Oblíbené položky

Úvodní strana » Zdraví a léky » Léky na předpis » Protiinfekční léky na předpis » Léky na předpis na virovou infekci organismu

VIRAMUNE 1X240ML Suspenze - recenze

Registrovaný léčivý přípravek Více o legislativě
Kód výrobku: 25946

Produkt nelze zakoupit online na českém trhu.

Podobné produkty od stejného výrobce

 
Podrobné informace
Příbalový leták
Recenze
Diskuze

Podrobné informace

Informace o produktu

Výrobce: Boehringer Ingelheim spol. s r.o.
Kód výrobku: 25946
Kód EAN:
Kód SÚKL: 26921
Držitel rozhodnutí: Boehringer Ingelheim spol. s r.o.
Viramune, perorální suspenze, je používána v kombinaci s jinými HIV antiretrovirovými léky k léčbě HIV infekce u dětí a dospělých. Infekce virem HIV je onemocnění šířené kontaktem s infekční krví nebo pohlavním stykem s infikovaným člověkem. Je důležité si uvědomit, že užívání perorální suspenze Viramune nevede k vyléčení HIV infekce a že se u Vás či u Vašeho dítěte mohou i nadále objevovat infekční či jiná onemocnění přidružená k HIV infekci. Je nutno zdůraznit, že při užívání perorální suspenze Viramune nebylo prokázáno snížení rizika přenosu viru HIV na jiné osoby během pohlavního styku nebo prostřednictvím infikované krve. Perorální suspenze Viramune je zvláště vhodná pro děti (pacienti mladší 16 let) nebo dospělé, kteří nemohou polykat tablety. Je třeba poznamenat, že Viramune existuje též ve formě 200 mg tablet, které jsou vhodné pro dospělé (starší 16 let) nebo pro starší děti, zejména dospívající, jejichž tělesná hmotnost dosahuje 50 kg nebo více.

Příbalový leták

1

PŘÍLOHA I

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

2

1.

NÁZEV PŘÍPRAVKU

Viramune 200 mg tablety

2.

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje nevirapinum 200 mg (bezvodý).

Pomocná látka se známým účinkem: jedna tableta obsahuje 318 mg laktosy (ve formě monohydrátu).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3.

LÉKOVÁ FORMA

Tableta

Bílé, oválné, bikonvexní tablety. Na jedné straně je vyryto označení „54 193“ s půlicí rýhou oddělující 
označení „54“ a „193“. Opačná strana je označena logem firmy. Půlicí rýha není určena k rozlomení
tablety.

4.

KLINICKÉ ÚDAJE

4.1

Terapeutické indikace

Viramune je indikováno v kombinaci s dalšími antiretrovirovými léčivými přípravky k léčbě dospělých, 
dospívajících a dětí jakéhokoli věku infikovaných virem HIV-1 (viz bod 4.2).

Většina zkušeností s podáváním Viramune je v kombinaci s nukleozidovými inhibitory reverzní 
transkriptázy (NRTI). Výběr následné terapie po Viramune by měl být na základě klinické zkušenosti a 
testů rezistence (viz bod 5.1).

4.2

Dávkování a způsob podání

Viramune by mělo být podáváno lékaři se zkušenostmi v léčbě HIV infekce.

Dávkování

Pacienti ve věku 16 let a starší
Doporučená dávka přípravku Viramune je jedna 200 mg tableta denně po dobu prvních 14 dní (toto 
úvodní dávkování by mělo být dodrženo, protože bylo prokázáno, že snižuje frekvenci výskytu kožní 
vyrážky), následovaná dávkou jedna 200 mg tableta dvakrát denně v kombinaci s nejméně dvěma dalšími 
antiretrovirovými přípravky.

Pokud si pacient uvědomí, že zapomněl užít dávku do 8 hodin od doby, kdy měla být dávka užita, měl by 
tuto dávku užít co nejdříve. Jestliže již uplynulo více než 8 hodin, pacient by měl užít až další dávku 
v obvyklou dobu užívání. 

3

Případy, kdy je třeba upravit dávkování přípravku
Pacientům, u kterých se objevila kožní vyrážka během úvodní 14denní periody, by dávka 200 mg/den
neměla být zvyšována, dokud vyrážka nevymizí. Výskyt ojedinělé vyrážky by měl být pozorně sledován
(viz bod 4.4). Dávkovací režim 200 mg jednou denně by neměl být podáván déle než 28 dní, v této době
by měla být nalezena alternativní léčba vzhledem k možnému riziku poddávkování a rezistence.

Pacienti, kteří přeruší užívání nevirapinu na více než 7 dní, by měli znovu začít s doporučeným 
dávkovacím režimem za užití úvodního dávkování po dobu 2 týdnů.

Vyskytují se projevy toxicity, které vyžadují přerušení užívání Viramune (viz bod 4.4).

Zvláštní skupiny pacientů

Starší lidé
Podávání nevirapinu nebylo specificky studováno u pacientů starších 65 let.

Porucha funkce ledvin
U pacientů s poruchou funkce ledvin, která vyžaduje léčbu dialýzou, se doporučuje podání dodatečné 
dávky 200 mg nevirapinu po každé dialýze. U pacientů s clearance kreatinu 

 20 ml/min není nutná 

úprava dávkování, viz bod 5.2.

Porucha funkce jater 
Nevirapin nesmí být podáván u pacientů se závažnou poruchou funkce jater (Child-Pugh C, viz bod 4.3). 
U pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce jater není nutná úprava dávky (viz body 4.4 a 
5.2).

Pediatrická populace
Viramune 200 mg tablety, podávané dle výše uvedeného dávkovacího režimu, jsou vhodné pro větší děti, 
zejména pro dospívající mladší 16 let, s tělesnou hmotností více než 50 kg nebo jejichž povrch těla je více 
než 1,25 m

2

přepočtem podle Mostellera. Pro děti této věkové kategorie s tělesnou hmotností méně než 

50 kg nebo povrchem těla méně než 1,25 m

2

je určena léková forma perorální suspenze, kterou je možno 

dávkovat podle tělesné hmotnosti nebo povrchu těla (viz Souhrn údajů o přípravku pro Viramune
perorální suspenzi).

Použití u dětí mladších 3 let

U dětí mladších 3 let a pro všechny další věkové skupiny je k dispozici perorální suspenze s okamžitým
uvolňováním (další informace naleznete v příslušném Souhrnu údajů o přípravku).

Způsob podání
Tablety by měly zapíjeny tekutinou bez rozdrcení a kousání. Přípravek Viramune může být užíván 
s jídlem nebo bez jídla.

4.3

Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Opakované podávání pacientům, u kterých došlo k trvalému ukončení léčby z důvodů vývoje těžké kožní 
vyrážky nebo vyrážky provázené konstitučními příznaky, reakcemi hypersenzitivity nebo klinicky 
zjištěnou hepatitidou vyvolanou nevirapinem.

4

Pacienti se závažným jaterním poškozením (Child-Pugh C) nebo pacienti, u kterých před léčbou dosahují 
hodnoty AST nebo ALT >5násobek horní hranice laboratorní normy, až do stabilizace základních hodnot 
AST/ALT tj. <5násobek horní hranice laboratorní normy.

Opakované podávání pacientům, u kterých během léčby nevirapinem došlo k nárůstu hodnot AST nebo 
ALT na >5násobek horní hranice laboratorní normy a u kterých se projevil rychlý návrat abnormalit 
jaterních testů po opětovném zahájení léčby (viz bod 4.4).

Současné užívání rostlinných přípravků obsahujících třezalku tečkovanou (Hypericum perforatum) může 
vést k riziku snížení koncentrace nevirapinu v plazmě a ke snížení jeho klinických účinků (viz bod 4.5).

4.4

Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Viramune by mělo být podáváno v kombinaci s nejméně dvěma jinými antiretrovirovými přípravky (viz 
bod 5.1).

Přípravek Viramune by neměl být užíván jako jediné aktivní antiretrovirotikum, neboť se ukázalo, že 
monoterapie jakýmkoli antiretrovirotikem vede k virové rezistenci.

Prvních 18 týdnů léčby nevirapinem je kritickým obdobím vyžadujícím pečlivé sledování
pacienta k odhalení případných projevů závažných a život ohrožujících kožních reakcí (včetně
případů Stevens-Johnsonova syndromu (SJS) a toxické epidermální nekrolýzy (TEN)) a závažné
hepatitidy/jaterního selhání. Nejvyšší riziko výskytu jaterních a kožních reakcí je v průběhu 
prvních 6 týdnů léčby. Avšak riziko výskytu jaterních příhod přetrvává i po tomto období a 
sledování pacientů by mělo pokračovat v častých intervalech. Ženské pohlaví a zvýšené hodnoty 
CD4+ buněk (>250/mm

3

u dospělých žen a >400/mm

3

u dospělých mužů) na počátku léčby 

nevirapinem jsou spojeny s vyšším rizikem jaterních nežádoucích účinků, jestliže má pacient 
detekovatelnou plazmatickou HIV-1 RNA, tj. koncentraci >50 kopií/ml, při zahájení léčby 
nevirapinem. Protože byla pozorována závažná a život ohrožující hepatotoxicita
v kontrolovaných a nekontrolovaných studiích převážně u pacientů s plazmatickou HIV-1 
virovou náloží 50 kopií/ml nebo vyšší, neměla by být léčba nevirapinem zahájena u dospělých 
žen s počtem CD4+ buněk větším než 250 buněk/mm

3

a u dospělých mužů s počtem CD4+ 

větším než 400 buněk/mm

3

, kteří mají detekovatelnou plazmatickou HIV-1 RNA, ledaže by 

přínos převážil riziko. V některých případech hepatální poškození postupovalo navzdory 
přerušení léčby. Pacienti se známkami nebo příznaky hepatitidy, závažné kožní reakce nebo 
reakcí hypersenzitivity musí přerušit léčbu nevirapinem a vyhledat okamžitě lékařskou pomoc. 
Léčba nevirapinem nesmí být znovu zahájena po závažných hepatálních a kožních reakcích 
nebo reakcích hypersenzitivity (viz bod 4.3).

Kromě toho musí být přesně dodrženo dávkování, zvláště v úvodní 14denní periodě (viz bod 
4.2).

Kožní reakce

Závažné a život ohrožující kožní reakce, včetně fatálních případů, se objevily u pacientů léčených 
nevirapinem převážně během prvních 6 týdnů léčby. Patří mezi ně případy Stevens-Johnsonova 
syndromu, toxické epidermální nekrolýzy a reakce hypersenzitivity charakterizované vyrážkou, 
konstitučními nálezy a viscerálním postižením. Pacienti by měli být intenzivně sledováni během prvních 
18 týdnů léčby. Pacienti by měli být pozorně sledováni při výskytu ojedinělé vyrážky. Léčba nevirapinem

5

musí být trvale přerušena u pacientů, u nichž došlo k rozvoji závažné kožní vyrážky nebo vyrážky 
provázené konstitučními příznaky (jako horečka, tvorba puchýřů, ústní léze, konjunktivitida, otoky v 
obličeji, svalové nebo kloubní bolesti nebo celková malátnost), včetně Stevens-Johnsonova syndromu 
nebo toxické epidermální nekrolýzy. Podávání nevirapinu musí být trvale přerušeno u pacientů s projevy 
hypersenzitivity (charakterizované vyrážkou provázenou konstitučními příznaky plus viscerálním 
postižením jako hepatitida, eosinofilie, granulocytopenie a renální dysfunkce), viz bod 4.4.

Podávání neviparinu ve vyšších než doporučených dávkách může zvýšit četnost a závažnost kožních 
reakcí, jako je Stevens–Johnsonovův syndrom a toxická epidermální nekrolýza.

Byla pozorována rhabdomyolýza u pacientů s kožními a/nebo jaterními reakcemi spojenými s užíváním 
přípravku Viramune.

Současné užívání prednisonu (40 mg/den po dobu prvních 14 dnů léčby přípravkem Viramune) neukázalo 
snížení výskytu vyrážky spojené s podáváním nevirapinu a může být spojováno se zvýšením výskytu a 
závažnosti vyrážky během prvních 6 týdnů léčby nevirapinem.

Byly identifikovány některé rizikové faktory vedoucí k rozvoji závažných kožních reakcí, které zahrnují 
nedodržení dávky při úvodním dávkování 200 mg denně a dlouhou dobu mezi počátkem příznaků a 
upozorněním lékaře. Bylo zjištěno, že ženy jsou vzhledem k rozvoji vyrážky rizikovější než muži, bez 
ohledu na to, zda jim nevirapin je či není v terapii podáván. 

Pacienty je nutno informovat, že hlavním toxickým projevem nevirapinu je kožní vyrážka. Musí být 
poučeni, že je třeba ihned upozornit lékaře na výskyt jakékoli vyrážky a že všechny kožní vyrážky musí 
být lékaři bezodkladně hlášeny. Většina vyrážek spojená s podáváním nevirapinu se objevuje v prvních 
6 týdnech léčby. Proto je v tomto období nutno u pacientů pečlivě kontrolovat výskyt kožních změn. 
Pacienti musí být informováni, že při výskytu jakékoli vyrážky během úvodní dvoutýdenní periody nesmí 
být následně dávka zvyšována, dokud vyrážka nevymizí. Dávkovací režim 200 mg jednou denně by neměl 
být podáván déle než 28 dní, v této době by měla být nalezena alternativní léčba vzhledem k možnému 
riziku poddávkování a rezistence.

Pacienti se závažnou vyrážkou nebo s vyrážkou doprovázenou konstitučními příznaky, jako je 
horečka, tvorba puchýřů, ústní léze, konjunktivitida, otoky v obličeji, svalové nebo kloubní bolesti 
nebo celková malátnost, musí přerušit léčbu přípravkem a okamžitě vyhledat lékařskou pomoc. 
U těchto pacientů nesmí být léčba nevirapinem opět zahájena.

U pacientů s podezřením na rozvoj kožní vyrážky spojené s užíváním nevirapinu je třeba provést 
vyšetření jaterních funkcí. Pacientům se středním až závažným zvýšením hodnot (AST nebo ALT 
>5násobek horní hranice laboratorní normy) by mělo být podávání nevirapinu trvale ukončeno.

Jestliže se vyskytnou reakce hypersenzitivity, charakterizované vyrážkou provázenou konstitučními 
příznaky jako horečka, artralgie, myalgie a lymfadenopatie, plus viscerální postižení jako hepatitida, 
eozinofilie, granulocytopenie a renální dysfunkce, musí být léčba nevirapinu trvale přerušena a nesmí 
být opět zahájena (viz bod 4.3).

Jaterní reakce

U pacientů léčených nevirapinem se může vyskytnout těžká, život ohrožující hepatotoxicita, včetně 
fulminantní fatální hepatitidy. Prvních 18 týdnů léčby je kritickým obdobím, které vyžaduje bedlivé 

6

sledování. Nejvyšší riziko výskytu jaterních reakcí existuje v průběhu prvních 6 týdnů léčby. Nicméně 
riziko trvá přes toto období a sledování pacientů je nutné v častých intervalech v průběhu další léčby.

Byla pozorována rhabdomyolýza u pacientů s kožními a/nebo jaterními reakcemi spojenými s užíváním 
nevirapinu.

Zvýšené hodnoty AST nebo ALT na hodnoty > 2,5násobek horní hranice laboratorní normy a/nebo 
současná infekce hepatitidy B a/nebo C při zahájení antiretrovirové léčby jsou obecně spojeny s vyšším
rizikem jaterních nežádoucích reakcí v průběhu antiretrovirové léčby při režimech dávkování nevirapinu. 

Ženské pohlaví a zvýšené hodnoty CD4+ buněk jsou na začátku léčby nevirapinem u dosud neléčených 
pacientů spojeny se zvýšeným rizikem výskytu jaterních nežádoucích účinků. U žen je riziko výskytu 
symptomatických jaterních poruch často spojených s vyrážkou třikrát vyšší než u mužů (5,8 % proti 2,2 
%). Dosud neléčení pacienti mužského i ženského pohlaví s detekovatelnou HIV-1 RNA v plazmě 
s vyšším počtem CD4+ buněk na počátku léčby nevirapinem mají vyšší riziko výskytu symptomatických 
jaterních poruch spojených s nevirapinem. Při retrospektivním posouzení převážně u pacientů 
s plazmatickou HIV-1 virovou náloží 50 kopií/ml nebo vyšší bylo nalezeno, že ženy s počtem CD4+ 
buněk >250 buněk/mm

měly 12x vyšší riziko výskytu symptomatických jaterních nežádoucích účinků.   

ve srovnání s ženami s počtem CD4+ buněk <250 buněk/mm

3

(11,0 % proti 0,9 %). Zvýšené riziko bylo 

pozorováno u mužů s detekovatelnou HIV-1 RNA v plazmě a s počtem CD4+ buněk >400 buněk/mm

3

(6,3 % proti 1,2 % u mužů s počtem CD4+ buněk <400 buněk/mm

3

). Toto zvýšené riziko toxicity na 

základě hodnoty počtu CD4+ buněk nebylo zjištěno u pacientů s nedetekovatelnou (tj. <50 kopií/ml) 
plazmatickou virovou náloží.

Pacienti by měli být poučeni, že jaterní reakce jsou závažným toxickým projevem nevirapinu a vyžadují 
pečlivé sledování během prvních 18 týdnů léčby. Měli by být informováni, že při výskytu příznaků 
odpovídajících hepatitidě musí přerušit léčbu nevirapinem a okamžitě vyhledat lékařskou pomoc, která by 
měla zahrnovat jaterní testy.

Monitorování jaterních funkcí

Před zahájením léčby nevirapinem je třeba vyšetřit laboratorní hodnoty, včetně jaterních testů, a poté je 
během léčby ve vhodných intervalech kontrolovat.

Při podávání nevirapinu byly zaznamenány abnormální jaterní testy, některé již v prvních týdnech terapie.

Často bývá popisováno asymptomatické zvýšení hodnot jaterních enzymů, ale není bezpodmínečnou 
kontraindikací podávání nevirapinu. Asymptomatické zvýšení GMT není kontraindikací v pokračování 
léčby.

Monitorování jaterních testů musí být prováděno každé dva týdny během prvních dvou měsíců léčby, ve 

třetím měsíci a poté pravidelně. Kontrolu jaterních funkcí je třeba provést, pokud má pacient známky či 
příznaky odpovídající hepatitidě a/nebo hypersenzitivitě.

Pokud AST nebo ALT vzrostou před léčbou nebo v průběhu léčby na > 2,5násobek horní hranice 
laboratorní normy, je třeba jaterní testy monitorovat častěji během pravidelných klinických kontrol. 
Nevirapin se nesmí podávat pacientům, u kterých je před léčbou AST nebo ALT >5násobek horní hranice 
laboratorní normy, až do stabilizace základních hodnot AST/ALT <5násobek horní hranice laboratorní 
normy (viz bod 4.3).

7

Lékaři i pacienti musí být opatrní ve vztahu k možným úvodním příznakům a projevům hepatitidy jako 
anorexie, nauzea, žloutenka, bilirubinurie, acholická stolice, hepatomegalie nebo citlivost jater. 
Pacienti musí být poučeni o nutnosti ihned vyhledat lékařskou pomoc v případě výskytu těchto 
příznaků.

Pokud v průběhu léčby hodnoty AST nebo ALT vzrostou na >5násobek horní hranice 
laboratorní normy, podávání nevirapinu je nutno okamžitě ukončit. Pokud AST a ALT 
poklesnou na základní hodnoty a pokud nemá pacient žádné klinické známky a příznaky 
hepatitidy, vyrážku, konstituční příznaky nebo jiné nálezy svědčící o orgánovém postižení, lze 
případně nevirapin podle individuální situace znovu začít podávat, a to v počáteční dávce 
200 mg/den po dobu 14 dní, následované dávkou 400 mg denně. V těchto případech je nutné 
častější sledování jaterních funkcí. Pokud dojde k rychlému návratu jaterních abnormalit, je 
nutno nevirapin trvale vysadit.

Pokud dojde k vývoji klinické hepatitidy charakterizované anorexií, nauzeou, zvracením, 
žloutenkou A TAKÉ abnormálními laboratorními nálezy (jako jsou středně závažné nebo 
závažné abnormality jaterních testů (vyjma GMT), musí se nevirapin trvale vysadit. Viramune
nesmí být znovu nasazeno pacientům, u kterých muselo být trvale vysazeno z důvodu vzniku 
klinické hepatitidy vyvolané nevirapinem.

Jaterní onemocnění

Bezpečnost a účinnost přípravku Viramune nebyla stanovena u pacientů s těžkými poruchami jater. 
Viramune je kontraindikováno u pacientů s těžkým jaterním poškozením (Child-Pugh C, viz bod 4.3).
Farmakokinetické výsledky naznačují, že při podávání nevirapinu pacientům se středně závažnou jaterní 
dysfunkcí je nutná opatrnost (Child-Pugh B). u pacientů s chronickou hepatitidou B nebo C a léčených 
kombinovanou antiretrovirovou terapií existuje zvýšené riziko vzniku těžkých a potenciálně fatálních
jaterních nežádoucích účinků. V případě současné antivirové léčby hepatitidy B nebo C se rovněž 
podívejte do příslušných informací pro tyto léčivé přípravky.

Pacienti s již dříve existujícím poškozením jaterních funkcí, včetně chronické aktivní hepatitidy, trpí 
v průběhu kombinované antiretrovirové léčby zvýšeným výskytem abnormalit jaterních funkcí a měli by 
být kontrolováni dle standardní praxe. Pokud je u těchto pacientů zřejmé, že došlo ke zhoršení jaterního 
onemocnění, je nutno zvážit přerušení nebo ukončení léčby.

Další upozornění

Postexpoziční profylaxe: závažná hepatotoxicita, včetně selhání funkce jater vyžadující transplantaci, 
byla hlášena u jedinců bez infekce HIV, kteří dostávali dávky Viramune opakovaně v rámci postexpoziční 
profylaxe (PEP) - neschválené podávání. Podávání Viramune při PEP nebylo zkoumáno zvláštní studií, 
zejména pokud jde o otázku délky léčby, a proto se důrazně nedoporučuje.

Kombinovaná léčba s nevirapinem nevede k vyléčení HIV-1 infekce; pacienti mohou i nadále trpět 
onemocněními přidruženými k pokročilé infekci virem HIV-1, včetně oportunních infekcí.

Přestože se prokázalo, že efektivní virová suprese antiretrovirovou léčbou významně snižuje riziko 
sexuálního přenosu, nelze vyloučit reziduální riziko. Je nutno dodržet opatření k zabránění přenosu 
v souladu s národními doporučeními.

8

Hormonální antikoncepční metody jiné než depotní medroxyprogesteron-acetát (DMPA) by neměly být 
používány jako jediný způsob antikoncepce u žen užívajících Viramune, protože nevirapin může snižovat 
plazmatické koncentrace těchto léčivých přípravků. Z tohoto důvodu a též pro snížení rizika přenosu viru 
HIV je doporučena bariérová antikoncepce (např. kondom). Pokud je užívána postmenopauzální 
hormonální terapie při současném podávání nevirapinu, je třeba monitorovat její terapeutický efekt.

Tělesná hmotnost a metabolické parametry:
V průběhu antiretrovirové léčby se může vyskytnout zvýšení tělesné hmotnosti a hladin lipidů a glukózy 
v krvi. Tyto změny mohou být částečně spojeny s kontrolou onemocnění a životním stylem. U lipidů 
existuje v některých případech důkaz účinku léčby, zatímco u přírůstku tělesné hmotnosti není významný 
průkaz spojení s touto léčbou. Při monitorování lipidů a glukózy v krvi je třeba sledovat zavedené pokyny 
pro léčbu HIV. Poruchy lipidů je třeba léčit podle klinické potřeby.

V klinických studiích byl přípravek Viramune spojen se zvýšením HDL-cholesterolu a s celkovým 
zlepšením poměru celkového cholesterolu k HDL-cholesterolu. Při nedostatku specifických studií však 
klinický dopad těchto zjištění není znám. Navíc nebylo prokázáno, že by přípravek Viramune způsoboval 
poruchy metabolismu glukózy.

Osteonekróza: Ačkoli je etiologie považována za multifaktoriální (zahrnující používání kortikosteroidů, 
konzumaci alkoholu, těžkou imunosupresi a vyšší index tělesné hmotnosti), byly případy osteonekrózy 
hlášeny především u pacientů s pokročilým onemocněním HIV a/nebo při dlouhodobé expozici 
kombinované antiretrovirové terapii (combination antiretroviral therapy, CART). Pacienti mají být 
poučeni, aby vyhledali lékařskou pomoc, pokud zaznamenají bolesti kloubů, ztuhlost kloubů nebo pokud 
mají pohybové potíže.

Syndrom imunitní reaktivace: Při zahájení kombinované antiretrovirové terapie (combination 
antiretroviral therapy, CART) 
se u pacientů infikovaných HIV s těžkou imunodeficiencí může vyskytnout 
zánětlivá reakce na asymptomatické nebo reziduální oportunní patogeny, která může způsobit klinicky 
závažné stavy nebo zhoršení příznaků onemocnění. Takové reakce byly nejčastěji pozorovány během 
několika prvních týdnů či měsíců po zahájení CART. Jedná se například o cytomegalovirovou retinitidu, 
generalizované a/nebo fokální mykobakteriální infekce a pneumonii způsobenou Pneumocystis jiroveci
Jakékoli příznaky zánětu by měly být vyhodnoceny a v případě potřeby by měla být zahájena příslušná 
léčba. Při imunitní reaktivaci byl také hlášen výskyt autoimunitních onemocnění (jako je Gravesova 
choroba), avšak hlášená doba do jejich nástupu byla velmi různá. Tyto stavy se mohou objevit mnoho 
měsíců po zahájení léčby.

Dostupné farmakokinetické údaje ukazují, že současné užívání rifampicinu a nevirapinu nelze doporučit.

Kromě toho se nedoporučuje kombinace následujících léčivých látek s přípravkem Viramune: efavirenz, 

ketokonazol, delavirdin, etravirin, rilpivirin, elvitegravir (v kombinaci s kobicistatem), atazanavir
(v kombinaci s ritonavirem), boceprevir, fosamprenavir (není-li podáván současně s ritonavirem v nízké 
dávce)

(viz bod 4.5).

Užívání zidovudinu je často spojeno s granulocytopenií. Proto pacienti, kteří užívají současně nevirapin a 
zidovudin a zvláště pak pediatričtí pacienti a pacienti užívající vyšší dávky zidovudinu nebo pacienti 
s nízkou dřeňovou rezervou, zejména pacienti s pokročilým onemocněním HIV, mají zvýšené riziko 
granulocytopenie. U těchto pacientů je třeba pečlivě monitorovat hematologické parametry.

Laktosa: Tablety Viramune obsahují v maximální doporučené denní dávce 636 mg laktosy.
Pacienti s vzácnými dědičnými formami nesnášenlivosti galaktózy, například s galaktosémií, laktázovou 
deficiencí nebo s glukózo-galaktózovou malabsorpcí by neměli tento lék užívat.

9

4.5

Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Nevirapin je induktorem enzymu CYP3A a potenciálně i CYP2B6, maximum indukce nastává během 
2-4 týdnů od zahájení opakovaného podávání nevirapinu. 

Při podávání spolu s nevirapinem se mohou snižovat plazmatické koncentrace látek metabolizovaných 
touto metabolickou cestou. Proto se při podávání spolu s nevirapinem doporučuje pečlivě monitorovat 
terapeutickou účinnost léčivých přípravků metabolizovaných cytochromem P450.

Vstřebávání nevirapinu není ovlivněno jídlem, antacidy nebo léčivými přípravky, jejichž složkou je látka 
sloužící jako alkalický pufr.

Údaje o interakcích jsou uvedeny jako hodnoty geometrického průměru s 90% intervalem spolehlivosti 
(90% CI), pokud jsou tyto údaje k dispozici. ND = nebylo stanoveno, 

 = zvýšeno,  = sníženo,  = 

žádný vliv

Léčivé přípravky 
podle terapeutických 
oblastí

Interakce

Doporučení ohledně podávání 
současně

PROTIINFEKČNÍ PŘÍPRAVKY
ANTIRETROVIROTIKA
NRTI (NUKLEOZIDOVÉ INHIBITORY REVERZNÍ TRANSKRIPTÁZY)
Didanosin 
100-150 mg 2x denně

Didanosin AUC 

 1,08 (0,92-1,27)

Didanosin C

min

ND

Didanosin C

max

 0,98 (0,79-1,21)

Didanosin a přípravek Viramune lze 
současně podávat bez úpravy 
dávkování.

Emtricitabin

Emtricitabin není inhibitorem 
lidského enzymu CYP 450.

Viramune a emtricitabin mohou být 
podávány současně bez úpravy 
dávkování.

Abakavir

V lidských jaterních mikrozomech
abakavir neinhibuje izoformy
cytochromu P450.

Viramune a abakavir mohou být 
podávány současně bez úpravy 
dávkování.

Lamivudin 
150 mg 2x denně

Beze změn zjevné clearance a 
distribučního objemu lamivudinu, což 
svědčí o neexistujícím indukčním 
vlivu nevirapinu na clearance 
lamivudinu.

Lamivudin a přípravek Viramune lze 
současně podávat bez úpravy 
dávkování.

Stavudin 
30/40 mg 2x denně

Stavudin AUC 

 0,96 (0,89-1,03)

Stavudin C

min

ND

Stavudin C

max 

 0,94 (0,86-1,03)

Nevirapin: v porovnání s historickými 

kontrolami se hladiny jeví jako 
nezměněné.

Stavudin a přípravek Viramune lze 
současně podávat bez úpravy 
dávkování.

10

Tenofovir 
300 mg 1x denně

Plazmatické hladiny tenofoviru 

zůstávají beze změny při současném 
podávání spolu nevirapinem. 

Plazmatické hladiny nevirapinu se 

nemění při současném podávání spolu 
s tenofovirem. 

Tenofovir a přípravek Viramune lze 
současně podávat bez úpravy 
dávkování.

Zidovudin 
100-200 mg 3x denně

Zidovudin AUC 

 0,72 (0,60-0,96) 

Zidovudin C

min

ND

Zidovudin C

max

 0,70 (0,49-1,04)

Nevirapin: Zidovudin nemá vliv na 
jeho farmakokinetiku.

Zidovudin a přípravek Viramune
lze současně podávat bez úpravy 
dávkování.

Užívání zidovudinu je často spojeno 
s granulocytopenií. Proto pacienti, 
kteří užívají současně nevirapin a 
zidovudin a zvláště pak pediatričtí 
pacienti a pacienti užívající vyšší 
dávky zidovudinu nebo pacienti 
s nízkou dřeňovou rezervou, zejména 
pacienti s pokročilým onemocněním 
HIV, mají zvýšené riziko 
granulocytopenie. U těchto pacientů 
je třeba pečlivě monitorovat 
hematologické parametry.

NNRTI (NENUKLEOZIDOVÉ INHIBITORY REVERZNÍ TRANSKRIPTÁZY)
Efavirenz 
600 mg 1x denně

Efavirenz AUC 

 0,72 (0,66-0,86)

Efavirenz C

min

 0,68 (0,65-0,81)

Efavirenz C

max

 0,88 (0,77-1,01)

Nedoporučuje se současné podávání 
efavirenzu a přípravku Viramune (viz 
bod 4.4), pro přidruženou toxicitu a 
bez zvýšení účinnosti ve srovnání 
s podáváním efavirenzu nebo 
nevirapinu samotného (výsledky 
studie 2NN, viz bod 5.1). 

Delavirdin

Interakce nebyla studována.

Současné podávání přípravku 
Viramune spolu s NNRTI 
se nedoporučuje (viz bod 4.4).

Etravirin

Současné podávání etravirinu spolu 
s nevirapinem může vést 
k významnému poklesu plazmatických
koncentrací etravirinu, a tím ke ztrátě 
jeho terapeutického účinku.

Současné podávání přípravku 
Viramune spolu s NNRTI se 
nedoporučuje (viz bod 4.4).

Rilpivirin

Interakce nebyla studována.

Současné podávání přípravku 
Viramune spolu s NNRTI se 
nedoporučuje (viz bod 4.4).

11

PI (INHIBITORY PROTEÁZ)
Atazanavir/ritonavir 
300/100 mg 1x denně
400/100 mg 1x denně

Atazanavir/ritonavir 300/100 mg:
Atazanavir/ritonavir AUC 

 0,58 

(0,48-0,71)
Atazanavir/ritonavir C

min

 0,28 

(0,20-0,40)
Atazanavir/ritonavir C

max

 0,72 

(0,60-0,86)

Atazanavir/ritonavir 400/100 mg:
Atazanavir/ritonavir AUC 

 0,81 

(0,65-1,02) 
Atazanavir/ritonavir C

min

 0,41 

(0,27-0,60)
Atazanavir/ritonavir C

max 

 1,02 

(0,85-1,24)
(v porovnání s 300/100 mg bez 
nevirapinu)

Nevirapin AUC 

 1,25 (1,17-1,34)

Nevirapin C

min

 1,32 (1,22-1,43)

Nevirapin C

max

 1,17 (1,09-1,25)

Nedoporučuje se současné podávání 
kombinace atazanavir/ritonavir a 
přípravku Viramune (viz bod 4.4).

Darunavir/ritonavir 
400/100 mg 2x denně

Darunavir AUC 

 1,24 (0,97-1,57)

Darunavir C

min 

 1,02 (0,79-1,32)

Darunavir C

max 

 1,40 (1,14-1,73)

Nevirapin AUC 

 1,27 (1,12-1,44)

Nevirapin C

min

 1,47 (1,20-1,82)

Nevirapin C

max 

 1,18 (1,02-1,37)

Darunavir a přípravek Viramune
lze současně podávat bez úpravy 
dávkování.

Fosamprenavir
1400 mg 2x denně

Amprenavir AUC 

 0,67 (0,55-0,80)

Amprenavir C

min

 0,65 (0,49-0,85)

Amprenavir C

max

 0,75 (0,63-0,89)

Nevirapin AUC 

 1,29 (1,19-1,40)

Nevirapin C

min

 1,34 (1,21-1,49)

Nevirapin C

max

 1,25 (1,14-1,37)

Nedoporučuje se současné podávání 
fosamprenaviru a přípravku
Viramune, pokud není 
fosamprenavir podáván spolu 
s ritonavirem (viz bod 4.4).

12

Fosamprenavir/
ritonavir 700/100 mg 
2x denně

Amprenavir AUC 

 0,89 (0,77-1,03)

Amprenavir C

min

 0,81 (0,69-0,96)

Amprenavir C

max

 0,97 (0,85-1,10)

Nevirapin AUC 

 1,14 (1,05-1,24)

Nevirapin C

min

 1,22 (1,10-1,35)

Nevirapin C

max

 1,13 (1,03-1,24)

Kombinaci fosamprenavir/ritonavir a 
přípravek Viramune lze současně
podávat bez úpravy dávkování.

Lopinavir/ritonavir 
(tobolky) 400/100 mg 
2x denně 

Dospělí pacienti: 
Lopinavir AUC 

 0,73 (0,53-0,98)

Lopinavir C

min

 0,54 (0,28-0,74)

Lopinavir C

max

 0,81 (0,62-0,95)

Doporučuje se zvýšení dávky 

kombinace lopinavir/ritonavir na 
533/133 mg (4 tobolky) nebo 
500/125 mg (5 tablet 100/25 mg) 2x 
denně s jídlem v kombinaci 
s přípravkem Viramune. Není nutná
úprava dávky přípravku Viramune při 
současném podávání s lopinavirem.

Lopinavir/ritonavir 
300/75 mg/m

2

(perorální roztok) 2x 
denně

Pediatričtí pacienti: 
Lopinavir AUC 

 0,78 (0,56-1,09) 

Lopinavir C

min

 0,45 (0,25-0,82)

Lopinavir C

max

 0,86 (0,64-1,16) 

U dětí je třeba zvážit zvýšení dávky 

kombinace lopinavir/ritonavir na 
300/75 mg/m

2x denně spolu 

s jídlem, je-li podávána spolu 
s přípravkem Viramune, a to zejména
u pacientů, u kterých existuje 
podezření na sníženou citlivost vůči
kombinaci lopinavir/ritonavir. 

Ritonavir
600 mg 2x denně

Ritonavir AUC

 0,92 (0,79-1,07)

Ritonavir C

min

 0,93 (0,76-1,14)

Ritonavir C

max 

 0,93 (0,78-1,07)

Nevirapin: Současné podávání 
ritonaviru nevede k žádným 
klinicky významným změnám 
plazmatických hladin nevirapinu.

Ritonavir a přípravek Viramune
lze současně podávat bez úpravy 
dávkování.

Sachinavir/ritonavir

Omezené údaje, které jsou k dispozici 
o měkkých gelových 
tobolkách sachinaviru posíleného 
o ritonavir, nesvědčí o žádné klinicky 
významné interakci mezi 
sachinavirem posíleným o ritonavir a 
nevirapinem.

Kombinaci sachinavir/ritonavir a 
přípravek Viramune lze současně
podávat bez úpravy dávkování.

13

Tipranavir/ritonavir 
500/200 mg 2x denně

Nebyla provedena žádná specifická 
studie vzájemné lékové interakce.
Omezené údaje dostupné z fáze IIa 
studie u HIV-infikovaných pacientů 
ukázaly klinicky nevýznamný 20% 
pokles C

min 

tipranaviru.

Tipranavir a přípravek Viramune
lze současně podávat bez úpravy 
dávkování.

INHIBITORY VSTUPU (INHIBITORY FÚZE)
Enfuvirtid

Vzhledem k metabolické dráze se 
neočekávají žádné klinicky 
významné farmakokinetické 
interakce mezi enfuvirtidem a 
nevirapinem.

Enfuvirtid a přípravek Viramune
lze současně podávat bez úpravy 
dávkování.

Maravirok 
300 mg 1x denně

Maravirok AUC 

 1,01 (0,6 -1,55)

Maravirok C

min

ND

Maravirok C

max

 1,54 (0,94-2,52)

v porovnání s historickými 
kontrolami

Koncentrace nevirapinu neměřeny, 
neočekává se nějaký vliv.

Maravirok a přípravek 
Viramune lze současně podávat bez 
úpravy dávkování.

INHIBITORY INTEGRÁZY 
Elvitegravir/
kobicistat 

Interakce nebyly studovány. 
Kobicistat, inhibitor cytochromu  
P450 3A, významně inhibuje jaterní 
enzymy stejně jako ostatní 
metabolické procesy. Proto by 
pravděpodobně současné podávání
mohlo způsobit změnu plazmatických 
hladin kobicistatu a přípravku 
Viramune.

Nedoporučuje se současné podávání 
přípravku Viramune s elvitegravirem 
v kombinaci s kobicistatem (viz bod
4.4).

Raltegravir 
400 mg 2x denně

Nejsou k dispozici žádné klinické 
údaje. Vzhledem k metabolické 
cestě raltegraviru se neočekává 
nějaká interakce.

Raltegravir a přípravek 
Viramune lze současně podávat bez 
úpravy dávkování.

14

ANTIBIOTIKA
Klarithromycin 
500 mg 2x denně

Klarithromycin AUC 

 0,69 

(0,62-0,76)
Klarithromycin C

min

 0,44 

(0,30-0,64)
Klarithromycin C

max

 0,77 

(0,69-0,86)

Metabolit 14-OH klarithromycin 
AUC 

 1,42 (1,16-1,73) 

Metabolit 14-OH klarithromycin
C

min 

 0 (0,68-1,49)

Metabolit 14-OH klarithromycin 
C

max

 1,47 (1,21-1,80)

Nevirapin AUC 

 1,26 

Nevirapin C

min

 1,28

Nevirapin C

max

 1,24 

v porovnání s historickými 
kontrolami. 

Expozice vůči klarithromycinu byla 
významně snížena, expozice vůči 
14-OH metabolitu zvýšena. Protože 
aktivní metabolit klarithromycinu má 
sníženou aktivitu proti komplexu 
Mycobacterium avium-intracellulare
celková aktivita proti patogenu může 
být změněná. Je třeba zvážit 
alternativy klarithromycinu, jako je 
azithromycin. Doporučuje se pečlivé 
sledování možných jaterních 
abnormalit.

Rifabutin 
150 nebo 300 mg 
1x denně

Rifabutin AUC 

 1,17 (0,98-1,40)

Rifabutin C

min

 1,07 (0,84-1,37)

Rifabutin C

max

 1,28 (1,09-1,51)

Metabolit 25-O-desacetylrifabutin 
AUC 

 1,24 (0,84-1,84)

Metabolit 25-O-desacetylrifabutin 
C

min

 1,22 (0,86-1,74) 

Metabolit 25-O-desacetylrifabutin 
C

max

 1,29 (0,98-1,68) 

Byl hlášen klinicky nevýznamný 
nárůst zjevné clearance nevirapinu 
(o 9 %) v porovnání s historickými 
údaji. 

Není pozorován žádný významný vliv 
na průměrné farmakokinetické 
parametry rifabutinu a přípravku 
Viramune. 
Rifabutin a přípravek Viramune
lze současně podávat bez úpravy 
dávkování.
Avšak vzhledem k vysoké 
interindividuální variabilitě u pacientů 
může dojít k vysokému nárůstu 
expozice vůči rifabutinu u některých 
pacientů, čímž se u nich může zvýšit 
riziko vzniku toxicity rifabutinu. Proto 
je při současném podávání nutná 
opatrnost.

Rifampicin 
600 mg 1x denně

Rifampicin AUC 

 1,11 (0,96-1,28)

Rifampicin C

min 

ND

Rifampicin C

max

 1,06 (0,91-1,22)

Nevirapin AUC 

 0,42

Nevirapin C

min

 0,32 

Nevirapin C

max

 0,50

v porovnání s historickými 
kontrolami.

Současné podávání rifampicinu a 
přípravku Viramune se 
nedoporučuje (viz bod 4.4). 
Lékaři, kteří potřebují léčit pacienty 
současně infikované tuberkulózou a 
užívající režim léků obsahující 
přípravek Viramune, mohou 
zvážit současné podávání rifabutinu 
místo rifampicinu.

15

ANTIMYKOTIKA
Flukonazol
200 mg 1x denně

Flukonazol AUC 

 0,94 (0,88-1,01)

Flukonazol C

min

 0,93 (0,86-1,01)

Flukonazol C

max

 0,92 (0,85-0,99)

Expozice vůči nevirapinu: 

100% 

v porovnání s historickými 
kontrolami, kdy byl nevirapin 
podáván samotný.

Vzhledem k riziku zvýšené expozice 
vůči přípravku Viramune je nutná 
opatrnost, pokud jsou léčivé přípravky 
podávány současně, a pacienti musí 
být pečlivě monitorováni. 

Itrakonazol
200 mg 1x denně

Itrakonazol AUC 

 0,39

Itrakonazol C

min

 0,13

Itrakonazol C

max

 0,62

Nevirapin: Nebyl žádný významný 
rozdíl ve farmakokinetických 
parametrech nevirapinu.

Je třeba zvážit zvýšení dávky
itrakonazolu při současném podávání 
těchto dvou látek.

Ketokonazol 
400 mg 1x denně

Ketokonazol AUC 

 0,28 

(0,20-0,40)
Ketokonazol C

min

ND

Ketokonazol C

max

 0,56 (0,42-0,73)

Plazmatické hladiny nevirapinu:
 1,15-1,28 v porovnání 
s historickými kontrolami.

Současné podávání ketokonazolu a 
přípravku Viramune se 
nedoporučuje (viz bod 4.4).

ANTIVIROTIKA K LÉČBĚ CHRONICKÉ HEPATITIDY B A HEPATITIDY C
Adefovir

Výsledky studií in vitro ukázaly slabý 
antagonismus nevirapinu s adefovirem
(viz bod 5.1), v klinických studiích 
však toto potvrzeno nebylo a snížení 
účinnosti se neočekává. Adefovir 
neovlivňoval žádnou z běžných 
izoforem CYP, o kterých je známo, že 
jsou zapojeny do metabolizmu léků 
u lidí, a je vylučován renálně. Není 
očekávána žádná klinicky významná 
léková interakce.

Adefovir a Viramune lze současně 
podávat bez úprav dávek.

16

Boceprevir

Boceprevir je částečně metabolizován 
CYP3A4/5. Současné podávání 
bocepreviru s léky, které indukují 
nebo inhibují CYP3A4/5, by mohlo 
snížit nebo zvýšit expozici. Minimální
plazmatické koncentrace bocepreviru 
se snížily při podávání s NNRTI 
s podobnou metabolickou cestou jako 
nevirapin. Klinický výsledek tohoto 
pozorovaného snížení minimálních
koncentrací bocepreviru nebyl přímo 
hodnocen. 

Současné podávání bocepreviru a 
Viramune se nedoporučuje (viz bod 
4.4).

Entekavir

Entekavir není substrátem, 
induktorem nebo inhibitorem enzymů
cytochromu P450 (CYP450). 
Vzhledem k metabolické cestě
entekaviru není očekávána žádná 
klinicky významná léková interakce.

Entekavir a Viramune lze současně 
podávat bez úprav dávek.

Interferony
(pegylovaný interferon
alfa 2a a alfa 2b)

Interferony nemají žádný známý 
účinek na CYP 3A4 nebo 2B6. Není 
očekávána žádná klinicky významná 
léková interakce.

Interferony a Viramune lze současně 
podávat bez úprav dávek.

Ribavirin

Výsledky in vitro studií ukázaly slabý 
antagonismus nevirapinu 
s ribavirinem (viz bod 5.1), 
v klinických studiích však toto 
potvrzeno nebylo a snížení účinnosti 
se neočekává. Ribavirin neinhibuje
enzymy cytochromu P450, a ze studií 
toxicity neexistují žádné důkazy, že
ribavirin indukuje jaterní enzymy.
Není očekávána žádná klinicky 
významná léková interakce.

Ribavirin a Viramune lze současně 
podávat bez úprav dávek.

17

Telaprevir

Telaprevir je metabolizován CYP3A 
v játrech a je substrátem 
glykoproteinu P. Do metabolismu 
mohou být zapojeny další enzymy. 
Společné podávání telapreviru a 
léčivých přípravků, které indukují 
CYP3A a/nebo P-gp, může snížit
plazmatické koncentrace telapreviru. 
Nebyla provedena žádná studie lékové 
interakce telapreviru s nevirapinem, 
ale studie interakcí telapreviru 
s NNRTI s podobnou metabolickou 
dráhou jako nevirapin ukázaly pokles 
hladin na obou stranách. Výsledky 
interakčních studií telapreviru 
s efavirenzem ukazují, že při 
současném podávání telapreviru 
s induktory P450 je nutná opatrnost. 

Při současném podávání telapreviru
s nevirapinem je nutná opatrnost. 
Je nutno zvážit úpravu dávky 
telapreviru, pokud je podáván 
současně s přípravkem Viramune.

Telbivudin

Telbivudin není substrátem, 
induktorem nebo inhibitorem
enzymatického systému
cytochromu P450 (CYP450). 
Vzhledem k metabolické dráze
telbivudinu není očekávána žádná
klinicky významná léková interakce.

Telbivudin a Viramune lze současně 
podávat bez úprav dávek.

ANTACIDA
Cimetidin

Cimetidin: Není pozorován žádný 
významný vliv na farmakokinetické 
parametry cimetidinu. 

Nevirapin C

min

 1,07

Cimetidin a přípravek Viramune 
lze současně podávat bez úpravy 
dávkování.

ANTITROMBOTIKA
Warfarin

Interakce mezi nevirapinem a 
antitrombotickým přípravkem 
warfarinem je komplexní, 
s potenciálem jak pro nárůst tak pro 
pokles času koagulace při současném 
podávání.

Je nutná pečlivá monitorace úrovně 
antikoagulace.

18

KONTRACEPTIVA
Depo-
medroxyprogesteron-
acetát (DMPA) 
150 mg každé 3 měsíce

DMPA AUC 

DMPA C

min

DMPA C

max

Nevirapin AUC 

 1,20

Nevirapin C

max

 1,20

Současné podávání přípravku 
Viramune neměnilo supresivní 
efekt DMPA na ovulaci.
DMPA a přípravek Viramune lze 
současně podávat bez úpravy 
dávkování.

Ethinylestradiol (EE) 
0,035 mg 

EE AUC 

 0,80 (0,67 – 0,97) 

EE C

min

ND

EE C

max

 0,94 (0,79 – 1,12)

Perorální hormonální kontraceptiva 
nesmí být používána jako jediná 
metoda kontracepce u žen užívajících 
přípravek Viramune (viz bod 
4.4). Nebyly stanoveny přiměřené 
dávky hormonálních kontraceptiv 
(perorálních nebo v jiné formě 
aplikace) jiných než DMPA 
v kombinaci s přípravkem 
Viramune s ohledem na 
bezpečnost a účinnost.

Norethisteron (NET) 
1,0 mg 1x denně

NET AUC 

 0,81 (0,70 – 0,93)

NET C

min

ND

NET C

max

 0,84 (0,73 – 0,97)

ANALGETIKA/OPIOIDY
Methadon
individuální 
dávkování u pacienta

Methadon AUC 

 0,40 (0,31 – 0,51)

Methadon C

min

ND

Methadon C

max

 0,58 (0,50 – 0,67)

U pacientů na léčbě methadonem, 
u kterých je zahajována léčba 
přípravkem Viramune, musí 
být monitorovány projevy 
abstinenčního syndromu z odvykání 
narkotik a dávkování methadonu 
musí být příslušným způsobem 
upraveno.

ROSTLINNÉ PŘÍPRAVKY
Třezalka tečkovaná

Sérové hladiny nevirapinu se mohou 
snížit současným podáváním 
rostlinného přípravku z třezalky 
tečkované (Hypericum perforatum). 
To je dáno tím, že třezalka indukuje 
enzymy metabolizující léčivý 
přípravek a/nebo jeho transportní 
proteiny.

Rostlinné přípravky obsahující 
třezalku tečkovanou se nesmí současně 
podávat s přípravkem Viramune (viz 
bod 4.3). Pokud pacient již třezalku 
tečkovanou užívá, zkontrolujte hladiny 
nevirapinu a, pokud je to možné, 
hladinu viru a podávání třezalky 
ukončete. Hladiny 
nevirapinu mohou po ukončení 
podávání třezalky tečkované 
stoupnout. Může nastat nutnost úpravy 
dávky přípravku Viramune. Indukční 
efekt může po ukončení léčby 
třezalkou tečkovanou přetrvávat 
nejméně dva týdny.

19

Další informace: 

Metabolity nevirapinu: Studie s lidskými jaterními mikrozómy prokázaly, že tvorba hydroxylovaných 
metabolitů nevirapinu nebyla ovlivněna dapsonem, rifabutinem, rifampicinem a 
trimethoprim/sulfamethoxazolem. Ketokonazol a erythromycin významně inhibovaly tvorbu 
hydroxylovaných metabolitů nevirapinu.

4.6

Fertilita, těhotenství a kojení

Ženy ve fertilním věku / Antikoncepce u mužů a žen
Ženy ve fertilním věku by neměly užívat perorální antikoncepční přípravky jako jedinou metodu 
antikoncepce, protože nevirapin může snížit plazmatické koncentrace těchto léčivých přípravků (viz body 
4.4 a 4.5).

Těhotenství
Aktuálně dostupné údaje u těhotných žen nesvědčí pro malformace nebo feto/neonatální toxicitu.
Dosud nejsou k dispozici žádné relevantní epidemiologické údaje. Ve studiích reprodukce u březích 
potkanů a králíků nebyla zjištěna žádná zjevná teratogenita (viz bod 5.3). Adekvátní údaje o podávání 
těhotným ženám nejsou k dispozici. Při předepisování nevirapinu těhotným ženám je nutno postupovat 
opatrně (viz bod 4.4). Protože hepatotoxicita je častější u žen s počtem buněk CD4 vyšším než 
250 buněk/mm

3

s detekovatelnou HIV-1 RNA v plazmě (50 nebo více kopií/ml), je třeba při 

terapeutickém rozhodnutí brát tyto okolnosti v úvahu (viz bod 4.4). Není dostatek údajů pro potvrzení, že 
absence zvýšeného rizika toxicity, které je pozorováno u již léčených žen na začátku léčby nevirapinem 
s nedetekovatelnou virovou náloží (méně než 50 kopií/ml HIV-1 v plazmě) a počtem CD4+ buněk nad 
250 buněk/mm

3

, se také vztahuje na těhotné ženy. Všechny randomizované studie hodnotící tuto 

problematiku výslovně vyřazovaly těhotné ženy a těhotné ženy byly rovněž nedostatečně zastoupeny 
v kohortních studiích i metaanalýzách.

Kojení
Nevirapin snadno prostupuje transplacentárně a je nalezen v mateřském mléce.

Doporučuje se, aby HIV pozitivní matky nekojily své děti vzhledem k riziku postnatálního přenosu viru 
HIV a aby přerušily kojení v případě, že užívají nevirapin.

Fertilita
Ve studiích reprodukční toxicity byly zjištěny důkazy svědčící pro vznik poruch fertility potkanů.

4.7

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Specifické studie hodnotící účinky na schopnost řídit a používat stroje nebyly provedeny. 
Pacienti by však měli být upozorněni na to, že se během léčby přípravkem Viramune může vyskytnout 
únava. Proto se při řízení vozidel nebo obsluze strojů doporučuje zvýšená opatrnost. Pokud pacienti 
pociťují únavu, měli by se vyvarovat potenciálně nebezpečných činností jako je řízení vozidel nebo 
obsluha strojů.

20

4.8

Nežádoucí účinky

Souhrn bezpečnostního profilu
Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky ve vztahu k léčbě přípravkem Viramune ve všech klinických 
studiích byly vyrážka, alergické reakce, hepatitida, abnormální jaterní testy, nauzea, zvracení, průjem, 
bolest břicha, únava, horečka, bolest hlavy a svalů.

Zkušenosti po uvedení přípravku na trh ukázaly, že nejzávažnějšími nežádoucími účinky jsou 
Stevens-Johnsonův syndrom/toxická epidermální nekrolýza, závažná hepatitida/jaterní selhání a 
poléková reakce s eozinofilií a systémovými příznaky charakterizovaná vyrážkou s konstitučními 
příznaky jako horečka, artralgie, myalgie a lymfadenopatie spolu s viscerálním postižením jako 
hepatitida, eozinofilie, granulocytopenie a renální dysfunkce. Prvních 18 týdnů léčby je kritickým 
obdobím vyžadujícím přísné monitorování (viz bod 4.4).

Souhrn nežádoucích účinků
Byly zaznamenány následující nežádoucí účinky, které mohou mít případný vztah k podávání Viramune. 
Odhady frekvence výskytu jsou založeny na údajích shromážděných z klinických studií v případech, kdy 
se jednalo o příčinný vztah k podávání Viramune.

Četnost nežádoucích účinků je definována za použití následující konvence: velmi časté (

1/10); časté (

1/100 až <1/10); méně časté (

1/1 000 až <1/100); vzácné (1/10 000 až <1/1 000); velmi vzácné 

(<1/10 000).

Poruchy krve a lymfatického systému
Časté

granulocytopenie

Méně časté

anémie

Poruchy imunitního systému
Časté

hypersenzitivita (včetně anafylaktické reakce, angioedému, kopřivky)

Méně časté

anafylaktická reakce

Vzácné

poléková reakce s eozinofilií a systémovými příznaky

Poruchy nervového systému
Časté

bolest hlavy

Gastrointestinální poruchy
Časté

nauzea, zvracení, bolest břicha, průjem

Poruchy jater a žlučových cest
Časté

hepatitida (včetně závažné a život ohrožující hepatotoxicity) (1,9%)

Méně časté

žloutenka

Vzácné

fulminantní hepatitida (může být fatální)

Poruchy kůže a podkožní tkáně
Velmi časté

vyrážka (12,5%)

Méně časté

Stevens-Johnsonův syndrom/toxická epidermální nekrolýza (může být fatální) (0,2%), 
angioedém, kopřivka

21

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Časté

bolest svalů, bolest kloubů

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Časté

pyrexie, únava

Vyšetření
Časté

abnormální funkční jaterní testy (zvýšení alaninaminotransferázy; zvýšení transamináz; 
zvýšení aspartátaminotransferázy; zvýšení gamaglutamyltransferázy; zvýšení jaterního 
enzymu; hypertransaminazemie)

Méně časté

snížení hladiny fosforu v krvi; zvýšení krevního tlaku

Popis vybraných nežádoucích účinků
Ve studii 1100.1090, ve které byla zaznamenána většina souvisejících nežádoucích účinků (n = 28),
měli pacienti léčení placebem vyšší výskyt granulocytopenie (3,3%) než pacienti léčení nevirapinem
(2,5%).

Anafylaktická reakce byla zjištěna při sledování po uvedení na trh, ale nebyla pozorována
v randomizovaných, kontrolovaných klinických studiích. Četnost výskytu byla odvozena ze statistické
kalkulace na základě celkového počtu pacientů léčených nevirapinem v randomizovaných
kontrolovaných klinických studiích (n = 2718).

Pokles krevního fosforu a zvýšení krevního tlaku byly pozorovány v klinických studiích při současném
podávání tenofoviru/emtricitabinu.

Metabolické parametry
Během antiretrovirové léčby může dojít ke zvýšení tělesné hmotnosti a hladiny lipidů a glukózy v krvi 
(viz bod 4.4).

Jestliže byl nevirapin použit v kombinaci s jinými antiretrovirovými léky, byly hlášeny následující 
nežádoucí účinky: pankreatitida, periferní neuropatie a trombocytopenie. Tyto nežádoucí účinky jsou 
obvykle spojeny s jinými antiretrovirovými léky a lze je očekávat, jestliže je nevirapin použit v kombinaci 
s jinými léky; nicméně je nepravděpodobné, že tyto nežádoucí účinky jsou způsobeny léčbou
nevirapinem. Vzácně byly hlášeny syndromy hepatorenálního selhání.

Při zahájení kombinované antiretrovirové terapie (CART) se u pacientů infikovaných HIV s těžkou 
imunodeficiencí může vyskytnout zánětlivá reakce na asymptomatické nebo reziduální oportunní infekce. 
Byl také hlášen výskyt autoimunitních onemocnění (jako je Gravesova choroba), avšak hlášená doba do 
jejich nástupu byla velmi různá. Tyto stavy se mohou objevit mnoho měsíců po zahájení léčby (viz 
bod 4.4).

Byly hlášeny případy osteonekrózy, a to především u pacientů s obecně známými rizikovými faktory, 
s pokročilým onemocněním HIV nebo při dlouhodobé expozici kombinované antiretrovirové terapii 
(CART). Jejich frekvence není známa (viz bod 4.4).

Kůže a podkožní tkáně

Nejběžnějším projevem toxicity nevirapinu je kožní vyrážka, v režimech kombinované léčby 
v kontrolovaných studiích se objevila kožní vyrážka ve spojitosti s Viramune u 12,5% pacientů. 

22

Kožní vyrážky jsou obvykle mírné až středně těžké, mají charakter makulopapulózních erytematózních 
kožních erupcí svědících nebo nesvědících, jsou lokalizovány na trupu, tváři a končetinách. Byly hlášeny 
reakce přecitlivělosti (anafylaktické reakce, angioedém a kopřivka).
Vyrážky vyskytující se samotné nebo v souvislosti s polékovou reakcí s eozinofilií a systémovými 
příznaky charakterizovanými vyrážkou doprovázenou konstitučními příznaky jako horečka, artralgie, 
myalgie a lymfadenopatie spolu s viscerálním postižením jako hepatitida, eozinofilie, granulocytopenie a 
renální dysfunkce. 

U pacientů léčených nevirapinem se objevují závažné a život ohrožující kožní reakce, včetně 
Stevens-Johnsonova syndromu (SJS) a toxické epidermální nekrolýzy (TEN). Byly zaznamenány fatální
případy SJS, TEN a polékové reakce s eozinofilií a systémovými příznaky. Většina závažných vyrážek se 
objevila v průběhu prvních 6 týdnů léčby, některé z těchto případů vyžadovaly hospitalizaci. U jednoho 
pacienta bylo třeba provést chirurgický zákrok (viz bod 4.4).

Hepatobiliární

Nejčastěji pozorovanými abnormalitami laboratorních testů je zvýšení hodnot jaterních testů včetně ALT, 
AST, GMT, celkového bilirubinu a alkalické fosfatázy. Asymptomatická zvýšení GMT jsou nejčastější. 
Byly hlášeny případy žloutenky. U pacientů léčených nevirapinem byly popsány případy hepatitidy (těžké 
a život ohrožující hepatoxicity, včetně fatální fulminantní hepatitidy). Zvýšené hodnoty jaterních testů 
byly nejlepším ukazatelem v předpovědi vzniku závažné jaterní příhody. Prvních 18 týdnů léčby je 
kritickým obdobím, které vyžaduje přísné monitorování (viz bod 4.4).

Pediatrická populace
Na základě zkušeností z klinických studií s 361 dětskými pacienty, z nichž většina dostávala 
kombinovanou léčbu se zidovudinem a/nebo didanosinem, bylo shledáno, že v souvislosti s léčbou 
nevirapinem byly nejčastější nežádoucí účinky podobné nežádoucím účinkům pozorovaným u dospělých 
pacientů. Granulocytopenie byla u dětí pozorována častěji. V otevřené klinické studii (ACTG 180) bylo 
vyhodnoceno, že granulocytopenie souvisí s podávaným léčivým přípravkem, když se vyskytla u 5 z 37 
pacientů (13,5%). Ve dvojitě zaslepené placebem kontrolované studii ACTG 245 byla četnost závažné 
granulocytopenie související s podávaným léčivým přípravkem 1,6% (u 5 z 305 pacientů). U této skupiny 
populace byly zaznamenány ojedinělé případy Stevens-Johnsonova syndromu či Stevens-Johnsonova 
syndromu spolu s toxickou epidermální nekrolýzou.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje 
to pokračovat ve sledování poměru přínosu a rizika léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků 
uvedeného v

Dodatku V.

4.9

Předávkování

Pro případ předávkování nevirapinem neexistuje žádné známé antidotum. Byly hlášeny případy 
předávkování přípravkem Viramune v rozsahu dávek od 800 do 6 000 mg na den při podávání po dobu až 
15 dní. U pacientů se předávkování projevovalo otoky, erythema nodosum, únavou, horečkou, bolestí 
hlavy, nespavostí, nauzeou, plicní infiltrací, kožní vyrážkou, závratěmi, zvracením, zvýšením transamináz 
a úbytkem tělesné hmotnosti. Po přerušení terapie nevirapinem tyto účinky mizí.

23

Pediatrická populace

Byl hlášen jeden případ silného neúmyslného předávkování novorozence. Podaná dávka byla 40násobek 
doporučené dávky 2 mg/kg/den. Byla zjištěna mírná izolovaná neutropenie a hyperlaktatemie, které 
spontánně vymizely během jednoho týdne bez klinických komplikací. Rok poté vývoj dítětě zůstával 
normální.

5.

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1

Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antivirotika k systémovému užití, nenukleozidové inhibitory reverzní 
transkriptázy, ATC kód J05AG01

Mechanismus účinku

Nevirapin je nenukleosidový inhibitor reverzní transkriptázy (NNRTI) viru HIV-1. Nevirapin je 
nekompetitivní inhibitor HIV-1 reverzní transkriptázy, ale nemá biologicky významný inhibiční účinek na 
reverzní transkriptázu viru HIV-2 nebo na eukaryotické DNA polymerázy alfa, beta, gama nebo delta.

Antivirová aktivita in vitro

Hodnota mediánu EC

50

nevirapinu (50% inhibiční koncentrace) byla 63 nmol proti panelu skupiny M 

HIV-1 izolátů subtypů A, B, C, D, F, G, a H a cirkulujících rekombinantních forem (CRF), CRF01 AE, 
CRF02_AG a CRF12_BF replikujících se v lidských embryonálních ledvinových buňkách 293 (buňky 
HEK 293). U panelu 2 923 klinických HIV-1 izolátů převážně podtypu B byla průměrná hodnota EC

50

90 nmol. Podobné hodnoty EC

50

jsou zjištěny, když se antivirová aktivita nevirapinu měří 

v mononukleárních buňkách periferní krve, v makrofázích odvozených z monocytů nebo 
v lymfoblastoidní buněčné linii. V buněčné kultuře nevykázal nevirapin žádnou antivirovou aktivitu proti 
izolátům HIV-1 skupiny O nebo izolátům HIV-2.

Nevirapin v kombinaci s efavirenzem vykazoval silnou antagonistickou aktivitu vůči HIV-1 in vitro (viz 
bod 4.5) a působil aditivně až antagonisticky s inhibitorem proteáz ritonavirem a s inhibitorem fúze 
enfuvirtidem. Nevirapin vykazoval aditivní až synergickou aktivitu proti HIV-1 v kombinaci s inhibitory 
proteáz amprenavirem, atazanavirem, indinavirem, lopinavirem, sachinavirem a tipranavirem a s NRTI 
abakavirem, didanosinem, emtricitabinem, lamivudinem, stavudinem, tenofovirem a zidovudinem. 
Aktivita nevirapinu proti HIV-1 byla in vitro antagonizována léčivým přípravkem proti viru hepatitidy B 
(HBV) adefovirem a léčivým přípravkem proti viru hepatitidy C (HCV) ribavirinem.

Rezistence

V buněčné kultuře se objevují HIV-1 izoláty se sníženou citlivostí (100 - 250x) vůči nevirapinu. 
Genotypová analýza prokázala mutace Y181C a/nebo V106A genu HIV-1 RT v závislosti na kmeni viru a 
použité buněčné linii. Čas do vzniku rezistence vůči nevirapinu v buněčné kultuře se nezměnil, když 
selekce zahrnovala nevirapin v kombinaci s několika dalšími NNRTI.

Genotypová analýza izolátů od pacientů dosud neléčených antiretrovirotiky, u kterých došlo 
k virologickému selhání (n=71), a kteří dostávali nevirapin jednou denně (n=25) nebo dvakrát denně 
(n=46) v kombinaci s lamivudinem a stavudinem po dobu 48 týdnů, ukázala, že izoláty od 8/25 respektive 

24

od 23/46 pacientů obsahovaly jednu nebo více z následujících substitucí, spojených s rezistencí vůči 
NNRTI: Y181C, K101E, G190A/S, K103N, V106A/M, V108I, Y188C/L, A98G, F227L a M230L.

Zkřížená rezistence

In vitro byl pozorován rychlý vznik kmenů viru HIV zkříženě rezistentních na NNRTI. Po virologickém 
selhání nevirapinu se očekává zkřížená rezistence k delavirdinu a efavirenzu. V závislosti na výsledcích 
testů rezistence může být následně použit režim obsahující etravirin. Zkřížená rezistence mezi 
nevirapinem a inhibitory HIV proteázy, inhibitory HIV integrázy nebo inhibitory vstupu HIV je 
nepravděpodobná, protože cíle zúčastněných enzymů jsou odlišné. Podobně je nízký i potenciál na 
zkříženou rezistenci mezi nevirapinem a NRTI, protože molekuly mají odlišná vazebná místa na reverzní 
transkriptáze.

Klinické výsledky

Viramune bylo hodnoceno u pacientů dosud neléčených i u pacientů již léčených.

Studie u dosud neléčených pacientů

Studie 2NN 

Dvojitá nenukleosidová studie 2 NN byla randomizovaná otevřená multicentrická prospektivní studie 
srovnávající nenukleosidové inhibitory reverzní transkriptázy nevirapin, efavirenz a oba léčivé přípravky
užívané společně.

1216 pacientů dosud neléčených antiretrovirovou terapií s plazmatickou hladinou HIV-1 RNA 
> 5000 kopií/ml ve výchozím stavu bylo rozřazeno k užívání přípravku Viramune 400 mg jednou denně, 
přípravku Viramune 200 mg dvakrát denně, efavirenzu 600 mg jednou denně nebo přípravku Viramune
(400 mg) a efavirenzu (800 mg) jednou denně, plus stavudinu a lamivudinu po dobu 48 týdnů. 
Primární koncový ukazatel, selhání léčby, byl definován jako pokles plazmatické hladiny HIV-1 RNA 
v prvních 12 týdnech menší než 1 log

10

nebo dvě po sobě jdoucí měření více než 50 kopií/ml od 24. týdne 

dále nebo progrese onemocnění.

Medián věku byl 34 let a asi 64% pacientů tvořili muži, medián počtu CD4 buněk byl 170 buněk na mm

ve skupině přípravku Viramune dvakrát denně a 190 buněk na mm

3

ve skupině efavirenzu. Mezi 

léčebnými skupinami nebyly žádné významné rozdíly v demografických a výchozích charakteristikách.

Předem určené srovnávání primární účinnosti probíhalo mezi léčebnou skupinou s přípravkem Viramune
dvakrát denně a léčebnou skupinou s efavirenzem. 

Dávkovací režim nevirapinu dvakrát denně a dávkovací režim efavirenzu nebyly významně odlišné 
(p=0,091) z hlediska účinnosti měřené výskytem selhání léčby nebo kteroukoliv složku selhání léčby 
včetně virologického selhání.
Společné užívání nevirapinu (400 mg) plus efavirenz (800 mg) bylo spojováno s nejvyšší četností 
klinických nežádoucích příhod a s nejvyšším podílem selhání léčby (53,1%). Jelikož režim nevirapinu 
plus efavirenz neměl přídavnou účinnost a způsoboval více nežádoucích příhod než oba léčivé přípravky 
podávané jednotlivě, nedoporučuje se tento dávkovací režim.

20% pacientů, kteří byli přiřazeni do skupiny, kde byl podáván nevirapin dvakrát denně, a 18% pacientů, 
kterým byl podáván efavirenz, měli alespoň jednu klinickou nežádoucí příhodu stupně 3 nebo 4. Klinická 

25

hepatitida hlášená jako klinická nežádoucí příhoda se objevila u 10 (2,6%) pacientů ve skupině 
s nevirapinem v dávkování dvakrát denně a u 2 (0,5%) pacientů ve skupině s efavirenzem. Poměr 
pacientů s alespoň jednou laboratorní jaterní toxicitou stupně 3 nebo 4 byl 8,3% ve skupině s nevirapinem 
v dávkování dvakrát denně a 4,5% pro efavirenz. Z pacientů s laboratorní jaterní toxicitou stupně 3 nebo 
4 bylo ve skupině s nevirapinem dvakrát denně 6,7% současně nakažených virem hepatitidy B a 20% 
virem hepatitidy C, ve skupině s efavirenzem bylo 5,6% současně nakažených virem hepatitidy B a 11,1% 
virem hepatitidy C.

Tříletá následná studie 2NN 

Jde o retrospektivní multicentrickou studii srovnávající 3-letou antivirovou účinnost přípravku Viramune
a efavirenzu v kombinaci se stavudinem a lamivudinem u pacientů ze studie 2NN od 49. týdne do 
144. týdne. Pacienti, kteří se účastnili studie 2NN a byli stále aktivně sledováni ve 48. týdnu, kdy studie 
skončila, a byli nadále léčeni na klinice provádějící studii, byli požádáni o účast v této následné studii. 
Primární koncové ukazatele studie (procento pacientů se selháním léčby) a sekundární koncové ukazatele 
studie, stejně jako základní terapie, byly podobné jako v původní studii 2NN. 

V této studii byla zdokumentována setrvalá odpověď na Viramune po dobu nejméně tří let a byla 
demonstrována rovnocennost v rozsahu 10% mezi přípravkem Viramune 200 mg dvakrát denně a 
efavirenzem, pokud jde o selhání léčby. Jak primární (p = 0,92) tak sekundární koncové ukazatele 
nevykázaly žádné statisticky významné rozdíly mezi efavirenzem a přípravkem Viramune 200 mg dvakrát 
denně.

Studie u již léčených pacientů

Studie NEFA 

Studie NEFA je kontrolovaná prospektivní randomizovaná studie, která hodnotila možnosti léčby 
u pacientů, kteří z léčebného režimu, jehož základem jsou inhibitory proteázy (PI), a kteří mají 
nedetekovatelnou nálož (viru), přecházejí na přípravek Viramune, efavirenz nebo abakavir. 
Studie randomizovaně přidělila 460 dospělých pacientů, kteří užívali dva nukleosidové inhibitory reverzní 
transkriptázy a alespoň jeden PI, a jejichž plazmatické hladiny HIV-1 RNA byly nižší než 200 kopií/ml 
nejméně po dobu šesti předcházejících měsíců, k přechodu z PI na přípravek Viramune (u 155 pacientů), 
efavirenz (u 156 pacientů) nebo abakavir (u 149 pacientů). 
Primární koncový ukazatel studie byl úmrtí, progrese do syndromu získaného imunodeficitu (AIDS) nebo 
zvýšení hladiny HIV-1 RNA na 200 kopií na mililitr nebo více. 

Po 12 měsících byl odhad pravděpodobnosti dosažení koncového ukazatele podle Kaplana-Meierové 10% 
ve skupině přípravku Viramune, 6% ve skupině efavirenzu a 13% ve skupině abakaviru (p=0,10 podle 
analýzy podle původního léčebného záměru = podle ITT analýzy).

Celkový výskyt nežádoucích příhod byl významně nižší (61 pacientů neboli 41%) ve skupině 
s abakavirem než ve skupině s nevirapinem (83 pacientů neboli 54%) nebo ve skupině s efavirenzem 
(89 pacientů neboli 57%). Významně méně pacientů ve skupině s abakavirem (9 pacientů neboli 6%) než 
ve skupině s nevirapinem (26 pacientů neboli 17%) nebo ve skupině s efavirenzem (27 pacientů neboli 
17%) přestalo užívat hodnocený léčivý přípravek z důvodu nežádoucích příhod .

26

Perinatální přenos

Byly provedeny četné studie zkoumající podávání Viramune, pokud jde o perinatální přenos, zejména 
studie HIVNET 012. Tato studie ukázala významné snížení přenosu při použití jednorázové dávky 
nevirapinu (13,1 % (n = 310) ve skupině Viramune oproti 25,1 % (n = 308) u skupiny s ultrakrátkým 
podáváním zidovudinu (p = 0,00063)). Monoterapie pomocí Viramune byla spojena s vývojem rezistence 
vůči NNRTI. Jednorázová dávka nevirapinu u matky nebo kojence může vést ke snížení účinnosti, pokud 
je později během 6 měsíců či dříve u těchto pacientů zaveden léčebný režim proti viru HIV, který 
zahrnuje nevirapin. Kombinací jiných antiretrovirových léků s jednorázovou dávkou nevirapinu se 
nebezpečí rezistence vůči nevirapinu snižuje. Pokud jsou k dispozici jiné antiretrovirové léky, je nutno 
režim jednorázové dávky Viramune kombinovat s jinými účinnými antiretrovirotiky (jak se doporučuje 
v mezinárodně uznávaných pokynech).

Klinický význam těchto údajů pro evropskou populaci nebyl stanoven. Navíc v případě podávání 
Viramune v jedné dávce k prevenci vertikálního přenosu infekce virem HIV-1 nelze vyloučit u matky       
i dítěte riziko vzniku hepatotoxicity.

Pediatrická populace
Výsledky 48týdenní analýzy jihoafrické studie BI 1100.1368 potvrdily, že dávky 4 nebo 7 mg/kg nebo 
150 mg/m

2

nevirapinu byly dobře tolerovány a byly účinné v léčbě pediatrických pacientů dosud 

neléčených antiretrovirotiky. Výrazné procentuální zlepšení počtu CD4+ buněk bylo pozorováno během 
48. týdne u obou skupin dávkování. Také oba dávkovací režimy byly účinné ve snížení virové nálože. 
V této 48týdenní studii nebyly ani v jedné skupině pozorovány žádné neočekávané nálezy týkající se 
bezpečnosti.

5.2

Farmakokinetické vlastnosti

Viramune tablety a perorální suspenze mají srovnatelnou biologickou dostupnost a jsou zaměnitelné 
v dávkách do 200 mg.

Absorpce: Nevirapin je snadno absorbován (>90%) po perorálním podání u zdravých dobrovolníků i u 
dospělých s infekcí virem HIV-1. Absolutní biologická dostupnost u 12 zdravých dobrovolníků po 
jednorázové dávce byla 93 

 9% (směrodatná odchylka) u tablet 50 mg a 91  8% pro perorální roztok. 

Vrcholové plazmatické koncentrace 2 

 0,4 µg/ml (7,5 µmol) byly dosaženy po 4 hodinách po 

jednorázové dávce 200 mg. Po opakovaném podávání jevily vrcholové koncentrace nevirapinu lineární 
nárůst v dávkovém rozmezí 200 až 400 mg/den. Údaje získané z literatury vycházející z poznatků u 20 
HIV infikovaných pacientů svědčí o tom, že v rovnovážném stavu činí C

max

5,74 µg/ml (5,00-7,44) a C

min

3,73 µg/ml (3,20-5,08) s AUC 109,0 h

µg/ml (96,0-143,5) u pacientů při dávce 200 mg nevirapinu 2x 

denně. Ostatní publikovaná data podporují tyto závěry. Dlouhodobá účinnost je pravděpodobnější u 
pacientů, u nichž dolní hranice přesáhne 3,5 µg/ml.

Distribuce: Nevirapin je lipofilní a při fyziologickém pH je v podstatě neionizovaný. Po intravenózním 
podání zdravým dospělým byl distribuční objem nevirapinu (Vdss) 1,21 

 0,09 l/kg, což naznačuje, že

nevirapin je rozsáhle distribuován v lidském těle. Nevirapin snadno přestupuje transplacentárně a je 
nalezen v mateřském mléce. Je asi ze 60 % vázán na plazmatické proteiny v rozmezí plazmatických 
koncentrací 1-10 µg/ml. Koncentrace nevirapinu v lidském mozkomíšním moku (n=6) byly 45 % (±5 %) 
koncentrací v plazmě; tento poměr je přibližně roven frakci nevázané na plazmatické proteiny.

27

Biotransformace a eliminace: Studie in vivo u člověka a in vitro studie na humánních jaterních 
mikrozomech prokázaly, že nevirapin je rozsáhle biotransformován oxidativním metabolismem 
cytochromu P450 na několik hydroxylovaných metabolitů. Studie in vitro na humánních jaterních 
mikrozomech naznačují, že oxidativní metabolismus nevirapinu je zprostředkován primárně izoenzymy z 
CYP3A rodiny cytochromu P450, ačkoliv další izoenzymy mohou hrát vedlejší roli. V bilančně-exkreční 
zátěžové studii u osmi zdravých mužských dobrovolníků byl nevirapin podáván do dosažení 
rovnovážného stavu v dávce 200 mg 2x denně a poté byla podána jednotlivá dávka 50 mg radioaktivně 
značeného 

14

C-nevirapinu. Znovu bylo zachyceno přibližně 91,4 ± 10,5 % radioaktivní dávky, z toho 

v moči 81,3 ± 11,1 %, což značí primárně renální cestu vylučování ve srovnání se stolicí (10,1 ± 1,5 %). 
Více než 80 % radioaktivní dávky v moči tvořily hydroxylované metabolity konjugované s glukuronidem. 
Primární cestu biotransformace a eliminace nevirapinu u člověka tedy představuje jeho metabolizace 
cytochromem P450, glukuronidace a močové vylučování glukuronidovaných metabolitů. Pouze malá část 
(

 5 %) radioaktivity v moči (která představuje  3 % celkové dávky) byla tvořena mateřskou 

sloučeninou; proto tedy renální vylučování hraje minimální roli v eliminaci mateřské sloučeniny.

Bylo prokázáno, že nevirapin je induktorem jaterních metabolických enzymů - cytochromu P450. 
Farmakokinetika autoindukce je charakterizována přibližně 1,5 - 2násobným nárůstem clearance 
nevirapinu v průběhu perorálního podávání od jedné izolované dávky po podávání trvající dva až čtyři 
týdny v dávce 200 - 400 mg/den. Autoindukce též vyvolává korespondující snížení poločasu terminální 
fáze nevirapinu v plazmě z přibližně 45 hodin (při jednorázové dávce) na přibližně 25-30 hodin po 
opakovaném podávání dávek 200-400 mg/den.

Zvláštní populace:
Renální dysfunkce: Farmakokinetika nevirapinu po jeho jednorázovém podání byla porovnávána 
u 23 pacientů s mírnou (50 

 CLcr  80 ml/min), středně závažnou (30  CLcr  50 ml/min) nebo 

závažnou (CLcr 

 30 ml/min) poruchou renálních funkcí, při renálním postižení nebo v konečném stadiu 

renálního onemocnění, které vyžaduje léčbu dialýzou, a u 8 pacientů s normální renální funkcí 
(CLcr

 80 ml/min). Renální postižení (mírné, středně závažné, závažné) nevedlo k žádné významné 

změně farmakokinetiky nevirapinu. U pacientů v konečném stadiu renálního onemocnění léčených 
dialýzou však došlo v průběhu jednotýdenní expoziční periody k 43,5 % poklesu AUC nevirapinu. Došlo 
též ke kumulaci hydroxymetabolitů nevirapinu v plazmě. Výsledky naznačují, že přídatná léčba 
nevirapinem dodatečnou dávkou 200 mg Viramune po každé dialýze by pomohla kompenzovat vliv 
dialýzy na clearance nevirapinu. U pacientů s clearance kreatininu 

 20 ml/min není nutná úprava 

dávkování nevirapinu.

Jaterní dysfunkce: Byla provedena studie rovnovážného stavu, která porovnávala 46 pacientů 
s mírnou (n=17; skóre Ishak 1-2), 
středně závažnou (n=20; skóre Ishak 3-4), 
nebo závažnou (n=9; skóre Ishak 5-6, Child-Pugh A u 8 pacientů, u 1 nebylo možno skóre Child-Pugh 
uplatnit) jaterní fibrózou jako ukazatelem zhoršení jaterní funkce.

Pacienti zařazení ve studii byli léčeni antiretrovirovou terapií, která obsahovala Viramune v dávce 200 mg
dvakrát denně po dobu nejméně 6 týdnů před odběrem vzorků k hodnocení farmakokinetiky. Medián 
délky terapie byl 3,4 roku. V této studii s opakovaným podáváním se farmakokinetika nevirapinu a jeho 
pěti oxidativních metabolitů neměnila.

Avšak přibližně u 15% z těchto pacientů s jaterní fibrózou byly minimální koncentrace nevirapinu vyšší 
než 9 000 ng/ml (dvojnásobek obvyklé průměrné koncentrace). Pacienti s poruchou funkce jater by proto 
měli být pečlivě sledováni, pokud jde o možné známky léčivým přípravkem navozené toxicity.

28

Ve studii farmakokinetiky s jednorázovým podáním dávky 200 mg nevirapinu u HIV negativních pacientů 
s mírnou a středně závažnou poruchou funkce jater (Child-Pugh A, n=6; Child-Pugh B, n=4), bylo 
pozorováno významné zvýšení plochy pod křivkou (AUC) nevirapinu u jednoho pacienta s ascitem ze 
skupiny Child-Pugh B, což naznačuje, že u pacientů se zhoršující se jaterní funkcí a s ascitem může hrozit 
nebezpečí akumulace nevirapinu v systémovém oběhu. Protože při opakovaném podávání nevirapin 
navozuje svůj vlastní metabolismus, tato studie s podáním jednotlivé dávky nemusí odrážet dopad 
poruchy funkce jater na farmakokinetiku nevirapinu při jeho opakovaném podávání (viz bod 4.4).

Pohlaví a starší lidé
V mezinárodní studii 2NN byla provedena podstudie populační farmakokinetiky u 1077 pacientů, mezi 
kterými bylo 391 žen. U žen byla clearence nevirapinu o 13,8% nižší než u mužů. Tento rozdíl není 
považován za klinicky významný. Vzhledem k tomu, že ani tělesná hmotnost ani index tělesné hmotnosti 
(BMI) neměly vliv na clearence nevirapinu, nelze vliv pohlaví vysvětlit velikostí těla. 
Farmakokinetika nevirapinu u HIV-1 infikovaných dospělých pacientů nejeví změny v závislosti na věku 
(v rozmezí 19 - 68 let) nebo v závislosti na rase (černé, hispánské, bílé). Podávání nevirapinu však nebylo 
specificky studováno u pacientů nad 65 let.

Pediatrická populace
Údaje týkající se farmakokinetiky nevirapinu byly odvozeny ze dvou hlavních zdrojů: 48týdenní 
pediatrické studie v Jižní Africe (BI 1100.1368) zahrnující 123 HIV-1 pozitivních pacientů, neléčených 
antiretrovirotiky ve věku 3 měsíců až 16 let; a společné analýzy pěti protokolů skupiny pro klinické studie 
u pediatrických pacientů s AIDS (PACTG) zahrnujících 495 pacientů ve věku 14 dní až 19 let.

Farmakokinetické údaje u 33 pacientů (věkové rozmezí 0,77-13,7 let) ve skupině s častými odběry krve 
ukázaly, že clearence nevirapinu do jisté míry stoupá se zvyšujícím se věkem v souladu se zvyšujícím se 
povrchem těla. Při dávkování nevirapinu 150 mg/m

2x denně (po 2týdenní počáteční dávce 150 mg/ m

1x denně) byl geometrický průměr nebo průměr v nejnižších koncentracích  nevirapinu mezi 4 – 6 µg/ml 
(v porovnání s daty u dospělých). Pozorovaná rozmezí koncentrací byla navíc srovnatelná mezi oběma 
metodami.

Společná analýza protokolů skupiny pro klinické studie u pediatrických pacientů s AIDS (PACTG) 
245, 356, 366, 377 a 403 vzala v úvahu pro hodnocení pediatrických pacientů mladších 3 měsíců (n=17) 
zařazených do těchto PACTG studií. Pozorované plazmatické koncentrace nevirapinu byly v rozmezí 
koncentrací pozorovaných u dospělých a zbytku pediatrické populace, ale byly více varabilní mezi 
pacienty, zejména ve druhém měsíci života. 

5.3

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Neklinické údaje získané na základě konvenčních studií bezpečnosti, farmakologie, toxicity po 
opakovaném podávání a genotoxicity neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka, které by bylo odlišné 
od rizika pozorovaného v klinických studiích. Ve studiích kancerogenity vyvolával nevirapin vznik 
jaterních nádorů u potkanů a u myší. Tyto nálezy se s větší pravděpodobností vyskytovaly v souvislosti 
s tím, že nevirapin je silným induktorem jaterních enzymů a nikoli v důsledku jeho genotoxického 
působení. 

29

6.

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1

Seznam pomocných látek

Mikrokrystalická celulosa 
Monohydrát laktosy
Povidon 25
Sodná sůl karboxymethylškrobu 
Koloidní bezvodý oxid křemičitý 
Magnesium-stearát

6.2

Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3

Doba použitelnosti

3 roky

6.4

Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5

Druh obalu a obsah balení

Balení pro zahájení léčby:
Polyvinylchlorid (PVC)/aluminium blistr (7 tablet v blistru).
Krabičky obsahující 2 blistry (14 tablet).

Balení pro udržovací léčbu:
Polyvinylchlorid (PVC)/aluminium blistr (10 tablet v blistru).
Krabičky obsahující 6 nebo 12 blistrů (60 nebo 120 tablet). 

Na trhu nemusí být k dispozici všechny velikosti balení.

6.6

Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku 

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7.

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Boehringer Ingelheim International GmbH
Binger Strasse 173
55216 Ingelheim am Rhein
Německo

30

8.

REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

EU/1/97/055/001 (60 tablet)
EU/1/97/055/003 (120 tablet)
EU/1/97/055/004 (14 tablet)

9.

DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 5. února 1998
Datum posledního prodloužení registrace: 20. prosince 2012

10.

DATUM REVIZE TEXTU

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské 
agentury pro léčivé přípravky na adrese http://www.ema.europa.eu.

31

1.

NÁZEV PŘÍPRAVKU

Viramune 50 mg/5 ml perorální suspenze

2.

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

1 ml perorální suspenze obsahuje nevirapinum 10 mg (ve formě hemihydrátu).

Jedna lahvička obsahuje 2,4 g nevirapinu (ve formě hemihydrátu) v 240 ml perorální suspenze přípravku 

Viramune.

Pomocná látka se známým účinkem: 1 ml perorální suspenze obsahuje 150 mg sacharosy, 162 mg 

sorbitolu, 1,8 mg methylparabenu a 0,24 mg propylparabenu.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3.

LÉKOVÁ FORMA

Perorální suspenze 

Bílá až téměř bílá homogenní suspenze.

4.

KLINICKÉ ÚDAJE

4.1

Terapeutické indikace

Viramune je indikováno v kombinaci s dalšími antiretrovirovými léčivými přípravky k léčbě dospělých, 
dospívajících a dětí jakéhokoli věku infikovaných virem HIV-1 (viz bod 4.2).

Většina zkušeností s podáváním Viramune je v kombinaci s nukleozidovými inhibitory reverzní 
transkriptázy (NRTI).  Výběr následné terapie po Viramune by měl být na základě klinické zkušenosti a 
testů rezistence (viz bod 5.1).

4.2

Dávkování a způsob podání

Viramune by mělo být podáváno lékaři se zkušenostmi v léčbě HIV infekce.

Dávkování

Pacienti ve věku 16 let a starší
Doporučená dávka Viramune je 20 ml (200 mg) perorální suspenze jednou denně po dobu prvních 14 dní 
(tato úvodní perioda by měla být dodržena, protože bylo prokázáno, že snižuje frekvenci výskytu kožní 
vyrážky), poté 20 ml (200 mg) perorální suspenze dvakrát denně, v kombinaci s nejméně dvěma dalšími 
antiretrovirovými přípravky

Viramune je k dispozici také ve formě tablet 200 mg pro pacienty ve věku 16 let a starší nebo pro starší 
děti, zejména dospívající, s tělesnou hmotností 50 kg a více nebo u nichž je BSA větší než 1,25 m

2

.

32

Pokud si pacient uvědomí, že zapomněl užít dávku do 8 hodin od doby, kdy měla být dávka užita, měl by 
tuto dávku užít co nejdříve. Jestliže již uplynulo více než 8 hodin, pacient by měl užít až další dávku 
v obvyklou dobu užívání. 

Případy, kdy je třeba upravit dávkování přípravku
U pacientů s rozvojem kožní vyrážky během úvodní 14 denní periody by dávka 200 mg/den (4 mg/kg/den 
nebo 150 mg/m

2

/den u dětí) neměla být zvyšována, dokud vyrážka nevymizí. Výskyt ojedinělé vyrážky by 

měl být pozorně sledován (viz bod 4.4). Dávkovací režim 200 mg jednou denně by neměl být podáván 
déle než 28 dní, v této době by měla být nalezena alternativní léčba vzhledem k možnému riziku 
poddávkování a rezistence.

Pacienti, kteří přeruší užívání nevirapinu na více než 7 dní, by měli znovu začít s doporučeným 
dávkovacím režimem za užití úvodního dávkování po dobu 2 týdnů.

Projevy toxicity, které vyžadují přerušení užívání Viramune (viz bod 4.4).

Zvláštní skupiny pacientů

Starší lidé
Podávání nevirapinu nebylo specificky studováno u pacientů starších 65 let.

Porucha funkce ledvin
U pacientů s poruchou funkce ledvin, která vyžaduje léčbu dialýzou, se doporučuje podání dodatečné 
dávky 200 mg nevirapinu po každé dialýze. U pacientů s clearance kreatinu 

 20 ml/min není nutná 

úprava dávkování, viz bod 4.4 a 5.2.

Porucha funkce jater 
Neviparin nesmí být podáván u pacientů se závažnou poruchou funkce jater (Child-Pugh C, viz bod 4.3). 
U pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce jater není nutná úprava dávky (viz body 4.4 a 
5.2).

Pediatrická populace
Celková denní dávka nesmí překročit u žádného pacienta 400 mg. Viramune může být dávkováno 
u pediatrických pacientů buď podle povrchu těla (BSA), nebo podle tělesné hmotnosti (t.h.) následovně:
Při použití BSA přepočtem podle Mostellera je doporučená perorální dávka pro pediatrické pacienty 
všech věkových skupin 150 mg/m

2

jednou denně po dobu 2 týdnů a následně 150 mg/m

2

dvakrát 

denně.

Výpočet objemu perorální suspenze Viramune (50 mg/5 ml) potřebného pro pediatrické dávkování na
základě tělesného povrchu 150 mg/m

2

.

33

BSA rozmezí (m

2

)

Objem (ml)

0,08-0,25

2,5

0,25-0,42

5

0,42-0,58

7,5

0,58-0,75

10

0,75-0,92

12,5

0,92-1,08

15

1,08-1,25

17,5

1,25+

20

Přepočet podle Mostellera: BSA (m

2

)  = 

3600

)

(

)

(

kg

hmotnost

cm

výška

P

odle hmotnosti je doporučená perorální dávka pro pediatrické pacienty do 8 let věku 4 mg/kg jednou 

denně po dobu dvou týdnů a následně 7 mg/kg dvakrát denně. Pro pacienty ve věku 8 let a starší se 
doporučuje dávka 4 mg/kg jednou denně po dobu 2 týdnů a následně 4 mg/kg dvakrát denně.

Výpočet objemu Viramune perorální suspenze (50 mg/5 ml) potřebného pro pediatrické dávkování 
po dvoutýdenním počátečním dávkování.

Hmotnostní rozmezí (kg) 

u pacientů < 8 let na základě 

tělesné hmotnosti užívající  

7 mg/kg

Hmotnostní rozmezí (kg) 

u pacientů >8 let na základě 

tělesné hmotnosti užívající 

4 mg/kg

Objem (ml)

1,79-5,36

3,13-9,38

2,5

5,36-8,93

9,38-15,63

5

8,93-12,50

15,63-21,88

7,5

12,50-16,07

21,88-28,12

10

16,07-19,64

28,12-34,37

12,5

19,64-23,21

34,37-40,62

15

23,21-26,79

40,62-46,88

17,5

26,79+

46,88+

20

Tělesná hmotnost nebo BSA všech pacientů mladších 16 let, kteří užívají perorální suspenzi Viramune, 
musí být často kontrolována, protože podle ní je nutné upravovat podávané dávky.

Způsob podání
Je důležité, aby byla podána celá stanovená dávka suspenze. To je možné zajistit při použití přiložené 
odměrné stříkačky. Pokud je použito nějakého jiného odměrného prostředku (např. odměrky nebo čajové 
lžičky u vyšších dávek), je důležité, aby byly podány i zbytky suspenze ulpívající na těchto pomůckách.
Přípravek Viramune může být užíván s jídlem nebo bez jídla.

4.3

Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

34

Opakované podávání pacientům, u kterých došlo k trvalému ukončení léčby z důvodů vývoje těžké kožní 
vyrážky nebo vyrážky provázené konstitučními příznaky, reakcemi hypersenzitivity nebo klinicky 
zjištěnou hepatitidou vyvolanou nevirapinem.

Pacienti se závažným jaterním poškozením (Child-Pugh C) nebo pacienti, u kterých před léčbou dosahují 
hodnoty AST nebo ALT >5násobek horní hranice laboratorní normy, až do stabilizace základních hodnot 
AST/ALT tj. <5násobek horní hranice laboratorní normy.

Opakované podávání pacientům, u kterých během léčby nevirapinem došlo k nárůstu hodnot AST nebo 
ALT na >5násobek horní hranice laboratorní normy a u kterých se projevil rychlý návrat abnormalit 
jaterních testů po opětovném zahájení léčby (viz bod 4.4).

Současné užívání rostlinných přípravků obsahujících třezalku tečkovanou (Hypericum perforatum) může 
vést k riziku snížení koncentrace nevirapinu v plazmě a ke snížení jeho klinických účinků (viz bod 4.5).

4.4

Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Viramune by mělo být podáváno v kombinaci s nejméně dvěma jinými antiretrovirovými přípravky (viz 
bod 5.1).

Přípravek Viramune by neměl být užíván jako jediné aktivní antiretrovirotikum, neboť se ukázalo, že 
monoterapie jakýmkoli antiretrovirotikem vede k virové rezistenci.

Prvních 18 týdnů léčby nevirapinem je kritickým obdobím vyžadujícím pečlivé sledování 
pacienta k odhalení případných projevů závažných a život ohrožujících kožních reakcí (včetně 
případů Stevens-Johnsonova syndromu (SJS) a toxické epidermální nekrolýzy (TEN)) a závažné 
hepatitidy/jaterního selhání. Nejvyšší riziko výskytu jaterních a kožních reakcí je v průběhu 
prvních 6 týdnů léčby. Avšak riziko výskytu jaterních příhod přetrvává i po tomto období a 
sledování pacientů by mělo pokračovat v častých intervalech. Ženské pohlaví a zvýšené hodnoty 
CD4+ buněk (>250/mm

3

u dospělých žen a >400/mm

3

u dospělých mužů) na počátku léčby 

nevirapinem jsou spojeny s vyšším rizikem jaterních nežádoucích účinků, jestliže má pacient 
detekovatelnou plazmatickou HIV-1 RNA, tj. koncentraci >50 kopií/ml, při zahájení léčby 
nevirapinem. Protože byla pozorována závažná a život ohrožující hepatotoxicita                           
v kontrolovaných a nekontrolovaných studiích převážně u pacientů s plazmatickou HIV-1 
virovou náloží 50 kopií/ml nebo vyšší, neměla by být léčba nevirapinem zahájena u dospělých 
žen s počtem CD4+ buněk větším než 250 buněk/mm

3

a u dospělých mužů s počtem CD4+ 

větším než 400 buněk/mm

3

, kteří mají detekovatelnou plazmatickou HIV-1 RNA, ledaže by 

přínos převážil riziko. V některých případech hepatální poškození postupovalo navzdory 
přerušení léčby. Pacienti se známkami nebo příznaky hepatitidy, závažné kožní reakce nebo 
reakcí hypersenzitivity musí přerušit léčbu nevirapinem a vyhledat okamžitě lékařskou pomoc. 
Léčba nevirapinem nesmí být znovu zahájena po závažných hepatálních a kožních reakcích 
nebo reakcích hypersenzitivity (viz bod 4.3).

Kromě toho musí být přesně dodrženo dávkování, zvláště v úvodní 14denní periodě (viz bod 
4.2).

Kožní reakce

Závažné a život ohrožující kožní reakce, včetně fatálních případů, se objevily u pacientů léčených 
nevirapinem převážně během prvních 6 týdnů léčby. Patří mezi ně případy Stevens-Johnsonova 

35

syndromu, toxické epidermální nekrolýzy a reakce hypersenzitivity charakterizované vyrážkou, 
konstitučními nálezy a viscerálním postižením. Pacienti by měli být intenzivně sledováni během prvních 
18 týdnů léčby. Pacienti by měli být pozorně sledováni při výskytu ojedinělé vyrážky. Léčba nevirapinem 
musí být trvale přerušena u pacientů, u nichž došlo k rozvoji závažné kožní vyrážky nebo vyrážky 
provázené konstitučními příznaky (jako horečka, tvorba puchýřů, ústní léze, konjunktivitida, otoky 
v obličeji, svalové nebo kloubní bolesti nebo celková malátnost), včetně Stevens-Johnsonova syndromu 
nebo toxické epidermální nekrolýzy. Podávání nevirapinu musí být trvale přerušeno u pacientů s projevy 
hypersenzitivity (charakterizované vyrážkou provázenou konstitučními příznaky plus viscerálním 
postižením jako hepatitida, eosinofilie, granulocytopenie a renální dysfunkce), viz bod 4.4.

Podávání neviparinu ve vyšších než doporučených dávkách může zvýšit četnost a závažnost kožních 
reakcí, jako je Stevens–Johnsonovův syndrom a toxická epidermální nekrolýza.

Byla pozorována rhabdomyolýza u pacientů s kožními a/nebo jaterními reakcemi spojenými s užíváním 
přípravku Viramune.

Současné užívání prednisonu (40 mg/den po dobu prvních 14 dnů léčby přípravkem Viramune) neukázalo 
snížení výskytu vyrážky spojené s podáváním nevirapinu a může být spojováno se zvýšením výskytu a 
závažnosti vyrážky během prvních 6 týdnů léčby nevirapinem.

Byly identifikovány některé rizikové faktory vedoucí k rozvoji závažných kožních reakcí, které zahrnují 
nedodržení dávky při úvodním dávkování 200 mg denně a dlouhou dobu mezi počátkem příznaků a 
upozorněním lékaře. Bylo zjištěno, že ženy jsou vzhledem k rozvoji vyrážky rizikovější než muži, bez 
ohledu na to, zda jim nevirapin je či není v terapii podáván. 

Pacienty je nutno informovat, že hlavním toxickým projevem nevirapinu je kožní vyrážka. Musí být 
poučeni, že je třeba ihned upozornit lékaře na výskyt jakékoli vyrážky a že všechny kožní vyrážky musí 
být lékaři bezodkladně hlášeny. Většina vyrážek spojená s podáváním nevirapinu se objevuje v prvních 
6 týdnech léčby. Proto je v tomto období nutno u pacientů pečlivě kontrolovat výskyt kožních změn. 
Pacienti musí být informováni, že při výskytu jakékoli vyrážky během úvodní dvoutýdenní periody nesmí 
být následně dávka zvyšována, dokud vyrážka nevymizí. Dávkovací režim 200 mg jednou denně by neměl 
být podáván déle než 28 dní, v této době by měla být nalezena alternativní léčba vzhledem k možnému 
riziku poddávkování a rezistence.

Pacienti se závažnou vyrážkou nebo s vyrážkou doprovázenou konstitučními příznaky, jako je 
horečka, tvorba puchýřů, ústní léze, konjunktivitida, otoky v obličeji, svalové nebo kloubní bolesti 
nebo celková malátnost, musí přerušit léčbu přípravkem a okamžitě vyhledat lékařskou pomoc. 
U těchto pacientů nesmí být léčba nevirapinem opět zahájena.

U pacientů s podezřením na rozvoj kožní vyrážky spojené s užíváním nevirapinu je třeba provést 
vyšetření jaterních funkcí. Pacientům se středním až závažným zvýšením hodnot (AST nebo 
ALT >5násobek horní hranice laboratorní normy) by mělo být podávání nevirapinu trvale ukončeno.

Jestliže se vyskytnou reakce hypersenzitivity, charakterizované vyrážkou provázenou konstitučními 
příznaky jako horečka, artralgie, myalgie a lymfadenopatie, plus viscerální postižení jako hepatitida, 
eozinofilie, granulocytopenie a renální dysfunkce, musí být léčba nevirapinu trvale přerušena a nesmí 
být opět zahájena (viz bod 4.3).

36

Jaterní reakce

U pacientů léčených nevirapinem se může vyskytnout těžká, život ohrožující hepatotoxicita, včetně 
fulminantní fatální hepatitidy. Prvních 18 týdnů léčby je kritickým obdobím, které vyžaduje bedlivé 
sledování. Nejvyšší riziko výskytu jaterních reakcí existuje v průběhu prvních 6 týdnů léčby. Nicméně 
riziko trvá přes toto období a sledování pacientů je nutné v častých intervalech v průběhu další léčby.

Byla pozorována rhabdomyolýza u pacientů s kožními a/nebo jaterními reakcemi spojenými s užíváním 
nevirapinu.

Zvýšené hodnoty AST nebo ALT na hodnoty > 2,5násobek horní hranice laboratorní normy a/nebo 
současná infekce hepatitidy B a/nebo C při zahájení antiretrovirové léčby jsou obecně spojeny s vyšším
rizikem jaterních nežádoucích reakcí v průběhu antiretrovirové léčby při režimech dávkování nevirapinu. 

Ženské pohlaví a zvýšené hodnoty CD4+ buněk jsou na začátku léčby nevirapinem u dosud neléčených 
pacientů spojeny se zvýšeným rizikem výskytu jaterních nežádoucích účinků. U žen je riziko výskytu 
symptomatických jaterních poruch často spojených s vyrážkou třikrát vyšší než u mužů (5,8 % proti 2,2 
%). Dosud neléčení pacienti mužského i ženského pohlaví s detekovatelnou HIV-1 RNA v plazmě 
s vyšším počtem CD4+ buněk na počátku léčby nevirapinem mají vyšší riziko výskytu symptomatických 
jaterních poruch spojených s nevirapinem. Při retrospektivním posouzení převážně u pacientů 
s plazmatickou HIV-1 virovou náloží 50 kopií/ml nebo vyšší bylo nalezeno, že ženy s počtem CD4+ 
buněk >250 buněk/mm

měly 12x vyšší riziko výskytu symptomatických jaterních nežádoucích účinků    

ve srovnání s ženami s počtem CD4+ buněk <250 buněk/mm

3

(11,0 % proti 0,9 %). Zvýšené riziko bylo 

pozorováno u mužů s detekovatelnou HIV-1 RNA v plazmě a s počtem CD4+ buněk >400 buněk/mm

3

(6,3 % proti 1,2 % u mužů s počtem CD4+ buněk <400 buněk/mm

3

). Toto zvýšené riziko toxicity na 

základě hodnoty počtu CD4+ buněk nebylo zjištěno u pacientů s nedetekovatelnou (tj. <50 kopií/ml) 
plazmatickou virovou náloží.

Pacienti byli měli být poučeni, že jaterní reakce jsou závažným toxickým projevem nevirapinu a vyžadují 
pečlivé sledování během prvních 18 týdnů léčby. Měli by být informováni, že při výskytu příznaků 
odpovídajících hepatitidě musí přerušit léčbu nevirapinem a okamžitě vyhledat lékařskou pomoc, která by 
měla zahrnovat jaterní testy.

Monitorování jaterních funkcí

Před zahájením léčby nevirapinem je třeba vyšetřit laboratorní hodnoty, včetně jaterních testů, a poté je 
během léčby ve vhodných intervalech kontrolovat.

Při podávání nevirapinu byly zaznamenány abnormální jaterní testy, některé již v prvních týdnech terapie.

Často bývá popisováno asymptomatické zvýšení hodnot jaterních enzymů, ale není bezpodmínečnou 
kontraindikací podávání nevirapinu. Asymptomatické zvýšení GMT není kontraindikací v pokračování 
léčby.

Monitorování jaterních testů musí být prováděno každé dva týdny během prvních dvou měsíců léčby, ve 

třetím měsíci a poté pravidelně. Kontrolu jaterních funkcí je třeba provést, pokud má pacient známky či 
příznaky odpovídající hepatitidě a/nebo hypersenzitivitě.

Pokud AST nebo ALT vzrostou před léčbou nebo v průběhu léčby na > 2,5násobek horní hranice 
laboratorní normy, je třeba jaterní testy monitorovat častěji během pravidelných klinických kontrol. 

37

Nevirapin se nesmí podávat pacientům, u kterých je před léčbou AST nebo ALT >5násobek horní hranice 
laboratorní normy, až do stabilizace základních hodnot AST/ALT <5násobek horní hranice laboratorní 
normy (viz bod 4.3).

Lékaři i pacienti musí být opatrní ve vztahu k možným úvodním příznakům a projevům hepatitidy jako 
anorexie, nauzea, žloutenka, bilirubinurie, acholická stolice, hepatomegalie nebo citlivost jater. 
Pacienti musí být poučeni o nutnosti ihned vyhledat lékařskou pomoc v případě výskytu těchto 
příznaků.

Pokud v průběhu léčby hodnoty AST nebo ALT vzrostou na >5násobek horní hranice 
laboratorní normy, podávání nevirapinu je nutno okamžitě ukončit. Pokud AST a ALT 
poklesnou na základní hodnoty a pokud nemá pacient žádné klinické známky a příznaky 
hepatitidy, vyrážku, konstituční příznaky nebo jiné nálezy svědčící o orgánovém postižení, lze 
případně nevirapin podle individuální situace znovu začít podávat, a to v počáteční dávce 
200 mg/den po dobu 14 dní, následované dávkou 400 mg denně. V těchto případech je nutné 
častější sledování jaterních funkcí. Pokud dojde k rychlému návratu jaterních abnormalit, je 
nutno nevirapin trvale vysadit.

Pokud dojde k vývoji klinické hepatitidy charakterizované anorexií, nauzeou, zvracením, 
žloutenkou A TAKÉ abnormálními laboratorními nálezy (jako jsou středně závažné nebo 
závažné abnormality jaterních testů (vyjma GMT), musí se nevirapin trvale vysadit. Viramune 
nesmí být znovu nasazeno pacientům, u kterých muselo být trvale vysazeno z důvodu vzniku
klinické hepatitidy vyvolané nevirapinem.

Jaterní onemocnění

Bezpečnost a účinnost přípravku Viramune nebyla stanovena u pacientů s těžkými poruchami jater. 
Viramune je kontraindikováno u pacientů s těžkým jaterním poškozením (Child-Pugh C, viz bod 4.3). 
Farmakokinetické výsledky naznačují, že při podávání nevirapinu pacientům se středně závažnou jaterní 
dysfunkcí je nutná opatrnost (Child-Pugh B). U pacientů s chronickou hepatitidou B nebo C a léčených 
kombinovanou antiretrovirovou terapií existuje zvýšené riziko vzniku těžkých a potenciálně fatálních
jaterních nežádoucích účinků. V případě současné antivirové léčby hepatitidy B nebo C se rovněž 
podívejte do příslušných informací pro tyto léčivé přípravky.

Pacienti s již dříve existujícím poškozením jaterních funkcí, včetně chronické aktivní hepatitidy, trpí 
v průběhu kombinované antiretrovirové léčby zvýšeným výskytem abnormalit jaterních funkcí a měli by 
být kontrolováni dle standardní praxe. Pokud je u těchto pacientů zřejmé, že došlo ke zhoršení jaterního 
onemocnění, je nutno zvážit přerušení nebo ukončení léčby.

Další upozornění

Postexpoziční profylaxe: závažná hepatotoxicita, včetně selhání funkce jater vyžadující transplantaci, 
byla hlášena u jedinců bez infekce HIV, kteří dostávali dávky Viramune opakovaně v rámci postexpoziční 
profylaxe (PEP) - neschválené podávání. Podávání Viramune při PEP nebylo zkoumáno zvláštní studií, 
zejména pokud jde o otázku délky léčby, a proto se důrazně nedoporučuje.

Kombinovaná léčba s nevirapinem nevede k vyléčení HIV-1 infekce; pacienti mohou i nadále trpět 
onemocněními přidruženými k pokročilé infekci virem HIV-1, včetně oportunních infekcí.

38

Přestože se prokázalo, že efektivní virová suprese antiretrovirovou léčbou významně snižuje riziko 
sexuálního přenosu, nelze vyloučit reziduální riziko. Je nutno dodržet opatření k zabránění přenosu 
v souladu s národními doporučeními.

Hormonální antikoncepční metody jiné než depotní medroxyprogesteron-acetát (DMPA) by neměly být 
používány jako jediný způsob antikoncepce u žen užívajících Viramune, protože nevirapin může snižovat 
plazmatické koncentrace těchto léčivých přípravků. Z tohoto důvodu a též pro snížení rizika přenosu viru 
HIV je doporučena bariérová antikoncepce (např. kondom). Pokud je užívána postmenopauzální 
hormonální terapie při současném podávání nevirapinu, je třeba monitorovat její terapeutický efekt.

Tělesná hmotnost a metabolické parametry:
V průběhu antiretrovirové léčby se může vyskytnout zvýšení tělesné hmotnosti a hladin lipidů a glukózy 
v krvi. Tyto změny mohou být částečně spojeny s kontrolou onemocnění a životním stylem. U lipidů 
existuje v některých případech důkaz účinku léčby, zatímco u přírůstku tělesné hmotnosti není významný 
průkaz spojení s touto léčbou. Při monitorování lipidů a glukózy v krvi je třeba sledovat zavedené pokyny 
pro léčbu HIV. Poruchy lipidů je třeba léčit podle klinické potřeby.

V klinických studiích byl přípravek Viramune spojen se zvýšením HDL-cholesterolu a s celkovým 
zlepšením poměru celkového cholesterolu k HDL-cholesterolu. Při nedostatku specifických studií však 
klinický dopad těchto zjištění není znám. Navíc nebylo prokázáno, že by přípravek Viramune způsoboval 
poruchy metabolismu glukózy.

Osteonekróza: Ačkoli je etiologie považována za multifaktoriální (zahrnující používání kortikosteroidů, 
konzumaci alkoholu, těžkou imunosupresi a vyšší index tělesné hmotnosti), byly případy osteonekrózy 
hlášeny především u pacientů s pokročilým onemocněním HIV a/nebo při dlouhodobé expozici 
kombinované antiretrovirové terapii (combination antiretroviral therapy, CART). Pacienti mají být 
poučeni, aby vyhledali lékařskou pomoc, pokud zaznamenají bolesti kloubů, ztuhlost kloubů nebo pokud 
mají pohybové potíže.

Syndrom imunitní reaktivace: Při zahájení kombinované antiretrovirové terapie (combination 
antiretroviral therapy, CART) 
se u pacientů infikovaných HIV s těžkou imunodeficiencí může vyskytnout 
zánětlivá reakce na asymptomatické nebo reziduální oportunní patogeny, která může způsobit klinicky 
závažné stavy nebo zhoršení příznaků onemocnění. Takové reakce byly nejčastěji pozorovány během 
několika prvních týdnů či měsíců po zahájení CART. Jedná se například o cytomegalovirovou retinitidu, 
generalizované a/nebo fokální mykobakteriální infekce a pneumonii způsobenou Pneumocystis jiroveci
Jakékoli příznaky zánětu by měly být vyhodnoceny a v případě potřeby by měla být zahájena příslušná 
léčba. Při imunitní reaktivaci byl také hlášen výskyt autoimunitních onemocnění (jako je Gravesova 
choroba), avšak hlášená doba do jejich nástupu byla velmi různá. Tyto stavy se mohou objevit mnoho 
měsíců po zahájení léčby.

Dostupné farmakokinetické údaje ukazují, že současné užívání rifampicinu a nevirapinu nelze doporučit.

Kromě toho se nedoporučuje kombinace následujících léčivých látek s přípravkem Viramune: efavirenz, 

ketokonazol, delavirdin, etravirin, rilpivirin, elvitegravir (v kombinaci s kobicistatem), atazanavir
(v kombinaci s ritonavirem), boceprevir, fosamprenavir (není-li podáván současně s ritonavirem v nízké 
dávce)

(viz bod 4.5).

Užívání zidovudinu je často spojeno s granulocytopenií. Proto pacienti, kteří užívají současně nevirapin a 
zidovudin a zvláště pak pediatričtí pacienti a pacienti užívající vyšší dávky zidovudinu nebo pacienti 
s nízkou dřeňovou rezervou, zejména pacienti s pokročilým onemocněním HIV, mají zvýšené riziko 
granulocytopenie. U těchto pacientů je třeba pečlivě monitorovat hematologické parametry.

39

Hypersenzitivita

Sacharóza: Perorální suspenze Viramune obsahuje 150 mg sacharózy v 1 ml. Pacienti s vzácnými 
dědičnými formami nesnášenlivosti fruktózy, glukózo-galaktózovou malabsorpcí nebo 
sacharázo-izomaltázovou insuficiencí nesmí tento lék užívat.

Sorbitol: Perorální suspenze Viramune obsahuje 162 mg sorbitolu v 1 ml. Pacienti s vzácnými dědičnými 
formami nesnášenlivosti fruktózy nesmí tento lék užívat.

Methylparabeny a propylparabeny: Perorální suspenze Viramune obsahuje methylparaben a 
propylparaben, které mohou vést k alergickým reakcím (pravděpodobně opožděného typu).

4.5

Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Nevirapin je induktorem enzymu CYP3A a potenciálně i CYP2B6, maximum indukce nastává během 
2-4 týdnů od zahájení opakovaného podávání nevirapinu. 

Při podávání spolu s nevirapinem se mohou snižovat plazmatické koncentrace látek metabolizovaných 
touto metabolickou cestou. Proto se při podávání spolu s nevirapinem doporučuje pečlivě monitorovat 
terapeutickou účinnost léčivých přípravků metabolizovaných cytochromem P450.

Vstřebávání nevirapinu není ovlivněno jídlem, antacidy nebo léčivými přípravky, jejichž složkou je látka 
sloužící jako alkalický pufr.

Údaje o interakcích jsou uvedeny jako hodnoty geometrického průměru s 90% intervalem spolehlivosti 
(90% CI), pokud jsou tyto údaje k dispozici. ND = nebylo stanoveno, 

 = zvýšeno,  = sníženo,  = 

žádný vliv

Léčivé přípravky 
podle terapeutických 
oblastí

Interakce

Doporučení ohledně podávání 
současně

PROTIINFEKČNÍ PŘÍPRAVKY
ANTIRETROVIROTIKA
NRTI (NUKLEOZIDOVÉ INHIBITORY REVERZNÍ TRANSKRIPTÁZY)
Didanosin 
100-150 mg 2x denně

Didanosin AUC 

 1,08 (0,92-1,27)

Didanosin C

min

ND

Didanosin C

max

 0,98 (0,79-1,21)

Didanosin a přípravek Viramune lze 
současně podávat bez úpravy 
dávkování.

Emtricitabin

Emtricitabin není inhibitorem 
lidského enzymu CYP 450.

Viramune a emtricitabin mohou být 
podávány současně bez úpravy 
dávkování.

Abakavir

V lidských jaterních mikrozomech
abakavir neinhibuje izoformy
cytochromu P450.

Viramune a abakavir mohou být 
podávány současně bez úpravy 
dávkování.

40

Lamivudin 
150 mg 2x denně

Beze změn zjevné clearance a 
distribučního objemu lamivudinu, což 
svědčí o neexistujícím indukčním 
vlivu nevirapinu na clearance 
lamivudinu.

Lamivudin a přípravek Viramune lze 
současně podávat bez úpravy 
dávkování.

Stavudin 
30/40 mg 2x denně 

Stavudin AUC 

 0,96 (0,89-1,03)

Stavudin C

min

ND

Stavudin C

max 

 0,94 (0,86-1,03)

Nevirapin: v porovnání s historickými 

kontrolami se hladiny jeví jako 
nezměněné.

Stavudin a přípravek Viramune lze 
současně podávat bez úpravy 
dávkování.

Tenofovir 
300 mg 1x denně

Plazmatické hladiny tenofoviru 

zůstávají beze změny při současném 
podávání spolu nevirapinem. 

Plazmatické hladiny nevirapinu se 

nemění při současném podávání spolu 
s tenofovirem. 

Tenofovir a přípravek Viramune lze 
současně podávat bez úpravy 
dávkování.

Zidovudin 
100-200 mg 3x denně

Zidovudin AUC 

 0,72 (0,60-0,96) 

Zidovudin C

min

ND

Zidovudin C

max

 0,70 (0,49-1,04)

Nevirapin: Zidovudin nemá vliv na 
jeho farmakokinetiku.

Zidovudin a přípravek Viramune 
lze současně podávat bez úpravy 
dávkování.

Užívání zidovudinu je často spojeno 
s granulocytopenií. Proto pacienti, 
kteří užívají současně nevirapin a 
zidovudin a zvláště pak pediatričtí 
pacienti a pacienti užívající vyšší 
dávky zidovudinu nebo pacienti 
s nízkou dřeňovou rezervou, zejména 
pacienti s pokročilým onemocněním 
HIV, mají zvýšené riziko 
granulocytopenie. U těchto pacientů 
je třeba pečlivě monitorovat 
hematologické parametry.

NNRTI (NENUKLEOZIDOVÉ INHIBITORY REVERZNÍ TRANSKRIPTÁZY)
Efavirenz 
600 mg 1x denně

Efavirenz AUC 

 0,72 (0,66-0,86)

Efavirenz C

min

 0,68 (0,65-0,81)

Efavirenz C

max

 0,88 (0,77-1,01)

Nedoporučuje se současné podávání 
efavirenzu a přípravku Viramune (viz 
bod 4.4), pro přidruženou toxicitu a 
bez zvýšení účinnosti ve srovnání 
s podáváním efavirenzu nebo 
nevirapinu samotného (výsledky 
studie 2NN, viz bod 5.1). 

41

Delavirdin

Interakce nebyla studována.

Současné podávání přípravku 
Viramune spolu s NNRTI 
se nedoporučuje (viz bod 4.4).

Etravirin

Současné podávání etravirinu spolu 
s nevirapinem může vést 
k významnému poklesu plazmatických
koncentrací etravirinu, a tím ke ztrátě 
jeho terapeutického účinku.

Současné podávání přípravku 
Viramune spolu s NNRTI se 
nedoporučuje (viz bod 4.4).

Rilpivirin

Interakce nebyla studována.

Současné podávání přípravku 
Viramune spolu s NNRTI se 
nedoporučuje (viz bod 4.4).

PI (INHIBITORY PROTEÁZ)
Atazanavir/ritonavir 
300/100 mg 1x denně
400/100 mg 1x denně

Atazanavir/ritonavir 300/100 mg:
Atazanavir/ritonavir AUC 

 0,58 

(0,48-0,71)
Atazanavir/ritonavir C

min

 0,28 

(0,20-0,40)
Atazanavir/ritonavir C

max

 0,72 

(0,60-0,86)

Atazanavir/ritonavir 400/100 mg:
Atazanavir/ritonavir AUC 

 0,81 

(0,65-1,02) 
Atazanavir/ritonavir C

min

 0,41 

(0,27-0,60)
Atazanavir/ritonavir C

max 

 1,02 

(0,85-1,24)
(v porovnání s 300/100 mg bez 
nevirapinu)

Nevirapin AUC 

 1,25 (1,17-1,34)

Nevirapin C

min

 1,32 (1,22-1,43)

Nevirapin C

max

 1,17 (1,09-1,25)

Nedoporučuje se současné podávání 
kombinace atazanavir/ritonavir a 
přípravku Viramune (viz bod 4.4).

Darunavir/ritonavir 
400/100 mg 2x denně 

Darunavir AUC 

 1,24 (0,97-1,57)

Darunavir C

min 

 1,02 (0,79-1,32)

Darunavir C

max 

 1,40 (1,14-1,73)

Nevirapin AUC 

 1,27 (1,12-1,44)

Nevirapin C

min

 1,47 (1,20-1,82)

Nevirapin C

max 

 1,18 (1,02-1,37)

Darunavir a přípravek Viramune 
lze současně podávat bez úpravy 
dávkování.

42

Fosamprenavir
1400 mg 2x denně

Amprenavir AUC 

 0,67 (0,55-0,80)

Amprenavir C

min

 0,65 (0,49-0,85)

Amprenavir C

max

 0,75 (0,63-0,89)

Nevirapin AUC 

 1,29 (1,19-1,40)

Nevirapin C

min

 1,34 (1,21-1,49)

Nevirapin C

max

 1,25 (1,14-1,37)

Nedoporučuje se současné podávání 
fosamprenaviru a přípravku 
Viramune, pokud není 
fosamprenavir podáván spolu 
s ritonavirem (viz bod 4.4).

Fosamprenavir/
ritonavir 700/100 mg 
2x denně

Amprenavir AUC 

 0,89 (0,77-1,03)

Amprenavir C

min

 0,81 (0,69-0,96)

Amprenavir C

max

 0,97 (0,85-1,10)

Nevirapin AUC 

 1,14 (1,05-1,24)

Nevirapin C

min

 1,22 (1,10-1,35)

Nevirapin C

max

 1,13 (1,03-1,24)

Kombinaci fosamprenavir/ritonavir a 
přípravek Viramune lze současně 
podávat bez úpravy dávkování.

Lopinavir/ritonavir 
(tobolky) 400/100 mg 
2x denně 

Dospělí pacienti: 
Lopinavir AUC 

 0,73 (0,53-0,98)

Lopinavir C

min

 0,54 (0,28-0,74)

Lopinavir C

max

 0,81 (0,62-0,95)

Doporučuje se zvýšení dávky 

kombinace lopinavir/ritonavir na 
533/133 mg (4 tobolky) nebo 
500/125 mg (5 tablet 100/25 mg) 2x 
denně s jídlem v kombinaci 
s přípravkem Viramune. Není nutná 
úprava dávky přípravku Viramune při 
současném podávání s lopinavirem.

Lopinavir/ritonavir 
300/75 mg/m

2

(perorální roztok) 2x 
denně

Pediatričtí pacienti: 
Lopinavir AUC 

 0,78 (0,56-1,09) 

Lopinavir C

min

 0,45 (0,25-0,82)

Lopinavir C

max

 0,86 (0,64-1,16) 

U dětí je třeba zvážit zvýšení dávky 

kombinace lopinavir/ritonavir na 
300/75 mg/m

2x denně spolu 

s jídlem, je-li podávána spolu 
s přípravkem Viramune, a to zejména 
u pacientů, u kterých existuje 
podezření na sníženou citlivost vůči 
kombinaci lopinavir/ritonavir. 

Ritonavir
600 mg 2x denně

Ritonavir AUC

 0,92 (0,79-1,07)

Ritonavir C

min

 0,93 (0,76-1,14)

Ritonavir C

max 

 0,93 (0,78-1,07)

Nevirapin: Současné podávání 
ritonaviru nevede k žádným 
klinicky významným změnám 
plazmatických hladin nevirapinu.

Ritonavir a přípravek Viramune 
lze současně podávat bez úpravy 
dávkování.

43

Sachinavir/ritonavir

Omezené údaje, které jsou k dispozici 
o měkkých gelových 
tobolkách sachinaviru posíleného 
o ritonavir, nesvědčí o žádné klinicky 
významné interakci mezi 
sachinavirem posíleným o ritonavir a 
nevirapinem.

Kombinaci sachinavir/ritonavir a 
přípravek Viramune lze současně 
podávat bez úpravy dávkování.

Tipranavir/ritonavir 
500/200 mg 2x denně

Nebyla provedena žádná specifická 
studie vzájemné lékové interakce.
Omezené údaje dostupné z fáze IIa 
studie u HIV-infikovaných pacientů 
ukázaly klinicky nevýznamný 20% 
pokles C

min 

tipranaviru.

Tipranavir a přípravek Viramune 
lze současně podávat bez úpravy 
dávkování.

INHIBITORY VSTUPU (INHIBITORY FÚZE)
Enfuvirtid

Vzhledem k metabolické dráze se 
neočekávají žádné klinicky 
významné farmakokinetické 
interakce mezi enfuvirtidem a 
nevirapinem.

Enfuvirtid a přípravek Viramune 
lze současně podávat bez úpravy 
dávkování.

Maravirok 
300 mg 1x denně

Maravirok AUC 

 1,01 (0,6 -1,55)

Maravirok C

min

ND

Maravirok C

max

 1,54 (0,94-2,52)

v porovnání s historickými 
kontrolami

Koncentrace nevirapinu neměřeny, 
neočekává se nějaký vliv.

Maravirok a přípravek 
Viramune lze současně podávat bez 
úpravy dávkování.

INHIBITORY INTEGRÁZY 
Elvitegravir/
kobicistat 

Interakce nebyly studovány. 
Kobicistat, inhibitor cytochromu  
P450 3A, významně inhibuje jaterní 
enzymy stejně jako ostatní 
metabolické procesy. Proto by 
pravděpodobně současné podávání
mohlo způsobit změnu plazmatických 
hladin kobicistatu a přípravku 
Viramune.

Nedoporučuje se současné podávání 
přípravku Viramune s elvitegravirem 
v kombinaci s kobicistatem (viz bod 
4.4).

Raltegravir 
400 mg 2x denně

Nejsou k dispozici žádné klinické 
údaje. Vzhledem k metabolické 
cestě raltegraviru se neočekává 
nějaká interakce.

Raltegravir a přípravek 
Viramune lze současně podávat bez 
úpravy dávkování.

44

ANTIBIOTIKA
Klarithromycin 
500 mg 2x denně

Klarithromycin AUC 

 0,69 

(0,62-0,76)
Klarithromycin C

min

 0,44 

(0,30-0,64)
Klarithromycin C

max

 0,77 

(0,69-0,86)

Metabolit 14-OH klarithromycin 
AUC 

 1,42 (1,16-1,73) 

Metabolit 14-OH klarithromycin
C

min 

 0 (0,68-1,49)

Metabolit 14-OH klarithromycin 
C

max

 1,47 (1,21-1,80)

Nevirapin AUC 

 1,26 

Nevirapin C

min

 1,28

Nevirapin C

max

 1,24 

v porovnání s historickými 
kontrolami. 

Expozice vůči klarithromycinu byla 
významně snížena, expozice vůči 
14-OH metabolitu zvýšena. Protože 
aktivní metabolit klarithromycinu má 
sníženou aktivitu proti komplexu 
Mycobacterium avium-intracellulare
celková aktivita proti patogenu může 
být změněná. Je třeba zvážit 
alternativy klarithromycinu, jako je 
azithromycin. Doporučuje se pečlivé 
sledování možných jaterních 
abnormalit.

Rifabutin 
150 nebo 300 mg 
1x denně

Rifabutin AUC 

 1,17 (0,98-1,40)

Rifabutin C

min

 1,07 (0,84-1,37)

Rifabutin C

max

 1,28 (1,09-1,51)

Metabolit 25-O-desacetylrifabutin 
AUC 

 1,24 (0,84-1,84)

Metabolit 25-O-desacetylrifabutin 
C

min

 1,22 (0,86-1,74) 

Metabolit 25-O-desacetylrifabutin 
C

max

 1,29 (0,98-1,68) 

Byl hlášen klinicky nevýznamný 
nárůst zjevné clearance nevirapinu 
(o 9 %) v porovnání s historickými 
údaji. 

Není pozorován žádný významný vliv 
na průměrné farmakokinetické 
parametry rifabutinu a přípravku 
Viramune. 
Rifabutin a přípravek Viramune 
lze současně podávat bez úpravy 
dávkování.
Avšak vzhledem k vysoké 
interindividuální variabilitě u pacientů 
může dojít k vysokému nárůstu 
expozice vůči rifabutinu u některých 
pacientů, čímž se u nich může zvýšit 
riziko vzniku toxicity rifabutinu. Proto 
je při současném podávání nutná 
opatrnost.

Rifampicin 
600 mg 1x denně

Rifampicin AUC 

 1,11 (0,96-1,28)

Rifampicin C

min 

ND

Rifampicin C

max

 1,06 (0,91-1,22)

Nevirapin AUC 

 0,42

Nevirapin C

min

 0,32 

Nevirapin C

max

 0,50

v porovnání s historickými 
kontrolami.

Současné podávání rifampicinu a 
přípravku Viramune se 
nedoporučuje (viz bod 4.4). 
Lékaři, kteří potřebují léčit pacienty 
současně infikované tuberkulózou a 
užívající režim léků obsahující 
přípravek Viramune, mohou 
zvážit současné podávání rifabutinu 
místo rifampicinu.

45

ANTIMYKOTIKA
Flukonazol
200 mg 1x denně

Flukonazol AUC 

 0,94 (0,88-1,01)

Flukonazol C

min

 0,93 (0,86-1,01)

Flukonazol C

max

 0,92 (0,85-0,99)

Expozice vůči nevirapinu: 

100% 

v porovnání s historickými 
kontrolami, kdy byl nevirapin 
podáván samotný.

Vzhledem k riziku zvýšené expozice 
vůči přípravku Viramune je nutná 
opatrnost, pokud jsou léčivé přípravky 
podávány současně, a pacienti musí 
být pečlivě monitorováni. 

Itrakonazol
200 mg 1x denně

Itrakonazol AUC 

 0,39

Itrakonazol C

min

 0,13

Itrakonazol C

max

 0,62

Nevirapin: Nebyl žádný významný 
rozdíl ve farmakokinetických 
parametrech nevirapinu.

Je třeba zvážit zvýšení dávky
itrakonazolu při současném podávání 
těchto dvou látek.

Ketokonazol 
400 mg 1x denně

Ketokonazol AUC 

 0,28 

(0,20-0,40)
Ketokonazol C

min

ND

Ketokonazol C

max

 0,56 (0,42-0,73)

Plazmatické hladiny nevirapinu:
 1,15-1,28 v porovnání 
s historickými kontrolami.

Současné podávání ketokonazolu a 
přípravku Viramune se 
nedoporučuje (viz bod 4.4).

ANTIVIROTIKA K LÉČBĚ CHRONICKÉ HEPATITIDY B A HEPATITIDY C
Adefovir

Výsledky studií in vitro ukázaly slabý 
antagonismus nevirapinu s adefovirem
(viz bod 5.1), v klinických studiích 
však toto potvrzeno nebylo a snížení 
účinnosti se neočekává. Adefovir 
neovlivňoval žádnou z běžných 
izoforem CYP, o kterých je známo, že 
jsou zapojeny do metabolizmu léků 
u lidí, a je vylučován renálně. Není 
očekávána žádná klinicky významná 
léková interakce.

Adefovir a Viramune lze současně 
podávat bez úprav dávek.

46

Boceprevir

Boceprevir je částečně metabolizován 
CYP3A4/5. Současné podávání 
bocepreviru s léky, které indukují 
nebo inhibují CYP3A4/5, by mohlo 
snížit nebo zvýšit expozici. Minimální
plazmatické koncentrace bocepreviru 
se snížily při podávání s NNRTI 
s podobnou metabolickou cestou jako 
nevirapin. Klinický výsledek tohoto 
pozorovaného snížení minimálních
koncentrací bocepreviru nebyl přímo 
hodnocen. 

Entekavir a Viramune lze současně 
podávat bez úprav dávek (viz bod 4.4).

Entekavir

Entekavir není substrátem, 
induktorem nebo inhibitorem enzymů
cytochromu P450 (CYP450). 
Vzhledem k metabolické cestě
entekaviru není očekávána žádná 
klinicky významná léková interakce.

Entekavir a Viramune lze současně 
podávat bez úprav dávek.

Interferony
(pegylovaný interferon
alfa 2a a alfa 2b)

Interferony nemají žádný známý 
účinek na CYP 3A4 nebo 2B6. Není 
očekávána žádná klinicky významná 
léková interakce.

Interferony a Viramune lze současně 
podávat bez úprav dávek.

Ribavirin

Výsledky in vitro studií ukázaly slabý 
antagonismus nevirapinu 
s ribavirinem (viz bod 5.1), 
v klinických studiích však toto 
potvrzeno nebylo a snížení účinnosti 
se neočekává. Ribavirin neinhibuje
enzymy cytochromu P450, a ze studií 
toxicity neexistují žádné důkazy, že
ribavirin indukuje jaterní enzymy.
Není očekávána žádná klinicky 
významná léková interakce.

Ribavirin a Viramune lze současně 
podávat bez úprav dávek.

47

Telaprevir

Telaprevir je metabolizován CYP3A 
v játrech a je substrátem 
glykoproteinu P. Do metabolismu 
mohou být zapojeny další enzymy. 
Společné podávání telapreviru a 
léčivých přípravků, které indukují 
CYP3A a/nebo P-gp, může snížit 
plazmatické koncentrace telapreviru. 
Nebyla provedena žádná studie lékové 
interakce telapreviru s nevirapinem, 
ale studie interakcí telapreviru 
s NNRTI s podobnou metabolickou 
dráhou jako nevirapin ukázaly pokles 
hladin na obou stranách. Výsledky 
interakčních studií telapreviru 
s efavirenzem ukazují, že při 
současném podávání telapreviru 
s induktory P450 je nutná opatrnost. 

Při současném podávání telapreviru
s nevirapinem je nutná opatrnost. 
Je nutno zvážit úpravu dávky 
telapreviru, pokud je podáván 
současně s Viramunem.

Telbivudin

Telbivudin není substrátem, 
induktorem nebo inhibitorem
enzymatického systému
cytochromu P450 (CYP450). 
Vzhledem k metabolické dráze
telbivudinu není očekávána žádná

klinicky významná léková interakce.

Telbivudin a Viramune lze současně 
podávat bez úprav dávek.

ANTACIDA
Cimetidin

Cimetidin: Není pozorován žádný 
významný vliv na farmakokinetické 
parametry cimetidinu. 

Nevirapin C

min

 1,07

Cimetidin a přípravek Viramune 
lze současně podávat bez úpravy 
dávkování.

ANTITROMBOTIKA
Warfarin

Interakce mezi nevirapinem a 
antitrombotickým přípravkem 
warfarinem je komplexní, 
s potenciálem jak pro nárůst tak pro 
pokles času koagulace při současném 
podávání.

Je nutná pečlivá monitorace úrovně 
antikoagulace.

48

KONTRACEPTIVA
Depo-
medroxyprogesteron-
acetát (DMPA) 
150 mg každé 3 měsíce

DMPA AUC 

DMPA C

min

DMPA C

max

Nevirapin AUC 

 1,20

Nevirapin C

max

 1,20

Současné podávání přípravku 
Viramune neměnilo supresivní 
efekt DMPA na ovulaci.
DMPA a přípravek Viramune lze 
současně podávat bez úpravy 
dávkování.

Ethinylestradiol (EE) 
0,035 mg 

EE AUC 

 0,80 (0,67 – 0,97) 

EE C

min

ND

EE C

max

 0,94 (0,79 – 1,12)

Perorální hormonální kontraceptiva 
nesmí být používána jako jediná 
metoda kontracepce u žen užívajících 
přípravek Viramune (viz bod 
4.4). Nebyly stanoveny přiměřené 
dávky hormonálních kontraceptiv 
(perorálních nebo v jiné formě 
aplikace) jiných než DMPA 
v kombinaci s přípravkem 
Viramune s ohledem na 
bezpečnost a účinnost.

Norethisteron (NET) 
1,0 mg 1x denně

NET AUC 

 0,81 (0,70 – 0,93)

NET C

min

ND

NET C

max

 0,84 (0,73 – 0,97)

ANALGETIKA/OPIOIDY
Methadon
individuální 
dávkování u pacienta

Methadon AUC 

 0,40 (0,31 – 0,51)

Methadon C

min

ND

Methadon C

max

 0,58 (0,50 – 0,67)

U pacientů na léčbě methadonem, 
u kterých je zahajována léčba 
přípravkem Viramune, musí 
být monitorovány projevy 
abstinenčního syndromu z odvykání 
narkotik a dávkování methadonu 
musí být příslušným způsobem 
upraveno.

ROSTLINNÉ PŘÍPRAVKY
Třezalka tečkovaná

Sérové hladiny nevirapinu se mohou 
snížit současným podáváním 
rostlinného přípravku z třezalky 
tečkované (Hypericum perforatum). 
To je dáno tím, že třezalka indukuje 
enzymy metabolizující léčivý 
přípravek a/nebo jeho transportní 
proteiny.

Rostlinné přípravky obsahující 
třezalku tečkovanou se nesmí současně 
podávat s přípravkem Viramune (viz 
bod 4.3). Pokud pacient již třezalku 
tečkovanou užívá, zkontrolujte hladiny 
nevirapinu a, pokud je to možné, 
hladinu viru a podávání třezalky 
ukončete. Hladiny 
nevirapinu mohou po ukončení 
podávání třezalky tečkované 
stoupnout. Může nastat nutnost úpravy 
dávky přípravku Viramune. Indukční 
efekt může po ukončení léčby 
třezalkou tečkovanou přetrvávat 
nejméně dva týdny.

49

Další informace: 

Metabolity nevirapinu: Studie s lidskými jaterními mikrozómy prokázaly, že tvorba hydroxylovaných 
metabolitů nevirapinu nebyla ovlivněna dapsonem, rifabutinem, rifampicinem a 
trimethoprim/sulfamethoxazolem. Ketokonazol a erythromycin významně inhibovaly tvorbu 
hydroxylovaných metabolitů nevirapinu.

4.6

Fertilita, těhotenství a kojení

Ženy ve fertilním věku / Antikoncepce u mužů a žen
Ženy ve fertilním věku by neměly užívat perorální antikoncepční přípravky jako jedinou metodu 
antikoncepce, protože nevirapin může snížit plazmatické koncentrace těchto léčivých přípravků (viz body 
4.4 a 4.5).

Těhotenství
Aktuálně dostupné údaje u těhotných žen nesvědčí pro malformace nebo feto/neonatální toxicitu.
Dosud nejsou k dispozici žádné relevantní epidemiologické údaje. Ve studiích reprodukce u březích 
potkanů a králíků nebyla zjištěna žádná zjevná teratogenita (viz bod 5.3). Adekvátní údaje o podávání 
těhotným ženám nejsou k dispozici. Při předepisování nevirapinu těhotným ženám je nutno postupovat 
opatrně (viz bod 4.4). Protože hepatotoxicita je častější u žen s počtem buněk CD4 vyšším než 
250 buněk/mm

3

s detekovatelnou HIV-1 RNA v plazmě (50 nebo více kopií/ml), je třeba při 

terapeutickém rozhodnutí brát tyto okolnosti v úvahu (viz bod 4.4). Není dostatek údajů pro potvrzení, že 
absence zvýšeného rizika toxicity, které je pozorováno u již léčených žen na začátku léčby nevirapinem 
s nedetekovatelnou virovou náloží (méně než 50 kopií/ml HIV-1 v plazmě) a počtem CD4+ buněk nad 
250 buněk/mm

3

, se také vztahuje na těhotné ženy. Všechny randomizované studie hodnotící tuto 

problematiku výslovně vyřazovaly těhotné ženy a těhotné ženy byly rovněž nedostatečně zastoupeny 
v kohortních studiích i metaanalýzách.

Kojení
Nevirapin snadno prostupuje transplacentárně a je nalezen v mateřském mléce.

Doporučuje se, aby HIV pozitivní matky nekojily své děti vzhledem k riziku postnatálního přenosu viru 
HIV a aby přerušily kojení v případě, že užívají nevirapin.

Fertilita
Ve studiích reprodukční toxicity byly zjištěny důkazy svědčící pro vznik poruch fertility potkanů.

4.7

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Specifické studie hodnotící účinky na schopnost řídit a používat stroje nebyly provedeny. 
Pacienti by však měli být upozorněni na to, že se během léčby přípravkem Viramune může vyskytnout 
únava. Proto se při řízení vozidel nebo obsluze strojů doporučuje zvýšená opatrnost. Pokud pacienti 
pociťují únavu, měli by se vyvarovat potenciálně nebezpečných činností jako je řízení vozidel nebo 
obsluha strojů.

50

4.8

Nežádoucí účinky

Souhrn bezpečnostního profilu
Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky ve vztahu k léčbě přípravkem Viramune ve všech klinických 
studiích byly vyrážka, alergické reakce, hepatitida, abnormální jaterní testy, nauzea, zvracení, průjem, 
bolest břicha, únava, horečka, bolest hlavy a svalů.

Zkušenosti po uvedení přípravku na trh ukázaly, že nejzávažnějšími nežádoucími účinky jsou 
Stevens-Johnsonův syndrom/toxická epidermální nekrolýza, závažná hepatitida/jaterní selhání a 
poléková reakce s eozinofilií a systémovými příznaky charakterizovaná vyrážkou s konstitučními 
příznaky jako horečka, artralgie, myalgie a lymfadenopatie spolu s viscerálním postižením jako 
hepatitida, eozinofilie, granulocytopenie a renální dysfunkce. Prvních 18 týdnů léčby je kritickým 
obdobím vyžadujícím přísné monitorování (viz bod 4.4).

Souhrn nežádoucích účinků
Byly zaznamenány následující nežádoucí účinky, které mohou mít případný vztah k podávání Viramune. 
Odhady frekvence výskytu jsou založeny na údajích shromážděných z klinických studií v případech, kdy 
se jednalo o příčinný vztah k podávání Viramune.

Četnost nežádoucích účinků je definována za použití následující konvence: velmi časté (

1/10); časté (

1/100 až <1/10); méně časté (

1/1 000 až <1/100); vzácné (1/10 000 až <1/1 000); velmi vzácné 

(<1/10 000).

Poruchy krve a lymfatického systému
Časté

granulocytopenie

Méně časté

anémie

Poruchy imunitního systému
Časté

hypersenzitivita (včetně anafylaktické reakce, angioedému, kopřivky)

Méně časté

anafylaktická reakce

Vzácné

poléková reakce s eozinofilií a systémovými příznaky

Poruchy nervového systému
Časté

bolest hlavy

Gastrointestinální poruchy
Časté

nauzea, zvracení, bolest břicha, průjem

Poruchy jater a žlučových cest
Časté

hepatitida (včetně závažné a život ohrožující hepatotoxicity) (1,9%)

Méně časté

žloutenka

Vzácné

fulminantní hepatitida (může být fatální)

Poruchy kůže a podkožní tkáně
Velmi časté

vyrážka (12,5%)

Méně časté

Stevens-Johnsonův syndrom/toxická epidermální nekrolýza (může být fatální) (0,2%), 
angioedém, kopřivka

51

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Časté

bolest svalů, bolest kloubů

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Časté

pyrexie, únava

Vyšetření
Časté

abnormální funkční jaterní testy (zvýšení alaninaminotransferázy; zvýšení transamináz; 
zvýšení aspartátaminotransferázy; zvýšení gamaglutamyltransferázy; zvýšení jaterního 
enzymu; hypertransaminazemie)

Méně časté

snížení hladiny fosforu v krvi, zvýšení krevního tlaku

Popis vybraných nežádoucích účinků
Ve studii 1100.1090, ve které byla zaznamenána většina souvisejících nežádoucích účinků (n = 28),
měli pacienti léčení placebem vyšší výskyt granulocytopenie (3,3%) než pacienti léčení nevirapinem
(2,5%).

Anafylaktická reakce byla zjištěna při sledování po uvedení na trh, ale nebyla pozorována
v randomizovaných, kontrolovaných klinických studiích. Četnost výskytu byla odvozena ze statistické
kalkulace na základě celkového počtu pacientů léčených nevirapinem v randomizovaných
kontrolovaných klinických studiích (n = 2718).

Pokles krevního fosforu a zvýšení krevního tlaku byly pozorovány v klinických studiích při současném
podávání tenofoviru/emtricitabinu.

Metabolické parametry
Během antiretrovirové léčby může dojít ke zvýšení tělesné hmotnosti a hladiny lipidů a glukózy v krvi 
(viz bod 4.4).

Jestliže byl nevirapin použit v kombinaci s jinými antiretrovirovými léky, byly hlášeny následující 
nežádoucí účinky: pankreatitida, periferní neuropatie a trombocytopenie. Tyto nežádoucí účinky jsou 
obvykle spojeny s jinými antiretrovirovými léky a lze je očekávat, jestliže je nevirapin použit v kombinaci 
s jinými léky; nicméně je nepravděpodobné, že tyto nežádoucí účinky jsou způsobeny léčbou 
nevirapinem. Vzácně byly hlášeny syndromy hepatorenálního selhání.

Při zahájení kombinované antiretrovirové terapie (CART) se u pacientů infikovaných HIV s těžkou 
imunodeficiencí může vyskytnout zánětlivá reakce na asymptomatické nebo reziduální oportunní infekce. 
Byl také hlášen výskyt autoimunitních onemocnění (jako je Gravesova choroba), avšak hlášená doba do 
jejich nástupu byla velmi různá. Tyto stavy se mohou objevit mnoho měsíců po zahájení léčby (viz 
bod 4.4).

Byly hlášeny případy osteonekrózy, a to především u pacientů s obecně známými rizikovými faktory, 
s pokročilým onemocněním HIV nebo při dlouhodobé expozici kombinované antiretrovirové terapii 
(CART). Jejich frekvence není známa (viz bod 4.4).

Kůže a podkožní tkáně

Nejběžnějším projevem toxicity nevirapinu je kožní vyrážka, v režimech kombinované léčby 
v kontrolovaných studiích se objevila kožní vyrážka ve spojitosti s Viramune u 12,5% pacientů. 

52

Kožní vyrážky jsou obvykle mírné až středně těžké, mají charakter makulopapulózních erytematózních 
kožních erupcí svědících nebo nesvědících, jsou lokalizovány na trupu, tváři a končetinách. Byly hlášeny 
reakce přecitlivělosti (anafylaktické reakce, angioedém a kopřivka).
Vyrážky vyskytující se samotné nebo v souvislosti s polékovou reakcí s eozinofilií a systémovými 
příznaky charakterizovanými vyrážkou doprovázenou konstitučními příznaky jako horečka, artralgie, 
myalgie a lymfadenopatie spolu s viscerálním postižením jako hepatitida, eozinofilie, granulocytopenie a 
renální dysfunkce. 

U pacientů léčených nevirapinem se objevují závažné a život ohrožující kožní reakce, včetně 
Stevens-Johnsonova syndromu (SJS) a toxické epidermální nekrolýzy (TEN). Byly zaznamenány fatální
případy SJS, TEN a polékové reakce s eozinofilií a systémovými příznaky. Většina závažných vyrážek se 
objevila v průběhu prvních 6 týdnů léčby, některé z těchto případů vyžadovaly hospitalizaci. U jednoho 
pacienta bylo třeba provést chirurgický zákrok (viz bod 4.4).

Hepatobiliární

Nejčastěji pozorovanými abnormalitami laboratorních testů je zvýšení hodnot jaterních testů včetně ALT, 
AST, GMT, celkového bilirubinu a alkalické fosfatázy. Asymptomatická zvýšení GMT jsou nejčastější. 
Byly hlášeny případy žloutenky. U pacientů léčených nevirapinem byly popsány případy hepatitidy (těžké 
a život ohrožující hepatoxicity, včetně fatální fulminantní hepatitidy). Zvýšené hodnoty jaterních testů 
byly nejlepším ukazatelem v předpovědi vzniku závažné jaterní příhody. Prvních 18 týdnů léčby je 
kritickým obdobím, které vyžaduje přísné monitorování (viz bod 4.4).

Pediatrická populace
Na základě zkušeností z klinických studií s 361 dětskými pacienty, z nichž většina dostávala 
kombinovanou léčbu se zidovudinem a/nebo didanosinem, bylo shledáno, že v souvislosti s léčbou 
nevirapinem byly nejčastější nežádoucí účinky podobné nežádoucím účinkům pozorovaným u dospělých 
pacientů. Granulocytopenie byla u dětí pozorována častěji. V otevřené klinické studii (ACTG 180) bylo 
vyhodnoceno, že granulocytopenie souvisí s podávaným léčivým přípravkem, když se vyskytla u 5 z 37 
pacientů (13,5%). Ve dvojitě zaslepené placebem kontrolované studii ACTG 245 byla četnost závažné 
granulocytopenie související s podávaným léčivým přípravkem 1,6% (u 5 z 305 pacientů). U této skupiny 
populace byly zaznamenány ojedinělé případy Stevens-Johnsonova syndromu či Stevens-Johnsonova 
syndromu spolu s toxickou epidermální nekrolýzou.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje 
to pokračovat ve sledování poměru přínosu a rizika léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků 
uvedeného v

Dodatku V.

4.9

Předávkování

Pro případ předávkování nevirapinem neexistuje žádné známé antidotum. Byly hlášeny případy 
předávkování přípravkem Viramune v rozsahu dávek od 800 do 6 000 mg na den při podávání po dobu až 
15 dní. U pacientů se předávkování projevovalo otoky, erythema nodosum, únavou, horečkou, bolestí 
hlavy, nespavostí, nauzeou, plicní infiltrací, kožní vyrážkou, závratěmi, zvracením, zvýšením transamináz 
a úbytkem tělesné hmotnosti. Po přerušení terapie nevirapinem tyto účinky mizí.

53

Pediatrická populace

Byl hlášen jeden případ silného neúmyslného předávkování novorozence. Podaná dávka byla 40násobek 
doporučené dávky 2 mg/kg/den. Byla zjištěna mírná izolovaná neutropenie a hyperlaktatemie, které 
spontánně vymizely během jednoho týdne bez klinických komplikací. Rok poté vývoj dítětě zůstával 
normální.

5.

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1

Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antivirotika k systémovému užití, nenukleozidové inhibitory reverzní 
transkriptázy, ATC kód J05AG01

Mechanismus účinku

Nevirapin je nenukleosidový inhibitor reverzní transkriptázy (NNRTI) viru HIV-1. Nevirapin je 
nekompetitivní inhibitor HIV-1 reverzní transkriptázy, ale nemá biologicky významný inhibiční účinek na 
reverzní transkriptázu viru HIV-2 nebo na eukaryotické DNA polymerázy alfa, beta, gama nebo delta.

Antivirová aktivita in vitro

Hodnota mediánu EC

50

nevirapinu (50% inhibiční koncentrace) byla 63 nmol proti panelu skupiny M 

HIV-1 izolátů subtypů A, B, C, D, F, G, a H a cirkulujících rekombinantních forem (CRF), CRF01 AE, 
CRF02_AG a CRF12_BF replikujících se v lidských embryonálních ledvinových buňkách 293 (buňky 
HEK 293). U panelu 2 923 klinických HIV-1 izolátů převážně podtypu B byla průměrná hodnota EC

50

90 nmol. Podobné hodnoty EC

50

jsou zjištěny, když se antivirová aktivita nevirapinu měří 

v mononukleárních buňkách periferní krve, v makrofázích odvozených z monocytů nebo 
v lymfoblastoidní buněčné linii. V buněčné kultuře nevykázal nevirapin žádnou antivirovou aktivitu proti 
izolátům HIV-1 skupiny O nebo izolátům HIV-2.

Nevirapin v kombinaci s efavirenzem vykazoval silnou antagonistickou aktivitu vůči HIV-1 in vitro (viz 
bod 4.5) a působil aditivně až antagonisticky s inhibitorem proteáz ritonavirem a s inhibitorem fúze 
enfuvirtidem. Nevirapin vykazoval aditivní až synergickou aktivitu proti HIV-1 v kombinaci s inhibitory 
proteáz amprenavirem, atazanavirem, indinavirem, lopinavirem, sachinavirem a tipranavirem a s NRTI 
abakavirem, didanosinem, emtricitabinem, lamivudinem, stavudinem, tenofovirem a zidovudinem. 
Aktivita nevirapinu proti HIV-1 byla in vitro antagonizována léčivým přípravkem proti viru hepatitidy B 
(HBV) adefovirem a léčivým přípravkem proti viru hepatitidy C (HCV) ribavirinem.

Rezistence

V buněčné kultuře se objevují HIV-1 izoláty se sníženou citlivostí (100 - 250x) vůči nevirapinu. 
Genotypová analýza prokázala mutace Y181C a/nebo V106A genu HIV-1 RT v závislosti na kmeni viru a 
použité buněčné linii. Čas do vzniku rezistence vůči nevirapinu v buněčné kultuře se nezměnil, když 
selekce zahrnovala nevirapin v kombinaci s několika dalšími NNRTI.

Genotypová analýza izolátů od pacientů dosud neléčených antiretrovirotiky, u kterých došlo 
k virologickému selhání (n=71), a kteří dostávali nevirapin jednou denně (n=25) nebo dvakrát denně 
(n=46) v kombinaci s lamivudinem a stavudinem po dobu 48 týdnů, ukázala, že izoláty od 8/25 respektive 

54

od 23/46 pacientů obsahovaly jednu nebo více z následujících substitucí, spojených s rezistencí vůči 
NNRTI: Y181C, K101E, G190A/S, K103N, V106A/M, V108I, Y188C/L, A98G, F227L a M230L.

Zkřížená rezistence

In vitro byl pozorován rychlý vznik kmenů viru HIV zkříženě rezistentních na NNRTI. Po virologickém 
selhání nevirapinu se očekává zkřížená rezistence k delavirdinu a efavirenzu. V závislosti na výsledcích 
testů rezistence může být následně použit režim obsahující etravirin. Zkřížená rezistence mezi 
nevirapinem a inhibitory HIV proteázy, inhibitory HIV integrázy nebo inhibitory vstupu HIV je 
nepravděpodobná, protože cíle zúčastněných enzymů jsou odlišné. Podobně je nízký i potenciál na 
zkříženou rezistenci mezi nevirapinem a NRTI, protože molekuly mají odlišná vazebná místa na reverzní 
transkriptáze.

Klinické výsledky

Viramune bylo hodnoceno u pacientů dosud neléčených i u pacientů již léčených.

Studie u dosud neléčených pacientů

Studie 2NN 

Dvojitá nenukleosidová studie 2 NN byla randomizovaná otevřená multicentrická prospektivní studie 
srovnávající nenukleosidové inhibitory reverzní transkriptázy nevirapin, efavirenz a oba léčivé přípravky 
užívané společně.

1216 pacientů dosud neléčených antiretrovirovou terapií s plazmatickou hladinou HIV-1 RNA 
> 5000 kopií/ml ve výchozím stavu bylo rozřazeno k užívání přípravku Viramune 400 mg jednou denně, 
přípravku Viramune 200 mg dvakrát denně, efavirenzu 600 mg jednou denně nebo přípravku Viramune 
(400 mg) a efavirenzu (800 mg) jednou denně, plus stavudinu a lamivudinu po dobu 48 týdnů. 
Primární koncový ukazatel, selhání léčby, byl definován jako pokles plazmatické hladiny HIV-1 RNA 
v prvních 12 týdnech menší než 1 log

10

nebo dvě po sobě jdoucí měření více než 50 kopií/ml od 24. týdne 

dále nebo progrese onemocnění.

Medián věku byl 34 let a asi 64% pacientů tvořili muži, medián počtu CD4 buněk byl 170 buněk na mm

ve skupině přípravku Viramune dvakrát denně a 190 buněk na mm

3

ve skupině efavirenzu. Mezi 

léčebnými skupinami nebyly žádné významné rozdíly v demografických a výchozích charakteristikách.

Předem určené srovnávání primární účinnosti probíhalo mezi léčebnou skupinou s přípravkem Viramune 
dvakrát denně a léčebnou skupinou s efavirenzem. 

Dávkovací režim nevirapinu dvakrát denně a dávkovací režim efavirenzu nebyly významně odlišné 
(p=0,091) z hlediska účinnosti měřené výskytem selhání léčby nebo kteroukoliv složku selhání léčby 
včetně virologického selhání.
Společné užívání nevirapinu (400 mg) plus efavirenz (800 mg) bylo spojováno s nejvyšší četností 
klinických nežádoucích příhod a s nejvyšším podílem selhání léčby (53,1%). Jelikož režim nevirapinu 
plus efavirenz neměl přídavnou účinnost a způsoboval více nežádoucích příhod než oba léčivé přípravky 
podávané jednotlivě, nedoporučuje se tento dávkovací režim.

20% pacientů, kteří byli přiřazeni do skupiny, kde byl podáván nevirapin dvakrát denně, a 18% pacientů, 
kterým byl podáván efavirenz, měli alespoň jednu klinickou nežádoucí příhodu stupně 3 nebo 4. Klinická 

55

hepatitida hlášená jako klinická nežádoucí příhoda se objevila u 10 (2,6%) pacientů ve skupině 
s nevirapinem v dávkování dvakrát denně a u 2 (0,5%) pacientů ve skupině s efavirenzem. Poměr 
pacientů s alespoň jednou laboratorní jaterní toxicitou stupně 3 nebo 4 byl 8,3% ve skupině s nevirapinem 
v dávkování dvakrát denně a 4,5% pro efavirenz. Z pacientů s laboratorní jaterní toxicitou stupně 3 nebo 
4 bylo ve skupině s nevirapinem dvakrát denně 6,7% současně nakažených virem hepatitidy B a 20% 
virem hepatitidy C, ve skupině s efavirenzem bylo 5,6% současně nakažených virem hepatitidy B a 11,1% 
virem hepatitidy C.

Tříletá následná studie 2NN 

Jde o retrospektivní multicentrickou studii srovnávající 3-letou antivirovou účinnost přípravku Viramune 
a efavirenzu v kombinaci se stavudinem a lamivudinem u pacientů ze studie 2NN od 49. týdne do 
144. týdne. Pacienti, kteří se účastnili studie 2NN a byli stále aktivně sledováni ve 48. týdnu, kdy studie 
skončila, a byli nadále léčeni na klinice provádějící studii, byli požádáni o účast v této následné studii. 
Primární koncové ukazatele studie (procento pacientů se selháním léčby) a sekundární koncové ukazatele 
studie, stejně jako základní terapie, byly podobné jako v původní studii 2NN. 

V této studii byla zdokumentována setrvalá odpověď na Viramune po dobu nejméně tří let a byla 
demonstrována rovnocennost v rozsahu 10% mezi přípravkem Viramune 200 mg dvakrát denně a 
efavirenzem, pokud jde o selhání léčby. Jak primární (p = 0,92) tak sekundární koncové ukazatele 
nevykázaly žádné statisticky významné rozdíly mezi efavirenzem a přípravkem Viramune 200 mg dvakrát 
denně.

Studie u již léčených pacientů

Studie NEFA 

Studie NEFA je kontrolovaná prospektivní randomizovaná studie, která hodnotila možnosti léčby 
u pacientů, kteří z léčebného režimu, jehož základem jsou inhibitory proteázy (PI), a kteří mají 
nedetekovatelnou nálož (viru), přecházejí na přípravek Viramune, efavirenz nebo abakavir. 
Studie randomizovaně přidělila 460 dospělých pacientů, kteří užívali dva nukleosidové inhibitory reverzní 
transkriptázy a alespoň jeden PI, a jejichž plazmatické hladiny HIV-1 RNA byly nižší než 200 kopií/ml 
nejméně po dobu šesti předcházejících měsíců, k přechodu z PI na přípravek Viramune (u 155 pacientů), 
efavirenz (u 156 pacientů) nebo abakavir (u 149 pacientů). 
Primární koncový ukazatel studie byl úmrtí, progrese do syndromu získaného imunodeficitu (AIDS) nebo 
zvýšení hladiny HIV-1 RNA na 200 kopií na mililitr nebo více. 
Po 12 měsících byl odhad pravděpodobnosti dosažení koncového ukazatele podle Kaplana-Meierové 10% 
ve skupině přípravku Viramune, 6% ve skupině efavirenzu a 13% ve skupině abakaviru (p=0,10 podle 
analýzy podle původního léčebného záměru = podle ITT analýzy).

Celkový výskyt nežádoucích příhod byl významně nižší (61 pacientů neboli 41%) ve skupině 
s abakavirem než ve skupině s nevirapinem (83 pacientů neboli 54%) nebo ve skupině s efavirenzem 
(89 pacientů neboli 57%). Významně méně pacientů ve skupině s abakavirem (9 pacientů neboli 6%) než 
ve skupině s nevirapinem (26 pacientů neboli 17%) nebo ve skupině s efavirenzem (27 pacientů neboli 
17%) přestalo užívat hodnocený léčivý přípravek z důvodu nežádoucích příhod.

56

Perinatální přenos

Byly provedeny četné studie zkoumající podávání Viramune, pokud jde o perinatální přenos, zejména 
studie HIVNET 012. Tato studie ukázala významné snížení přenosu při použití jednorázové dávky 
nevirapinu (13,1 % (n = 310) ve skupině Viramune oproti 25,1 % (n = 308) u skupiny s ultrakrátkým 
podáváním zidovudinu (p = 0,00063)). Monoterapie pomocí Viramune byla spojena s vývojem rezistence 
vůči NNRTI. Jednorázová dávka nevirapinu u matky nebo kojence může vést ke snížení účinnosti, pokud 
je později během 6 měsíců či dříve u těchto pacientů zaveden léčebný režim proti viru HIV, který 
zahrnuje nevirapin. Kombinací jiných antiretrovirových léků s jednorázovou dávkou nevirapinu se 
nebezpečí rezistence vůči nevirapinu snižuje. Pokud jsou k dispozici jiné antiretrovirové léky, je nutno 
režim jednorázové dávky Viramune kombinovat s jinými účinnými antiretrovirotiky (jak se doporučuje 
v mezinárodně uznávaných pokynech).

Klinický význam těchto údajů pro evropskou populaci nebyl stanoven. Navíc v případě podávání 
Viramune v jedné dávce k prevenci vertikálního přenosu infekce virem HIV-1 nelze vyloučit u matky i 
dítěte riziko vzniku hepatotoxicity.

Pediatrická populace
Výsledky 48týdenní analýzy jihoafrické studie BI 1100.1368 potvrdily, že dávky 4 nebo 7 mg/kg nebo 
150 mg/m

2

nevirapinu byly dobře tolerovány a byly účinné v léčbě pediatrických pacientů dosud 

neléčených antiretrovirotiky. Výrazné procentuální zlepšení počtu CD4+ buněk bylo pozorováno během 
48. týdne u obou skupin dávkování. Také oba dávkovací režimy byly účinné ve snížení virové nálože. 
V této 48týdenní studii nebyly ani v jedné skupině pozorovány žádné neočekávané nálezy týkající se 
bezpečnosti.

5.2

Farmakokinetické vlastnosti

Viramune tablety a perorální suspenze mají srovnatelnou biologickou dostupnost a jsou zaměnitelné 
v dávkách do 200 mg.

Absorpce: Nevirapin je snadno absorbován (>90%) po perorálním podání u zdravých dobrovolníků i u 
dospělých s infekcí virem HIV-1. Absolutní biologická dostupnost u 12 zdravých dobrovolníků po 
jednorázové dávce byla 93 

 9% (směrodatná odchylka) u tablet 50 mg a 91  8% pro perorální roztok. 

Vrcholové plazmatické koncentrace 2 

 0,4 µg/ml (7,5 µmol) byly dosaženy po 4 hodinách po 

jednorázové dávce 200 mg. Po opakovaném podávání jevily vrcholové koncentrace nevirapinu lineární 
nárůst v dávkovém rozmezí 200 až 400 mg/den. Údaje získané z literatury vycházející z poznatků u 20 
HIV infikovaných pacientů svědčí o tom, že v rovnovážném stavu činí C

max

5,74 µg/ml (5,00-7,44) a C

min

3,73 µg/ml (3,20-5,08) s AUC 109,0 h

µg/ml (96,0-143,5) u pacientů při dávce 200 mg nevirapinu 2x 

denně. Ostatní publikovaná data podporují tyto závěry. Dlouhodobá účinnost je pravděpodobnější u 
pacientů, u nichž dolní hranice přesáhne 3,5 µg/ml. 

Distribuce: Nevirapin je lipofilní a při fyziologickém pH je v podstatě neionizovaný. Po intravenózním 
podání zdravým dospělým byl distribuční objem nevirapinu (Vdss) 1,21 

 0,09 l/kg, což naznačuje,        

že nevirapin je rozsáhle distribuován v lidském těle. Nevirapin snadno přestupuje transplacentárně a je 
nalezen v mateřském mléce. Je asi ze 60 % vázán na plazmatické proteiny v rozmezí plazmatických 
koncentrací 1-10 µg/ml. Koncentrace nevirapinu v lidském mozkomíšním moku (n=6) byly 45 % (±5 %) 
koncentrací v plazmě; tento poměr je přibližně roven frakci nevázané na plazmatické proteiny.

Biotransformace a eliminace: Studie in vivo u člověka a in vitro studie na humánních jaterních 
mikrozomech prokázaly, že nevirapin je rozsáhle biotransformován oxidativním metabolismem 

57

cytochromu P450 na několik hydroxylovaných metabolitů. Studie in vitro na humánních jaterních 
mikrozomech naznačují, že oxidativní metabolismus nevirapinu je zprostředkován primárně izoenzymy z 
CYP3A rodiny cytochromu P450, ačkoliv další izoenzymy mohou hrát vedlejší roli. V bilančně-exkreční 
zátěžové studii u osmi zdravých mužských dobrovolníků byl nevirapin podáván do dosažení 
rovnovážného stavu v dávce 200 mg 2x denně a poté byla podána jednotlivá dávka 50 mg radioaktivně 
značeného 

14

C-nevirapinu. Znovu bylo zachyceno přibližně 91,4 ± 10,5 % radioaktivní dávky, z toho 

v moči 81,3 ± 11,1 %, což značí primárně renální cestu vylučování ve srovnání se stolicí (10,1 ± 1,5 %). 
Více než 80 % radioaktivní dávky v moči tvořily hydroxylované metabolity konjugované s glukuronidem. 
Primární cestu biotransformace a eliminace nevirapinu u člověka tedy představuje jeho metabolizace 
cytochromem P450, glukuronidace a močové vylučování glukuronidovaných metabolitů. Pouze malá část 
(

 5 %) radioaktivity v moči (která představuje  3 % celkové dávky) byla tvořena mateřskou 

sloučeninou; proto tedy renální vylučování hraje minimální roli v eliminaci mateřské sloučeniny.

Bylo prokázáno, že nevirapin je induktorem jaterních metabolických enzymů - cytochromu P450. 
Farmakokinetika autoindukce je charakterizována přibližně 1,5 - 2násobným nárůstem clearance 
nevirapinu v průběhu perorálního podávání od jedné izolované dávky po podávání trvající dva až čtyři 
týdny v dávce 200 - 400 mg/den. Autoindukce též vyvolává korespondující snížení poločasu terminální 
fáze nevirapinu v plazmě z přibližně 45 hodin (při jednorázové dávce) na přibližně 25-30 hodin po 
opakovaném podávání dávek 200-400 mg/den.

Zvláštní populace:
Renální dysfunkce: Farmakokinetika nevirapinu po jeho jednorázovém podání byla porovnávána 
u 23 pacientů s mírnou (50 

 CLcr  80 ml/min), středně závažnou (30  CLcr  50 ml/min) nebo 

závažnou (CLcr 

 30 ml/min) poruchou renálních funkcí, při renálním postižení nebo v konečném stadiu 

renálního onemocnění, které vyžaduje léčbu dialýzou, a u 8 pacientů s normální renální funkcí 
(CLcr

 80 ml/min). Renální postižení (mírné, středně závažné, závažné) nevedlo k žádné významné 

změně farmakokinetiky nevirapinu. U pacientů v konečném stadiu renálního onemocnění léčených 
dialýzou však došlo v průběhu jednotýdenní expoziční periody k 43,5 % poklesu AUC nevirapinu. Došlo 
též ke kumulaci hydroxymetabolitů nevirapinu v plazmě. Výsledky naznačují, že přídatná léčba
nevirapinem dodatečnou dávkou 200 mg Viramune po každé dialýze by pomohla kompenzovat vliv 
dialýzy na clearance nevirapinu. U pacientů s clearance kreatininu 

 20 ml/min není nutná úprava 

dávkování nevirapinu.

Jaterní dysfunkce: Byla provedena studie rovnovážného stavu, která porovnávala 46 pacientů 
s mírnou (n=17; skóre Ishak 1-2), 
středně závažnou (n=20; skóre Ishak 3-4), 
nebo závažnou (n=9; skóre Ishak 5-6, Child-Pugh A u 8 pacientů, u 1 nebylo možno skóre Child-Pugh 
uplatnit) jaterní fibrózou jako ukazatelem zhoršení jaterní funkce.

Pacienti zařazení ve studii byli léčeni antiretrovirovou terapií, která obsahovala Viramune v dávce 200 mg
dvakrát denně po dobu nejméně 6 týdnů před odběrem vzorků k hodnocení farmakokinetiky. Medián 
délky terapie byl 3,4 roku. V této studii s opakovaným podáváním se farmakokinetika nevirapinu a jeho 
pěti oxidativních metabolitů neměnila.

Avšak přibližně u 15% z těchto pacientů s jaterní fibrózou byly minimální koncentrace nevirapinu vyšší 
než 9 000 ng/ml (dvojnásobek obvyklé průměrné koncentrace). Pacienti s poruchou funkce jater by proto 
měli být pečlivě sledováni, pokud jde o možné známky léčivým přípravkem navozené toxicity.

Ve studii farmakokinetiky s jednorázovým podáním dávky 200 mg nevirapinu u HIV negativních pacientů 
s mírnou a středně závažnou poruchou funkce jater (Child-Pugh A, n=6; Child-Pugh B, n=4), bylo 

58

pozorováno významné zvýšení plochy pod křivkou (AUC) nevirapinu u jednoho pacienta s ascitem ze 
skupiny Child-Pugh B, což naznačuje, že u pacientů se zhoršující se jaterní funkcí a s ascitem může hrozit 
nebezpečí akumulace nevirapinu v systémovém oběhu. Protože při opakovaném podávání nevirapin 
navozuje svůj vlastní metabolismus, tato studie s podáním jednotlivé dávky nemusí odrážet dopad 
poruchy funkce jater na farmakokinetiku nevirapinu při jeho opakovaném podávání (viz bod 4.4).

Pohlaví a starší lidé
V mezinárodní studii 2NN byla provedena podstudie populační farmakokinetiky u 1077 pacientů, mezi 
kterými bylo 391 žen. U žen byla clearence nevirapinu o 13,8% nižší než u mužů. Tento rozdíl není 
považován za klinicky významný. Vzhledem k tomu, že ani tělesná hmotnost ani index tělesné hmotnosti 
(BMI) neměly vliv na clearence nevirapinu, nelze vliv pohlaví vysvětlit velikostí těla. 
Farmakokinetika nevirapinu u HIV-1 infikovaných dospělých pacientů nejeví změny v závislosti na věku 
(v rozmezí 19 - 68 let) nebo v závislosti na rase (černé, hispánské, bílé). Podávání nevirapinu však nebylo 
specificky studováno u pacientů nad 65 let.

Pediatrická populace
Údaje týkající se farmakokinetiky nevirapinu byly odvozeny ze dvou hlavních zdrojů: 48týdenní 
pediatrické studie v Jižní Africe (BI 1100.1368) zahrnující 123 HIV-1 pozitivních pacientů, neléčených 
antiretrovirotiky ve věku 3 měsíců až 16 let; a společné analýzy pěti protokolů skupiny pro klinické studie 
u pediatrických pacientů s AIDS (PACTG) zahrnujících 495 pacientů ve věku 14 dní až 19 let.

Farmakokinetické údaje u 33 pacientů (věkové rozmezí 0,77-13,7 let) ve skupině s častými odběry krve 
ukázaly, že clearence nevirapinu do jisté míry stoupá se zvyšujícím se věkem v souladu se zvyšujícím se 
povrchem těla. Při dávkování nevirapinu 150 mg/m

2x denně (po 2týdenní počáteční dávce 150 mg/ m

1x denně) byl geometrický průměr nebo průměr v nejnižších koncentracích  nevirapinu mezi 4 – 6 µg/ml 
(v porovnání s daty u dospělých). Pozorovaná rozmezí koncentrací byla navíc srovnatelná mezi oběma 
metodami.

Společná analýza protokolů skupiny pro klinické studie u pediatrických pacientů s AIDS (PACTG) 
245, 356, 366, 377 a 403 vzala v úvahu pro hodnocení pediatrických pacientů mladších 3 měsíců (n=17) 
zařazených do těchto PACTG studií. Pozorované plazmatické koncentrace nevirapinu byly v rozmezí 
koncentrací pozorovaných u dospělých a zbytku pediatrické populace, ale byly více varabilní mezi 
pacienty, zejména ve druhém měsíci života. 

5.3

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Neklinické údaje získané na základě konvenčních studií bezpečnosti, farmakologie, toxicity po 
opakovaném podávání a genotoxicity neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka, které by bylo odlišné 
od rizika pozorovaného v klinických studiích. Ve studiích kancerogenity vyvolával nevirapin vznik 
jaterních nádorů u potkanů a u myší. Tyto nálezy se s větší pravděpodobností vyskytovaly v souvislosti 
s tím, že nevirapin je silným induktorem jaterních enzymů a nikoli v důsledku jeho genotoxického 
působení. 

6.

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1

Seznam pomocných látek

Karbomer
Methylparaben (E218) 

59

Propylparaben (E216)
Sorbitol
Sacharosa 
Polysorbát 80 
Hydroxid sodný (na úpravu pH) 
Čištěná voda

6.2

Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3

Doba použitelnosti

3 roky

Přípravek je nutno po prvním otevření spotřebovat do 6 měsíců.

6.4

Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5

Druh obalu a obsah balení

Bílá lahvička z polyethylenu s vysokou hustotou (HDPE) s dvojdílným dětským bezpečnostním uzávěrem 
(vnější díl bílý HDPE, vnitřní díl přírodní polypropylen) s pěnovou vložkou z polyethylenu s nízkou
hustotou (LDPE). Jedna lahvička obsahuje 240 ml perorální suspenze. 

Průhledná polypropylenová 5 ml dávkovací stříkačka se silikonovým pryžovým těsněním pístu.

Průhledný LDPE adaptér lahvička stříkačka.

6.6

Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Pokyny pro podávání přípravku:
Předepsaná dávka musí být odměřena prostřednictvím přiloženého adaptéru a dávkovací stříkačky tak, jak 
je popsáno v následujících bodech 1 - 5. Maximální objem, který lze dávkovací stříkačkou odměřit je 
5 ml, proto při dávkování objemů vyšších než 5 ml je třeba opakovat postup podle bodů 3 - 5.

1.

Obsah lahvičky jemně protřepejte

2.

Adaptér nasaďte na volné hrdlo lahvičky (nejdříve přitlačte, poté zašroubujte)

3.

Stříkačku nasaďte na adaptér

4.

Otočte lahvičku dnem vzhůru

5.

Do stříkačky natáhněte požadovaný objem

Lahvičku je možno uzavřít ohebným uzávěrem, který je připojen k adaptéru. Viramune perorální suspenze
musí být spotřebována do 6 měsíců po prvním otevření lahvičky.

60

Likvidace:
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7.

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Boehringer Ingelheim International GmbH
Binger Strasse 173
55216 Ingelheim am Rhein
Německo

8.

REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

EU/1/97/055/002

9.

DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 5. února 1998
Datum posledního prodloužení registrace: 20. prosince 2012

10.

DATUM REVIZE TEXTU

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské 
agentury pro léčivé přípravky na adrese  http://www.ema.europa.eu.

61

1.

NÁZEV PŘÍPRAVKU

Viramune 50 mg tablety s prodlouženým uvolňováním

2.

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje nevirapinum 50 mg (bezvodý).

Pomocná látka se známým účinkem: jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje 50 mg
laktosy (ve formě monohydrátu).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3.

LÉKOVÁ FORMA

Tableta s prodlouženým uvolňováním

Žluté, kulaté a bikonvexní tablety s prodlouženým uvolňováním. Tablety s prodlouženým uvolňováním 
mají průměr přibližně 7 mm s vyraženým označením V5 na jedné straně a symbolem společnosti na straně 
druhé. Tableta s prodlouženým uvolňováním se nesmí dělit.

4.

KLINICKÉ ÚDAJE

4.1

Terapeutické indikace

Viramune je indikováno v kombinaci s dalšími antiretrovirovými léčivými přípravky k léčbě 
dospívajících a dětí ve věku tří let a starších, které jsou schopné spolknout tabletu, infikovaných virem 
HIV-1 (viz bod 4.2).

Tablety s prodlouženým uvolňováním nejsou vhodné pro 14denní úvodní periodu u pacientů, kteří 
začínají užívat nevirapin. Měly by být užívány jiné lékové formy nevirapinu, jako jsou tablety 
s okamžitým uvolňováním nebo perorální suspenze (viz bod 4.2).

Většina zkušeností s podáváním Viramune je v kombinaci s nukleosidovými inhibitory reverzní 
transkriptázy (NRTI). Výběr následné terapie po Viramune by měl být na základě klinické zkušenosti a 
testů rezistence (viz bod 5.1).

4.2

Dávkování a způsob podání

Viramune by mělo být podáváno lékaři se zkušenostmi v léčbě HIV infekce.

62

Dávkování

Pediatrická populace

Použití u dětí ve věku 3 let a starších a dospívajících 

Viramune tablety s prodlouženým uvolňováním lze dávkovat na základě hmotnosti pacienta nebo na 
základě výpočtu jeho tělesného povrchu (BSA = body surface area). 

Úvodní dávkování přípravku Viramune 200 mg tablety nebo Viramune 50 mg/5 ml perorální suspenze (po 
dobu prvních 14 dní): 
Všichni pediatričtí pacienti by měli léčbu zahájit dávkou 150 mg/m

2

(výpočet BSA za použití přepočtu 

podle Mostellera) nebo dávkou 4 mg/kg tělesné hmotnosti, která se podává jednou denně po dobu prvních 
14 dní. Tato úvodní perioda by měla být dodržena, protože bylo prokázáno, že snižuje frekvenci výskytu 
kožní vyrážky. Úvodní perioda není nutná, jestliže je pacient již dlouhodobě léčen dvakrát denně 
přípravkem Viramune 200 mg tablety nebo Viramune perorální suspenze.

Udržovací dávkování přípravku Viramune tablety s prodlouženým uvolňováním jednou denně (po úvodní 
periodě): 
Doporučené perorální dávky pro pediatrické pacienty určené na základě tělesného povrchu BSA jsou 
uvedeny v následující tabulce. 

Doporučené dávkování pro pediatrické pacienty podle BSA po úvodní periodě 

BSA (m

2

)

Dávka přípravku Viramune tablety s prodlouženým uvolňováním 
(mg)

0,58-0,83

200 (2 x 100 mg nebo 4 x 50 mg)

0,84-1,16

300 (3 x 100 mg nebo 6 x 50 mg)

≥ 1,17

400 (1 x 400 mg)

Přepočet podle Mostellera: BSA (m

2

) =

3600

)

(

)

(

kg

hmotnost

cm

výška

Doporučené perorální dávky pro pediatrické pacienty určené na základě jejich tělesné hmotnosti jsou 
uvedeny v následující tabulce. Doporučená pediatrická dávka určená na základě tělesné hmotnosti je 
závislá na věku pacienta, liší se doporučené dávky pro děti ve věku 3 až < 8 let a dávky pro děti ve věku 
8 let a starší.

Hmotnostní rozmezí (kg) 
pro pacienty ve věku < 8 let 

Hmotnostní rozmezí (kg) pro 
pacienty ve věku 

 8 let 

Dávka přípravku Viramune tablety
s prodlouženým uvolňováním (mg)

12,5-17,8

17,9 až 31,2

200 (2 x 100 mg nebo 4 x 50 mg)

17,9-24,9

31,3 až 43,7

300 (3 x 100 mg nebo 6 x 50 mg)

25 a více

43,8 a více 

400 (1 x 400 mg)

Tělesná hmotnost nebo tělesný povrch BSA všech pediatrických pacientů musí být často kontrolovány, 
protože podle nich je nutné upravovat podané dávky.

Viramune je třeba kombinovat s nejméně dvěma dalšími antiretrovirovými přípravky. U současně 
podávaných léčiv je třeba dodržovat doporučené dávky uvedené výrobcem přípravku.

63

Pokud si pacient uvědomí, že zapomněl užít dávku do 12 hodin od doby, kdy si měl dávku vzít, měl by 
dávku užít co nejdříve. Pokud již uplynulo více než 12 hodin od doby, kdy si měl dávku vzít, měl by užít 
až další dávku v obvyklém čase.

Alternativně jsou k dispozici tablety s prodlouženým uvolňováním o síle 100 mg pro pediatrické pacienty 
ve věku 3 let a starší pro podávání jednou denně po úvodní periodě (viz Souhrn údajů o přípravku 
Viramune 100 mg tablety s prodlouženým uvolňováním). Dále je pro všechny věkové skupiny k dispozici 
léková forma perorální suspenze s okamžitým uvolňováním pro podávání dvakrát denně (viz příslušný
Souhrn údajů o přípravku).

Použití u dětí mladších 3 let

Bezpečnost a účinnost přípravku Viramune tablety s prodlouženým uvolňováním u dětí mladších než 
3 roky nebyly stanoveny. Nejsou k dispozici žádné informace.

Pro pacienty mladší než 3 roky a všechny ostatní věkové skupiny je k dispozici léková forma perorální 
suspenze s okamžitým uvolňováním (viz příslušný Souhrn údajů o přípravku).

Případy, kdy je třeba upravit dávkování přípravku
Celková denní dávka nesmí během léčby nikdy přesáhnout 400 mg u žádného pacienta. Pacientům je 
třeba zdůraznit nutnost užívat přípravek Viramune každý den tak, jak je předepsáno.

U pacientů, u kterých se objevila kožní vyrážka během úvodní 14denní periody, by se nemělo začínat 
s léčbou přípravkem Viramune tablety s prodlouženým uvolňováním, dokud vyrážka nevymizí. Výskyt 
ojedinělé vyrážky by měl být pozorně sledován (viz bod 4.4). Přípravek Viramune s okamžitým 
uvolňováním v dávkovacím režimu jednou denně by neměl být podáván déle než 28 dní, v této době by 
měla být nalezena alternativní léčba vzhledem k možnému riziku poddávkování a rezistence.

Pacienti, kteří přeruší užívání nevirapinu na více než 7 dní, by měli znovu začít s doporučeným 
dávkovacím režimem za užití úvodního dávkování přípravku Viramune s okamžitým uvolňováním po 
dobu 2 týdnů.

Projevy toxicity, které vyžadují přerušení užívání Viramune (viz bod 4.4).

Zvláštní skupiny pacientů

Starší lidé
Podávání nevirapinu nebylo specificky studováno u pacientů starších 65 let.

Porucha funkce ledvin
U dospělých pacientů s poruchou funkce ledvin, která vyžaduje dialýzu, se doporučuje podání dodatečné 
dávky 200 mg nevirapinu s okamžitým uvolňováním po každé dialýze. U pacientů s clearance kreatinu 
 20 ml/min není nutná úprava dávkování, viz bod 5.2. U pediatrických pacientů s poruchou funkce 
ledvin, kteří podstupují dialýzu, se doporučuje po každé dialýze podat dodatečnou dávku přípravku 
Viramune perorální suspenze nebo Viramune tablety s okamžitým uvolňováním. Tato dodatečná dávka 
představuje 50% doporučené denní dávky přípravku Viramune perorální suspenze nebo Viramune tablety
s okamžitým uvolňováním, což pomůže vyrovnat vliv dialýzy na clearance nevirapinu. Viramune tablety 
s prodlouženým uvolňováním nebyly studovány u pacientů s poruchou funkce ledvin a tito pacienti by 
měli užívat přípravek Viramune s okamžitým uvolňováním.

64

Porucha funkce jater 
Nevirapin nesmí být podáván u pacientů se závažnou poruchou funkce jater (Child-Pugh C, viz bod 4.3). 
U pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce jater není nutná úprava dávky (viz body 4.4 a 
5.2). Viramune tablety s prodlouženým uvolňováním nebyly studovány u pacientů s poruchou funkce 
jater a tito pacienti by měli užívat přípravekViramune s okamžitým uvolňováním.

Způsob podání
Tablety s prodlouženým uvolňováním by měly zapíjeny tekutinou a nesmí se rozlamovat ani žvýkat. 
Přípravek Viramune může být užíván s jídlem nebo bez jídla.

4.3

Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Opakované podávání přípravku Viramune pacientům, u kterých došlo k trvalému ukončení léčby 
z důvodů vývoje těžké kožní vyrážky nebo vyrážky provázené konstitučními příznaky, reakcemi 
hypersenzitivity nebo klinicky zjištěnou hepatitidou vyvolanou nevirapinem

Pacienti se závažným jaterním poškozením (Child-Pugh C) nebo pacienti, kteří před léčbou dosahují 
hodnoty AST nebo ALT >5násobek horní hranice laboratorní normy, až do stabilizace základních hodnot 
AST/ALT tj. <5násobek horní hranice laboratorní normy

Opakované podávání přípravku Viramune pacientům, u kterých během léčby nevirapinem došlo k nárůstu 
hodnot AST nebo ALT na >5násobek horní hranice laboratorní normy a u kterých se projevil rychlý 
návrat abnormalit jaterních testů po opětovném zahájení léčby nevirapinem (viz bod 4.4)

Současné užívání rostlinných přípravků obsahujících třezalku tečkovanou (Hypericum perforatum) může 
vést k riziku snížení koncentrace nevirapinu v plazmě a ke snížení jeho klinických účinků (viz bod 4.5).

4.4

Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Viramune by mělo být podáváno v kombinaci s nejméně dvěma jinými antiretrovirovými přípravky (viz 
bod 5.1). Přípravek Viramune by neměl být užíván jako jediné aktivní antiretrovirotikum, neboť se 
ukázalo, že monoterapie jakýmkoli antiretrovirotikem vede k virové rezistenci.

65

Prvních 18 týdnů léčby nevirapinem je kritickým obdobím vyžadujícím pečlivé sledování 
pacienta k odhalení případných projevů závažných a život ohrožujících kožních reakcí (včetně 
případů Stevens-Johnsonova syndromu (SJS) a toxické epidermální nekrolýzy (TEN)) a závažné 
hepatitidy/jaterního selhání. Nejvyšší riziko výskytu jaterních a kožních reakcí je v průběhu 
prvních 6 týdnů léčby. Avšak riziko výskytu jaterních příhod přetrvává i po tomto období a 
sledování pacientů by mělo pokračovat v častých intervalech. Ženské pohlaví a zvýšené hodnoty 
CD4+ buněk (>250/mm

3

u dospělých žen a >400/mm

3

u dospělých mužů) na počátku léčby 

nevirapinem jsou spojeny s vyšším rizikem jaterních nežádoucích účinků, jestliže má pacient 
detekovatelnou plazmatickou HIV-1 RNA, tj. koncentraci >50 kopií/ml, při zahájení léčby 
nevirapinem. Protože byla pozorována závažná a život ohrožující hepatotoxicita                                
v kontrolovaných a nekontrolovaných studiích převážně u pacientů s plazmatickou HIV-1 
virovou náloží 50 kopií/ml nebo vyšší, neměla by být léčba nevirapinem zahájena u dospělých 
žen s počtem CD4+ buněk větším než 250 buněk/mm

3

a u dospělých mužů s počtem CD4+ 

větším než 400 buněk/mm

3

, kteří mají detekovatelnou plazmatickou HIV-1 RNA, ledaže by 

přínos převážil riziko. 
V některých případech hepatální poškození postupovalo navzdory přerušení léčby. Pacienti se 
známkami nebo příznaky hepatitidy, závažné kožní reakce nebo reakcí hypersenzitivity musí 
přerušit léčbu nevirapinem a vyhledat okamžitě lékařskou pomoc. Léčba nevirapinem nesmí 
být znovu zahájena po závažných hepatálních a kožních reakcích nebo reakcích hypersenzitivity 
(viz bod 4.3).

Kromě toho musí být přesně dodrženy dávky, zvláště v úvodní 14denní periodě (viz bod 4.2).

Kožní reakce

Závažné a život ohrožující kožní reakce, včetně fatálních případů, se objevily u pacientů léčených 
nevirapinem převážně během prvních 6 týdnů léčby. Patří mezi ně případy Stevens-Johnsonova 
syndromu, toxické epidermální nekrolýzy a reakce hypersenzitivity charakterizované vyrážkou, 
konstitučními nálezy a viscerálním postižením. Pacienti by měli být intenzivně sledováni během prvních 
18 týdnů léčby. Pacienti by měli být pozorně sledováni při výskytu ojedinělé vyrážky. Léčba nevirapinem 
musí být trvale přerušena u pacientů, u nichž došlo k rozvoji závažné kožní vyrážky nebo vyrážky 
provázené konstitučními příznaky (jako horečka, tvorba puchýřů, ústní léze, konjunktivitida, otoky v 
obličeji, svalové nebo kloubní bolesti nebo celková malátnost), včetně Stevens-Johnsonova syndromu 
nebo toxické epidermální nekrolýzy. Podávání nevirapinu musí být trvale přerušeno u pacientů s projevy 
hypersenzitivity (charakterizované vyrážkou provázenou konstitučními příznaky plus viscerálním 
postižením jako hepatitida, eosinofilie, granulocytopenie a renální dysfunkce), viz bod 4.4.

Podávání Viramune ve vyšších než doporučených dávkách může zvýšit četnost a závažnost kožních 
reakcí, jako je Stevens–Johnsonovův syndrom a toxická epidermální nekrolýza.

Byla pozorována rhabdomyolýza u pacientů s kožními a/nebo jaterními reakcemi spojenými s užíváním 
přípravku Viramune.

Současné užívání prednisonu (40 mg/den po dobu prvních 14 dnů léčby přípravkem Viramune
s okamžitým uvolňováním) neukázalo snížení výskytu vyrážky spojené s podáváním nevirapinu a může 
být spojováno se zvýšením výskytu a závažnosti vyrážky během prvních 6 týdnů léčby nevirapinem.

Byly identifikovány některé rizikové faktory vedoucí k rozvoji závažných kožních reakcí, které zahrnují 
nedodržení dávky při úvodním dávkování a dlouhou dobu mezi počátkem příznaků a upozorněním lékaře. 

66

Bylo zjištěno, že ženy jsou vzhledem k rozvoji vyrážky rizikovější než muži, bez ohledu na to, zda jim 
nevirapin je či není v terapii podáván. 

Pacienty je nutno informovat, že hlavním toxickým projevem nevirapinu je kožní vyrážka. Musí být 
poučeni, že je třeba ihned upozornit lékaře na výskyt jakékoli vyrážky a že všechny kožní vyrážky musí 
být lékaři bezodkladně hlášeny. Většina vyrážek spojená s podáváním nevirapinu se objevuje v prvních 
6 týdnech léčby. Proto je v tomto období nutno u pacientů pečlivě kontrolovat výskyt kožních změn. 

Pacienti musí být informováni, že nesmí začít s užíváním přípravku Viramune tablety s prodlouženým 
uvolňováním, dokud nevymizí jakákoli vyrážka, která se objevila během úvodní dvoutýdenní periody 
léčby přípravkem Viramune s okamžitým uvolňováním. Dávkovací režim jednou denně přípravkem 
Viramune s okamžitým uvolňováním by neměl být podáván déle než 28 dní, v této době by měla být 
nalezena alternativní léčba vzhledem k možnému riziku poddávkování a rezistence.

Pacienti se závažnou vyrážkou nebo s vyrážkou doprovázenou konstitučními příznaky, jako je 
horečka, tvorba puchýřů, ústní léze, konjunktivitida, otoky v obličeji, svalové nebo kloubní bolesti 
nebo celková malátnost, musí přerušit léčbu přípravkem a okamžitě vyhledat lékařskou pomoc. 
U těchto pacientů nesmí být léčba nevirapinem opět zahájena.

U pacientů s podezřením na rozvoj kožní vyrážky spojené s užíváním nevirapinu je třeba provést 
vyšetření jaterních funkcí. Pacientům se středním až závažným zvýšením hodnot (AST nebo ALT 
>5násobek horní hranice laboratorní normy) by mělo být podávání nevirapinu trvale ukončeno.

Jestliže se vyskytnou reakce hypersenzitivity, charakterizované vyrážkou provázenou konstitučními 
příznaky jako horečka, artralgie, myalgie a lymfadenopatie, plus viscerální postižení jako hepatitida, 
eozinofilie, granulocytopenie a renální dysfunkce, musí být léčba nevirapinem trvale přerušena a 
nesmí být opět zahájena (viz bod 4.3).

Jaterní reakce

U pacientů léčených nevirapinem se může vyskytnout těžká, život ohrožující hepatotoxicita, včetně 
fulminantní fatální hepatitidy. Prvních 18 týdnů léčby je kritickým obdobím, které vyžaduje bedlivé 
sledování. Nejvyšší riziko výskytu jaterních reakcí existuje v průběhu prvních 6 týdnů léčby. Nicméně 
riziko trvá přes toto období a sledování pacientů je nutné v častých intervalech v průběhu další léčby.

Byla pozorována rhabdomyolýza u pacientů s kožními a/nebo jaterními reakcemi spojenými s užíváním 
nevirapinu.

Zvýšené hodnoty AST nebo ALT na hodnoty > 2,5násobek horní hranice laboratorní normy a/nebo 
současná infekce hepatitidy B a/nebo C při zahájení antiretrovirové léčby jsou obecně spojeny s vyšším 
rizikem jaterních nežádoucích reakcí v průběhu antiretrovirové léčby při režimech dávkování nevirapinu. 

Ženské pohlaví a zvýšené hodnoty CD4+ buněk jsou na začátku léčby nevirapinem u dosud neléčených 
pacientů spojeny se zvýšeným rizikem výskytu jaterních nežádoucích účinků. V retrospektivní analýze dat 
získaných z klinických studií u pacientů s přípravkem Viramune tablety s okamžitým uvolňováním bylo 
riziko výskytu symptomatických jaterních poruch často spojených s vyrážkou u žen třikrát vyšší než 
u mužů (5,8% proti 2,2%). Dosud neléčení pacienti mužského i ženského pohlaví s detekovatelnou HIV-1 
RNA v plazmě s vyšším počtem CD4+ buněk na počátku léčby nevirapinem mají vyšší riziko výskytu 
symptomatických jaterních poruch spojených s nevirapinem. Převážně u pacientů s plazmatickou HIV-1 

67

virovou náloží 50 kopií/ml nebo vyšší bylo nalezeno, že ženy s počtem CD4+ buněk > 250 buněk/mm

měly 12x vyšší riziko výskytu symptomatických jaterních nežádoucích účinků ve srovnání s ženami 
s počtem CD4+ buněk < 250 buněk/mm

3

(11,0 % proti 0,9 %). Zvýšené riziko bylo pozorováno u mužů 

s detekovatelnou HIV-1 RNA v plazmě a s počtem CD4+ buněk >400 buněk/mm

3

(6,3%proti 1,2%u 

mužů s počtem CD4+ buněk <400 buněk/mm

3

). Toto zvýšené riziko toxicity na základě hodnoty počtu 

CD4+ buněk nebylo zjištěno u pacientů s nedetekovatelnou (tj. <50 kopií/ml) plazmatickou virovou 
náloží.

Pacienti by měli poučeni, že jaterní reakce jsou závažným toxickým projevem nevirapinu a vyžadují 
pečlivé sledování během prvních 18 týdnů léčby. Měli by být informováni, že při výskytu příznaků 
odpovídajících hepatitidě musí přerušit léčbu nevirapinem a okamžitě vyhledat lékařskou pomoc, která by 
měla zahrnovat jaterní testy.

Monitorování jaterních funkcí

Před zahájením léčby nevirapinem je třeba vyšetřit laboratorní hodnoty, včetně jaterních testů, a poté je 
během léčby ve vhodných intervalech kontrolovat.

Při podávání nevirapinu byly zaznamenány abnormální jaterní testy, některé již v prvních týdnech terapie.

Často bývá popisováno asymptomatické zvýšení hodnot jaterních enzymů, ale není bezpodmínečnou 
kontraindikací podávání nevirapinu. Asymptomatické zvýšení GMT není kontraindikací v pokračování 
léčby.

Monitorování jaterních testů musí být prováděno každé dva týdny během prvních dvou měsíců léčby, ve 

třetím měsíci a poté pravidelně. Kontrolu jaterních funkcí je třeba provést, pokud má pacient známky či 
příznaky odpovídající hepatitidě a/nebo hypersenzitivitě.

U pacientů s dávkovacím režimem Viramune s okamžitým uvolňováním dvakrát denně, kteří přejdou na 
Viramune s prodlouženým uvolňováním jednou denně, není nutná změna ve schématu jejich sledování. 

Pokud AST nebo ALT vzrostou před léčbou nebo v průběhu léčby na > 2,5násobek horní hranice 
laboratorní normy, je třeba jaterní testy monitorovat častěji během pravidelných klinických kontrol. 
Nevirapin se nesmí podávat pacientům, u kterých je před léčbou AST nebo ALT >5násobek horní hranice 
laboratorní normy, až do stabilizace základních hodnot AST/ALT <5násobek horní hranice laboratorní 
normy (viz bod 4.3).

68

Lékaři i pacienti musí být opatrní ve vztahu k možným úvodním příznakům a projevům hepatitidy jako 
anorexie, nauzea, žloutenka, bilirubinurie, acholická stolice, hepatomegalie nebo citlivost jater. 
Pacienti musí být poučeni o nutnosti ihned vyhledat lékařskou pomoc v případě výskytu těchto 
příznaků.

Pokud v průběhu léčby hodnoty AST nebo ALT vzrostou na >5násobek horní hranice 
laboratorní normy, podávání nevirapinu je nutno okamžitě ukončit. Pokud AST a ALT 
poklesnou na základní hodnoty a pokud nemá pacient žádné klinické známky a příznaky 
hepatitidy, vyrážku, konstituční příznaky nebo jiné nálezy svědčící o orgánovém postižení, lze 
případně nevirapinu podle individuální situace znovu začít podávat, a to v počátečním 
dávkovacím režimu Viramune s okamžitým uvolňováním jednou denně po dobu 14 dní, 
následovaným režimem Viramune tablety s prodlouženým uvolňováním jednou denně. V těchto 
případech je nutné častější sledování jaterních funkcí. Pokud dojde k rychlému návratu 
jaterních abnormalit, je nutno nevirapin trvale vysadit.

Pokud dojde k vývoji klinické hepatitidy charakterizované anorexií, nauzeou, zvracením, 
žloutenkou A TAKÉ abnormálními laboratorními nálezy (jako jsou středně závažné nebo 
závažné abnormality jaterních testů (vyjma GMT)), musí se nevirapin trvale vysadit. Viramune 
nesmí být znovu nasazen pacientům, u kterých musel být trvale vysazen z důvodu vzniku 
klinické hepatitidy vyvolané nevirapinem.

Jaterní onemocnění

Bezpečnost a účinnost přípravku Viramune nebyla stanovena u pacientů s těžkými poruchami jater. 
Viramune je kontraindikováno u pacientů s těžkým jaterním poškozením (Child-Pugh C, viz bod 4.3). 
Farmakokinetické výsledky naznačují, že při podávání nevirapinu pacientům se středně závažnou jaterní 
dysfunkcí je nutná opatrnost (Child-Pugh B). U pacientů s chronickou hepatitidou B nebo C a léčených 
kombinovanou antiretrovirovou terapií existuje zvýšené riziko vzniku těžkých a potenciálně fatálních
jaterních nežádoucích účinků. V případě současné antivirové léčby hepatitidy B nebo C se rovněž 
podívejte do příslušných informací pro tyto léčivé přípravky.

Pacienti s již dříve existujícím poškozením jaterních funkcí, včetně chronické aktivní hepatitidy, trpí 
v průběhu kombinované antiretrovirové léčby zvýšeným výskytem abnormalit jaterních funkcí a měli by 
být kontrolováni dle standardní praxe. Pokud je u těchto pacientů zřejmé, že došlo ke zhoršení jaterního 
onemocnění, je nutno zvážit přerušení nebo ukončení léčby.

Další upozornění

Postexpoziční profylaxe: závažná hepatotoxicita, včetně selhání funkce jater vyžadující transplantaci, 
byla hlášena u jedinců bez infekce HIV, kteří dostávali dávky Viramune opakovaně v rámci postexpoziční 
profylaxe (PEP) - neschválené podávání. Podávání Viramune při PEP nebylo zkoumáno zvláštní studií, 
zejména pokud jde o otázku délky léčby, a proto se důrazně nedoporučuje.

Kombinovaná léčba s nevirapinem nevede k vyléčení HIV-1 infekce; pacienti mohou i nadále trpět 
onemocněními přidruženými k pokročilé infekci virem HIV-1, včetně oportunních infekcí.

Přestože se prokázalo, že efektivní virová suprese antiretrovirovou léčbou významně snižuje riziko 
sexuálního přenosu, nelze vyloučit reziduální riziko. Je nutno dodržet opatření k zabránění přenosu 
v souladu s národními doporučeními.

69

Hormonální antikoncepční metody jiné než depotní medroxyprogesteron-acetát (DMPA) by neměly být 
používány jako jediný způsob antikoncepce u žen užívajících Viramune, protože nevirapin může snižovat 
plazmatické koncentrace těchto léčivých přípravků. Z tohoto důvodu a též pro snížení rizika přenosu viru 
HIV je doporučena bariérová antikoncepce (např. kondom). Pokud je užívána postmenopauzální 
hormonální terapie při současném podávání nevirapinu, je třeba monitorovat její terapeutický efekt.

Tělesná hmotnost a metabolické parametry:
V průběhu antiretrovirové léčby se může vyskytnout zvýšení tělesné hmotnosti a hladin lipidů a glukózy 
v krvi. Tyto změny mohou být částečně spojeny s kontrolou onemocnění a životním stylem. U lipidů 
existuje v některých případech důkaz účinku léčby, zatímco u přírůstku tělesné hmotnosti není významný 
průkaz spojení s touto léčbou. Při monitorování lipidů a glukózy v krvi je třeba sledovat zavedené pokyny 
pro léčbu HIV. Poruchy lipidů je třeba léčit podle klinické potřeby.

V klinických studiích byl přípravek Viramune spojen se zvýšením HDL-cholesterolu a s celkovým 
zlepšením poměru celkového cholesterolu k HDL-cholesterolu. Při nedostatku specifických studií však 
klinický dopad těchto zjištění není znám. Navíc nebylo prokázáno, že by přípravek Viramune způsoboval 
poruchy metabolismu glukózy.

Osteonekróza: Ačkoli je etiologie považována za multifaktoriální (zahrnující používání kortikosteroidů, 
konzumaci alkoholu, těžkou imunosupresi a vyšší index tělesné hmotnosti), byly případy osteonekrózy 
hlášeny především u pacientů s pokročilým onemocněním HIV a/nebo při dlouhodobé expozici 
kombinované antiretrovirové terapii (combination antiretroviral therapy, CART). Pacienti mají být 
poučeni, aby vyhledali lékařskou pomoc, pokud zaznamenají bolesti kloubů, ztuhlost kloubů nebo pokud 
mají pohybové potíže.

Syndrom imunitní reaktivace: Při zahájení kombinované antiretrovirové terapie (combination 
antiretroviral therapy, CART) 
se u pacientů infikovaných HIV s těžkou imunodeficiencí může vyskytnout 
zánětlivá reakce na asymptomatické nebo reziduální oportunní patogeny, která může způsobit klinicky 
závažné stavy nebo zhoršení příznaků onemocnění. Takové reakce byly nejčastěji pozorovány během 
několika prvních týdnů či měsíců po zahájení CART. Jedná se například o cytomegalovirovou retinitidu, 
generalizované a/nebo fokální mykobakteriální infekce a pneumonii způsobenou Pneumocystis jiroveci
Jakékoli příznaky zánětu by měly být vyhodnoceny a v případě potřeby by měla být zahájena příslušná 
léčba. Při imunitní reaktivaci byl také hlášen výskyt autoimunitních onemocnění (jako je Gravesova 
choroba), avšak hlášená doba do jejich nástupu byla velmi různá. Tyto stavy se mohou objevit mnoho 
měsíců po zahájení léčby.

Dostupné farmakokinetické údaje ukazují, že současné užívání rifampicinu a nevirapinu nelze doporučit.

Kromě toho se nedoporučuje kombinace následujících léčivých látek s přípravkem Viramune: efavirenz, 

ketokonazol, delavirdin, etravirin, rilpivirin, elvitegravir (v kombinaci s kobicistatem), atazanavir
(v kombinaci s ritonavirem), boceprevir, fosamprenavir (není-li podáván současně s ritonavirem v nízké 
dávce)

(viz bod 4.5).

Užívání zidovudinu je často spojeno s granulocytopenií. Proto pacienti, kteří užívají současně nevirapin a 
zidovudin a zvláště pak pediatričtí pacienti a pacienti užívající vyšší dávky zidovudinu nebo pacienti 
s nízkou dřeňovou rezervou, zejména pacienti s pokročilým onemocněním HIV, mají zvýšené riziko 
granulocytopenie. U těchto pacientů je třeba pečlivě monitorovat hematologické parametry.

Neexistují žádné údaje o zaměnitelnosti přípravku Viramune tablety s prodlouženým uvolňováním o síle 
100 mg nebo 50 mg za tablety s prodlouženým uvolňováním o síle 400 mg, a proto by dospělí pacienti 
neměli užívat tablety s prodlouženým uvolňováním o síle 50 mg ani 100 mg.

70

Laktosa: Viramune tablety s prodlouženým uvolňováním obsahují v maximální doporučené denní dávce 
400 mg laktosy.
Pacienti s vzácnými dědičnými formami nesnášenlivosti galaktózy, například s galaktosémií, laktázovou 
deficiencí nebo s glukózo-galaktózovou malabsorpcí by neměli tento léčivý přípravek užívat.

Někteří pacienti hlásili výskyt zbytků

tablet 

ve stolici

, které se mohou 

podobat neporušeným tabletám.

Na základě dosud dostupných údajů to nemá vliv na terapeutickou odpověď

Pokud

pacienti hlásí takový

případ, mají být ujištěni, že to neovlivňuje terapeutickou odpověď.

4.5

Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Následující údaje byly získány s přípravkem Viramune tablety s okamžitým uvolňováním, ale lze 
očekávat, že se vztahují na všechny formy dávkování.

Nevirapin je induktorem enzymu CYP3A a potenciálně i CYP2B6, maximum indukce nastává během 
2-4 týdnů od zahájení opakovaného podávání nevirapinu. 

Při podávání spolu s nevirapinem se mohou snižovat plazmatické koncentrace látek metabolizovaných 
touto metabolickou cestou. Proto se při podávání spolu s nevirapinem doporučuje pečlivě monitorovat 
terapeutickou účinnost léčivých přípravků metabolizovaných cytochromem P450.

Vstřebávání nevirapinu není ovlivněno jídlem, antacidy nebo léčivými přípravky, jejichž složkou je látka 
sloužící jako alkalický pufr.

Údaje o interakcích jsou uvedeny jako hodnoty geometrického průměru s 90% intervalem spolehlivosti 
(90% CI), pokud jsou tyto údaje k dispozici. ND = nebylo stanoveno, 

 = zvýšeno,  = sníženo,  = 

žádný vliv

Léčivé přípravky 
podle terapeutických 
oblastí

Interakce

Doporučení ohledně podávání 
současně

PROTIINFEKČNÍ PŘÍPRAVKY
ANTIRETROVIROTIKA
NRTI (nukleosidové inhibitory reverzní transkriptázy)
Didanosin 
100-150 mg 2x denně

Didanosin AUC 

 1,08 (0,92-1,27)

Didanosin C

min

ND

Didanosin C

max

 0,98 (0,79-1,21)

Didanosin a přípravek Viramune lze 
současně podávat bez úpravy 
dávkování.

Emtricitabin

Emtricitabin není inhibitorem 
lidského enzymu CYP 450.

Viramune a emtricitabin mohou být 
podávány současně bez úpravy 
dávkování.

Abakavir

V lidských jaterních mikrozomech
abakavir neinhibuje izoformy
cytochromu P450.

Viramune a abakavir mohou být 
podávány současně bez úpravy 
dávkování.

71

Lamivudin 
150 mg 2x denně

Beze změn zjevné clearance a 
distribučního objemu lamivudinu, což 
svědčí o neexistujícím indukčním vlivu 
nevirapinu na clearance lamivudinu.

Lamivudin a přípravek Viramune lze 
současně podávat bez úpravy 
dávkování.

Stavudin: 
30/40 mg 2x denně 

Stavudin AUC 

 0,96 (0,89-1,03)

Stavudin C

min

ND

Stavudin C

max 

 0,94 (0,86-1,03)

Nevirapin: v porovnání s historickými 

kontrolami se hladiny jeví jako 
nezměněné.

Stavudin a přípravek Viramune lze 
současně podávat bez úpravy 
dávkování.

Tenofovir 
300 mg 1x denně

Plazmatické hladiny tenofoviru 

zůstávají beze změny při současném 
podávání spolu nevirapinem. 

Plazmatické hladiny nevirapinu se 

nemění při současném podávání spolu 
s tenofovirem. 

Tenofovir a přípravek Viramune lze 
současně podávat bez úpravy 
dávkování.

Zidovudin 
100-200 mg 3x denně

Zidovudin AUC 

 0,72 (0,60-0,96) 

Zidovudin C

min

ND

Zidovudin C

max

 0,70 (0,49-1,04)

Nevirapin: Zidovudin nemá vliv na 
jeho farmakokinetiku.

Zidovudin a přípravek Viramune lze 

současně podávat bez úpravy 
dávkování.

Užívání zidovudinu je často spojeno 
s granulocytopenií. Proto pacienti, 
kteří užívají současně nevirapin a 
zidovudin a zvláště pak pediatričtí 
pacienti a pacienti užívající vyšší 
dávky zidovudinu nebo pacienti 
s nízkou dřeňovou rezervou, zejména 
pacienti s pokročilým onemocněním 
HIV, mají zvýšené riziko 
granulocytopenie. U těchto pacientů 
je třeba pečlivě monitorovat 
hematologické parametry.

NNRTI (nenukleosidové inhibitory reverzní transkriptázy)
Efavirenz 
600 mg 1x denně

Efavirenz AUC 

 0,72 (0,66-0,86)

Efavirenz C

min

 0,68 (0,65-0,81)

Efavirenz C

max

 0,88 (0,77-1,01)

Nedoporučuje se současné podávání 
efavirenzu a přípravku Viramune (viz 
bod 4.4), pro přidruženou toxicitu a 
bez zvýšení účinnosti ve srovnání 
s podáváním efavirenzu nebo 
nevirapinu samotného (výsledky 
studie 2NN, viz bod 5.1). 

72

Delavirdin

Interakce nebyla studována.

Současné podávání přípravku 
Viramune spolu s NNRTI 
se nedoporučuje (viz bod 4.4).

Etravirin

Současné podávání etravirinu spolu 
s nevirapinem může vést 
k významnému poklesu plazmatických
koncentrací etravirinu, a tím ke ztrátě 
jeho terapeutického účinku.

Současné podávání přípravku 
Viramune spolu s NNRTI se 
nedoporučuje (viz bod 4.4).

Rilpivirin

Interakce nebyla studována.

Současné podávání přípravku 
Viramune spolu s NNRTI se 
nedoporučuje (viz bod 4.4).

PI (inhibitory proteáz)
Atazanavir/ritonavir 
300/100 mg 1x denně
400/100 mg 1x denně

Atazanavir/ritonavir 300/100 mg:
Atazanavir/ritonavir AUC 

 0,58 

(0,48-0,71)
Atazanavir/ritonavir C

min

 0,28 

(0,20-0,40)
Atazanavir/ritonavir C

max

 0,72 

(0,60-0,86)

Atazanavir/ritonavir 400/100 mg:
Atazanavir/ritonavir AUC 

 0,81 

(0,65-1,02) 
Atazanavir/ritonavir C

min

 0,41 

(0,27-0,60)
Atazanavir/ritonavir C

max 

 1,02 

(0,85-1,24)
(v porovnání s 300/100 mg bez 
nevirapinu)

Nevirapin AUC 

 1,25 (1,17-1,34)

Nevirapin C

min

 1,32 (1,22-1,43)

Nevirapin C

max

 1,17 (1,09-1,25)

Nedoporučuje se současné podávání 

kombinace atazanavir/ritonavir a 
přípravku Viramune (viz bod 4.4). 

Darunavir/ritonavir 
400/100 mg 2x denně 

Darunavir AUC 

 1,24 (0,97-1,57)

Darunavir C

min 

 1,02 (0,79-1,32)

Darunavir C

max 

 1,40 (1,14-1,73)

Nevirapin AUC 

 1,27 (1,12-1,44)

Nevirapin C

min

 1,47 (1,20-1,82)

Nevirapin C

max 

 1,18 (1,02-1,37)

Darunavir a přípravek Viramune
lze současně podávat bez úpravy 
dávkování.

73

Fosamprenavir
1400 mg 2x denně

Amprenavir AUC 

 0,67 (0,55-0,80)

Amprenavir C

min

 0,65 (0,49-0,85)

Amprenavir C

max

 0,75 (0,63-0,89)

Nevirapin AUC 

 1,29 (1,19-1,40)

Nevirapin C

min

 1,34 (1,21-1,49)

Nevirapin C

max

 1,25 (1,14-1,37)

Nedoporučuje se současné podávání 

fosamprenaviru a přípravku
Viramune, pokud není fosamprenavir
podáván spolu s ritonavirem (viz bod 
4.4).

Fosamprenavir/
ritonavir 700/100 mg 
2x denně

Amprenavir AUC 

 0,89 (0,77-1,03)

Amprenavir C

min

 0,81 (0,69-0,96)

Amprenavir C

max

 0,97 (0,85-1,10)

Nevirapin AUC 

 1,14 (1,05-1,24)

Nevirapin C

min

 1,22 (1,10-1,35)

Nevirapin C

max

 1,13 (1,03-1,24)

Kombinaci fosamprenavir/ritonavir a 
přípravek Viramune lze současně 
podávat bez úpravy dávkování.

Lopinavir/ritonavir 
(tobolky) 400/100 mg 
2x denně 

Dospělí pacienti: 
Lopinavir AUC 

 0,73 (0,53-0,98)

Lopinavir C

min

 0,54 (0,28-0,74)

Lopinavir C

max

 0,81 (0,62-0,95)

Doporučuje se zvýšení dávky 

kombinace lopinavir/ritonavir na 
533/133 mg (4 tobolky) nebo 
500/125 mg (5 tablet 100/25 mg) 2x 
denně s jídlem v kombinaci 
s přípravkem Viramune. Není nutná 
úprava dávky přípravku Viramune 
při současném podávání 
s lopinavirem.

Lopinavir/ritonavir 
300/75 mg/m

2

(perorální roztok) 2x 
denně

Pediatričtí pacienti: 
Lopinavir AUC 

 0,78 (0,56-1,09) 

Lopinavir C

min

 0,45 (0,25-0,82)

Lopinavir C

max

 0,86 (0,64-1,16) 

U dětí je třeba zvážit zvýšení dávky 

kombinace lopinavir/ritonavir na 
300/75 mg/m

2x denně spolu 

s jídlem, je-li podávána spolu 
s přípravkem Viramune, a to 
zejména u pacientů, u kterých 
existuje podezření na sníženou 
citlivost vůči kombinaci 
lopinavir/ritonavir. 

Ritonavir
600 mg 2x denně

Ritonavir AUC

 0,92 (0,79-1,07)

Ritonavir C

min

 0,93 (0,76-1,14)

Ritonavir C

max 

 0,93 (0,78-1,07)

Nevirapin: Současné podávání 
ritonaviru nevede k žádným 
klinicky významným změnám 
plazmatických hladin nevirapinu.

Ritonavir a přípravek Viramune lze 
současně podávat bez úpravy
dávkování.

74

Sachinavir/ritonavir

Omezené údaje, které jsou k dispozici 
o měkkých gelových 
tobolkách sachinaviru posíleného 
o ritonavir, nesvědčí o žádné klinicky 
významné interakci mezi 
sachinavirem posíleným o ritonavir a 
nevirapinem.

Kombinaci sachinavir/ritonavir a 
přípravek Viramune lze současně 
podávat bez úpravy dávkování.

Tipranavir/ritonavir 
500/200 mg 2x denně

Nebyla provedena žádná specifická 
studie vzájemné lékové interakce.
Omezené údaje dostupné z fáze IIa 
studie u HIV-infikovaných pacientů 
ukázaly klinicky nevýznamný 20% 
pokles C

min 

tipranaviru.

Tipranavir a přípravek Viramune lze 
současně podávat bez úpravy 
dávkování.

INHIBITORY VSTUPU (INHIBITORY FÚZE)
Enfuvirtid

Vzhledem k metabolické dráze se 
neočekávají žádné klinicky 
významné farmakokinetické 
interakce mezi enfuvirtidem a 
nevirapinem.

Enfuvirtid a přípravek Viramune 
lze současně podávat bez úpravy 
dávkování.

Maravirok 
300 mg 1x denně

Maravirok AUC 

 1,01 (0,6 -1,55)

Maravirok C

min

ND

Maravirok C

max

 1,54 (0,94-2,52)

v porovnání s historickými 
kontrolami

Koncentrace nevirapinu neměřeny, 
neočekává se nějaký vliv.

Maravirok a přípravek 
Viramune lze současně podávat bez 
úpravy dávkování.

INHIBITORY INTEGRÁZY 
Elvitegravir/
kobicistat 

Interakce nebyly studovány. 
Kobicistat, inhibitor cytochromu  
P450 3A, významně inhibuje jaterní 
enzymy stejně jako ostatní 
metabolické procesy. Proto by 
pravděpodobně současné podávání
mohlo způsobit změnu plazmatických 
hladin kobicistatu a přípravku 
Viramune.

Nedoporučuje se současné podávání 
přípravku Viramune s elvitegravirem 
v kombinaci s kobicistatem (viz bod 
4.4).

Raltegravir 
400 mg 2x denně

Nejsou k dispozici žádné klinické 
údaje. Vzhledem k metabolické 
cestě raltegraviru se neočekává 
nějaká interakce.

Raltegravir a přípravek 
Viramune lze současně podávat bez 
úpravy dávkování.

75

ANTIBIOTIKA
Klarithromycin 
500 mg 2x denně

Klarithromycin AUC 

 0,69 

(0,62-0,76)
Klarithromycin C

min

 0,44 

(0,30-0,64)
Klarithromycin C

max

 0,77 

(0,69-0,86)

Metabolit 14-OH klarithromycin 
AUC 

 1,42 (1,16-1,73) 

Metabolit 14-OH klarithromycin
C

min 

 0 (0,68-1,49)

Metabolit 14-OH klarithromycin 
C

max

 1,47 (1,21-1,80)

Nevirapin AUC 

 1,26 

Nevirapin C

min

 1,28

Nevirapin C

max

 1,24 

v porovnání s historickými 
kontrolami. 

Expozice vůči klarithromycinu byla 
významně snížena, expozice vůči 
14-OH metabolitu zvýšena. Protože 
aktivní metabolit klarithromycinu má 
sníženou aktivitu proti komplexu 
Mycobacterium avium-intracellulare
celková aktivita proti patogenu může 
být změněná. Je třeba zvážit 
alternativy klarithromycinu, jako je 
azithromycin. Doporučuje se pečlivé 
sledování možných jaterních 
abnormalit.

Rifabutin 
150 nebo 300 mg 
1x denně

Rifabutin AUC 

 1,17 (0,98-1,40)

Rifabutin C

min

 1,07 (0,84-1,37)

Rifabutin C

max

 1,28 (1,09-1,51)

Metabolit 25-O-desacetylrifabutin 
AUC 

 1,24 (0,84-1,84)

Metabolit 25-O-desacetylrifabutin 
C

min

 1,22 (0,86-1,74) 

Metabolit 25-O-desacetylrifabutin 
C

max

 1,29 (0,98-1,68) 

Byl hlášen klinicky nevýznamný 
nárůst zjevné clearance nevirapinu 
(o 9 %) v porovnání s historickými 
údaji. 

Není pozorován žádný významný vliv 
na průměrné farmakokinetické 
parametry rifabutinu a přípravku 
Viramune. 
Rifabutin a přípravek Viramune lze 
současně podávat bez úpravy 
dávkování.
Avšak vzhledem k vysoké 
interindividuální variabilitě může dojít 
k vysokému nárůstu expozice vůči 
rifabutinu u některých pacientů, čímž 
se u nich může zvýšit riziko vzniku 
toxicity rifabutinu. Proto je při 
současném podávání nutná opatrnost.

Rifampicin 
600 mg 1x denně

Rifampicin AUC 

 1,11 (0,96-1,28)

Rifampicin C

min 

ND

Rifampicin C

max

 1,06 (0,91-1,22)

Nevirapin AUC 

 0,42

Nevirapin C

min

 0,32 

Nevirapin C

max

 0,50

v porovnání s historickými 
kontrolami.

Současné podávání rifampicinu a 
přípravku Viramune se 
nedoporučuje (viz bod 4.4). 
Lékaři, kteří potřebují léčit pacienty 
současně infikované tuberkulózou a 
užívající režim léků obsahující 
přípravek Viramune, mohou 
zvážit současné podávání rifabutinu 
místo rifampicinu.

76

ANTIMYKOTIKA
Flukonazol
200 mg 1x denně

Flukonazol AUC 

 0,94 (0,88-1,01)

Flukonazol C

min

 0,93 (0,86-1,01)

Flukonazol C

max

 0,92 (0,85-0,99)

Expozice vůči nevirapinu: 

100% 

v porovnání s historickými 
kontrolami, kdy byl nevirapin 
podáván samotný.

Vzhledem k riziku zvýšené expozice 
vůči přípravku Viramune je nutná 
opatrnost, pokud jsou léčivé přípravky 
podávány současně, a pacienti musí 
být pečlivě monitorováni. 

Itrakonazol
200 mg 1x denně

Itrakonazol AUC 

 0,39

Itrakonazol C

min

 0,13

Itrakonazol C

max

 0,62

Nevirapin: Nebyl žádný významný 
rozdíl ve farmakokinetických 
parametrech nevirapinu.

Je třeba zvážit zvýšení dávky
itrakonazolu při současném podávání 
těchto dvou látek.

Ketokonazol 
400 mg 1x denně

Ketokonazol AUC 

 0,28 

(0,20-0,40)
Ketokonazol C

min

ND

Ketokonazol C

max

 0,56 (0,42-0,73)

Plazmatické hladiny nevirapinu:
 1,15-1,28 v porovnání 
s historickými kontrolami.

Současné podávání ketokonazolu a 
přípravku Viramune se 
nedoporučuje (viz bod 4.4).

ANTIVIROTIKA K LÉČBĚ CHRONICKÉ HEPATITIDY B A HEPATITIDY C
Adefovir

Výsledky studií in vitro ukázaly slabý 
antagonismus nevirapinu s adefovirem
(viz bod 5.1), v klinických studiích 
však toto potvrzeno nebylo a snížení 
účinnosti se neočekává. Adefovir 
neovlivňoval žádnou z běžných 
izoforem CYP, o kterých je známo, že 
jsou zapojeny do metabolizmu léků 
u lidí, a je vylučován renálně. Není 
očekávána žádná klinicky významná 
léková interakce.

Adefovir a Viramune lze současně 
podávat bez úprav dávek.

77

Boceprevir

Boceprevir je částečně metabolizován 
CYP3A4/5. Současné podávání 
bocepreviru s léky, které indukují 
nebo inhibují CYP3A4/5, by mohlo 
snížit nebo zvýšit expozici. Minimální
plazmatické koncentrace bocepreviru 
se snížily při podávání s NNRTI 
s podobnou metabolickou cestou jako 
nevirapin. Klinický výsledek tohoto 
pozorovaného snížení minimálních
koncentrací bocepreviru nebyl přímo 
hodnocen. 

Současné podávání bocepreviru a 
Viramune se nedoporučuje (viz bod 
4.4).

Entekavir

Entekavir není substrátem, 
induktorem nebo inhibitorem enzymů
cytochromu P450 (CYP450). 
Vzhledem k metabolické cestě
entekaviru není očekávána žádná 
klinicky významná léková interakce.

Entekavir a Viramune lze současně 
podávat bez úprav dávek.

Interferony
(pegylovaný interferon
alfa 2a a alfa 2b)

Interferony nemají žádný známý 
účinek na CYP 3A4 nebo 2B6. Není 
očekávána žádná klinicky významná 
léková interakce.

Interferony a Viramune lze současně 
podávat bez úprav dávek.

Ribavirin

Výsledky in vitro studií ukázaly slabý 
antagonismus nevirapinu 
s ribavirinem (viz bod 5.1), 
v klinických studiích však toto 
potvrzeno nebylo a snížení účinnosti 
se neočekává. Ribavirin neinhibuje
enzymy cytochromu P450, a ze studií 
toxicity neexistují žádné důkazy, že 
ribavirin indukuje jaterní enzymy.
Není očekávána žádná klinicky 
významná léková interakce.

Ribavirin a Viramune lze současně 
podávat bez úprav dávek.

78

Telaprevir

Telaprevir je metabolizován CYP3A 
v játrech a je substrátem 
glykoproteinu P. Do metabolismu 
mohou být zapojeny další enzymy. 
Společné podávání telapreviru a 
léčivých přípravků, které indukují 
CYP3A a/nebo P-gp, může snížit 
plazmatické koncentrace telapreviru. 
Nebyla provedena žádná studie lékové 
interakce telapreviru s nevirapinem, 
ale studie interakcí telapreviru 
s NNRTI s podobnou metabolickou 
dráhou jako nevirapin ukázaly pokles 
hladin na obou stranách. Výsledky 
interakčních studií telapreviru 
s efavirenzem ukazují, že při 
současném podávání telapreviru 
s induktory P450 je nutná opatrnost. 

Při současném podávání telapreviru
s nevirapinem je nutná opatrnost. 
Je nutno zvážit úpravu dávky 
telapreviru, pokud je podáván 
současně s Viramunem.

Telbivudin

Telbivudin není substrátem, 
induktorem nebo inhibitorem
enzymatického systému
cytochromu P450 (CYP450). 
Vzhledem k metabolické dráze
telbivudinu není očekávána žádná

klinicky významná léková interakce.

Telbivudin a Viramune lze současně 
podávat bez úprav dávek.

ANTACIDA
Cimetidin

Cimetidin: Není pozorován žádný 
významný vliv na farmakokinetické 
parametry cimetidinu. 

Nevirapin C

min

 1,07

Cimetidin a přípravek Viramune 
lze současně podávat bez úpravy 
dávkování.

ANTITROMBOTIKA
Warfarin

Interakce mezi nevirapinem a 
antitrombotickým přípravkem 
warfarinem je komplexní, 
s potenciálem jak pro nárůst tak pro 
pokles času koagulace při současném 
podávání.

Je nutná pečlivá monitorace úrovně 
antikoagulace.

79

KONTRACEPTIVA
Depo-
medroxyprogesteron-
acetát (DMPA) 
150 mg každé 3 měsíce

DMPA AUC 

DMPA C

min

DMPA C

max

Nevirapin AUC 

 1,20

Nevirapin C

max

 1,20

Současné podávání přípravku 
Viramune neměnilo supresivní 
efekt DMPA na ovulaci.
DMPA a přípravek Viramune lze 
současně podávat bez úpravy 
dávkování.

Ethinylestradiol (EE) 
0,035 mg 

EE AUC 

 0,80 (0,67 – 0,97) 

EE C

min

ND

EE C

max

 0,94 (0,79 – 1,12)

Perorální hormonální kontraceptiva 
nesmí být používána jako jediná 
metoda kontracepce u žen užívajících 
přípravek Viramune (viz bod 4.4). 
Nebyly stanoveny přiměřené dávky 
hormonálních kontraceptiv 
(perorálních nebo v jiné formě 
aplikace) jiných než DMPA 
v kombinaci s přípravkem 
Viramune s ohledem na 
bezpečnost a účinnost.

Norethisteron (NET) 
1,0 mg 1x denně

NET AUC 

 0,81 (0,70 – 0,93)

NET C

min

ND

NET C

max

 0,84 (0,73 – 0,97)

ANALGETIKA/OPIOIDY
Methadon
individuální 
dávkování u pacienta

Methadon AUC 

 0,40 (0,31 - 0,51)

Methadon C

min

ND

Methadon C

max

 0,58 (0,50 – 0,67)

U pacientů na léčbě methadonem, 
u kterých je zahajována léčba 
přípravkem Viramune, musí 
být monitorovány projevy 
abstinenčního syndromu z odvykání 
narkotik a dávkování methadonu 
musí být příslušným způsobem 
upraveno.

ROSTLINNÉ PŘÍPRAVKY
Třezalka tečkovaná

Sérové hladiny nevirapinu se mohou 
snížit současným podáváním 
rostlinného přípravku z třezalky 
tečkované (Hypericum perforatum). 
To je dáno tím, že třezalka indukuje 
enzymy metabolizující léčivý 
přípravek a/nebo jeho transportní 
proteiny.

Rostlinné přípravky obsahující 
třezalku tečkovanou se nesmí současně 
podávat s přípravkem Viramune (viz 
bod 4.3). Pokud pacient již třezalku 
tečkovanou užívá, zkontrolujte hladiny 
nevirapinu a, pokud je to možné, 
hladinu viru a podávání třezalky 
ukončete. Hladiny 
nevirapinu mohou po ukončení 
podávání třezalky tečkované 
stoupnout. Může nastat nutnost úpravy 
dávky přípravku Viramune. Indukční 
efekt může po ukončení léčby 
třezalkou tečkovanou přetrvávat 
nejméně dva týdny.

80

Další informace: 

Metabolity nevirapinu: Studie s lidskými jaterními mikrozómy prokázaly, že tvorba hydroxylovaných 
metabolitů nevirapinu nebyla ovlivněna dapsonem, rifabutinem, rifampicinem a 
trimethoprim/sulfamethoxazolem. Ketokonazol a erythromycin významně inhibovaly tvorbu 
hydroxylovaných metabolitů nevirapinu.

4.6

Fertilita, těhotenství a kojení

Ženy ve fertilním věku / Antikoncepce u mužů a žen
Ženy ve fertilním věku by neměly užívat perorální antikoncepční přípravky jako jedinou metodu 
antikoncepce, protože nevirapin může snížit plazmatické koncentrace těchto léčivých přípravků (viz body 
4.4 a 4.5).

Těhotenství
Aktuálně dostupné údaje u těhotných žen nesvědčí pro malformace nebo feto/neonatální toxicitu.
Dosud nejsou k dispozici žádné relevantní epidemiologické údaje. Ve studiích reprodukce u březích 
potkanů a králíků nebyla zjištěna žádná zjevná teratogenita (viz bod 5.3). Adekvátní údaje o podávání 
těhotným ženám nejsou k dispozici. Při předepisování nevirapinu těhotným ženám je nutno postupovat 
opatrně (viz bod 4.4). Protože hepatotoxicita je častější u žen s počtem buněk CD4 vyšším než 
250 buněk/mm

3

s detekovatelnou HIV-1 RNA v plazmě (50 nebo více kopií/ml), je třeba při 

terapeutickém rozhodnutí brát tyto okolnosti v úvahu (viz bod 4.4). Není dostatek údajů pro potvrzení, že 
absence zvýšeného rizika toxicity, které je pozorováno u již léčených žen na začátku léčby nevirapinem 
s nedetekovatelnou virovou náloží (méně než 50 kopií/ml HIV-1 v plazmě) a počtem CD4+ buněk nad 
250 buněk/mm

3

, se také vztahuje na těhotné ženy. Všechny randomizované studie hodnotící tuto 

problematiku výslovně vyřazovaly těhotné ženy a těhotné ženy byly rovněž nedostatečně zastoupeny 
v kohortních studiích i metaanalýzách.

Kojení
Nevirapin snadno prostupuje transplacentárně a je nalezen v mateřském mléce.

Doporučuje se, aby HIV pozitivní matky nekojily své děti vzhledem k riziku postnatálního přenosu viru 
HIV a aby přerušily kojení v případě, že užívají nevirapin.

Fertilita
Ve studiích reprodukční toxicity byly zjištěny důkazy svědčící pro vznik poruch fertility potkanů.

4.7

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Neexistují žádné specifické studie týkající se schopnosti řídit vozidla a obsluhovat stroje. Pacienti by však 
měli být poučeni o tom, že se během léčby nevirapinem mohou objevit nežádoucí účinky, jako je únava. 
Z tohoto důvodu je nutno doporučit opatrnost při řízení vozidel nebo obsluze strojů. Pokud pacienti trpí 
únavou, měli by se vyhnout potenciálně riskantním činnostem, jako je řízení vozidel nebo obsluha strojů. 

4.8

Nežádoucí účinky

Souhrn bezpečnostního profilu
Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky v souvislosti s přípravkem Viramune tablety s prodlouženým 
uvolňováním při léčbě dosud neléčených pacientů (včetně úvodní periody s formou s okamžitým 
uvolňováním) v klinické studii 1100.1486 (VERxVE) byly kožní vyrážka, nauzea, abnormality jaterních 

81

testů, bolest hlavy, únava, hepatitida, bolest břicha, průjem a pyrexie. Neexistují žádné nové nežádoucí
účinky u přípravku Viramune tablety s prodlouženým uvolňováním, které nebyly již dříve identifikovány 
u přípravku Viramune tablety s okamžitým uvolňováním a perorální suspenze.

Zkušenosti po uvedení přípravku na trh ukázaly, že nejzávažnějšími nežádoucími účinky nevirapinu 
jsou Stevens-Johnsonův syndrom/toxická epidermální nekrolýza, závažná hepatitida/jaterní selhání a 
poléková reakce s eozinofilií a systémovými příznaky charakterizovaná vyrážkou s konstitučními 
příznaky jako horečka, artralgie, myalgie a lymfadenopatie spolu s viscerálním postižením jako 
hepatitida, eozinofilie, granulocytopenie a renální dysfunkce. Prvních 18 týdnů léčby je kritickým 
obdobím vyžadujícím přísné monitorování (viz bod 4.4).

Souhrn nežádoucích účinků
Byly hlášeny následující nežádoucí účinky, které mohou být v příčinné souvislosti s podáváním přípravku 
Viramune tablety s prodlouženým uvolňováním. Četnosti uvedené níže jsou založeny na hrubé frekvenci 
výskytu nežádoucích účinků, které byly pozorovány ve skupinách pacientů léčených přípravkem 
Viramune s okamžitým uvolňováním (fáze úvodní periody, tabulka 1) a přípravkem Viramune 
s prodlouženým uvolňováním (randomizovaná fáze/fáze udržovací léčby, tabulka 2) v klinické studii 
1100.1486 u 1068 pacientů vystavených působení přípravku Viramune při současné terapii 
tenofovirem/emtricitabinem. 

Četnost nežádoucích účinků je definována za použití následující konvence: velmi časté (

1/10); časté 

(

1/100 až <1/10); méně časté (1/1 000 až <1/100); vzácné (1/10 000 až <1/1 000); velmi vzácné 

(<1/10 000).

Tabulka 1: Fáze úvodní periody, Viramune s okamžitým uvolňováním

Poruchy krve a lymfatického systému
Méně časté

granulocytopenie

Vzácné

anémie

Poruchy imunitního systému
Méně časté

hypersenzitivita (včetně anafylaktické reakce, angioedému, kopřivky), poléková 
reakce s eozinofilií a systémovými příznaky, anafylaktická reakce

Poruchy nervového systému
Časté

bolest hlavy

Gastrointestinální poruchy
Časté

bolest břicha, nauzea, průjem

Méně časté

zvracení

Poruchy jater a žlučových cest
Méně časté

žloutenka, fulminantní hepatitida (která může být fatální)

Vzácné

hepatitida (včetně závažné a život ohrožující hepatotoxicity) (0,09%)

Poruchy kůže a podkožní tkáně
Časté

vyrážka (6,7%) 

Méně časté

Stevens-Johnsonův syndrom/toxická epidermální nekrolýza (které mohou být 
fatální) (0,2%), angioedém, kopřivka

82

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Méně časté

artralgie, myalgie

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Časté

únava, pyrexie

Vyšetření
Méně časté

abnormality jaterních testů (zvýšení alaninaminotransferázy; zvýšení 
aminotransferáz; zvýšení aspartátaminotransferázy; zvýšení 
gamaglutamyltransferázy; zvýšení jaterních enzymů; hypertransaminasémie), 
pokles krevního fosforu, zvýšení krevního tlaku

Tabulka 2: Fáze udržovací léčby, Viramune s prodlouženým uvolňováním

Poruchy krve a lymfatického systému
Méně časté

anémie, granulocytopenie

Poruchy imunitního systému
Méně časté

hypersenzitivita (včetně anafylaktické reakce, angioedému, kopřivky), poléková 
reakce s eozinofilií a systémovými příznaky, anafylaktická reakce

Poruchy nervového systému
Časté

bolest hlavy

Gastrointestinální poruchy
Časté

bolest břicha, nauzea, zvracení, průjem

Poruchy jater a žlučových cest
Časté

hepatitida (včetně závažné a život ohrožující hepatotoxicity) (1,6%)

Méně časté

žloutenka, fulminantní hepatitida (která může být fatální)

Poruchy kůže a podkožní tkáně
Časté

kožní vyrážka (5,7 %)

Méně časté

Stevens-Johnsonův syndrom/toxická epidermální nekrolýza (které mohou být 
fatální) (0,6 %), angioedém, kopřivka

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Méně časté

artralgie, myalgie

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Časté

únava

Méně časté

pyrexie

Vyšetření
Časté

abnormality jaterních testů (zvýšení alaninaminotransferázy; zvýšení 
aminotransferáz; zvýšení aspartátaminotransferázy; zvýšení 
gamaglutamyltransferázy; zvýšení jaterních enzymů; hypertransaminasémie), 
pokles krevního fosforu, zvýšení krevního tlaku

83

Popis vybraných nežádoucích účinků
Následující nežádoucí účinky byly zjištěny v jiných studiích s nevirapinem nebo při sledování po uvedení 
přípravku na trh, ale nebyly zaznamenány v randomizované, kontrolované klinické studii 1100.1486. 
Protože ve studii 1100.1486 s přípravkem Viramune s okamžitým uvolňováním nebyla pozorována 
granulocytopenie, poléková reakce s eozinofilií a systémovými příznaky, anafylaktická reakce, žloutenka, 
fulminantní hepatitida (která může být fatální), kopřivka, pokles krevního fosforu a zvýšení krevního 
tlaku během úvodní fáze, byla kategorie četnosti výskytu odvozena ze statistického výpočtu na základě 
celkového počtu pacientů vystavených nevirapinu s okamžitým uvolňováním v úvodní fázi 
randomizované kontrolované klinické studie 1100.1486 (n=1068).
Protože anémie, granulocytopenie, anafylaktická reakce, žloutenka, Steven-Johnsonův syndrom/toxická 
epidermální nekrolýza (které mohou být fatální), angioedém, snížení fosforu v krvi a zvýšení krevního 
tlaku v průběhu udržovací fáze s přípravkem Viramune tablety s prodlouženým uvolňováním nebyly 
pozorovány ve studii 1100.1486, byla četnost výskytu odvozena ze statistického výpočtu na základě 
celkového počtu pacientů vystavených nevirapinu s prodlouženým uvolňováním v udržovací fázi 
randomizované kontrolované klinické studie 1100.1486 (n=505).

Metabolické parametry
Během antiretrovirové léčby může dojít ke zvýšení tělesné hmotnosti a hladiny lipidů a glukózy v krvi 
(viz bod 4.4).

Jestliže byl nevirapin použit v kombinaci s jinými antiretrovirovými léky, byly hlášeny následující 
nežádoucí účinky: pankreatitida, periferní neuropatie a trombocytopenie. Tyto nežádoucí účinky jsou 
obvykle spojeny s jinými antiretrovirovými léky a lze je očekávat, jestliže je nevirapin použit v kombinaci 
s jinými léky; nicméně je nepravděpodobné, že tyto nežádoucí účinky jsou způsobeny léčbou 
nevirapinem. Vzácně byly hlášeny syndromy hepatorenálního selhání.

Při zahájení kombinované antiretrovirové terapie (CART) se u pacientů infikovaných HIV s těžkou 
imunodeficiencí může vyskytnout zánětlivá reakce na asymptomatické nebo reziduální oportunní infekce.
Byl také hlášen výskyt autoimunitních onemocnění (jako je Gravesova choroba), avšak hlášená doba do 
jejich nástupu byla velmi různá. Tyto stavy se mohou objevit mnoho měsíců po zahájení léčby (viz 
bod 4.4).

Byly hlášeny případy osteonekrózy, a to především u pacientů s obecně známými rizikovými faktory, 
s pokročilým onemocněním HIV nebo při dlouhodobé expozici kombinované antiretrovirové terapii 
(CART). Jejich frekvence není známa (viz bod 4.4).

Kůže a podkožní tkáně

Nejběžnějším projevem toxicity nevirapinu je kožní vyrážka. Kožní vyrážky jsou obvykle mírné až 
středně těžké, mají charakter makulopapulózních erytematózních kožních erupcí svědících nebo 
nesvědících, jsou lokalizovány na trupu, tváři a končetinách. Byly hlášeny reakce přecitlivělosti 
(anafylaktické reakce, angioedém a kopřivka).
Vyrážky vyskytující se samotné nebo v souvislosti s polékovou reakcí s eozinofilií a systémovými 
příznaky charakterizovanými vyrážkou doprovázenou konstitučními příznaky jako horečka, artralgie, 
myalgie a lymfadenopatie spolu s viscerálním postižením jako hepatitida, eozinofilie, granulocytopenie a 
renální dysfunkce. 

U pacientů léčených nevirapinem se objevují závažné a život ohrožující kožní reakce, včetně 
Stevens-Johnsonova syndromu (SJS) a toxické epidermální nekrolýzy (TEN). Byly zaznamenány fatální
případy SJS, TEN a polékové reakce s eozinofilií a systémovými příznaky. Většina závažných vyrážek se 

84

objevila v průběhu prvních 6 týdnů léčby, některé z těchto případů vyžadovaly hospitalizaci. U jednoho 
pacienta bylo třeba provést chirurgický zákrok (viz bod 4.4).

Ve studii 1100.1486 (VERxVE) dostávali pacienti dosud neléčení antiretrovirotiky úvodní dávku 200 mg 
Viramune s okamžitým uvolňováním jednou denně po dobu 14 dní (n=1068) a poté byli randomizováni 
k užívání 200 mg Viramune s okamžitým uvolňováním dvakrát denně nebo k užívání 400 mg Viramune 
s prodlouženým uvolňováním jednou denně. Všichni pacienti dostávali tenofovir a emtricitabin jako 
souběžnou terapii. Údaje o bezpečnosti zahrnovaly veškeré kontroly pacientů do doby dosažení 
144. týdne ve studii posledním pacientem. To také zahrnuje všechny údaje o bezpečnosti pro návštěvy
pacientů po 144. týdnu v otevřené prodloužené fázi studie (do které mohli být zařazeni pacienti obou 
skupin, kteří ukončili 144. týden zaslepené fáze studie). Závažná nebo život ohrožující kožní vyrážka 
považovaná za související s podáváním nevirapinu se vyskytovala během fáze úvodní periody u 1,1% 
pacientů při podávání Viramune s okamžitým uvolňováním. Závažná kožní vyrážka se objevila u 1,4 % a 
0,2 % u pacientů ve skupině s podáváním Viramune s okamžitým uvolňováním a Viramune 
s prodlouženým s uvolňováním respektive během fáze randomizace. Během randomizované fáze studie se 
neobjevily žádné život ohrožující vyrážky (stupeň 4), které byly považovány, že souvisí s přípravkem 
Viramune. Ve studii bylo hlášeno šest případů Stevens-Johnsonova syndromu; až na jeden se vyskytly
během 30 dní léčby nevirapinem.

Ve studii 1100.1526 (TRANxITION) byli pacienti léčení 200 mg Viramune s okamžitým uvolňováním 
dvakrát denně po dobu nejméně 18 týdnů randomizováni k užívání 400 mg Viramune s prodlouženým 
uvolňováním jednou denně (n=295), nebo zůstali na užívání Viramune s okamžitým uvolňováním 
(n=148). V této studii nebyl pozorován žádný případ kožní vyrážky stupně 3 nebo 4 v žádné z léčebných 
skupin.

Hepatobiliární

Nejčastěji pozorovanými abnormalitami laboratorních testů je zvýšení hodnot jaterních testů včetně ALT, 
AST, GMT, celkového bilirubinu a alkalické fosfatázy. Asymptomatická zvýšení GMT jsou nejčastější. 
Byly hlášeny případy žloutenky. U pacientů léčených nevirapinem byly popsány případy hepatitidy (těžké 
a život ohrožující hepatoxicity, včetně fatální fulminantní hepatitidy). Zvýšené hodnoty jaterních testů 
byly nejlepším ukazatelem v předpovědi vzniku závažné jaterní příhody. Prvních 18 týdnů léčby je 
kritickým obdobím, které vyžaduje přísné monitorování (viz bod 4.4).

Ve studii 1100.1486 (VERxVE) dostávali pacienti dosud neléčení antiretrovirotiky úvodní dávku 200 mg 
Viramune s okamžitým uvolňováním jednou denně po dobu 14 dní a poté byli randomizováni k užívání 
200 mg Viramune s okamžitým uvolňováním dvakrát denně nebo k užívání 400 mg Viramune 
s prodlouženým uvolňováním jednou denně. Všichni pacienti dostávali tenofovir a emtricitabin jako 
souběžnou terapii. Pacienti byli zařazeni do studie při počtu CD4 buněk <250/mm

3

u žen a CD4 buněk 

<400/mm

3

u mužů. Údaje týkající se potenciálních příznaků jaterních příhod byly v této studii 

shromažďovány prospektivně. Údaje o bezpečnosti zahrnují veškeré kontroly pacientů až do doby 
dosažení 144. týdnu studie. Výskyt symptomatických jaterních příhod ve fázi úvodní periody při podávání 
Viramune s okamžitým uvolňováním byl 0,5%. Po období úvodní periody byl výskyt symptomatických 
jaterních příhod 2,4 % ve skupině Viramune s okamžitým uvolňováním a 1,6% ve skupině Viramune 
s prodlouženým uvolňováním. Celkově byl výskyt symptomatických jaterních příhod srovnatelný mezi 
muži a ženami zařazenými do studie VERxVE.

Ve studii 1100.1526 (TRANxITION) nebyl pozorován žádný případ klinické jaterní příhody 
stupně 3 nebo 4 v žádné z léčebných skupin.

85

Pediatrická populace
Na základě zkušeností z klinických studií s přípravky Viramune tablety s okamžitým uvolňováním a 
perorální suspenze s 361 dětskými pacienty, z nichž většina dostávala kombinovanou léčbu se 
zidovudinem a/nebo didanosinem, bylo shledáno, že v souvislosti s léčbou nevirapinem byly nejčastější 
nežádoucí účinky podobné nežádoucím účinkům pozorovaným u dospělých pacientů. Granulocytopenie 
byla u dětí pozorována častěji. V otevřené klinické studii (ACTG 180) bylo vyhodnoceno, že 
granulocytopenie souvisí s podávaným léčivým přípravkem, když se vyskytla u 5 z 37 pacientů (13,5%). 
Ve dvojitě zaslepené placebem kontrolované studii ACTG 245 byla četnost závažné granulocytopenie 
související s podávaným léčivým přípravkem 1,6% (u 5 z 305 pacientů). U této skupiny populace byly 
zaznamenány ojedinělé případy Stevens-Johnsonova syndromu či Stevens-Johnsonova syndromu spolu s 
toxickou epidermální nekrolýzou.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje 
to pokračovat ve sledování poměru přínosu a rizika léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků 
uvedeného v

Dodatku V.

4.9

Předávkování

Pro případ předávkování nevirapinem neexistuje žádné známé antidotum. Byly hlášeny případy 
předávkování přípravkem Viramune s okamžitým uvolňováním v rozsahu dávek od 800 do 6 000 mg na 
den při podávání po dobu až 15 dní. U pacientů se předávkování projevovalo otoky, erythema nodosum, 
únavou, horečkou, bolestí hlavy, nespavostí, nauzeou, plicní infiltrací, kožní vyrážkou, závratěmi, 
zvracením, zvýšením transamináz a úbytkem tělesné hmotnosti. Po přerušení terapie nevirapinem tyto 
účinky mizí.

Pediatrická populace

Byl hlášen jeden případ silného neúmyslného předávkování novorozence. Podaná dávka byla 40násobek 
doporučené dávky 2 mg/kg/den. Byla zjištěna mírná izolovaná neutropenie a hyperlaktatemie, které 
spontánně vymizely během jednoho týdne bez klinických komplikací. Rok poté vývoj dítětě zůstával 
normální.

5.

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1

Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antivirotika pro systémové použití, nenukleosidové inhibitory reverzní 
transkriptázy, ATC kód J05AG01

Mechanismus účinku

Nevirapin je nenukleosidový inhibitor reverzní transkriptázy (NNRTI) viru HIV-1. Nevirapin je 
nekompetitivní inhibitor HIV-1 reverzní transkriptázy, ale nemá biologicky významný inhibiční účinek na 
reverzní transkriptázu viru HIV-2 nebo na eukaryotické DNA polymerázy alfa, beta, gama nebo delta.

86

Antivirová aktivita in vitro

Hodnota mediánu EC

50

nevirapinu (50% inhibiční koncentrace) byla 63 nmol proti panelu skupiny M 

HIV-1 izolátů subtypů A, B, C, D, F, G, a H a cirkulujících rekombinantních forem (CRF), CRF01_AE, 
CRF02_AG a CRF12_BF replikujících se v lidských embryonálních ledvinových buňkách 293 (buňky 
HEK 293). U panelu 2 923 klinických HIV-1 izolátů převážně podtypu B byla průměrná hodnota EC

50

90 nmol. Podobné hodnoty EC

50

jsou zjištěny, když se antivirová aktivita nevirapinu měří 

v mononukleárních buňkách periferní krve, v makrofázích odvozených z monocytů nebo 
v lymfoblastoidní buněčné linii. V buněčné kultuře nevykázal nevirapin žádnou antivirovou aktivitu proti 
izolátům HIV-1 skupiny O nebo izolátům HIV-2.

Nevirapin v kombinaci s efavirenzem vykazoval silnou antagonistickou aktivitu vůči HIV-1 in vitro (viz 
bod 4.5) a působil aditivně až antagonisticky s inhibitorem proteáz ritonavirem a s inhibitorem fúze 
enfuvirtidem. Nevirapin vykazoval aditivní až synergickou aktivitu proti HIV-1 v kombinaci s inhibitory 
proteáz amprenavirem, atazanavirem, indinavirem, lopinavirem, sachinavirem a tipranavirem a s NRTI 
abakavirem, didanosinem, emtricitabinem, lamivudinem, stavudinem, tenofovirem a zidovudinem. 
Aktivita nevirapinu proti HIV-1 byla in vitro antagonizována léčivým přípravkem proti viru hepatitidy B 
(HBV) adefovirem a léčivým přípravkem proti viru hepatitidy C (HCV) ribavirinem.

Rezistence

V buněčné kultuře se objevují HIV-1 izoláty se sníženou citlivostí (100 - 250x) vůči nevirapinu. 
Genotypová analýza prokázala mutace Y181C a/nebo V106A genu HIV-1 RT v závislosti na kmeni viru a 
použité buněčné linii. Čas do vzniku rezistence vůči nevirapinu v buněčné kultuře se nezměnil, když 
selekce zahrnovala nevirapin v kombinaci s několika dalšími NNRTI.

Genotypová analýza izolátů od pacientů dosud neléčených antiretrovirotiky, u kterých došlo 
k virologickému selhání (n=71), a kteří dostávali nevirapin jednou denně (n=25) nebo dvakrát denně 
(n=46) v kombinaci s lamivudinem a stavudinem po dobu 48 týdnů, ukázala, že izoláty od 8/25 respektive 
od 23/46 pacientů obsahovaly jednu nebo více z následujících substitucí, spojených s rezistencí vůči 
NNRTI: Y181C, K101E, G190A/S, K103N, V106A/M, V108I, Y188C/L, A98G, F227L a M230L.

Byla provedena genotypová analýza izolátů u 86 pacientů dosud neléčených antiretrovirotiky, kteří 
přerušili studii VERxVE (1100.1486) po zjištění virologického selhání (rebound, částečná odpověď), 
nebo kvůli nežádoucímu účinku nebo u těch pacientů, kde došlo k přechodnému zvýšení virové nálože 
v průběhu studie. Analýza těchto vzorků od pacientů léčených Viramune s okamžitým uvolňováním 
dvakrát denně nebo Viramune s prodlouženým uvolňováním jednou denně v kombinaci s tenofovirem a 
emtricitabinem ukázala, že izoláty 50 pacientů obsahovaly rezistentní mutace očekávané při podávání 
režimu založeného na nevirapinu. Z těchto 50 pacientů jich 28 vyvinulo rezistenci na efavirenz a 39 
rezistenci na etravirin (nejčastěji se objevující rezistentní mutací byla Y181C). Nebyly žádné rozdíly 
založené na užívané formě (s okamžitým uvolňováním dvakrát denně nebo s prodlouženým uvolňováním 
jednou denně).

Mutace pozorované při selhání byly ty, které jsou očekávány při režimu založeném na nevirapinu. Byly 
pozorovány dvě nové substituce na kodonech dříve spojených s rezistencí vůči nevirapinu: jeden pacient 
s Y181I ve skupině Viramune s prodlouženým uvolňováním a jeden pacient s Y188N ve skupině 
Viramune s okamžitým uvolňováním; rezistence k nevirapinu byla potvrzena fenotypem.

87

Zkřížená rezistence

In vitro byl pozorován rychlý vznik kmenů viru HIV zkříženě rezistentních na NNRTI. Po virologickém 
selhání nevirapinu se očekává zkřížená rezistence k delavirdinu a efavirenzu. V závislosti na výsledcích 
testů rezistence může být následně použit režim obsahující etravirin. Zkřížená rezistence mezi 
nevirapinem a inhibitory HIV proteázy, inhibitory HIV integrázy nebo inhibitory vstupu HIV je 
nepravděpodobná, protože cíle zúčastněných enzymů jsou odlišné. Podobně je nízký i potenciál na 
zkříženou rezistenci mezi nevirapinem a NRTI, protože molekuly mají odlišná vazebná místa na reverzní 
transkriptáze.

Klinické výsledky

Viramune bylo hodnoceno u pacientů dosud neléčených i u pacientů již léčených.

Klinické studie s tabletami s prodlouženým uvolňováním

Klinická účinnost přípravku Viramune s prodlouženým uvolňováním je založena na 48 týdnech dat 
z randomizované dvojitě zaslepené double dummy studie fáze 3 (VERxVE - studie 1100.1486) u dosud 
neléčených pacientů a na 24 týdnech dat z randomizované otevřené studie u pacientů, kteří přešli 
z přípravku Viramune tablety s okamžitým uvolňováním podávaného dvakrát denně na přípravek
Viramune tablety s prodlouženým uvolňováním podávaný jednou denně (TRANxITION – studie 
1100.1526). 

Dosud neléčení pacienti
VERxVE (studie 1100.1486) je studie fáze 3, ve které dosud neléčení pacienti dostávali 200 mg 
Viramune s okamžitým uvolňováním jednou denně po dobu 14 dní a poté byli randomizováni k léčbě 
200 mg Viramune s okamžitým uvolňováním dvakrát denně nebo 400 mg Viramune s prodlouženým 
uvolňováním jednou denně. Všichni pacienti dostávali tenofovir a emtricitabin jako souběžnou terapii. 
Randomizace byla stratifikována ověřením hladin HIV-1 RNA (<100 000 kopií/ml a >100 000 kopií/ml). 
Vybrané demografické charakteristiky a výchozí charakteristiky onemocnění jsou uvedeny v tabulce 1.

88

Tabulka 1: Demografické charakteristiky a výchozí charakteristiky onemocnění ve studii 

1100.1486

Viramune

s okamžitým 

uvolňováním

Viramune

s prodlouženým 

uvolňováním

n=508*

n=505

Pohlaví 
- Muži 

85%

85%

- Ženy 

15%

15%

Rasa 
- Bílá 

74%

77%

- Černá 

22%

19%

- Asijská 

3%

3%

- Jiná

**

1%

2%

Oblast
- Severní Amerika

30%

28%

- Evropa 

50%

51%

- Latinská Amerika

10%

12%

- Afrika

11%

10%

Výchozí HIV-1 RNA v plazmě (log

10

kopií/ml)

- Průměr (SD)

4,7 (0,6)

4,7 (0,7)

- <100 000

66%

67%

- >100 000

34%

33%

Výchozí počet CD4 (buněk/mm

3

)

- Průměr (SD)

228 (86)

230 (81)

HIV-1 subtyp
- B 

71% 

75%

- Non-B

29%

24%

*Zahrnuje 2 pacienty, kteří byli randomizováni, ale nikdy nedostali zaslepené léčivé přípravky. 
**Zahrnuje americké Indiány/původní obyvatele Aljašky a obyvatele Havaje/Pacifických ostrovů.

Tabulka 2 uvádí výsledky po 48 týdnech studie VERxVE (1100.1486). Tyto výstupy zahrnují všechny 
pacienty, kteří byli randomizováni po 14 dnech úvodní periody s podáváním přípravku Viramune 
s okamžitým uvolňováním, a ve studii dostali alespoň jednu dávku zaslepeného léčivého přípravku.

89

Tabulka 2: Výstupy po 48 týdnech studie 1100.11486*

Viramune

s okamžitým 

uvolňováním

n=506

Viramune

s prodlouženým 

uvolňováním

n=505

Pacient reagující na virologickou léčbu (HIV-1 RNA 

<50 kopií/ml)

75,9%

81,0%

Virologické selhání

5,9%

3,2%

- Nikdy nedosažena suprese do 48. týdne

2,6%

1,0%

- Rebound

3,4%

2,2%

Přerušení užívání léčivého přípravku před 48. týdnem

18,2%

15,8%

- Úmrtí

0,6%

0,2%

- Nežádoucí příhody

8,3%

6,3%

- Jiné**

9,3%

9,4%

*Zahrnuje pacienty, kteří dostali alespoň jednu dávku zaslepeného léčivého přípravku ve studii po 
randomizaci. Pacienti, kteří přerušili léčbu během doby úvodní periody, jsou vyloučeni.
**Zahrnuje přerušení kontaktu s pacientem pro další sledování, odvolání informovaného souhlasu, 
nedodržování léčby, neúčinnost medikace, těhotenství a další.

Ve 48. týdnu byla průměrná změna počtu CD4 buněk z výchozího stavu 184 buněk/mm

3

u skupiny léčené 

Viramune s okamžitým uvolňováním a 197 buněk/mm

3

u skupiny léčené Viramune s prodlouženým 

uvolňováním.

Tabulka 3 uvádí výstupy po 48 týdnech ve studii 1100.1486 (od randomizace) podle výchozí virové 
nálože.

Tabulka 3: Výstupy po 48 týdnech ve studii 1100.1486 podle výchozí virové nálože*

Počet s odpovědí/celkový počet (%)

Rozdíl v %

(95% CI)

Viramune

s okamžitým 

uvolňováním

Viramune 

s prodlouženým 

uvolňováním

Vrstva výchozí virové 
nálože HIV-1 (kopií/ml)
- < 100 000

240/303 (79,2%)

267/311 (85,0%)

6,6 (0,7, 12,6)

-

>

100 000

144/203 (70,9%)

142/194 (73,2%)

2,3 (−6,6, 11,1)

Celkově 

384/506 (75,9%)

409/505 (81,0%)

4,9 (−0,1, 10,0)**

*Zahrnuje pacienty, kteří dostali alespoň jednu dávku zaslepeného léčivého přípravku ve studii po 
randomizaci. Pacienti, kteří přerušili léčbu během doby úvodní periody, jsou vyloučeni.
**Založeno na statistice podle Cochrana s korekcí kontinuity při výpočtu variance 

Celkové procento pacientů reagujících na léčbu pozorované ve studii 1100.1486 (včetně fáze úvodní 
periody), bez ohledu na podávanou formu, je 793/1068 = 74,3%. Jmenovatel 1068 zahrnuje 55 pacientů, 
kteří ukončili léčbu během fáze úvodní periody a dva pacienty randomizované, ale nikdy neléčené 

90

randomizovanou dávkou. Čitatel 793 je počet pacientů, kteří ve 48. týdnu reagovali na léčbu (384 ve 
skupině s okamžitým uvolňováním a 409 ve skupině s prodlouženým uvolňováním). 

Lipidy, změna z výchozího stavu
Změna z výchozího stavu lipidů nalačno je uvedena v tabulce 4.

Tabulka 4: Přehled laboratorních hodnot lipidů ve výchozím stavu (screening) a ve 48. týdnu studie 

1100.1486

Viramune

s okamžitým uvolňováním

Viramune

s prodlouženým uvolňováním

Výchozí

(průměr)

n=503

Týden 48
(průměr)

n=407

Procento 

změny*

n=406

Výchozí 

(průměr)

n=505

Týden 48
(průměr)

n=419

Procento 

změny*

n=419

LDL (mg/dl) 

98,8

110,0

+9

98,3

109,5

+7

HDL (mg/dl) 

38,8

52,2

+32

39,0

50,0

+27

Celkový cholesterol (mg/dl) 

163,8

186,5

+13

163,2

183,8

+11

Celkový cholesterol/HDL 

4,4

3,8

-14

4,4

3,9

-12

Triglyceridy (mg/dl) 

131,2

124,5

-9

132,8

127,5

-7

*Procento změny je mediánem intraindividuálních změn od výchozích hodnot u těch pacientů, kteří měli 
hodnoty výchozí i hodnoty po 48 týdnech, a nepředstavuje prostý rozdíl průměrných hodnot ve výchozím 
stavu a po 48 týdnech.

Pacienti převedení z Viramune s okamžitým uvolňováním na Viramune s prodlouženým uvolňováním
TRANxITION (studie 1100.1526) je studie fáze 3 hodnotící bezpečnost a protivirovou aktivitu u pacientů
převedených z Viramune s okamžitým uvolňováním na Viramune s prodlouženým uvolňováním. 
443 pacientů již léčených protivirovým režimem obsahujícím 200 mg Viramune s okamžitým 
uvolňováním dvakrát denně a s HIV-1 RNA <50 kopií/ml bylo v této otevřené studii randomizováno 
v poměru 2:1 k podávání 400 mg Viramune s prodlouženým uvolňováním jednou denně nebo 200 mg 
Viramune s okamžitým uvolňováním dvakrát denně. Přibližně polovina pacientů měla tenofovir a 
emtricitabin jako terapii na pozadí, zbývající pacienti dostávali abakavir-sulfát a lamivudin nebo 
zidovudin a lamivudin. Přibližně polovina pacientů měla za sebou nejméně 3 roky předcházející expozice 
přípravku Viramune s okamžitým uvolňováním před vstupem do studie 1100.1526. 

Po 24 týdnech od randomizace ve studii TRANxITION mělo 92,6% pacientů léčených 200 mg Viramune 
s okamžitým uvolňováním dvakrát denně stále < 50 kopií HIV-1 RNA/ml, u pacientů léčených 400 mg 
Viramune s prodlouženým uvolňováním jednou denně to bylo 93,6%.

Pediatrická populace
Výsledky 48týdenní analýzy jihoafrické studie BI 1100.1368 potvrdily, že dávky 4 nebo 7 mg/kg nebo 
150 mg/m

2

nevirapinu byly dobře tolerovány a byly účinné v léčbě pediatrických pacientů dosud 

neléčených antiretrovirotiky. Výrazné procentuální zlepšení počtu CD4+ buněk bylo pozorováno během 
48. týdne u obou skupin dávkování. Také oba dávkovací režimy byly účinné ve snížení virové nálože. 
V této 48týdenní studii nebyly ani v jedné skupině pozorovány žádné neočekávané nálezy týkající se 
bezpečnosti.

5.2

Farmakokinetické vlastnosti

Nejsou k dispozici žádné údaje o zaměnitelnosti 400 mg tablet s prodlouženým uvolňováním a 100 mg 
tablet s prodlouženým uvolňováním.

91

Absorpce:
Farmakokinetika nevirapinu byla hodnocena ve studii s jednorázovým podáním (studie 1100.1485) 
přípravku Viramune s prodlouženým uvolňováním u 17 zdravých dobrovolníků. Relativní biologická 
dostupnost nevirapinu při podání jedné tablety 400 mg Viramune s prodlouženým uvolňováním v poměru 
k dostupnosti při podání dvou tablet 200 mg Viramune s okamžitým uvolňováním, byla přibližně 75%. 
Průměrná vrcholová plazmatická koncentrace nevirapinu byla 2060 ng/ml, naměřená v průměru za 
24,5 hodiny po podání tablet 400 mg Viramune s prodlouženým uvolňováním.

Farmakokinetika Viramune s prodlouženým uvolňováním byla hodnocena také ve studii farmakokinetiky 
s opakovaným podáváním (studie 1100.1489) u 24 pacientů infikovaných HIV-1, kteří byli převedeni 
z dlouhodobé léčby příravkem Viramune s okamžitým uvolňováním na léčbu přípravkem Viramune 
s prodlouženým uvolňováním. AUC

0-24,ss 

a C

min,ss 

nevirapinu naměřené po 19 dnech podávání přípravku 

Viramune 400 mg tablety s prodlouženým uvolňováním nalačno jednou denně tvořily přibližně 80% 
respektive 90% AUC

0-24,ss 

a C

min,ss

nevirapinu naměřených tehdy, když pacienti užívali 200 mg tablety 

Viramune s okamžitým uvolňováním dvakrát denně. Geometrický průměr C

min,ss

nevirapinu činil 

2770 ng/ml.

Když byl přípravek Viramune s prodlouženým uvolňováním podáván spolu s jídlem s vysokým obsahem 
tuku, tvořila AUC

0-24,ss 

a C

min,ss 

nevirapinu přibližně 94% respektive 98% AUC

0-24,ss 

a C

min,ss 

nevirapinu 

naměřených tehdy, když pacienti užívali tablety Viramune s okamžitým uvolňováním. Rozdíl ve 
farmakokinetice nevirapinu, který je pozorován při podávání tablet Viramune s prodlouženým 
uvolňováním za podmínek nalačno nebo po jídle, není považován za klinicky významný. Tablety 
Viramune s prodlouženým uvolňováním lze užívat spolu s jídlem nebo bez jídla.

Někteří pacienti hlásili výskyt zbytků

tablet 

ve stolici

, které se mohou 

podobat neporušeným tabletám.

Na základě dosud dostupných údajů to nemá vliv na terapeutickou odpověď

Pokud

pacienti hlásí takový

případ, mají být ujištěni, že to neovlivňuje terapeutickou odpověď.

Distribuce: Nevirapin je lipofilní a při fyziologickém pH je v podstatě neionizovaný. Po intravenózním 
podání zdravým dospělým byl distribuční objem nevirapinu (Vdss) 1,21 

 0,09 l/kg, což naznačuje, že 

nevirapin je rozsáhle distribuován v lidském těle. Nevirapin snadno přestupuje transplacentárně a je 
nalezen v mateřském mléce. Je asi ze 60 % vázán na plazmatické proteiny v rozmezí plazmatických 
koncentrací 1-10 µg/ml. Koncentrace nevirapinu v lidském mozkomíšním moku (n=6) byly 45 % (±5 %) 
koncentrací v plazmě; tento poměr je přibližně roven frakci nevázané na plazmatické proteiny.

Biotransformace a eliminace: Studie in vivo u člověka a in vitro studie na humánních jaterních 
mikrozomech prokázaly, že nevirapin je rozsáhle biotransformován oxidativním metabolismem 
cytochromu P450 na několik hydroxylovaných metabolitů. Studie in vitro na humánních jaterních 
mikrozomech naznačují, že oxidativní metabolismus nevirapinu je zprostředkován primárně izoenzymy z 
CYP3A rodiny cytochromu P450, ačkoliv další izoenzymy mohou hrát vedlejší roli. V bilančně-exkreční 
zátěžové studii u osmi zdravých mužských dobrovolníků byl nevirapin podáván do dosažení 
rovnovážného stavu v dávce 200 mg 2x denně a poté byla podána jednotlivá dávka 50 mg radioaktivně 
značeného 

14

C-nevirapinu. Znovu bylo zachyceno přibližně 91,4 ± 10,5% radioaktivní dávky, z toho 

v moči 81,3 ± 11,1 %, což značí primárně renální cestu vylučování ve srovnání se stolicí (10,1 ± 1,5 %). 
Více než 80% radioaktivní dávky v moči tvořily hydroxylované metabolity konjugované s glukuronidem. 
Primární cestu biotransformace a eliminace nevirapinu u člověka tedy představuje jeho metabolizace 
cytochromem P450, glukuronidace a močové vylučování glukuronidovaných metabolitů. Pouze malá část 
(

 5 %) radioaktivity v moči (která představuje  3%celkové dávky) byla tvořena mateřskou sloučeninou; 

proto tedy renální vylučování hraje minimální roli v eliminaci mateřské sloučeniny.

92

Bylo prokázáno, že nevirapin je induktorem jaterních metabolických enzymů - cytochromu P450. 
Farmakokinetika autoindukce je charakterizována přibližně 1,5 - 2násobným nárůstem clearance 
nevirapinu v průběhu perorálního podávání od jedné izolované dávky po podávání trvající dva až čtyři 
týdny v dávce 200 - 400 mg/den. Autoindukce též vyvolává korespondující snížení poločasu terminální 
fáze nevirapinu v plazmě z přibližně 45 hodin (při jednorázové dávce) na přibližně 25-30 hodin po 
opakovaném podávání dávek 200-400 mg/den.

Zvláštní populace:
Renální dysfunkce: Farmakokinetika nevirapinu s okamžitým uvolňováním po jeho jednorázovém podání 
byla porovnávána u 23 pacientů s mírnou (50 

 CLcr  80 ml/min), středně závažnou 

(30

 CLcr  50 ml/min) nebo závažnou (CLcr  30 ml/min) poruchou renálních funkcí, při renálním 

postižení nebo v konečném stadiu renálního onemocnění, které vyžaduje léčbu dialýzou, a u 8 pacientů 
s normální renální funkcí (CLcr

 80 ml/min). Renální postižení (mírné, středně závažné, závažné) 

nevedlo k žádné významné změně farmakokinetiky nevirapinu. U pacientů v konečném stadiu renálního 
onemocnění léčených dialýzou však došlo v průběhu jednotýdenní expoziční periody k 43,5 % poklesu 
AUC nevirapinu. Došlo též ke kumulaci hydroxymetabolitů nevirapinu v plazmě. Výsledky naznačují, že 
přídatná léčba nevirapinem u dospělých pacientů dodatečnou dávkou tabletami 200 mg s okamžitým 
uvolňováním po každé dialýze by pomohla kompenzovat vliv dialýzy na clearance nevirapinu. U pacientů 
s clearance kreatininu 

 20 ml/min není nutná úprava dávkování nevirapinu. U pediatrických pacientů 

s poruchou funkce ledvin, která vyžaduje léčbu dialýzou, se doporučuje po každé dialýze podat 
dodatečnou dávku přípravku Viramune perorální suspenze nebo tablety s okamžitým uvolňováním. Tato 
dodatečná dávka představuje 50% doporučené denní dávky přípravku Viramune perorální suspenze nebo 
tablety s okamžitým uvolňováním, což pomůže vyrovnat vliv dialýzy na clearance nevirapinu. Přípravek 
Viramune tablety s prodlouženým uvolňováním nebyl u pacientů s poruchou funkce ledvin zkoumán a tito 
pacienti by měli užívat přípravek Viramune s okamžitým uvolňováním.

Jaterní dysfunkce: Byla provedena studie rovnovážného stavu, která porovnávala 46 pacientů 
s mírnou (n=17; skóre Ishak 1-2), 
středně závažnou (n=20; skóre Ishak 3-4), 
nebo závažnou (n=9; skóre Ishak 5-6, Child-Pugh A u 8 pacientů, u 1 nebylo možno skóre Child-Pugh 
uplatnit) jaterní fibrózou jako ukazatelem zhoršení jaterní funkce.

Pacienti zařazení ve studii byli léčeni antiretrovirovou terapií, která obsahovala Viramune s okamžitým 
uvolňováním v dávce 200 mg dvakrát denně po dobu nejméně 6 týdnů před odběrem vzorků k hodnocení 
farmakokinetiky. Medián délky terapie byl 3,4 roku. V této studii s opakovaným podáváním se 
farmakokinetika nevirapinu a jeho pěti oxidativních metabolitů neměnila.

Avšak přibližně u 15% z těchto pacientů s jaterní fibrózou byly minimální koncentrace nevirapinu vyšší 
než 9 000 ng/ml (dvojnásobek obvyklé průměrné koncentrace). Pacienti s poruchou funkce jater by proto 
měli být pečlivě sledováni, pokud jde o možné známky léčivým přípravkem navozené toxicity.

Ve studii farmakokinetiky s jednorázovým podáním dávky 200 mg přípravku Viramune tablety 
s okamžitým uvolňováním u HIV negativních pacientů s mírnou a středně závažnou poruchou funkce jater 
(Child-Pugh A, n=6; Child-Pugh B, n=4), bylo pozorováno významné zvýšení plochy pod křivkou (AUC) 
nevirapinu u jednoho pacienta s ascitem ze skupiny Child-Pugh B, což naznačuje, že u pacientů se 
zhoršující se jaterní funkcí a s ascitem může hrozit nebezpečí akumulace nevirapinu v systémovém oběhu. 
Protože při opakovaném podávání nevirapin navozuje svůj vlastní metabolismus, tato studie s podáním
jednotlivé dávky nemusí odrážet dopad poruchy funkce jater na farmakokinetiku nevirapinu při jeho 
opakovaném podávání (viz bod 4.4). Přípravek Viramune tablety s prodlouženým uvolňováním nebyl 

93

hodnocen u pacientů s poruchou jater a tito pacienti by měli užívat přípravek Viramune s okamžitým 
uvolňováním.

Pohlaví
V mezinárodní studii 2NN s přípravkem Viramune s okamžitým uvolňováním byla provedena podstudie 
populační farmakokinetiky u 1077 pacientů, mezi kterými bylo 391 žen. U žen byla clearence nevirapinu
o 13,8% nižší než u mužů. Tento rozdíl není považován za klinicky významný. Vzhledem k tomu, že ani 
tělesná hmotnost ani index tělesné hmotnosti (BMI) neměly vliv na clearence nevirapinu, nelze vliv 
pohlaví vysvětlit velikostí těla. 

Vliv pohlaví na farmakokinetiku přípravku Viramune s prodlouženým uvolňováním byl zkoumán ve 
studii 1100.1486. Ženy mají tendenci k vyšším (přibližně o 20 - 30%) minimálním koncentracím v obou 
léčebných skupinách Viramune s prodlouženým uvolňováním i Viramune s okamžitým uvolňováním. 

Starší lidé
Nezdá se, že by se farmakokinetika nevirapinu u HIV-1 pozitivních dospělých měnila s věkem (v rozsahu 
18 – 68 let). Nevirapin nebyl specificky zkoumán u pacientů ve věku nad 65 let. Černošští pacienti 
(n=80/skupinu) ve studii 1100.1486 vykazovali přibližně o 30% vyšší minimální koncentrace, než 
pacienti běloši (250-325 pacientů/skupinu) v obou léčebných skupinách s Viramune s okamžitým 
uvolňováním i s Viramune s prodlouženým uvolňováním po dobu 48 týdnů podávání v dávce 400 mg/den.

Pediatrická populace
Údaje týkající se farmakokinetiky nevirapinu byly odvozeny ze dvou hlavních zdrojů: 48týdenní 
pediatrické studie v Jižní Africe (BI 1100.1368) zahrnující 123 HIV-1 pozitivních pacientů, neléčených 
antiretrovirotiky ve věku 3 měsíců až 16 let; a společné analýzy pěti protokolů skupiny pro klinické studie 
u pediatrických pacientů s AIDS (PACTG) zahrnujících 495 pacientů ve věku 14 dní až 19 let.

Farmakokinetické údaje u 33 pacientů (věkové rozmezí 0,77-13,7 let) ve skupině s častými odběry krve 
ukázaly, že clearence nevirapinu do jisté míry stoupá se zvyšujícím se věkem v souladu se zvyšujícím se 
povrchem těla. Při dávkování nevirapinu 150 mg/m

2x denně (po 2týdenní počáteční dávce 150 mg/ m

1x denně) byl geometrický průměr nebo průměr v nejnižších koncentracích  nevirapinu mezi 4 – 6 µg/ml 
(v porovnání s daty u dospělých). Pozorovaná rozmezí koncentrací byla navíc srovnatelná mezi oběma 
metodami.

Společná analýza protokolů skupiny pro klinické studie u pediatrických pacientů s AIDS (PACTG) 
245, 356, 366, 377 a 403 vzala v úvahu pro hodnocení pediatrických pacientů mladších 3 měsíců (n=17) 
zařazených do těchto PACTG studií. Pozorované plazmatické koncentrace nevirapinu byly v rozmezí 
koncentrací pozorovaných u dospělých a zbytku pediatrické populace, ale byly více varabilní mezi 
pacienty, zejména ve druhém měsíci života. 

Farmakokinetika Viramune s prodlouženým uvolňováním byla hodnocena ve studii 1100.1518. Osmdesát 
pět pacientů (ve věku 3 roky až < 18 let) užívalo Viramune s okamžitým uvolňováním v dávce podle 
tělesné hmotnosti nebo plochy povrchu těla po dobu nejméně 18 týdnů a poté byli převedeni na přípravek
Viramune tablety s prodlouženým uvolňováním (2 x 100 mg, 3 x 100 mg nebo 1 x 400 mg jednou denně) 
v kombinaci s dalšími antiretrovirotiky na 10 dní. Zjištěné poměry geometrických průměrů přípravku 
Viramune s prodlouženým uvolňováním vůči přípravku Viramune s okamžitým uvolňováním byly ~90% 
pro C

min,ss

a AUC

ss 

s 90% intervaly spolehlivosti mezi 80% - 125%; poměr pro C

max,ss

byl nižší a 

konzistentní u jednou denně podávané formy s prodlouženým uvolňováním. Geometrický průměr 
minimálních plazmatických koncentrací za rovnovážného stavu před podáním dávky přípravku Viramune 
s prodlouženým uvolňováním byl 3880 ng/ml, 3310 ng/ml respektive 5350 ng/ml ve věkových skupinách 

94

3 až < 6 let, 6 až < 12 let, respektive 12 až < 18 let věku. Celkově byla expozice u dětí podobná expozici 
pozorované u dospělých pacientů léčených přípravkem Viramune s prodlouženým uvolňováním ve studii 
1100.1486. 

Ve studiích biologické dostupnosti s paralelním uspořádáním skupin (studie 1100.1517 a 1100.1531) po 
podání jednotlivé dávky vykazoval přípravek Viramune 50 mg a 100 mg tablety s prodlouženým 
uvolňováním charakteristiky prodlouženého uvolňování, jako je prodloužené vstřebávání a nižší 
maximální koncentrace, což bylo podobné zjištěním ze srovnávání tablety 400 mg s prodlouženým 
uvolňováním s tabletou 200 mg Viramune s okamžitým uvolňováním. Rozdělení celkové dávky 200 mg 
do čtyř dávek po 50 mg spíše než do dvou dávek po 100 mg vedlo ke zvýšení celkové absorpce o 7-11%, 
ale při srovnatelné míře uvolňování léčivého přípravku. Pozorovaný farmakokinetický rozdíl mezi 
tabletami Viramune s prodlouženým uvolňováním o síle 50 mg a 100 mg není klinicky významný a 
tabletu s prodlouženým uvolňováním o síle 50 mg lze užívat jako alternativu k mírně větší tabletě o síle 
100 mg. 

5.3

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Neklinické údaje získané na základě konvenčních studií bezpečnosti, farmakologie, toxicity po 
opakovaném podávání a genotoxicity neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka, které by bylo odlišné 
od rizika pozorovaného v klinických studiích. Ve studiích kancerogenity vyvolával nevirapin vznik 
jaterních nádorů u potkanů a u myší. Tyto nálezy se s větší pravděpodobností vyskytovaly v souvislosti 
s tím, že nevirapin je silným induktorem jaterních enzymů a nikoli v důsledku jeho genotoxického 
působení. 

6.

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1

Seznam pomocných látek

Monohydrát laktosy
Hypromelosa
Žlutý oxid železitý
Magnesium-stearát

6.2

Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3

Doba použitelnosti

3 roky

Léčivý přípravek musí být spotřebován do 2 měsíců po otevření.

6.4

Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

95

6.5

Druh obalu a obsah balení

Balení pro udržovací léčbu:
Plastová lahvička z polyethylenu o vysoké hustotě (HDPE) s plastovým uzávěrem a fólií.
Lahvičky obsahují 180 tablet s prodlouženým uvolňováním.

6.6

Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku 

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7.

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Boehringer Ingelheim International GmbH
Binger Strasse 173
55216 Ingelheim am Rhein
Německo

8.

REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

EU/1/97/055/005

9.

DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 5. února 1998
Datum posledního prodloužení registrace: 20. prosince 2012

10.

DATUM REVIZE TEXTU

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské 
agentury pro léčivé přípravky na adrese 

http://www.ema.europa.eu.

96

1.

NÁZEV PŘÍPRAVKU

Viramune 100 mg tablety s prodlouženým uvolňováním

2.

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje nevirapinum 100 mg (bezvodý).

Pomocná látka se známým účinkem: jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje 100 mg laktosy
(ve formě monohydrátu).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3.

LÉKOVÁ FORMA

Tableta s prodlouženým uvolňováním

Žluté, kulaté a bikonvexní tablety s prodlouženým uvolňováním. Tablety s prodlouženým uvolňováním 
mají průměr přibližně 9 mm s vyraženým označením V01 na jedné straně a symbolem společnosti na 
straně druhé. Tableta s prodlouženým uvolňováním se nesmí dělit.

4.

KLINICKÉ ÚDAJE

4.1

Terapeutické indikace

Viramune je indikováno v kombinaci s dalšími antiretrovirovými léčivými přípravky k léčbě 
dospívajících a dětí ve věku tří let a starších, které jsou schopné spolknout tabletu, infikovaných virem 
HIV-1 (viz bod 4.2).

Tablety s prodlouženým uvolňováním nejsou vhodné pro 14denní úvodní periodu u pacientů, kteří 
začínají užívat nevirapin. Měly by být užívány jiné lékové formy nevirapinu, jako jsou tablety 
s okamžitým uvolňováním nebo perorální suspenze (viz bod 4.2).

Většina zkušeností s podáváním Viramune je v kombinaci s nukleosidovými inhibitory reverzní 
transkriptázy (NRTI). Výběr následné terapie po Viramune by měl být na základě klinické zkušenosti a 
testů rezistence (viz bod 5.1).

4.2

Dávkování a způsob podání

Viramune by mělo být podáváno lékaři se zkušenostmi v léčbě HIV infekce.

97

Dávkování

Pediatrická populace

Použití u dětí ve věku 3 let a starších a dospívajících 

Viramune tablety s prodlouženým uvolňováním lze dávkovat na základě hmotnosti pacienta nebo na 
základě výpočtu jeho tělesného povrchu (BSA = body surface area). 

Úvodní dávkování přípravku Viramune 200 mg tablety nebo Viramune 50 mg/5 ml perorální suspenze (po 
dobu prvních 14 dní): 
Všichni pediatričtí pacienti by měli léčbu zahájit dávkou 150 mg/m

2

(výpočet BSA za použití přepočtu 

podle Mostellera) nebo dávkou 4 mg/kg tělesné hmotnosti, která se podává jednou denně po dobu prvních 
14 dní. Tato úvodní perioda by měla být dodržena, protože bylo prokázáno, že snižuje frekvenci výskytu 
kožní vyrážky. Úvodní perioda není nutná, jestliže je pacient již dlouhodobě léčen dvakrát denně 
přípravkem Viramune 200 mg tablety nebo Viramune perorální suspenze.

Udržovací dávkování přípravku Viramune tablety s prodlouženým uvolňováním jednou denně (po úvodní 
periodě): 
Doporučené perorální dávky pro pediatrické pacienty určené na základě tělesného povrchu BSA jsou 
uvedeny v následující tabulce. 

Doporučené dávkování pro pediatrické pacienty podle BSA po úvodní periodě 

BSA (m

2

)

Dávka přípravku Viramune tablety s prodlouženým uvolňováním 
(mg)

0,58-0,83

200 (2 x 100 mg nebo 4 x 50 mg)

0,84-1,16

300 (3 x 100 mg nebo 6 x 50 mg)

≥ 1,17

400 (1 x 400 mg)

Přepočet podle Mostellera: BSA (m

2

) =

3600

)

(

)

(

kg

hmotnost

cm

výška

Doporučené perorální dávky pro pediatrické pacienty určené na základě jejich tělesné hmotnosti jsou 
uvedeny v následující tabulce. Doporučená pediatrická dávka určená na základě tělesné hmotnosti je 
závislá na věku pacienta, liší se doporučené dávky pro děti ve věku 3 až < 8 let a dávky pro děti ve věku 
8 let a starší.

Hmotnostní rozmezí (kg) 
pro pacienty ve věku < 8 let 

Hmotnostní rozmezí (kg) pro 
pacienty ve věku 

 8 let 

Dávka přípravku Viramune tablety 
s prodlouženým uvolňováním (mg)

12,5-17,8

17,9 až 31,2

200 (2 x 100 mg nebo 4 x 50 mg)

17,9-24,9

31,3 až 43,7

300 (3 x 100 mg nebo 6 x 50 mg)

25 a více

43,8 a více 

400 (1 x 400 mg)

Tělesná hmotnost nebo tělesný povrch BSA všech pediatrických pacientů musí být často kontrolovány, 
protože podle nich je nutné upravovat podané dávky.

Viramune je třeba kombinovat s nejméně dvěma dalšími antiretrovirovými přípravky. U současně 
podávaných léčiv je třeba dodržovat doporučené dávky uvedené výrobcem přípravku.

98

Pokud si pacient uvědomí, že zapomněl užít dávku do 12 hodin od doby, kdy si měl dávku vzít, měl by 
dávku užít co nejdříve. Pokud již uplynulo více než 12 hodin od doby, kdy si měl dávku vzít, měl by užít 
až další dávku v obvyklém čase.

Alternativně jsou k dispozici tablety s prodlouženým uvolňováním o síle 100 mg pro pediatrické pacienty 
ve věku 3 let a starší pro podávání jednou denně po úvodní periodě (viz Souhrn údajů o přípravku 
Viramune 100 mg tablety s prodlouženým uvolňováním). Dále je pro všechny věkové skupiny k dispozici 
léková forma perorální suspenze s okamžitým uvolňováním pro podávání dvakrát denně (viz příslušný 
Souhrn údajů o přípravku).

Použití u dětí mladších 3 let

Bezpečnost a účinnost přípravku Viramune tablety s prodlouženým uvolňováním u dětí mladších než 
3 roky nebyly stanoveny. Nejsou k dispozici žádné informace.

Pro pacienty mladší než 3 roky a všechny ostatní věkové skupiny je k dispozici léková forma perorální 
suspenze s okamžitým uvolňováním (viz příslušný Souhrn údajů o přípravku).

Případy, kdy je třeba upravit dávkování přípravku
Celková denní dávka nesmí během léčby nikdy přesáhnout 400 mg u žádného pacienta. Pacientům je 
třeba zdůraznit nutnost užívat přípravek Viramune každý den tak, jak je předepsáno.

U pacientů, u kterých se objevila kožní vyrážka během úvodní 14denní periody, by se nemělo začínat 
s léčbou přípravkem Viramune tablety s prodlouženým uvolňováním, dokud vyrážka nevymizí. Výskyt 
ojedinělé vyrážky by měl být pozorně sledován (viz bod 4.4). Přípravek Viramune s okamžitým 
uvolňováním v dávkovacím režimu jednou denně by neměl být podáván déle než 28 dní, v této době by 
měla být nalezena alternativní léčba vzhledem k možnému riziku poddávkování a rezistence.

Pacienti, kteří přeruší užívání nevirapinu na více než 7 dní, by měli znovu začít s doporučeným 
dávkovacím režimem za užití úvodního dávkování přípravku Viramune s okamžitým uvolňováním po 
dobu 2 týdnů.

Projevy toxicity, které vyžadují přerušení užívání Viramune (viz bod 4.4).

Zvláštní skupiny pacientů

Starší lidé
Podávání nevirapinu nebylo specificky studováno u pacientů nad 65 let.

Porucha funkce ledvin
U dospělých pacientů s poruchou funkce ledvin, která vyžaduje dialýzu, se doporučuje podání dodatečné 
dávky 200 mg nevirapinu s okamžitým uvolňováním po každé dialýze. U pacientů s clearance kreatinu 
 20 ml/min není nutná úprava dávkování, viz bod 5.2. U pediatrických pacientů s poruchou funkce 
ledvin, kteří podstupují dialýzu, se doporučuje po každé dialýze podat dodatečnou dávku přípravku 
Viramune perorální suspenze nebo Viramune tablety s okamžitým uvolňováním. Tato dodatečná dávka 
představuje 50% doporučené denní dávky přípravku Viramune perorální suspenze nebo Viramune tablety 
s okamžitým uvolňováním, což pomůže vyrovnat vliv dialýzy na clearance nevirapinu. Viramune tablety 
s prodlouženým uvolňováním nebyly studovány u pacientů s poruchou funkce ledvin a tito pacienti by 
měli užívat přípravek Viramune s okamžitým uvolňováním.

99

Porucha funkce jater 
Nevirapin nesmí být podáván u pacientů se závažnou poruchou funkce jater (Child-Pugh C, viz bod 4.3). 
U pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce jater není nutná úprava dávky (viz body 4.4 a 
5.2). Viramune tablety s prodlouženým uvolňováním nebyly studovány u pacientů s poruchou funkce 
jater a tito pacienti by měli užívat přípravekViramune s okamžitým uvolňováním.

Způsob podání
Tablety s prodlouženým uvolňováním by měly zapíjeny tekutinou a nesmí se rozlamovat ani žvýkat. 
Přípravek Viramune může být užíván s jídlem nebo bez jídla.

4.3

Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Opakované podávání přípravku Viramune pacientům, u kterých došlo k trvalému ukončení léčby 
z důvodů vývoje těžké kožní vyrážky nebo vyrážky provázené konstitučními příznaky, reakcemi 
hypersenzitivity nebo klinicky zjištěnou hepatitidou vyvolanou nevirapinem

Pacienti se závažným jaterním poškozením (Child-Pugh C) nebo pacienti, kteří před léčbou dosahují 
hodnoty AST nebo ALT >5násobek horní hranice laboratorní normy, až do stabilizace základních hodnot 
AST/ALT tj. <5násobek horní hranice laboratorní normy

Opakované podávání přípravku Viramune pacientům, u kterých během léčby nevirapinem došlo k nárůstu 
hodnot AST nebo ALT na >5násobek horní hranice laboratorní normy a u kterých se projevil rychlý 
návrat abnormalit jaterních testů po opětovném zahájení léčby nevirapinem (viz bod 4.4)

Současné užívání rostlinných přípravků obsahujících třezalku tečkovanou (Hypericum perforatum) může 
vést k riziku snížení koncentrace nevirapinu v plazmě a ke snížení jeho klinických účinků (viz bod 4.5).

4.4

Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Viramune by mělo být podáváno v kombinaci s nejméně dvěma jinými antiretrovirovými přípravky (viz 
bod 5.1). Přípravek Viramune by neměl být užíván jako jediné aktivní antiretrovirotikum, neboť se 
ukázalo, že monoterapie jakýmkoli antiretrovirotikem vede k virové rezistenci.

100

Prvních 18 týdnů léčby nevirapinem je kritickým obdobím vyžadujícím pečlivé sledování 
pacienta k odhalení případných projevů závažných a život ohrožujících kožních reakcí (včetně 
případů Stevens-Johnsonova syndromu (SJS) a toxické epidermální nekrolýzy (TEN)) a závažné 
hepatitidy/jaterního selhání. Nejvyšší riziko výskytu jaterních a kožních reakcí je v průběhu 
prvních 6 týdnů léčby. Avšak riziko výskytu jaterních příhod přetrvává i po tomto období a 
sledování pacientů by mělo pokračovat v častých intervalech. Ženské pohlaví a zvýšené hodnoty 
CD4+ buněk (>250/mm

3

u dospělých žen a >400/mm

3

u dospělých mužů) na počátku léčby 

nevirapinem jsou spojeny s vyšším rizikem jaterních nežádoucích účinků, jestliže má pacient 
detekovatelnou plazmatickou HIV-1 RNA, tj. koncentraci >50 kopií/ml, při zahájení léčby 
nevirapinem. Protože byla pozorována závažná a život ohrožující hepatotoxicita                          
v kontrolovaných a nekontrolovaných studiích převážně u pacientů s plazmatickou HIV-1 
virovou náloží 50 kopií/ml nebo vyšší, neměla by být léčba nevirapinem zahájena u dospělých 
žen s počtem CD4+ buněk větším než 250 buněk/mm

3

a u dospělých mužů s počtem CD4+ 

větším než 400 buněk/mm

3

, kteří mají detekovatelnou plazmatickou HIV-1 RNA, ledaže by 

přínos převážil riziko. 
V některých případech hepatální poškození postupovalo navzdory přerušení léčby. Pacienti se 
známkami nebo příznaky hepatitidy, závažné kožní reakce nebo reakcí hypersenzitivity musí 
přerušit léčbu nevirapinem a vyhledat okamžitě lékařskou pomoc. Léčba nevirapinem nesmí 
být znovu zahájena po závažných hepatálních a kožních reakcích nebo reakcích hypersenzitivity 
(viz bod 4.3).

Kromě toho musí být přesně dodrženy dávky, zvláště v úvodní 14denní periodě (viz bod 4.2).

Kožní reakce

Závažné a život ohrožující kožní reakce, včetně fatálních případů, se objevily u pacientů léčených 
nevirapinem převážně během prvních 6 týdnů léčby. Patří mezi ně případy Stevens-Johnsonova 
syndromu, toxické epidermální nekrolýzy a reakce hypersenzitivity charakterizované vyrážkou, 
konstitučními nálezy a viscerálním postižením. Pacienti by měli být intenzivně sledováni během prvních 
18 týdnů léčby. Pacienti by měli být pozorně sledováni při výskytu ojedinělé vyrážky. Léčba nevirapinem 
musí být trvale přerušena u pacientů, u nichž došlo k rozvoji závažné kožní vyrážky nebo vyrážky 
provázené konstitučními příznaky (jako horečka, tvorba puchýřů, ústní léze, konjunktivitida, otoky v 
obličeji, svalové nebo kloubní bolesti nebo celková malátnost), včetně Stevens-Johnsonova syndromu 
nebo toxické epidermální nekrolýzy. Podávání nevirapinu musí být trvale přerušeno u pacientů s projevy 
hypersenzitivity (charakterizované vyrážkou provázenou konstitučními příznaky plus viscerálním 
postižením jako hepatitida, eosinofilie, granulocytopenie a renální dysfunkce), viz bod 4.4.

Podávání Viramune ve vyšších než doporučených dávkách může zvýšit četnost a závažnost kožních 
reakcí, jako je Stevens–Johnsonovův syndrom a toxická epidermální nekrolýza.

Byla pozorována rhabdomyolýza u pacientů s kožními a/nebo jaterními reakcemi spojenými s užíváním 
přípravku Viramune.

Současné užívání prednisonu (40 mg/den po dobu prvních 14 dnů léčby přípravkem Viramune
s okamžitým uvolňováním) neukázalo snížení výskytu vyrážky spojené s podáváním nevirapinu a může 
být spojováno se zvýšením výskytu a závažnosti vyrážky během prvních 6 týdnů léčby nevirapinem.

Byly identifikovány některé rizikové faktory vedoucí k rozvoji závažných kožních reakcí, které zahrnují 
nedodržení dávky při úvodním dávkování a dlouhou dobu mezi počátkem příznaků a upozorněním lékaře. 

101

Bylo zjištěno, že ženy jsou vzhledem k rozvoji vyrážky rizikovější než muži, bez ohledu na to, zda jim 
nevirapin je či není v terapii podáván. 

Pacienty je nutno informovat, že hlavním toxickým projevem nevirapinu je kožní vyrážka. Musí být 
poučeni, že je třeba ihned upozornit lékaře na výskyt jakékoli vyrážky a že všechny kožní vyrážky musí 
být lékaři bezodkladně hlášeny. Většina vyrážek spojená s podáváním nevirapinu se objevuje v prvních 
6 týdnech léčby. Proto je v tomto období nutno u pacientů pečlivě kontrolovat výskyt kožních změn. 

Pacienti musí být informováni, že nesmí začít s užíváním přípravku Viramune tablety s prodlouženým 
uvolňováním, dokud nevymizí jakákoli vyrážka, která se objevila během úvodní dvoutýdenní periody 
léčby přípravkem Viramune s okamžitým uvolňováním. Dávkovací režim jednou denně přípravkem 
Viramune s okamžitým uvolňováním by neměl být podáván déle než 28 dní, v této době by měla být 
nalezena alternativní léčba vzhledem k možnému riziku poddávkování a rezistence.

Pacienti se závažnou vyrážkou nebo s vyrážkou doprovázenou konstitučními příznaky, jako je 
horečka, tvorba puchýřů, ústní léze, konjunktivitida, otoky v obličeji, svalové nebo kloubní bolesti 
nebo celková malátnost, musí přerušit léčbu přípravkem a okamžitě vyhledat lékařskou pomoc. 
U těchto pacientů nesmí být léčba nevirapinem opět zahájena.

U pacientů s podezřením na rozvoj kožní vyrážky spojené s užíváním nevirapinu je třeba provést 
vyšetření jaterních funkcí. Pacientům se středním až závažným zvýšením hodnot (AST nebo ALT 
>5násobek horní hranice laboratorní normy) by mělo být podávání nevirapinu trvale ukončeno.

Jestliže se vyskytnou reakce hypersenzitivity, charakterizované vyrážkou provázenou konstitučními 
příznaky jako horečka, artralgie, myalgie a lymfadenopatie, plus viscerální postižení jako hepatitida, 
eozinofilie, granulocytopenie a renální dysfunkce, musí být léčba nevirapinem trvale přerušena a 
nesmí být opět zahájena (viz bod 4.3).

Jaterní reakce

U pacientů léčených nevirapinem se může vyskytnout těžká, život ohrožující hepatotoxicita, včetně 
fulminantní fatální hepatitidy. Prvních 18 týdnů léčby je kritickým obdobím, které vyžaduje bedlivé 
sledování. Nejvyšší riziko výskytu jaterních reakcí existuje v průběhu prvních 6 týdnů léčby. Nicméně 
riziko trvá přes toto období a sledování pacientů je nutné v častých intervalech v průběhu další léčby.

Byla pozorována rhabdomyolýza u pacientů s kožními a/nebo jaterními reakcemi spojenými s užíváním 
nevirapinu.

Zvýšené hodnoty AST nebo ALT na hodnoty > 2,5násobek horní hranice laboratorní normy a/nebo 
současná infekce hepatitidy B a/nebo C při zahájení antiretrovirové léčby jsou obecně spojeny s vyšším 
rizikem jaterních nežádoucích reakcí v průběhu antiretrovirové léčby při režimech dávkování nevirapinu. 

Ženské pohlaví a zvýšené hodnoty CD4+ buněk jsou na začátku léčby nevirapinem u dosud neléčených 
pacientů spojeny se zvýšeným rizikem výskytu jaterních nežádoucích účinků. V retrospektivní analýze dat 
získaných z klinických studií u pacientů s přípravkem Viramune tablety s okamžitým uvolňováním bylo 
riziko výskytu symptomatických jaterních poruch často spojených s vyrážkou u žen třikrát vyšší než u 
mužů (5,8% proti 2,2 %). Dosud neléčení pacienti mužského i ženského pohlaví s detekovatelnou HIV-1 
RNA v plazmě s vyšším počtem CD4+ buněk na počátku léčby nevirapinem mají vyšší riziko výskytu 
symptomatických jaterních poruch spojených s nevirapinem. Převážně u pacientů s plazmatickou HIV-1 

102

virovou náloží 50 kopií/ml nebo vyšší bylo nalezeno, že ženy s počtem CD4+ buněk > 250 buněk/mm

měly 12x vyšší riziko výskytu symptomatických jaterních nežádoucích účinků ve srovnání s ženami 
s počtem CD4+ buněk < 250 buněk/mm

3

(11,0% proti 0,9%). Zvýšené riziko bylo pozorováno u mužů 

s detekovatelnou HIV-1 RNA v plazmě a s počtem CD4+ buněk >400 buněk/mm

3

(6,3 % proti 1,2 % u 

mužů s počtem CD4+ buněk <400 buněk/mm

3

). Toto zvýšené riziko toxicity na základě hodnoty počtu 

CD4+ buněk nebylo zjištěno u pacientů s nedetekovatelnou (tj. <50 kopií/ml) plazmatickou virovou 
náloží.

Pacienti by měli být poučeni, že jaterní reakce jsou závažným toxickým projevem nevirapinu a vyžadují 
pečlivé sledování během prvních 18 týdnů léčby. Měli by být informováni, že při výskytu příznaků 
odpovídajících hepatitidě musí přerušit léčbu nevirapinem a okamžitě vyhledat lékařskou pomoc, která by 
měla zahrnovat jaterní testy.

Monitorování jaterních funkcí

Před zahájením léčby nevirapinem je třeba vyšetřit laboratorní hodnoty, včetně jaterních testů, a poté je 
během léčby ve vhodných intervalech kontrolovat.

Při podávání nevirapinu byly zaznamenány abnormální jaterní testy, některé již v prvních týdnech terapie.

Často bývá popisováno asymptomatické zvýšení hodnot jaterních enzymů, ale není bezpodmínečnou 
kontraindikací podávání nevirapinu. Asymptomatické zvýšení GMT není kontraindikací v pokračování 
léčby.

Monitorování jaterních testů musí být prováděno každé dva týdny během prvních dvou měsíců léčby, ve 

třetím měsíci a poté pravidelně. Kontrolu jaterních funkcí je třeba provést, pokud má pacient známky či 
příznaky odpovídající hepatitidě a/nebo hypersenzitivitě.

U pacientů s dávkovacím režimem Viramune s okamžitým uvolňováním dvakrát denně, kteří přejdou na 
Viramune s prodlouženým uvolňováním jednou denně, není nutná změna ve schématu jejich sledování.

Pokud AST nebo ALT vzrostou před léčbou nebo v průběhu léčby na > 2,5násobek horní hranice 
laboratorní normy, je třeba jaterní testy monitorovat častěji během pravidelných klinických kontrol. 
Nevirapin se nesmí podávat pacientům, u kterých je před léčbou AST nebo ALT >5násobek horní hranice 
laboratorní normy, až do stabilizace základních hodnot AST/ALT <5násobek horní hranice laboratorní 
normy (viz bod 4.3).

103

Lékaři i pacienti musí být opatrní ve vztahu k možným úvodním příznakům a projevům hepatitidy jako 
anorexie, nauzea, žloutenka, bilirubinurie, acholická stolice, hepatomegalie nebo citlivost jater. 
Pacienti musí být poučeni o nutnosti ihned vyhledat lékařskou pomoc v případě výskytu těchto 
příznaků.

Pokud v průběhu léčby hodnoty AST nebo ALT vzrostou na >5násobek horní hranice 
laboratorní normy, podávání nevirapinu je nutno okamžitě ukončit. Pokud AST a ALT 
poklesnou na základní hodnoty a pokud nemá pacient žádné klinické známky a příznaky 
hepatitidy, vyrážku, konstituční příznaky nebo jiné nálezy svědčící o orgánovém postižení, lze 
případně nevirapinu podle individuální situace znovu začít podávat, a to v počátečním 
dávkovacím režimu Viramune s okamžitým uvolňováním jednou denně po dobu 14 dní, 
následovaným režimem Viramune tablety s prodlouženým uvolňováním jednou denně. V těchto 
případech je nutné častější sledování jaterních funkcí. Pokud dojde k rychlému návratu 
jaterních abnormalit, je nutno nevirapin trvale vysadit.

Pokud dojde k vývoji klinické hepatitidy charakterizované anorexií, nauzeou, zvracením, 
žloutenkou A TAKÉ abnormálními laboratorními nálezy (jako jsou středně závažné nebo 
závažné abnormality jaterních testů (vyjma GMT)), musí se nevirapin trvale vysadit. Viramune 
nesmí být znovu nasazen pacientům, u kterých musel být trvale vysazen z důvodu vzniku 
klinické hepatitidy vyvolané nevirapinem.

Jaterní onemocnění

Bezpečnost a účinnost přípravku Viramune nebyla stanovena u pacientů s těžkými poruchami jater. 
Viramune je kontraindikováno u pacientů s těžkým jaterním poškozením (Child-Pugh C, viz bod 4.3). 
Farmakokinetické výsledky naznačují, že při podávání nevirapinu pacientům se středně závažnou jaterní 
dysfunkcí je nutná opatrnost (Child-Pugh B). U pacientů s chronickou hepatitidou B nebo C a léčených 
kombinovanou antiretrovirovou terapií existuje zvýšené riziko vzniku těžkých a potenciálně fatálních
jaterních nežádoucích účinků. V případě současné antivirové léčby hepatitidy B nebo C se rovněž 
podívejte do příslušných informací pro tyto léčivé přípravky.

Pacienti s již dříve existujícím poškozením jaterních funkcí, včetně chronické aktivní hepatitidy, trpí 
v průběhu kombinované antiretrovirové léčby zvýšeným výskytem abnormalit jaterních funkcí a měli by 
být kontrolováni dle standardní praxe. Pokud je u těchto pacientů zřejmé, že došlo ke zhoršení jaterního 
onemocnění, je nutno zvážit přerušení nebo ukončení léčby.

Další upozornění

Postexpoziční profylaxe: závažná hepatotoxicita, včetně selhání funkce jater vyžadující transplantaci, 
byla hlášena u jedinců bez infekce HIV, kteří dostávali dávky Viramune opakovaně v rámci postexpoziční 
profylaxe (PEP) - neschválené podávání. Podávání Viramune při PEP nebylo zkoumáno zvláštní studií, 
zejména pokud jde o otázku délky léčby, a proto se důrazně nedoporučuje.

Kombinovaná léčba s nevirapinem nevede k vyléčení HIV-1 infekce; pacienti mohou i nadále trpět 
onemocněními přidruženými k pokročilé infekci virem HIV-1, včetně oportunních infekcí.

Přestože se prokázalo, že efektivní virová suprese antiretrovirovou léčbou významně snižuje riziko 
sexuálního přenosu, nelze vyloučit reziduální riziko. Je nutno dodržet opatření k zabránění přenosu 
v souladu s národními doporučeními.

104

Hormonální antikoncepční metody jiné než depotní medroxyprogesteron-acetát (DMPA) by neměly být 
používány jako jediný způsob antikoncepce u žen užívajících Viramune, protože nevirapin může snižovat 
plazmatické koncentrace těchto léčivých přípravků. Z tohoto důvodu a též pro snížení rizika přenosu viru 
HIV je doporučena bariérová antikoncepce (např. kondom). Pokud je užívána postmenopauzální 
hormonální terapie při současném podávání nevirapinu, je třeba monitorovat její terapeutický efekt.

Tělesná hmotnost a metabolické parametry:
V průběhu antiretrovirové léčby se může vyskytnout zvýšení tělesné hmotnosti a hladin lipidů a glukózy 
v krvi. Tyto změny mohou být částečně spojeny s kontrolou onemocnění a životním stylem. U lipidů 
existuje v některých případech důkaz účinku léčby, zatímco u přírůstku tělesné hmotnosti není významný 
průkaz spojení s touto léčbou. Při monitorování lipidů a glukózy v krvi je třeba sledovat zavedené pokyny 
pro léčbu HIV. Poruchy lipidů je třeba léčit podle klinické potřeby.

V klinických studiích byl přípravek Viramune spojen se zvýšením HDL-cholesterolu a s celkovým 
zlepšením poměru celkového cholesterolu k HDL-cholesterolu. Při nedostatku specifických studií však 
klinický dopad těchto zjištění není znám. Navíc nebylo prokázáno, že by přípravek Viramune způsoboval 
poruchy metabolismu glukózy.

Osteonekróza: Ačkoli je etiologie považována za multifaktoriální (zahrnující používání kortikosteroidů, 
konzumaci alkoholu, těžkou imunosupresi a vyšší index tělesné hmotnosti), byly případy osteonekrózy 
hlášeny především u pacientů s pokročilým onemocněním HIV a/nebo při dlouhodobé expozici 
kombinované antiretrovirové terapii (combination antiretroviral therapy, CART). Pacienti mají být 
poučeni, aby vyhledali lékařskou pomoc, pokud zaznamenají bolesti kloubů, ztuhlost kloubů nebo pokud 
mají pohybové potíže.

Syndrom imunitní reaktivace: Při zahájení kombinované antiretrovirové terapie (combination 
antiretroviral therapy, CART) 
se u pacientů infikovaných HIV s těžkou imunodeficiencí může vyskytnout 
zánětlivá reakce na asymptomatické nebo reziduální oportunní patogeny, která může způsobit klinicky 
závažné stavy nebo zhoršení příznaků onemocnění. Takové reakce byly nejčastěji pozorovány během 
několika prvních týdnů či měsíců po zahájení CART. Jedná se například o cytomegalovirovou retinitidu, 
generalizované a/nebo fokální mykobakteriální infekce a pneumonii způsobenou Pneumocystis jiroveci
Jakékoli příznaky zánětu by měly být vyhodnoceny a v případě potřeby by měla být zahájena příslušná 
léčba. Při imunitní reaktivaci byl také hlášen výskyt autoimunitních onemocnění (jako je Gravesova 
choroba), avšak hlášená doba do jejich nástupu byla velmi různá. Tyto stavy se mohou objevit mnoho 
měsíců po zahájení léčby.

Dostupné farmakokinetické údaje ukazují, že současné užívání rifampicinu a nevirapinu nelze doporučit.

Kromě toho se nedoporučuje kombinace následujících léčivých látek s přípravkem Viramune: efavirenz, 

ketokonazol, delavirdin, etravirin, rilpivirin, elvitegravir (v kombinaci s kobicistatem), atazanavir
(v kombinaci s ritonavirem), boceprevir, fosamprenavir (není-li podáván současně s ritonavirem v nízké 
dávce)

(viz bod 4.5).

Užívání zidovudinu je často spojeno s granulocytopenií. Proto pacienti, kteří užívají současně nevirapin a 
zidovudin a zvláště pak pediatričtí pacienti a pacienti užívající vyšší dávky zidovudinu nebo pacienti 
s nízkou dřeňovou rezervou, zejména pacienti s pokročilým onemocněním HIV, mají zvýšené riziko 
granulocytopenie. U těchto pacientů je třeba pečlivě monitorovat hematologické parametry.

Neexistují žádné údaje o zaměnitelnosti přípravku Viramune tablety s prodlouženým uvolňováním o síle 
100 mg nebo 50 mg za tablety s prodlouženým uvolňováním o síle 400 mg, a proto by dospělí pacienti 
neměli užívat tablety s prodlouženým uvolňováním o síle 50 mg ani 100 mg.

105

Laktosa: Viramune tablety s prodlouženým uvolňováním obsahují v maximální doporučené denní dávce 
400 mg laktosy.
Pacienti s vzácnými dědičnými formami nesnášenlivosti galaktózy, například s galaktosémií, laktázovou 
deficiencí nebo s glukózo-galaktózovou malabsorpcí by neměli tento léčivý přípravek užívat.

Někteří pacienti hlásili výskyt zbytků

tablet 

ve stolici

, které se mohou 

podobat neporušeným tabletám.

Na základě dosud dostupných údajů to nemá vliv na terapeutickou odpověď

Pokud

pacienti hlásí takový

případ, mají být ujištěni, že to neovlivňuje terapeutickou odpověď.

4.5

Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Následující údaje byly získány s přípravkem Viramune tablety s okamžitým uvolňováním, ale lze 
očekávat, že se vztahují na všechny formy dávkování.

Nevirapin je induktorem enzymu CYP3A a potenciálně i CYP2B6, maximum indukce nastává během 
2-4 týdnů od zahájení opakovaného podávání nevirapinu. 

Při podávání spolu s nevirapinem se mohou snižovat plazmatické koncentrace látek metabolizovaných 
touto metabolickou cestou. Proto se při podávání spolu s nevirapinem doporučuje pečlivě monitorovat 
terapeutickou účinnost léčivých přípravků metabolizovaných cytochromem P450.

Vstřebávání nevirapinu není ovlivněno jídlem, antacidy nebo léčivými přípravky, jejichž složkou je látka 
sloužící jako alkalický pufr.

Údaje o interakcích jsou uvedeny jako hodnoty geometrického průměru s 90% intervalem spolehlivosti 
(90% CI), pokud jsou tyto údaje k dispozici. ND = nebylo stanoveno, 

 = zvýšeno,  = sníženo,  = 

žádný vliv

Léčivé přípravky 
podle terapeutických 
oblastí

Interakce

Doporučení ohledně podávání 
současně

PROTIINFEKČNÍ PŘÍPRAVKY
ANTIRETROVIROTIKA
NRTI (nukleosidové inhibitory reverzní transkriptázy)
Didanosin 
100-150 mg 2x denně

Didanosin AUC 

 1,08 (0,92-1,27)

Didanosin C

min

ND

Didanosin C

max

 0,98 (0,79-1,21)

Didanosin a přípravek Viramune lze 
současně podávat bez úpravy 
dávkování.

Emtricitabin

Emtricitabin není inhibitorem 
lidského enzymu CYP 450.

Viramune a emtricitabin mohou být 
podávány současně bez úpravy 
dávkování.

Abakavir

V lidských jaterních mikrozomech
abakavir neinhibuje izoformy
cytochromu P450.

Viramune a abakavir mohou být 
podávány současně bez úpravy 
dávkování.

106

Lamivudin 
150 mg 2x denně

Beze změn zjevné clearance a 
distribučního objemu lamivudinu, což 
svědčí o neexistujícím indukčním vlivu 
nevirapinu na clearance lamivudinu.

Lamivudin a přípravek Viramune lze 
současně podávat bez úpravy 
dávkování.

Stavudin: 
30/40 mg 2x denně 

Stavudin AUC 

 0,96 (0,89-1,03)

Stavudin C

min

ND

Stavudin C

max 

 0,94 (0,86-1,03)

Nevirapin: v porovnání s historickými 

kontrolami se hladiny jeví jako 
nezměněné.

Stavudin a přípravek Viramune lze 
současně podávat bez úpravy 
dávkování.

Tenofovir 
300 mg 1x denně

Plazmatické hladiny tenofoviru 

zůstávají beze změny při současném 
podávání spolu nevirapinem. 

Plazmatické hladiny nevirapinu se 

nemění při současném podávání spolu 
s tenofovirem. 

Tenofovir a přípravek Viramune lze 
současně podávat bez úpravy 
dávkování.

Zidovudin 
100-200 mg 3x denně

Zidovudin AUC 

 0,72 (0,60-0,96) 

Zidovudin C

min

ND

Zidovudin C

max

 0,70 (0,49-1,04)

Nevirapin: Zidovudin nemá vliv na 
jeho farmakokinetiku.

Zidovudin a přípravek Viramune lze 

současně podávat bez úpravy 
dávkování.

Užívání zidovudinu je často spojeno 
s granulocytopenií. Proto pacienti, 
kteří užívají současně nevirapin a 
zidovudin a zvláště pak pediatričtí 
pacienti a pacienti užívající vyšší 
dávky zidovudinu nebo pacienti 
s nízkou dřeňovou rezervou, zejména 
pacienti s pokročilým onemocněním 
HIV, mají zvýšené riziko 
granulocytopenie. U těchto pacientů 
je třeba pečlivě monitorovat 
hematologické parametry.

NNRTI (nenukleosidové inhibitory reverzní transkriptázy)
Efavirenz 
600 mg 1x denně

Efavirenz AUC 

 0,72 (0,66-0,86)

Efavirenz C

min

 0,68 (0,65-0,81)

Efavirenz C

max

 0,88 (0,77-1,01)

Nedoporučuje se současné podávání 
efavirenzu a přípravku Viramune (viz 
bod 4.4), pro přidruženou toxicitu a 
bez zvýšení účinnosti ve srovnání 
s podáváním efavirenzu nebo 
nevirapinu samotného (výsledky 
studie 2NN, viz bod 5.1). 

107

Delavirdin

Interakce nebyla studována.

Současné podávání přípravku 
Viramune spolu s NNRTI 
se nedoporučuje (viz bod 4.4).

Etravirin

Současné podávání etravirinu spolu 
s nevirapinem může vést 
k významnému poklesu plazmatických
koncentrací etravirinu, a tím ke ztrátě 
jeho terapeutického účinku.

Současné podávání přípravku 
Viramune spolu s NNRTI se 
nedoporučuje (viz bod 4.4).

Rilpivirin

Interakce nebyla studována.

Současné podávání přípravku 
Viramune spolu s NNRTI se 
nedoporučuje (viz bod 4.4).

PI (inhibitory proteáz)
Atazanavir/ritonavir 
300/100 mg 1x denně
400/100 mg 1x denně

Atazanavir/ritonavir 300/100 mg:
Atazanavir/ritonavir AUC 

 0,58 

(0,48-0,71)
Atazanavir/ritonavir C

min

 0,28 

(0,20-0,40)
Atazanavir/ritonavir C

max

 0,72 

(0,60-0,86)

Atazanavir/ritonavir 400/100 mg:
Atazanavir/ritonavir AUC 

 0,81 

(0,65-1,02) 
Atazanavir/ritonavir C

min

 0,41 

(0,27-0,60)
Atazanavir/ritonavir C

max 

 1,02 

(0,85-1,24)
(v porovnání s 300/100 mg bez 
nevirapinu)

Nevirapin AUC 

 1,25 (1,17-1,34)

Nevirapin C

min

 1,32 (1,22-1,43)

Nevirapin C

max

 1,17 (1,09-1,25)

Nedoporučuje se současné podávání 

kombinace atazanavir/ritonavir a 
přípravku Viramune (viz bod 4.4). 

Darunavir/ritonavir 
400/100 mg 2x denně 

Darunavir AUC 

 1,24 (0,97-1,57)

Darunavir C

min 

 1,02 (0,79-1,32)

Darunavir C

max 

 1,40 (1,14-1,73)

Nevirapin AUC 

 1,27 (1,12-1,44)

Nevirapin C

min

 1,47 (1,20-1,82)

Nevirapin C

max 

 1,18 (1,02-1,37)

Darunavir a přípravek Viramune
lze současně podávat bez úpravy 
dávkování.

108

Fosamprenavir
1400 mg 2x denně

Amprenavir AUC 

 0,67 (0,55-0,80)

Amprenavir C

min

 0,65 (0,49-0,85)

Amprenavir C

max

 0,75 (0,63-0,89)

Nevirapin AUC 

 1,29 (1,19-1,40)

Nevirapin C

min

 1,34 (1,21-1,49)

Nevirapin C

max

 1,25 (1,14-1,37)

Nedoporučuje se současné podávání 

fosamprenaviru a přípravku
Viramune, pokud není fosamprenavir
podáván spolu s ritonavirem (viz bod 
4.4).

Fosamprenavir/
ritonavir 700/100 mg 
2x denně

Amprenavir AUC 

 0,89 (0,77-1,03)

Amprenavir C

min

 0,81 (0,69-0,96)

Amprenavir C

max

 0,97 (0,85-1,10)

Nevirapin AUC 

 1,14 (1,05-1,24)

Nevirapin C

min

 1,22 (1,10-1,35)

Nevirapin C

max

 1,13 (1,03-1,24)

Kombinaci fosamprenavir/ritonavir a 
přípravek Viramune lze současně 
podávat bez úpravy dávkování.

Lopinavir/ritonavir 
(tobolky) 400/100 mg 
2x denně 

Dospělí pacienti: 
Lopinavir AUC 

 0,73 (0,53-0,98)

Lopinavir C

min

 0,54 (0,28-0,74)

Lopinavir C

max

 0,81 (0,62-0,95)

Doporučuje se zvýšení dávky 

kombinace lopinavir/ritonavir na 
533/133 mg (4 tobolky) nebo 
500/125 mg (5 tablet 100/25 mg) 2x 
denně s jídlem v kombinaci 
s přípravkem Viramune. Není nutná 
úprava dávky přípravku Viramune 
při současném podávání 
s lopinavirem.

Lopinavir/ritonavir 
300/75 mg/m

2

(perorální roztok) 2x 
denně

Pediatričtí pacienti: 
Lopinavir AUC 

 0,78 (0,56-1,09) 

Lopinavir C

min

 0,45 (0,25-0,82)

Lopinavir C

max

 0,86 (0,64-1,16) 

U dětí je třeba zvážit zvýšení dávky 

kombinace lopinavir/ritonavir na 
300/75 mg/m

2x denně spolu 

s jídlem, je-li podávána spolu 
s přípravkem Viramune, a to 
zejména u pacientů, u kterých 
existuje podezření na sníženou 
citlivost vůči kombinaci 
lopinavir/ritonavir. 

Ritonavir
600 mg 2x denně

Ritonavir AUC

 0,92 (0,79-1,07)

Ritonavir C

min

 0,93 (0,76-1,14)

Ritonavir C

max 

 0,93 (0,78-1,07)

Nevirapin: Současné podávání 
ritonaviru nevede k žádným 
klinicky významným změnám 
plazmatických hladin nevirapinu.

Ritonavir a přípravek Viramune lze 
současně podávat bez úpravy 
dávkování.

109

Sachinavir/ritonavir

Omezené údaje, které jsou k dispozici 
o měkkých gelových 
tobolkách sachinaviru posíleného 
o ritonavir, nesvědčí o žádné klinicky 
významné interakci mezi 
sachinavirem posíleným o ritonavir a 
nevirapinem.

Kombinaci sachinavir/ritonavir a 
přípravek Viramune lze současně 
podávat bez úpravy dávkování.

Tipranavir/ritonavir 
500/200 mg 2x denně

Nebyla provedena žádná specifická 
studie vzájemné lékové interakce.
Omezené údaje dostupné z fáze IIa 
studie u HIV-infikovaných pacientů 
ukázaly klinicky nevýznamný 20% 
pokles C

min 

tipranaviru.

Tipranavir a přípravek Viramune lze 
současně podávat bez úpravy 
dávkování.

INHIBITORY VSTUPU (INHIBITORY FÚZE)
Enfuvirtid

Vzhledem k metabolické dráze se 
neočekávají žádné klinicky
významné farmakokinetické 
interakce mezi enfuvirtidem a 
nevirapinem.

Enfuvirtid a přípravek Viramune 
lze současně podávat bez úpravy 
dávkování.

Maravirok 
300 mg 1x denně

Maravirok AUC 

 1,01 (0,6 -1,55)

Maravirok C

min

ND

Maravirok C

max

 1,54 (0,94-2,52)

v porovnání s historickými 
kontrolami

Koncentrace nevirapinu neměřeny, 
neočekává se nějaký vliv.

Maravirok a přípravek 
Viramune lze současně podávat bez 
úpravy dávkování.

INHIBITORY INTEGRÁZY 
Elvitegravir/
kobicistat 

Interakce nebyly studovány. 
Kobicistat, inhibitor cytochromu  
P450 3A, významně inhibuje jaterní 
enzymy stejně jako ostatní 
metabolické procesy. Proto by 
pravděpodobně současné podávání
mohlo způsobit změnu plazmatických 
hladin kobicistatu a přípravku 
Viramune.

Nedoporučuje se současné podávání 
přípravku Viramune s elvitegravirem 
v kombinaci s kobicistatem (viz bod 
4.4).

Raltegravir 
400 mg 2x denně

Nejsou k dispozici žádné klinické 
údaje. Vzhledem k metabolické 
cestě raltegraviru se neočekává 
nějaká interakce.

Raltegravir a přípravek 
Viramune lze současně podávat bez 
úpravy dávkování.

110

ANTIBIOTIKA
Klarithromycin 
500 mg 2x denně

Klarithromycin AUC 

 0,69 

(0,62-0,76)
Klarithromycin C

min

 0,44 

(0,30-0,64)
Klarithromycin C

max

 0,77 

(0,69-0,86)

Metabolit 14-OH klarithromycin 
AUC 

 1,42 (1,16-1,73) 

Metabolit 14-OH klarithromycin
C

min 

 0 (0,68-1,49)

Metabolit 14-OH klarithromycin 
C

max

 1,47 (1,21-1,80)

Nevirapin AUC 

 1,26 

Nevirapin C

min

 1,28

Nevirapin C

max

 1,24 

v porovnání s historickými 
kontrolami. 

Expozice vůči klarithromycinu byla 
významně snížena, expozice vůči 
14-OH metabolitu zvýšena. Protože 
aktivní metabolit klarithromycinu má 
sníženou aktivitu proti komplexu
Mycobacterium avium-intracellulare
celková aktivita proti patogenu může 
být změněná. Je třeba zvážit 
alternativy klarithromycinu, jako je 
azithromycin. Doporučuje se pečlivé 
sledování možných jaterních 
abnormalit.

Rifabutin 
150 nebo 300 mg 
1x denně

Rifabutin AUC 

 1,17 (0,98-1,40)

Rifabutin C

min

 1,07 (0,84-1,37)

Rifabutin C

max

 1,28 (1,09-1,51)

Metabolit 25-O-desacetylrifabutin 
AUC 

 1,24 (0,84-1,84)

Metabolit 25-O-desacetylrifabutin 
C

min

 1,22 (0,86-1,74) 

Metabolit 25-O-desacetylrifabutin 
C

max

 1,29 (0,98-1,68) 

Byl hlášen klinicky nevýznamný 
nárůst zjevné clearance nevirapinu 
(o 9 %) v porovnání s historickými 
údaji. 

Není pozorován žádný významný vliv 
na průměrné farmakokinetické 
parametry rifabutinu a přípravku 
Viramune. 
Rifabutin a přípravek Viramune lze 
současně podávat bez úpravy 
dávkování.
Avšak vzhledem k vysoké 
interindividuální variabilitě může dojít 
k vysokému nárůstu expozice vůči 
rifabutinu u některých pacientů, čímž 
se u nich může zvýšit riziko vzniku 
toxicity rifabutinu. Proto je při 
současném podávání nutná opatrnost.

Rifampicin 
600 mg 1x denně

Rifampicin AUC 

 1,11 (0,96-1,28)

Rifampicin C

min 

ND

Rifampicin C

max

 1,06 (0,91-1,22)

Nevirapin AUC 

 0,42

Nevirapin C

min

 0,32 

Nevirapin C

max

 0,50

v porovnání s historickými 
kontrolami.

Současné podávání rifampicinu a 
přípravku Viramune se 
nedoporučuje (viz bod 4.4). 
Lékaři, kteří potřebují léčit pacienty 
současně infikované tuberkulózou a 
užívající režim léků obsahující 
přípravek Viramune, mohou 
zvážit současné podávání rifabutinu 
místo rifampicinu.

111

ANTIMYKOTIKA
Flukonazol
200 mg 1x denně

Flukonazol AUC 

 0,94 (0,88-1,01)

Flukonazol C

min

 0,93 (0,86-1,01)

Flukonazol C

max

 0,92 (0,85-0,99)

Expozice vůči nevirapinu: 

100% 

v porovnání s historickými 
kontrolami, kdy byl nevirapin 
podáván samotný.

Vzhledem k riziku zvýšené expozice 
vůči přípravku Viramune je nutná 
opatrnost, pokud jsou léčivé přípravky 
podávány současně, a pacienti musí 
být pečlivě monitorováni. 

Itrakonazol
200 mg 1x denně

Itrakonazol AUC 

 0,39

Itrakonazol C

min

 0,13

Itrakonazol C

max

 0,62

Nevirapin: Nebyl žádný významný 
rozdíl ve farmakokinetických 
parametrech nevirapinu.

Je třeba zvážit zvýšení dávky
itrakonazolu při současném podávání 
těchto dvou látek.

Ketokonazol 
400 mg 1x denně

Ketokonazol AUC 

 0,28 

(0,20-0,40)
Ketokonazol C

min

ND

Ketokonazol C

max

 0,56 (0,42-0,73)

Plazmatické hladiny nevirapinu:
 1,15-1,28 v porovnání 
s historickými kontrolami.

Současné podávání ketokonazolu a 
přípravku Viramune se 
nedoporučuje (viz bod 4.4).

ANTIVIROTIKA K LÉČBĚ CHRONICKÉ HEPATITIDY B A HEPATITIDY C
Adefovir

Výsledky studií in vitro ukázaly slabý 
antagonismus nevirapinu s adefovirem
(viz bod 5.1), v klinických studiích 
však toto potvrzeno nebylo a snížení 
účinnosti se neočekává. Adefovir 
neovlivňoval žádnou z běžných 
izoforem CYP, o kterých je známo, že 
jsou zapojeny do metabolizmu léků 
u lidí, a je vylučován renálně. Není 
očekávána žádná klinicky významná 
léková interakce.

Adefovir a Viramune lze současně 
podávat bez úprav dávek.

112

Boceprevir

Boceprevir je částečně metabolizován 
CYP3A4/5. Současné podávání 
bocepreviru s léky, které indukují 
nebo inhibují CYP3A4/5, by mohlo 
snížit nebo zvýšit expozici. Minimální
plazmatické koncentrace bocepreviru 
se snížily při podávání s NNRTI 
s podobnou metabolickou cestou jako 
nevirapin. Klinický výsledek tohoto 
pozorovaného snížení minimálních
koncentrací bocepreviru nebyl přímo 
hodnocen. 

Současné podávání bocepreviru a 
Viramune se nedoporučuje (viz bod 

4.4).

Entekavir

Entekavir není substrátem, 
induktorem nebo inhibitorem enzymů
cytochromu P450 (CYP450). 
Vzhledem k metabolické cestě
entekaviru není očekávána žádná 
klinicky významná léková interakce.

Entekavir a Viramune lze současně 
podávat bez úprav dávek.

Interferony
(pegylovaný interferon
alfa 2a a alfa 2b)

Interferony nemají žádný známý 
účinek na CYP 3A4 nebo 2B6. Není 
očekávána žádná klinicky významná
léková interakce.

Interferony a Viramune lze současně 
podávat bez úprav dávek.

Ribavirin

Výsledky in vitro studií ukázaly slabý 
antagonismus nevirapinu 
s ribavirinem (viz bod 5.1), 
v klinických studiích však toto 
potvrzeno nebylo a snížení účinnosti
se neočekává. Ribavirin neinhibuje
enzymy cytochromu P450, a ze studií 
toxicity neexistují žádné důkazy, že
ribavirin indukuje jaterní enzymy.
Není očekávána žádná klinicky
významná léková interakce.

Ribavirin a Viramune lze současně 
podávat bez úprav dávek.

113

Telaprevir

Telaprevir je metabolizován CYP3A 
v játrech a je substrátem 
glykoproteinu P. Do metabolismu 
mohou být zapojeny další enzymy. 
Společné podávání telapreviru a 
léčivých přípravků, které indukují 
CYP3A a/nebo P-gp, může snížit 
plazmatické koncentrace telapreviru. 
Nebyla provedena žádná studie lékové 
interakce telapreviru s nevirapinem, 
ale studie interakcí telapreviru 
s NNRTI s podobnou metabolickou 
dráhou jako nevirapin ukázaly pokles 
hladin na obou stranách. Výsledky 
interakčních studií telapreviru 
s efavirenzem ukazují, že při 
současném podávání telapreviru 
s induktory P450 je nutná opatrnost. 

Při současném podávání telapreviru
s nevirapinem je nutná opatrnost. 
Je nutno zvážit úpravu dávky 
telapreviru, pokud je podáván 
současně s Viramunem.

Telbivudin

Telbivudin není substrátem, 
induktorem nebo inhibitorem
enzymatického systému
cytochromu P450 (CYP450). 
Vzhledem k metabolické dráze
telbivudinu není očekávána žádná

klinicky významná léková interakce.

Telbivudin a Viramune lze současně 
podávat bez úprav dávek.

ANTACIDA
Cimetidin

Cimetidin: Není pozorován žádný 
významný vliv na farmakokinetické 
parametry cimetidinu. 

Nevirapin C

min

 1,07

Cimetidin a přípravek Viramune 
lze současně podávat bez úpravy 
dávkování.

ANTITROMBOTIKA
Warfarin

Interakce mezi nevirapinem a 
antitrombotickým přípravkem 
warfarinem je komplexní, 
s potenciálem jak pro nárůst tak pro 
pokles času koagulace při současném 
podávání.

Je nutná pečlivá monitorace úrovně 
antikoagulace.

114

KONTRACEPTIVA
Depo-
medroxyprogesteron-
acetát (DMPA) 
150 mg každé 3 měsíce

DMPA AUC 

DMPA C

min

DMPA C

max

Nevirapin AUC 

 1,20

Nevirapin C

max

 1,20

Současné podávání přípravku 
Viramune neměnilo supresivní 
efekt DMPA na ovulaci.
DMPA a přípravek Viramune lze 
současně podávat bez úpravy 
dávkování.

Ethinylestradiol (EE) 
0,035 mg 

EE AUC 

 0,80 (0,67 – 0,97) 

EE C

min

ND

EE C

max

 0,94 (0,79 – 1,12)

Perorální hormonální kontraceptiva 
nesmí být používána jako jediná 
metoda kontracepce u žen užívajících 
přípravek Viramune (viz bod 4.4). 
Nebyly stanoveny přiměřené dávky 
hormonálních kontraceptiv 
(perorálních nebo v jiné formě 
aplikace) jiných než DMPA 
v kombinaci s přípravkem 
Viramune s ohledem na 
bezpečnost a účinnost.

Norethisteron (NET) 
1,0 mg 1x denně

NET AUC 

 0,81 (0,70 – 0,93)

NET C

min

ND

NET C

max

 0,84 (0,73 – 0,97)

ANALGETIKA/OPIOIDY
Methadon
individuální 
dávkování u pacienta

Methadon AUC 

 0,40 (0,31 - 0,51)

Methadon C

min

ND

Methadon C

max

 0,58 (0,50 – 0,67)

U pacientů na léčbě methadonem, 
u kterých je zahajována léčba 
přípravkem Viramune, musí 
být monitorovány projevy 
abstinenčního syndromu z odvykání 
narkotik a dávkování methadonu 
musí být příslušným způsobem 
upraveno.

ROSTLINNÉ PŘÍPRAVKY
Třezalka tečkovaná

Sérové hladiny nevirapinu se mohou 
snížit současným podáváním 
rostlinného přípravku z třezalky 
tečkované (Hypericum perforatum). 
To je dáno tím, že třezalka indukuje 
enzymy metabolizující léčivý 
přípravek a/nebo jeho transportní 
proteiny.

Rostlinné přípravky obsahující 
třezalku tečkovanou se nesmí současně 
podávat s přípravkem Viramune (viz 
bod 4.3). Pokud pacient již třezalku 
tečkovanou užívá, zkontrolujte hladiny 
nevirapinu a, pokud je to možné, 
hladinu viru a podávání třezalky 
ukončete. Hladiny 
nevirapinu mohou po ukončení 
podávání třezalky tečkované 
stoupnout. Může nastat nutnost úpravy 
dávky přípravku Viramune. Indukční 
efekt může po ukončení léčby 
třezalkou tečkovanou přetrvávat 
nejméně dva týdny.

115

Další informace: 

Metabolity nevirapinu: Studie s lidskými jaterními mikrozómy prokázaly, že tvorba hydroxylovaných 
metabolitů nevirapinu nebyla ovlivněna dapsonem, rifabutinem, rifampicinem a 
trimethoprim/sulfamethoxazolem. Ketokonazol a erythromycin významně inhibovaly tvorbu 
hydroxylovaných metabolitů nevirapinu.

4.6

Fertilita, těhotenství a kojení

Ženy ve fertilním věku / Antikoncepce u mužů a žen
Ženy ve fertilním věku by neměly užívat perorální antikoncepční přípravky jako jedinou metodu 
antikoncepce, protože nevirapin může snížit plazmatické koncentrace těchto léčivých přípravků (viz body 
4.4 a 4.5).

Těhotenství
Aktuálně dostupné údaje u těhotných žen nesvědčí pro malformace nebo feto/neonatální toxicitu.
Dosud nejsou k dispozici žádné relevantní epidemiologické údaje. Ve studiích reprodukce u březích 
potkanů a králíků nebyla zjištěna žádná zjevná teratogenita (viz bod 5.3). Adekvátní údaje o podávání 
těhotným ženám nejsou k dispozici. Při předepisování nevirapinu těhotným ženám je nutno postupovat 
opatrně (viz bod 4.4). Protože hepatotoxicita je častější u žen s počtem buněk CD4 vyšším než 
250 buněk/mm

3

s detekovatelnou HIV-1 RNA v plazmě (50 nebo více kopií/ml), je třeba při 

terapeutickém rozhodnutí brát tyto okolnosti v úvahu (viz bod 4.4). Není dostatek údajů pro potvrzení, že 
absence zvýšeného rizika toxicity, které je pozorováno u již léčených žen na začátku léčby nevirapinem 
s nedetekovatelnou virovou náloží (méně než 50 kopií/ml HIV-1 v plazmě) a počtem CD4+ buněk nad 
250 buněk/mm

3

, se také vztahuje na těhotné ženy. Všechny randomizované studie hodnotící tuto 

problematiku výslovně vyřazovaly těhotné ženy a těhotné ženy byly rovněž nedostatečně zastoupeny 
v kohortních studiích i metaanalýzách.

Kojení
Nevirapin snadno prostupuje transplacentárně a je nalezen v mateřském mléce.

Doporučuje se, aby HIV pozitivní matky nekojily své děti vzhledem k riziku postnatálního přenosu viru 
HIV a aby přerušily kojení v případě, že užívají nevirapin.

Fertilita
Ve studiích reprodukční toxicity byly zjištěny důkazy svědčící pro vznik poruch fertility potkanů.

4.7

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Neexistují žádné specifické studie týkající se schopnosti řídit vozidla a obsluhovat stroje. Pacienti by však 
měli být poučeni o tom, že se během léčby nevirapinem mohou objevit nežádoucí účinky, jako je únava. 
Z tohoto důvodu je nutno doporučit opatrnost při řízení vozidel nebo obsluze strojů. Pokud pacienti trpí 
únavou, měli by se vyhnout potenciálně riskantním činnostem, jako je řízení vozidel nebo obsluha strojů. 

4.8

Nežádoucí účinky

Souhrn bezpečnostního profilu
Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky v souvislosti s přípravkem Viramune tablety s prodlouženým 
uvolňováním při léčbě dosud neléčených pacientů (včetně úvodní periody s formou s okamžitým 
uvolňováním) v klinické studii 1100.1486 (VERxVE) byly kožní vyrážka, nauzea, abnormality jaterních 

116

testů, bolest hlavy, únava, hepatitida, bolest břicha, průjem a pyrexie. Neexistují žádné nové nežádoucí
účinky u přípravku Viramune tablety s prodlouženým uvolňováním, které nebyly již dříve identifikovány 
u přípravku Viramune tablety s okamžitým uvolňováním a perorální suspenze.

Zkušenosti po uvedení přípravku na trh ukázaly, že nejzávažnějšími nežádoucími účinky nevirapinu
jsou Stevens-Johnsonův syndrom/toxická epidermální nekrolýza, závažná hepatitida/jaterní selhání a 
poléková reakce s eozinofilií a systémovými příznaky charakterizovaná vyrážkou s konstitučními 
příznaky jako horečka, artralgie, myalgie a lymfadenopatie spolu s viscerálním postižením jako 
hepatitida, eozinofilie, granulocytopenie a renální dysfunkce. Prvních 18 týdnů léčby je kritickým 
obdobím vyžadujícím přísné monitorování (viz bod 4.4).

Souhrn nežádoucích účinků
Byly hlášeny následující nežádoucí účinky, které mohou být v příčinné souvislosti s podáváním přípravku 
Viramune tablety s prodlouženým uvolňováním. Četnosti uvedené níže jsou založeny na hrubé frekvenci 
výskytu nežádoucích účinků, které byly pozorovány ve skupinách pacientů léčených přípravkem 
Viramune s okamžitým uvolňováním (fáze úvodní periody, tabulka 1) a přípravkem Viramune 
s prodlouženým uvolňováním (randomizovaná fáze/fáze udržovací léčby, tabulka 2) v klinické studii 
1100.1486 u 1068 pacientů vystavených působení přípravku Viramune při současné terapii 
tenofovirem/emtricitabinem. 

Četnost nežádoucích účinků je definována za použití následující konvence: velmi časté (

1/10); časté 

(

1/100 až <1/10); méně časté (1/1 000 až <1/100); vzácné (1/10 000 až <1/1 000); velmi vzácné 

(<1/10 000).

Tabulka 1: Fáze úvodní periody, Viramune s okamžitým uvolňováním

Poruchy krve a lymfatického systému
Méně časté

granulocytopenie

Vzácné

anémie

Poruchy imunitního systému
Méně časté

hypersenzitivita (včetně anafylaktické reakce, angioedému, kopřivky), poléková 
reakce s eozinofilií a systémovými příznaky, anafylaktická reakce

Poruchy nervového systému
Časté

bolest hlavy

Gastrointestinální poruchy
Časté

bolest břicha, nauzea, průjem

Méně časté

zvracení

Poruchy jater a žlučových cest
Méně časté

žloutenka, fulminantní hepatitida (která může být fatální)

Vzácné

hepatitida (včetně závažné a život ohrožující hepatotoxicity) (0,09%)

Poruchy kůže a podkožní tkáně
Časté

vyrážka (6,7%) 

Méně časté

Stevens-Johnsonův syndrom/toxická epidermální nekrolýza (které mohou být 
fatální) (0,2%), angioedém, kopřivka

117

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Méně časté

artralgie, myalgie

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Časté

únava, pyrexie

Vyšetření
Méně časté

abnormality jaterních testů (zvýšení alaninaminotransferázy; zvýšení 
aminotransferáz; zvýšení aspartátaminotransferázy; zvýšení 
gamaglutamyltransferázy; zvýšení jaterních enzymů; hypertransaminasémie), 
pokles krevního fosforu, zvýšení krevního tlaku

Tabulka 2: Fáze udržovací léčby, Viramune s prodlouženým uvolňováním

Poruchy krve a lymfatického systému
Méně časté

anémie, granulocytopenie

Poruchy imunitního systému
Méně časté

hypersenzitivita (včetně anafylaktické reakce, angioedému, kopřivky), poléková 
reakce s eozinofilií a systémovými příznaky, anafylaktická reakce

Poruchy nervového systému
Časté

bolest hlavy

Gastrointestinální poruchy
Časté

bolest břicha, nauzea, zvracení, průjem

Poruchy jater a žlučových cest
Časté

hepatitida (včetně závažné a život ohrožující hepatotoxicity) (1,6%)

Méně časté

žloutenka, fulminantní hepatitida (která může být fatální)

Poruchy kůže a podkožní tkáně
Časté

kožní vyrážka (5,7%)

Méně časté

Stevens-Johnsonův syndrom/toxická epidermální nekrolýza (které mohou být 
fatální) (0,6%), angioedém, kopřivka

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Méně časté

artralgie, myalgie

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Časté

únava

Méně časté

pyrexie

Vyšetření
Časté

abnormality jaterních testů (zvýšení alaninaminotransferázy; zvýšení 
aminotransferáz; zvýšení aspartátaminotransferázy; zvýšení 
gamaglutamyltransferázy; zvýšení jaterních enzymů; hypertransaminasémie), 
pokles krevního fosforu, zvýšení krevního tlaku

118

Popis vybraných nežádoucích účinků
Následující nežádoucí účinky byly zjištěny v jiných studiích s nevirapinem nebo při sledování po uvedení 
přípravku na trh, ale nebyly zaznamenány v randomizované, kontrolované klinické studii 1100.1486. 
Protože ve studii 1100.1486 s přípravkem Viramune s okamžitým uvolňováním nebyla pozorována 
granulocytopenie, poléková reakce s eozinofilií a systémovými příznaky, anafylaktická reakce, žloutenka, 
fulminantní hepatitida (která může být fatální), kopřivka, pokles krevního fosforu a zvýšení krevního 
tlaku během úvodní fáze, byla kategorie četnosti výskytu odvozena ze statistického výpočtu na základě 
celkového počtu pacientů vystavených nevirapinu s okamžitým uvolňováním v úvodní fázi 
randomizované kontrolované klinické studie 1100.1486 (n=1068). 
Protože anémie, granulocytopenie, anafylaktická reakce, žloutenka, Steven-Johnsonův syndrom/toxická 
epidermální nekrolýza (které mohou být fatální), angioedém, snížení krevního fosforu a zvýšení krevního 
tlaku v průběhu udržovací fáze s přípravkem Viramune tablety s prodlouženým uvolňováním nebyly 
pozorovány ve studii 1100.1486, byla četnost výskytu odvozena ze statistického výpočtu na základě 
celkového počtu pacientů vystavených nevirapinu s prodlouženým uvolňováním v udržovací fázi 
randomizované kontrolované klinické studie 1100.1486 (n=505).

Metabolické parametry
Během antiretrovirové léčby může dojít ke zvýšení tělesné hmotnosti a hladiny lipidů a glukózy v krvi 
(viz bod 4.4).

Jestliže byl nevirapin použit v kombinaci s jinými antiretrovirovými léky, byly hlášeny následující 
nežádoucí účinky: pankreatitida, periferní neuropatie a trombocytopenie. Tyto nežádoucí účinky jsou 
obvykle spojeny s jinými antiretrovirovými léky a lze je očekávat, jestliže je nevirapin použit v kombinaci 
s jinými léky; nicméně je nepravděpodobné, že tyto nežádoucí účinky jsou způsobeny léčbou 
nevirapinem. Vzácně byly hlášeny syndromy hepatorenálního selhání.

Při zahájení kombinované antiretrovirové terapie (CART) se u pacientů infikovaných HIV s těžkou 
imunodeficiencí může vyskytnout zánětlivá reakce na asymptomatické nebo reziduální oportunní infekce. 
Byl také hlášen výskyt autoimunitních onemocnění (jako je Gravesova choroba), avšak hlášená doba do 
jejich nástupu byla velmi různá. Tyto stavy se mohou objevit mnoho měsíců po zahájení léčby (viz 
bod 4.4).

Byly hlášeny případy osteonekrózy, a to především u pacientů s obecně známými rizikovými faktory, 
s pokročilým onemocněním HIV nebo při dlouhodobé expozici kombinované antiretrovirové terapii 
(CART). Jejich frekvence není známa (viz bod 4.4).

Kůže a podkožní tkáně

Nejběžnějším projevem toxicity nevirapinu je kožní vyrážka. Kožní vyrážky jsou obvykle mírné až 
středně těžké, mají charakter makulopapulózních erytematózních kožních erupcí svědících nebo 
nesvědících, jsou lokalizovány na trupu, tváři a končetinách. Byly hlášeny reakce přecitlivělosti 
(anafylaktické reakce, angioedém a kopřivka).
Vyrážky vyskytující se samotné nebo v souvislosti s polékovou reakcí s eozinofilií a systémovými 
příznaky charakterizovanými vyrážkou doprovázenou konstitučními příznaky jako horečka, artralgie, 
myalgie a lymfadenopatie spolu s viscerálním postižením jako hepatitida, eozinofilie, granulocytopenie a 
renální dysfunkce. 

U pacientů léčených nevirapinem se objevují závažné a život ohrožující kožní reakce, včetně 
Stevens-Johnsonova syndromu (SJS) a toxické epidermální nekrolýzy (TEN). Byly zaznamenány fatální
případy SJS, TEN a polékové reakce s eozinofilií a systémovými příznaky. Většina závažných vyrážek se 

119

objevila v průběhu prvních 6 týdnů léčby, některé z těchto případů vyžadovaly hospitalizaci. U jednoho 
pacienta bylo třeba provést chirurgický zákrok (viz bod 4.4).

Ve studii 1100.1486 (VERxVE) dostávali pacienti dosud neléčení antiretrovirotiky úvodní dávku 200 mg 
Viramune s okamžitým uvolňováním jednou denně po dobu 14 dní (n=1068) a poté byli randomizováni 
k užívání 200 mg Viramune s okamžitým uvolňováním dvakrát denně nebo k užívání 400 mg Viramune 
s prodlouženým uvolňováním jednou denně. Všichni pacienti dostávali tenofovir a emtricitabin jako 
souběžnou terapii. Údaje o bezpečnosti zahrnovaly veškeré kontroly pacientů do doby dosažení 
144. týdne ve studii posledním pacientem. To také zahrnuje všechny údaje o bezpečnosti pro návštěvy
pacientů po 144. týdnu v otevřené prodloužené fázi studie (do které mohli být zařazeni pacienti obou 
skupin, kteří ukončili 144. týden zaslepené fáze studie). Závažná nebo život ohrožující kožní vyrážka 
považovaná za související s podáváním nevirapinu se vyskytovala během fáze úvodní periody u 1,1% 
pacientů při podávání Viramune s okamžitým uvolňováním. Závažná kožní vyrážka se objevila u 1,4 % a 
0,2 % u pacientů ve skupině s podáváním Viramune s okamžitým uvolňováním a Viramune
s prodlouženým s uvolňováním respektive během fáze randomizace. Během randomizované fáze studie se 
neobjevily žádné život ohrožující vyrážky (stupeň 4), které byly považovány, že souvisí s přípravkem 
Viramune. Ve studii bylo hlášeno šest případů Stevens-Johnsonova syndromu; až na jeden se vyskytly 
během 30 dní léčby nevirapinem.

Ve studii 1100.1526 (TRANxITION) byli pacienti léčení 200 mg Viramune s okamžitým uvolňováním 
dvakrát denně po dobu nejméně 18 týdnů randomizováni k užívání 400 mg Viramune s prodlouženým 
uvolňováním jednou denně (n=295), nebo zůstali na užívání Viramune s okamžitým uvolňováním 
(n=148). V této studii nebyl pozorován žádný případ kožní vyrážky stupně 3 nebo 4 v žádné z léčebných 
skupin.

Hepatobiliární

Nejčastěji pozorovanými abnormalitami laboratorních testů je zvýšení hodnot jaterních testů včetně ALT, 
AST, GMT, celkového bilirubinu a alkalické fosfatázy. Asymptomatická zvýšení GMT jsou nejčastější. 
Byly hlášeny případy žloutenky. U pacientů léčených nevirapinem byly popsány případy hepatitidy (těžké 
a život ohrožující hepatoxicity, včetně fatální fulminantní hepatitidy). Zvýšené hodnoty jaterních testů 
byly nejlepším ukazatelem v předpovědi vzniku závažné jaterní příhody. Prvních 18 týdnů léčby je 
kritickým obdobím, které vyžaduje přísné monitorování (viz bod 4.4).

Ve studii 1100.1486 (VERxVE) dostávali pacienti dosud neléčení antiretrovirotiky úvodní dávku 200 mg 
Viramune s okamžitým uvolňováním jednou denně po dobu 14 dní a poté byli randomizováni k užívání 
200 mg Viramune s okamžitým uvolňováním dvakrát denně nebo k užívání 400 mg Viramune 
s prodlouženým uvolňováním jednou denně. Všichni pacienti dostávali tenofovir a emtricitabin jako 
souběžnou terapii. Pacienti byli zařazeni do studie při počtu CD4 buněk <250/mm

3

u žen a CD4 buněk 

<400/mm

3

u mužů. Údaje týkající se potenciálních příznaků jaterních příhod byly v této studii 

shromažďovány prospektivně. Údaje o bezpečnosti zahrnují veškeré kontroly pacientů až do doby 
dosažení 144. týdne studie. Výskyt symptomatických jaterních příhod ve fázi úvodní periody při podávání 
Viramune s okamžitým uvolňováním byl 0,5%. Po období úvodní periody byl výskyt symptomatických 
jaterních příhod 2,4 % ve skupině Viramune s okamžitým uvolňováním a 1,6% ve skupině Viramune 
s prodlouženým uvolňováním. Celkově byl výskyt symptomatických jaterních příhod srovnatelný mezi 
muži a ženami zařazenými do studie VERxVE.

Ve studii 1100.1526 (TRANxITION) nebyl pozorován žádný případ klinické jaterní příhody stupně 3 
nebo 4 v žádné z léčebných skupin.

120

Pediatrická populace
Na základě zkušeností z klinických studií s přípravky Viramune tablety s okamžitým uvolňováním a 
perorální suspenze s 361 dětskými pacienty, z nichž většina dostávala kombinovanou léčbu se 
zidovudinem a/nebo didanosinem, bylo shledáno, že v souvislosti s léčbou nevirapinem byly nejčastější 
nežádoucí účinky podobné nežádoucím účinkům pozorovaným u dospělých pacientů. Granulocytopenie 
byla u dětí pozorována častěji. V otevřené klinické studii (ACTG 180) bylo vyhodnoceno, že 
granulocytopenie souvisí s podávaným léčivým přípravkem, když se vyskytla u 5 z 37 pacientů (13,5%). 
Ve dvojitě zaslepené placebem kontrolované studii ACTG 245 byla četnost závažné granulocytopenie 
související s podávaným léčivým přípravkem 1,6% (u 5 z 305 pacientů). U této skupiny populace byly 
zaznamenány ojedinělé případy Stevens-Johnsonova syndromu či Stevens-Johnsonova syndromu spolu s 
toxickou epidermální nekrolýzou.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje 
to pokračovat ve sledování poměru přínosu a rizika léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků 
uvedeného v

Dodatku V.

4.9

Předávkování

Pro případ předávkování nevirapinem neexistuje žádné známé antidotum. Byly hlášeny případy 
předávkování přípravkem Viramune s okamžitým uvolňováním v rozsahu dávek od 800 do 6 000 mg na 
den při podávání po dobu až 15 dní. U pacientů se předávkování projevovalo otoky, erythema nodosum, 
únavou, horečkou, bolestí hlavy, nespavostí, nauzeou, plicní infiltrací, kožní vyrážkou, závratěmi, 
zvracením, zvýšením transamináz a úbytkem tělesné hmotnosti. Po přerušení terapie nevirapinem tyto 
účinky mizí.

Pediatrická populace

Byl hlášen jeden případ silného neúmyslného předávkování novorozence. Podaná dávka byla 40násobek 
doporučené dávky 2 mg/kg/den. Byla zjištěna mírná izolovaná neutropenie a hyperlaktatemie, které 
spontánně vymizely během jednoho týdne bez klinických komplikací. Rok poté vývoj dítětě zůstával 
normální.

5.

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1

Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antivirotika pro systémové použití, nenukleosidové inhibitory reverzní 
transkriptázy, ATC kód J05AG01

Mechanismus účinku

Nevirapin je nenukleosidový inhibitor reverzní transkriptázy (NNRTI) viru HIV-1. Nevirapin je 
nekompetitivní inhibitor HIV-1 reverzní transkriptázy, ale nemá biologicky významný inhibiční účinek na 
reverzní transkriptázu viru HIV-2 nebo na eukaryotické DNA polymerázy alfa, beta, gama nebo delta.

121

Antivirová aktivita in vitro

Hodnota mediánu EC

50

nevirapinu (50% inhibiční koncentrace) byla 63 nmol proti panelu skupiny M 

HIV-1 izolátů subtypů A, B, C, D, F, G, a H a cirkulujících rekombinantních forem (CRF), CRF01_AE, 
CRF02_AG a CRF12_BF replikujících se v lidských embryonálních ledvinových buňkách 293 (buňky 
HEK 293). U panelu 2 923 klinických HIV-1 izolátů převážně podtypu B byla průměrná hodnota EC

50

90 nmol. Podobné hodnoty EC

50

jsou zjištěny, když se antivirová aktivita nevirapinu měří 

v mononukleárních buňkách periferní krve, v makrofázích odvozených z monocytů nebo 
v lymfoblastoidní buněčné linii. V buněčné kultuře nevykázal nevirapin žádnou antivirovou aktivitu proti 
izolátům HIV-1 skupiny O nebo izolátům HIV-2.

Nevirapin v kombinaci s efavirenzem vykazoval silnou antagonistickou aktivitu vůči HIV-1 in vitro (viz 
bod 4.5) a působil aditivně až antagonisticky s inhibitorem proteáz ritonavirem a s inhibitorem fúze 
enfuvirtidem. Nevirapin vykazoval aditivní až synergickou aktivitu proti HIV-1 v kombinaci s inhibitory 
proteáz amprenavirem, atazanavirem, indinavirem, lopinavirem, sachinavirem a tipranavirem a s NRTI 
abakavirem, didanosinem, emtricitabinem, lamivudinem, stavudinem, tenofovirem a zidovudinem. 
Aktivita nevirapinu proti HIV-1 byla in vitro antagonizována léčivým přípravkem proti viru hepatitidy B 
(HBV) adefovirem a léčivým přípravkem proti viru hepatitidy C (HCV) ribavirinem.

Rezistence

V buněčné kultuře se objevují HIV-1 izoláty se sníženou citlivostí (100 - 250x) vůči nevirapinu. 
Genotypová analýza prokázala mutace Y181C a/nebo V106A genu HIV-1 RT v závislosti na kmeni viru a 
použité buněčné linii. Čas do vzniku rezistence vůči nevirapinu v buněčné kultuře se nezměnil, když 
selekce zahrnovala nevirapin v kombinaci s několika dalšími NNRTI.

Genotypová analýza izolátů od pacientů dosud neléčených antiretrovirotiky, u kterých došlo 
k virologickému selhání (n=71), a kteří dostávali nevirapin jednou denně (n=25) nebo dvakrát denně 
(n=46) v kombinaci s lamivudinem a stavudinem po dobu 48 týdnů, ukázala, že izoláty od 8/25 respektive 
od 23/46 pacientů obsahovaly jednu nebo více z následujících substitucí, spojených s rezistencí vůči 
NNRTI: Y181C, K101E, G190A/S, K103N, V106A/M, V108I, Y188C/L, A98G, F227L a M230L.

Byla provedena genotypová analýza izolátů u 86 pacientů dosud neléčených antiretrovirotiky, kteří 
přerušili studii VERxVE (1100.1486) po zjištění virologického selhání (rebound, částečná odpověď), 
nebo kvůli nežádoucímu účinku nebo u těch pacientů, kde došlo k přechodnému zvýšení virové nálože 
v průběhu studie. Analýza těchto vzorků od pacientů léčených Viramune s okamžitým uvolňováním 
dvakrát denně nebo Viramune s prodlouženým uvolňováním jednou denně v kombinaci s tenofovirem a 
emtricitabinem ukázala, že izoláty 50 pacientů obsahovaly rezistentní mutace očekávané při podávání 
režimu založeného na nevirapinu. Z těchto 50 pacientů jich 28 vyvinulo rezistenci na efavirenz a 39 
rezistenci na etravirin (nejčastěji se objevující rezistentní mutací byla Y181C). Nebyly žádné rozdíly 
založené na užívané formě (s okamžitým uvolňováním dvakrát denně nebo s prodlouženým uvolňováním 
jednou denně).

Mutace pozorované při selhání byly ty, které jsou očekávány při režimu založeném na nevirapinu. Byly 
pozorovány dvě nové substituce na kodonech dříve spojených s rezistencí vůči nevirapinu: jeden pacient 
s Y181I ve skupině Viramune s prodlouženým uvolňováním a jeden pacient s Y188N ve skupině 
Viramune s okamžitým uvolňováním; rezistence k nevirapinu byla potvrzena fenotypem.

122

Zkřížená rezistence

In vitro byl pozorován rychlý vznik kmenů viru HIV zkříženě rezistentních na NNRTI. Po virologickém 
selhání nevirapinu se očekává zkřížená rezistence k delavirdinu a efavirenzu. V závislosti na výsledcích 
testů rezistence může být následně použit režim obsahující etravirin. Zkřížená rezistence mezi 
nevirapinem a inhibitory HIV proteázy, inhibitory HIV integrázy nebo inhibitory vstupu HIV je 
nepravděpodobná, protože cíle zúčastněných enzymů jsou odlišné. Podobně je nízký i potenciál na 
zkříženou rezistenci mezi nevirapinem a NRTI, protože molekuly mají odlišná vazebná místa na reverzní 
transkriptáze.

Klinické výsledky

Viramune bylo hodnoceno u pacientů dosud neléčených i u pacientů již léčených.

Klinické studie s tabletami s prodlouženým uvolňováním

Klinická účinnost přípravku Viramune s prodlouženým uvolňováním je založena na 48 týdnech dat 
z randomizované dvojitě zaslepené double dummy studie fáze 3 (VERxVE - studie 1100.1486) u dosud 
neléčených pacientů a na 24 týdnech dat z randomizované otevřené studie u pacientů, kteří přešli 
z přípravku Viramune tablety s okamžitým uvolňováním podávaného dvakrát denně na přípravek
Viramune tablety s prodlouženým uvolňováním podávaný jednou denně (TRANxITION – studie 
1100.1526). 

Dosud neléčení pacienti
VERxVE (studie 1100.1486) je studie fáze 3, ve které dosud neléčení pacienti dostávali 200 mg 
Viramune s okamžitým uvolňováním jednou denně po dobu 14 dní a poté byli randomizováni k léčbě 
200 mg Viramune s okamžitým uvolňováním dvakrát denně nebo 400 mg Viramune s prodlouženým 
uvolňováním jednou denně. Všichni pacienti dostávali tenofovir a emtricitabin jako souběžnou terapii. 
Randomizace byla stratifikována ověřením hladin HIV-1 RNA (<100 000 kopií/ml a >100 000 kopií/ml). 
Vybrané demografické charakteristiky a výchozí charakteristiky onemocnění jsou uvedeny v tabulce 1.

123

Tabulka 1: Demografické charakteristiky a výchozí charakteristiky onemocnění ve studii 

1100.1486

Viramune

s okamžitým 

uvolňováním

Viramune

s prodlouženým 

uvolňováním

n=508*

n=505

Pohlaví 
- Muži 

85%

85%

- Ženy 

15%

15%

Rasa 
- Bílá 

74%

77%

- Černá 

22%

19%

- Asijská 

3%

3%

- Jiná

**

1%

2%

Oblast
- Severní Amerika

30%

28%

- Evropa 

50%

51%

- Latinská Amerika

10%

12%

- Afrika

11%

10%

Výchozí HIV-1 RNA v plazmě (log

10

kopií/ml)

- Průměr (SD)

4,7 (0,6)

4,7 (0,7)

- <100 000

66%

67%

- >100 000

34%

33%

Výchozí počet CD4 (buněk/mm

3

)

- Průměr (SD)

228 (86)

230 (81)

HIV-1 subtyp
- B