispozici jiná dostupná léčba, musí se upravit interval 
mezi dávkami a je třeba pozorně sledovat funkci ledvin (viz body 4.2 a 5.2). 
 
Účinky na kosti 
U pacientů infikovaných HIV v kontrolované klinické studii trvající 144 týdnů, která srovnávala 
tenofovir-disoproxil-fumarát se stavudinem v kombinaci s lamivudinem a efavirenzem u dospělých 
pacientů dosud neléčených antiretrovirotiky, byl pozorován malý pokles kostní hustoty (bone mineral 
density
, BMD) v proximálním femuru a v páteři u obou léčených skupin. Pokles BMD v páteři a 
změny kostních biomarkerů ve srovnání s výchozími hodnotami byly významně vyšší ve skupině 
léčené tenofovir-disoproxil-fumarátem ve 144. týdnu. Pokles BMD v proximálním femuru byl 
významně vyšší v této skupině do 96. týdnu. Nicméně zvýšené riziko vzniku zlomenin nebo příznaky 
vzniku klinicky významných kostních abnormalit se v průběhu 144 týdnů neprojevily. 
 
V jiných studiích (prospektivní a průřezové) bylo nejvýraznější snížení BMD pozorováno u pacientů 
léčených tenofovir-disoproxil-fumarátem v rámci léčebného režimu obsahujícího potencovaný 
inhibitor proteázy. U pacientů s osteoporózou, kteří mají vyšší riziko zlomenin, mají být zváženy jiné 
dostupné dávkovací režimy. 
 
Kostní abnormality (občas přispívající ke zlomeninám) mohou být spojeny s proximální renální 
tubulopatií (viz bod 4.8). 
 
Existuje-li podezření na kostní abnormality nebo byly-li zjištěny kostní abnormality, má být zajištěna 
příslušná konzultace. 
 
Účinky na ledviny a kosti u pediatrické populace 
V souvislosti s dlouhodobými účinky kostní a renální toxicity existují nejistoty. Kromě toho není 
možné plně zaručit reverzibilitu renální toxicity. Proto je doporučený multidisciplinární přístup pro 
adekvátní zvážení rovnováhy přínosu/rizika léčby v každém individuálním případě, rozhodnutí se pro 
vhodné sledování během léčby (včetně rozhodnutí ukončit léčbu) a zvážení potřeby suplementace. 
 
Účinky na ledviny 
V klinické studii GS-US-104-0352 byly hlášeny nežádoucí účinky na ledviny odpovídající proximální 
renální tubulopatii u pediatrických pacientů infikovaných HIV-1 ve věku 2 až < 12 let (viz body 4.8 
a 5.1). 
 
Sledování funkce ledvin 
Funkce ledvin (clearance kreatininu a sérové fosfáty) by měly být vyhodnoceny před léčbou a 
sledovány během léčby stejně jako u dospělých (viz výše). 
 
Postup při renálních abnormalitách 
Jsou-li u pediatrických pacientů užívajících tenofovir-disoproxil-fumarát potvrzeny sérové fosfáty 
< 3,0 mg/dl (0,96 mmol/l), měla by se do jednoho týdne znovu vyhodnotit funkce ledvin, včetně 
stanovení koncentrace glukosy a draslíku v krvi a koncentrace glukosy v moči (viz bod 4.8, 
proximální tubulopatie). Existuje-li podezření na renální abnormality nebo byly-li zjištěny renální 

 
 

80 

abnormality, má být zajištěna konzultace s nefrologem pro zvážení přerušení léčby tenofovir-
disoproxil-fumarátem. Přerušení léčby tenofovir-disoproxil-fumarátem se má také zvážit v případě 
progresivního poklesu funkce ledvin, když nebyla identifikována žádná jiná příčina. 
 
Současné podávání a riziko renální toxicity 
Platí stejná doporučení jako u dospělých (viz výše).  
 
Porucha funkce ledvin 
Používání tenofovir-disoproxil-fumarátu u pediatrických pacientů s poruchou funkce ledvin se 
nedoporučuje (viz bod 4.2). Léčba tenofovir-disoproxil-fumarátem se nemá zahajovat u pediatrických 
pacientů s poruchou funkce ledvin, a má být přerušena u pediatrických pacientů, u kterých se objeví 
porucha funkce ledvin během léčby tenofovir-disoproxil-fumarátem. 
 
Účinky na kosti 
Přípravek Viread může způsobit snížení BMD. Účinky změn BMD souvisejících s podáváním 
tenofovir-disoproxil-fumarátu na dlouhodobý stav kostí a riziko vzniku zlomenin v budoucnosti 
nejsou v současné době známy (viz bod 5.1).  
 
Pokud byly u pediatrických pacientů zjištěny kostní abnormality nebo existuje-li podezření na kostní 
abnormality, má být zajištěna konzultace s endokrinologem a/nebo nefrologem.  
 
Onemocnění jater 
Údaje o bezpečnosti a účinnosti u pacientů po transplantaci jater jsou velmi omezené. 
 
Údaje o bezpečnosti a účinnosti tenofovir-disoproxil-fumarátu u pacientů infikovaných HBV s jaterní 
dekompenzací a skóre podle Child-Pugh-Turcottovy (CPT) klasifikace > 9 jsou omezené. U těchto 
pacientů může být riziko vzniku závažných nežádoucích účinků na játra a ledviny vyšší. Proto je u této 
populace pacientů nutné pozorně sledovat jaterní, žlučové a ledvinové parametry. 
 
Exacerbace hepatitidy 
Vzplanutí během léčby:
 Spontánní exacerbace chronické hepatitidy B jsou relativně časté a vyznačují 
se přechodným zvýšením sérové hladiny ALT. Po zahájení antivirové terapie může u některých 
pacientů vzrůst sérová hladina ALT (viz bod 4.8). U pacientů s kompenzovaným onemocněním jater 
zpravidla nejsou tyto nárůsty sérové hladiny ALT spojeny se zvýšením koncentrací sérového 
bilirubinu nebo dekompenzací jater. Pacienti s cirhózou mohou být ohroženi vyšším rizikem 
dekompenzace jater po exacerbaci hepatitidy, a proto by měli být během léčby pečlivě sledováni. 
 
Vzplanutí po přerušení léčby: Akutní exacerbace hepatitidy byla také hlášena u pacientů, kteří 
přerušili léčbu hepatitidy B. Exacerbace po léčbě jsou obvykle spojovány s rostoucí HBV DNA a zdá 
se, že většina z nich spontánně zmizí. Nicméně byly hlášeny závažné exacerbace, včetně smrtelných 
případů. Jaterní funkce je třeba opakovaně klinicky i laboratorně sledovat po dobu nejméně 6 měsíců 
od přerušení léčby hepatitidy B. V případě potřeby je možné obnovit léčbu hepatitidy B. U pacientů 
s pokročilým onemocněním jater nebo cirhózou se přerušení léčby nedoporučuje, protože exacerbace 
hepatitidy po ukončení léčby může vést k dekompenzaci jater. 
 
Vzplanutí jaterních onemocnění jsou mimořádně závažná a někdy i smrtelná u pacientů s jaterní 
dekompenzací. 
 
Současná infekce virem hepatitidy C nebo D: O účinnosti tenofoviru u pacientů současně infikovaných 
virem hepatitidy C nebo D nejsou k dispozici žádné údaje. 
 
Současná infekce HIV-1 a virem hepatitidy B: Kvůli riziku vzniku rezistence vůči HIV se má u 
pacientů současně infikovaných HIV/HBV používat tenofovir-disoproxil-fumarát pouze jako součást 
vhodného kombinovaného antiretrovirového režimu. U pacientů s preexistující dysfunkcí jater, včetně 
chronické aktivní hepatitidy, se při kombinované antiretrovirové terapii (combination antiretroviral 
therapy, CART
) projevuje zvýšená četnost abnormální funkce jater a tyto pacienty je třeba sledovat 
obvyklým způsobem. Prokáže-li se u těchto pacientů zhoršení jaterního onemocnění, musí být zváženo 

 
 

81 

přerušení nebo vysazení léčby. Nicméně je třeba poznamenat, že zvýšení hladiny ALT může být 
součástí clearance HBV během terapie tenofovirem, viz výše Exacerbace hepatitidy. 
 
Použití s některými antivirotiky k léčbě hepatitidy C 
Bylo prokázáno, že současné podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu a ledipasviru/sofosbuviru nebo 
sofosbuviru/velpatasviru má za následek zvýšení plazmatických koncentrací tenofoviru, zejména 
pokud se používá současně režim léčby HIV obsahující tenofovir-disoproxil-fumarát a přípravek 
optimalizující farmakokinetiku (ritonavir nebo kobicistat). Bezpečnost tenofovir-disoproxil-fumarátu v 
použití s ledipasvirem/sofosbuvirem nebo sofosbuvirem/velpatasvirem a přípravkem optimalizujícím 
farmakokinetiku nebyla stanovena. Je třeba zvážit možné přínosy a rizika související se současným 
podáváním ledipasviru/sofosbuviru nebo sofosbuviru/velpatasviru s tenofovir-disoproxil-fumarátem v 
kombinaci s potencovaným inhibitorem HIV proteázy (např. atazanavirem nebo darunavirem), 
zejména u pacientů se zvýšeným rizikem poruch ledvin. Pacienti užívající ledipasvir/sofosbuvir nebo 
sofosbuvir/velpatasvir současně s tenofovir-disoproxil-fumarátem v kombinaci s potencovaným 
inhibitorem HIV proteázy mají být sledováni ohledně nežádoucích účinků souvisejících s tenofovir-
disoproxil-fumarátem. 
 
Tělesná hmotnost a metabolické parametry 
V průběhu antiretrovirové léčby se může vyskytnout zvýšení tělesné hmotnosti a hladin lipidů 
a glukózy v krvi. Tyto změny mohou být částečně spojeny s kontrolou onemocnění a životním stylem. 
U lipidů existuje v některých případech důkaz účinku léčby, zatímco u přírůstku tělesné hmotnosti 
není významný průkaz spojení s touto léčbou. Při monitorování lipidů a glukózy v krvi je třeba 
sledovat zavedené pokyny pro léčbu HIV. Poruchy lipidů je třeba léčit podle klinické potřeby. 
 
Mitochondriální dysfunkce po expozici in utero 
Nukleosidová a nukleotidová analoga mohou různým způsobem ovlivnit mitochondriální funkci, což 
je nejvýraznější u stavudinu, didanosinu a zidovudinu. Existují zprávy o mitochondriální dysfunkci u 
HIV negativních dětí, které byly vystaveny in utero a/nebo postnatálně působení analog nukleosidů; ty 
se hlavně týkaly léčby s režimy zahrnujícími zidovudin. Nejdůležitějšími hlášenými nežádoucími 
účinky jsou hematologické poruchy (anemie, neutropenie) a metabolické poruchy (hyperlaktátemie, 
hyperlipázemie). Tyto účinky byly často přechodné. Vzácně byly hlášeny i  neurologické poruchy 
s pozdním nástupem (hypertonie, křeče, neobvyklé chování). V současné době není známo, zda jsou 
takové neurologické poruchy přechodné nebo stálé. Tato zjištění mají být zvážena u každého dítěte, 
které bylo in utero vystaveno působení analog nukleosidů nebo nukleotidů a které má závažné klinické 
nálezy neznámé etiologie, zvláště neurologické. Tyto nálezy nemají vliv na současná národní 
doporučení užívat antiretrovirovou léčbu u těhotných žen, aby se zamezilo vertikálnímu přenosu HIV. 
 
Syndrom imunitní reaktivace 
Při zahájení CART se u pacientů infikovaných HIV s těžkou imunodeficiencí může vyskytnout 
zánětlivá reakce na asymptomatické nebo reziduální oportunní patogeny, která může způsobit klinicky 
závažné stavy nebo zhoršení příznaků onemocnění. Takové reakce byly nejčastěji pozorovány během 
několika prvních týdnů či měsíců po zahájení CART. Jedná se například o cytomegalovirovou 
retinitidu, generalizované a/nebo fokální mykobakteriální infekce a pneumonii způsobenou 
Pneumocystis jirovecii. Jakékoli příznaky zánětu by měly být vyhodnoceny a v případě potřeby by 
měla být zahájena příslušná léčba. 
 
Při imunitní reaktivaci byl také hlášen výskyt autoimunitních onemocnění (jako je Gravesova 
choroba), avšak hlášená doba do jejich nástupu byla velmi různá. Tyto stavy se mohou objevit mnoho 
měsíců po zahájení léčby. 
 
Osteonekróza 
Ačkoli je etiologie považována za multifaktoriální (zahrnující používání kortikosteroidů, konzumaci 
alkoholu, těžkou imunosupresi a vyšší index tělesné hmotnosti), byly případy osteonekrózy hlášeny 
především u pacientů s pokročilým onemocněním HIV a/nebo při dlouhodobé expozici CART. 
Pacienti mají být poučeni, aby vyhledali lékařskou pomoc, pokud zaznamenají bolesti kloubů, ztuhlost 
kloubů nebo pokud mají pohybové potíže. 
 

 
 

82 

Starší pacienti 
Tenofovir-disoproxil-fumarát nebyl zkoumán u pacientů starších 65 let. Snížená funkce ledvin je 
u starších pacientů pravděpodobnější, proto je nutná zvýšená opatrnost při léčbě starších pacientů 
tenofovir-disoproxil-fumarátem. 
 
Potahované tablety Viread 245 mg obsahují monohydrát laktosy. Pacienti se vzácnými dědičnými 
problémy s intolerancí galaktosy, s vrozeným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukosy a 
galaktosy nemají proto tento léčivý přípravek užívat. 
 
4.5 

Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 

 
Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých. 
 
Na základě výsledků pokusů in vitro a známé cesty eliminace tenofoviru jsou velmi málo 
pravděpodobné interakce tenofoviru s jinými léčivými přípravky zprostředkované CYP450. 
 
Současné používání se nedoporučuje 
Přípravek Viread se nemá podávat současně s jinými léčivými přípravky obsahujícími tenofovir-
disoproxil-fumarát nebo tenofovir-alafenamid. 
 
Přípravek Viread se nemá podávat současně s adefovir dipivoxylem. 
 
Didanosin 
Současné podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu a didanosinu se nedoporučuje (viz bod 4.4 a 
tabulka 1). 
 
Léčivé přípravky eliminované ledvinami 
Tenofovir je primárně eliminován ledvinami. Současné podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu 
s léčivými přípravky, které snižují funkci ledvin nebo u kterých dochází ke kompetici o aktivní 
tubulární sekreci prostřednictvím transportních proteinů hOAT 1, hOAT 3 nebo MRP 4 (např. 
cidofovir), může proto zvyšovat sérové koncentrace tenofoviru a/nebo současně podávaných léčivých 
přípravků. 
 
Tenofovir-disoproxil-fumarát se nemá užívat současně nebo bezprostředně po užívání nefrotoxických 
léčivých přípravků. Některé příklady zahrnují aminoglykosidy, amfotericin B, foskarnet, ganciklovir, 
pentamidin, vankomycin, cidofovir nebo interleukin-2, nejsou však omezeny jen na tyto léčivé 
přípravky (viz bod 4.4). 
 
Vzhledem k tomu, že takrolimus může ovlivňovat funkci ledvin, doporučuje se pečlivé sledování při 
jeho současném podávání s tenofovir-disoproxil-fumarátem. 
 
Další interakce 
Interakce mezi tenofovir-disoproxil-fumarátem a jinými léčivými přípravky jsou uvedeny v Tabulce 1 
níže (nárůst je označen „↑“, snížení „↓“, beze změny „↔“, dvakrát denně „b.i.d.“ a jednou denně 
„q.d.“). 
 
Tabulka 1: Interakce mezi tenofovir-disoproxil-fumarátem a dalšími léčivými přípravky 
 

Léčivý přípravek podle 

terapeutické oblasti 

(dávka v mg) 

Účinky na lékové hladiny 

Průměrná procentuální změna AUC, 

C

max

, C

min

 

Doporučení zahrnující 

současné podávání s 245 mg 

tenofovir-disoproxilu 

(ve formě fumarátu) 

ANTIINFEKTIVA 
Antiretrovirotika 
Inhibitory proteáz 
Atazanavir/ritonavir 
(300 q.d./100 q.d./300 q.d.) 

Atazanavir: 
AUC: ↓ 25% 

Není doporučena žádná 
úprava dávkování. Zvýšená 

 
 

83 

Léčivý přípravek podle 

terapeutické oblasti 

(dávka v mg) 

Účinky na lékové hladiny 

Průměrná procentuální změna AUC, 

C

max

, C

min

 

Doporučení zahrnující 

současné podávání s 245 mg 

tenofovir-disoproxilu 

(ve formě fumarátu) 

C

max

: ↓ 28% 

C

min

: ↓ 26%  

Tenofovir: 
AUC: ↑ 37% 
C

max

: ↑ 34% 

C

min

: ↑ 29% 

 

expozice tenofoviru může 
potencovat nežádoucí 
účinky spojené s 
tenofovirem, včetně poruch 
funkce ledvin. Je třeba 
pozorně sledovat funkci 
ledvin (viz bod 4.4). 

Lopinavir/ritonavir 
(400 b.i.d./100 b.i.d./300 q.d.) 

Lopinavir/ritonavir: 
Žádné významné účinky na 
farmakokinetické parametry 
lopinaviru/ritonaviru. 
AUC: ↑ 32% 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↑ 51% 

Není doporučena žádná 
úprava dávkování. Zvýšená 
expozice tenofoviru může 
potencovat nežádoucí 
účinky spojené s 
tenofovirem, včetně poruch 
funkce ledvin. Je třeba 
pozorně sledovat funkci 
ledvin (viz bod 4.4). 

Darunavir/ritonavir 
(300/100 b.i.d./300 q.d.) 

Darunavir: 
Žádné významné účinky na 
farmakokinetické parametry 
darunaviru/ritonaviru. 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 22% 
C

min

: ↑ 37% 

Není doporučena žádná 
úprava dávkování. Zvýšená 
expozice tenofoviru může 
potencovat nežádoucí 
účinky spojené s 
tenofovirem, včetně poruch 
funkce ledvin. Je třeba 
pozorně sledovat funkci 
ledvin (viz bod 4.4). 

NRTI 
Didanosin 

Současné podávání tenofovir-disoproxil-
fumarátu a didanosinu má za následek 
40-60% zvýšení systémové expozice 
didanosinu, která může zvýšit riziko 
nežádoucích účinků spojených s užíváním 
didanosinu. Vzácně byly zaznamenány 
případy pankreatitidy a laktátové acidózy, 
někdy smrtelné. Současné podávání 
tenofovir-disoproxil-fumarátu a didanosinu 
v denní dávce 400 mg bylo spojováno 
s výrazným snížením počtu buněk CD4, 
pravděpodobně z důvodu intracelulární 
interakce zvyšující hladinu 
fosforylovaného (tj. aktivního) didanosinu. 
Snížení dávky didanosinu na 250 mg 
současně podávané s tenofovir-disoproxil-
fumarátem mělo za následek vysoký 
výskyt virologického selhání v rámci 
několika testovaných kombinací léčby 
HIV-1 infekce. 

Současné podávání 
tenofovir-disoproxil-
fumarátu a didanosinu se 
nedoporučuje (viz bod 4.4). 

Adefovir dipivoxyl 

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

Tenofovir-disoproxil-
fumarát se nemá podávat 
současně s adefovir 
dipivoxylem (viz bod 4.4). 

Entekavir 

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

Při současném podávání 
tenofovir-disoproxil-
fumarátu s entekavirem 
nedošlo k žádným klinicky 
významným 
farmakokinetickým 
interakcím. 

Antivirotika k léčbě hepatitidy C 

 
 

84 

Léčivý přípravek podle 

terapeutické oblasti 

(dávka v mg) 

Účinky na lékové hladiny 

Průměrná procentuální změna AUC, 

C

max

, C

min

 

Doporučení zahrnující 

současné podávání s 245 mg 

tenofovir-disoproxilu 

(ve formě fumarátu) 

Ledipasvir/sofosbuvir 
(90 mg/400 mg q.d.) + 
atazanavir/ritonavir 
(300 mg q.d./100 mg q.d.) + 
emtricitabin/tenofovir-disoproxil-
fumarát (200 mg/300 mg q.d.) 

Ledipasvir: 
AUC: ↑ 96% 
C

max

: ↑ 68% 

C

min

: ↑ 118% 

 
Sofosbuvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↑ 42% 

 
Atazanavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↑ 63% 

 
Ritonavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↑ 45% 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↑ 47% 

C

min

: ↑ 47% 

Zvýšené koncentrace 
tenofoviru vyplývající ze 
současného podání 
tenofovir-disoproxil-
fumarátu, 
ledipasviru/sofosbuviru 
a atazanaviru/ritonaviru 
mohou potencovat 
nežádoucí účinky spojené 
s tenofovir-disoproxil-
fumarátem, včetně poruch 
funkce ledvin. Bezpečnost 
tenofovir-disoproxil-
fumarátu při použití 
s ledipasvirem/sofosbuvirem 
a přípravkem 
optimalizujícím 
farmakokinetiku (např 
ritonavirem nebo 
kobicistatem) nebyla 
stanovena. 
 
Jestliže nejsou k dispozici 
jiné alternativy, má být tato 
kombinace podávána 
s opatrností a s častým 
sledováním funkce ledvin 
(viz bod 4.4). 

Ledipasvir/sofosbuvir 
(90 mg/400 mg q.d.) + 
darunavir/ritonavir 
(800 mg q.d./100 mg q.d.) + 
emtricitabin/tenofovir-disoproxil-
fumarát 
(200 mg/300 mg q.d.)

1

 

Ledipasvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Sofosbuvir: 
AUC: ↓ 27% 
C

max

: ↓ 37% 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Darunavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Ritonavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↑ 48% 

 
Emtricitabin: 

Zvýšené koncentrace 
tenofoviru vyplývající ze 
současného podání 
tenofovir-disoproxil-
fumarátu, 
ledipasviru/sofosbuviru 
a darunaviru/ritonaviru 
můžou potencovat 
nežádoucí účinky spojené 
s tenofovirem, včetně 
poruch funkce ledvin. 
Bezpečnost tenofovir-
disoproxil-fumarátu 
při použití 
s ledipasvirem/sofosbuvirem 
a přípravkem 
optimalizujícím 
farmakokinetiku (např 
ritonavirem nebo 
kobicistatem) nebyla 
stanovena. 
 
Jestliže nejsou k dispozici 
jiné alternativy, může tato 
kombinace být podávána 

 
 

85 

Léčivý přípravek podle 

terapeutické oblasti 

(dávka v mg) 

Účinky na lékové hladiny 

Průměrná procentuální změna AUC, 

C

max

, C

min

 

Doporučení zahrnující 

současné podávání s 245 mg 

tenofovir-disoproxilu 

(ve formě fumarátu) 

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 50% 
C

max

: ↑ 64% 

C

min

: ↑ 59% 

s opatrností a s častým 
sledováním funkce ledvin 
(viz bod 4.4). 

Ledipasvir/sofosbuvir 
(90 mg/400 mg q.d.) + 
efavirenz/emtricitabin/tenofovir-
disoproxil-fumarát 
(600 mg/200 mg/300 mg q.d.) 

Ledipasvir: 
AUC: ↓ 34% 
C

max

: ↓ 34% 

C

min

: ↓ 34% 

 
Sofosbuvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Efavirenz: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 98% 
C

max

: ↑ 79% 

C

min

: ↑ 163% 

Není doporučena žádná 
úprava dávkování. Zvýšená 
expozice tenofoviru může 
potencovat nežádoucí 
účinky spojené 
s tenofovirem, včetně 
poruch funkce ledvin. Je 
třeba pozorně sledovat 
funkci ledvin (viz bod 4.4). 

Ledipasvir/sofosbuvir 
(90 mg/400 mg q.d.) + 
emtricitabin/rilpivirin/tenofovir-
disoproxil-fumarát 
(200 mg/25 mg/300 mg q.d.) 

Ledipasvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Sofosbuvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Rilpivirin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

Není doporučena žádná 
úprava dávkování. Zvýšená 
expozice tenofoviru může 
potencovat nežádoucí 
účinky spojené 
s tenofovirem, včetně 
poruch funkce ledvin. Je 
třeba pozorně sledovat 
funkci ledvin (viz bod 4.4). 

 
 

86 

Léčivý přípravek podle 

terapeutické oblasti 

(dávka v mg) 

Účinky na lékové hladiny 

Průměrná procentuální změna AUC, 

C

max

, C

min

 

Doporučení zahrnující 

současné podávání s 245 mg 

tenofovir-disoproxilu 

(ve formě fumarátu) 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 40% 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↑ 91% 

Ledipasvir/sofosbuvir 
(90 mg/400 mg q.d.) + dolutegravir 
(50 mg q.d.) + 
emtricitabin/tenofovir-disoproxil-
fumarát (200 mg/300 mg q.d.) 

Sofosbuvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

 
GS-331007

2 

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Ledipasvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Dolutegravir  
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 65% 
C

max

: ↑ 61% 

C

min

: ↑ 115% 

Není doporučena žádná 
úprava dávkování. Zvýšená 
expozice tenofoviru může 
potencovat nežádoucí 
účinky spojené s tenofovir-
disoproxil-fimarátem, 
včetně poruch funkce 
ledvin. Je třeba pozorně 
sledovat funkci ledvin (viz 
bod 4.4). 

Sofosbuvir/velpatasvir 
(400 mg/100 mg q.d.) + 
atazanavir/ritonavir 
(300 mg q.d./100 mg q.d.) + 
emtricitabin/tenofovir-disoproxil-
fumarát 
(200 mg/300 mg q.d.) 

Sofosbuvir: 
AUC: ↔  
C

max

: ↔  

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↑ 42% 

 
Velpatasvir: 
AUC: ↑ 142% 
C

max

: ↑ 55% 

C

min

: ↑ 301% 

 
Atazanavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↑ 39% 

Zvýšené plazmatické 
koncentrace tenofoviru 
vyplývající ze současného 
podání tenofovir-disoproxil-
fumarátu, 
sofosbuviru/velpatasviru 
a atazanaviru/ritonaviru 
můžou potencovat 
nežádoucí účinky spojené 
s tenofovir-disoproxil-
fumarátem, včetně poruch 
funkce ledvin. Bezpečnost 
tenofovir-disoproxil-
fumarátu při použití se 
sofosbuvirem/velpatasvirem 
a přípravkem 
optimalizujícím 
farmakokinetiku (např. 

 
 

87 

Léčivý přípravek podle 

terapeutické oblasti 

(dávka v mg) 

Účinky na lékové hladiny 

Průměrná procentuální změna AUC, 

C

max

, C

min

 

Doporučení zahrnující 

současné podávání s 245 mg 

tenofovir-disoproxilu 

(ve formě fumarátu) 

 
Ritonavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↑ 29% 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↑ 55% 

C

min

: ↑ 39% 

ritonavirem nebo 
kobicistatem) nebyla 
stanovena. 
 
Tato kombinace může být 
podávána s opatrností a 
s častým sledováním funkce 
ledvin (viz bod 4.4). 
 

Sofosbuvir/velpatasvir 
(400 mg/100 mg q.d.) + 
darunavir/ritonavir 
(800 mg q.d./100 mg q.d.) + 
emtricitabin/tenofovir-disoproxil-
fumarát 
(200 mg/300 mg q.d.) 

Sofosbuvir: 
AUC:  ↓28% 
C

max

: ↓ 38% 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Velpatasvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↓ 24% 

C

min

: ↔ 

 
Darunavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Ritonavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 39% 
C

max

: ↑ 55% 

C

min

: ↑ 52% 

Zvýšené plazmatické 
koncentrace tenofoviru 
vyplývající ze současného 
podání tenofovir-disoproxil-
fumarátu, 
sofosbuviru/velpatasviru 
a darunaviru/ritonaviru 
můžou potencovat 
nežádoucí účinky spojené 
s tenofovir-disoproxil-
fumarátem, včetně poruch 
funkce ledvin. Bezpečnost 
tenofovir-disoproxil-
fumarátu při použití se 
sofosbuvirem/velpatasvirem 
a přípravkem 
optimalizujícím 
farmakokinetiku (např. 
ritonavirem nebo 
kobicistatem) nebyla 
stanovena. 
 
Tato kombinace může být 
podávána s opatrností a 
s častým sledováním funkce 
ledvin (viz bod 4.4). 

Sofosbuvir/velpatasvir 
(400

 

mg/100 mg q.d.) + 

lopinavir/ritonavir 
(800 mg/200 mg q.d.) + 

Sofosbuvir: 
AUC: ↓ 29% 
C

max

: ↓ 41% 

 

Zvýšené plazmatické 
koncentrace tenofoviru 
vyplývající ze současného 
podání tenofovir-disoproxil-

 
 

88 

Léčivý přípravek podle 

terapeutické oblasti 

(dávka v mg) 

Účinky na lékové hladiny 

Průměrná procentuální změna AUC, 

C

max

, C

min

 

Doporučení zahrnující 

současné podávání s 245 mg 

tenofovir-disoproxilu 

(ve formě fumarátu) 

emtricitabin/tenofovir-disoproxil-
fumarát 
(200 mg/300 mg q.d.) 

GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Velpatasvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↓ 30% 

C

min

: ↑ 63% 

 
Lopinavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Ritonavir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↑ 42% 

C

min

: ↔ 

fumarátu, 
sofosbuviru/velpatasviru 
a lopinaviru/ritonaviru 
můžou potencovat 
nežádoucí účinky spojené 
s tenofovir-disoproxil-
fumarátem, včetně poruch 
funkce ledvin. Bezpečnost 
tenofovir-disoproxil-
fumarátu při použití se 
sofosbuvirem/velpatasvirem 
a přípravkem 
optimalizujícím 
farmakokinetiku (např. 
ritonavirem nebo 
kobicistatem) nebyla 
stanovena. 
 
Tato kombinace může být 
podávána s opatrností a 
s častým sledováním funkce 
ledvin (viz bod 4.4). 

Sofosbuvir/velpatasvir 
(400 mg/100 mg q.d.) + 
raltegravir 
(400 mg b.i.d) + 
emtricitabin/tenofovir-disoproxil-
fumarát 
(200 mg/300 mg q.d.) 

Sofosbuvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Velpatasvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Raltegravir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↓ 21% 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

Není doporučena žádná 
úprava dávkování. Zvýšená 
expozice tenofoviru může 
potencovat nežádoucí 
účinky spojené s tenofovir-
disoproxil-fumarátem, 
včetně poruch funkce 
ledvin. Je třeba pozorně 
sledovat funkci ledvin (viz 
bod 4.4). 

 
 

89 

Léčivý přípravek podle 

terapeutické oblasti 

(dávka v mg) 

Účinky na lékové hladiny 

Průměrná procentuální změna AUC, 

C

max

, C

min

 

Doporučení zahrnující 

současné podávání s 245 mg 

tenofovir-disoproxilu 

(ve formě fumarátu) 

 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 40% 
C

max

: ↑ 46% 

C

min

: ↑ 70% 

Sofosbuvir/velpatasvir 
(400 mg/100 mg q.d.) + 
efavirenz/emtricitabin/tenofovir-
disoproxil-fumarát 
(600 mg/200 mg/300 mg q.d.) 

Sofosbuvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↑ 38% 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Velpatasvir: 
AUC: ↓ 53% 
C

max

: ↓ 47% 

C

min

: ↓ 57% 

 
Efavirenz: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 81% 
C

max

: ↑ 77% 

C

min

: ↑ 121% 

V případě současného 
podávání 
sofosbuviru/velpatasviru 
a efavirenzu se očekává 
pokles plazmatických 
koncentrací velpatasviru. 
Současné podávání 
sofosbuviru/velpatasviru 
s režimy obsahujícími 
efavirenz se nedoporučuje. 

Sofosbuvir/velpatasvir 
(400 mg/100 mg q.d.) + 
emtricitabin/rilpivirin/tenofovir-
disoproxil-fumarát 
(200 mg/25 mg/300 mg q.d.) 

Sofosbuvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Velpatasvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 

Není doporučena žádná 
úprava dávkování. Zvýšená 
expozice tenofoviru může 
potencovat nežádoucí 
účinky spojené s tenofovir-
disoproxil-fumarátem, 
včetně poruch funkce 
ledvin. Je třeba pozorně 
sledovat funkci ledvin (viz 
bod 4.4). 

 
 

90 

Léčivý přípravek podle 

terapeutické oblasti 

(dávka v mg) 

Účinky na lékové hladiny 

Průměrná procentuální změna AUC, 

C

max

, C

min

 

Doporučení zahrnující 

současné podávání s 245 mg 

tenofovir-disoproxilu 

(ve formě fumarátu) 

Rilpivirin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↑ 40% 
C

max

: ↑ 44% 

C

min

: ↑ 84% 

Sofosbuvir 
(400 mg q.d.) + 
efavirenz/emtricitabin/tenofovir-
disoproxil-fumarát 
(600 mg/200 mg/300 mg q.d.) 

Sofosbuvir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↓ 19% 

 
GS-331007

2

AUC: ↔ 
C

max

: ↓ 23% 

 
Efavirenz: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Emtricitabin: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↔ 

C

min

: ↔ 

 
Tenofovir: 
AUC: ↔ 
C

max

: ↑ 25% 

C

min

: ↔ 

Není nutná žádná úprava 
dávkování. 

1

 Údaje získané ze současného podávání s ledipasvirem/sofosbuvirem. Střídavé podávání (po 12 hodinách) poskytlo podobné 

výsledky. 

2

 Hlavní cirkulující metabolit sofosbuviru. 

 
Studie provedené s jinými léčivými přípravky 
Při současném podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu s emtricitabinem, lamivudinem, indinavirem, 
efavirenzem, nelfinavirem, sachinavirem (potencovaného ritonavirem, „boosted“), methadonem, 
ribavirinem, rifampicinem, takrolimem nebo hormonální antikoncepcí 
norgestimátem/ethinylestradiolem nedošlo k žádným klinicky významným farmakokinetickým 
interakcím. 
 
Tenofovir-disoproxil-fumarát se musí užívat spolu s jídlem, protože jídlo zvyšuje biologickou 
dostupnost tenofoviru (viz bod 5.2). 
 
4.6 

Fertilita, těhotenství a kojení 

 
Těhotenství 
Údaje získané ze středně velkého souboru těhotných žen (mezi 300-1 000 ukončených těhotenství) 
nenaznačují žádné malformační účinky nebo fetální/neonatální toxicitu spojené s tenofovir-disoproxil-
fumarátem. Studie na zvířatech neprokazují reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Podávání tenofovir-
disoproxil-fumarátu v těhotenství lze zvážit, pokud je to nezbytně nutné. 
 

 
 

91 

Kojení 
Bylo prokázáno, že se tenofovir vylučuje do lidského mateřského mléka. Informace o účincích 
tenofoviru na novorozence/děti jsou nedostatečné. Proto se přípravek Viread během kojení nemá 
podávat. 
 
Jako obecné pravidlo se doporučuje, aby ženy infikované HIV a HBV nekojily své děti, aby nedošlo 
k přenosu HIV a HBV na kojence. 
 
Fertilita 
Klinické údaje ohledně účinku tenofovir-disoproxil-fumarátu na fertilitu jsou omezené. Studie na 
zvířatech nenaznačují škodlivé účinky tenofovir-disoproxil-fumarátu na fertilitu. 
 
4.7 

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 

 
Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. Pacienti musí být 
informováni o tom, že při léčbě tenofovir-disoproxil-fumarátem byly zaznamenány stavy závratí. 
 
4.8 

Nežádoucí účinky 

 
Souhrn bezpečnostního profilu 
HIV-1 a hepatitida B: U pacientů užívajících tenofovir-disoproxil-fumarát byly hlášeny vzácné 
případy poruch funkce ledvin, selhání ledvin a méně časté případy proximální renální tubulopatie 
(včetně Fanconiho syndromu), které někdy vedly ke kostním abnormalitám (občas přispívajícím ke 
zlomeninám). U pacientů užívajících přípravek Viread se doporučuje sledování funkce ledvin (viz 
bod 4.4). 
 
HIV-1:
 U přibližně jedné třetiny pacientů lze očekávat po léčení tenofovir-disoproxil-fumarátem 
v kombinaci s jinými antiretrovirovými látkami nežádoucí účinky. Tyto účinky jsou obvykle mírné 
nebo středně těžké gastrointestinální potíže. Přibližně 1% dospělých pacientů léčených tenofovir-
disoproxil-fumarátem přerušilo léčbu z důvodu gastrointestinálních potíží. 
 
Současné podávání přípravku Viread a didanosinu se nedoporučuje, protože může mít za následek 
zvýšené riziko nežádoucích účinků (viz bod 4.5). Vzácně byly zaznamenány případy pankreatitidy 
a laktátové acidózy, někdy smrtelné (viz bod 4.4). 
 
Hepatitida B: U přibližně jedné čtvrtiny pacientů lze očekávat po léčení tenofovir-disoproxil-
fumarátem nežádoucí účinky, z nichž většina bývá mírná. V klinických studiích prováděných 
u pacientů infikovaných HBV byla nejčastěji se vyskytujícím nežádoucím účinkem tenofovir-
disoproxil-fumarátu nauzea (5,4%). 
 
Akutní exacerbace hepatitidy byla hlášena jak u léčených pacientů, tak i u pacientů, kteří přerušili 
léčbu hepatitidy B (viz bod 4.4). 
 
Tabulkový přehled nežádoucích účinků 
Hodnocení nežádoucích účinků tenofovir-disoproxil fumarátu je založeno na údajích o bezpečnosti 
z klinických studií a zkušeností získaných po uvedení na trh. Všechny nežádoucí účinky jsou uvedeny 
v tabulce 2. 
 
Klinické studie zaměřené na HIV-1: Hodnocení nežádoucích účinků podle údajů z klinických studií 
zaměřených na virus HIV-1 je založeno na zkušenostech ze dvou studií s 653 již léčenými pacienty, 
kteří užívali tenofovir-disoproxil-fumarát (n = 443) nebo placebo (n = 210) v kombinaci s dalšími 
antiretrovirovými léčivými přípravky po 24 týdnů, a také na zkušenostech z dvojitě zaslepené 
komparativní kontrolované studie, ve které 600 dosud neléčených pacientů dostávalo tenofovir-
disoproxil 245 mg (ve formě fumarátu) (n = 299) nebo stavudin (n = 301) v kombinaci s lamivudinem 
a efavirenzem po 144 týdnů. 
 

 
 

92 

Klinické studie zaměřené na hepatitidu B: Hodnocení nežádoucích účinků podle údajů z klinických 
studií zaměřených na HBV je primárně založeno na zkušenostech ze dvou dvojitě zaslepených 
komparativních kontrolovaných studií, ve kterých bylo po dobu 48 týdnů léčeno 641 dospělých 
pacientů s chronickou hepatitidou B a kompenzovaným onemocněním jater tenofovir-disoproxilem 
245 mg (ve formě fumarátu) denně (n = 426) nebo adefovir-dipivoxylem 10 mg denně (n = 215). 
Nežádoucí účinky pozorované při pokračování léčby po dobu 384 týdnů byly v souladu s 
bezpečnostním profilem tenofovir-disoproxil-fumarátu. Po úvodním poklesu přibližně o -4,9 ml/min 
(podle Cockcroftovy-Gaultovy rovnice) nebo -3,9 ml/min/1,73 m

2

 (podle rovnice stanovené na 

základě vlivu diety u onemocnění ledvin [modification of diet in renal disease, MDRD]) po prvních 
4 týdnech léčby byl každoroční pokles funkcí ledvin oproti výchozí hodnotě, uváděný pro pacienty 
léčené tenofovir-disoproxil-fumarátem, -1,41 ml/min za rok (podle Cockcroftovy-Gaultovy rovnice) a 
-0,74 ml/min/1,73 m

2

 za rok (podle rovnice MDRD). 

 
Pacienti s jaterní dekompenzací: Bezpečnostní profil tenofovir-disoproxil-fumarátu u pacientů 
s jaterní dekompenzací byl hodnocen v dvojitě zaslepené, aktivně kontrolované studii 
(GS-US-174-0108), ve které užívali dospělí pacienti tenofovir-disoproxil-fumarát (n = 45) nebo 
emtricitabinem s tenofovir-disoproxil-fumarát (n = 45) nebo entekavirem (n = 22) po dobu 48 týdnů. 
 
Ve skupině léčené tenofovir-disoproxil-fumarátem přerušilo 7% pacientů léčbu z důvodu nežádoucího 
účinku; u 9% pacientů se v období do 48. týdne vyskytlo potvrzené zvýšení sérového kreatininu 
≥ 0,5 mg/dl nebo potvrzená hladina sérového fosfátu < 2 mg/dl; mezi kombinovanými skupinami 
zahrnujícími tenofovir a skupinou s entekavirem nebyly zaznamenány žádné statisticky významné 
rozdíly. Po 168 týdnech se vyskytlo u 16% (7/45) pacientů ze skupiny s tenofovir-disoproxil-
fumarátem, 4% (2/45) pacientů ze skupiny s emtricitabinem podávaným spolu s tenofovir-disoproxil-
fumarátem a 14% (3/22) ze skupiny s entekavirem selhání snášenlivosti. 13% (6/45) pacientů ze 
skupiny s tenofovir-disoproxil-fumarátem, 13% (6/45) pacientů ze skupiny s emtricitabinem 
podávaným spolu s tenofovir-disoproxil-fumarátem a 9% (2/22) pacientů ze skupiny s entekavirem 
mělo potvrzené zvýšení sérového kreatininu ≥ 0,5 mg/dl nebo potvrzenou hladinu sérového 
fosfátu< 2 mg/dl. 
 
Ve 168. týdnu byla v této populaci pacientů s jaterní dekompenzací míra úmrtí 13% (6/45) ve skupině 
s tenofovir-disoproxil-fumarátem, 11% (5/45) ve skupině s emtricitabinem podávaným spolu 
s tenofovir-disoproxil-fumarátem a 14% (3/22) ve skupině s entekavirem. Míra výskytu 
hepatocelulárního karcinomu byla 18% (8/45) ve skupině s tenofovir-disoproxil-fumarátem, 7% (3/45) 
ve skupině s emtricitabinem podávaným spolu s tenofovir-disoproxil-fumarátem a 9% (2/22) ve 
skupině s entekavirem. 
 
Jedinci s vysokou výchozí hodnotou skóre CPT měly vyšší riziko vzniku závažných nežádoucích 
účinků (viz bod 4.4). 
 
Pacienti s chronickou hepatitidou B rezistentní vůči lamivudinu: V randomizované, dvojitě zaslepené 
studii (GS-US-174-0121), ve které užívalo 280 pacientů rezistentních vůči lamivudinu tenofovir-
disoproxil-fumarát (n=141) nebo emtricitabinem/tenofovir-disoproxil-fumarát (n=139) po dobu 
240 týdnů, nebyly identifikovány žádné nové nežádoucí účinky tenofovir-disoproxil-fumarátu. 
 
Nežádoucí účinky, u kterých vzniklo podezření (i pouhá možnost), že souvisí s danou léčbou, jsou 
uvedeny dále v rozdělení podle orgánových systémů a četnosti. V každé skupině četností jsou 
nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti. Četnosti jsou definovány jako velmi časté 
(≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100) nebo vzácné (≥ 1/10 000 až 
< 1/1 000). 
 

 
 

93 

Tabulka 2: Tabulkový přehled nežádoucích účinků spojovaných s tenofovir-disoproxil-
fumarátem na základě zkušeností z klinických studií a po uvedení na trh 
 
Četnost 

Tenofovir-disoproxil-fumarát 

Poruchy metabolismu a výživy: 
Velmi časté: 

hypofosfatemie

1

 

Méně časté: 

hypokalémie

1

 

Vzácné: 

laktátová acidóza 

Poruchy nervového systému: 
Velmi časté: 

závratě 

Časté: 

bolest hlavy 

Gastrointestinální poruchy: 
Velmi časté: 

průjem, zvracení, nauzea 

Časté: 

bolest břicha, břišní distenze, flatulence 

Méně časté: 

pankreatitida 

Poruchy jater a žlučových cest: 
Časté: 

zvýšen aminotransferáz 

Vzácné: 

jaterní steatóza, hepatitida 

Poruchy kůže a podkožní tkáně: 
Velmi časté: 

vyrážka 

Vzácné: 

angioedém 

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně: 
Méně časté: 

rabdomyolýza

1

, svalová slabost

1

 

Vzácné: 

osteomalácie (projevující se jako bolest kostí a občas přispívající ke 
zlomeninám)

1, 2

, myopatie

1

 

Poruchy ledvin a močových cest: 

Méně časté: 

zvýšená hladina kreatininu, proximální renální tubulopatie (včetně Fanconiho 
syndromu) 

Vzácné: 

akutní selhání ledvin, selhání ledvin, akutní tubulární nekróza, nefritida (včetně 
akutní intersticiální nefritidy)

2

, nefrogenní diabetes insipidus 

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace: 
Velmi časté: 

astenie 

Časté: 

únava 

Tento nežádoucí účinek může vzniknout jako následek proximální renální tubulopatie. Pokud toto onemocnění není 

přítomno, není považován za kauzálně související s podáváním tenofovir-disoproxil-fumarátu. 

Tento nežádoucí účinek byl identifikován po uvedení na trh, avšak v randomizovaných kontrolovaných klinických studiích 

nebo programu s rozšířeným přístupem k tenofovir-disoproxil-fumarátu pozorován nebyl. Kategorie četnosti byla odhadnuta 
podle statistického výpočtu založeného na celkovém počtu pacientů, kteří užívali tenofovir-disoproxil-fumarát 
v randomizovaných kontrolovaných klinických studiích a programu s rozšířeným přístupem k tenofovir-disoproxil-fumarátu 
(n = 7 319). 

 
Popis vybraných nežádoucích účinků 
HIV-1 a hepatitida B: 
Porucha funkce ledvin
 
Protože přípravek Viread může způsobit poškození ledvin, doporučuje se sledování funkce ledvin (viz 
body 4.4 a 4.8 Souhrn bezpečnostního profilu). Proximální renální tubulopatie se obecně vyřešila nebo 
zlepšila po ukončení léčby tenofovir-disoproxil-fumarátem. U některých pacientů se však clearance 
kreatininu úplně nevyřešila i přes přerušení léčby tenofovir-disoproxil-fumarátem. Pacienti s rizikem 
poruchy funkce ledvin (jako jsou pacienti s výchozími renálními rizikovými faktory, pokročilým 
onemocněním HIV nebo pacienti léčení současně nefrotoxickými léky) mají zvýšené riziko neúplného 
obnovení funkce ledvin i přes ukončení léčby tenofovir-disoproxil-fumarátem (viz bod 4.4). 
 
HIV-1

Interakce s didanosinem 
Současné podávání tenofovir-disoproxil-fumarátu a didanosinu se nedoporučuje, protože má za 
následek 40-60% zvýšení systémové expozice didanosinu, která může zvýšit riziko nežádoucích 

 
 

94 

účinků spojených s užíváním didanosinu (viz bod 4.5). Vzácně byly zaznamenány případy 
pankreatitidy a laktátové acidózy, někdy smrtelné. 
 
Metabolické parametry 
Během antiretrovirové léčby mohou stoupat tělesná hmotnost a hladiny lipidů a glukózy v krvi (viz 
bod 4.4). 
 
Syndrom imunitní reaktivace 
Při zahájení CART se u pacientů infikovaných HIV s těžkou imunodeficiencí může vyskytnout 
zánětlivá reakce na asymptomatické nebo reziduální oportunní infekce. Byl také hlášen výskyt 
autoimunitních onemocnění (jako je Gravesova choroba), avšak hlášená doba do jejich nástupu byla 
velmi různá. Tyto stavy se mohou objevit mnoho měsíců po zahájení léčby (viz bod 4.4). 
 
Osteonekróza 
Byly hlášeny případy osteonekrózy, a to především u pacientů s obecně známými rizikovými faktory, 
s pokročilým onemocněním HIV nebo při dlouhodobé expozici CART. Jejich frekvence není známa 
(viz bod 4.4). 
 
Hepatitida B: 
Exacerbace hepatitidy během léčby 
Ve studiích s pacienty dosud neléčenými nukleosidy se vyskytlo během léčby zvýšení hladiny ALT 
o > 10násobek ULN (horní hranice normy, Upper Limit of Normal) a o > 2násobek výchozí hodnoty u 
2,6% pacientů léčených tenofovir-disoproxil-fumarátem. Průměrná doba do začátku zvyšování hladiny 
ALT byla 8 týdnů, což se ale normalizovalo během lěčby. Ve většině případů to bylo spojeno se 
snížením virové nálože o ≥ 2 log

10

 kopií/ml, které předcházelo nebo které provázelo zvýšení hladiny 

ALT. Během léčby se doporučuje pravidelné sledování funkce jater (viz bod 4.4). 
 
Exacerbace hepatitidy po přerušení léčby 
U pacientů infikovaných HBV se objevily klinické a laboratorní důkazy exacerbace hepatitidy po 
přerušení HBV terapie (viz bod 4.4). 
 
Pediatrická populace 
HIV-1 
Hodnocení nežádoucích účinků je založeno na dvou randomizovaných studiích (studie 
GS-US-104-0321 a GS-US-104-0352) se 184 pediatrickými pacienty infikovanými HIV-1 (ve věku 2 
až < 18 let), kteří po dobu 48 týdnů dostávali léčbu tenofovir-disoproxil-fumarátem (n = 93) nebo 
placebo/srovnávací účinný přípravek (n = 91) v kombinaci s jinými antiretrovirovými látkami (viz 
bod 5.1). Nežádoucí účinky pozorované u pediatrických pacientů léčených tenofovir-disoproxil-
fumarátem byly shodné s nežádoucími účinky pozorovanými v klinických studiích s tenofovir-
disoproxil-fumarátem u dospělých (viz body 4.8 Tabulkový přehled nežádoucích účinků a 5.1).  
 
U pediatrických pacientů bylo hlášeno snížení BMD. U dospívajících infikovaných HIV-1 bylo 
BMD Z-skóre pozorované u pacientů léčených tenofovir-disoproxil-fumarátem nižší než u pacientů 
dostávajících placebo. U dětí infikovaných HIV-1 bylo BMD Z-skóre pozorované u pacientů, kteří 
byli převedeni na tenofovir-disoproxil-fumarát nižší než u pacientů, kteří zůstali na režimu 
obsahujícím stavudin nebo zidovudin (viz body 4.4 a 5.1). 
 
Čtyři z 89 pediatrických pacientů léčených tenofovir-disoproxil-fumarátem ve studii GS-US-104-0352 
(střední expozice tenofovir-disoproxil-fumarátu 312 týdnů) ukončili studii kvůli nežádoucím účinkům 
odpovídající proximální renální tubulopatií. Sedm pacientů mělo odhadovanou rychlost glomerulární 
filtrace (GFR) mezi 70 a 90 ml/min/1,73 m

2

. Dva z těchto pacientů měli klinicky významný pokles 

odhadované GFR, která se zlepšila po ukončení léčby tenofovir-disoproxil-fumarátem. 
 
Chronická hepatitida B 
Hodnocení nežádoucích účinků je založeno na jedné randomizované studii (studie GS-US-174-0115) 
u 106 dospívajících pacientů (ve věku 12 až < 18 let) s chronickou hepatitidou B, kteří po dobu 
72 týdnů užívali tenofovir-disoproxil 245 mg (ve formě fumarátu) (n = 52) nebo placebo (n = 54). 

 
 

95 

Nežádoucí účinky pozorované u dospívajících pacientů, kteří užívali tenofovir-disoproxil-fumarát byly 
shodné s účinky pozorovanými v klinických studiích s tenofovir-disoproxil-fumarátem u dospělých 
(viz body 4.8 Tabulkový přehled nežádoucích účinků a 5.1). 
 
U dospívajících infikovaných HBV bylo pozorováno snížení BMD. BMD Z-skóre pozorované 
u pacientů léčených tenofovir-disoproxil-fumarátem bylo nižší než u pacientů dostávajících placebo 
(viz body 4.4 a 5.1). 
 
Další zvláštní populace pacientů 
Starší pacienti 
Tenofovir-disoproxil-fumarát nebyl zkoumán u pacientů starších 65 let. Snížená funkce ledvin je 
u starších pacientů pravděpodobnější, proto je nutná zvýšená opatrnost při léčbě starších pacientů 
tenofovir-disoproxil-fumarátem (viz bod 4.4). 
 
Pacienti s poruchou funkce ledvin 
Protože tenofovir-disoproxil-fumarát může být nefrotoxický, u dospělých pacientů s poruchou funkce 
ledvin léčených přípravkem Viread se doporučuje pečlivé sledování funkce ledvin (viz body 4.2, 4.4 
a 5.2). Používání tenofovir-disoproxil-fumarátu u pediatrických pacientů s poruchou funkce ledvin se 
nedoporučuje (viz body 4.2 a 4.4). 
 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky 
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích 
účinků uvedeného v Dodatku V. 
 
4.9 

Předávkování 

 
Příznaky 
Pokud dojde k předávkování, musí být u pacienta sledovány příznaky toxicity (viz body 4.8 a 5.3) a 
v případě potřeby zahájena standardní podpůrná léčba. 
 
Léčba 
Tenofovir může být odstraněn hemodialýzou; střední clearance tenofoviru hemodialýzou je 
134 ml/min. Není známo, zda může být tenofovir odstraněn peritoneální dialýzou. 
 
 
5. 

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 

 
5.1 

Farmakodynamické vlastnosti 

 
Farmakoterapeutická skupina: Antivirotika pro systémovou aplikaci; nukleosidové a nukleotidové 
inhibitory reverzní transkriptázy, ATC kód: J05AF07 
 
Mechanismus účinku a farmakodynamické účinky 
Tenofovir-disoproxil-fumarát je fumarátová sůl proléčiva tenofovir-disoproxilu. Tenofovir-disoproxil 
je absorbován a konvertován na léčivou látku tenofovir, která je nukleosidovým monofosfátovým 
(nukleotidovým) analogem. Tenofovir je následně konvertován na aktivní metabolit, tenofovir-
difosfát, obligátní terminátor řetězce, působením konstitutivně exprimovaných buněčných enzymů. 
Tenofovir-difosfát má nitrobuněčný poločas 10 hodin v aktivovaných a 50 hodin v klidových 
periferních krevních mononukleárech (peripheral blood mononuclear cells, PBMCs). Tenofovir-
difosfát inhibuje reverzní transkriptázu HIV-1 a polymerázu HBV přímou vazebnou kompeticí 
s přirozeným deoxyribonukleotidovým substrátem a po začlenění do DNA ukončením DNA řetězce. 
Tenofovir-difosfát je slabý inhibitor buněčné polymerázy α, β a γ. Při pokusech in vitro neprokázal 
tenofovir při koncentracích do 300 μmol/l účinek na syntézu mitochondriální DNA nebo na produkci 
kyseliny mléčné. 
 

 
 

96 

Údaje vztahující se k HIV 
HIV antivirová aktivita in vitro:
 Koncentrace tenofoviru potřebná pro 50% inhibici (EC

50

) divokého 

typu laboratorního kmene HIV-1

IIIB

 je 1-6 μmol/l v liniích lymfoidních buněk a 1,1 μmol/l proti 

izolátům primárního subtypu B HIV-1 v PBMCs. Tenofovir je také aktivní proti HIV-1 subtypům A, 
C, D, E, F, G a O a proti HIV

BaL

 v primárních monocytech/makrofázích. Tenofovir vykazuje aktivitu 

in vitro proti HIV-2, s EC

50

 4,9 μmol/l v buňkách MT-4. 

 
Rezistence: In vitro a u některých pacientů byly selektovány kmeny HIV-1 se sníženou citlivostí na 
tenofovir a s mutací K65R v reverzní transkriptáze (viz Klinická účinnost a bezpečnost). Tenofovir-
disoproxil-fumarát nemají užívat pacienti již léčení antiretrovirotiky s kmeny obsahujícími mutaci 
K65R (viz bod 4.4). Navíc byla tenofovirem u reverzní transkriptázy HIV-1 selektována substituce 
K70E, která vede ke snížené citlivosti na tenofovir. 
 
Klinické studie u pacientů již léčených hodnotily anti-HIV aktivitu tenofovir-disoproxilu 245 mg 
(ve formě fumarátu) proti kmenům HIV-1 s rezistencí vůči nukleosidovým inhibitorům. Výsledky 
ukazují, že pacienti, jejichž HIV vykazoval 3 a více mutací spojených s thymidinovými analogy 
(thymidine-analogue associated mutations, TAMs), které zahrnovaly buď mutaci reverzní 
transkriptázy M41L nebo L210W, vykazovali sníženou citlivost na terapii tenofovir-disoproxilem 
245 mg (ve formě fumarátu). 
 
Klinická účinnost a bezpečnost 
Účinky tenofovir-disoproxil-fumarátu na již léčené a dosud neléčené pacienty infikované HIV-1 byly 
prokázány ve studiích trvajících 48 resp. 144 týdnů. 
 
Ve studii GS-99-907 bylo 550 již léčených dospělých pacientů léčeno placebem nebo tenofovir-
disoproxilem 245 mg (ve formě fumarátu) po 24 týdnů. Průměrný výchozí počet buněk CD4 byl 
427 buněk/mm

3

, průměrná výchozí plasmatická HIV-1 RNA byla 3,4 log

10

 kopií/ml (78% pacientů 

mělo virovou nálož < 5 000 kopií/ml) a průměrné trvání předchozí HIV léčby bylo 5,4 roku. Výchozí 
genotypová analýza izolátů HIV od 253 pacientů odhalila, že 94% pacientů má HIV-1 rezistentní 
mutace spojené s nukleosidovými inhibitory reverzní transkriptázy, 58% má mutace spojené 
s inhibitory proteázy a 48% má mutace spojené s nenukleosidovými inhibitory reverzní transkriptázy. 
 
Ve 24. týdnu byla průměrná časově normovaná změna z výchozí úrovně log

10

 plasmatické 

HIV-1 RNA (DAVG

24

) -0,03 log

10

 kopií/ml pro příjemce placeba a -0,61 log

10

 kopií/ml pro příjemce 

tenofovir-disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu) (p < 0,0001). Statisticky významný rozdíl 
ve prospěch tenofovir-disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu) byl vidět u průměrné časově 
normované změny ve 24. týdnu z výchozího (DAVG

24

) počtu CD4 (+13 buněk/mm

3

 u tenofovir-

disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu) oproti -11 buněk/mm

3

 u placeba, p-hodnota = 0,0008). 

Antivirová odpověď na tenofovir-disoproxil-fumarát byla stálá během 48 týdnů (DAVG

48

 byl 

-0,57 log

10

 kopií/ml, poměr pacientů s HIV-1 RNA pod 400 nebo 50 kopií/ml byl 41%, resp. 18%). 

Během prvních 48 týdnů vyvinulo mutaci K65R 8 pacientů (2%), léčených tenofovir-disoproxilem 
245 mg (ve formě fumarátu). 
 
Dvojitě zaslepená, aktivně kontrolovaná fáze studie GS-99-903, trvající 144 týdnů, vyhodnocovala 
účinnost a bezpečnost tenofovir-disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu) oproti stavudinu, 
kombinovaného s lamivudinem a efavirenzem, u dospělých pacientů infikovaných HIV-1, dosud 
neléčených antiretrovirovou terapií. Průměrný výchozí počet buněk CD4 byl 279 buněk/mm

3

průměrná výchozí plasmatická HIV-1 RNA byla 4,91 log

10

 kopií/ml, 19% pacientů mělo 

symptomatickou HIV-1 infekci a 18% mělo AIDS. Pacienti byli rozdělení podle výchozí HIV-1 RNA 
a počtu CD4. 43% pacientů mělo výchozí virovou nálož > 100 000 kopií/ml a 39% mělo počet buněk 
CD4 < 200 buněk/ml. 
 
U intent to treat analýzy (chybějící údaje a změna antiretrovirové terapie (ART) jsou považovány za 
selhání) byl poměr pacientů s HIV-1 RNA pod 400 kopií/ml a 50 kopií/ml ve 48. týdnu léčby 80%, 
resp. 76% ve skupině tenofovir-disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu) ve srovnání s 84%, resp. 80% 
ve skupině stavudinu. Ve 144. týdnu byl poměr pacientů s HIV-1 RNA pod 400 kopií/ml a 50 kopií/ml 

 
 

97 

71%, resp. 68% ve skupině tenofovir-disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu) ve srovnání s 64%, 
resp. 63% ve skupině stavudinu. 
 
Průměrná změna od výchozího stavu u HIV-1 RNA a počtu CD4 ve 48. týdnu léčby byla podobná 
u obou léčených skupin (-3,09 a -3,09 log

10

 kopií/ml; +169 a 167 buněk/mm

3

 ve skupině tenofovir-

disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu), resp. skupině stavudinu). Ve 144. týdnu léčby zůstala 
průměrná změna od výchozího stavu podobná u obou léčených skupin (-3,07 a -3,03 log

10

 kopií/ml; 

+263 a +283 buněk/mm

3

 ve skupině tenofovir-disoproxilu 245 mg (ve formě fumarátu), resp. skupině 

stavudinu). Byla pozorována konzistentní odpověď na léčbu tenofovir-disoproxilem 245 mg (ve formě