Oblíbené položky

Úvodní strana » Zdraví a léky » Léky na předpis » Protiinfekční léky na předpis » Léky na předpis na virovou infekci organismu

TELZIR 50 MG/ML 225ML Suspenze - diskuze

Registrovaný léčivý přípravek Více o legislativě
Kód výrobku: 25937

Produkt nelze zakoupit online na českém trhu.

Podobné produkty od stejného výrobce

 
Podrobné informace
Příbalový leták
Recenze
Diskuze

Podrobné informace

Informace o produktu

Výrobce: GLAXO WELLCOME S.A., ARANDA DE DUERO (BURGOS)
Kód výrobku: 25937
Kód EAN:
Kód SÚKL: 28196
Držitel rozhodnutí: GLAXO WELLCOME S.A., ARANDA DE DUERO (BURGOS)
Telzir v kombinaci s nízkými dávkami ritonaviru je určen k léčbě dospělých infikovaných virem lidské imunodeficience (HIV) k použití v kombinaci s jinými anti-HIV léčivy. Váš lékař určí, která kombinace anti-HIV léčiv je pro Vás nejlepší.

Příbalový leták

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

PŘÍLOHA I 

 

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 

1. 

NÁZEV PŘÍPRAVKU 

 
Telzir 700 mg potahované tablety 
 
 
2. 

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 

 
Jedna potahovaná tableta obsahuje fosamprenavirum 700 mg jako fosamprenavirum calcicum, což 

odpovídá přibližně amprenavirum 600 mg. 
 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. 

LÉKOVÁ FORMA 

 
Potahovaná tableta 
 

Růžové bikonvexní potahované tablety tvaru tobolky na jedné straně s označením GXLL7. 
 
 
4. 

KLINICKÉ ÚDAJE 

 
4.1 

Terapeutické indikace 

 
Telzir v kombinaci s nízkými dávkami ritonaviru je indikován k 

terapii dospělých, dospívajících a dětí 

ve věku 6 let a starších, infikovaných virem lidské imunodeficience typu 1 (HIV-1) v kombinaci 

jinými antiretrovirovými léčivými přípravky. 

 

dospělých, kteří již byli dříve po nějakou dobu antiretrovirotiky léčeni, se neprokázalo, že by byl 

Telzir v kombinaci s 

nízkými dávkami ritonaviru stejně účinný jako lopinavir/ritonavir. U dětí ani 

u dospívajících nebyly provedeny srovnávací studie. 
 

Použití přípravku Telzir v kombinaci s nízkou dávkou ritonaviru u pacientů s významnou předchozí 

léčbou nebylo dostatečně prozkoumáno. 
 

pacientů, kteří již byli léčeni inhibitorem proteázy (PI), má být volba přípravku Telzir založena na 

individuálním testování virové rezistence a 

na posouzení předchozí terapie (viz bod 5.1). 

 
4.2 

Dávkování a 

způsob podání 

 
Telzir smí být podáván pouze s 

nízkou dávkou ritonaviru jakožto farmakokinetického posilovače 

amprenaviru a v kombinaci s 

dalšími antiretrovirovými léčivy, proto je nutno před zahájením terapie 

přípravkem Telzir se seznámit se souhrnem údajů o přípravku obsahujícího ritonavir. 
 

Terapie má být zahajována lékařem se zkušenostmi s léčbou infekce HIV. 
 
F

osamprenavir je proléčivo amprenaviru a nesmí se podávat souběžně s jinými léčivými přípravky 

obsahujícími amprenavir. 
 

Každému pacientovi je nutno zdůraznit význam úplného dodržování předepsaného dávkovacího 
režimu. 
 
Opatrnosti 

je třeba, jestliže jsou překročeny níže uvedené doporučené dávky přípravku Telzir 

s ritonavirem (viz bod 4.4). 
 

Tablety přípravku Telzir se podávají perorálně. 

Tablety přípravku Telzir lze užívat s jídlem nebo bez jídla. 

 

Telzir je rovněž dostupný i v lékové formě perorální suspenze a je určen pro dospělé, kteří nejsou 
schopni polykat tablety a pro pediatrické pacienty s hmotností menší než 39 kg (podrobné informace 
najdete v 

Souhrnu údajů o přípravku Telzir, perorální suspenze). 

 

Dospělí 
 
D

oporučenou dávkou je 700 mg fosamprenaviru dvakrát denně se 100 mg ritonaviru dvakrát denně. 

 
Pediatrická populace 

ve věku od 6 let a starší 

 

Dětem s hmotností alespoň 39 kg, které jsou schopny tablety polykat, může být podána tableta 

přípravku Telzir v dávce pro dospělé 700 mg dvakrát denně se 100 mg ritonaviru dvakrát denně. 

Pro děti s hmotností menší než 39 kg se doporučuje zvolit perorální suspenzi přípravku Telzir, aby se 
umožnilo 

přesné dávkování podle tělesné hmotnosti (podrobné informace najdete v Souhrnu údajů 

přípravku Telzir, perorální suspenze). 

 

Děti mladší než 6 let 
 
P

odávání přípravku Telzir s ritonavirem dětem mladším 6 let se vzhledem k nedostatečným údajům 

farmakokinetice, bezpečnosti a antivirové odpovědi nedoporučuje (viz bod 5.2). 

 

Senioři (starší než 65 roků) 
 

této skupině pacientů nebyla studována farmakokinetika fosamprenaviru (viz bod 5.2), proto není 

možno uvést 

žádné doporučení pro tuto skupinu pacientů. 

 
Porucha funkce ledvin 
 
Úprava dávky u 

pacientů s poruchou funkce ledvin se nepokládá za nutnou (viz bod 5.2). 

 
Porucha funkce jater 
 

dospělých pacientů s mírnou poruchou funkce jater (Child-Pugh skóre: 5-6) je doporučenou dávkou 

700 

mg fosamprenaviru podávanou dvakrát denně se 100 mg ritonaviru jednou denně. 

 

dospělých pacientů se středně závažnou poruchou funkce jater (Child-Pugh skóre: 7-9) je 

doporučenou dávkou 450 mg fosamprenaviru podávanou dvakrát denně se 100 mg ritonaviru jednou 

denně. Tato upravená dávka nebyla hodnocena v klinických studiích a byla získána extrapolací (viz 
bod 5.2). Jelikož není možné dosáhnout této dávky fosamprenaviru 

při užívání tabletové formy, tito 

pacienti by měli být léčeni fosamprenavirem ve formě perorální suspenze. 
 

dospělých pacientů se závažnou poruchou funkce jater (Child-Pugh skóre: 10-15): fosamprenavir se 

má podávat s opatrností a ve snížené dávce 300 

mg fosamprenaviru dvakrát denně se 100 mg 

ritonaviru jednou 

denně. Jelikož není možné dosáhnout této dávky fosamprenaviru při užívání 

tabletové formy

, tito pacienti by měli být léčeni fosamprenavirem ve formě perorální suspenze. 

 

Celkově platí, že i s touto úpravou dávky pro dospělé s poruchou funkce jater mohou mít někteří 
pacienti, vzhledem ke zvýšené 

individuální variabilitě (viz bod 5.2), předpokládané plazmatické 

hladiny amprenaviru a/nebo ritonaviru ve srovnání s pacienty s normálními jaterními funkcemi vyšší 
nebo nižší, a proto je nutné p

ečlivé monitorování bezpečnosti a virologické odpovědi. 

 

dětí a adolescentů s poruchou funkce jater není možné doporučit žádné dávkování vzhledem k tomu, 

že v 

těchto věkových kategoriích nebyly provedeny klinické studie. 

 
4.3 

Kontraindikace 

 

Hypersenzitivita na fosamprenavir, amprenavir nebo ritonavir, nebo na kteroukoli pomocnou látku 
uvedenou v 

bodě 6.1. 

 

Telzir se nesmí podávat souběžně s léčivy s úzkou terapeutickou šíří, jež jsou substráty izoenzymu 
3A4 cytochromu P-

450 (CYP3A4), např. alfuzosinem, amiodaronem, astemizolem, bepridilem, 

cisapridem, dihydroergotaminem, ergotaminem, pimozidem, kvetiapinem, chinidinem, terfenadinem, 
perorálním midazolamem 

(opatrnost při parenterálním podání midazolamu, viz bod 4.5), perorálním 

triazolamem, sildenafilem užívaným k 

léčbě plicní arteriální hypertenze (použití u pacientů s erektilní 

dysfunkcí viz body 4.4 a 4.5). 
 

Současné podávání paritapreviru s fosamprenavirem/ritonavirem je kontraindikováno vzhledem 

očekávanému vzestupu expozice paritapreviru a nedostatku klinických údajů pro posouzení 

závažnosti tohoto vzestupu (viz bod 4.5). 
 

Současné podávání přípravku Telzir se simvastatinem nebo lovastatinem je kontraindikováno, neboť 
dochází ke zvýšení plazmatických koncentrací lovastatinu a simvastatinu, které mohou zvýšit riziko 

myopatie včetně rhabdomyolýzy (viz bod 4.5). 
 
Telzir s 

ritonavirem se nesmí podávat souběžně s léčivy s úzkou terapeutickou šíří, jež jsou vysoce 

závislá na metabolizaci CYP2D6, např. flekainidem a propafenonem (viz bod 4.5). 
 

Současné podávání rifampicinu s přípravkem Telzir s ritonavirem v nízké dávce je kontraindikováno 
(viz bod 4.5). 
 

Během užívání přípravku Telzir se nesmějí užívat rostlinné přípravky obsahující třezalku tečkovanou 
(Hypericum perforatum

) kvůli riziku snížených plazmatických koncentrací a zmenšených klinických 

účinků amprenaviru (viz bod 4.5). 
 
4.4 

Zvláštní upozornění a opatření pro použití 

 

Přestože se prokázalo, že efektivní virová suprese antiretrovirovou léčbou významně snižuje riziko 

sexuálního přenosu, nelze vyloučit reziduální riziko. Je nutno dodržet opatření k zabránění přenosu 
v souladu s 

národními doporučeními. 

 

Pacienty je nutno upozornit, že terapie přípravkem Telzir, ani žádná jiná soudobá antiretrovirová 
terapie, 

nedokáže infekci HIV úplně vyléčit, a že se tedy i při užívání tohoto přípravku u nich mohou 

vyvinout oportunní infekce a jiné komplikace infekce HIV. 
 

Fosamprenavir obsahuje sulfonamidovou skupinu. Potenciál ke zkřížené přecitlivělosti mezi léčivy ze 

skupiny sulfonamidů a fosamprenavirem není znám. V hlavních studiích přípravku Telzir se 
mezi pacienty užívajícími fosamprenavir s 

ritonavirem nevyskytly známky zvýšeného rizika exantémů 

pacientů s alergií na sulfonamidy v anamnéze oproti pacientům, kteří neměli alergii na sulfonamidy. 

Zatím se u 

pacientů se známou alergií na sulfonamidy má Telzir používat s opatrností. 

 

Současné podávání přípravku Telzir 700 mg dvakrát denně s ritonavirem v dávkách větších než 
100 

mg dvakrát denně nebylo klinicky hodnoceno. Užití vyšších dávek ritonaviru by mohlo změnit 

bezpečnostní profil této kombinace, a proto se nedoporučuje. 
 

Onemocnění jater 
 
Telzir s ritonavirem se má s opatrností a 

ve snížených dávkách podávat dospělým s mírnou, středně 

závažnou nebo závažnou poruchou funkce jater (viz bod 4.2). 
 

pacientů s chronickou hepatitidou B nebo C léčených kombinovanou antiretrovirovou terapií je 

zvýšené riziko závažných a 

potenciálně smrtelných hepatálních nežádoucích reakcí. V případě 

souběžné antivirové terapie hepatitidy B nebo C se, prosím, seznamte rovněž s příslušnými souhrny 

údajů o přípravcích používaných k této terapii. 

 
Pacienti s preexistující poruchou funkce jater

, včetně chronické aktivní hepatitidy, mají během 

kombinované antiretrovirové terapie zvýšenou frekvenci jaterních funkčních abnormalit a mají být 

pravidelně kontrolováni podle standardních postupů. Vyskytnou-li se u těchto pacientů známky 

zhoršování jaterního onemocnění, musí se zvážit přerušení nebo zastavení terapie. 
 

Léčiva – interakce 
 

Nedoporučuje se použití přípravku Telzir souběžně s halofantrinem nebo (systémovým) lidokainem 
(viz bod 4.5). 
 
Inhibitory PDE5 užívané k 

léčbě erektilní dysfunkce: Nedoporučuje se použití přípravku Telzir 

souběžně s inhibitory PDE5 (např. sildenafilem, tadalafilem, vardenafilem) (viz bod 4.5). 
P

ři současném podávání přípravku Telzir a nízké dávky ritonaviru s těmito přípravky lze očekávat 

významné zvýšení jejich koncentrací

, jehož důsledkem může být nástup nežádoucích účinků 

spojených s PDE5 inhibitory

, jako je hypotenze, změny visu a priapismus (viz bod 4.5). Současné 

podávání 

přípravku Telzir a nízké dávky ritonaviru se sildenafilem užívaným k léčbě plicní arteriální 

hypertenze je kontraindikováno (viz bod 4.3). 
 

Při podávání přípravku Telzir s ritonavirem je doporučováno snížení dávkování rifabutinu nejméně 
o 75 

%. Může být nutné i další snížení dávky (viz bod 4.5). 

 
Vzhledem ke zvýšenému riziku elevace jaterních transamináz a alterace 

hladiny hormonů při 

souběžném podáváním fosamprenaviru, ritonaviru a perorální antikoncepce, se doporučuje u žen 

plodném věku alternativní nehormonální antikoncepce (viz bod 4.5). 

Nejsou dostupné údaje o 

souběžném podávání fosamprenaviru a ritonaviru s estrogeny a/nebo 

progesterony podávanými 

ve formě hormonální substituční léčby. Účinnost a bezpečnost těchto 

léčebných postupů s fosamprenavirem a ritonavirem nebyly stanoveny. 
 
S opatrností se mají používat antikonvulziva (karbamazepin, fenobarbital). U 

pacientů užívajících 

souběžně tato léčiva může být následkem snížených plazmatických koncentrací amprenaviru Telzir 

méně účinný (viz bod 4.5). 
 
Podávají-

li se souběžně s přípravkem Telzir imunosupresiva (cyklosporin, takrolimus, rapamycin), 

doporučuje se monitorování terapeutických koncentrací imunosupresiv (viz bod 4.5). 
 
Podávají-

li se souběžně s přípravkem Telzir tricyklická antidepresiva (např. desipramin a nortriptylin), 

doporučuje se monitorování terapeutických koncentrací tricyklických antidepresiv (viz bod 4.5). 
 
Podávají-

li se souběžně s přípravkem Telzir warfarin nebo jiná perorální antikoagulancia, doporučuje 

se zintenzivněné sledování INR (viz bod 4.5). 
 

Souběžné podávání přípravku Telzir s ritonavirem a flutikasonem nebo jinými glukokortikoidy, které 

jsou metabolizovány izoenzymem CYP3A4, se nedoporučuje, pokud možný přínos léčby nepřeváží 

riziko vzniku systémových nežádoucích účinků léčby kortikosteroidy, včetně Cushingova syndromu 
a adrenální suprese (viz bod 4.5). 
 

Přímo působící antivirotika proti viru hepatitidy C (HCV): Jsou-li přípravky obsahující přímo působící 
antivirotika proti viru hepatitidy C (DAA), která jsou metabolizována CYP3A4 nebo jsou 

induktory/inhibitory CYP3A4, podány současně s fosamprenavirem/ritonavirem, lze očekávat změnu 

koncentrace léčiva v plazmě kvůli inhibici nebo indukci aktivity enzymu CYP3A4 (viz body 4.3 
a 4.5). 
 
Exantém/kožní reakce 
 

Většina pacientů s mírným nebo středně závažným exantémem může pokračovat v užívání přípravku 

Telzir. Omezit svědění a urychlit ústup exantému mohou vhodná antihistaminika (např. 

cetirizin-dihydrochlorid). Závažné a 

život ohrožující kožní reakce, včetně Stevens-Johnsonova 

syndromu, byly hlášeny u 

méně než 1 % pacientů zahrnutých do programu klinického vývoje. 

případě těžkého exantému nebo v případě exantému střední intenzity provázeného systémovými 

nebo slizničními příznaky se má Telzir natrvalo vysadit (viz bod 4.8). 
 
Pacienti s hemofílií 
 

pacientů s hemofílií typu A a B léčených inhibitory proteázy (PI) se vyskytla hlášení zvýšeného 

krvácení včetně spontánních kožních hematomů a hemartróz. Některým pacientům bylo nutno podat 

faktor VIII. Ve více než polovině hlášených případů terapie inhibitory proteázy pokračovala nebo byla 

po přerušení znovu zahájena. Příčinná souvislost se nabízí, ale mechanismus účinku nebyl objasněn. 
Pacienti s hemofílií tudíž mají být informováni o možnosti zvýšeného krvácení. 
 

Tělesná hmotnost a metabolické parametry 
 

průběhu antiretrovirové léčby se může vyskytnout zvýšení tělesné hmotnosti a hladin lipidů 

a glukózy v 

krvi. Tyto změny mohou být částečně spojeny s kontrolou onemocnění a životním stylem. 

lipidů existuje v některých případech důkaz účinku léčby, zatímco u přírůstku tělesné hmotnosti 

není významný průkaz spojení s touto léčbou. Při monitorování lipidů a glukózy v krvi je třeba 

sledovat zavedené pokyny pro léčbu HIV. Poruchy lipidů je třeba léčit podle klinické potřeby. 
 
Syndrom imunitní reaktivace 

 

Při zahájení kombinované antiretrovirové terapie (CART) se u pacientů infikovaných HIV s těžkou 

imunodeficiencí může vyskytnout zánětlivá reakce na asymptomatické nebo reziduální oportunní 

patogeny, která může způsobit klinicky závažné stavy nebo zhoršení příznaků onemocnění. Takové 

reakce byly nejčastěji pozorovány během několika prvních týdnů či měsíců po zahájení CART. Jedná 

se například o cytomegalovirovou retinitidu, generalizované a/nebo fokální mykobakteriální infekce 

pneumonii způsobenou Pneumocystis carinii. Jakékoli příznaky zánětu by měly být vyhodnoceny 

a v 

případě potřeby by měla být zahájena příslušná léčba. V souvislosti s imunitní reaktivací byly 

hlášeny také autoimunitní poruchy (jako je Gravesova choroba); hlášená doba do jejich výskytu je 

však více variabilní, mohou se objevit až po mnoha měsících od zahájení léčby. 
 
Osteonekróza 
 

Ačkoli je etiologie považována za multifaktoriální (zahrnující používání kortikosteroidů, konzumaci 

alkoholu, těžkou imunosupresi a vyšší index tělesné hmotnosti), byly případy osteonekrózy hlášeny 

především u pacientů s pokročilým onemocněním HIV a/nebo při dlouhodobé expozici CART. 

Pacienti mají být poučeni, aby vyhledali lékařskou pomoc, pokud zaznamenají bolesti kloubů, ztuhlost 

kloubů nebo pokud mají pohybové potíže. 
 
4.5 

Interakce s 

jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 

 
Podávají-

li se souběžně fosamprenavir a ritonavir, může převažovat profil metabolických 

lékových interakcí ritonaviru, protože ritonavir je silnějším inhibitorem CYP3A4. Před 

zahájením terapie přípravkem Telzir s ritonavirem je nutné se seznámit s úplnými 

preskripčními informacemi pro ritonavir. Ritonavir inhibuje též CYP2D6, ale menší měrou než 
CYP3A4. Ritonavir indukuje CYP3A4, CYP1A2, CYP2C9 a glukuronosyltransferázu. 
 

Kromě toho jak amprenavir, aktivní metabolit fosamprenaviru, tak ritonavir jsou primárně 
metabolizovány v 

játrech prostřednictvím CYP3A4, tudíž jakákoli léčiva, která buď sdílejí tuto 

metabolickou cestu, nebo modifikují aktivitu CYP3A4, mohou modifikovat farmakokinetiku 
amprenaviru a ritonaviru. A 

obdobně podání fosamprenaviru s ritonavirem může modifikovat 

farmakokinetiku jiných 

léčivých látek, které sdílejí tuto metabolickou cestu. 

 
Interaktivní studie byly provedeny pouze u 

dospělých pacientů. 

 

Pokud není uvedeno jinak, níže uvedené studie byly provedeny s 

doporučenou dávkou 

fosamprenaviru/ritonaviru (FPV/RTV) (tj. 700/100 

mg dvakrát denně) a interakce byly hodnoceny 

v ustáleném stavu, kdy byly lé

čivé přípravky podávány po dobu 10 až 21 dnů. 

 

Přípravky podle 
terapeutických oblastí 

Interakce 
 

Změna geometrického 

průměru (%) 
 
(Možný mechanismus) 

Doporučení při souběžném 
podávání 

ANTIRETROVIROVÁ LÉČIVA 
 
Nenukleosidové inhibitory reverzní transkriptázy: 
 
Efavirenz 
600 

mg jednou denně 

 

Nebyly pozorovány klinicky 
významné interakce. 

Není za

potřebí úprava dávky. 

Nevirapin 
200 

mg dvakrát denně 

 

Nebyly pozorovány klinicky 
významné interakce. 

Není zapotřebí úprava dávky. 

Etravirin 
 
(Studie provedena na 
8 pacientech) 

Amprenavir AUC ↑ 69 % 
Amprenavir C

min

↑ 77 % 

Amprenavir C

max

↑ 62 % 

 

Etravirin AUC ↔

a

 

Etravirin C

min

a

 

Etravirin C

max

a

 

 

a

 Porovnání založeno na 

historické kontrole. 
  

Může být nutné snížit dávku 

přípravku Telzir (podáváním 
perorální suspenze). 

Nukleosidové/nukleotidové inhibitory reverzní transkriptázy: 
 
Abakavir 
Lamivudin 
Zidovudin 
 
Studie provedena 
s amprenavirem. 
 
Studie lékových interakcí 
s fosamprenvirem/ritonavi-
rem nebyly provedeny. 
 

Nebyly pozorovány klinicky 
významné interakce. 

Není zapotřebí úprava dávky. 

Didanosin ve žvýkacích 
tabletách
 
 
Studie lékových interakcí 
nebyly provedeny. 
 

Nebyly pozorovány klinicky 
významné interakce. 

Nepokládá se za nutné 
separovat ani upravovat 
dávku (viz kapitola 
Antacida). 

Didanosin 
v enterosolventních 
tobolkách 
 
Studie lékových interakcí 
nebyly provedeny. 
 

Nebyly pozorovány klinicky 
významné interakce. 

Není zapotřebí úprava dávky. 

Tenofovir 
300 

mg jednou denně 

 

Nebyly pozorovány klinicky 
významné interakce. 

Není za

potřebí úprava dávky. 

Inhibitory proteázy: 
 

Podle aktuálních léčebných doporučení se souběžné podávání s inhibitory proteázy 

nedoporučuje. 
 
Lopinavir/ritonavir 
400 mg/100 mg dvakrát 

denně 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Lopinavir/ritonavir 
533 mg/133 mg dvakrát 

denně 
 
(Telzir 1 400 mg dvakrát 

denně) 
 

Lopinavir: C

max

 

↑ 30 % 

Lopinavir: AUC ↑ 37 % 
Lopinavir: C

min

 

↑ 52 % 

 
Amprenavir: C

max 

↓ 58 % 

Amprenavir: AUC ↓ 63 % 
Amprenavir: C

min 

↓ 65 % 

 
Lopinavir: C

max

 

↔* 

Lopinavir: AUC ↔* 
Lopinavir: C

min

 

↔* 

*ve srovnání 
s lopinavirem/ritonavirem 
400 mg/100 mg dvakrát 

denně 
 
Amprenavir: C

max 

↓ 13 %* 

Amprenavir: AUC ↓ 26 %* 
Amprenavir: C

min 

↓ 42 %* 

*ve srovnání 
s fosamprenavirem/ritonavi-
rem 700 mg/100 mg dvakrát 

denně 
 
(CYP3A4 smíšená 
indukce/inhibice, Pgp 
indukce) 
 

Souběžné podávání se 

nedoporučuje. 

Indinavir 
Sachinavir 
Nelfinavir 
 
Studie lékových interakcí 
nebyly provedeny. 
 

 

Doporučení k úpravě 
dávkování nelze vydat. 

Atazanavir 
 
300 

mg jednou denně 

 

Atazanavir: C

max 

↓ 24 % 

Atazanavir: AUC ↓ 22 % 
Atazanavir: C

min 

 

↔* 

*ve srovnání 
s atazanavirem/ritonavirem 
300 mg/100 mg jednou 

denně 
 
Amprenavir: C

max

 

↔* 

Amprenavir: AUC ↔* 
Amprenavir: C

min

 

↔* 

 

Není zapotřebí úprava dávky. 

Inhibitory integrázy 
 

Raltegravir 
 
400 

mg dvakrát denně 

 

Nalačno 
 
Amprenavir: 
C

max

 

↓ 14 % (-36 %; +15 %) 

AUC ↓ 16 % (-36 %; +8 %) 
C

min

 

↓ 19 % (-42 %; +13 %) 

 
Raltegravir: 
C

max

 

↓ 51 % (-75 %; -3 %) 

AUC ↓ 55 % (-76 %; -16 %) 
C

min

 

↓ 36 % (-57 %; -3 %) 

 
Po jídle 
 
Amprenavir: 
C

max

 

↓25 % (-41 %; -4 %) 

AUC ↓25 % (-42 %; -3 %) 
C

min

 

↓ 33 % (-50 %; -10 %) 

 
Raltegravir:  
C

max

 

↓56 % (-70 %; -34 %) 

AUC ↓54 % (-66 %; -37 %) 
C

min

 

↓ 54 % (-74 %; -18 %) 

 

Souběžné podávání se 

nedoporučuje. Významné 
snížení expozice a C

min

 

pozorované jak 
u amprenaviru, tak 
u raltegraviru (zejména po 
jídle), mohou u 

pacientů vést 

k virologickému selhání. 

Dolutegravir 
 
50 

mg jednou denně 

Dolutegravir 
 
C

max 

↓ 24 % 

AUC ↓ 35 % 
C

τ

 

 

↓ 49 % 

 
Amprenavir: C

max 

↔ 

Amprenavir: AUC 

↔ 

Amprenavir: C

min

 

↔ 

Na základě klinických údajů 
o pozorovaných vztazích 
mezi expozicí a 

odpovědí se 

nedoporučuje úprava dávky 
fosamprenaviru nebo 

dolutegraviru. Při podávání 
této kombinace 

pacientům 

rezistentním k 

inhibitorům 

integrázy je nutná opatrnost 

doporučuje se důkladné 

monitorování. 
 

Antagonisté CCR5 receptoru 
 
Maravirok 
 
300 

mg dvakrát denně 

Maravirok AUC

12

 

↑ 2,49 

Maravirok C

max

 

↑ 1,52 

Maravirok C

12

 

↑ 4,74 

 
Amprenavir: AUC

12

 

↓ 0,65 

Amprenavir C

max

 

↓ 0,66 

Amprenavir C

12

 

↓ 0,64 

 
Ritonavir AUC

12

 

↓ 0,66 

Ritonavir C

max

 

↓ 0,61 

Ritonavir C

12

 

↔ 0,86 

 

Souběžné podávání se 

nedoporučuje. Pozorované 
významné snížení C

min

 

amprenaviru 

může u pacientů 

vést k virologickému selhání. 

Léčiva proti viru hepatitidy C 
 

10 

Telaprevir 
 
(Farmakokinetické údaje 

převzaty z informací 

přípravku s telaprevirem) 

 

Amprenavir 

↓ 

AUC 0,53 (0,49 - 0,58) 
C

max

 0,65 (0,59 – 0,70) 

C

min

 0,44 (0,40 – 0,50) 

 

Telaprevir ↓ 
AUC 0,68 (0,63 – 0,72) 
C

max 

0,67 (0,63 – 0,71) 

C

min

 0,70 (0,64 – 0,77) 

 
Mechanismus není znám. 
 

Nedoporučuje se. 

Boceprevir 

Nebylo studováno. 
Výsledky ze studií s jinými 
inhibitory proteázy HIV 

boceprevirem naznačují, že 

současné podávání 
fosamprenaviru/ritonaviru 
s boceprevirem 

pravděpodobně vede 
k subterapeutickým hladinám 
fosamprenaviru 
a bocepreviru. 
 

Nedoporučuje se. 

Simeprevir 
Daklatasvir 

Nebylo studováno. 
Výsledky ze studií s jinými 
inhibitory proteázy HIV 
a simeprevirem nebo 
daklatasvirem 

naznačují, že 

současné podávání 
s fosamprenavirem/ritonavi-
rem 

pravděpodobně vede ke 

zvýšení expozic simepreviru 
nebo daklatasviru v 

plazmě 

kvůli inhibici enzymu 
CYP3A4. 
 

Nedoporučuje se. 

Paritaprevir 
(kombinovaný 
s ritonavirem 
a ombitasvirem a podávaný 

současně s dasabuvirem) 

Nebylo studováno. 
Výsledky ze studií s jinými 
inhibitory proteázy HIV 
a paritaprevirem/ritonavirem/
ombitasvirem +/- 
dasabuvirem 

naznačují, že 

současné podávání 
fosamprenaviru/ritonaviru 
s paritaprevirem/ritonavirem/
ombitasvirem +/- 

dasabuvirem pravděpodobně 
vede ke zvýšení expozic 
paritapreviru v 

plazmě kvůli 

inhibici enzymu CYP3A4 
a vyšší dávce ritonaviru. 
 

Kontraindikováno (viz 
bod 4.3). 

ANTIARYTMIKA 
 

11 

Amiodaron 
Bepridil 
Chinidin 
Flekainid 
Propafenon 
 

Amiodaron: 

očekávané ↑ 

Bepridil: 

očekávané ↑ 

Chinidin: očekávané ↑ 
 
(inhibice CYP3A4 
fosamprenavir/ritonavirem) 
 
Flekainid: 

očekávané ↑ 

Propafenon: 

očekávané ↑ 

 
(inhibice CYP2D6 
ritonavirem) 
 

Kontraindikováno (viz 
bod 4.3). Možnost závažné 
a/nebo život ohrožující 

reakce, jako jsou srdeční 
arytmie. 

DERIVÁTY ERGOTAMINU 
 
Dihydroergotamin 
Ergotamin 
Ergometrin 
Methylergometrin 
 

Dihydroergotamin: 

očekávané ↑ 
Ergotamin: 

očekávané ↑ 

Ergometrin: 

očekávané ↑ 

Methylergometrin: 

očekávané ↑ 
 
(inhibice CYP3A4 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem) 
 

Kontraindikováno (viz 
bod 4.3). 
Možnost závažné a/nebo 
život ohrožující reakce - 
toxicity ergotaminu, 
projevující se periferním 
vasospasmem a ischemií 

končetin a jiných tkání. 

LÉČIVA UPRAVUJÍCÍ MOTILITU GASTROINTESTINÁLNÍHO TRAKTU 
 
Cisaprid 
 

Cisaprid: 

očekávané ↑ 

 
(inhibice CYP3A4 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem) 
 

Kontraindikováno (viz 
bod 4.3). Možnost závažné 
a/nebo život ohrožující 

reakce, jako jsou srdeční 
arytmie. 
 

ANTIHISTAMINIKA (ANTAGONISTÉ HISTAMINOVÝCH H

1

 

RECEPTORŮ) 

 
Astemizol 
Terfenadin 
 

Astemizol: 

očekávané ↑ 

Terfenadin: 

očekávané ↑ 

 
(inhibice CYP3A4 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem) 
 

Kontraindikováno (viz 
bod 4.3). Možnost závažné 
a/nebo život ohrožující 

reakce, jako jsou srdeční 
arytmie. 
 

NEUROLEPTIKA 
 
Pimozid 

Pimozid: 

očekávané ↑ 

 
(inhibice CYP3A4 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem) 
 

Kontraindikováno (viz 
bod 4.3). Možnost závažné 
a/nebo život ohrožující 

reakce, jako jsou srdeční 
arytmie. 
 

ANTIPSYCHOTIKA 
 

12 

Kvetiapin 

Očekává se, že koncentrace 
kvetiapinu se zvýší vzhledem 
k inhibici CYP3A 

přípravkem Telzir. 

Současné podávání přípravku 
Telzir a kvetiapinu je 
kontraindikováno, protože 

může zvyšovat toxicitu 
spojenou s kvetiapinem. 
Zvýšená koncentrace 
kvetiapinu v 

plazmě může 

vést ke komatu. 
 

INFEKCE 
 

Antibakteriální léčivé přípravky: 
 
Klarithromycin 
 
Studie provedena 
s amprenavirem. 
 
Studie lékové interakce 
FPV/RTV nebyly provedeny. 
 

Klarith

romycin: očekávané 

s

třední ↑ 

 
(inhibice CYP3A4) 
 

Užívat s opatrností. 

Erythromycin 
 
Studie lékových interakcí 
nebyly provedeny. 
 

Erythromycin: 

očekávané ↑ 

 
(inhibice CYP3A4 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem) 
 

Užívat s opatrností. 

Antimykobakteriální léčiva: 
 
Rifabutin 
150 mg každý druhý den 
 

Rifabutin: C

max 

↓ 14 %* 

Rifabutin: AUC(0-

8) ↔* 

 
25-O-desacetylrifabutinu: 
C

max 

↑ 6krát* 

25-O-desacetylrifabutinu: 
AUC (0-

48) ↑ 11krát* 

*ve srovnání s 300 mg 

rifabutinu jednou denně 
 
Expozice amprenaviru se 

nemění ve srovnání 

dřívějšími údaji. 

  
(smíšená indukce/inhibice 
CYP3A4) 
 

Zvýšení 
25-O-desacetylrifabutinu 

(aktivní metabolit) může 

potenciálně vést ke zvýšení 

výskytu nežádoucích účinků 

rifabutinu, zvláště uveitidy. 
 

Doporučuje se snížit 
standardní dávku rifabutinu 
o 75 % (t.j. na 150 mg každý 
druhý den). 

Může být nutné 

i další snížení dávky (viz 
bod 4.4). 
 

13 

Rifampicin 
600 

mg jednou denně 

 
(amprenavir bez ritonaviru) 
 
Studie lékových interakcí 
s fosamprenvirem/ritonavi-
rem nebyly provedeny. 
 
 

Amprenavir: AUC ↓ 82 % 
 
 

Očekávané významné ↓ 
APV. 
 
(inhibice CYP3A4 
rifampicinem) 
 
 

Kontraindikováno (viz 
bod 4.3). 
 
 
Snížení AUC amprenaviru 

může vést k virologickému 
selhání a vývoji rezistence. 

Během pokusů o překonání 
snížené expozice zvýšením 

dávky jiných inhibitorů 
proteázy s ritonavirem byl 
pozorován zvýšený výskyt 
jaterních nežádoucích 

účinků. 
 

Antimykotika: 
 
Ketokonazol 
200 

mg jednou denně po 

dobu čtyř dnů 
 
 
 
 
Itrakonazol 
 
Studie lékových interakcí 
nebyly provedeny. 
 

Ketokonazol: C

max

 

↑ 25 % 

Ketokonazol: AUC ↑ 
2,69krát 
 
Amprenavir: C

max  

↔ 

Amprenavir: AUC ↔ 
Amprenavir: C

min 

 

↔ 

 

Itrakonazol: očekávané ↑ 
 
(inhibice CYP3A4 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem) 
 

Vysoké dávky 
(> 200 mg/den) ketokonazolu 
nebo itrakonazolu se 

nedoporučují. 
 

ANTACIDA, ANTAGONISTÉ HISTAMINOVÝCH H

2

 

RECEPTORŮ A INHIBITORY 

PROTONOVÉ PUMPY 
 
Jednorázová dávka 30 ml 
suspenze antacida 
(ekvivalent 3,6 

gramů 

hydroxidu hlinitého 
a 1,8 

gramů hydroxidu 

hořečnatého) 
 
(Telzir 1400 mg v jednotlivé 
dávce) 
 
Ranitidin 
300 mg v jednotlivé dávce 
 
(Telzir 1400 mg v jednotlivé 
dávce) 
 
Esomeprazol 
20 

mg jednou denně 

 
 
 
 

Amprenavir: C

max 

↓ 35 % 

Amprenavir: AUC ↓ 18 % 
Amprenavir: C

min 

 (C

12h

) ↔ 

 
 
 
 
 
 
Amprenavir: C

max 

↓ 51 % 

Amprenavir: AUC ↓ 30 % 
Amprenavir: C

min 

 (C

12h

) ↔ 

 
 
 
Amprenavir: C

max 

 

↔ 

Amprenavir: AUC ↔ 
Amprenavir: C

min 

 (C

12h

) ↔ 

 
(zvýšení 

pH prostředí 

žaludku) 

Dávku není zapotřebí 

upravovat při podávání 
s antacidy, inhibitory 
protonové pumpy, nebo 
antagonisty histaminových 
H

2

 

receptorů. 

14 

ANTIKONVULZIVA 
 
Fenytoin 
300 

mg jednou denně 

 

Fenytoin: C

max 

↓ 20 % 

Fenytoin: AUC ↓ 22 % 
Fenytoin: C

min 

↓ 29 % 

 

(středně silná indukce 
CYP3A4 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem) 
 
Amprenavir: C

max 

↔ 

Amprenavir: AUC ↑ 20 % 
Amprenavir: C

min 

↑ 19 % 

 

Doporučuje se, aby 
plazmatické koncentrace 
fenytoinu byly monitorovány 
a dávka fenytoinu byla 

náležitě zvýšena. 
 

Fenobarbital 
Karbamazepin 
 
Studie lékových interakcí 
nebyly provedeny. 
 

Amprenavir: očekávané ↓ 
 
 
(

středně silná indukce 

CYP3A4) 
 

Užívat s opatrností (viz 
bod 4.4). 

Lidokain 

(systémově podávaný) 
 
Studie lékových interakcí 
nebyly provedeny. 
 

Lidokain: očekávané ↑ 
 
 
(inhibice CYP3A4 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem) 
 

Souběžné použití se 

nedoporučuje. Může být 

příčinou závažných 
nežádoucích 

účinků (viz 

bod 4.4). 
 

Halofantrin 
 
Studie lékových interakcí 
nebyly provedeny. 
 

Halofantrin: očekávané ↑ 
 
(inhibice CYP3A4 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem) 
 

Souběžné použití se 

nedoporučuje. Může být 

příčinou závažných 
nežádoucích 

účinků (viz 

bod 4.4). 
 

INHIBITORY PDE5 
 

15 

Sildenafil 
Vardenafil 
Tadalafil 
 
Studie lékových interakcí 
nebyly provedeny. 
 

Inhibitory PDE

5: očekávané 

↑ 
 
 
(inhibice CYP3A4 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem) 
 

Souběžné použití se 

nedoporučuje. Muže vést ke 
zvýšení plazmatické 

koncentrace inhibitorů PDE5 
a s tím souvisejícímu zvýšení 

četnosti nežádoucích účinků, 

včetně hypotenze, změny 
visu a priapismu (viz 
informace o 

přípravcích 

obsahujících inhibitory 

PDE5). Pacienty je zapotřebí 
upozornit na možné 

nežádoucí účinky při 

současném užívání inhibitorů 
PDE5 s 

kombinací přípravku 

Telzir a ritonaviru (viz 
bod 4.4). 

Současné podávání 

přípravku Telzir a nízké 
dávky ritonaviru se 
sildenafilem užívaným 

léčbě plicní arteriální 

hypertenze je 
kontraindikováno (viz 
bod 4.3). 
 

INHALAČNÍ/NOSNÍ STEROIDY 
 
Flutikason-propionát 
50 

μg intranazálně čtyřikrát 

denně po dobu 7 dnů 
 
(100mg tobolky ritonaviru 

dvakrát denně po dobu 
7 dn

ů) 

 

Flutikason-

propionát: ↑ 

 
Hladiny 

tělu vlastního 

kortisolu: ↓ 86 % 
 

Účinky vysoké systémové 
expozice 
flutikason-propionátu na 
plazmatické hladiny 

ritonaviru nejsou ještě 
známé. 
 

Větší vliv může být 

očekáván, je-li 
flutikason-propionát 
inhalován. 
 
(inhibice CYP3A4 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem) 
 

Souběžné podávání se 

nedoporučuje, pokud možný 

přínos léčby nepřeváží riziko 
vzniku systémových 

nežádoucích účinků léčby 
kortikosteroidy (viz bod 4.4). 
Je nutné zvážit snížení dávky 
glukokortikoidu spolu 

pečlivým sledováním 

místních a 

celkových účinků, 

nebo použít glukokortikoidy, 
které nejsou metabolizovány 

CYP3A4 (např. 
beklometason). Navíc je 

možné, že při vysazování 

glukokortikoidů bude nutné 

jejich dávku postupně 
snižovat s 

větší opatrností 

(viz bod 4.4). 
 

ANTAGONISTÉ ALFA-

1 ADRENERGNÍCH RECEPTORŮ 

 

16 

Alfuzosin 
 

Možné zvýšení koncentrací 

alfuzosinu, jehož důsledkem 

může být hypotenze. 
Mechanismem interakce je 
inhibice CYP3A4 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem. 
 

Současné podávání 
kombinace Telzir/ritonavir 
s alfuzosinem je 
kontraindikováno (viz 
bod 4.3). 

ROSTLINNÉ PŘÍPRAVKY 
 

Třezalka tečkovaná 
(Hypericum perforatum
 

Amprenavir: očekává se ↓ 
 
(indukce CYP3A4 

třezalkou 

tečkovanou) 
 

Rostlinné 

přípravky 

obsahující 

třezalku 

tečkovanou se nesmí 
kombinovat s 

přípravkem 

Telzir (viz bod 4.3). Jestliže 

pacient již užívá třezalku 

tečkovanou, je třeba 
zkontrolovat amprenavir, 
ritonavir a HIV RNA 

ukončit léčbu třezalkou 

tečkovanou. 
Hladiny amprenaviru 
a ritonaviru se po 

přerušení 

užívání třezalky tečkované 
mohou zvýšit

. Indukční 

účinek může přetrvávat 

nejméně 2 týdny po vysazení 

třezalky tečkované. 
 

INHIBITORY HMG-CoA-REDUKTÁZY 
 
Lovastatin 
Simvastatin 
 
Studie lékových interakcí 
nebyly provedeny. 
 

Lovastatin: očekávané ↑ 
 

Simvastatin: očekávané ↑ 
 
(inhibice CYP3A4 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem) 
 

Souběžné podávání je 
kontraindikováno (viz 
bod 4.3). 
 
Zvýšené koncentrace 

inhibitorů 
HMG-CoA-reduktázy mohou 
vést ke vzniku myopatie, 

včetně rhabdomyolýzy. 
 

Doporučuje se podávat 
pravastatin nebo fluvastatin, 
protože jejich metabolismus 
je nezávislý na CYP3A4 
a interakce s inhibitory 

proteázy se neočekávají. 
 

17 

Atorvastatin 
10 

mg jednou denně po dobu 

dnů 

 

Atorvastatin: C

max

 

↑ 184 % 

Atorvastatin: AUC ↑ 153 % 
Atorvastatin: C

min

 

↑ 73 % 

 
Amprenavir: C

max 

 

↔ 

Amprenavir: AUC ↔  
Amprenavir: C

min 

 

↔ 

 
(inhibice CYP3A4 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem) 
 

Dávky atorvastatinu ne větší 
než 20 

mg denně mají být 

podávány spolu s 

pečlivým 

sledováním pacienta se 

zaměřením na projevy 
toxicity atorvastatinu. 
 

IMUNOSUPRESIVA 
 
Cyklosporin 
Rapamycin 
Takrolimus 
 
Studie lékových interakcí 
nebyly provedeny. 
 

Cyklosporin: očekávané ↑ 

Rapamycin: očekávané ↑ 
Takrolimus

: očekávané ↑ 

 
(inhibice CYP3A4 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem) 
 

Doporučuje se časté 
monitorování koncentrací 
imunosupresiv, dokud 

hladiny těchto přípravků 
nebudou stabilizovány (viz 
bod 4.4). 
 

BENZODIAZEPINY 
 
Midazolam 
 
Studie lékových interakcí 
nebyly provedeny. 
 

Midazolam: očekávané ↑ (3 
až 4krát u parenterálního 
midazolamu) 
 

Na základě dat s jinými 
inhibitory proteáz budou 
plazmatické koncentrace 
midazol

amu výrazně vyšší, 

je-li midazolam podáván 

perorálně. 
 
(inhibice CYP3A4 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem) 
 

Kombinace Telzir/ritonavir 
nesmí být podávána spolu 
s perorálním midazolamem 
(viz bod 4.3). P

ři společném 

podávání přípravků 
Telzir/ritonavir 
s parenterálním 
midazolamem je nutná 
opatrnost. 
 
Jestliže je s

polečně podáván 

Telzir/ritonavir 
s parenterálním 
midazolamem, 

mělo by to 

být prováděno na jednotce 

intenzivní péče (JIP) nebo 
v obdobných podmínkách, 

které zajistí pečlivé klinické 
sledování a 

příslušnou léčbu 

případě respirační 

nedostatečnosti a/nebo 
prodloužené sedace. Je nutno 
zvážit úpravu dávky 
midazolamu, zejména 
podává-li se více než jedna 
dávka. 
 

TRICYKLICKÁ ANTIDEPRESIVA 
 

18 

Desipramin 
Nortriptylin 
 
Studie lékových interakcí 
nebyly provedeny. 
 

Tricyklická antidepresiva: 

očekávané ↑ 
 
(mírná inhibice CYP2D6 
ritonavirem) 
 

Doporučuje se pečlivé 
sledování terapeutických 

nežádoucích účinků 

tricyklických antidepresiv 
(viz bod 4.4). 
 

OPIOIDY 
 
Methadon 

≤ 200 mg jednou denně 

(R-) methadon: C

max 

↓ 21 % 

(R-

) methadon: AUC ↓ 18 % 

 
(indukce CYP 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem) 

Neočekává se, že by snížení 
(R-) methadonu (aktivního 
enantiomeru) bylo klinicky 
významné. Preventivn

ě by 

však pacienti měli být 

sledováni pro případ výskytu 

abstinenčního syndromu. 
 

PERORÁLNÍ ANTIKOAGULANCIA 
 
Warfarin 
Jiná perorální 
antikoagulancia 
 
Studie lékových interakcí 
nebyly provedeny. 
 

Možné ↓ nebo ↑ 

antitrombotického účinku. 
 
(indukce a/nebo inhibice 
CYP2C9 ritonavirem) 

Doporučuje se zintenzivněné 
sledování INR (viz bod 4.4). 
 

PERORÁLNÍ KONTRACEPTIVA 
 
Ethinylestradiol 
0,035 mg/norethisteron 
0,5 mg  

jednou denně 

Ethinylestradiol: C

max 

↓ 28 % 

Ethinylestradiol: AUC ↓ 
37 % 
 
Norethisteron: C

max 

↓ 38 % 

Noreth

isteron: AUC ↓ 34 % 

Norethisteron: C

min 

 

↓ 26 % 

 
(indukce CYP3A4 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem) 
 
Amprenavir: C

max 

 

↔* 

Amprenavir: AUC ↔*  
Amprenavir: C

min 

 

↔* 

* ve srovnání s 

dřívějšími 

údaji. 
 
Ritonavir: C

max

 

↑ 63 %* 

Ritonavir: AUC ↑ 45 %* 
* ve srovnání s 

dřívějšími 

údaji 
 

některých osob došlo ke 

klinicky významnému 
zvýšení jaterních 
transamináz. 
 

U žen v 

reprodukčním věku 

se doporučují alternativní 

nehormonální způsoby 
antikoncepce (viz bod 4.4). 

SELEKTIVNÍ INHIBITORY ZPĚTNÉHO VYCHYTÁVÁNÍ SEROTONINU (SSRI) 
 

19 

Paroxetin 
 
20 

mg jednou denně 

Paroxetin: C

max 

↓ 51 % 

Paroxetin: AUC ↓ 55 % 
 
Amprenavir: C

max 

 

↔* 

Amprenavir: AUC ↔*  
Amprenavir: C

min 

 

↔* 

* ve srovnání s 

dřívějšími 

údaji 
 

Mechanismus účinku není 
znám. 

Doporučuje se dávku 

paroxetinu titrovat na základě 
klinického hodnocení 
antidepresivní 

odpovědi. 

Odpověď na léčbu 
antidepresivy 

by měla být 

pacientů s ustálenou 

dávkou paroxetinu, kteří 

začali užívat přípravek Telzir 
a ritonavir, monitorována. 
 

 
4.6 

Fertilita, těhotenství a kojení

 

 

Těhotenství 
 

podáváním fosamprenaviru těhotným ženám nejsou klinické zkušenosti. Ve studiích na zvířatech při 

systémových plazmatických expozicích (AUC) amprenaviru nižších, než jsou terapeutické expozice 

pacientů léčených přípravkem Telzir, byly pozorovány určité projevy vývojové toxicity (viz 

bod 5.3). Vzhledem k nízkým expozicím použitým ve 

studiích reprodukční toxicity možnou 

vývojovou toxicitu přípravku Telzir nelze úplně stanovit. 
 
Telzir se má používat v 

těhotenství jen tehdy, jestliže potenciální přínos ospravedlňuje možné riziko 

pro plod. 
 
Kojení 
 

mléce potkanů byl nalezen materiál související s amprenavirem, avšak není známo, zda amprenavir 

proniká do lidského mléka. U 

potkaních mláďat pre- a postnatálně exponovaných amprenaviru 

fosamprenaviru byly zjištěny projevy vývojové toxicity (viz bod 5.3). 

 
D

oporučuje se, aby ženy infikované HIV své děti vůbec nekojily, aby se zabránilo přenosu HIV. 

 
4.7 

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 

 

Studie hodnotící účinky přípravku Telzir v kombinaci s ritonavirem na schopnost řídit a používat 

stroje nebyly provedeny. Při posuzování pacientovy způsobilosti k řízení vozidel nebo obsluze strojů 

se má pamatovat na profil nežádoucích účinků přípravku Telzir (viz bod 4.8). 
 
4.8 

Nežádoucí účinky 

 

Souhrn bezpečnostního profilu 
 

Profil nežádoucích účinků byl podobný mezi všemi studiemi: v souborech dospělých pacientů dosud 

neléčených antiretrovirotiky (APV30002, ESS100732) a pacientů, kteří již předtím byli léčeni 

inhibitorem proteázy (dávkování dvakrát denně, APV30003). Toto vychází z údajů o bezpečnosti 
získaných u 

celkového počtu 864 pacientů, kterým byl ve výše uvedených studiích podáván 

fosamprenavir/ritonavir. 
 

Nejčastěji (> 5 % léčených dospělých pacientů) hlášenými nežádoucími účinky při podávání 

kombinace léčiv fosamprenavir/ritonavir byly gastrointestinální účinky (nevolnost, průjem, bolest 

břicha a zvracení) a bolest hlavy. Většina nežádoucích účinků souvisejících s kombinovanou léčbou 
fosamprenavirem/ritonavirem byla mírná 

až středně závažná, objevující se na počátku léčby a jen 

vzácně omezující léčbu. 

Rovněž byly hlášeny závažnější nežádoucí účinky jako těžké výsevy kožní vyrážky a zvýšení jaterních 
transamináz (

odstavec „Popis vybraných nežádoucích účinků“). 

 

20 

Souhrn nežádoucích účinků v tabulce 
 
Níže jsou 

uvedené nežádoucí účinky, vypracované dle MedDRA, podle tříd orgánových systémů 

a abs

olutní frekvence výskytu. Četnost je definována podle uvedených kategorií: velmi časté (≥ 1/10), 

časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000) nebo 
velmi vzácné (< 1/10 000), nebo není známo. 
 

Četnost nežádoucích účinků vychází z klinických studií a sledování po uvedení přípravku na trh. 
 

Většina z uvedených nežádoucích účinků byla hlášena ze tří velkých klinických studií u dospělých, 

kde nežádoucí účinky byly přinejmenším střední závažnosti (stupeň 2 nebo vyšší), vyskytly se 

nejméně u 1 % pacientů a byly hlášeny zkoušejícími (investigátory) jako přisouditelné léčivům 
používaným v 

těchto studiích. 

 

Tělesný systém 

Nežádoucí účinek 

Frekvence 

 
Poruchy nervového systému 

 

Bolesti hlavy, závratě, parestezie 
úst 
 

 

Časté 

 
Gastrointestinální poruchy 

 

Průjem 
 

Řídké stolice, nauzea, zvracení, 

bolesti břicha 
 

 

Velmi časté 
 

Časté 

 

Poruchy kůže a podkožní tkáně 

 
Stevens-

Johnsonův syndrom 

 
Angioedém 
 
Exantém (viz níže „exantém/kožní 
reakce“) 
 

 
Vzácné 
 

Méně časté 
 

Časté 
 

Celkové poruchy a reakce v 

místě 

aplikace 
 

Únava 

Časté 

Vyšetření 
 

Zvýšení hladiny cholesterolu 
v krvi 
 
Zvýšení hladiny triacylglycerol

ů 

v krvi 
 
Zvýšení S-alaninaminotransferázy 
 
Zvýšení 
S-aspartátaminotransferázy 
 
Zvýšení S-lipázy 
 

Velmi časté 
 
 

Časté 
 

Časté 
 

Časté 
 
 

Časté 
 

 

Popis vybraných nežádoucích účinků 
 
Exantém/kožní reakce: B

ěhem terapie se mohou vyskytnout erytematózní nebo makulopapulární kožní 

erupce, s 

pruritem nebo bez něj. Exantém obvykle vymizí spontánně, aniž by bylo nutno zastavit 

terapii fosamprenavirem s ritonavirem. 
 

21 

Případy těžkého nebo život ohrožujícího exantému, včetně Stevens-Johnsonova syndromu, jsou 
vzácné. V 

případě těžkého exantému nebo v případě exantému mírné nebo střední intenzity 

provázeného systémovými nebo slizničními příznaky se má terapie fosamprenavirem s ritonavirem 
natrvalo zastavit (viz bod 4.4). 
 
Klinicky významné biochemické odchylky: K

linicky významné biochemické odchylky (stupně 3 nebo 

4) potenciálně související s terapií fosamprenavirem s ritonavirem a hlášené u více než 1 % nebo 
odpovídající 1 

% dospělých pacientů zahrnují: 

vzestup ALT (

často), AST (často), sérové lipázy (často) a triacylglycerolů (často). 

 
Metabolické parametry: 

Během antiretrovirové léčby mohou stoupat tělesná hmotnost a hladiny lipidů 

a glukózy v krvi (viz bod 4.4). 
 
Rhabdomyolýza: 

inhibitorů proteázy, konkrétněji ve spojitosti s nukleosidovými analogy, byly 

hlášeny elevace kreatinfosfokinázy, myalgie, myozitida a 

vzácně rhabdomyolýza. 

 
Syndrom imunitní reaktivace: P

ři zahájení kombinované antiretrovirové léčby (CART) se u pacientů 

infikovaných HIV s 

těžkou imunodeficiencí může vyskytnout zánětlivá reakce na asymptomatické 

nebo reziduální oportunní infekce. V souvislosti s imunitní reaktivací byly hlášeny také autoimunitní 
poruchy (jako je Gravesova choroba); hlášená doba do jejich výskytu je však více variabilní, mohou se 

objevit až po mnoha měsících od zahájení léčby (viz bod 4.4). 
 
Osteonekróza: B

yly hlášeny případy osteonekrózy, a to především u pacientů s obecně známými 

rizikovými faktory, s 

pokročilým onemocněním HIV nebo při dlouhodobé expozici CART. Jejich 

frekvence není známa (viz bod 4.4). 
 

Děti/další skupiny pacientů 
 

Děti a dospívající: Profil nežádoucích účinků u dětí a dospívajících je založen na souhrnu údajů 

bezpečnosti ze dvou klinických studií (APV29005 údaje z 24. týdne a APV20003 údaje ze 

168. 

týdne [konečné údaje]), ve kterých dostávalo 158 subjektů (ve věku od 2 do 18 let) infikovaných 

virem HIV-1 fosamprenavir s 

ritonavirem spolu se základní léčbou nukleosidovými inhibitory 

reverzní transkriptázy (další informace týkající se dávkovacích režimů u jednotlivých věkových 
skupin viz bod 5.1). 79 

% subjektů podstoupilo léčbu v délce více než 48 týdnů. 

Celkový bezpečnostní profil u těchto 158 dětí a dospívajících byl podobný jako u populace dospělých 

pacientů. Mezi pediatrickými pacienty se více vyskytovalo zvracení. Nežádoucí účinky ve vztahu 

léčivému přípravku byly častější ve studii APV20003 (57 %), kde subjekty dostávaly 

fosamprenavir/ritonavir jednou denně, ve srovnání se studií APV29005 (33 %), kde subjekty dostávaly 

fosamprenavir/ritonavir dvakrát denně. 

analýz 48týdenních údajů studií APV29005 nebo APV20002 nebyly identifikovány žádné nové 

bezpečnostní signály; v těchto studiích 54 pacientů ve věku 4 týdny až ˂ 2 roky dostávalo dvakrát 

denně fosamprenavir/ritonavir se základní léčbou nukleosidovým inhibitorem reverzní transkriptázy 
a 5 

pacientů dostávalo pouze samostatné dávky fosamprenaviru s ritonavirem nebo bez ritonaviru. 

 
Pacienti s hemofílií: Bylo hlášeno zvýšení p

očtu spontánních krvácení u hemofilických pacientů, kteří 

dostávali antiretrovirové inhibitory proteázy (viz bod 4.4). 
 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 
po

kračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 

aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích 

účinků uvedeného v

 Dodatku V.

 

 
4.9 

Předávkování 

 

22 

Antidotum přípravku Telzir není známo. Není známo, zda amprenavir lze odstranit peritoneální 
dialýzou nebo hemodialýzou. Dojde-li k 

předávkování, pacient má být sledován se zaměřením na 

známky toxicity (viz bod 4.8) a 

podle potřeby se mu má poskytovat standardní podpůrná léčba. 

 
 
5. 

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 

 
5.1 

Farmakodynamické vlastnosti 

 
Farmakoterapeutická skupina: Antivirotika pro systémové použití, inhibitory proteázy, ATC kód: 
J05AE07. 
 

Mechanismus účinku 
 

Protivirová účinnost fosamprenaviru pozorovaná in vitro je důsledkem přítomnosti stopových 
množství amprenaviru. Amprenavir je kompetitivní inhibitor HIV proteázy. Amprenavir se váže na 
aktivní místo HIV-1 proteázy, a 

tím brání zpracování virových polyproteinových prekurzorů gag 

a gag-

pol, což má za následek tvorbu nezralých neinfekčních virových částic. 

 

Při podání 700 mg fosamprenaviru dvakrát denně se 100 mg ritonaviru dvakrát denně dosahují 
plazmatické koncentrace amprenaviru (údaje z klinické studie APV30003 u 

pacientů léčených 

antiretrovirotiky) průměrných hodnot C

min

/IC

50

 = 21,7 (rozmezí 1,19-240) a C

min

/IC

95

 = 3,21 (rozmezí 

0,26-30,0). 
 

Antivirové působení in vitro 
 

Protivirová účinnost amprenaviru in vitro byla hodnocena proti HIV-1 IIIB v jak akutně, tak 
chronicky, 

infikovaných lymfoblastových buněčných liniích (MT-4, CEM-CCRF, H9) 

a v 

lymfocytech periferní krve. Padesátiprocentní inhibiční koncentrace (IC

50

) amprenaviru byly 

akutně infikovaných buňkách v rozmezí od 0,012 do 0,08 µM a v chronicky infikovaných buňkách 

0,41 µM (1 µM = 0,50 µg/ml). Vztah mezi anti-HIV-

1 účinností in vitro a inhibicí replikace HIV-1 

u lidí nebyl definován. 
 
Rezistence 
 
In vivo 
 

a) Pacienti dosud neléčení antiretrovirotiky a pacienti dosud neléčení inhibitory proteázy (PI) 
 

Různé režimy byly hodnoceny ve vývojových programech podávání amprenaviru/fosamprenaviru 

nebo bez souběžného podávání ritonaviru. Analýzy vzorků virologického selhání napříč těmito 

režimy definovaly 

čtyři hlavní cesty rezistence: V32I+I47V, I50V, I54L/M a I84V. Dodatečně 

pozorované mutace, které mohou přispívat k rezistenci, byly: L10V/F/R, I13V, K20R/T, L33F/V, 
M36I, M46I/L, I47V/L, Q58E, I62V, L63P, V77I, I85V a I93L. 
 
Když byli 

dospělí pacienti dosud neléčení antiretrovirotiky léčeni v současné době schválenými 

dávkami fosamprenaviru/ritonaviru, jako u 

jiných ritonavirem potencovaných režimů podávání 

inhibitorů proteáz, popsané mutace byly pozorovány zřídka. U šestnácti ze 434 pacientů dosud 

neléčených antiretrovirotiky, kteří užívali 700 mg fosamprenaviru/100 mg ritonaviru dvakrát denně ve 
studii ESS100732, došlo k virologickému selhání do 48. týdne a u 14 

jejich izolátů byla provedena 

genotypová analýza. Tři ze 14 izolátů měly mutace rezistence vůči proteáze. V těchto třech izolátech 
byly (v každém po jedné) pozorovány tyto mutace rezistence: K20K/R, I54I/L a I93I/L. 
 
Z 81 

dosud PI neléčených pediatrických pacientů, kteří byli léčeni fosamprenavirem/ritonavirem, 

dosáhlo 15 

pacientů protokolem definovaného virologického selhání během 48 týdnů ve studii 

APV29005 a do 108 

týdnů ve studii APV20003. Velké mutace, které se objevily při léčbě, nebo 

23 

proteázové mutace spojené s APV byly pozorovány v 

izolátech virů od 2 pacientů. Rezistenční profily 

byly podo

bné profilům pozorovaným u dospělých. 

 
b) 

Pacienti již léčení PI 

 
Amprenavir 
 
V klinických studiích u 

dospělých pacientů majících zkušenost s léčbou inhibitory proteázy 

PRO30017 (amprenavir 600 mg/ritonavir 100 

mg dvakrát denně v substudii A a B s 80 a 37 pacienty), 

se u 

pacientů s virologickým selháním vyskytly následující mutace: L10F/I/V, V11I, I13V, K20R, 

V32I, L33F, E34Q, M36I, M46I/L, I47V, G48V, I50V, I54L/M/T/V, Q58E, D60E, I62V, A71V, 
V77I, V82A/I, I84V, I85V, L90M a I93L/M. 
 
Fosamprenavir 
 
V klinických studiích u 

dospělých pacientů majících zkušenost s léčbou inhibitory proteázy, 

APV30003 a jejím prodloužení, APV30005 (fosamprenavir 700 mg/ritonavir 100 

mg dvakrát denně: n 

= 107), se u 

pacientů s virologickým selháním během 96 týdnů vyskytly následující mutace: L10F/I, 

L24I, V32I, L33F, M36I, M46I/L, I47V, I50V, I54L/M/S, A71I/T/V, G73S, V82A, I84V a L90M. 
 
V pediatrických studiích APV20003 a APV29005 bylo 77 

již dříve PI léčených pacientů léčeno 

režimy založenými na fosamprenaviru/ritonaviru; 43 pa

cientů dosáhlo protokolem definovaného 

virologického selhání během 48 týdnů ve studii APV29005 a do 108 týdnů ve studii APV20003. 

Velké mutace, které se objevily při léčbě, nebo proteázové mutace spojené s APV byly pozorovány 

izolátech virů od 1 pacienta ze studie APV29005 a od 6 pacientů ze studie APV20003. Profily 

mutací byly podobné těm, které byly popsány u dospělých pacientů dříve léčených inhibitory 
proteázy, kterým byl podáván fosamprenavir/ritonavir. 
 
Antivirová aktivita podle genotypové/fenotypové rezistence 
 
Testování genotypových rezistencí 
 
Systémy vyhodnocující genotypy mohou být používány k 

odhadu působení amprenaviru/ritonaviru 

nebo fosamprenaviru/ritonavir u 

jednotlivců s izoláty rezistentními na inhibitory proteázy. Současný 

(červenec 2006) ANRS AC-11 algoritmus pro fosamprenavir/ritonavir definuje rezistenci jako 

přítomnost mutací V32I+I47A/V nebo I50V nebo alespoň čtyři z následujících mutací: L10F/I/V, 
L33F, M36I, I54A/L/M/S/T/V, I62V, V82A/C/F/G, I84V a L90M, a 

je spojován se vzrůstající 

fenotypovou rezistencí k fosamprenaviru s 

ritonavirem stejně jako s pravděpodobným snížením 

virologické odpovědi (rezistence). Závěry týkající se významnosti jednotlivých mutací nebo vzorů 

mutací se budou měnit s dodatečnými daty a je doporučeno vždy konzultovat současné interpretační 

systémy analyzující výsledky testů rezistence. 
 
Testování pomocí fenotypové rezistence 
 

Klinicky validovaný systém vyhodnocující fenotyp může být použít ve spojitosti s údaji týkajícími se 
genotypu k odhadu aktivity amprenaviru/ritonaviru nebo fosamprenaviru/ritonaviru u 

pacientů 

nálezy rezistence vůči inhibitorům proteázy. Diagnostické společnosti testující rezistence vyvinuly 

fenotypová klinická rozhraní pro FPV/RTV, která mohou být použita k 

interpretaci výsledků testu 

rezistence. 
 
Klinické zkušenosti 
 
Klinické zkušenosti s 

fosamprenavirem podporovaným ritonavirem jsou založeny hlavně na dvou 

otevřených studiích. Jedna studie provedená u pacientů předtím neléčených antiretrovirotiky (studie 
ESS100732) a jedna studie u pac

ientů, kteří již předtím byli léčeni antiretrovirotiky (studie 

APV30003). 

Obě studie porovnávaly účinek kombinace fosamprenavir/ritonavir oproti kombinaci 

lopinavir/ritonavir. 

24 

 

Dospělí pacienti doposud neléčení antiretrovirotiky 
 

randomizované otevřené studii (ESS100732 - KLEAN) u pacientů doposud neléčených 

antiretrovirotiky byla prokázána srovnatelná účinnost po dobu 48 týdnů mezi fosamprenavirem 
(700 

mg) současně podaným s nízkou dávkou ritonaviru (100 mg) dvakrát denně spolu s tabletami 

abakavir/lamivudin (600 mg/300 

mg) ve fixní kombinaci jednou denně oproti lopinaviru/ritonaviru 

(400 mg/100 

mg) podávaným dvakrát denně v kombinaci s abakavirem/lamivudinem 

(600 mg/300 

mg) jednou denně. 

 
Nebyl prokázán horší výsledek u 

fosamprenaviru současně podaného s ritonavirem 

a lopinaviremem

/ritonavirem založený na podílu pacientů dosahujících plazmatické hladiny HIV-1 

RNA < 400 kopií/ml ve 48. týdnu (primární cíl studie). V 

analýze „času do ztráty virologické 

odpovědi (TLOVR)“ u ITT(E) populace byl podíl pacientů dosahujících < 400 kopií/ml 73 % 
(315/434) u fosamprenaviru s ritonavirem ve srovnání s 71 

% (317/444) pacientů užívajících 

lopinavir/ritonavir s 

95% intervalem spolehlivosti rozdílů [-4,84 %; 7,05 %]. 

 

Výsledky účinnosti léčby v jednotlivých skupinách jsou popsány níže v tabulce 1. 
 
Tabulka 1   

Účinnost léčby v týdnu 48 ve studii ESS 100732 (pacienti dosud neléčení 

antiretrovirotiky). 
 

 

Fosamprenavir/Ritonavir 

700 mg/100 mg 2krát 

denně 

(n = 434) 

Lopinavir/Ritonavir 

400 mg/100 mg 2krát 

denně 

(n = 444) 

ITT-E Populace 

TLOVR analýza 

Podíl pacientů s počtem kopií HIV-1 RNA < 400 kopií/ml 

Všichni pacienti 

72,5 % 

71,4 % 

Podíl pacientů se vstupním 

počtem kopií HIV-1 RNA 
< 100 000 kopií/ml 

69,5 % (n = 197) 

69,4 % (n = 209) 

Podíl pacientů se vstupním 

počtem kopií HIV-1 RNA 
≥ 100 000 kopií/ml 

75,1 % (n = 237) 

73,2 % (n = 235) 

 

Podíl p

acientů s počtem kopií HIV-1 RNA < 50 kopií/ml 

Všichni pacienti 

66 % 

65 % 

Podíl pacientů se vstupním 

počtem kopií HIV-1 RNA 

< 100 000 kopií/ml 

67 % (n = 197) 

64 % (n = 209) 

Podíl p

acientů se vstupním 

počtem kopií HIV-1 RNA 
≥ 100 000 kopií/ml 

65 % (n = 237) 

66 % (n = 235) 

 

Medián změny počtu CD4+ buněk vůči vstupnímu počtu 

těchto buněk (počet buněk/µl) 

25 

ITT-E observ

ační analýza 

176 (n = 323) 

191 (n = 336) 

 

Po dokončení 48týdenního období terapie bylo pro pacienty z Evropy a Kanady možné zúčastnit se 
prodloužení studie až do týdne 

144 na stejné terapii, jak byla zahájena při vstupní randomizaci. Pouze 

22 

% pacientů z původního počtu pacientů zařazených do studie s názvem KLEAN bylo zařazeno do 

pokračovací fáze originální studie. 
 

Výsledky účinnosti léčby v pokračovací fázi studie ESS 100732 jsou uvedeny níže v tabulce 2. 
 
Tabulka 2   

Účinnost léčby v týdnech 96 a 144 v pokračovací fázi studie ESS 100732 (pacienti 

dosud 

neléčení antiretrovirotiky). 

 

 

Fosamprenavir/Ritonavir 

700 mg/100 mg 2

krát denně 

(n = 105) 

Lopinavir/Ritonavir 

400 mg/100 mg 2

krát denně 

(n = 91) 

ITT (Ext) Populace 

TLOVR analýza 

Podíl pacientů s HIV-1 RNA < 400 kopií/ml 

Týden 96 

93 % 

87 % 

Týden 144 

83 % 

70 % 

 

Podíl 

pacientů s HIV-1 RNA < 50 kopií/ml 

Týden 96 

85 % 

75 % 

Týden 144 

73 % 

60 % 

ITT (Ext) 

Obs

ervační analýza 

Medián změny počtu CD4+ buněk vůči vstupnímu počtu těchto 

buněk (počet buněk/µl) 

Týden 96 

292 (n = 100) 

286 (n = 84) 

Týden 144 

300 (n = 87) 

 335 (n = 66) 

 

Dospělí pacienti již léčení antiretrovirotiky 
 

randomizované otevřené studii (APV30003) u pacientů již předtím léčených inhibitorem proteázy, 

s virologickým selháním (s jedním nebo 

dvěma PI), kombinace fosamprenaviru s ritonavirem 

(700/100 mg dva

krát denně nebo 1 400/200 mg jednou denně) neprokázala noninferioritu v porovnání 

s kombinací lopinavir/ritonavir, pokud šlo o 

supresi viru měřenou podle průměrné plochy pod křivkou 

minus výchozí hodnota (AAUCMB) plazmatické HIV-

1 RNA během 48 týdnů (primární kritérium, na 

kterém byla studie založena). Výsledky se klonily k 

větvi lopinavir/ritonavir, jak je uvedeno níže. 

 
Všichni pacienti v této studii 

selhali na předchozí terapii s PI (selhání definované buď jako 

plazmatická HIV-1 RNA nikdy neklesnuvší pod 1 000 

kopií/ml po nejméně 12 po sobě jdoucích 

týdnech terapie, nebo jako iniciální suprese HIV-1 RNA s následným reboundem na 

≥ 1 000 kopií/ml). Avšak pouze 65 % pacientů bylo léčeno inhibitory proteázy při vstupu do studie. 
 

Zahrnutá populace většinou sestávala z pacientů se střední zkušeností s antiretrovirotiky. Medián 

trvání předchozí expozice NRTI činil 257 týdnů u pacientů užívajících fosamprenavir s ritonavirem 

dvakrát denně (79 % mělo ≥ 3 předchozí NRTI) a 210 týdnů u pacientů užívajících lopinavir/ritonavir 

26 

(64 

% mělo ≥ 3 předchozí NRTI). Medián trvání předchozí expozice inhibitorům proteázy činil 

149 

týdnů u pacientů užívajících fosamprenavir s ritonavirem dvakrát denně (49 % užívalo 

≥ 2 předchozí PI) a 130 týdnů u pacientů užívajících lopinavir/ritonavir (40 % užívalo ≥ 2 předchozí 
PI). 
 

Průměrné plochy pod křivkou minus výchozí hodnota (AAUCMB) (log

10

 kopií/ml) v populaci všech 

randomizovaných subjektů [ITT(E)] (observační analýza) ve 48. týdnu (primární cíl studie) a další 
data týkající se 

účinnosti léčby jsou popsány v následujících tabulkách: 

 
Tabulka 3   

Výsledky účinnosti léčby v týdnu 48 ve studii APV 30003 populace ITT(E), pacienti 

již v 

minulosti léčení antiretrovirotiky. 

 

 

Fosamprenavir/Ritonavir 

Dvakrát denně 

(N = 107) 

Lopinavir/Ritonavir 

Dvakrát denně 

(N = 103) 

AAUCMB Obs

ervační Analýza 

S

třední hodnota (n) 

S

třední hodnota (n) 

Všichni pacienti 

-1,53 (105) 

-1,76 (103) 

     1 000 – 10 000 kopií/ml 

-1,53 (41) 

-1,43 (43) 

     > 10 000 – 100 000 kopií/ml 

-1,59 (45) 

-1,81 (46) 

     > 100 000 kopií/ml 

-1,38 (19) 

-2,61 (14) 

FPV/RTV dvakrát 

denně vs LPV/RTV 

dvakrát 

denně 

AAUCMB 

střední rozdíl (97,5% CI) 

Všichni pacienti 

0,244 (-0,047, 0,536) 

    1 000 – 10 000 kopií/ml 

-0,104 (-0,550, 0,342) 

     > 10 000 – 100 000 kopií/ml 

0,216 (-0,213, 0,664) 

     > 100 000 kopií/ml 

1,232 (0,512, 1,952) 

AAUCMB Observ

ační analýza 

S

třední hodnota (n) 

S

třední hodnota (n) 

Všichni pacienti  

-1,53 (105) 

-1,76 (103) 

         

Počet buněk CD4+ < 50 

-1,28 (7) 

-2,45 (8) 

                              

≥ 50 

-1,55 (98) 

-1,70 (95) 

                              < 200 

-1,68 (32) 

-2,07 (38) 

                             

≥ 200 

-1,46 (73) 

-1,58 (65) 

         

Poměr hodnot GSS/OBT

1

       0 

-1,42 (8) 

-1,91 (4) 

                                     1 

-1,30 (35) 

-1,59 (23) 

                                   

≥ 2 

-1,68 (62) 

-1,80 (76) 

27 

Všichni pacienti, RD=F Analýza

2

  

n (%) 

n (%) 

Počet pacientů (%) s hladinou plazmatické 
HIV-1 RNA < 50 kopií/ml 

49 (46 %) 

52 (50 %) 

Počet pacientů (%) s hladinou plazmatické 
HIV-1 RNA < 400 kopií/ml 

62 (58 %) 

63 (61 %) 

Pacienti se změnou hodnoty počtu kopií 
HIV-1 RNA > 1 log

10

 oproti výchozí 

hladině HIV-1 RNA v plazmě 

62 (58 %) 

71 (69 %) 

Změna hodnoty počtu CD4+ buněk oproti 

výchozí hodnotě počtu CD4+ buněk (počet 

buněk/µl) 

Medián (n) 

Medián (n) 

Všichni pacienti 

81 (79) 

91 (85) 

 

Vysvětlivky k tabulce 3: 
 

1

Poměr GSS/OBT: Skóre senzitivity genotypu ku optimalizovanému pozadí (Genotypic Sensitivity 

Score to Optimised Background). 

Skóre senzitivity genotypu bylo určeno podle doporučení ANRS 

z roku 2007. 

2

RD=F (Rebound or discontinuation equal failure analysis)

: Analýza selhání léčby, která je 

ekvivalentem TLOVR 

(času do ztráty virologické odpovědi). 

FPV/RTV: Kombinace léčiv fosamprenavir a ritonavir 

LPV/RTV: Kombinace léčiv lopinavir a ritonavir 
 
Tabulka 4   AAUCMB v týdnu 

48 dle vyšetření skóre senzitivity genotypu ku optimalizovanému 

pozadí a výchozí rezistence k 

léčbě kombinací FPV/RTV. 

 

 

Týden 48 AAUCMB 

(n) 

Skóre senzitivity 

genotypu 

ku optimalizovanému 
pozadí 

Všichni pacienti 

Vnímavost k 

léčbě 

kombinací FPV/RTV, 
< 4 mutace od skóre 

Rezistence k 

léčbě 

kombinací FPV/RTV, 

≥ 4 mutací od skóre 

-1,42 (8) 

-1,83 (4) 

-1,01 (4) 

-1,30 (35) 

-1,42 (29) 

-0,69 (6) 

≥ 2 

-1,68 (62) 

-1,76 (56) 

-0,89 (6) 

Všichni pacienti 

-1,53 (105) 

-1,65 (89) 

-0,85 (16) 

 
Jak je patrné z tabulky výše, bylo ve studii pouze 16 

pacientů, u kterých byl při vstupu do studie 

detekován virus rezistentní k 

léčbě FPV/RTV dle skóre ANRS. Data, která byla získána na malém 

počtu pacientů a byla dále analyzována podle podskupin GSS, je nutné interpretovat s opatrností. 
 

Není dostatek údajů k tomu, aby bylo možno doporučit použití fosamprenaviru s ritonavirem 

pacientů po intenzivní předchozí léčbě. 

 

28 

Děti od šesti let a dospívající 
 
Tablety a perorální suspenze fosamprenaviru s ritonavirem v kombinaci s NRTI byly hodnoceny u 

dětí 

a dospívajících

. Přínos této věkové skupiny byl hlavně odvozen z otevřené studie APV29005 trvající 

48 

týdnů, hodnotící farmakokinetický profil, bezpečnost a antivirovou aktivitu fosamprenaviru 

s ritonavirem po

dávaných dvakrát denně pacientům ve věku 2 až 18 let již léčených i neléčených 

HIV-1 inhibitory proteázy. Výsledky 

léčby trvající 48 týdnů jsou uvedeny níže. 

 
Studie APV29005 zahrnovala 30 

pacientů ve věku 6 až 11 let (většina z nich byla léčena 

fosamprenavirem/ritonavirem 18/3 mg/kg 

dvakrát denně nebo tabletami v režimu dospělých), 

a 40 

pacientů ve věku 12 až 18 let, jejichž většina byla léčena tabletami v dávkovacím režimu pro 

dospělé. 
 
Tabulka 5   Výchozí charakteristiky a 

výsledky účinnosti ve 48. týdnu u ITT(E) populace ve 

studii APV29005 
 
 

Pacienti ve věku 6 až 11 

N = 30 

Pacienti ve věku 12 až 

18 

N = 40 

Výchozí charakteristiky 

 

 

ART/PI status, n (%) 

 

 

ART dosud neléčení 

2 (7) 

14 (35) 

ART již léčení, PI dosud neléčení 

8 (27) 

12 (30) 

PI již léčení 

20 (67) 

14 (35) 

Medián trvání předchozí expozice ART, týdny 

 

 

NRTI 

386 

409 

PI 

253 

209 

Medián plazmatické HIV-1 RNA 
log10 kopií/ml 

4,6 (n = 29) 

4,7 

> 100 000 kopií/ml, n (%) 

9 (31) 

13 (33) 

Medián počtu CD4 buněk/μl 

470 

250 

počet CD4 < 350 buněk/μl, n (%) 

10 (33) 

27 (68) 

Výsledky účinnosti 

 

 

Pacienti s plazmatickou HIV-1 RNA 
< 400 kopií, analýza Snapshot 

16 (53 %) 

25 (63 %) 

Medián změny od výchozího stavu v počtu CD4 

buněk (buňky/μl), observační analýza 

210 (n = 21) 

140 (n = 35) 

 
Tato data byla dále podložena 

podpůrnou studií APV20003; avšak byl použit jiný dávkovací režim než 

ve studii APV29005. 
 
5.2 

Farmakokinetické vlastnosti 

 
Po perorálním podání je fosamprenavir rychle a 

téměř úplně hydrolyzován na amprenavir 

a anorganický fosfát, a 

to ještě předtím, než dosáhne systémové cirkulace. Zdá se, že ke konverzi 

fosamprenaviru na amprenavir dochází primárně ve střevním epitelu. 
 

Farmakokinetické vlastnosti amprenaviru po společném podání přípravku Telzir s ritonavirem byly 
hodnoceny u 

zdravých dospělých subjektů a u pacientů infikovaných HIV. Mezi těmito dvěma 

skupinami nebyly pozorovány podstatné rozdíly. 
 
Telzir v 

lékové formě tablet i v lékové formě perorální suspenze, obojí podáno nalačno, poskytuje 

ekvivalentní hodnoty plazmatické AUC

. Telzir ve fo

rmě perorální suspenze poskytuje o 14 % vyšší 

plazmatickou C

max

 amprenaviru než Telzir v tabletách. 

 
Absorpce 

29 

 
Po jednorázové perorální dávce fosamprenaviru je dosaženo maximálních plazmatických koncentrací 

přibližně za 2 hodiny po podání. Hodnoty AUC fosamprenaviru bývají zpravidla menší než 1 % 
hodnot AUC amprenaviru. Absolutní biologická dostupnost fosamprenaviru u lidí nebyla stanovena. 
 
Po opakovaném perorálním podávání ekvivalentních dávek fosamprenaviru a amprenaviru byly 
pozorovány srovnatelné hodno

ty AUC amprenaviru, avšak po podání fosamprenaviru byly přibližně 

o 30 % nižší hodnoty C

max

 a 

přibližně o 28 % vyšší hodnoty C

min

 

Současné podávání ritonaviru s fosamprenavirem zvyšuje plazmatickou hodnotu AUC amprenaviru 

přibližně dvakrát a plazmatickou koncentraci C

τ,ss

 4x až 6x, v porovnání s 

hodnotami získanými při 

podávání fosamprenaviru samotného. 
 
Po opakovaném perorálním podávání 700 mg fosamprenaviru se 100 

mg ritonaviru dvakrát denně byl 

amprenavir rychle absorbován, s 

geometrickým průměrem (95% CI) maximálních ustálených 

plazmatických koncentrací amprenaviru (C

max

) 6,08 (5,38-6,86) µg/ml a 

času dosažení maximálních 

plazmatických koncentrací (t

max

) přibližně 1,5 (0,75-5,0) hodiny po podání. Průměrná minimální 

plazmatická koncentrace amprenaviru (C

min

) byla 2,12 (1,77-2,54) µg/ml a AUC

20-tau

 

činila 39,6 

(34,5-45,3) h. µg/ml. 
 
Podání fosamprenaviru v tabletové 

formě s jídlem (standardizované jídlo s vysokým obsah tuku: 

967 kcal, 67 

gramů tuku, 33 gramů bílkovin, 58 gramů sacharidů) nezměnilo plazmatické 

farmakokinetické parametry amprenaviru (C

max

, t

max

 ani AUC

0-

) v porovnání s podáním této lékové 

formy nalačno. Tablety Telzir lze užívat bez ohledu na příjem potravy. 
 

Souběžné podání amprenaviru a požití grapefruitové šťávy nebylo spojeno s klinicky významnými 

změnami plazmatických farmakokinetických parametrů amprenaviru. 
 
Distribuce 
 

Zdánlivý distribuční objem amprenaviru po podání přípravku Telzir je přibližně 430 l (6 l/kg při 

předpokládané tělesné hmotnosti 70 kg), což svědčí o velkém distribučním objemu s volným průnikem 

amprenaviru do tkání mimo systémovou cirkulaci. Tato hodnota je snížena přibližně o 40 %, je-li 

Telzir podán společně s ritonavirem, pravděpodobně v důsledku zvýšení biologické dostupnosti 
amprenaviru. 
 
Vazba amprenaviru na proteiny ve studiích in vitro 

je přibližně 90 %. Amprenavir se váže na 

alfa-1-kyselý glykoprotein (AAG) a albumin, ale vyšší afinitu má k AAG. Bylo prokázáno, že 

průběhu antiretrovirové terapie klesají koncentrace AAG. Tato změna sníží celkovou koncentraci 

ú

činné látky v plazmě, avšak množství volného, na proteiny nenavázaného amprenaviru, které 

představuje vlastní účinný podíl celkového množství amprenaviru v krvi, se pravděpodobně nemění. 
 
Penetrace amprenaviru do mozkomíšního moku je u lidí minimální. Zdá se, že amprenavir proniká do 
semene; koncentrace v semeni jsou nižší než plazmatické koncentrace. 
 
Biotransformace 
 

Fosamprenavir je po perorálním podání při průchodu střevním epitelem rychle a téměř úplně 
hydrolyzován na amprenavir a anorganický fosfát; d

o systémové cirkulace se vstřebává amprenavir. 

Amprenavir je primárně metabolizován v játrech; močí se v nezměněné formě vylučuje méně než 1 %. 

Primární metabolická cesta vede přes izoenzym 3A4 cytochromu P-450 (CYP3A4). Metabolismus 
amprenaviru je inhibov

án ritonavirem prostřednictvím inhibice izoenzymu CYP3A4, což vede ke 

zvýšeným plazmatickým koncentracím amprenaviru. Kromě toho i amprenavir je inhibitorem 
izoenzymu CYP3A4, i 

když méně účinným než ritonavir. Proto léčiva, která jsou induktory, inhibitory 

nebo substráty CYP3A4, se musejí používat s opatrností, jsou-

li podávána souběžně s přípravkem 

Telzir s ritonavirem (viz body 4.3 a 4.5). 
 

30 

Eliminace 
 

Eliminační poločas amprenaviru po podání přípravku Telzir je 7,7 hodiny. Je-li Telzir podáván 

souběžně s ritonavirem, poločas amprenaviru se prodlužuje na 15–23 hodin. 
Primárn

ě je amprenavir eliminován jaterním metabolismem. Méně než 1 % se vylučuje v nezměněné 

formě močí a nezměněný amprenavir ve stolici prokazatelný není. Ve formě metabolitů se vylučuje 

močí asi 14 % a 75 % se vylučuje stolicí. 
 

Zvláštní skupiny pacientů 
 

Dětská populace 
 
V klinické studii farmakokinetiky fosamprenaviru u 

pediatrických pacientů obdrželo osm z nich ve 

věku 12 až 18 let standardní dávku fosamprenaviru pro dospělé 700 mg dvakrát denně (se 100 mg 

ritonaviru dvakrát denně). Ve srovnání s dospělou populací užívající 700 mg/100 mg 

fosamprenaviru/ritonaviru dvakrát denně měli starší pacienti ve věku 12 až 18 let o 20 % nižší 
plazmatickou hladinu APV AUC(0-24), 23 % nižší C

max

 a 20 % nižší hodnoty C

min

. Děti od 6 do 11 let 

(n = 9) užívající fosamprenavir/ritonavir 18/3 

mg/kg dvakrát denně měly o 26 % vyšší AUC(0-24) 

a podobné hodnoty C

max

 a C

min

 ve srovnání s 

dospělou populací, která užívala 700 mg/100 mg 

fosamprenaviru/ritonaviru dvak

rát denně. 

 

APV20002 je 48týdenní, ve fázi II, otevřená klinická studie navržená ke sledování farmakokinetiky, 

bezpečnosti, tolerance a antivirové aktivity fosamprenaviru s ritonavirem a bez ritonaviru 

pediatrických pacientů ve věku od 4 týdnů do 2 let. Ve srovnání s dospělou populací užívající 

700 mg/100 mg fosamprenaviru s 

ritonavirem dvakrát denně ukázala podskupina pěti pediatrických 

jedinců ve věku od 6 až 24 měsíců dostávající 45/7 mg/kg fosamprenaviru/ritonaviru dvakrát denně, 

že navzdory přibližně 5násobnému zvýšení dávek fosamprenaviru a ritonaviru, byla plazmatická 
amprenavirová AUC(0-

τ) přibližně o 48 % nižší, C

max 

o 26 % nižší, a C

τ 

byla nižší o 29 % u 

dětské 

populace. 

Nebylo stanovené dávkovací doporučení u takto velmi mladých jedinců (dětí do 2 let) 

podávání přípravku Telzir s ritonavirem se těmto pacientům nedoporučuje (viz bod 4.2). 

 

Senioři 
 
Farmakokinetika fosamprenaviru v kombinaci s ritonavirem u 

pacientů starších než 65 roků nebyla 

studována. 
 
Porucha funkce ledvin 
 
Pacienti s poruchou funkce ledvin nebyli specificky studováni. V 

nezměněné formě se močí vylučuje 

méně než 1 % terapeutické dávky amprenaviru. Také renální clearance ritonaviru je zanedbatelná, 
proto by dopad poruchy funkce ledvin na eliminaci amprenaviru a 

ritonaviru měl být minimální. 

 
Porucha funkce jater 
 
Fosamprenavir je u 

člověka konvertován na amprenavir. Hlavní cestou eliminace amprenaviru 

a ritonaviru je metabolismus v játrech. 
 
Farmakokinetika plazmatického amprenaviru byla hodnocena ve14denní studii s opakovaným 
p

odáváním dospělým osobám infikovaných HIV-1 s mírnou, středně závažnou, nebo závažnou 

poruchou funkce jater 

léčených fosamprenavirem s ritonavirem ve srovnání s odpovídajícími 

kontrolními osobami s normální funkcí jater. 
 

pacientů s mírnou poruchou funkce jater (Child-Pugh skóre 5-6) vedl dávkovací režim 700 mg 

fosamprenaviru dvakrát denně se sníženým dávkováním 100 mg ritonaviru jednou denně k mírnému 
zvýšení plazmatické C

max

 amprenaviru (17 %), mírnému zvýšení plazmatické AUC(0-12) amprenaviru 

(22 %), k 

podobné hodnotě celkového plazmatického amprenaviru vázaného na C

12

 a 

přibližně 

31 

o 117 % vyšší plazmatické koncentraci nevázaného amprenaviru C

12

 ve srovnání s osobami s normální 

funkcí jater, 

kteří užívali v běžném režimu fosamprenavir/ritonavir 700 mg/100 mg dvakrát denně. 

 

jedinců se středně závažnou poruchou funkce jater (Child-Pugh skóre 7-9) je předpoklad, že snížení 

dávky fosamprenaviru na 450 

mg dvakrát denně a snížení dávkování ritonaviru na 100 mg jednou 

denně dosáhne podobné plazmatické C

max 

amprenaviru a AUC(0-12), ale 

přibližně o 35 % nižší 

celkové plazmatické hodnoty vázaného amprenaviru C

12

 a 

přibližně o 88 % vyšší plazmatické hladiny 

nevázaného amprenaviru C

12

 než u 

jedinců s normální funkcí jater užívajících standardní režim 

fosamprenaviru s ritonavirem v dávce 700 mg/100 

mg dvakrát denně. Předpokládané expozice jsou 

založeny na extrapolaci dat získaných po podávání fosamprenaviru v dávce 300 

mg dvakrát denně se 

100 

mg ritonaviru jednou denně jedincům se středně závažnou poruchou funkce jater. 

 
Ve srovnání s jedinci s normální funkcí jater užívajícími v obvyklém režimu fosamprenavir 
s ritonavirem 700 mg/100 

mg dvakrát denně, vedlo snížení dávky fosamprenaviru u jedinců se 

závažnou poruchou funkce jater (Child-Pugh skóre 10-13) na 300 mg dvak

rát denně a snížení 

dávkování ritonaviru na 100 

mg jednou denně ke snížení hodnot plazmatické C

max

 amprenaviru 

o 19 %, AUC(0-12) o 23 %, a C

12 

o 38 %, ale plazmatické hodnoty C

12 

nevázaného amprenaviru 

zůstaly podobné. Přes snížené dávkování ritonaviru měli jedinci se závažnou poruchou funkce jater 
o 64 % vyšší C

max 

ritonaviru, o 40 % vyšší AUC(0-24) ritonaviru a o 38 % vyšší C

12

 ritonaviru, než 

jakých bylo dosaženo u 

jedinců s normální funkcí jater užívajících standardní dávku fosamprenaviru 

s ritonavirem 700 mg/100 

mg dvakrát denně. 

 
Jedinci s mírnou, 

středně závažnou nebo závažnou poruchou funkce jater obecně snášeli 

fosamprenavir s 

ritonavirem dobře a tyto režimy vedly k podobným nežádoucím příhodám 

klinickým laboratorním profilům, jako předchozí studie u jedinců infikovaných HIV-1 s normální 

funkcí jater. 
 
5.3 

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 

 

Toxicita byla podobná toxicitě amprenaviru a vyskytla se při úrovních plazmatické expozice 
amprenaviru nižších, než je expozice u lidí po terapii fosamprenavirem v kombinaci s ritonavirem 

doporučené dávce. 

 
Ve studiích toxicity po opakovaném podávání u 

dospělých potkanů a psů fosamprenavir navodil 

známky gastrointestinálních poruch (slinění, zvracení a řídkou až tekutou stolici) a hepatální změny 
(

zvýšené hmotnosti jater, elevace aktivit jaterních enzymů v séru a mikroskopické změny, včetně 

hepatocytární nekrózy). Toxicita nebyla zvýšena, když byla léčena mladá zvířata ve srovnání 

dospělými zvířaty, ale data naznačila strmější odpověď na dávku. 

 
V

e studiích reprodukční toxicity fosamprenaviru u potkanů nebyla ovlivněna samčí fertilita, ale 

samic byly zmenšeny hmotnosti březí dělohy, počty ovariálních corpora lutea a míst implantace. 

březích potkaních a králičích samic se nevyskytly významné efekty na embryofetální vývoj. Stoupl 

však počet potratů. Systémová expozice při nejvyšším testovaném dávkování u králíků byla pouze 

třetinová oproti expozici u lidí při maximálním klinicky používaném dávkování, a proto vývojovou 
toxicitu fosamprenaviru nelze 

plně zhodnotit. U potkanů exponovaných pre- a postnatálně 

fosamprenaviru vykázala mláďata narušený tělesný a funkční vývoj a zpomalený růst. Bylo sníženo 

přežívání mláďat. Kromě toho, u mláďat, která byla po dosažení dospělosti spářena, byl pozorován 
sníž

ený počet míst implantace na jeden vrh a prodloužení gestace. 

 

Fosamprenavir nebyl mutagenní ani genotoxický ve standardní sadě testů in vitro a in vivo
V dlouhodobých studiích kancerogenity fosamprenaviru u myší a 

potkanů byl pozorován zvýšený 

výskyt hep

atocelulárních adenomů a hepatocelulárních karcinomů u myší při úrovních expozice 

odpovídající 0,1 až 0,3násobku expozice dosahované u 

lidí při podávání fosamprenaviru v dávce 

700 mg a ritonaviru v dávce 100 

mg dvakrát denně a zvýšený výskyt hepatocelulárních adenomů 

folikulárních adenomů štítné žlázy u potkanů při úrovních expozice odpovídající 0,3 až 0,6násobku 

expozice dosahované u 

lidí při podávání fosamprenaviru v dávce 700 mg a ritonaviru v dávce 100 mg 

dvakrát denně. Závažnost hepatocelulárních nálezů u hlodavců pro lidi není jasná; ale z klinických 

32 

studií nebo komerčního užití neexistují důkazy, že tyto nálezy jsou klinicky významné. Studie 
s opakovanou dávkou fosamprenaviru u 

potkanů ukázaly účinky odpovídající indukci hepatických 

enzymů, které činily potkany náchylnými k nádorům štítné žlázy. Potenciál vzniku nádorů štítné žlázy 

je považován za druhově specifický. Klinická závažnost těchto nálezů není známá. U samčí populace 

potkanů byl pozorován zvýšený výskyt hyperplazie buněk intersticia při úrovni expozice odpovídající 
0,5násobku expozice dosahované u lidí a zvýšený výskyt endometriálního adenokarcinomu u samic 

při úrovni expozice odpovídající 1,1násobku expozice dosahované u lidí. Závažnost uterinních 

endometriálních adenokarcinomů u potkanů pro lidskou populaci není jasná, ale z klinických studií 

nebo komerčního užití neexistují důkazy, že tyto nálezy jsou klinicky významné. 
 
 
6. 

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 

 
6.1 

Seznam pomocných látek 

 
Jádro tablety: 
mikrokrystalická celulosa 

sodná sůl kroskarmelosy 
povidon K30 
magnesium-stearát 

koloidní bezvodý oxid křemičitý 
 
Potahová vrstva tablety: 
hypromelosa 

oxid titaničitý (E171) 
triacetin 

červený oxid železitý (E172) 
 
6.2 

Inkompatibility 

 

Neuplatňuje se. 
 
6.3 

Doba použitelnosti 

 
3 roky 
 
6.4 

Zvláštní opatření pro uchovávání 

 

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. 
 
6.5 

Druh obalu a obsah balení 

 

Lahvička z polyethylenu vysoké hustoty (HDPE) s polypropylenovým bezpečnostním uzávěrem proti 

otevření dětmi, obsahující 60 tablet. 
 
6.6 

Zvl

áštní opatření pro likvidaci přípravku 

 
Veškerý nepoužitý 

léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními 

požadavky. 
 
 
7. 

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 

 
ViiV Healthcare UK Limited 
980 Great West Road 
Brentford 
Middlesex 

33 

TW8 9GS 
Velká Británie 
 
 
8. 

REGISTRAČNÍ ČÍSLO 

 
EU/1/04/282/001 
 
 
9. 

DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 

 

Datum první registrace: 12. července 2004 
Datum posledního prodloužení registrace: 15. 

května 2009 

 
 
10. 

DATUM REVIZE TEXTU 

 
 
 
Podrobné informace o tomto 

léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské 

agentury 

pro léčivé přípravky na adrese http://www.ema.europa.eu/.

34 

1. 

NÁZEV PŘÍPRAVKU 

 
Telzir 50 mg/ml perorální suspenze 
 
 
2. 

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 

 
Jeden mililitr perorální suspenze obsahuje fosamprenavirum 50 mg jako fosamprenavirum calcicum, 

což odpovídá přibližně amprenavirum 43 mg. 
 
Pomocné látky: 
Methylparaben (E218) 1,5 mg/ml 
Propylparaben (E216) 0,2 mg/ml 
 
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 
 
 
3. 

LÉKOVÁ FORMA 

 
Perorální suspenze 
 

Suspenze je bílá nebo téměř bílá. 
 
 
4. 

KLINICKÉ ÚDAJE 

 
4.1 

Terapeutické indikace 

 
Telzir v kombinaci s nízkými dávkami ritonaviru je indikován k 

terapii dospělých, dospívajících a dětí 

ve věku 6 let a starších, infikovaných virem lidské imunodeficience typu 1 (HIV-1) v kombinaci 

jinými antiretrovirovými léčivými přípravky. 

 

dospělých, kteří již byli dříve po nějakou dobu antiretrovirotiky léčeni, se neprokázalo, že by byl 

Telzir v kombinaci s 

nízkými dávkami ritonaviru stejně účinný jako lopinavir/ritonavir. U dětí ani 

u dospívajících nebyly provedeny srovnávací studie. 
 

Použití přípravku Telzir v kombinaci s nízkou dávkou ritonaviru u pacientů s významnou předchozí 

léčbou nebylo dostatečně prozkoumáno. 
 

pacientů, kteří již byli léčeni inhibitorem proteázy (PI), má být volba přípravku Telzir založena na 

individuálním testování virové rezistence a 

na posouzení předchozí terapie (viz bod 5.1). 

 
4.2 

Dávkování a 

způsob podání 

 
Telzir smí být podáván pouze s nízkou dávkou ritonaviru jakožt

o farmakokinetického posilovače 

amprenaviru a v kombinaci s 

dalšími antiretrovirovými léčivy, proto je nutno před zahájením terapie 

přípravkem Telzir se seznámit se souhrnem údajů o přípravku obsahujícího ritonavir. 
 

Terapie má být zahajována lékařem se zkušenostmi s léčbou infekce HIV. 
 
F

osamprenavir je proléčivo amprenaviru a nesmí se podávat souběžně s jinými léčivými přípravky 

obsahujícími amprenavir. 
 

Každému pacientovi je nutno zdůraznit význam úplného dodržování předepsaného dávkovacího 
režimu. 
 

35 

Opatrnosti 

je třeba, jestliže jsou překročeny níže uvedené doporučené dávky přípravku Telzir 

s ritonavirem (viz bod 4.4). 
 
S

uspenze přípravku Telzir se podává perorálně. 

 

Před odběrem první dávky lahvičku důkladně protřepávejte 20 sekund a před odběrem každé další 

dávky lahvičku důkladně protřepte 5 sekund. 
 

Telzir je rovněž dostupný jako 700mg potahované tablety. 
 

Dospělí 
 

dospělých se má perorální suspenze užívat bez jídla a na lačný žaludek. 

 

Prosím, pro doporučení dávkování u dospělých odkazujeme na níže uvedenou tabulku. 
 
Pediatrická populace (

ve věku od 6 let a starší) 

 

pediatrických pacientů se perorální suspenze má užívat s jídlem, aby byla chutnější a napomohla 

lepší spolupráci dítěte (viz bod 5.2). 
 
Telzir 

perorální suspenze se doporučuje u dětí pro možnost přesného dávkování na základě tělesné 

hmotnosti. 
 

Prosím, pro doporučení dávkování u pediatrických pacientů odkazujeme na níže uvedenou tabulku. 
 
Pro 

děti s hmotností méně než 25 kg není možné vydat doporučení ohledně dávkování. 

 

Děti mladší než 6 let 
 
P

odávání přípravku Telzir s ritonavirem dětem mladším 6 let se vzhledem k nedostatečným údajům 

farmakokinetice, bezpečnosti a antivirové odpovědi nedoporučuje (viz bod 5.2). 

 

Doporučené dávkování přípravku Telzir s ritonavirem 
 
V

ěk 

Tělesná hmotnost 

Dávka přípravku Telzir 

(DVAKRÁT DENNĚ) 

Dávka ritonaviru 

(DVAKRÁT DENNĚ) 

Dospělí 
(

≥ 18 let) 

 

tableta nebo perorální suspenze 
 
700 mg (1 tableta nebo 14 ml 
suspenze) 
 
perorální suspenze se má užívat 
bez jídla 

tobolka nebo roztok 
 
100 mg 

6-17 let 

≥ 39 kg 

tableta nebo perorální suspenze 
 
700 mg (1 tableta nebo 14 ml 
suspenze) 
 
perorální suspenze se má užívat 
s jídlem 

tobolka nebo roztok 
 
100 mg 

 

33-38 kg 

perorální suspenze 
 
18 mg/kg (0,36 ml/kg); 

maximálně 700 mg nebo 14 ml 
 
perorální suspenze se má užívat 

tobolka nebo roztok 
 
100 mg 

36 

s jídlem 

 

25-32 kg 

perorální suspenze 
 
18 mg/kg (0,36 ml/kg)  
 
perorální suspenze se má užívat 
s jídlem 

roztok 
 
3 mg/kg 

 

< 25 kg 

žádné dávkovací 

doporučení 

 

 

< 6 let 

 

podávání 

není doporučeno 

 

 

 

Senioři (starší než 65 roků) 
 

této skupině pacientů nebyla studována farmakokinetika fosamprenaviru (viz bod 5.2), proto není 

možno uvést 

žádné doporučení pro tuto skupinu pacientů. 

 
Porucha funkce ledvin 
 
Úprava dávky u 

pacientů s poruchou funkce ledvin se nepokládá za nutnou (viz bod 5.2). 

 
Porucha funkce jater 
 

dospělých pacientů s mírnou poruchou funkce jater (Child-Pugh skóre: 5-6) je doporučenou dávkou 

700 

mg fosamprenaviru podávanou dvakrát denně se 100 mg ritonaviru jednou denně. 

 

dospělých pacientů se středně závažnou poruchou funkce jater (Child-Pugh skóre: 7-9) je 

doporučenou dávkou 450 mg fosamprenaviru (tj. 9 ml perorální suspenze Telzir) podávanou dvakrát 

denně se 100 mg ritonaviru jednou denně. Tato upravená dávka nebyla hodnocena v klinických 
studiích a byla získána extrapolací (viz bod 5.2). 
 

dospělých pacientů se závažnou poruchou funkce jater (Child-Pugh skóre: 10-15): fosamprenavir se 

má podávat s opatrností a ve snížené dávce 300 

mg fosamprenaviru dvakrát denně se 100 mg 

ritonaviru jednou 

denně. 

 

Celkově platí, že i s touto úpravou dávky pro dospělé s poruchou funkce jater mohou mít někteří 
pacienti, vzhledem ke zvýšené 

individuální variabilitě (viz bod 5.2), předpokládané plazmatické 

hladiny amprenaviru a/nebo ritonaviru ve srovnání s pacienty s normálními jaterními funkcemi vyšší 
nebo nižší, a proto je nutné p

ečlivé monitorování bezpečnosti a virologické odpovědi. 

 

Tato skupina pacientů má perorální suspenzi užívat bez jídla a na lačný žaludek. 
 

dětí a adolescentů s poruchou funkce jater není možné doporučit žádné dávkování vzhledem k tomu, 

že v 

těchto věkových kategoriích nebyly provedeny klinické studie. 

 
4.3 

Kontraindikace 

 
Hypersenzitivita na fosamprenavir, amprenavir nebo ritonavir, nebo na kteroukoli pomocnou látku 
uvedenou v 

bodě 6.1. 

 
Telzir se nesm

í podávat souběžně s léčivy s úzkou terapeutickou šíří, jež jsou substráty izoenzymu 

3A4 cytochromu P-

450 (CYP3A4), např. alfuzosinem, amiodaronem, astemizolem, bepridilem, 

cisapridem, dihydroergotaminem, ergotaminem, pimozidem, kvetiapinem, chinidinem, terfenadinem, 
perorálním midazolamem 

(opatrnost při parenterálním podání midazolamu, viz bod 4.5), perorálním 

triazolamem, sildenafilem užívaným k 

léčbě plicní arteriální hypertenze (použití u pacientů s erektilní 

dysfunkcí viz body 4.4 a 4.5). 
 

37 

Současné podávání paritapreviru s fosamprenavirem/ritonavirem je kontraindikováno vzhledem 

očekávanému vzestupu expozice paritapreviru a nedostatku klinických údajů pro posouzení 

závažnosti tohoto vzestupu (viz bod 4.5). 
 

Současné podávání přípravku Telzir se simvastatinem nebo lovastatinem je kontraindikováno, neboť 
dochází ke zvýšení plazmatických koncentrací lovastatinu a simvastatinu, které mohou zvýšit riziko 

myopatie včetně rhabdomyolýzy (viz bod 4.5). 
 
Telzir s 

ritonavirem se nesmí podávat souběžně s léčivy s úzkou terapeutickou šíří, jež jsou vysoce 

závislá na metabolizaci CYP2D6, např. flekainidem a propafenonem (viz bod 4.5). 
 

Současné podávání rifampicinu s přípravkem Telzir s ritonavirem v nízké dávce je kontraindikováno 
(viz bod 4.5). 
 

Během užívání přípravku Telzir se nesmějí užívat rostlinné přípravky obsahující třezalku tečkovanou 
(Hypericum perforatum

) kvůli riziku snížených plazmatických koncentrací a zmenšených klinických 

účinků amprenaviru (viz bod 4.5). 
 
4.4 

Zvláštní upozornění a opatření pro použití 

 

Přestože se prokázalo, že efektivní virová suprese antiretrovirovou léčbou významně snižuje riziko 

sexuálního přenosu, nelze vyloučit reziduální riziko. Je nutno dodržet opatření k zabránění přenosu 
v souladu s 

národními doporučeními. 

 
Pacienty je nutn

o upozornit, že terapie přípravkem Telzir, ani žádná jiná soudobá antiretrovirová 

terapie, 

nedokáže infekci HIV úplně vyléčit, a že se tedy i při užívání tohoto přípravku u nich mohou 

vyvinout oportunní infekce a jiné komplikace infekce HIV. 
 
Fosamprenavir 

obsahuje sulfonamidovou skupinu. Potenciál ke zkřížené přecitlivělosti mezi léčivy ze 

skupiny sulfonamidů a fosamprenavirem není znám. V hlavních studiích přípravku Telzir se 
mezi pacienty užívajícími fosamprenavir s ritonavirem nevyskytly známky zvýšenéh

o rizika exantémů 

pacientů s alergií na sulfonamidy v anamnéze oproti pacientům, kteří neměli alergii na sulfonamidy. 

Zatím se u 

pacientů se známou alergií na sulfonamidy má Telzir používat s opatrností. 

 

Přípravek Telzir perorální suspenze obsahuje propylparaben a methylparaben. Tyto látky mohou 

některých jedinců vyvolávat alergické reakce, i opožděné. 

 

Současné podávání přípravku Telzir 700 mg dvakrát denně s ritonavirem v dávkách větších než 
100 

mg dvakrát denně nebylo klinicky hodnoceno. Užití vyšších dávek ritonaviru by mohlo změnit 

bezpečnostní profil této kombinace, a proto se nedoporučuje. 
 

Onemocnění jater 
 
Telzir s ritonavirem se má s opatrností a 

ve snížených dávkách podávat dospělým s mírnou, středně 

závažnou nebo závažnou poruchou funkce jater (viz bod 4.2). 
 

pacientů s chronickou hepatitidou B nebo C léčených kombinovanou antiretrovirovou terapií je 

zvýšené riziko závažných a 

potenciálně smrtelných hepatálních nežádoucích reakcí. V případě 

souběžné antivirové terapie hepatitidy B nebo C se, prosím, seznamte rovněž s příslušnými souhrny 

údajů o přípravcích používaných k této terapii. 
 
Pacienti s preexistující poruchou funkce jater

, včetně chronické aktivní hepatitidy, mají během 

kombinované antiretrovirové terapie zvýšenou frekvenci jaterníc

h funkčních abnormalit a mají být 

pravidelně kontrolováni podle standardních postupů. Vyskytnou-li se u těchto pacientů známky 

zhoršování jaterního onemocnění, musí se zvážit přerušení nebo zastavení terapie. 
 

Léčiva – interakce 

38 

 

Nedoporučuje se použití přípravku Telzir souběžně s halofantrinem nebo (systémovým) lidokainem 
(viz bod 4.5). 
 
Inhibitory PDE5 užívané k 

léčbě erektilní dysfunkce: Nedoporučuje se použití přípravku Telzir 

souběžně s inhibitory PDE5 (např. sildenafilem, tadalafilem, vardenafilem) (viz bod 4.5). 

Při současném podávání přípravku Telzir a nízké dávky ritonaviru s těmito přípravky lze očekávat 
významné zvýšení jejich koncentrací, jehož 

důsledkem může být nástup nežádoucích účinků 

spojených s 

PDE5 inhibitory, jako je hypotenze, změny visu a priapismus (viz bod 4.5). Současné 

podávání přípravku Telzir a nízké dávky ritonaviru se sildenafilem užívaným k léčbě plicní arteriální 
hypertenze je kontraindikováno (viz bod 4.3). 
 

Při podávání přípravku Telzir s ritonavirem je doporučováno snížení dávkování rifabutinu nejméně 
o 75 

%. Může být nutné i další snížení dávky (viz bod 4.5). 

 
Vzhledem ke zvýšenému riziku elevace jaterních transamináz a 

alterace hladiny hormonů při 

souběžném podáváním fosamprenaviru, ritonaviru a perorální antikoncepce, se doporučuje u žen 

plodném věku alternativní nehormonální antikoncepce (viz bod 4.5). 

Nejsou dostupné údaje o 

souběžném podávání fosamprenaviru a ritonaviru s estrogeny a/nebo 

progesterony podávanými ve formě hormonální substituční léčby. Účinnost a bezpečnost těchto 

léčebných postupů s fosamprenavirem a ritonavirem nebyly stanoveny. 
 
S opatrností se mají používat antikonvulziva (karbamazepin, fenobarbital). U 

pacientů užívajících 

souběžně tato léčiva může být následkem snížených plazmatických koncentrací amprenaviru Telzir 

méně účinný (viz bod 4.5). 
 
Podávají-

li se souběžně s přípravkem Telzir imunosupresiva (cyklosporin, takrolimus, rapamycin), 

doporučuje se monitorování terapeutických koncentrací imunosupresiv (viz bod 4.5). 
 
Podávají-

li se souběžně s přípravkem Telzir tricyklická antidepresiva (např. desipramin a nortriptylin), 

doporučuje se monitorování terapeutických koncentrací tricyklických antidepresiv (viz bod 4.5). 
 
Podávají-

li se souběžně s přípravkem Telzir warfarin nebo jiná perorální antikoagulancia, doporučuje 

se zintenzivněné sledování INR (viz bod 4.5). 
 

Souběžné podávání přípravku Telzir s ritonavirem a flutikasonem nebo jinými glukokortikoidy, které 

jsou metabolizovány izoenzymem CYP3A4, se nedoporučuje, pokud možný přínos léčby nepřeváží 
ri

ziko vzniku systémových nežádoucích účinků léčby kortikosteroidy, včetně Cushingova syndromu 

a adrenální suprese (viz bod 4.5). 
 

Přímo působící antivirotika proti viru hepatitidy C (HCV): Jsou-li přípravky obsahující přímo působící 
antivirotika proti viru hepatitidy C (DAA), která jsou metabolizována CYP3A4 nebo jsou 

induktory/inhibitory CYP3A4, podány současně s fosamprenavirem/ritonavirem, lze očekávat změnu 

koncentrace léčiva v plazmě kvůli inhibici nebo indukci aktivity enzymu CYP3A4 (viz body 4.3 
a 4.5). 
 
Exantém/kožní reakce 
 

Většina pacientů s mírným nebo středně závažným exantémem může pokračovat v užívání přípravku 

Telzir. Omezit svědění a urychlit ústup exantému mohou vhodná antihistaminika (např. 
cetirizin-dihydrochlorid). Závažné a život ohrožují

cí kožní reakce, včetně Stevens-Johnsonova 

syndromu, byly hlášeny u 

méně než 1 % pacientů zahrnutých do programu klinického vývoje. 

případě těžkého exantému nebo v případě exantému střední intenzity provázeného systémovými 

nebo slizničními příznaky se má Telzir natrvalo vysadit (viz bod 4.8). 
 
Pacienti s hemofílií 
 

39 

pacientů s hemofílií typu A a B léčených inhibitory proteázy (PI) se vyskytla hlášení zvýšeného 

krvácení včetně spontánních kožních hematomů a hemartróz. Některým pacientům bylo nutno podat 
f

aktor VIII. Ve více než polovině hlášených případů terapie inhibitory proteázy pokračovala nebo byla 

po přerušení znovu zahájena. Příčinná souvislost se nabízí, ale mechanismus účinku nebyl objasněn. 
Pacienti s hemofílií tudíž mají být informováni o možnosti zvýšeného krvácení. 
 

Tělesná hmotnost a metabolické parametry 
 

průběhu antiretrovirové léčby se může vyskytnout zvýšení tělesné hmotnosti a hladin lipidů 

a glukózy v 

krvi. Tyto změny mohou být částečně spojeny s kontrolou onemocnění a životním stylem. 

lipidů existuje v některých případech důkaz účinku léčby, zatímco u přírůstku tělesné hmotnosti 

není významný průkaz spojení s touto léčbou. Při monitorování lipidů a glukózy v krvi je třeba 

sledovat zavedené pokyny pro léčbu HIV. Poruchy lipidů je třeba léčit podle klinické potřeby. 
 
Syndrom imunitní reaktivace 
 

Při zahájení kombinované antiretrovirové terapie (CART) se u pacientů infikovaných HIV s těžkou 

imunodeficiencí může vyskytnout zánětlivá reakce na asymptomatické nebo reziduální oportunní 
patog

eny, která může způsobit klinicky závažné stavy nebo zhoršení příznaků onemocnění. Takové 

reakce byly nejčastěji pozorovány během několika prvních týdnů či měsíců po zahájení CART. Jedná 

se například o cytomegalovirovou retinitidu, generalizované a/nebo fokální mykobakteriální infekce 

pneumonii způsobenou Pneumocystis carinii. Jakékoli příznaky zánětu by měly být vyhodnoceny 

a v 

případě potřeby by měla být zahájena příslušná léčba. V souvislosti s imunitní reaktivací byly 

hlášeny také autoimunitní poruchy (jako je Gravesova choroba); hlášená doba do jejich výskytu je 

však více variabilní, mohou se objevit až po mnoha měsících od zahájení léčby. 
 
Osteonekróza 
 

Ačkoli je etiologie považována za multifaktoriální (zahrnující používání kortikosteroidů, konzumaci 

alkoholu, těžkou imunosupresi a vyšší index tělesné hmotnosti), byly případy osteonekrózy hlášeny 

především u pacientů s pokročilým onemocněním HIV a/nebo při dlouhodobé expozici CART. 

Pacienti mají být poučeni, aby vyhledali lékařskou pomoc, pokud zaznamenají bolesti kloubů, ztuhlost 

kloubů nebo pokud mají pohybové potíže. 
 
4.5 

Interakce s 

jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 

 
Podávají-

li se souběžně fosamprenavir a ritonavir, může převažovat profil metabolických 

lékových interakcí ritonaviru

, protože ritonavir je silnějším inhibitorem CYP3A4. Před 

zahájením terapie přípravkem Telzir s ritonavirem je nutné se seznámit s úplnými 

preskripčními informacemi pro ritonavir. Ritonavir inhibuje též CYP2D6, ale menší měrou než 
CYP3A4. Ritonavir indukuje CYP3A4, CYP1A2, CYP2C9 a glukuronosyltransferázu. 
 

Kromě toho jak amprenavir, aktivní metabolit fosamprenaviru, tak ritonavir jsou primárně 
metabolizovány v 

játrech prostřednictvím CYP3A4, tudíž jakákoli léčiva, která buď sdílejí tuto 

metabolickou cestu, nebo modifikují aktivitu CYP3A4, mohou modifikovat farmakokinetiku 
amprenaviru a ritonaviru. A 

obdobně podání fosamprenaviru s ritonavirem může modifikovat 

farmakokinetiku jiných 

léčivých látek, které sdílejí tuto metabolickou cestu. 

 
Interaktivní studie byly provedeny pouze u 

dospělých pacientů. 

 
Pokud není uvedeno jinak, níže uvedené studie byly provedeny s 

doporučenou dávkou 

fosamprenaviru/ritonaviru (FPV/RTV) (tj. 700/100 

mg dvakrát denně) a interakce byly hodnoceny 

ustáleném stavu, kdy byly léčivé přípravky podávány po dobu 10 až 21 dnů. 

 

40 

Přípravky podle 
terapeutických oblastí 

Interakce 
 

Změna geometrického 

průměru (%) 
 
(Možný mechanismus) 

Doporučení při souběžném 
podávání 

ANTIRETROVIROVÁ LÉČIVA 
 
Nenukleosidové inhibitory reverzní transkriptázy: 
 
Efavirenz 
600 

mg jednou denně 

 

Nebyly pozorovány klinicky 
významné interakce. 

Není zapotřebí úprava dávky. 

Nevirapin 
200 

mg dvakrát denně 

 

Nebyly pozorovány klinicky 
významné interakce. 

Není zapotřebí úprava dávky. 

Etravirin 
 
(Studie provedena na 
8 pacientech) 

Amprenavir AUC ↑ 69 % 
Amprenavir C

min

↑ 77 % 

Amprenavir C

max

↑ 62 % 

 

Etravirin AUC ↔

a

 

Etravirin C

min

a

 

Etravirin C

max

a

 

 

a

 Porovnání založeno na 

historické kontrole. 
  

Může být nutné snížit dávku 

přípravku Telzir (podáváním 
perorální suspenze). 

Nukleosidové/nukleotidové inhibitory reverzní transkriptázy: 
 
Abakavir 
Lamivudin 
Zidovudin 
 
Studie provedena 
s amprenavirem. 
 
Studie lékových interakcí 
s fosamprenvirem/ritonavi-
rem nebyly provedeny. 
 

Nebyly pozorovány klinicky 
významné interakce. 

Není zapotřebí úprava dávky. 

Didanosin ve žvýkacích 
tabletách
 
 
Studie lékových interakcí 
nebyly provedeny. 
 

Nebyly pozorovány klinicky 
významné interakce. 

Nepokládá se za nutné 
separovat ani upravovat 
dávku (viz kapitola 
Antacida). 

Didanosin 
v enterosolventních 
tobolkách 
 
Studie lékových interakcí 
nebyly provedeny. 
 

Nebyly pozorovány klinicky 
významné interakce. 

Není zapotřebí úprava dávky. 

Tenofovir 
300 

mg jednou denně 

 

Nebyly pozorovány klinicky 
významné interakce. 

Není zapotřebí úprava dávky. 

41 

Inhibitory proteázy: 
 

Podle aktuálních léčebných doporučení se souběžné podávání s inhibitory proteázy 

nedoporučuje. 
 
Lopinavir/ritonavir 
400 mg/100 mg dvakrát 

denně 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Lopinavir/ritonavir 
533 mg/133 mg dvakrát 

denně 
 
(Telzir 1 400 mg dvakrát 

denně) 
 

Lopinavir: C

max

 

↑ 30 % 

Lopinavir: AUC ↑ 37 % 
Lopinavir: C

min

 

↑ 52 % 

 
Amprenavir: C

max 

↓ 58 % 

Amprenavir: AUC ↓ 63 % 
Amprenavir: C

min 

↓ 65 % 

 
Lopinavir: C

max

 

↔* 

Lopinavir: AUC ↔* 
Lopinavir: C

min

 

↔* 

*ve srovnání 
s lopinavirem/ritonavirem 
400 mg/100 mg dvakrát 

denně 
 
Amprenavir: C

max 

↓ 13 %* 

Amprenavir: AUC ↓ 26 %* 
Amprenavir: C

min 

↓ 42 %* 

*ve srovnání 
s fosamprenavirem/ritonavi-
rem 700 mg/100 mg dvakrát 

denně 
 
(CYP3A4 smíšená 
indukce/inhibice, Pgp 
indukce) 
 

Souběžné podávání se 

nedoporučuje. 

Indinavir 
Sachinavir 
Nelfinavir 
 
Studie lékových interakcí 
nebyly provedeny. 
 

 

Doporučení k úpravě 
dávkování nelze vydat. 

Atazanavir 
 
300 

mg jednou denně 

 

Atazanavir: C

max 

↓ 24 % 

Atazanavir: AUC ↓ 22 % 
Atazanavir: C

min 

 

↔* 

*ve srovnání 
s atazanavirem/ritonavirem 
300 mg/100 mg jednou 
d

enně 

 
Amprenavir: C

max

 

↔* 

Amprenavir: AUC ↔* 
Amprenavir: C

min

 

↔* 

 

Není zapotřebí úprava dávky. 

Inhibitory integrázy 
 

42 

Raltegravir 
 
400 

mg dvakrát denně 

 

Nalačno 
 
Amprenavir: 
C

max

 

↓ 14 % (-36 %; +15 %) 

AUC ↓ 16 % (-36 %; +8 %) 
C

min

 

↓ 19 % (-42 %; +13 %) 

 
Raltegravir: 
C

max

 

↓ 51 % (-75 %; -3 %) 

AUC ↓ 55 % (-76 %; -16 %) 
C

min

 

↓ 36 % (-57 %; -3 %) 

 
Po jídle 
 
Amprenavir: 
C

max

 

↓25 % (-41 %; -4 %) 

AUC ↓25 % (-42 %; -3 %) 
C

min

 

↓ 33 % (-50 %; -10 %) 

 
Raltegravir:  
C

max

 

↓56 % (-70 %; -34 %) 

AUC ↓54 % (-66 %; -37 %) 
C

min

 

↓ 54 % (-74 %; -18 %) 

 

Souběžné podávání se 

nedoporučuje. Významné 
snížení expozice a C

min

 

pozorované jak 
u amprenaviru, tak 
u raltegraviru (zejména po 
jídle), mohou u 

pacientů vést 

k virologickému selhání. 

Dolutegravir 
 
50 

mg jednou denně 

Dolutegravir 
 
C

max 

↓ 24 % 

AUC ↓ 35 % 
C

τ

 

 

↓ 49 % 

 
Amprenavir: C

max 

↔ 

Amprenavir: AUC 

↔ 

Amprenavir: C

min

 

↔ 

Na základě klinických údajů 
o pozorovaných vztazích 
mezi expozicí a 

odpovědí se 

nedoporučuje úprava dávky 
fosamprenaviru nebo 

dolutegraviru. Při podávání 
této kom

binace pacientům 

rezistentním k 

inhibitorům 

integrázy je nutná opatrnost 

doporučuje se důkladné 

monitorování. 
 

Antagonisté CCR5 receptoru 
 
Maravirok 
 
300 

mg dvakrát denně 

Maravirok AUC

12

 

↑ 2,49 

Maravirok C

max

 

↑ 1,52 

Maravirok C

12

 

↑ 4,74 

 
Amprenavir: AUC

12

 

↓ 0,65 

Amprenavir C

max

 

↓ 0,66 

Amprenavir C

12

 

↓ 0,64 

 
Ritonavir AUC

12

 

↓ 0,66 

Ritonavir C

max

 

↓ 0,61 

Ritonavir C

12

 

↔ 0,86 

 

Souběžné podávání se 

nedoporučuje. Pozorované 
významné snížení C

min

 

amprenaviru může u pacientů 
vést k virologickému selhání. 

Léčiva proti viru hepatitidy C 
 

43 

Telaprevir 
 
(Farmakokinetické údaje 

převzaty z informací 

přípravku s telaprevirem) 

 

Amprenavir 

↓ 

AUC 0,53 (0,49 - 0,58) 
C

max

 0,65 (0,59 – 0,70) 

C

min

 0,44 (0,40 – 0,50) 

 

Telaprevir ↓ 
AUC 0,68 (0,63 – 0,72) 
C

max 

0,67 (0,63 – 0,71) 

C

min

 0,70 (0,64 – 0,77) 

 
Mechanismus není znám. 
 

Nedoporučuje se. 

Boceprevir 

Nebylo studováno. 
Výsledky ze studií s jinými 
inhibitory proteázy HIV 

boceprevirem naznačují, že 

současné podávání 
fosamprenaviru/ritonaviru 
s boceprevirem 

pravděpodobně vede 
k subterapeutickým hladinám 
fosamprenaviru 
a bocepreviru. 
 

Nedoporučuje se. 

Simeprevir 
Daklatasvir 

Nebylo studováno. 
Výsledky ze studií s jinými 
inhibitory proteázy HIV 
a simeprevirem nebo 
daklatasvirem 

naznačují, že 

současné podávání 
s fosamprenavirem/ritonavi-
rem 

pravděpodobně vede ke 

zvýšení expozic simepreviru 
nebo daklatasviru v 

plazmě 

kvůli inhibici enzymu 
CYP3A4. 
 

Nedoporučuje se. 

Paritaprevir 
(kombinovaný 
s ritonavirem 
a ombitasvirem a podávaný 

současně s dasabuvirem) 

Nebylo studováno. 
Výsledky ze studií s jinými 
inhibitory proteázy HIV 
a paritaprevirem/ritonavirem/
ombitasvirem +/- 
dasabuvirem 

naznačují, že 

současné podávání 
fosamprenaviru/ritonaviru 
s paritaprevirem/ritonavirem/
ombitasvirem +/- 

dasabuvirem pravděpodobně 
vede ke zvýšení expozic 
paritapreviru v 

plazmě kvůli 

inhibici enzymu CYP3A4 
a vyšší dávce ritonaviru. 
 

Kontraindikováno (viz 
bod 4.3). 

ANTIARYTMIKA 
 

44 

Amiodaron 
Bepridil 
Chinidin 
Flekainid 
Propafenon 
 

Amiodaron: očekávané ↑ 

Bepridil: očekávané ↑ 

Chinidin: očekávané ↑ 
 
(inhibice CYP3A4 
fosamprenavir/ritonavirem) 
 

Flekainid: očekávané ↑ 

Propafenon: očekávané ↑ 
 
(inhibice CYP2D6 
ritonavirem) 
 

Kontraindikováno (viz 
bod 4.3). Možnost závažné 
a/nebo život ohrožující 

reakce, jako jsou srdeční 
arytmie. 

DERIVÁTY ERGOTAMINU 
 
Dihydroergotamin 
Ergotamin 
Ergometrin 
Methylergometrin 
 

Dihydroergotamin: 

očekávané ↑ 

Ergotamin: očekávané ↑ 

Ergometrin: očekávané ↑ 
Methylergometrin: 

očekávané ↑ 
 
(inhibice CYP3A4 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem) 
 

Kontraindikováno (viz 
bod 4.3). 
Možnost závažné a/nebo 
život ohrožující reakce - 
toxicity ergotaminu, 
projevující se periferním 
vasospasmem a ischemií 

končetin a jiných tkání. 

LÉČIVA UPRAVUJÍCÍ MOTILITU GASTROINTESTINÁLNÍHO TRAKTU 
 
Cisaprid 
 

Cisaprid: očekávané ↑ 
 
(inhibice CYP3A4 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem) 
 

Kontraindikováno (viz 
bod 4.3). Možnost závažné 
a/nebo život ohrožující 

reakce, jako jsou srdeční 
arytmie. 
 

ANTIHISTAMINIKA (ANTAGONISTÉ HISTAMINOVÝCH H

1

 

RECEPTORŮ) 

 
Astemizol 
Terfenadin 
 

Astemizol: očekávané ↑ 

Terfenadin: očekávané ↑ 
 
(inhibice CYP3A4 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem) 
 

Kontraindikováno (viz 
bod 4.3). Možnost závažné 
a/nebo život ohrožující 

reakce, jako jsou srdeční 
arytmie. 
 

NEUROLEPTIKA 
 
Pimozid 

Pimozid: očekávané ↑ 
 
(inhibice CYP3A4 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem) 
 

Kontraindikováno (viz 
bod 4.3). Možnost závažné 
a/nebo život ohrožující 

reakce, jako jsou srdeční 
arytmie. 
 

ANTIPSYCHOTIKA 
 

45 

Kvetiapin 

Očekává se, že koncentrace 
kvetiapinu se zvýší vzhledem 
k inhibici CYP3A 

přípravkem Telzir. 

Současné podávání přípravku 
Telzir a kvetiapinu je 
kontraindikováno, protože 

může zvyšovat toxicitu 
spojenou s kvetiapinem. 
Zvýšená koncentrace 
kvetiapinu v 

plazmě může 

vést ke komatu. 
 

INFEKCE 
 

Antibakteriální léčivé přípravky: 
 
Klarithromycin 
 
Studie provedena 
s amprenavirem. 
 
Studie lékové interakce 
FPV/RTV nebyly provedeny. 
 

Klarith

romycin: očekávané 

střední ↑ 
 
(inhibice CYP3A4) 
 

Užívat s opatrností. 

Erythromycin 
 
Studie lékových interakcí 
nebyly provedeny. 
 

Eryth

romycin: očekávané ↑ 

 
(inhibice CYP3A4 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem) 
 

Užívat s opatrností. 

Antimykobakteriální léčiva: 
 
Rifabutin 
150 mg každý druhý den 
 

Rifabutin: C

max 

↓ 14 %* 

Rifabutin: AUC(0-

8) ↔* 

 
25-O-desacetylrifabutinu: 
C

max 

↑ 6krát* 

25-O-desacetylrifabutinu: 
AUC (0-

48) ↑ 11krát* 

*ve srovnání s 300 mg 

rifabutinu jednou denně 
 
Expozice amprenaviru se 

nemění ve srovnání 

dřívějšími údaji. 

  
(smíšená indukce/inhibice 
CYP3A4) 
 

Zvýšení 
25-O-desacetylrifabutinu 

(aktivní metabolit) může 

potenciálně vést ke zvýšení 

výskytu nežádoucích účinků 

rifabutinu, zvláště uveitidy. 
 

Doporučuje se snížit 
standardní dávku rifabutinu 
o 75 % (t.j. na 150 mg každý 

druhý den). Může být nutné 
i další snížení dávky (viz 
bod 4.4). 
 

46 

Rifampicin 
600 

mg jednou denně 

 
(amprenavir bez ritonaviru) 
 
Studie lékových interakcí 
s fosamprenvirem/ritonavi-
rem nebyly provedeny. 
 
 

Amprenavir: AUC ↓ 82 % 
 
 

Očekávané významné ↓ 
APV. 
 
(inhibice CYP3A4 
rifampicinem) 
 
 

Kontraindikováno (viz 
bod 4.3). 
 
 
Snížení AUC amprenaviru 

může vést k virologickému 
selhání a vývoji rezistence. 

Během pokusů o překonání 
snížené expozice zvýšením 

dávky jiných inhibitorů 
proteázy s ritonavirem byl 
pozorován zvýšený výskyt 
jaterních nežádoucích 

účinků. 
 

Antimykotika: 
 
Ketokonazol 
200 

mg jednou denně po 

dobu čtyř dnů 
 
 
 
 
Itrakonazol 
 
Studie lékových interakcí 
nebyly provedeny. 
 

Ketokonazol: C

max

 

↑ 25 % 

Ketokonazol: AUC ↑ 
2,69krát 
 
Amprenavir: C

max  

↔ 

Amprenavir: AUC ↔ 
Amprenavir: C

min 

 

↔ 

 

Itrakonazol: očekávané ↑ 
 
(inhibice CYP3A4 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem) 
 

Vysoké dávky 
(> 200 mg/den) ketokonazolu 
nebo itrakonazolu se 

nedoporučují. 
 

ANTACIDA, ANTAGONISTÉ HISTAMINOVÝCH H

2

 

RECEPTORŮ A INHIBITORY 

PROTONOVÉ PUMPY 
 
Jednorázová dávka 30 ml 
suspenze antacida 
(ekvivalent 3,6 

gramů 

hydroxidu hlinitého 
a 1,8 

gramů hydroxidu 

hořečnatého) 
 
(Telzir 1400 mg v jednotlivé 
dávce) 
 
Ranitidin 
300 mg v jednotlivé dávce 
 
(Telzir 1400 mg v jednotlivé 
dávce) 
 
Esomeprazol 
20 

mg jednou denně 

 
 
 
 

Amprenavir: C

max 

↓ 35 % 

Amprenavir: AUC ↓ 18 % 
Amprenavir: C

min 

 (C

12h

) ↔ 

 
 
 
 
 
 
Amprenavir: C

max 

↓ 51 % 

Amprenavir: AUC ↓ 30 % 
Amprenavir: C

min 

 (C

12h

) ↔ 

 
 
 
Amprenavir: C

max 

 

↔ 

A

mprenavir: AUC ↔ 

Amprenavir: C

min 

 (C

12h

) ↔ 

 

(zvýšení pH prostředí 
žaludku) 

Dávku není zapotřebí 

upravovat při podávání 
s antacidy, inhibitory 
protonové pumpy, nebo 
antagonisty histaminových 
H

2

 

receptorů. 

47 

ANTIKONVULZIVA 
 
Fenytoin 
300 

mg jednou denně 

 

Fenytoin: C

max 

↓ 20 % 

Fenytoin: AUC ↓ 22 % 
Fenytoin: C

min 

↓ 29 % 

 

(středně silná indukce 
CYP3A4 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem) 
 
Amprenavir: C

max 

↔ 

Amprenavir: AUC ↑ 20 % 
Amprenavir: C

min 

↑ 19 % 

 

Doporučuje se, aby 
plazmatické koncentrace 
fenytoinu byly monitorovány 
a dávka fenytoinu byla 

náležitě zvýšena. 
 

Fenobarbital 
Karbamazepin 
 
Studie lékových interakcí 
nebyly provedeny. 
 

Amprenavir: očekávané ↓ 
 
 

(středně silná indukce 
CYP3A4) 
 

Užívat s opatrností (viz 
bod 4.4). 

Lidokain 

(systémově podávaný) 
 
Studie lékových interakcí 
nebyly provedeny. 
 

Lidokain: očekávané ↑ 
 
 
(inhibice CYP3A4 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem) 
 

Souběžné použití se 

nedoporučuje. Může být 

příčinou závažných 

nežádoucích účinků (viz 
bod 4.4). 
 

Halofantrin 
 
Studie lékových interakcí 
nebyly provedeny. 
 

Halofantrin: očekávané ↑ 
 
(inhibice CYP3A4 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem) 
 

Souběžné použití se 

nedoporučuje. Může být 

příčinou závažných 

nežádoucích účinků (viz 
bod 4.4). 
 

INHIBITORY PDE5 
 

48 

Sildenafil 
Vardenafil 
Tadalafil 
 
Studie lékových interakcí 
nebyly provedeny. 
 

Inhibitory PDE5: očekávané 

↑ 
 
 
(inhibice CYP3A4 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem) 
 

Souběžné použití se 

nedoporučuje. Muže vést ke 
zvýšení plazmatické 

koncentrace inhibitorů PDE5 
a s tím souvisejícímu zvýšení 

četnosti nežádoucích účinků, 

včetně hypotenze, změny 
visu a priapismu (viz 
informace o 

přípravcích 

obsahujících inhibitory 

PDE5). Pacienty je zapotřebí 
upozornit na možné 

nežádoucí účinky při 

současném užívání inhibitorů 
PDE5 s 

kombinací přípravku 

Telzir a ritonaviru (viz 
bod 

4.4). Současné podávání 

přípravku Telzir a nízké 
dávky ritonaviru se 
sildenafilem užívaným 

léčbě plicní arteriální 

hypertenze je 
kontraindikováno (viz 
bod 4.3). 
 

INHALAČNÍ/NOSNÍ STEROIDY 
 
Flutikason-propionát 
50 

μg intranazálně čtyřikrát 

denně po dobu 7 dnů 
 
(100mg tobolky ritonaviru 

dvakrát denně po dobu 

dnů) 

 

Flutikason-

propionát: ↑ 

 

Hladiny tělu vlastního 

kortisolu: ↓ 86 % 
 

Účinky vysoké systémové 
expozice 
flutikason-propionátu na 
plazmatické hladiny 

ritonaviru nejsou ještě 
známé. 
 

Větší vliv může být 

očekáván, je-li 
flutikason-propionát 
inhalován. 
 
(inhibice CYP3A4 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem) 
 

Souběžné podávání se 

nedoporučuje, pokud možný 

přínos léčby nepřeváží riziko 
vzniku systémových 
nežádoucíc

h účinků léčby 

kortikosteroidy (viz bod 4.4). 
Je nutné zvážit snížení dávky 
glukokortikoidu spolu 

pečlivým sledováním 

místních a 

celkových účinků, 

nebo použít glukokortikoidy, 
které nejsou metabolizovány 

CYP3A4 (např. 
beklometason). Navíc je 

možné, že při vysazování 

glukokortikoidů bude nutné 

jejich dávku postupně 
snižovat s 

větší opatrností 

(viz bod 4.4). 
 

ANTAGONISTÉ ALFA-

1 ADRENERGNÍCH RECEPTORŮ 

 

49 

Alfuzosin 
 

Možné zvýšení koncentrací 

alfuzosinu, jehož důsledkem 

může být hypotenze. 
Mechanismem interakce je 
inhibice CYP3A4 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem. 
 

Současné podávání 
kombinace Telzir/ritonavir 
s alfuzosinem je 
kontraindikováno (viz 
bod 4.3). 

ROSTLINNÉ PŘÍPRAVKY 
 

Třezalka tečkovaná 
(Hypericum perforatum
 

Amprenavir: očekává se ↓ 
 

(indukce CYP3A4 třezalkou 

tečkovanou) 
 

Rostlinné přípravky 

obsahující třezalku 

tečkovanou se nesmí 
kombinovat s 

přípravkem 

Telzir (viz bod 4.3). Jestliže 

pacient již užívá třezalku 

tečkovanou, je třeba 
zkontrolovat amprenavir, 
ritonavir a HIV RNA 

ukončit léčbu třezalkou 

t

ečkovanou. 

Hladiny amprenaviru 

ritonaviru se po přerušení 

užívání třezalky tečkované 

mohou zvýšit. Indukční 

účinek může přetrvávat 

nejméně 2 týdny po vysazení 

třezalky tečkované. 
 

INHIBITORY HMG-CoA-REDUKTÁZY 
 
Lovastatin 
Simvastatin 
 
Studie lékových interakcí 
nebyly provedeny. 
 

Lovastatin: očekávané ↑ 
 

Simvastatin: očekávané ↑ 
 
(inhibice CYP3A4 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem) 
 

Souběžné podávání je 
kontraindikováno (viz 
bod 4.3). 
 
Zvýšené koncentrace 

inhibitorů 
HMG-CoA-reduktázy mohou 
vést ke vzniku myopatie, 

včetně rhabdomyolýzy. 
 

Doporučuje se podávat 
pravastatin nebo fluvastatin, 
protože jejich metabolismus 
je nezávislý na CYP3A4 
a interakce s inhibitory 

proteázy se neočekávají. 
 

50 

Atorvastatin 
10 

mg jednou denně po dobu 

dnů 

 

Atorvastatin: C

max

 

↑ 184 % 

Atorvastatin: AUC ↑ 153 % 
Atorvastatin: C

min

 

↑ 73 % 

 
Amprenavir: C

max 

 

↔ 

Amprenavir: AUC ↔  
Amprenavir: C

min 

 

↔ 

 
(inhibice CYP3A4 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem) 
 

Dávky atorvastatinu ne větší 
než 20 

mg denně mají být 

podávány spolu s 

pečlivým 

sledováním pacienta se 

zaměřením na projevy 
toxicity atorvastatinu. 
 

IMUNOSUPRESIVA 
 
Cyklosporin 
Rapamycin 
Takrolimus 
 
Studie lékových interakcí 
nebyly provedeny. 
 

Cyklosporin: očekávané ↑ 

Rapamycin: očekávané ↑ 

Takrolimus: očekávané ↑ 
 
(inhibice CYP3A4 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem) 
 

Doporučuje se časté 
monitorování koncentrací 
imunosupresiv, dokud 

hladiny těchto přípravků 
nebudou stabilizovány (viz 
bod 4.4). 
 

BENZODIAZEPINY 
 
Midazolam 
 
Studie lékových interakcí 
nebyly provedeny. 
 

Midazolam: očekávané ↑ (3 
až 4krát u parenterálního 
midazolamu) 
 

Na základě dat s jinými 
inhibitory proteáz budou 
plazmatické koncentrace 

midazolamu výrazně vyšší, 
je-li midazolam podáván 

perorálně. 
 
(inhibice CYP3A4 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem) 
 

Kombinace Telzir/ritonavir 
nesmí být podávána spolu 
s perorálním midazolamem 
(viz bod 

4.3). Při společném 

podávání přípravků 
Telzir/ritonavir 
s parenterálním 
midazolamem je nutná 
opatrnost. 
 

Jestliže je společně podáván 
Telzir/ritonavir 
s parenterálním 

midazolamem, mělo by to 

být prováděno na jednotce 

intenzivní péče (JIP) nebo 
v obdobných podmínkách, 

které zajistí pečlivé klinické 
sledování a 

příslušnou léčbu 

případě respirační 

nedostatečnosti a/nebo 
prodloužené sedace. Je nutno 
zvážit úpravu dávky 
midazolamu, zejména 
podává-li se více než jedna 
dávka. 
 

TRICYKLICKÁ ANTIDEPRESIVA 
 

51 

Desipramin 
Nortriptylin 
 
Studie lékových interakcí 
nebyly provedeny. 
 

Tricyklická antidepresiva: 

očekávané ↑ 
 
(mírná inhibice CYP2D6 
ritonavirem) 
 

Doporučuje se pečlivé 
sledování terapeutických 

nežádoucích účinků 

tricyklických antidepresiv 
(viz bod 4.4). 
 

OPIOIDY 
 
Methadon 

≤ 200 mg jednou denně 

(R-) methadon: C

max 

↓ 21 % 

(R-

) methadon: AUC ↓ 18 % 

 
(indukce CYP 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem) 

Neočekává se, že by snížení 
(R-) methadonu (aktivního 
enantiomeru) bylo klinicky 

významné. Preventivně by 

však pacienti měli být 

sledováni pro případ výskytu 

abstinenčního syndromu. 
 

PERORÁLNÍ ANTIKOAGULANCIA 
 
Warfarin 
Jiná perorální 
antikoagulancia 
 
Studie lékových interakcí 
nebyly provedeny. 
 

Možné ↓ nebo ↑ 

antitrombotického účinku. 
 
(indukce a/nebo inhibice 
CYP2C9 ritonavirem) 

Doporučuje se zintenzivněné 
sledování INR (viz bod 4.4). 
 

PERORÁLNÍ KONTRACEPTIVA 
 
Ethinylestradiol 
0,035 mg/norethisteron 
0,5 mg  

jednou denně 

Ethinylestradiol: C

max 

↓ 28 % 

Ethinylestradiol: AUC ↓ 
37 % 
 
Norethisteron: C

max 

↓ 38 % 

Noreth

isteron: AUC ↓ 34 % 

Norethisteron: C

min 

 

↓ 26 % 

 
(indukce CYP3A4 
fosamprenavirem/ritonavi-
rem) 
 
Amprenavir: C

max 

 

↔* 

Amprenavir: AUC ↔*  
Amprenavir: C

min 

 

↔* 

* ve srovnání s 

dřívějšími 

údaji. 
 
Ritonavir: C

max

 

↑ 63 %* 

Ritonav

ir: AUC ↑ 45 %* 

* ve srovnání s 

dřívějšími 

údaji 
 

některých osob došlo ke 

klinicky významnému 
zvýšení jaterních 
transamináz. 
 

U žen v 

reprodukčním věku 

se doporučují alternativní 

nehormonální způsoby 
antikoncepce (viz bod 4.4). 

SELEKTIVNÍ INHIBITORY ZPĚTNÉHO VYCHYTÁVÁNÍ SEROTONINU (SSRI) 
 

52 

Paroxetin 
 
20 

mg jednou denně 

Paroxetin: C

max 

↓ 51 % 

Paroxetin: AUC ↓ 55 % 
 
Amprenavir: C

max 

 

↔* 

Amprenavir: AUC ↔*  
Amprenavir: C

min 

 

↔* 

* ve srovnání s 

dřívějšími 

údaji 
 

Mechanismus účinku není 
znám. 

Doporučuje se dávku 

paroxetinu titrovat na základě 
klinického hodnocení 

antidepresivní odpovědi. 

Odpověď na léčbu 

antidepresivy by měla být 

pacientů s ustálenou 

dávkou paroxetinu, kteří 

začali užívat přípravek Telzir 
a ritonavir, monitorována. 
 

 
4.6 

Fertilita, t

ěhotenství a kojení 

 

Těhotenství 
 

podáváním fosamprenaviru těhotným ženám nejsou klinické zkušenosti. Ve studiích na zvířatech při 

systémových plazmatických expozicích (AUC) amprenaviru nižších, než jsou terapeutické expozice 

pacientů léčených přípravkem Telzir, byly pozorovány určité projevy vývojové toxicity (viz 

bod 5.3). Vzhledem k 

nízkým expozicím použitým ve studiích reprodukční toxicity možnou 

vývojovou toxicitu přípravku Telzir nelze úplně stanovit. 
 
Telzir se má používat v 

těhotenství jen tehdy, jestliže potenciální přínos ospravedlňuje možné riziko 

pro plod. 
 
Kojení 
 

mléce potkanů byl nalezen materiál související s amprenavirem, avšak není známo, zda amprenavir 

proniká do lidského mléka. U 

potkaních mláďat pre- a postnatálně exponovaných amprenaviru 

fosamprenaviru byly zjištěny projevy vývojové toxicity (viz bod 5.3). 

 
D

oporučuje se, aby ženy infikované HIV své děti vůbec nekojily, aby se zabránilo přenosu HIV. 

 
4.7 

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 

 

Studie hodnotící účinky přípravku Telzir v kombinaci s ritonavirem na schopnost řídit a používat 

stroje nebyly provedeny. Při posuzování pacientovy způsobilosti k řízení vozidel nebo obsluze strojů 

se má pamatovat na profil nežádoucích účinků přípravku Telzir (viz bod 4.8). 
 
4.8 

Nežádoucí účinky 

 

Je třeba vzít v úvahu, že přípravek Telzir ve formě perorální suspenze nebyl u dospělých pacientů 
klinicky zkoušen a 

že profil nežádoucích účinků uvedený v tomto bodě SPC je založen na 

zkušenostech s 

podáváním přípravku Telzir ve formě potahovaných tablet u dospělých pacientů. 

 

Souhrn bezpečnostního profilu 
 

Profil nežádoucích účinků byl podobný mezi všemi studiemi: v souborech dospělých pacientů dosud 

neléčených antiretrovirotiky (APV30002, ESS100732) a pacientů, kteří již předtím byli léčeni 
inhibit

orem proteázy (dávkování dvakrát denně, APV30003). Toto vychází z údajů o bezpečnosti 

získaných u 

celkového počtu 864 pacientů, kterým byl ve výše uvedených studiích podáván 

fosamprenavir/ritonavir. 
 

Nejčastěji (> 5 % léčených dospělých pacientů) hlášenými nežádoucími účinky při podávání 

kombinace léčiv fosamprenavir/ritonavir byly gastrointestinální účinky (nevolnost, průjem, bolest 

břicha a zvracení) a bolest hlavy. Většina nežádoucích účinků souvisejících s kombinovanou léčbou 

53 

fosamprenavirem/ritonavirem 

byla mírná až středně závažná, objevující se na počátku léčby a jen 

vzácně omezující léčbu. 

Rovněž byly hlášeny závažnější nežádoucí účinky jako těžké výsevy kožní vyrážky a zvýšení jaterních 

transamináz (odstavec „Popis vybraných nežádoucích účinků“). 
 
S

ouhrn nežádoucích účinků v tabulce 

 

Níže jsou uvedené nežádoucí účinky, vypracované dle MedDRA, podle tříd orgánových systémů 

absolutní frekvence výskytu. Četnost je definována podle uvedených kategorií: velmi časté (≥ 1/10), 

časté (≥ 1/100 až < 1/10), méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100), vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000) nebo 
velmi vzácné (< 1/10 000), nebo není známo. 
 

Četnost nežádoucích účinků vychází z klinických studií a sledování po uvedení přípravku na trh. 
 

Většina z uvedených nežádoucích účinků byla hlášena ze tří velkých klinických studií u dospělých, 

kde nežádoucí účinky byly přinejmenším střední závažnosti (stupeň 2 nebo vyšší), vyskytly se 

nejméně u 1 % pacientů a byly hlášeny zkoušejícími (investigátory) jako přisouditelné léčivům 
používaným v 

těchto studiích. 

 

Tělesný systém 

Nežádoucí účinek 

Frekvence 

 
Poruchy nervového systému 

 

Bolesti hlavy, závratě, parestezie 
úst 
 

 

Časté 

 
Gastrointestinální poruchy 

 

Průjem 
 

Řídké stolice, nauzea, zvracení, 

bolesti břicha 
 

 

Velmi časté 
 

Časté 

 

Poruchy kůže a podkožní tkáně 

 
Stevens-

Johnsonův syndrom 

 
Angioedém 
 
Exantém (viz níže „exantém/kožní 
reakce“) 
 

 
Vzácné 
 

Méně časté 
 

Časté 
 

Celkové poruchy a reakce v 

místě 

aplikace 
 

Únava 

Časté 

Vyšetření 
 

Zvýšení hladiny cholesterolu 
v krvi 
 
Zvýšení hladiny triacylglycerol

ů 

v krvi 
 
Zvýšení S-alaninaminotransferázy 
 
Zvýšení 
S-aspartátaminotransferázy 
 
Zvýšení S-lipázy 
 

Velmi časté 
 
 

Časté 
 

Časté 
 

Časté 
 
 

Časté 
 

 

Popis vybraných nežádoucích účinků 
 

54 

Exantém/kožní reakce: B

ěhem terapie se mohou vyskytnout erytematózní nebo makulopapulární kožní 

erupce, s 

pruritem nebo bez něj. Exantém obvykle vymizí spontánně, aniž by bylo nutno zastavit 

terapii fosamprenavirem s ritonavirem. 
 

Případy těžkého nebo život ohrožujícího exantému, včetně Stevens-Johnsonova syndromu, jsou 
vzácné. V 

případě těžkého exantému nebo v případě exantému mírné nebo střední intenzity 

provázeného systémovými nebo slizničními příznaky se má terapie fosamprenavirem s ritonavirem 
natrvalo zastavit (viz bod 4.4). 
 
Klinicky významné biochemické odchylky: Kl

inicky významné biochemické odchylky (stupně 3 nebo 

4) potenciálně související s terapií fosamprenavirem s ritonavirem a hlášené u více než 1 % nebo 
odpovídající 1 

% dospělých pacientů zahrnují: 

vzestup ALT (

často), AST (často), sérové lipázy (často) a triacylglycerolů (často). 

 
Metabolické parametry: 

Během antiretrovirové léčby mohou stoupat tělesná hmotnost a hladiny lipidů 

a glukózy v krvi (viz bod 4.4). 
 
Rhabdomyolýza: 

inhibitorů proteázy, konkrétněji ve spojitosti s nukleosidovými analogy, byly 

hlášeny elevace kreatinfosfokinázy, myalgie, myozitida a 

vzácně rhabdomyolýza. 

 
Syndrom imunitní reaktivace: P

ři zahájení kombinované antiretrovirové léčby (CART) se u pacientů 

infikovaných HIV s 

těžkou imunodeficiencí může vyskytnout zánětlivá reakce na asymptomatické 

nebo reziduální oportunní infekce. V souvislosti s imunitní reaktivací byly hlášeny také autoimunitní 
poruchy (jako je Gravesova choroba); hlášená doba do jejich výskytu je však více variabilní, mohou se 

objevit až po mnoha měsících od zahájení léčby (viz bod 4.4). 
 
Osteonekróza: B

yly hlášeny případy osteonekrózy, a to především u pacientů s obecně známými 

rizikovými faktory, s 

pokročilým onemocněním HIV nebo při dlouhodobé expozici CART. Jejich 

frekvence není známa (viz bod 4.4). 
 

Děti/další skupiny pacientů 
 

Děti a dospívající: Profil nežádoucích účinků u dětí a dospívajících je založen na souhrnu údajů 

bezpečnosti ze dvou klinických studií (APV29005 údaje z 24. týdne a APV20003 údaje ze 

168. 

týdne [konečné údaje]), ve kterých dostávalo 158 subjektů (ve věku od 2 do 18 let) infikovaných 

virem HIV-1 fosamprenavir s 

ritonavirem spolu se základní léčbou nukleosidovými inhibitory 

reverzní transkriptázy (další informace týkající se dávkovacích režimů u jednotlivých věkových 
skupin viz bod 5.1). 79 % s

ubjektů podstoupilo léčbu v délce více než 48 týdnů. 

Celkový bezpečnostní profil u těchto 158 dětí a dospívajících byl podobný jako u populace dospělých 

pacientů. Mezi pediatrickými pacienty se více vyskytovalo zvracení. Nežádoucí účinky ve vztahu 

léčivému přípravku byly častější ve studii APV20003 (57 %), kde subjekty dostávaly 

fosamprenavir/ritonavir jednou denně, ve srovnání se studií APV29005 (33 %), kde subjekty dostávaly 

fosamprenavir/ritonavir dvakrát denně. 

analýz 48týdenních údajů studií APV29005 nebo APV20002 nebyly identifikovány žádné nové 

bezpečnostní signály; v těchto studiích 54 pacientů ve věku 4 týdny až ˂ 2 roky dostávalo dvakrát 

denně fosamprenavir/ritonavir se základní léčbou nukleosidovým inhibitorem reverzní transkriptázy 
a 5 pacien

tů dostávalo pouze samostatné dávky fosamprenaviru s ritonavirem nebo bez ritonaviru. 

 
Pacienti s hemofílií: Bylo hlášeno 

zvýšení počtu spontánních krvácení u hemofilických pacientů, kteří 

dostávali antiretrovirové inhibitory proteázy (viz bod 4.4). 
 
Hláše

ní podezření na nežádoucí účinky 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to 

pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 

aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích 

účinků uvedeného v

 Dodatku V.

 

 

55 

4.9 

Předávkování 

 

Antidotum přípravku Telzir není známo. Není známo, zda amprenavir lze odstranit peritoneální 
dialýzou nebo hemodialýzou. Dojde-li k 

předávkování, pacient má být sledován se zaměřením na 

známky toxicity (viz bod 4.8) a 

podle potřeby se mu má poskytovat standardní podpůrná léčba. 

 
 
5. 

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 

 
5.1 

Farmakodynamické vlastnosti 

 
Farmakoterapeutická skupina: Antivirotika pro systémové použití, inhibitory proteázy, ATC kód: 
J05AE07. 
 

Mechanismus účinku 
 

Protivirová účinnost fosamprenaviru pozorovaná in vitro je důsledkem přítomnosti stopových 
množství amprenaviru. Amprenavir je kompetitivní inhibitor HIV proteázy. Amprenavir se váže na 
aktivní místo HIV-1 proteázy, a 

tím brání zpracování virových polyproteinových prekurzorů gag 

a gag-pol, což má za následek tvorbu nezralých nei

nfekčních virových částic. 

 

Při podání 700 mg fosamprenaviru dvakrát denně se 100 mg ritonaviru dvakrát denně dosahují 
plazmatické koncentrace amprenaviru (údaje z klinické studie APV30003 u 

pacientů léčených 

antiretrovirotiky) průměrných hodnot C

min

/IC

50

 = 21,7 (rozmezí 1,19-240) a C

min

/IC

95

 = 3,21 (rozmezí 

0,26-30,0). 
 

Antivirové působení in vitro 
 

Protivirová účinnost amprenaviru in vitro byla hodnocena proti HIV-1 IIIB v jak akutně, tak 
chronicky, 

infikovaných lymfoblastových buněčných liniích (MT-4, CEM-CCRF, H9) 

a v 

lymfocytech periferní krve. Padesátiprocentní inhibiční koncentrace (IC

50

) amprenaviru byly 

akutně infikovaných buňkách v rozmezí od 0,012 do 0,08 µM a v chronicky infikovaných buňkách 

0,41 µM (1 µM = 0,50 µg/ml). Vztah mezi anti-HIV-

1 účinností in vitro a inhibicí replikace HIV-1 

u lidí nebyl definován. 
 
Rezistence 
 
In vivo 
 

a) Pacienti dosud neléčení antiretrovirotiky a pacienti dosud neléčení inhibitory proteázy (PI) 
 

Různé režimy byly hodnoceny ve vývojových programech podávání amprenaviru/fosamprenaviru 

nebo bez souběžného podávání ritonaviru. Analýzy vzorků virologického selhání napříč těmito 

režimy definovaly čtyři hlavní cesty rezistence: V32I+I47V, I50V, I54L/M a I84V. Dodatečně 

pozorované mutace, které mohou přispívat k rezistenci, byly: L10V/F/R, I13V, K20R/T, L33F/V, 
M36I, M46I/L, I47V/L, Q58E, I62V, L63P, V77I, I85V a I93L. 
 
Když byli 

dospělí pacienti dosud neléčení antiretrovirotiky léčeni v současné době schválenými 

dávkami fosamprenaviru/ritonaviru, jako u jiných ritonavire

m potencovaných režimů podávání 

inhibitorů proteáz, popsané mutace byly pozorovány zřídka. U šestnácti ze 434 pacientů dosud 

neléčených antiretrovirotiky, kteří užívali 700 mg fosamprenaviru/100 mg ritonaviru dvakrát denně ve 
studii ESS100732, došlo k virologickému selhání do 48. týdne a u 14 

jejich izolátů byla provedena 

genotypová analýza. Tři ze 14 izolátů měly mutace rezistence vůči proteáze. V těchto třech izolátech 
byly (v každém po jedné) pozorovány tyto mutace rezistence: K20K/R, I54I/L a I93I/L. 
 
Z 81 

dosud PI neléčených pediatrických pacientů, kteří byli léčeni fosamprenavirem/ritonavirem, 

dosáhlo 15 

pacientů protokolem definovaného virologického selhání během 48 týdnů ve studii 

56 

APV29005 a do 108 

týdnů ve studii APV20003. Velké mutace, které se objevily při léčbě, nebo 

proteázové mutace spojené s APV byly pozorovány v 

izolátech virů od 2 pacientů. Rezistenční profily 

byly podobné profilům pozorovaným u dospělých. 
 

b) Pacienti již léčení PI 
 
Amprenavir 
 
V klinických studiích u 

dospělých pacientů majících zkušenost s léčbou inhibitory proteázy 

PRO30017 (amprenavir 600 mg/ritonavir 100 

mg dvakrát denně v substudii A a B s 80 a 37 pacienty), 

se u 

pacientů s virologickým selháním vyskytly následující mutace: L10F/I/V, V11I, I13V, K20R, 

V32I, L33F, E34Q, M36I, M46I/L, I47V, G48V, I50V, I54L/M/T/V, Q58E, D60E, I62V, A71V, 
V77I, V82A/I, I84V, I85V, L90M a I93L/M. 
 
Fosamprenavir 
 
V klinických studiích u 

dospělých pacientů majících zkušenost s léčbou inhibitory proteázy, 

APV30003 a jejím prodloužení, APV30005 (fosamprenavir 700 mg/ritonavir 100 

mg dvakrát denně: n 

= 107), se u 

pacientů s virologickým selháním během 96 týdnů vyskytly následující mutace: L10F/I, 

L24I, V32I, L33F, M36I, M46I/L, I47V, I50V, I54L/M/S, A71I/T/V, G73S, V82A, I84V a L90M. 
 
V pediatrických studiích APV20003 a APV29005 bylo 77 

již dříve PI léčených pacientů léčeno 

režimy založenými na fosamprenaviru/ritonaviru; 43 

pacientů dosáhlo protokolem definovaného 

virologického selhání během 48 týdnů ve studii APV29005 a do 108 týdnů ve studii APV20003. 

Velké mutace, které se objevily při léčbě, nebo proteázové mutace spojené s APV byly pozorovány 

izolátech virů od 1 pacienta ze studie APV29005 a od 6 pacientů ze studie APV20003. Profily 

mutací byly podobné těm, které byly popsány u dospělých pacientů dříve léčených inhibitory 
proteázy, kterým byl podáván fosamprenavir/ritonavir. 
 
Antivirová aktivita podle genotypové/fenotypové rezistence 
 
Testování genotypových rezistencí 
 
Systémy vyhodnocující genotypy mohou být používány k 

odhadu působení amprenaviru/ritonaviru 

nebo fosamprenaviru/ritonavir u 

jednotlivců s izoláty rezistentními na inhibitory proteázy. Současný 

(červenec 2006) ANRS AC-11 algoritmus pro fosamprenavir/ritonavir definuje rezistenci jako 

přítomnost mutací V32I+I47A/V nebo I50V nebo alespoň čtyři z následujících mutací: L10F/I/V, 
L33F, M36I, I54A/L/M/S/T/V, I62V, V82A/C/F/G, I84V a L90M, a 

je spojován se vzrůstající 

fenotypovou rezistencí k fosamprenaviru s 

ritonavirem stejně jako s pravděpodobným snížením 

virologické odpovědi (rezistence). Závěry týkající se významnosti jednotlivých mutací nebo vzorů 

mutací se budou měnit s dodatečnými daty a je doporučeno vždy konzultovat současné interpretační 

systémy analyzující výsledky testů rezistence. 
 
Testování pomocí fenotypové rezistence 
 
Klini

cky validovaný systém vyhodnocující fenotyp může být použít ve spojitosti s údaji týkajícími se 

genotypu k odhadu aktivity amprenaviru/ritonaviru nebo fosamprenaviru/ritonaviru u 

pacientů 

nálezy rezistence vůči inhibitorům proteázy. Diagnostické společnosti testující rezistence vyvinuly 

fenotypová klinická rozhraní pro FPV/RTV, která mohou být použita k 

interpretaci výsledků testu 

rezistence. 
 
Klinické zkušenosti 
 
Klinické zkušenosti s 

fosamprenavirem podporovaným ritonavirem jsou založeny hlavně na dvou 

otevřených studiích. Jedna studie provedená u pacientů předtím neléčených antiretrovirotiky (studie 
ESS100732) a jedna studie u 

pacientů, kteří již předtím byli léčeni antiretrovirotiky (studie 

57 

APV30003). Obě studie porovnávaly účinek kombinace fosamprenavir/ritonavir oproti kombinaci 
lopinavir/ritonavir. 
 

Dospělí pacienti doposud neléčení antiretrovirotiky 
 

randomizované otevřené studii (ESS100732 - KLEAN) u pacientů doposud neléčených 

antiretrovirotiky byla prokázána srovnatelná účinnost po dobu 48 týdnů mezi fosamprenavirem 
(700 

mg) současně podaným s nízkou dávkou ritonaviru (100 mg) dvakrát denně spolu s tabletami 

abakavir/lamivudin (600 mg/300 

mg) ve fixní kombinaci jednou denně oproti lopinaviru/ritonaviru 

(400 mg/100 

mg) podávaným dvakrát denně v kombinaci s abakavirem/lamivudinem 

(600 mg/300 mg) 

jednou denně. 

 
Nebyl prokázán horší výsledek u 

fosamprenaviru současně podaného s ritonavirem 

a lopinaviremem

/ritonavirem založený na podílu pacientů dosahujících plazmatické hladiny HIV-1 

RNA < 400 kopií/ml ve 48. týdnu (primární cíl studie). V 

analýze „času do ztráty virologické 

odpovědi (TLOVR)“ u ITT(E) populace byl podíl pacientů dosahujících < 400 kopií/ml 73 % 
(315/434) u fosamprenaviru s ritonavirem ve srovnání s 71 

% (317/444) pacientů užívajících 

lopinavir/ritonavir s 

95% intervalem spolehlivosti rozdílů [-4,84 %; 7,05 %]. 

 

Výsledky účinnosti léčby v jednotlivých skupinách jsou popsány níže v tabulce 1. 
 
Tabulka 1   

Účinnost léčby v týdnu 48 ve studii ESS 100732 (pacienti dosud neléčení 

antiretrovirotiky). 
 

 

Fosamprenavir/Ritonavir 

700 mg/100 

mg 2krát denně 

(n = 434) 

Lopinavir/Ritonavir 

400 mg/100 

mg 2krát denně 

(n = 444) 

ITT-E Populace 

TLOVR analýza 

Podíl pacientů s počtem kopií HIV-1 RNA < 400 kopií/ml 

Všichni pacienti 

72,5 % 

71,4 % 

Podíl pacien

tů se vstupním 

počtem kopií HIV-1 RNA 
< 100 000 kopií/ml 

69,5 % (n = 197) 

69,4 % (n = 209) 

Podíl pacientů se vstupním 

počtem kopií HIV-1 RNA 
≥ 100 000 kopií/ml 

75,1 % (n = 237) 

73,2 % (n = 235) 

 

Podíl pacientů s počtem kopií HIV-1 RNA < 50 kopií/ml 

Všichni pacienti 

66 % 

65 % 

Podíl pacientů se vstupním 

počtem kopií HIV-1 RNA 

< 100 000 kopií/ml 

67 % (n = 197) 

64 % (n = 209) 

Podíl pacientů se vstupním 

počtem kopií HIV-1 RNA 
≥ 100 000 kopií/ml 

65 % (n = 237) 

66 % (n = 235) 

58 

 

Medián změny počtu CD4+ buněk vůči vstupnímu počtu 

těchto buněk (počet buněk/µl) 

ITT-

E observační analýza 

176 (n = 323) 

191 (n = 336) 

 

Po dokončení 48týdenního období terapie bylo pro pacienty z Evropy a Kanady možné zúčastnit se 
prodloužení studie až do týdne 144 na stejné terapii, j

ak byla zahájena při vstupní randomizaci. Pouze 

22 

% pacientů z původního počtu pacientů zařazených do studie s názvem KLEAN bylo zařazeno do 

pokračovací fáze originální studie. 
 

Výsledky účinnosti léčby v pokračovací fázi studie ESS 100732 jsou uvedeny níže v tabulce 2. 
 
Tabulka 2   

Účinnost léčby v týdnech 96 a 144 v pokračovací fázi studie ESS 100732 (pacienti 

dosud 

neléčení antiretrovirotiky). 

 

 

Fosamprenavir/Ritonavir 

700 mg/100 mg 2

krát denně 

(n = 105) 

Lopinavir/Ritonavir 

400 mg/100 mg 2

krát denně 

(n = 91) 

ITT (Ext) Populace 

TLOVR analýza 

Podíl pacientů s HIV-1 RNA < 400 kopií/ml 

Týden 96 

93 % 

87 % 

Týden 144 

83 % 

70 % 

 

Podíl pacientů s HIV-1 RNA < 50 kopií/ml 

Týden 96 

85 % 

75 % 

Týden 144 

73 % 

60 % 

ITT (Ext) 

Observační analýza 

Medián změny počtu CD4+ buněk vůči vstupnímu počtu těchto 

buněk (počet buněk/µl) 

Týden 96 

292 (n = 100) 

286 (n = 84) 

Týden 144 

300 (n = 87) 

 335 (n = 66) 

 

Dospělí pacienti již léčení antiretrovirotiky 
 

randomizované otevřené studii (APV30003) u pacientů již předtím léčených inhibitorem proteázy, 

s virologickým selháním (s jedním 

nebo dvěma PI), kombinace fosamprenaviru s ritonavirem 

(700/100 

mg dvakrát denně nebo 1 400/200 mg jednou denně) neprokázala noninferioritu v porovnání 

s kombinací lopinavir/ritonavir, pokud šlo o 

supresi viru měřenou podle průměrné plochy pod křivkou 

minus výchozí hodnota (AAUCMB) plazmatické HIV-

1 RNA během 48 týdnů (primární kritérium, na 

kterém byla studie založena). Výsledky se klonily k 

větvi lopinavir/ritonavir, jak je uvedeno níže. 

 
Všichni pacienti v 

této studii selhali na předchozí terapii s PI (selhání definované buď jako 

plazmatická HIV-1 RNA nikdy neklesnuvší pod 1 000 

kopií/ml po nejméně 12 po sobě jdoucích 

týdnech terapie, nebo jako iniciální suprese HIV-1 RNA s následným reboundem na 

≥ 1 000 kopií/ml). Avšak pouze 65 % pacientů bylo léčeno inhibitory proteázy při vstupu do studie. 
 

59 

Zahrnutá populace většinou sestávala z pacientů se střední zkušeností s antiretrovirotiky. Medián 

trvání předchozí expozice NRTI činil 257 týdnů u pacientů užívajících fosamprenavir s ritonavirem 

dvakrát denně (79 % mělo ≥ 3 předchozí NRTI) a 210 týdnů u pacientů užívajících lopinavir/ritonavir 
(64 

% mělo ≥ 3 předchozí NRTI). Medián trvání předchozí expozice inhibitorům proteázy činil 

149 

týdnů u pacientů užívajících fosamprenavir s ritonavirem dvakrát denně (49 % užívalo 

≥ 2 předchozí PI) a 130 týdnů u pacientů užívajících lopinavir/ritonavir (40 % užívalo ≥ 2 předchozí 
PI). 
 

Průměrné plochy pod křivkou minus výchozí hodnota (AAUCMB) (log

10

 kopií/ml) v populaci všech 

randomizovaných subjektů [ITT(E)] (observační analýza) ve 48. týdnu (primární cíl studie) a další 

data týkající se účinnosti léčby jsou popsány v následujících tabulkách: 
 
Tabulka 3   

Výsledky účinnosti léčby v týdnu 48 ve studii APV 30003 populace ITT(E), pacienti 

již v 

minulosti léčení antiretrovirotiky. 

 

 

Fosamprenavir/Ritonavir 

Dvakrát denně 

(N = 107) 

Lopinavir/Ritonavir 

Dvakrát denně 

(N = 103) 

AAUCMB Observační Analýza 

S

třední hodnota (n) 

S

třední hodnota (n) 

Všichni pacienti 

-1,53 (105) 

-1,76 (103) 

     1 000 – 10 000 kopií/ml 

-1,53 (41) 

-1,43 (43) 

     > 10 000 – 100 000 kopií/ml 

-1,59 (45) 

-1,81 (46) 

     > 100 000 kopií/ml 

-1,38 (19) 

-2,61 (14) 

FPV/RTV dva

krát denně vs LPV/RTV 

dva

krát denně 

AAUCMB střední rozdíl (97,5% CI) 

Všichni pacienti 

0,244 (-0,047, 0,536) 

    1 000 – 10 000 kopií/ml 

-0,104 (-0,550, 0,342) 

     > 10 000 – 100 000 kopií/ml 

0,216 (-0,213, 0,664) 

     > 100 000 kopií/ml 

1,232 (0,512, 1,952) 

AAUCMB Observační analýza 

Střední hodnota (n) 

Střední hodnota (n) 

Všichni pacienti  

-1,53 (105) 

-1,76 (103) 

         

Počet buněk CD4+ < 50 

-1,28 (7) 

-2,45 (8) 

                              

≥ 50 

-1,55 (98) 

-1,70 (95) 

                              < 200 

-1,68 (32) 

-2,07 (38) 

                             

≥ 200 

-1,46 (73) 

-1,58 (65) 

         

Poměr hodnot GSS/OBT

1

       0 

-1,42 (8) 

-1,91 (4) 

                                     1 

-1,30 (35) 

-1,59 (23) 

60 

                                   

≥ 2 

-1,68 (62) 

-1,80 (76) 

Všichni pacienti, RD=F Analýza

2

  

n (%) 

n (%) 

Počet pacientů (%) s hladinou plazmatické 
HIV-1 RNA < 50 kopií/ml 

49 (46 %) 

52 (50 %) 

Počet pacientů (%) s hladinou plazmatické 
HIV-1 RNA < 400 kopií/ml 

62 (58 %) 

63 (61 %) 

Pacienti se změnou hodnoty počtu kopií 
HIV-1 RNA > 1 log

10

 oproti výchozí 

hladině HIV-1 RNA v plazmě 

62 (58 %) 

71 (69 %) 

Změna hodnoty počtu CD4+ buněk oproti 

výchozí hodnotě počtu CD4+ buněk (počet 

buněk/µl) 

Medián (n) 

Medián (n) 

Všichni pacienti 

81 (79) 

91 (85) 

 

Vysvětlivky k tabulce 3: 
 

1

Poměr GSS/OBT: Skóre senzitivity genotypu ku optimalizovanému pozadí (Genotypic Sensitivity 

Score to Optimised Background). 

Skóre senzitivity genotypu bylo určeno podle doporučení ANRS 

z roku 2007. 

2

RD=F (Rebound or discontinuation equal failure analysis)

: Analýza selhání léčby, která je 

ekvivalentem TLOVR (času do ztráty virologické odpovědi). 

FPV/RTV: Kombinace léčiv fosamprenavir a ritonavir 

LPV/RTV: Kombinace léčiv lopinavir a ritonavir 
 
Tabulka 4   AAUCMB v týdnu 

48 dle vyšetření skóre senzitivity genotypu ku optimalizovanému 

pozadí a výchozí rezistence k 

léčbě kombinací FPV/RTV. 

 

 

Týden 48 AAUCMB 

(n) 

Skóre senzitivity 

genotypu 

ku optimalizovanému 
pozadí 

Všichni pacienti 

Vnímavost k 

léčbě 

kombinací FPV/RTV, 
< 4 mutace od skóre 

Rezistence k 

léčbě 

kombinací FPV/RTV, 
≥ 4 mutací od skóre 

-1,42 (8) 

-1,83 (4) 

-1,01 (4) 

-1,30 (35) 

-1,42 (29) 

-0,69 (6) 

≥ 2 

-1,68 (62) 

-1,76 (56) 

-0,89 (6) 

Všichni pacienti 

-1,53 (105) 

-1,65 (89) 

-0,85 (16) 

 
Jak je patrné z tabulky výše, bylo ve studii pouze 16 

pacientů, u kterých byl při vstupu do studie 

detekován virus rezistentní k 

léčbě FPV/RTV dle skóre ANRS. Data, která byla získána na malém 

počtu pacientů a byla dále analyzována podle podskupin GSS, je nutné interpretovat s opatrností. 
 

61 

Není dostatek údajů k tomu, aby bylo možno doporučit použití fosamprenaviru s ritonavirem 

pacientů po intenzivní předchozí léčbě. 

 

Děti od šesti let a dospívající 
 
Tablety a perorální suspenze fosamprenaviru s ritonavirem v kombinaci s NRTI byly hodnoceny u 

dětí 

a dospívajících

. Přínos této věkové skupiny byl hlavně odvozen z otevřené studie APV29005 trvající 

48 

týdnů, hodnotící farmakokinetický profil, bezpečnost a antivirovou aktivitu fosamprenaviru 

ritonavirem podávaných dvakrát denně pacientům ve věku 2 až 18 let již léčených i neléčených 

HIV-1 inhibitory proteázy. Výsledky 

léčby trvající 48 týdnů jsou uvedeny níže. 

 
Studie APV29005 zahrnovala 30 

pacientů ve věku 6 až 11 let (většina z nich byla léčena 

fosamprenavirem/ritonavirem 18/3 

mg/kg dvakrát denně nebo tabletami v režimu dospělých), 

a 40 

pacientů ve věku 12 až 18 let, jejichž většina byla léčena tabletami v dávkovacím režimu pro 

dospělé. 
 
Tabulka 5   Výchozí charakteristiky a 

výsledky účinnosti ve 48. týdnu u ITT(E) populace ve 

studii APV29005 
 
 

Pacienti ve věku 6 až 11 

N = 30 

Pacienti ve věku 12 až 

18 

N = 40 

Výchozí charakteristiky 

 

 

ART/PI status, n (%) 

 

 

ART dosud neléčení 

2 (7) 

14 (35) 

ART již léčení, PI dosud neléčení 

8 (27) 

12 (30) 

PI již léčení 

20 (67) 

14 (35) 

Medián trvání předchozí expozice ART, týdny 

 

 

NRTI 

386 

409 

PI 

253 

209 

Medián plazmatické HIV-1 RNA 
log10 kopií/ml 

4,6 (n = 29) 

4,7 

> 100 000 kopií/ml, n (%) 

9 (31) 

13 (33) 

Medián počtu CD4 buněk/μl 

470 

250 

počet CD4 < 350 buněk/μl, n (%) 

10 (33) 

27 (68) 

Výsledky účinnosti 

 

 

Pacienti s plazmatickou HIV-1 RNA 
< 400 kopií, analýza Snapshot 

16 (53 %) 

25 (63 %) 

Medián změny od výchozího stavu v počtu CD4 

buněk (buňky/μl), observační analýza 

210 (n = 21) 

140 (n = 35) 

 

Tato data byla dále podložena podpůrnou studií APV20003; avšak byl použit jiný dávkovací režim než 
ve studii APV29005. 
 
5.2 

Farmakokinetické vlastnosti 

 
Po perorálním podání je fosamprenavir rychle a 

téměř úplně hydrolyzován na amprenavir 

a anorganický fosfát, a 

to ještě předtím, než dosáhne systémové cirkulace. Zdá se, že ke konverzi 

fosamprenaviru na amprenavir dochází primárně ve střevním epitelu. 
 

Farmakokinetické vlastnosti amprenaviru po společném podání přípravku Telzir s ritonavirem byly 
hodnoceny u 

zdravých dospělých subjektů a u pacientů infikovaných HIV. Mezi těmito dvěma 

skupinami nebyly pozorovány podstatné rozdíly. 
 
Telzir v lékové fo

rmě tablet i v lékové formě perorální suspenze, obojí podáno nalačno, poskytuje 

ekvivalentní hodnoty plazmatické AUC

. Telzir ve 

formě perorální suspenze poskytuje o 14 % vyšší 

62 

plazmatickou C

max

 amprenaviru než Telzir v tabletách. 

Při současném podávání perorální suspenze 

s jídlem však nemohla být prokázána bioekvivalence. Z tohoto 

důvodu by dospělí pacienti měli užívat 

přípravek Telzir perorální suspenze bez jídla a nalačno (viz bod 4.2). 
 
Absorpce 
 
Po jednorázové perorální dávce fosamprenaviru je dosaženo maximálních plazmatických koncentrací 

přibližně za 2 hodiny po podání. Hodnoty AUC fosamprenaviru bývají zpravidla menší než 1 % 
hodnot AUC amprenaviru. Absolutní biologická dostupnost fosamprenaviru u lidí nebyla stanovena. 
 
Po opakovaném perorálním podávání ekvivalentních dávek fosamprenaviru a amprenaviru byly 

pozorovány srovnatelné hodnoty AUC amprenaviru, avšak po podání fosamprenaviru byly přibližně 
o 30 % nižší hodnoty C

max

 a 

přibližně o 28 % vyšší hodnoty C

min

 

Současné podávání ritonaviru s fosamprenavirem zvyšuje plazmatickou hodnotu AUC amprenaviru 

přibližně dvakrát a plazmatickou koncentraci C

τ,ss

 4x až 6x, v porovnání s 

hodnotami získanými při 

podávání fosamprenaviru samotného. 
 
Po opakovaném perorálním podávání 700 mg fosamprenaviru se 100 mg 

ritonaviru dvakrát denně byl 

amprenavir rychle absorbován, s 

geometrickým průměrem (95% CI) maximálních ustálených 

plazmatických koncentrací amprenaviru (C

max

) 6,08 (5,38-6,86) µg/ml a 

času dosažení maximálních 

plazmatických koncentrací (t

max

) přibližně 1,5 (0,75-5,0) hodiny po podání. Průměrná minimální 

plazmatická koncentrace amprenaviru (C

min

) byla 2,12 (1,77-2,54) µg/ml a AUC

20-tau

 

činila 39,6 

(34,5-45,3) h. µg/ml. 
 
Podání fosamprenaviru v 

lékové formě perorální suspenze s vysoce tučným jídlem (967 kcal, 

67 

gramů tuku, 33 gramů bílkovin, 58 gramů sacharidů) snížilo plazmatickou AUC (0-∞) amprenaviru 

o 28 % a C

max

 o 46 % a prodloužilo T

max

 o 0,72 hodiny

. Dospělí pacienti mají užívat perorální suspenzi 

fosamprenaviru bez jídla a 

na lačný žaludek. Děti a dospívající mají užívat perorální roztok 

fosamprenaviru s jídlem

Doporučená dávka pro tuto populaci by proto měla vzít v úvahu pozorovaný 

účinek jídla (viz bod 4.2). 
 

Souběžné podání amprenaviru a požití grapefruitové šťávy nebylo spojeno s klinicky významnými 

změnami plazmatických farmakokinetických parametrů amprenaviru. 
 
Distribuce 
 

Zdánlivý distribuční objem amprenaviru po podání přípravku Telzir je přibližně 430 l (6 l/kg při 

předpokládané tělesné hmotnosti 70 kg), což svědčí o velkém distribučním objemu s volným průnikem 

amprenaviru do tkání mimo systémovou cirkulaci. Tato hodnota je snížena přibližně o 40 %, je-li 

Telzir podán společně s ritonavirem, pravděpodobně v důsledku zvýšení biologické dostupnosti 
amprenaviru. 
 
Vazba amprenaviru na proteiny ve studiích in vitro 

je přibližně 90 %. Amprenavir se váže na 

alfa-1-kyselý glykoprotein (AAG) a albumin, ale vyšší afinitu má k AAG. Bylo prokázáno, že 

průběhu antiretrovirové terapie klesají koncentrace AAG. Tato změna sníží celkovou koncentraci 

účinné látky v plazmě, avšak množství volného, na proteiny nenavázaného amprenaviru, které 

představuje vlastní účinný podíl celkového množství amprenaviru v krvi, se pravděpodobně nemění. 
 
Penetrace amprenaviru do mozkomíšního moku je u lidí minimální. Zdá se, že amprenavir proniká do 
semene; koncentrace v semeni jsou nižší než plazmatické koncentrace. 
 
Biotransformace 
 

Fosamprenavir je po perorálním podání při průchodu střevním epitelem rychle a téměř úplně 
hydrolyzován na amprenavir a anorganický fosfát; do systé

mové cirkulace se vstřebává amprenavir. 

Amprenavir je primárně metabolizován v játrech; močí se v nezměněné formě vylučuje méně než 1 %. 

63 

Primární metabolická cesta vede přes izoenzym 3A4 cytochromu P-450 (CYP3A4). Metabolismus 
amprenaviru je inhibován rito

navirem prostřednictvím inhibice izoenzymu CYP3A4, což vede ke 

zvýšeným plazmatickým koncentracím amprenaviru. Kromě toho i amprenavir je inhibitorem 
izoenzymu CYP3A4, i 

když méně účinným než ritonavir. Proto léčiva, která jsou induktory, inhibitory 

nebo substráty CYP3A4, se musejí používat s opatrností, jsou-

li podávána souběžně s přípravkem 

Telzir s ritonavirem (viz body 4.3 a 4.5). 
 
Eliminace 
 

Eliminační poločas amprenaviru po podání přípravku Telzir je 7,7 hodiny. Je-li Telzir podáván 

souběžně s ritonavirem, poločas amprenaviru se prodlužuje na 15–23 hodin. 

Primárně je amprenavir eliminován jaterním metabolismem. Méně než 1 % se vylučuje v nezměněné 

formě močí a nezměněný amprenavir ve stolici prokazatelný není. Ve formě metabolitů se vylučuje 

močí asi 14 % a 75 % se vylučuje stolicí. 
 

Zvláštní skupiny pacientů 
 

Dětská populace 
 
V klinické studii farmakokinetiky fosamprenaviru u 

pediatrických pacientů obdrželo osm z nich ve 

věku 12 až 18 let standardní dávku fosamprenaviru pro dospělé 700 mg dvakrát denně (se 100 mg 

ritonaviru dvakrát denně). Ve srovnání s dospělou populací užívající 700 mg/100 mg 

fosamprenaviru/ritonaviru dvakrát denně měli starší pacienti ve věku 12 až 18 let o 20 % nižší 
plazmatickou hladinu APV AUC(0-24), 23 % nižší C

max

 a 20 % nižší hodnoty C

min

. Děti od 6 do 11 let 

(n = 9) užívající fosamprenavir/ritonavir 18/3 

mg/kg dvakrát denně měly o 26 % vyšší AUC(0-24) 

a podobné hodnoty C

max

 a C

min

 ve srovnání s 

dospělou populací, která užívala 700 mg/100 mg 

fosamprenaviru/ritonaviru dvakrát den

ně. 

 

APV20002 je 48týdenní, ve fázi II, otevřená klinická studie navržená ke sledování farmakokinetiky, 

bezpečnosti, tolerance a antivirové aktivity fosamprenaviru s ritonavirem a bez ritonaviru 

pediatrických pacientů ve věku od 4 týdnů do 2 let. Ve srovnání s dospělou populací užívající 

700 mg/100 mg fosamprenaviru s 

ritonavirem dvakrát denně ukázala podskupina pěti pediatrických 

jedinců ve věku od 6 až 24 měsíců dostávající 45/7 mg/kg fosamprenaviru/ritonaviru dvakrát denně, 

že navzdory přibližně 5násobnému zvýšení dávek fosamprenaviru a ritonaviru, byla plazmatická 
amprenavirová AUC(0-

τ) přibližně o 48 % nižší, C

max 

o 26 % nižší, a C

τ 

byla nižší o 29 % u 

dětské 

populace. Nebylo stanovené dávkovací doporučení u takto velmi mladých jedinců (dětí do 2 let) 

podávání přípravku Telzir s ritonavirem se těmto pacientům nedoporučuje (viz bod 4.2). 

 

Senioři 
 
Farmakokinetika fosamprenaviru v kombinaci s ritonavirem u 

pacientů starších než 65 roků nebyla 

studována. 
 
Porucha funkce ledvin 
 
Pacienti s poruchou funkce ledvin nebyli specificky studováni. V 

nezměněné formě se močí vylučuje 

méně než 1 % terapeutické dávky amprenaviru. Také renální clearance ritonaviru je zanedbatelná, 
proto by dopad poruchy funkce ledvin na eliminaci amprenaviru a 

ritonaviru měl být minimální. 

 
Porucha funkce jater 
 
Fosamprenavir je u 

člověka konvertován na amprenavir. Hlavní cestou eliminace amprenaviru 

a ritonaviru je metabolismus v játrech. 
 
Farmakokinetika plazmatického amprenaviru byla hodnocena ve14denní studii s opakovaným 
podávání

m dospělým osobám infikovaných HIV-1 s mírnou, středně závažnou, nebo závažnou 

64 

poruchou funkce jater 

léčených fosamprenavirem s ritonavirem ve srovnání s odpovídajícími 

kontrolními osobami s normální funkcí jater. 
 

pacientů s mírnou poruchou funkce jater (Child-Pugh skóre 5-6) vedl dávkovací režim 700 mg 

fosamprenaviru dvakrát denně se sníženým dávkováním 100 mg ritonaviru jednou denně k mírnému 
zvýšení plazmatické C

max

 amprenaviru (17 %), mírnému zvýšení plazmatické AUC(0-12) amprenaviru 

(22 %), k podobn

é hodnotě celkového plazmatického amprenaviru vázaného na C

12

 a 

přibližně 

o 117 % vyšší plazmatické koncentraci nevázaného amprenaviru C

12

 ve srovnání s osobami s normální 

funkcí jater

, kteří užívali v běžném režimu fosamprenavir/ritonavir 700 mg/100 mg dvakrát denně. 

 

jedinců se středně závažnou poruchou funkce jater (Child-Pugh skóre 7-9) je předpoklad, že snížení 

dávky fosamprenaviru na 450 

mg dvakrát denně a snížení dávkování ritonaviru na 100 mg jednou 

denně dosáhne podobné plazmatické C

max 

amprenaviru a AUC(0-12), ale 

přibližně o 35 % nižší 

celkové plazmatické hodnoty vázaného amprenaviru C

12

 a 

přibližně o 88 % vyšší plazmatické hladiny 

nevázaného amprenaviru C

12

 než u 

jedinců s normální funkcí jater užívajících standardní režim 

fosamprenaviru s ritonavirem v dávce 700 mg/100 

mg dvakrát denně. Předpokládané expozice jsou 

založeny na extrapolaci dat získaných po podávání fosamprenaviru v dávce 300 

mg dvakrát denně se 

100 

mg ritonaviru jednou denně jedincům se středně závažnou poruchou funkce jater. 

 
Ve srovnání s jedinci s normální funkcí jater užívajícími v obvyklém režimu fosamprenavir 
s ritonavirem 700 mg/100 

mg dvakrát denně, vedlo snížení dávky fosamprenaviru u jedinců se 

závažnou poruchou funkce jater (Child-Pugh skóre 10-13) na 300 mg dvakrát den

ně a snížení 

dávkování ritonaviru na 100 

mg jednou denně ke snížení hodnot plazmatické C

max 

amprenaviru 

o 19 %, AUC(0-12) o 23 %, a C

12 

o 38 %, ale plazmatické hodnoty C

12 

nevázaného amprenaviru 

zůstaly podobné. Přes snížené dávkování ritonaviru měli jedinci se závažnou poruchou funkce jater 
o 64 % vyšší C

max 

ritonaviru, o 40 % vyšší AUC(0-24) ritonaviru a o 38 % vyšší C

12

 ritonaviru, než 

jakých bylo dosaženo u 

jedinců s normální funkcí jater užívajících standardní dávku fosamprenaviru 

s ritonavirem 700 mg/100 

mg dvakrát denně. 

 
Jedinci s 

mírnou, středně závažnou nebo závažnou poruchou funkce jater obecně snášeli 

fosamprenavir s 

ritonavirem dobře a tyto režimy vedly k podobným nežádoucím příhodám 

klinickým laboratorním profilům, jako předchozí studie u jedinců infikovaných HIV-1 s normální 

funkcí jater. 
 
5.3 

Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 

 

Toxicita byla podobná toxicitě amprenaviru a vyskytla se při úrovních plazmatické expozice 
amprenaviru nižších, než je expozice u lidí po terapii fosamprenavirem v kombinaci s ritonavirem 

doporučené dávce. 

 
Ve studiích toxicity po opakovaném podávání u 

dospělých potkanů a psů fosamprenavir navodil 

známky gastrointestinálních poruch (slinění, zvracení a řídkou až tekutou stolici) a hepatální změny 
(zvýšené 

hmotnosti jater, elevace aktivit jaterních enzymů v séru a mikroskopické změny, včetně 

hepatocytární nekrózy). Toxicita nebyla zvýšena, když byla léčena mladá zvířata ve srovnání 

dospělými zvířaty, ale data naznačila strmější odpověď na dávku. 

 
Ve studi

ích reprodukční toxicity fosamprenaviru u potkanů nebyla ovlivněna samčí fertilita, ale 

samic byly zmenšeny hmotnosti březí dělohy, počty ovariálních corpora lutea a míst implantace. 

březích potkaních a králičích samic se nevyskytly významné efekty na embryofetální vývoj. Stoupl 

však počet potratů. Systémová expozice při nejvyšším testovaném dávkování u králíků byla pouze 

třetinová oproti expozici u lidí při maximálním klinicky používaném dávkování, a proto vývojovou 

toxicitu fosamprenaviru nelze plně zhodnotit. U potkanů exponovaných pre- a postnatálně 

fosamprenaviru vykázala mláďata narušený tělesný a funkční vývoj a zpomalený růst. Bylo sníženo 

přežívání mláďat. Kromě toho, u mláďat, která byla po dosažení dospělosti spářena, byl pozorován 

snížený počet míst implantace na jeden vrh a prodloužení gestace. 
 

65 

Fosamprenavir nebyl mutagenní ani genotoxický ve standardní sadě testů in vitro a in vivo
V dlouhodobých studiích kancerogenity fosamprenaviru u myší a 

potkanů byl pozorován zvýšený 

výskyt hepatocelu

lárních adenomů a hepatocelulárních karcinomů u myší při úrovních expozice 

odpovídající 0,1 až 0,3násobku expozice dosahované u 

lidí při podávání fosamprenaviru v dávce 

700 mg a ritonaviru v dávce 100 

mg dvakrát denně a zvýšený výskyt hepatocelulárních adenomů 

folikulárních adenomů štítné žlázy u potkanů při úrovních expozice odpovídající 0,3 až 0,6násobku 

expozice dosahované u 

lidí při podávání fosamprenaviru v dávce 700 mg a ritonaviru v dávce 100 mg 

dvakrát denně. Závažnost hepatocelulárních nálezů u hlodavců pro lidi není jasná; ale z klinických 

studií nebo komerčního užití neexistují důkazy, že tyto nálezy jsou klinicky významné. Studie 
s opakovanou dávkou fosamprenaviru u 

potkanů ukázaly účinky odpovídající indukci hepatických 

enzymů, které činily potkany náchylnými k nádorům štítné žlázy. Potenciál vzniku nádorů štítné žlázy 

je považován za druhově specifický. Klinická závažnost těchto nálezů není známá. U samčí populace 

potkanů byl pozorován zvýšený výskyt hyperplazie buněk intersticia při úrovni expozice odpovídající 
0,5násobku expozice dosahované u lidí a zvýšený výskyt endometriálního adenokarcinomu u samic 

při úrovni expozice odpovídající 1,1násobku expozice dosahované u lidí. Závažnost uterinních 

endometriálních adenokarcinomů u potkanů pro lidskou populaci není jasná, ale z klinických studií 

nebo komerčního užití neexistují důkazy, že tyto nálezy jsou klinicky významné. 
 
 
6. 

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 

 
6.1 

Seznam pomocných látek 

 
Hypromelosa 
Sukralosa 
Propylenglykol 
Methylparaben (E218) 
Propylparaben (E216) 
Polysorbát 80 
Dihydrát chloridu vápenatého 

Umělé aroma vinných hroznů 

Přírodní aroma máty peprné 

Čištěná voda 
 
6.2 

Inkompatibility 

 
Studie kompatibility nejsou k dispozici, a 

proto tento léčivý přípravek nesmí být mísen s žádnými 

dalšími léčivými přípravky. 
 
6.3 

Doba použitelnosti 

 
2 roky. 
Zlikvidujte 28 

dnů po prvním otevření. 

 
6.4 

Zvláštní opatření pro uchovávání 

 

Chraňte před mrazem. 
 
6.5 

Druh obalu a obsah balení 

 

Lahvička z polyethylenu vysoké hustoty (HDPE) s polypropylenovým bezpečnostním uzávěrem proti 

otevření dětmi, obsahující 225 ml perorální suspenze. 

Součástí balení je rovněž polyethylenový adaptér a perorální dávkovací stříkačka o obsahu 10 ml, 
která se skládá z polypropylenového barelu (s 

vyznačenou stupnicí v ml) a polyethylenového pístu. 

 
6.6 

Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku  

 

66 

Veškerý nepoužitý 

léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními 

požadavky. 
 
 
7. 

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 

 
ViiV Healthcare UK Limited 
980 Great West Road 
Brentford 
Middlesex 
TW8 9GS 
Velká Británie 
 
 
8. 

REGISTRAČNÍ ČÍSLO 

 
EU/1/04/282/002 
 
 
9. 

DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 

 

Datum první registrace: 12. července 2004 
 
Datum posledního prodloužení registrace: 15. 

května 2009 

 
 
10. 

DATUM REVIZE TEXTU 

 
 
 
Podrobné informace o tomto 

léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské 

agentury 

pro léčivé přípravky na adrese

 

http://www.ema.europa.eu/.

67 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

PŘÍLOHA II 

 
A. 

VÝROBCI 

ODPOVĚDNÍ ZA PROPOUŠTĚNÍ ŠARŽÍ 

 

B. 

PODMÍNKY NEBO OMEZENÍ VÝDEJE A POUŽITÍ 

 
C. 

DALŠÍ PODMÍNKY A POŽADAVKY REGISTRACE 

 
D. 

PODMÍNKY NEBO OMEZENÍ S OHLEDEM NA 

BEZPEČNÉ A ÚČINNÉ POUŽÍVÁNÍ LÉČIVÉHO 

PŘÍPRAVKU

 

68 

A. 

VÝROBCI 

ODPOVĚDNÍ ZA PROPOUŠTĚNÍ ŠARŽÍ 

 
Název a 

adresa výrobce odpovědného za propouštění šarží 

 
Potahované tablety 
Glaxo Wellcome Operations, Priory Street, Ware, Hertforshire SG12 0DJ, Velká Británie. 
 

Glaxo Wellcome S.A., Avenida de Extremadura 3, 09400 Aranda de Duero Burgos, Španělsko. 
 
Perorální suspenze 
Aspen Bad Oldesloe GmbH, Industriestrasse 32-36, D-23843, Ba

d Oldesloe, Německo 

 
nebo 
 
Glaxo Operations UK Ltd (trading as GlaxoWellcome Operations), Harmire Road, Barnard Castle, 
Co. Durham DL12 8DT, Velká Británie. 
 

příbalové informaci k léčivému přípravku musí být uveden název a adresa výrobce odpovědného za 

p

ropouštění dané šarže. 

 
 
B. 

PODMÍNKY NEBO OMEZENÍ VÝDEJE A POUŽITÍ 

 

Výdej  léčivého  přípravku  je  vázán  na  lékařský  předpis  (viz  příloha  I:  Souhrn  údajů  o přípravku, 
bod 4.2). 
 
C. 

DALŠÍ PODMÍNKY A POŽADAVKY REGISTRACE 

 

• 

Pravidelně aktualizované zprávy o bezpečnosti 

 
Držitel rozhodnutí o 

registraci dále předkládá pravidelně aktualizované zprávy o bezpečnosti pro tento 

léčivý přípravek v souladu s požadavky uvedenými v seznamu referenčních dat Unie (seznam EURD) 
stanoveném v 

čl. 107c odst. 7 směrnice 2001/83/ES a zveřejněném na evropském webovém portálu 

pro léčivé přípravky. 
 
 
D. 

PODMÍNKY NEBO OMEZENÍ S 

OHLEDEM NA BEZPEČNÉ A ÚČINNÉ POUŽÍVÁNÍ 

LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU 
 
• 

Plán řízení rizik (RMP) 

 
Držitel rozhodnutí o 

registraci uskuteční požadované činnosti a intervence v oblasti farmakovigilance 

podrobně popsané ve schváleném RMP uvedeném v modulu 1.8.2 registrace a ve veškerých 
schválených následných aktualizacích RMP. 
 
Aktualizovaný RMP 

je třeba předložit: 

• 

na žádost Evropské agentury pro léčivé přípravky, 

• 

při každé změně systému řízení rizik, zejména v důsledku obdržení nových informací, které 
mohou vést k 

významným změnám poměru přínosů a rizik, nebo z důvodu dosažení 

význačného milníku (v rámci farmakovigilance nebo minimalizace rizik). 

 

Pokud se shodují data předložení aktualizované zprávy o bezpečnosti (PSUR) a aktualizovaného 

RMP, je možné je předložit současně. 

69 

 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

PŘÍLOHA III 

 

OZNAČENÍ NA OBALU A PŘÍBALOVÁ INFORMACE

70 

 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

A. OZNAČENÍ NA OBALU

71 

 

ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA VNĚJŠÍM OBALU 

KRABIČKA PRO TABLETY 

 
 

1. 

NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU 

 
Telzir 700 mg potahované tablety 
Fosamprenavirum 
 
 

2. 

OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÁTEK 

 
Jedna potahovaná tableta obsahuje fosamprenavirum 700 mg jako fosamprenavirum calcicum, což 

odpovídá přibližně amprenavirum 600 mg. 
 
 

3. 

SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK 

 
 

4. 

LÉKOVÁ FORMA A OBSAH BALENÍ 

 
60 potahovaných tablet 
 
 

5. 

ZPŮSOB A CESTA PODÁNÍ 

 
Perorální podání 
 

Před použitím si přečtěte příbalovou informaci. 
 
 

6. 

ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN 
MIMO DOHLED A 

DOSAH DĚTÍ 

 
Uchovávejte mimo dohled a 

dosah dětí. 

 
 

7. 

DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ 

 
 

8. 

POUŽITELNOST 

 
EXP 
 
 

9. 

ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ 

 
 

10. 

ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ 
NEBO ODPADU Z NICH, POKUD JE TO VHODNÉ 

 
 

11.  NÁZEV A ADRESA DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 

72 

 
ViiV Healthcare UK Limited 
980 Great West Road 
Brentford 
Middlesex 
TW8 9GS 
Velká Británie 
 
 

12. 

REGISTRAČNÍ ČÍSLO 

 
EU/1/04/282/001 
 
 

13. 

ČÍSLO ŠARŽE 

 
Lot 
 
 

14.  KLASIFIKACE PRO VÝDEJ 

 
V

ýdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis. 

 
 

15.  NÁVOD K POUŽITÍ 

 
 

16.  INFORMACE V 

BRAILLOVĚ PÍSMU 

 
telzir 700 mg 
 
 

17. 

JEDINEČNÝ IDENTIFIKÁTOR – 2D ČÁROVÝ KÓD 

 
2D 

čárový kód s jedinečným identifikátorem. 

 
 

18. 

JEDINEČNÝ IDENTIFIKÁTOR – DATA ČITELNÁ OKEM 

 
PC: 
SN: 
NN: 

73 

 

ÚDAJE UVÁD

ĚNÉ NA VNITŘNÍM OBALU 

ETIKETA NA LAHVIČKU S TABLETAMI 

 
 

1. 

NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU 

 
Telzir 700 mg potahované tablety 
Fosamprenavirum 
 
 

2. 

OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÁTEK 

 
Jedna potahovaná tableta obsahuje fosamprenavirum 700 mg jako fosamprenavirum calcicum, což 

odpovídá přibližně amprenavirum 600 mg. 
 
 

3. 

SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK 

 
 

4. 

LÉKOVÁ FORMA A OBSAH BALENÍ 

 
60 potahovaných tablet 
 
 

5. 

ZPŮSOB A CESTA PODÁNÍ 

 
Perorální podání 
 

Před použitím si přečtěte příbalovou informaci. 
 
 

6. 

ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN 
MIMO DOHLED A 

DOSAH DĚTÍ 

 
Uchovávejte mimo dohled a 

dosah dětí. 

 

 
7. 

DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ 

 
 

8. 

POUŽITELNOST 

 
EXP 
 
 

9. 

ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ 

 
 

10. 

ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ 
NEBO ODPADU Z NICH, POKUD JE TO VHODNÉ 

 
 

11.  NÁZEV A ADRESA DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 

74 

 
ViiV Healthcare UK Limited 
980 Great West Road 
Brentford 
Middlesex 
TW8 9GS  
Velká Británie 
 
 

12. 

REGISTRAČNÍ ČÍSLO 

 
EU/1/04/282/001 
 
 

13. 

ČÍSLO ŠARŽE 

 
Lot 
 
 

14.  KLASIFIKACE PRO VÝDEJ 

 

Výdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis. 
 
 

15.  NÁVOD K POUŽITÍ 

 
 

16.  INFORMACE V 

BRAILLOVĚ PÍSMU 

 

Platné pouze pro vnější obal.

75 

 

ÚDAJE UVÁD

ĚNÉ NA VNĚJŠÍM OBALU 

KRABIČKA PRO PERORÁLNÍ SUSPENZI 

 
 

1. 

NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU 

 
Telzir 50 mg/ml perorální suspenze 
Fosamprenavirum 
 
 

2. 

OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÁTEK 

 
Jeden mililitr perorální suspenze obsahuje fosamprenavirum 50 mg jako fosamprenavirum calcicum, 

což odpovídá přibližně amprenavirum 43 mg. 
 
 

3. 

SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK 

 

Tento přípravek obsahuje též konzervační látky: 
methylparaben (E218) a propylparaben (E216), další informace viz 

příbalová informace. 

 
 

4. 

LÉKOVÁ FORMA A OBSAH BALENÍ 

 

Lahvička s 225 ml perorálního roztoku 
 

balení je přiložena 10ml kalibrovaná dávkovací stříkačka a adaptér. 

 
 

5. 

ZPŮSOB A CESTA PODÁNÍ 

 
Perorální podání 
 

Před použitím si přečtěte příbalovou informaci. 
 

Před užitím lahvičku protřepejte. 
 
 

6. 

ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN 
MIMO DOHLED A 

DOSAH DĚTÍ 

 
Uchovávejte mimo dohled a 

dosah dětí. 

 
 

7. 

DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ 

 
 

8. 

POUŽITELNOST 

 
EXP 
 
Zlikvidujte po 28 

dnech od prvního otevření. 

 
 

76 

9. 

ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ 

 

Chraňte před mrazem. 
 
 

10. 

ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ 
NEBO ODPADU Z NICH, POKUD JE TO VHODNÉ 

 
 

11.  NÁZEV A ADRESA DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 

 
ViiV Healthcare UK Limited 
980 Great West Road 
Brentford 
Middlesex 
TW8 9GS 
Velká Británie 
 
 

12. 

REGISTRAČNÍ ČÍSLO 

 
EU/1/04/282/002 
 
 

13. 

ČÍSLO ŠARŽE 

 
Lot 
 
 

14.  KLASIFIKACE PRO VÝDEJ 

 

Výdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis. 
 
 

15.  NÁVOD K POUŽITÍ 

 
 

16.  INFORMACE V 

BRAILLOVĚ PÍSMU 

 
telzir 50 mg/ml 
 
 

17. 

JEDINEČNÝ IDENTIFIKÁTOR – 2D ČÁROVÝ KÓD 

 
2D 

čárový kód s jedinečným identifikátorem. 

 
 

18. 

JEDINEČNÝ IDENTIFIKÁTOR – DATA ČITELNÁ OKEM 

 
PC: 
SN: 
NN: 

77 

 

ÚDAJE UVÁD

ĚNÉ NA VNITŘNÍM OBALU 

ETIKETA NA LAHVIČKU PERORÁLNÍ SUSPENZE 

 
 

1. 

NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU 

 
Telzir 50 mg/ml perorální suspenze 
Fosamprenavirum 
 
 

2. 

OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÁTEK 

 
Jeden mililitr perorální suspenze obsahuje fosamprenavirum 50 mg jako fosamprenavirum calcicum, 

což odpovídá přibližně amprenavirum 43 mg  
 
 

3. 

SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK 

 

Tento přípravek obsahuje též konzervační látky: 
methylparaben (E218) a propylparaben (E216), další informace v

iz příbalová informace. 

 
 

4. 

LÉKOVÁ FORMA A OBSAH BALENÍ 

 
225 ml perorálního roztoku 
 

balení je přiložena 10ml kalibrovaná dávkovací stříkačka a adaptér. 

 
 

5. 

ZPŮSOB A CESTA PODÁNÍ 

 
Perorální podání 
 

Před použitím si přečtěte příbalovou informaci. 
 

Před užitím lahvičku protřepejte. 
 
 

6. 

ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN 
MIMO DOHLED A 

DOSAH DĚTÍ 

 
Uchovávejte mimo dohled a 

dosah dětí. 

 
 

7. 

DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ 

 
 

8. 

POUŽITELNOST 

 
EXP 
 
Zlikvidujte po 28 dnech 

od prvního otevření. 

 
 

78 

9. 

ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ 

 

Chraňte před mrazem. 
 
 

10. 

ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ 
NEBO ODPADU Z NICH, POKUD JE TO VHODNÉ 

 
 

11.  NÁZEV A ADRESA DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 

 
ViiV Healthcare UK Limited 
980 Great West Road 
Brentford 
Middlesex 
TW8 9GS 
Velká Británie 
 
 

12. 

REGISTRAČNÍ ČÍSLO 

 
EU/1/04/282/002 
 
 

13. 

ČÍSLO ŠARŽE 

 
Lot 
 
 

14.  KLASIFIKACE PRO VÝDEJ 

 

Výdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis. 
 
 

15.  NÁVOD K POUŽITÍ 

 
 

16.  INFORMACE V 

BRAILLOVĚ PÍSMU 

 
P

latné pouze pro vnější obal.

79 

 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

B. PŘÍBALOVÁ INFORMACE

80 

Příbalová informace: informace pro uživatele 

 

Telzir 700 mg potahované tablety 

Fosamprenavirum 

 

Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dříve, než začnete tento přípravek užívat, 

protože obsahuje pro Vás důležité údaje. 

Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu. 

Máte-

li jakékoli další otázky, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka. 

Tento přípravek byl předepsán výhradně Vám. Nedávejte jej žádné další osobě. Mohl by jí 
ublížit, a to i tehdy, má-li stejné 

známky onemocnění jako Vy. 

Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z 

nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři nebo 

lékárníkovi. 

Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou 

uvedeny v 

této příbalové informaci. Viz bod 4. 

 
Co naleznete v této 

příbalové informaci 

1. 

Co je Telzir a k 

čemu se používá 

2. 

Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete Telzir užívat 

3. 

Jak se Telzir užívá 

4. 

Možné nežá

doucí účinky 

5. 

Jak Telzir uchovávat 

6. 

Obsah balení a další informace 

 
 
1. 

Co je Telzir a k 

čemu se používá 

 
Telzir se užívá k 

léčbě infekce HIV (virus lidské imunodeficience). 

 

Telzir patří do skupiny léčiv nazývaných antiretrovirotika. Užívá se s nízkými dávkami jiného léčiva, 

ritonaviru, který zvyšuje hladinu přípravku Telzir v krvi. Telzir patří do skupiny antiretrovirových 

léčiv nazývaných inhibitory proteáz. Proteáza je enzym produkovaný virem HIV, který umožňuje 
množení viru v 

buňkách bílých krvinek (CD4 buňky) ve Vaší krvi. Telzir proteázu blokuje (brání jí 

jejím účinku) a tím zastavuje množení viru HIV a infikování více CD4 buněk. 

 
Telzir s nízkými dávkami ritonaviru je užíván v kombinaci s 

jinými antiretrovirovými léčivy 

(„kombinovaná léčba“) k léčbě dospělých, dospívajících a dětí starších 6 let infikovaných virem lidské 
imunodeficience HIV. 
 

Virus HIV se může stát rezistentním na anti-HIV léčiva. Aby se tak nestalo a aby se Vaše nemoc 

nezhoršovala, je velmi důležité užívat všechny léky přesně podle doporučení. 
 

Telzir nezabrání přenosu viru HIV. Infekce HIV se přenáší pohlavním stykem s osobou již nakaženou 
nebo krevní cestou infikovanou krví (

např. jehlami sdílenými více osobami). 

 
 
2. 

Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete Telzir užívat 

 
Telzir se užívá v kombinaci s nízkými dávkami ritonaviru a 

dalšími antiretrovirovými léčivy. 

Proto je důležité, abyste si pečlivě přečetl(a) také příbalové informace přiložené k těmto lékům. 
Máte-li jakékoli další otázky týkající se ritonaviru nebo jiných l

éků, které Vám byly předepsány, 

zeptejte se, prosím, svého lékaře nebo lékárníka. 
 
Neužívejte Telzir: 

jestliže jste alergický(á) na fosamprenavir, amprenavir, nebo na kteroukoli další složku tohoto 

přípravku (uvedenou v bodě 6), nebo na ritonavir. 

užíváte-

li některý z těchto léků: 

•  alfuzosin (užívaný k 

léčbě obtíží s prostatou); 

81 

• 

astemizol nebo terfenadin (běžně užívané k léčbě alergických příznaků – tyto přípravky 
mohou být dostupné i 

bez lékařského předpisu); 

•  pimozid (užívaný k 

léčení schizofrenie); 

•  kvetiapin (užívaný k 

léčbě schizofrenie, bipolární poruchy a těžkých depresivních epizod); 

•  cisaprid (užívaný k 

úlevě od určitých žaludečních obtíží); 

•  námelové deriváty (užívané k 

léčbě bolestí hlavy); 

•  rifampicin (užívaný k 

léčbě tuberkulózy); 

•  amiodaron, chinidin, flekainid a propafenon (užívané k 

léčbě onemocnění srdce); 

•  bepridil (užívaný k 

léčbě vysokého krevního tlaku); 

•  perorální midazolam nebo perorální triazolam (užívané k 

léčbě úzkostí); 

• 

přípravky obsahující třezalku tečkovanou (Hypericum perforatum); 

•  lovastatin, simvastatin (užívané ke snížení hladiny cholesterolu); 

•  sildenafil, pokud jej užíváte k 

léčbě plicní arteriální hypertenze (onemocnění postihující 

cévy v plicích); 

•  paritaprevir (užívaný k 

léčbě infekce virem hepatitidy C). 

 

→ Informujte svého lékaře, pokud se Vás některá z těchto výše uvedených okolností týká
 

Zvláštní opatrnosti při použití přípravku Telzir je zapotřebí 

Než začnete přípravek Telzir užívatinformujte svého lékaře nebo lékárníka, pokud: 

máte známou alergii na sulfonamidová léčiva. Můžete mít rovněž alergii na Telzir. 

trpíte onemocněním jater. Lékař může snížit Vaši dávku přípravku Telzir a ritonaviru podle 

stupně poškození jater. V průběhu užívání přípravku Telzir budete pravidelně sledován(a). 

Pokud se Vaše onemocnění jater zhorší, může být nutné léčbu přípravkem Telzir přechodně 

nebo trvale ukončit. Pacienti s hepatitidou B nebo C, kteří užívají kombinovanou léčbu, mají 

zvýšené riziko vzniku těžkých jaterních nežádoucích účinků. 

trpíte hemofílií

. Při užívání inhibitorů proteázy (jako např. Telzir) se může vyskytnout zvýšené 

krvácení. Příčina tohoto jevu není známa. Ke zvládnutí krvácení můžete potřebovat další faktor 
VIII. 

máte cukrovku. U 

některých pacientů užívajících antiretrovirová léčiva, včetně inhibitorů 

proteázy, bylo hlášeno zvýšení množství cukru v krvi a zhoršení „cukrovky“ (diabetes mellitus). 

užíváte jakékoli 

jiné přípravky, viz bod „Další léčivé přípravky a Telzir“. 

 

→ Informujte svého lékaře, pokud se Vás některá z těchto výše uvedených okolností týká

Užívání přípravku bude vyžadovat dodatečná vyšetření, včetně laboratorních vyšetření krve. 
 

Před léčbou a v průběhu léčby Vám Váš lékař bude pravidelně kontrolovat hladinu cukru v krvi. 
 

Pozor na důležité příznaky 

některých pacientů užívajících přípravky k léčbě HIV infekce vzniknou další onemocnění, která 

mohou být závažná. 
Ta zahrnují: 

vzplanutí staré infekce; 

změnu tvaru Vašeho těla; 

problémy s kostmi. 

Musíte být informován(a) o 

důležitých známkách a příznacích, abyste sledoval(a), zda se u Vás během 

užívání přípravku Telzir neobjevují. Prosím, přečtěte si informace „Další nežádoucí účinky 

kombinované léčby infekce HIV“ v bodě 4 této příbalové informace. Máte-li nějaké dotazy 

ohledně této informace nebo potřebujete-li nějakou radu: 

→ Poraďte se se svým lékařem. 
 

Může se u Vás vyskytnout kožní vyrážka 

léčbě přípravkem Telzir můžete ale pokračovat. Vyrážku lze léčit antihistaminiky. Vzácně tato 

kožní vyrážka může mít těžký a závažný průběh (Stevens-Johnsonův syndrom). Pokud tato situace 

nastane, podávání přípravku Telzir musíte okamžitě ukončit a nesmíte již tento lék nikdy znovu užít. 
 

82 

Ochrana jiných lidí 

když užíváte tento léčivý přípravek, stále můžete šířit HIV, ačkoli riziko je účinnou antiretrovirovou 

léčbou sníženo. Poraďte se s lékařem o opatřeních potřebných k zabránění přenosu infekce na další 
osoby. 
 

Další léčivé přípravky a Telzir 
I

nformujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte, které jste v nedávné době 

užíval(a) - to se týká i rostlinných 

přípravků nebo jiných léků, které jsou dostupné bez lékařského 

předpisu. 

Váš lékař rozhodne, zda tato léčiva jsou pro Vás v kombinaci s přípravky Telzir a ritonavir vhodná. Je 
to 

velmi důležité, protože Telzir nebo ritonavir mohou účinek těchto léčiv zesílit nebo zeslabit. To 

někdy může vést k závažným zdravotním stavům. 
 

Některá léčiva nesmíte s přípravkem Telzir užívat. Zkontrolujte seznam těchto léčiv v bodě 

„Neužívejte Telzir“ na začátku odstavce 2 této příbalové informace. 
 
S kombinací Telzir/ritonavir 

se nedoporučuje užívat tyto léčivé přípravky: 

•  dávky ketokonazolu a itrakonazolu vyšší než 200 

mg denně (užívané k léčbě plísňových 

infekcí); 

•  dávky rifabutinu vyšší než 150 mg obden (antibiotikum)