Dle platné legislativy nelze tento produkt koupit v online lékárnách.
Potřebujete poradit s výběrem léků? Obraťte se na naše lékárníky v odborné poradně!
PŘÍLOHA I
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
STARLIX 60 mg potahované tablety STARLIX 120 mg potahované tablety STARLIX 180 mg potahované tablety
STARLIX 60 mg potahované tablety
Jedna potahovaná tableta obsahuje nateglinidum 60 mg.
Pomocná látka se známým účinkem
Monohydrát laktózy: 141,5 mg v tabletě.
STARLIX 120 mg potahované tablety
Jedna potahovaná tableta obsahuje nateglinidum 120 mg.
Pomocná látka se známým účinkem
Monohydrát laktózy: 283 mg v tabletě.
STARLIX 180 mg potahované tablety
Jedna potahovaná tableta obsahuje nateglinidum 180 mg.
Pomocná látka se známým účinkem
Monohydrát laktózy: 214 mg v tabletě.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
Potahovaná tableta.
STARLIX 60 mg potahované tablety
60 mg růžové, kulaté tablety se zkosenými hranami s označením „STARLIX“ na jedné straně a „60“ na straně druhé.
STARLIX 120 mg potahované tablety
120 mg žluté, oválné tablety s označením „STARLIX“ na jedné straně a „120“ na straně druhé.
STARLIX 180 mg potahované tablety
180 mg červené, oválné tablety s označením „STARLIX“ na jedné straně a „180“ na straně druhé.
Nateglinid je indikován u pacientů s diabetem typu 2 v kombinaci s metforminem, u kterých byl nedostatečný terapeutický účinek, přestože dobře snášeli maximální dávky samotného metforminu. 4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Dospělí
Nateglinid se užívá 1 až 30 minut před jídlem (obvykle snídaně, oběd a večeře).
Dávkování nateglinidu vždy stanoví lékař na základě stavu pacienta.
Doporučená zahajovací dávka je 60 mg třikrát denně před jídlem, zejména u pacientů, kteří jsou blízko cílové hodnoty HbA1c. Dávka může být zvýšena na 120 mg třikrát denně.
Úprava dávky by měla být provedena na základě výsledků pravidelného měření glykosylovaného hemoglobinu (HbA1c). Vzhledem k tomu, že primárním léčebným účinkem Starlixu je snížit hladinu glukózy po jídle (přispívá HbA1c), je možné léčebnou odpověď Starlixu, stanovení hladiny glukózy, monitorovat 1 až 2 hodiny po jídle.
Doporučená maximální denní dávka je 180 mg třikrát denně užívaná před třemi hlavními jídly.
Zvláštní populace
Starší pacienti
Klinické zkušenosti s pacienty ve věku nad 75 roků jsou omezené.
Zhoršená funkce ledvin
U pacientů s mírně až středně zhoršenou funkcí ledvin není nutná úprava dávkování. Ačkoliv u dialyzovaných pacientů je 49 % pokles Cmax nateglinidu, byla systémová dostupnost a poločas u pacientů s diabetem se střední až závažnou nedostatečností ledvin (clearance kreatininu 15-50 ml/min) mezi pacienty vyžadujícími hemodialýzu a zdravými jedinci srovnatelná. Ačkoliv nebylo nutné z hlediska bezpečnosti u této populace dělat ústupky, může být nutná úprava dávky z důvodu nízké Cmax.
Zhoršená funkce jater
U pacientů s mírně až středně zhoršenou funkcí jater není nutná úprava dávkování. Protože pacienti se závažným onemocněním jater nebyli studováni, je nateglinid u této skupiny kontraindikován.
Pediatrická populace
Nejsou dostupné údaje o podávání nateglinidu pacientům mladším než 18 let, a proto se jeho podávání v této věkové skupině nedoporučuje.
Ostatní
U oslabených nebo podvyživených pacientů by měly být počáteční a pokračovací dávky opatrné a vyžaduje se pečlivé titrování, aby se zabránilo hypoglykemickým reakcím.
Starlix je kontraindikován u pacientů s:
Obecné
Nateglinid by neměl být užíván jako monoterapie.
Hypoglykémie
Podobně jako ostatní léčiva zvyšující sekreci inzulínu je nateglinid schopen vyvolat hypoglykémii.
Hypoglykémie byla pozorována u pacientů s diabetem typu 2, kteří drželi dietu a cvičili, a u pacientů, kteří byli léčeni perorálními antidiabetiky (viz bod 4.8). Starší, podvyživení a pacienti s adrenální nebo pituitární nedostatečností nebo se závažným ledvinovým postižením jsou citlivější k hypoglykemizujícímu účinku této léčby. Riziko hypoglykémie u pacientů s diabetem typu 2 může být zvýšeno usilovným fyzickým cvičením nebo požitím alkoholu.
Pacienti s těžkou poruchou funkce ledvin (viz bod 5.2), u nichž není prováděna hemodialýza, jsou mnohem citlivější na snížení hladiny glukózy vlivem Starlixu. U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin, u nichž jsou během léčby Starlixem známky potenciace hypoglykemického účinku, je nutné zvážit přerušení léčby.
Projevy hypoglykémie (nepotvrzené hladinami glukózy v krvi) byly pozorovány u pacientů, jejichž výchozí hodnota HbA1c byla blízko terapeutickému cíli (HbA1C < 7,5 %).
Kombinace s metforminem je v porovnání s monoterapií spojena se zvýšeným rizikem hypoglykémie.
U jedinců užívajících beta-blokátory může být obtížné hypoglykémii rozpoznat.
Když je pacient stabilizovaný jakýmkoliv perorálním hypoglykemickým přípravkem vystaven stresu, jako je horečka, poranění, infekce nebo chirurgický zákrok, může dojít ke ztrátě regulace glykémie. V tomto období může být nezbytné přerušit perorální hypoglykemickou léčbu a dočasně ji nahradit inzulínem.
Pomocné látky
Starlix obsahuje monohydrát laktózy. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, vrozeným deficitem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.
Zvláštní populace
Zhoršená funkce jat
er Nateglinid by měl být podáván opatrně pacientům se středně závažným onemocněním jater.
Silně zhoršená funkce jater, dětí a dospívající
U pacientů se závažným onemocněním jater nebo u dětí a mladistvých nebyly provedeny žádné klinické studie. Proto se u této skupiny pacientů tato léčba nedoporučuje.
Metabolismus glukózy je ovlivněn množstvím léčivých přípravků, a proto by lékař měl myslet na možnost interakcí.
Kombinace s inhibitory angiotensin-konvertujícího enzymu (ACEI), nesteroidními protizánětlivými léky, salicyláty, inhibitory monoaminooxidázy, neselektivními betablokátory a anabolickými hormony
Hypoglykemický účinek nateglinidu mohou zvyšovat následující látky: inhibitory angiotensin- konvertujícího enzymu (ACEI), nesteroidní protizánětlivé léky, salicyláty, inhibitory monoaminooxidázy, neselektivní betablokátory a anabolické hormony (např. metandienon).
Diuretika, kortikosteroidy, beta2 agonisté, somatropin, analogy somatostatinu, rifampicin, fenytoin a třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum )
Hypoglykemický účinek nateglinidu mohou snižovat následující látky: diuretika, kortikosteroidy, beta2 agonisté, somatropin, analogy somatostatinu (např. lanreotid, oktreotid), rifampicin, fenytoin a třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum ).
Když jsou tyto léčivé přípravky - ty které zesilují nebo zeslabují hypoglykemický účinek nateglinidu - podány nebo vysazeny pacientovi, který užívá nateglinid, musí být pacient pečlivě sledován pro možné změny v regulaci glykémie.
Substráty CYP2C9 a CYP3A4
Údaje získané jak v in vitro tak i in vivo experimentech naznačují, že nateglinid je metabolizován převážně CYP2C9 a v malém rozsahu pomocí CYP3A4.
Při hodnocení interakce se sulfinpyrazonem, inhibitorem CYP2C9, bylo u zdravých dobrovolníků pozorováno mírné zvýšení AUC nateglinidu (~28 %), beze změn byly průměrné Cmax a poločas vylučování. U pacientů, kterým je nateglinid podáván současně s inhibitory CYP2C9, nelze vyloučit prodloužení účinku a případné riziko hypoglykémie.
Jestliže je nateglinid podáván společně s dalšími více účinnými inhibitory CYP2C9 (např. flukonazolem, gemfibrozilem nebo sulfinpyrazonem) nebo u pacientů, o kterých je známo, že špatně metabolizují substráty CYP2C9, se doporučuje zvláštní opatrnost.
Studie interakcí s inhibitory CYP3A4 nebyly in vivo provedeny.
In vivo
nemá nateglinid klinicky významný účinek na farmakokinetiku léčivých přípravků metabolizovaných CYP2C9 a CYP3A4. Farmakokinetika warfarinu (substrátu pro CYP3A4 a CYP2C9), diklofenaku (substrát pro CYP2C9) a digoxinu nebyla souběžným podáváním nateglinidu ovlivněna. Obráceně, tyto léčivé přípravky neměly vliv na farmakokinetiku nateglinidu. Proto při souběžném podání se Starlixem není nutná úprava dávkování digoxinu, warfarinu nebo jiných léků, které jsou substráty pro CYP2C9 nebo CYP3A4. Podobně nebyla klinicky významná farmakokinetická interakce Starlixu s jinými perorálními antidiabetiky, jako je metformin nebo glibenclamid.
V in vivo studiích měl nateglinid nízký potenciál pro vytěsnění látek z vazby na proteiny.
Těhotenství
Studie na zvířatech prokázaly vývojovou toxicitu (viz bod 5.3). S podáváním těhotným ženám nejsou zkušenosti, a proto nemohla být bezpečnost Starlixu u těhotných žen posouzena. Starlix, podobně jako ostatní perorální antidiabetika, se nesmí užívat v těhotenství. Kojení
Nateglinid je po perorálním podání vylučován do mléka kojících potkaních samic. Ačkoliv není známo, zda je nateglinid vylučován do humánního mateřského mléka, může existovat možnost vzniku hypoglykémie kojenců, a proto nesmí být nateglinid podáván kojícím ženám.
Fertilita
Nateglinid neovlivňoval fertilitu u samčích nebo samičích potkanů (viz bod 5.3).
Účinek přípravku Starlix na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyl zkoumán.
Pacientům by mělo být doporučeno, aby udělali taková opatření, kterými by zabránili vzniku hypoglykémie při řízení. Toto je zvlášť důležité u těch, kteří mají snížené nebo chybějící vnímání varovných příznaků hypoglykémie nebo mají časté příhody hypoglykémie. Za těchto okolností by se vhodnost řízení měla dobře zvážit.
Na základě zkušeností s nateglinidem a s dalšími hypoglykemickými látkami mohou být pozorovány následující nežádoucí účinky. Frekvence výskytu jsou definovány jako: velmi časté (1/10); časté (1/100 až
Pro přidání položky do oblíbených musíte být přihlášeni.
Nejdříve se musíte přihlásit.