Příbalový leták - TASMAR 200 MG 30X200MG Potahované tablety

PŘÍLOHA I

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Tasmar 100 mg potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje 100 mg tolcaponum. Pomocné látky: Jedna tableta obsahuje 7,5 mg laktosy. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta. Bledě až světle žlutá, šestihranná, bikonvexní potahovaná tableta. S vyraženým nápisem „TASMAR“ a „100“ na jedné straně.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek Tasmar je indikován v kombinaci s levodopou/benserazidem nebo levodopou/karbidopou k léčbě pacientů s idiopatickou Parkinsonovou nemocí s motorickými fluktuacemi, kteří neodpovídají na léčbu levodopou nebo netolerují ostatní inhibitory katechol-O-metyltransferázy (COMT) (viz bod 5.1). S ohledem na riziko možného akutního fatálního poškození jater, nelze Tasmar zvažovat jako lék první volby do kombinace levodopa/benserazid nebo levodopa/karbidopa (viz bod 4.4 a 4.8).

Vzhledem k tomu, že přípravek Tasmar musí být užíván pouze v kombinaci s levodopou/benserazidem nebo levodopou/karbidopou, je informace pro předepisování těchto přípravků s levodopou také platná v případě jejich společného podávání s přípravkem Tasmar.

4.2 Dávkování a způsob podání

Podání přípravku Tasmar je omezeno na lékařský předpis a sledování lékařem, který má zkušenosti s léčbou pokročilého stádia Parkinsonovy nemoci.

První denní dávka Tamaru by se měla užít spolu s první denní dávkou levodopy a další dávky přípravku by měly být podávány přibližně za 6 a 12 hodin. Tasmar se může užívat s jídlem nebo nalačno (viz bod 5.2).

Doporučená dávka přípravku Tasmar je 100 mg třikrát denně, vždy jako doplněk k podání kombinace levodopa/benserazid nebo levodopa/karbidopa. Pouze ve výjimečných případech, pokud předpokládané zvýšení klinického účinku převáží nad zvýšeným rizikem jaterních reakcí je možné zvýšit dávkování na 200 mg třikrát denně (viz body 4.4 a 4.8). Pokud u pacienta nedochází k výraznému klinickému zlepšení onemocnění do 3 týdnů od počátku léčby, je nutné (bez ohledu na výši dávky) Tasmar vysadit. Maximální léčebnou dávku 200 mg třikrát denně není možné překročit, neboť u vyšších dávek nebylo prokázáno další zlepšení účinku.

Jaterní funkce by měly být vyšetřeny před zahájením léčby přípravkem Tasmar a poté pravidelně sledovány každé dva týdny během prvního roku léčby, každé 4 týdny v průběhu dalších 6 měsíců a poté každých 8 týdnů. V případě zvýšení dávky na 200 mg třikrát denně by měly být stanoveny jaterní enzymy před zvýšením dávky a poté následně opakovány podle výše uvedeného časového harmonogramu (viz bod 4.4 a 4.8).

Léčba přípravkem Tamar by měla být také přerušena jestliže ALT (alaninamimotransferáza) a/nebo AST (aspartátaminotransferáza) překročí horní limity normálu nebo jestliže symptomy nebo příznaky naznačují náhlý výskyt hepatálního selhání (viz bod 4.4)

Úprava dávkování levodopy v průběhu léčby Tasmarem: Protože Tasmar snižuje míru odbourávání levodopy v těle, může při zahájení léčby Tasmarem dojít k rozvoji nežádoucích účinků způsobených zvýšenou koncentrací levodopy. V klinických studiích bylo nutné u více než 70 % pacientů snížit denní dávku levodopy, pokud jejich denní dávka levodopy byla

600 mg nebo pokud měli před zahájením léčby středně těžké nebo těžké dyskineze. U pacientů vyžadujících snížení denní dávky levodopy, představovalo toto snížení asi 30 % celodenní dávky levodopy. Při zahajování léčby Tasmarem by měli být všichni pacienti informováni o příznacích vysoké hladiny levodopy a potřebných léčebných opatřeních v případě výskytu těchto příznaků.

Úprava dávkování levodopy při vysazení Tasmaru: Úprava dávkování levodopy po vysazení Tasmaru: Následující doporučení vycházejí z farmakologických poznatků a nebyla hodnocena v klinických studiích. Při vysazení Tasmaru v důsledku nežádoucích účinků vysoké hladiny levodopy by nemělo být nutné snižovat dávkování levodopy. Při vysazení Tasmaru z jiných důvodů než nežádoucích účinků vysoké hladiny levodopy může být nutné zvýšit dávku levodopy na dávky stejné nebo vyšší než daný pacient užíval před zahájením léčby Tasmarem, především u pacientů, u kterých se po nasazení Tasmaru dávka levodopy výrazně snižovala. Ve všech případech je nutné pacienty sledovat a poučit o příznacích nedostatku levodopy a příslušných léčebných opatřeních v případě jejich výskytu. Úprava dávky levodopy je s největší pravděpodobností nutná do 1- 2 dnů po vysazení Tasmaru.

Pacienti s renálním poškozením (viz bod 5.2): Žádná úprava dávkování není doporučována u pacientů s mírným nebo středně těžkým poškozením ledvinných funkcí, (clearance kreatininu 30 ml/min nebo vyšší). Pacienti se závažným renálním poškozením (clearance kreatininu < 30 ml/min) by měli být léčeni s opatrností. Informace o snášenlivosti tolkaponu u těchto pacientů nejsou k dispozici (viz bod 5.2)

Pacienti s onemocněním jater (viz bod 4.3): Tasmar je u pacientů s onemocněním jater nebo zvýšenými jaternímy enzymy kontraindikován.

Starší pacienti: Pro starší pacienty není doporučena žádná úprava dávkování.

Děti a dospívající: Tasmar se nedoporučuje používat u dětí do 18 let vzhledem k nedostatku údajů o jeho bezpečnosti či účinnosti. Neexistuje relevantní indikace pro použití u dětí a dospívajících.

Způsob podávání Tasmar se podává perorálně třikrát denně. Tasmar se může užívat s jídlem nebo nalačno (viz bod 5.2).

Tablety Tasmaru jsou potahované a měly by se polykat celé, protože tolkapon má hořkou chuť.

Tasmar může být kombinován se všemi lékovými formami levodopy/benserazidu i levodopy/karbidopy (viz bod 4.5).

4.3 Kontraindikace

Přecitlivělost na tolkapone nebo na kteroukoliv další složku přípravku.
Doložená diagnóza onemocnění jater nebo zvýšené jaterní enzymy
Těžké dyskineze
Anamnéza komplexu maligního neuroleptického syndromu (MNS) a/nebo netraumatické rhabdomyolýzy nebo hypertermie.
Feochromocytom
Léčba neselektivními inhibitory monoaminooxidázy (MAO)

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Léčbu přípravkem Tasmar mohou zahajovat pouze lékaři, kteří mají zkušenosti s léčbou

Parkinsonovy nemoci a kteří dokáží správně posoudit poměr rizika a přínosu léčby. Tasmar lze

předepsat až po důkladném předání informací a poučení pacienta o rizikách léčby.

Pokud se do tří týdnů neprojeví klinicky přesvědčivě příznivý účinek léčby, měl by být Tasmar

vysazen bez ohledu na dávku.

Poškození jater:

S ohledem na riziko vzácného, ale potenciálně fatálního akutního poškození jater, je přípravek

Tasmar indikován výhradně k léčbě pacientú s idiopatickou Parkinsonovou nemocí s hybnými

fluktuacemi, reagujícími na levodopu, kteří selhávají při použití jiných inhibitorů COMT nebo je

nesnášejí. Pravidelné sledování jaterních testů nedokáže spolehlivě předpovědět rozvoj

fulminantní hepatitidy. Nicméně obecně se předpokládá, že včasné zjištění jaterního poškození

vyvolaného podávaným přípravkem společně s jeho okamžitým vysazením zvyšuje

pravděpodobnost zotavení. K poškození jater dochází nejčastěji od dokončeného prvního měsíce

léčby a před dokončením 6 měsíců léčby Tasmarem. Pozdější nástup hepatitidy po osmnácti

měsících léčby byl hlášen jen vzácně.

Zde je nutné také upozornit, že vyšší riziko poškození jater je u žen (viz bod 4.8)

Před zahájením léčby: Tasmar by neměl být předepsán pacientům s abnormálními jaterními testy

nebo projevy poruchy funkce jater. Při předepisování Tasmaru by pacient měl být poučen o

možných známkách a symptomech, které mohou být příznakem poškození jater, a o nutnosti

okamžitě informovat lékaře.

V průběhu léčby: Jaterní funkce by měly být sledovány během prvního roku léčby pravidelně

každé dva týdny, dalších 6 měsíců každé 4 týdny a poté každých 8 týdnů. V případě zvýšení dávky

na 200 mg třikrát denně by měly být vyšetřeny jaterní enzymy před zvýšením dávky a poté znovu

zahájeno ve výše uvedených časových intervalech. Léčba by měla být okamžitě přerušena, pokud

hodnota ALT a/nebo AST překročí horní hranici normy nebo pokud se objeví příznaky a známky

možného jaterního selhání (přetrvávající nausea, únava, letargie, anorexie, žloutenka, tmavá moč,

svědění a bolestivost v pravém podžebří).

Při ukončení léčby: Pacienti, u kterých se v průběhu léčby Tasmarem objevily známky akutního

poškození jater a ukončili léčbu, mají při opětném nasazení přípravku Tasmar zvýšené riziko

poškození jater. Proto se u takových pacientů obvykle opětovné nasazení přípravku Tasmar

nezvažuje.

Neuroleptický maligní syndrom (NMS):

U pacientů s Parkinsonovou nemocí se NMS objevuje obvykle při vysazení léků zesilujících účinek

dopaminergní medikace. Proto při rozvoji těchto příznaků po snížení dávky Tasmaru nebo jeho

vysazení musí lékař zvažovat zvýšení dávky levodopy pro pacienta (viz bod 4.2).

Při léčbě Tasmarem se objevily ojedinělé případy odpovídající NMS. Příznaky se rozvinuly

během léčby Tasmarem nebo krátce po jeho vysazení. NMS (neuroleptický maligní syndrom) se

obvykle projevuje motorickými příznaky (rigiditou, myoklonem a tremorem), změnami

duševního stavu (agitace, zmatenost, stupor a koma), zvýšenou teplotou, autonomní dysfunkcí

(kolísavý krevní tlak, tachykardie) a zvýšenou koncentrací kreatinfosfokinázy v séru (CPK) v

důsledku myolýzy. Diagnózu NMS je nutné zvažovat i v případech, kdy nejsou vyjádřeny všechny

z výše uvedených projevů. V případě této diagnózy by měl být Tamar okamžitě vysazen a pacient

by měl být pečlivě sledován.

Před zahájením léčby: Pro snížení rizika NMS by neměl být předepisován Tasmar pacientům s

těžkými dyskinezemi nebo anamnézou NMS včetně rhabdomyolýzy nebo hypertermií (viz bod

4.3). Vyšší riziko rozvoje NMS může být u pacientů léčených kombinací léků působících na různé

metabolické cesty v centrálním nervovém systému (CNS) (např. antidepresiva, neuroleptika,

anticholinergika).

U pacientů, kteří byli léčeni pro Parkinsonovu chorobu léky, které zvyšují centrální dopaminergní tonus, zvláště ve vyšších dávkách, bylo zaznamenáno zvýšení libida, hypersexualita a patologické hráčství, obecně reverzibilní po snížení dávky nebo po přerušení léčby.

Dyskineze, nauzea a další nežádoucí účinky spojené s užíváním levodopy: Pacienti mohou mít zvýšené nežádoucí účinky spojené s levodopou. Tyto nežádoucí účinky se většinou zmírní snížením denní dávky levodopy (viz bod 4.2).

Průjem: V klinických studiích byl zaznamenán výskyt průjmu u 16 % resp. 18 % pacientů užívajících Tasmar 100 mg třikrát denně resp. 200 mg třikrát denně, ve srovnání s 8 % pacientů užívajících placebo. Průjem spojený s podáváním přípravku Tasmar nastal obvykle během 2. až 4. měsíce po zahájení léčby. U 5 % respektive 6 % pacientů užívajících Tasmar 100 mg třikrát denně resp. 200 mg třikrát denně byl průjem důvodem k vystoupení ze studie, ve srovnání s 1 % pacientů užívajících placebo.

Interakce s benserazidem: Z důvodu interakce mezi vysokou dávkou benserazidu a tolkaponem (mající za následek zvýšení koncentrace benserazidu) by měl ošetřující lékař, dokud nebude k dispozici více zkušeností, sledovat výskyt případných na dávce závislých nežádoucích účinků (viz bod 4.5.)

Inhibitory MAO: Tasmar nesmí být podáván společně s neselektivními inhibitory monoaminooxidázy (MAO) (např. fenelzin, tranylcipromin). Protože kombinace inhibitorů MAO-A a MAO-B je ekvivalentní neselektivním MAO inhibitorům, tyto by neměly být podávány současnš s Tasmarem a přípravky obsahujícími levodupu (viz také 4.5). Selektivní MAO-B inhibitory nesmí být podávány ve vyšších než doporučených dávkách (např. selegilin 10 mg/den) v případě současného podávání s Tasmarem.

Warfarin: Vzhledem k omezenému množství informací o kombinaci warfarinu a tolkaponu by v případě jejich společného podávání měly být sledovány ukazatele koagulance.

Zvláštní skupiny pacientů: U pacientů s těžkými poruchami funkce ledvin (clearance kreatininu 600 mg nebo pokud měli před zahájením léčby středně těžké nebo těžké dyskineze. U pacientů vyžadujících snížení denní dávky levodopy, představovalo toto snížení asi 30 % celodenní dávky levodopy. Při zahajování léčby Tasmarem by měli být všichni pacienti informováni o příznacích vysoké hladiny levodopy a potřebných léčebných opatřeních v případě výskytu těchto příznaků.

Úprava dávkování levodopy při vysazení Tasmaru: Úprava dávkování levodopy po vysazení Tasmaru: Následující doporučení vycházejí z farmakologických poznatků a nebyla hodnocena v klinických studiích. Při vysazení Tasmaru v důsledku nežádoucích účinků vysoké hladiny levodopy by nemělo být nutné snižovat dávkování levodopy. Při vysazení Tasmaru z jiných důvodů než nežádoucích účinků vysoké hladiny levodopy může být nutné zvýšit dávku levodopy na dávky stejné nebo vyšší než daný pacient užíval před zahájením léčby Tasmarem, především u pacientů, u kterých se po nasazení Tasmaru dávka levodopy výrazně snižovala. Ve všech případech je nutné pacienty sledovat a poučit o příznacích nedostatku levodopy a příslušných léčebných opatřeních v případě jejich výskytu. Úprava dávky levodopy je s největší pravděpodobností nutná do 1- 2 dnů po vysazení Tasmaru.

Pacienti se zhoršenými ledvinnými funkcemi (viz bod 5.2): Žádná úprava dávkování není doporučována u pacientů s mírným nebo středně těžkým poškozením ledvinných funkcí, (clearance kreatininu 30 ml/min nebo vyšší). Pacienti se závažným renálním poškozením (clearance kreatininu < 30 ml/min) by měli být léčeni s opatrností. Informace o snášenlivosti tolkaponu u těchto pacientů nejsou k dispozici (viz bod 5.2).

Pacienti s onemocněním jater (viz bod 4.3): Tasmar je u pacientů s onemocněním jater nebo zvýšenými jaternímy enzymy kontraindikován.

Starší pacienti: Pro starší pacienty není doporučena žádná úprava dávkování.

Děti a dospívající: Tasmar se nedoporučuje k použití u dětí do 18 let vzhledem k nedostatku údajů o jeho bezpečnosti či účinnosti. Neexistuje relevantní indikace pro použití u dětí a dospívajících.

Způsob podávání Tasmar se podává perorálně třikrát denně. Tasmar se může užívat s jídlem nebo nalačno (viz bod 5.2).

Tablety Tasmaru jsou potahované a měly by se polykat celé, protože tolkapon má hořkou chuť.

Tasmar může být kombinován se všemi lékovými formami levodopy/benserazidu i levodopy/karbidopy (viz také 4.5).

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na tolkapone nebo na kteroukoliv další složku přípravku.
Doložená diagnóza onemocnění jater nebo zvýšené jaterní enzymy
Těžké dyskineze
Anamnéza komplexu maligního neuroleptického syndromu (MNS) a/nebo netraumatické rhabdomyolýzy nebo hypertermie.
Feochromocytom
Léčba neselektivními inhibitory monoaminooxidázy (MAO)