Oblíbené položky

Úvodní strana » Zdraví a léky » Léky na předpis » Protiinfekční léky na předpis » Léky na předpis na virovou infekci organismu

BARACLUDE 0,05 MG/ML 210ML Roztok - recenze

Registrovaný léčivý přípravek Více o legislativě
Kód výrobku: 70121

Produkt nelze zakoupit online na českém trhu.

Podobné produkty od stejného výrobce

 
Podrobné informace
Příbalový leták
Recenze
Diskuze

Podrobné informace

Informace o produktu

Výrobce: BRISTOL MYERS SQUIBB S.R.L., ANAGNI
Kód výrobku: 70121
Kód EAN:
Kód SÚKL: 27175
Držitel rozhodnutí: BRISTOL MYERS SQUIBB S.R.L., ANAGNI
Co je přípravek Baraclude a k čemu se používá Baraclude perorální roztok jsou protivirový lék, který se používá k léčbě chronické infekce virem hepatitidy B (HBV) u dospělých. Infekce virem hepatitidy B může vést k poškození jater. Baraclude snižuje množství viru ve vašem těle a zlepšuje stav jater.

Příbalový leták

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

PŘÍLOHA I 

 

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 

 

1. 

NÁZEV PŘÍPRAVKU 

 

Baraclude 0,5 mg potahované tablety 

Baraclude 1 mg potahované tablety 

 

2. 

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 

 

Baraclude 0,5 mg potahované tablety 

Jedna potahovaná tableta obsahuje entecavirum 0,5 mg (ve formě entecavirum monohydricum). 

 

Baraclude 1 mg potahované tablety 

Jedna potahovaná tableta obsahuje entecavirum 1 mg (ve formě entecavirum monohydricum). 

 

Pomocné látky se známým účinkem:  

Jedna 0,5 mg tableta obsahuje 120,5 mg laktosy. 

Jedna 1mg tableta obsahuje 241 mg laktosy. 

 

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 

 

 

3. 

LÉKOVÁ FORMA 

 

Potahovaná tableta (tableta) 

 

Baraclude 0,5 mg potahované tablety 

Bílá až téměř bílá tableta trojúhelníkového tvaru s vyraženým “BMS” na jedné straně a “1611” na 

druhé. 

 

Baraclude 1 mg potahované tablety 

Růžová tableta trojúhelníkového tvaru s vyraženým “BMS” na jedné straně a “1612” na druhé. 

 

 

4. 

KLINICKÉ ÚDAJE 

 

4.1  Terapeutické indikace 

 

Baraclude je indikován k léčbě chronické infekce virem hepatitidy B (HBV, viz bod 5.1) u dospělých 

pacientů 

 

s kompenzovaným jaterním onemocněním a prokázanými známkami aktivní virové replikace, 

přetrvávajícími zvýšenými hodnotami sérové alaninaminotransferázy (ALT) a histologicky 

prokázaným aktivním zánětem a/nebo fibrózou. 

 

s dekompenzovaným jaterním onemocněním (viz bod 4.4). 

 

Tato indikace je založena, jak pro pacienty s kompenzovaným, tak dekompenzovaným jaterním 

onemocněním, na výsledcích klinických studií u pacientů dosud neléčených nukleosidy s HBeAg 

pozitivní a HBeAg negativní HBV infekcí. Pokud jde o pacienty s hepatitidou B refrakterní na 

lamivudin, viz body 4.2, 4.4 a 5.1. 

 

Baraclude je také indikován k léčbě chronické infekce HBV u dětských pacientů dosud neléčených 

nukleosidy ve věku od 2 do < 18 let s kompenzovaným onemocněním jater, s prokázanými známkami 

aktivní virové replikace a s trvale zvýšenými hodnotami ALT v séru, nebo s histologicky prokázaným 

středně těžkým až těžkým zánětem a/nebo fibrózou. S ohledem na rozhodnutí o zahájení léčby 

u pediatrických pacientů, viz body 4.2, 4.4 a 5.1. 

 

4.2  Dávkování a způsob podání 

 

Terapii musí zahájit lékař, který má zkušenosti s léčbou chronické hepatitidy B. 

 

 

Dávkování 

 

Kompenzované jaterní onemocnění 

 

Pacienti dosud neléčeni nukleosidy: doporučená dávka u dospělých je 0,5 mg jednou denně s jídlem 

nebo bez jídla. 

 

Pacienti refrakterní na lamivudin (tj. s průkazem viremie při užívání lamivudinu nebo s přítomností 

mutací rezistence na lamivudin [LVDr]) (viz body 4.4 a 5.1): doporučená dávka u dospělých je 1 mg 

jednou denně, která se musí užívat na lačno (více než 2 hodiny před jídlem a více než 2 hodiny po 

jídle) (viz bod 5.2). Pokud jsou přítomny mutace LVDr, má být dána přednost kombinaci entekaviru s 

druhým antivirovým přípravkem (který se nepodílí na zkřížené rezistenci ani s lamivudinem ani s 

entekavirem) před monoterapií entekavirem (viz bod 4.4). 

 

Dekompenzované jaterní onemocnění 

 

Doporučená dávka pro dospělé pacienty s dekompenzovaným jaterním onemocněním je 1 mg denně, 

která se užívá nalačno (tzn. dříve než 2 hodiny před jídlem a déle než 2 hodiny po jídle; viz bod 5.2). 

Pro pacienty s hepatitidou B refrakterní na lamivudin - viz body 4.4 a 5.1. 

 

Trvání léčby:  

Optimální trvání léčby není známo. O ukončení léčby může být rozhodnuto v následujících případech: 

 

u HBeAg pozitivních dospělých pacientů má léčba trvat alespoň 12 měsíců po dosažení 

sérokonverze HBe (ztráta HBeAg a ztráta HBV DNA s průkazem anti-HBe ve 2 vzorcích séra 

po sobě v intervalu alespoň 3 - 6 měsíců) nebo do sérokonverze HBs, případně do ztráty 

účinnosti (viz bod 4.4). 

 

u HBeAg negativních dospělých pacientů má léčba trvat alespoň do sérokonverze HBs, 

případně do ztráty účinnosti. U dlouhodobé léčby trvající více než 2 roky se doporučuje 

provádět pravidelné přehodnocení k potvrzení, že je vhodné pokračovat ve zvolené terapii. 

 

Pacientům s dekompenzovaným jaterním onemocněním nebo cirrhózou není doporučeno přerušovat 

léčbu. 

 

Pediatrická populace 

 

Pro odpovídající dávkování u pediatrické populace jsou dostupné přípravky Baraclude perorální roztok 

nebo Baraclude 0,5 mg potahované tablety. 

 

Rozhodnutí o léčbě pediatrických pacientů má být založeno na pečlivém zvážení individuálních potřeb 

pacienta a s odkazem na aktuální pediatrické léčebné postupy, včetně znalosti počátečních výsledků 

histologického vyšetření. Přínosy dlouhodobé virové suprese s pokračující léčbou musí být zváženy v 

porovnání s rizikem prodloužené léčby, včetně možnosti vzniku rezistentního viru hepatitidy B. 

 

Hodnoty ALT v séru mají být trvale zvýšené po dobu nejméně 6 měsíců před léčbou dětských 

pacientů s kompenzovaným onemocněním jater v důsledku HBeAg pozitivní chronické hepatitidy B; a 

po dobu alespoň 12 měsíců u pacientů s HBeAg-negativní. 

 

Dětským pacientům s tělesnou hmotností alespoň 32,6 kg má být podávána jedna 0,5mgtableta jednou 

denně nebo 10 ml (0,5 mg) perorálního roztoku, s jídlem nebo bez něj. Perorální roztok by měl být 

použit pro pacienty s tělesnou hmotností nižší než 32,6 kg. 

 

Délka léčby u dětských pacientů 

Optimální délka léčby není známa. V souladu s platnými směrnicemi pediatrické praxe mohou být 

důvody pro ukončení léčby následující: 

 

U HBeAg pozitivních dětských pacientů má léčba trvat po dobu nejméně 12 měsíců po dosažení 

nedetekovatelné HBV DNA a HBeAg sérokonverze (ztráta HBeAg a detekce anti-HBe ve dvou 

 

po sobě jdoucích vzorcích séra alespoň v rozmezí 3 - 6 měsíců) či do sérokonverze HBs, nebo 

pokud dojde ke ztrátě účinnosti. Hodnoty ALT a HBV DNA v séru mají být sledovány 

pravidelně po ukončení léčby (viz bod 4.4). 

 

U HBeAg negativních dětských pacientů má léčba trvat do dosažení sérokonverze HBs, nebo 

pokud dojde ke ztrátě účinnosti. 

 

Farmakokinetika u pediatrických pacientů s poruchou funkce ledvin nebo jater nebyla studována. 

 

Starší pacienti: není třeba upravovat dávkování podle věku. Dávkování by se mělo upravit podle 

renální funkce pacienta (viz doporučené dávkování u poruchy funkce ledvin a bod 5.2). 

 

Pohlaví a etnická příslušnost: není třeba upravovat dávkování podle pohlaví nebo etnické příslušnosti. 

 

Porucha funkce ledvin: clearance entekaviru se snižuje s klesající clearance kreatininu (viz bod 5.2). U 

pacientů s clearancí kreatininu < 50 ml/min, včetně pacientů na hemodialýze nebo kontinuální 

peritoneální dialýze (CAPD), je doporučeno upravit dávkování. Doporučuje se snížení denní dávky 

použitím přípravku Baraclude perorální roztok, jak je uvedeno v tabulce. Pokud není perorální roztok 

k dispozici, jako alternativa úpravy dávky se může prodloužit interval mezi dávkami, jak je také 

uvedeno v tabulce. Navrhované úpravy dávky jsou založeny na extrapolaci omezených dat a jejich 

bezpečnost a účinnost nebyla klinicky hodnocena. Proto by se měla pečlivě monitorovat virologická 

odpověď. 

 

 

Dávkování Baraclude* 

Clearance kreatininu 

(ml/min

 

Pacienti dosud neléčeni 

nukleosidy 

 

Lamivudin-refrakterní nebo 

s dekompenzovaným 

jaterním onemocněním 

 

≥ 50 

0,5 mg jednou denně 

1 mg jednou denně 

30 - 49 

0,25 mg jednou denně* 

NEBO 

0,5 mg každých 48 hodin 

 

0,5 mg jednou denně 

10 - 29 

0,15 mg jednou denně* 

NEBO 

0,5 mg každých 72 hodin 

0,3 mg jednou denně* 

NEBO 

0,5 mg každých 48 hodin 

< 10 

hemodialýza nebo 

CAPD** 

0,05 mg jednou denně* 

NEBO 

0,5 mg každých 5-7 dní 

0,1 mg jednou denně * 

NEBO 

0,5 mg každých 72 hodin 

*pro dávky < 0,5 mg se doporučuje Baraclude perorální roztok 

**Ve dnech, kdy se provádí hemodialýza, se entekavir podává po hemodialýze. 

 

Porucha funkce jater: u pacientů s hepatálním poškozením není třeba dávkování upravovat. 

 

Způsob podání 

 

Baraclude se užívá perorálně. 

 

4.3  Kontraindikace 

 

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku uvedenou v 

bodě 6.1. 

 

 

4.4  Zvláštní upozornění a opatření pro použití 

 

Renální poškození: U pacientů s renálním poškozením se doporučuje úprava dávky (viz bod 4.2). 

Navrhované úpravy dávky jsou založeny na extrapolaci omezených dat a jejich bezpečnost a účinnost 

nebyla klinicky hodnocena. Proto by se měla pečlivě monitorovat virologická odpověď. 

 

Exacerbace hepatitidy: spontánní exacerbace chronické hepatitidy B je relativně běžná a je 

charakterizovaná přechodným zvýšením hodnot ALT v séru. Po zahájení protivirové terapie se mohou 

hodnoty ALT v séru u některých pacientů zvýšit, přičemž sérové hodnoty HBV DNA klesají (viz 

bod 4.8). U pacientů léčených entekavirem má exacerbace při léčbě střední dobu nástupu 4 - 5 týdnů. 

U pacientů s kompenzovaným jaterním onemocněním nebývají obvykle tyto vzestupy hodnot ALT 

v séru doprovázeny zvýšením sérové koncentrace bilirubinu nebo jaterní dekompenzací. Pacienti s 

pokročilým jaterním onemocněním nebo s cirhózou mohou mít zvýšené riziko jaterní dekompenzace 

po exacerbaci hepatitidy, a proto by měli být v průběhu terapie pečlivě sledováni. 

 

Akutní exacerbace hepatitidy byla hlášena také u pacientů, u nichž byla léčba hepatitidy B ukončena 

(viz bod 4.2). Exacerbace po léčbě bývá obvykle spojena se zvýšenými hodnotami HBV DNA a 

většinou spontánně odezní. Byly však hlášeny i případy těžké exacerbace včetně úmrtí. 

 

U pacientů léčených entekavirem, kteří doposud nedostávali nukleosidy, činila střední doba do 

nástupu exacerbace po léčbě 23 - 24 týdnů a nejčastěji byla hlášena u HBeAg negativních pacientů 

(viz bod 4.8). Po ukončení terapie hepatitidy B je třeba opakovaně monitorovat po dobu alespoň 

6 měsíců jaterní funkce, a to jak klinicky, tak i laboratorně. V případě potřeby může být opodstatněno 

obnovení léčby hepatitidy B. 

 

Pacienti s dekompenzovaným jaterním onemocněním: u pacientů s dekompenzovaným jaterním 

onemocněním, zejména u těch pacientů s klasifikačním skóre Child-Turcotte-Pugh (CTP) třídy C, byla 

v porovnání s pacienty s kompenzovanými jaterními funkcemi pozorována vyšší četnost závažných 

jaterních nežádoucích účinků (bez ohledu na příčinu). Rovněž pacienti s dekompenzovaným jaterním 

onemocněním mohou mít vyšší riziko laktátové acidózy a specifických nežádoucích účinků na 

ledviny, jako např. hepatorenální syndrom. Z toho důvodu by měly být u těchto pacientů pečlivě 

monitorovány klinické a laboratorní parametry (viz také body 4.8 a 5.1). 

 

Laktátová acidóza a těžká hepatomegalie se steatózou: při používání nukleosidových analogů byl 

zaznamenán výskyt laktátové acidózy (v nepřítomnosti hypoxémie), někdy fatální, která byla obvykle 

spojena s těžkou hepatomegalií a jaterní steatózou. Protože entekavir je nukleosidový analog, nelze 

toto riziko vyloučit. Léčbu nukleosidovými analogy je třeba přerušit, jestliže se hodnoty 

aminotransferázy rychle zvyšují, objeví-li se progresivní hepatomegalie nebo metabolická/laktátová 

acidóza neznámé etiologie. Na rozvoj laktátové acidózy mohou ukazovat benigní zažívací problémy, 

jako je nauzea, zvracení a bolesti břicha. Těžké případy, někdy s fatálním koncem, byly spojeny 

s pankreatitidou, selháním jater/jaterní steatózou, selháním ledvin a vysokými hodnotami laktátu 

v séru. Při předepisování nukleosidových analogů pacientům (zejména obézním ženám) 

s hepatomegalií, hepatitidou nebo jinými známými rizikovými faktory pro onemocnění jater je nutná 

zvýšená opatrnost. Tito pacienti musí být pozorně sledováni. 

 

Aby mohl lékař rozlišit, zda ke zvýšení aminotransferáz došlo v rámci odpovědi na léčbu, nebo zda by 

to mohlo ukazovat na laktátovou acidózu, musí se ujistit, že změny hodnot ALT jsou spojeny se 

zlepšením dalších laboratorních markerů chronické hepatitidy B. 

 

Rezistence a specifické upozornění u pacientů refrakterních na lamivudin: mutace u HBV polymeráz, 

které kódují substituce rezistence na lamivudin, mohou vést k následnému objevení sekundárních 

substitucí, včetně substitucí spojených s rezistencí na entekavir (ETVr). U malého procenta pacientů 

refrakterních na lamivudin ETVr substituce na reziduích rtT184, rtS202 nebo rtM250 byly přítomny 

na začátku léčby. U pacientů s HBV, kteří jsou rezistentní na lamivudin, je vyšší riziko rozvoje 

následné rezistence na entekavir než u pacientů bez rezistence na lamivudin. Kumulativní 

pravděpodobnost vzniku genotypové rezistence na entekavir po 1, 2, 3 ,4 a 5 letech léčby ve studiích u 

lamivudin-refrakterních byla postupně 6%, 15%, 36%, 47% a 51%. Virologická odpověď by měla být 

 

běžně sledována u populace refrakterní na lamivudin a měly by být prováděny příslušné testy na 

rezistenci. U pacientů se suboptimální virologickou odpovědí po 24 týdnech léčby entekavirem by 

měla být zvážena modifikace léčby. (viz body 4.5 a 5.1). Pokud se zahajuje léčba u pacientů s HBV 

rezistentní na lamivudin v anamnéze, má být upřednostněno užití kombinace entekaviru s  druhým 

antivirotikem (které nevykazuje zkříženou rezistenci ani s lamivudinem ani s entekavirem) před 

entekavirem v monoterapii. 

 

Dřívější rezistence HBV na lamivudin je spojena se zvýšeným rizikem pro následnou rezistenci na 

entekavir bez ohledu na stupeň onemocnění jater; virologický průlom u pacientů s dekompenzovaným 

jaterním onemocněním může být spojen s vážnými klinickými komplikacemi daného onemocnění 

jater. Proto by u pacientů jak s dekompenzovaným onemocněním jater, tak s rezistentním HBV na 

lamivudin měl být upřednostněn entekavir s dalším antivirotikem (které nevykazuje zkříženou 

rezistenci ani s lamivudinem ani entekavirem) před entekavirem v monoterapii. 

 

Pediatrická populace: Byla pozorována nižší míra virologické odpovědi (HBV DNA < 50 IU/ml) u 

pediatrických pacientů s výchozí hodnotou HBV DNA ≥ 8,0 log

10

 IU/ml (viz bod 5.1). Entekavir má 

být podáván těmto pacientům pouze tehdy, pokud potenciální přínos léčby převyšuje potenciální riziko 

pro dítě (např. rezistence). Protože někteří pediatričtí pacienti mohou vyžadovat dlouhodobou nebo 

dokonce celoživotní léčbu chronické aktivní hepatitidy B, má být věnována pozornost vlivu entekaviru 

na budoucí možnosti léčby. 

 

Příjemci transplantátů jater: U příjemců transplantátů jater užívajících cyklosporin nebo takrolimus je 

třeba před terapií entekavirem a v jejím průběhu pečlivě hodnotit renální funkce (viz bod 5.2). 

 

Souběžná infekce s hepatitidou C nebo D: nejsou k dispozici žádné údaje o účinnosti entekaviru u 

pacientů souběžně infikovaných virem hepatitidy C nebo D. 

 

Pacienti koinfikovaní virem lidské imunodeficience (HIV)/HVB, kteří souběžně neužívají 

antiretrovirovou léčbu: u pacientů koinfikovaných HIV/HBV, kteří souběžně nedostávali účinnou 

léčbu HIV, nebyl entekavir hodnocen. U pacientů s infekcí HIV, kterým byl podáván entekavir k léčbě 

chronické hepatitidy B a kteří nedostávali vysoce účinnou antiretrovirovou léčbu (HAART), se 

objevila rezistence HIV (viz bod 5.1). Proto by entekavir neměl být použit u pacientů koinfikovaných 

HIV/HBV, kteří nejsou léčeni HAART. Entekavir nebyl zkoušen v léčbě infekce HIV, a pro toto 

použití se nedoporučuje. 

 

Pacienti koinfikovaní HIV/HVB, kteří souběžně užívají antiretrovirovou léčbu: entekavir byl hodnocen 

u 68 dospělých s koinfekcí HIV/HBV, kterým byla podávána léčba HAART obsahující lamivudin (viz 

bod 5.1). Nejsou k dispozici žádná data ohledně účinnosti entekaviru u HBeAg-negativních pacientů 

koinfikovaných HIV. Existují pouze omezená data týkající se pacientů koinfikovaných HIV, kteří mají 

nízký počet CD4 buněk (< 200 buněk/mm

3

). 

 

Obecně: pacienty je třeba upozornit, že nebylo prokázáno, že by léčba entekavirem snižovala riziko 

přenosu HBV a že je tedy třeba i nadále dodržovat příslušná opatření. 

 

Laktosa: tento léčivý přípravek obsahuje 120,5 mg laktosy v každém 0,5 mg denní dávky nebo 

241 mg laktosy v každém 1 mg denní dávky. 

Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosyhereditárním deficitem laktázy nebo 

glukoso-galaktosové malabsorpce by tento přípravek neměli užívat. Pro tyto pacienty je k dispozici 

Baraclude perorální roztok, který neobsahuje laktosu. 

 

4.5  Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 

 

Protože se entekavir vylučuje převážně ledvinami (viz bod 5.2), souběžné podávání jiných léků, 

snižujících renální funkce nebo s ním kompetujících o aktivní tubulární sekreci, může zvyšovat 

koncentrace těchto léků v séru. S výjimkou lamivudinu, adefovir-dipivoxylu a tenofovir-disoproxyl-

fumarátu nebyly účinky souběžného podávání entekaviru s léčivy, jež se vylučují ledvinami nebo 

 

ovlivňují renální funkce, hodnoceny. Je-li entekavir podáván souběžně s takovými léky, je třeba 

pacienty pečlivě monitorovat kvůli výskytu nežádoucích účinků. 

 

Mezi entekavirem a lamivudinem, adefovirem nebo tenofovirem nebyly pozorovány žádné 

farmakokinetické interakce. 

 

Entekavir není substrátem, induktorem ani inhibitorem enzymů cytochromu P450 (CYP450) (viz 

bod 5.2). Není tedy pravděpodobné, že by při užívání entekaviru mohlo dojít k lékovým interakcím 

zprostředkovaných cytochromem CYP450. 

 

Pediatrická populace 

Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých. 

 

4.6  Fertilita, těhotenství a kojení 

 

Ženy ve fertilním věku: vzhledem k tomu, že potenciální rizika pro vyvíjející se plod nejsou známa, 

měly by ženy ve fertilním věku používat účinnou antikoncepci. 

 

Těhotenství: adekvátní údaje o podávání entekaviru těhotným ženám nejsou k dispozici. Studie na 

zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu při vysokých dávkách (viz bod 5.3). Potenciální riziko pro 

člověka není známé. Baraclude by neměl být během těhotenství podáván, pokud to není nezbytně 

nutné.Neexistují žádné údaje o vlivu entekaviru na přenos HBV z matky na novorozence. Proto je 

třeba podniknout příslušná opatření, aby nedošlo k neonatální akvizici HBV. 

 

Kojení: není známo, zda se entekavir u lidí vylučuje do mateřského mléka. Dostupné toxikologické 

údaje u zvířat prokázaly vylučování entekaviru do mateřského mléka (podrobnosti viz bod 5.3). Riziko 

pro kojené novorozence nelze vyloučit. Kojení má být během léčby přípravkem Baraclude přerušeno. 

 

Fertilita: toxikologické studie u zvířat, kterým byl podáván entakavir, neprokázaly známky poškození 

plodnosti (viz bod 5.3). 

 

4.7  Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 

 

Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. Závratě, únava a 

spavost jsou časté nežádoucí účinky, které mohou zhoršit schopnost řídit a obsluhovat stroje. 

 

4.8  Nežádoucí účinky 

 

a. Přehled bezpečnostního profilu 

V klinických studiích u pacientů s kompenzovaným jaterním onemocněním byly mezi nejčastějšími 

nežádoucími účinky různého stupně závažnosti s alespoň možnou souvislostí s entekavirem bolest 

hlavy (9%), únava (6%), závratě (4%) a nauzea (3%). Během léčby entekavirem a po jejím přerušení 

byla také hlášena exacerbace hepatitidy (viz bod 4.4 a c. Popis vybraných nežádoucích účinků)

 

b. Tabulkový přehled nežádoucích účinků 

Hodnocení nežádoucích účinků vychází ze zkušeností postmarketingového sledování a čtyř klinických 

studií, při nichž 1 720 pacientů s chronickou infekcí virem hepatitidy B a kompenzovaným jaterním 

onemocněním užívalo ve dvojitě zalepeném režimu entekavir (n = 862) nebo lamivudin (n = 858) po 

dobu až 107 týdnů (viz bod 5.1). V těchto studiích byl porovnáván bezpečnostní profil včetně 

abnormalit laboratorních hodnot entekaviru 0,5 mg denně (679 pacientů doposud neužívajících 

nukleosidy HBeAg pozitivních nebo negativních léčených po střední dobu 53 týdnů), entekaviru 1 mg 

denně (183 pacientů refrakterních na lamivudin léčených po střední dobu 69 týdnů) a lamivudinu. 

 

Nežádoucí účinky, které je možné alespoň považovat za související s léčbou entekavirem, jsou 

seřazeny podle jednotlivých orgánů a tělesných funkcí. Jejich frekvence je definována jako velmi časté 

(≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté (≥ 1/1000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10000 až < 1/1000). 

V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti. 

 

 

Poruchy imunitního systému: 

vzácné: anafylaktoidní reakce 

 

 

Psychiatrické poruchy: 

časté: nespavost 

 

 

Poruchy nervového systému: 

časté: bolesti hlavy, závratě, somnolence 

 

 

Gastrointestinální poruchy: 

časté: zvracení, průjem, nauzea, dyspepsie 

 

 

Poruchy jater a žlučových cest: 

časté: zvýšené aminotransaminázy 

 

 

Poruchy kůže a podkožní tkáně: 

 

méně časté: vyrážka, ztráta vlasů 

 

 

 

Celkové poruchy a reakce v místě 

aplikace: 

časté: únava 

 

Byly  hlášeny  případy  laktátové  acidózy  často  ve  spojení  s  jaterní  dekompenzací,  další  závažné 

zdravotní stavy nebo lékové projevy (viz bod 4.4). 

 

Léčba trvající déle než 48 týdnů: při pokračující léčbě entekavirem po střední dobu 96 týdnů se 

neobjevily žádné nové bezpečnostní signály. 

 

c. Popis vybraných nežádoucích účinků 

 

Abnormality laboratorních hodnot: Ve studiích u pacientů dosud neléčených nukleosidy byly u 5%  

zjištěny zvýšené hodnoty ALT o více než 3násobek oproti výchozí hodnotě a u < 1% byly zjištěny 

zvýšené hodnoty ALT o více než 2násobek oproti výchozí hodnotě společně se zvýšením celkového 

bilirubinu o více než 2násobek horního limitu normálního rozsahu a o více než 2násobek oproti 

výchozí hodnotě. Hodnoty albuminu < 2,5 g/dl se vyskytly u < 1% pacientů, hodnoty amylázy o více 

než 3násobek oproti výchozí hodnotě u 2% pacientů, hodnoty lipázy o více než 3násobek oproti 

výchozí hodnotě u 11% a krevní destičky < 50 000/mm

3

 u < 1% pacientů. 

 

V klinických studiích u pacientů refrakterních na lamivudin byly u 4% zjištěny zvýšené hodnoty ALT 

o více než 3násobek oproti výchozí hodnotě a u < 1% byly zjištěny zvýšené hodnoty ALT o více 

než 2násobek oproti výchozí hodnotě společně se zvýšením celkového bilirubinu o více než 2násobek 

horního limitu normálního rozsahu a o více než 2násobek oproti výchozí hodnotě. Hodnoty amylázy o 

více než 3násobek oproti výchozí hodnotě se vyskytly u 2% pacientů, hodnoty lipázy o více 

než 3násobek oproti výchozí hodnotě u 18% a krevní destičky < 50 000/mm

3

 u < 1% pacientů. 

 

Exacerbace v průběhu léčby: ve studiích u pacientů, kteří doposud neužívali nukleosidy, se objevily 

zvýšené hodnoty ALT v průběhu léčby o více než 10násobek horního limitu normálního rozsahu a o 

více než 2násobek oproti výchozí hodnotě u 2% pacientů léčených entekavirem oproti 4% pacientů 

léčených lamivudinem. Ve studiích s pacienty refrakterními na lamivudin se objevily zvýšené hodnoty 

ALT v průběhu léčby o více než 10násobek horního limitu normálního rozsahu a o více než 2násobek 

oproti výchozí hodnotě u 2% pacientů léčených entekavirem oproti 11% pacientů léčených 

lamivudinem. U pacientů léčených entekavirem se zvýšení hodnot ALT objevilo se střední dobou 

nástupu 4 - 5 týdnů a stav se při pokračující léčbě obvykle upravil. Ve většině případů šlo o snížení 

virové nálože o ≥ 2 log

10

/ml před zvýšením hodnot ALT nebo v průběhu tohoto zvýšení. Doporučuje 

se po dobu léčby pravidelně sledovat hepatální funkce. 

 

Exacerbace po přerušení léčby: akutní exacerbace hepatitidy byla hlášena u pacientů, kteří přerušili 

protivirovou léčbu hepatitidy B včetně terapie entekavirem (viz bod 4.4). Ve studiích s pacienty, kteří 

doposud neužívali nukleosidy, se při sledování po léčbě objevily zvýšené hodnoty ALT u 6% pacientů 

léčených entekavirem a u 10% pacientů léčených lamivudinem (o více než 10násobek horního limitu 

normálního rozsahu a o více než 2násobek oproti referenční hodnotě [minimální výchozí hodnota nebo 

poslední měření při ukončení podávání léku]). Střední doba nástupu zvýšení hodnot ALT činila u 

 

pacientů léčených entekavirem, kteří doposud neužívali nukleosidy, 23 - 24 týdnů a 86% (24/28) 

případů zvýšení hodnot ALT bylo zaznamenáno u HBeAg negativních pacientů. Ve studiích 

s pacienty refrakterními na lamivudin, jež zahrnovaly pouze omezený počet sledovaných pacientů, se 

zvýšené hodnoty ALT objevily u 11% pacientů léčených entekavirem a u žádného pacienta léčeného 

lamivudinem během sledování po léčbě. 

 

V klinických studiích byla léčba entekavirem ukončena, jestliže pacient dosáhl předem specifikovanou 

odpověď. Při ukončení léčby bez ohledu na odpověď na terapii může být četnost zvýšení hodnot ALT 

vyšší. 

 

d. Pediatrická populace 

 

Bezpečnost entekaviru u pediatrických pacientů ve věku od 2 do < 18 let věku je založeno na dvou 

probíhajících klinických studiích u pacientů s chronickou HBV infekcí; jedna farmakokinetická studie 

fáze 2 (studie 028) a jedna studie fáze 3 (studie 189). Tyto studie poskytují zkušenosti se 195 HBeAg-

pozitivními pacienty dosud neléčenými nukleosidy léčenými entekavirem se střední dobou léčby 

99 týdnů. Nežádoucí účinky pozorované u dětských pacientů, kteří podstupovali léčbu entekavirem, 

byly shodné s těmi, které byly pozorovány v klinických studiích entekaviru u dospělých (viz a. Přehled 

bezpečnostního profilu a bod 5.1). 

 

e. Další zvláštní populace 

 

Zkušenost u pacientů s dekompenzovaným jaterním onemocněním: bezpečnostní profil entekaviru u 

pacientů s dekompenzovaným jaterním onemocněním byl zhodnocen v randomizované otevřené 

komparativní studii, ve které byl pacientům podáván entekavir 1 mg denně (n = 102) nebo adefovir 

dipivoxil 10 mg denně (n = 89) (studie 048). Ve srovnání s nežádoucími účinky zmíněnými v bodě b. 

Tabulkový přehled nežádoucích účinků byl u pacientů léčených entekavirem pozorován ještě další 

nežádoucí účinek 

(

pokles krevního bikarbonátu o 2 %) ve 48. týdnu. Kumulativní výskyt mortality ve 

studii byl 23 % (23/102), a případy úmrtí souvisely s onemocněním jater, očekávatelně v této populaci. 

Kumulativní výskyt hepatocelulárního karcinomu (HCC) ve studii byl 12 % (12/102). Závažné 

nežádoucí účinky byly obecně spojeny s jaterním onemocněním s kumulativní frekvencí 69 %. 

Pacienti s vysokými počátečními hodnotami CTP skóre byli ve vyšším riziku rozvoje závažných 

nežádoucích účinků (viz bod 4.4) 

 

Abnormality laboratorních hodnot: až do 48. týdne žádný z pacientů s dekompenzovaným jaterním 

onemocněním léčených entekavirem neměl zýšené hodnoty ALT o více než 10násobek horního limitu 

normálního rozsahu ani o více než 2násobek oproti výchozí hodnotě, a 1 % pacientů mělo zvýšené 

hodnoty ALT o více než 2násobek oproti výchozí hodnotě společně se zvýšením celkového bilirubinu 

o více než 2násobek horního limitu normálního rozsahu a o více než 2násobek oproti výchozí hodnotě. 

Hodnoty albuminu < 2,5 g/dl se vyskytly u 30 % pacientů, hodnoty lipázy o více než 3násobek oproti 

výchozí hodnotě u 10 % a krevní destičky < 50 000/mm

3

 u < 20 % pacientů. 

 

Zkušenosti u pacientů se souběžnou HIV infekcí: bezpečnostní profil entekaviru byl u omezeného 

počtu pacientů souběžně infikovaných HIV/HBV, kteří byli léčeni v režimu HAART zahrnujícím 

lamivudin (vysoce aktivní antiretrovirová terapie), podobný bezpečnostnímu profilu pacientů 

s monoinfekcí HBV (viz bod 4.4). 

 

Pohlaví/věk: v bezpečnostním profilu entekaviru se v souvislosti s pohlavím (≈ 25% žen v klinických 

studiích) nebo věkem (≈ 5% pacientů starších 65 let) neobjevil žádný zjevný rozdíl. 

 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky 

Hlášení  podezření  na  nežádoucí  účinky  po  registraci  léčivého  přípravku  je  důležité.  Umožňuje  to 

pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 

aby  hlásili  podezření  na  nežádoucí  účinky  prostřednictvím  národního  systému  hlášení  nežádoucích 

účinků uvedeného v Dodatku V. 

 

 

4.9  Předávkování 

 

Zkušenosti s předávkováním pacientů entekavirem jsou omezené. U zdravých jedinců, kteří užívali do 

20 mg/den po dobu 14 dnů a jednorázové dávky do 40 mg, se neobjevily žádné neočekávané 

nežádoucí reakce. Jestliže dojde k předávkování, pacient musí být sledován kvůli projevům toxicity a 

v případě potřeby se musí zahájit standardní podpůrná terapie. 

 

 

5. 

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 

 

5.1  Farmakodynamické vlastnosti 

 

Farmakoterapeutická skupina: antivirotika pro systémovou aplikaci, nukleosidové a nukleotidové 

inhibitory reverzní transkriptázy 

ATC kód: J05AF10 

 

Mechanizmus působení: entekavir, nukleosidový analog guanosinu působící proti HBV polymeráze, 

je účinně fosforylován na aktivní trifosfátovou (TP) formu, která má nitrobuněčný poločas 15 hodin. 

Kompeticí s přirozeným substrátem deoxyguanosinem TP entekavir-TP funkčně inhibuje 3 aktivity 

virové polymerázy: (1) priming polymerázy HBV, (2) reverzní transkripci negativního vlákna DNA 

z pregenomové messenger-RNA a (3) syntézu pozitivního vlákna HBV DNA. Entekavir -TP K

i

 pro 

polymerázu HBV DNA je 0,0012 μM. Entekavir-TP je slabým inhibitorem buněčných DNA 

polymeráz α, β a δ s hodnotami K

18 až 40 μM. Kromě toho působení vysokých dávek entekaviru 

nemělo žádné relevantní nežádoucí účinky na syntézu polymerázy γ ani mitochondriální DNA v 

buňkách HepG2 (K

i

 > 160 µM). 

 

Protivirové působení: entekavir inhibuje v lidských buňkách HepG2 infikovaných divokým typem 

HBV syntézu HBV DNA (snížení o 50%, EC

50

) při koncentraci 0,004 µM. Střední hodnota EC

50

 pro 

entekavir proti LVDr HBV (rtL180M a rtM204V) byla 0,026 µM (rozsah 0,010 - 0,059 µM). 

Rekombinantní viry kódující adefovir-rezistentní substituce na rtN236T nebo rtA181V zůstaly na 

entekavir plně vnímavé. 

 

Analýza inhibiční aktivity entekaviru proti panelu laboratorních a klinických HIV-1 izolátů za použití 

různých buněk a metod ukázala hodnoty EC

50

 v rozsahu od 0,026 do > 10 µM; nižší hodnoty EC

50 

byly pozorovány při použití snížených hladin viru v testu. V buněčné kultuře entekavir v 

mikromolárních koncentracích selektoval M184I substituci, což potvrzuje inhibiční tlak při vysokých 

koncentracích entekaviru. HIV varianty obsahující M184V substituci vykázaly ztrátu citlivosti na 

entekavir (viz bod 4.4). 

 

U kombinovaných studií HBV v buněčné kultuře, abakavir, didanosin, lamivudin, stavudin, tenofovir 

ani zidovudin se nechovaly antagonisticky vůči anti-HBV účinkům entekaviru v širokém rozsahu 

koncentrací. U antivirových testů HIV nebyl entekavir v mikromolárních koncentracích antagonistický 

vůči anti-HIV účinkům v buněčné kultuře těchto šesti NRTI nebo emtricitabinu. 

 

Rezistence v buněčné kultuře: ve vztahu k divokému typu HBV vykazují LVDr viry obsahující 

substituce rtM204V a rtL180M v reverzní transkriptáze osminásobně nižší citlivost na entekavir. 

Inkorporace dalších změn ETVr aminokyselin rtT184, rtS202 nebo rtM250 snižuje citlivost na 

entekavir v buněčné kultuře. Substituce pozorované v klinických izolátech (rtT184A, C, F, G, I, L, M 

nebo S; rtS202 C, G nebo I; a/nebo rtM250I, L nebo V) dále snižovaly citlivost na entekavir 16 až 

741krát ve srovnání s divokým typem viru. ETVr substituce na reziduích rtT184, rtS202 a rtM250 

měly pouze mírný vliv na citlivost na entekavir a v nepřítomnosti LVDr substitucí nebyly pozorovány 

u více než 1000 sekvencovaných vzorků pacientů. Rezistence je zprostředkovaná sníženou vazbou 

inhibitoru na pozměněnou HBV reverzní transkriptázu a rezistentní HBV vykazuje sníženou replikační 

kapacitu v buněčné kultuře. 

 

Klinická zkušenost: prokázaný přínos vychází z histologických, virologických, biochemických a 

sérologických odpovědí po 48 týdnech léčby v aktivně kontrolovaných klinických studiích, jež 

 

10 

zahrnovaly 1 633 dospělých pacientů s chronickou hepatitidou B s průkazem virové replikace a 

kompenzovaným jaterním onemocněním. Bezpečnost a účinnost entekaviru byla také hodnocena v 

aktivně kontrolované klinické studii u 191 pacientů infikovaných HBV s dekompenzovaným jaterním 

onemocněním a v klinické studii u 68 pacientů koinfikovaných HBV i HIV. 

 

Ve studiích u pacientů s kompenzovaným jaterním onemocněním bylo histologické zlepšení 

definováno jako snížení skóre nekrózy/zánětu podle Knodella o ≥ 2 body oproti výchozí hodnotě bez 

zhoršení Knodellova skóre fibrózy. Odpověď pacientů s výchozím skóre cirhózy 4 podle Knodella 

(cirhóza) byla srovnatelná s celkovou odpovědí u všech měřítek účinnosti (všichni pacienti měli 

kompenzované jaterní onemocnění). Vysoké výchozí hodnoty Knodellova skóre nekrózy/zánětu 

(> 10) souvisely s větším histologickým zlepšením u pacientů, kteří doposud neužívali nukleosidy. 

Výchozí hodnoty ALT ≥ 2násobek ULN a výchozí hodnoty HBV DNA ≤ 9.0 log

10

 kopií/ml byly 

spojeny s vyššími stupni virologické odpovědi (týden 48 HBV DNA < 400 kopií/ml) u HBeAg-

pozitivních pacientů dosud neléčených nukleosidy. Bez ohledu na výchozí hodnoty u většiny pacientů 

došlo k histologické a virologické odpovědi na léčbu. 

 

Zkušenosti u pacientů s kompenzovaným jaterním onemocněním, kteří doposud neužívali nukleosidy: 

Výsledky 48 týdenních randomizovaných, dvojitě zaslepených studií srovnávajících entekavir (ETV) 

s lamivudinem (LVD) u HBeAg pozitivních (022) a HBeAg negativních (027) pacientů jsou uvedeny 

v následující tabulce. 

 

 

Bez předchozí léčby nukleosidy 

HBeAg pozitivní 

(studie 022) 

HBeAg negativní 

(studie 027) 

ETV 0,5 mg 

jednou 

denně 

LVD 

100 mg 

jednou 

denně 

ETV 0,5 mg 

jednou 

denně 

LVD 

100 mg 

jednou 

denně 

314

314

296

287

Histologické zlepšení

72%* 

62% 

70%* 

61% 

Zlepšení skóre fibrózy podle Ishaka 

39% 

35% 

36% 

38% 

Zhoršení skóre fibrózy podle Ishaka 

8% 

10% 

12% 

15% 

354 

355 

325 

313 

Snížení virové nálože (log

10

 kopií/ml)

-6,86* 

-5,39 

-5,04* 

-4,53 

Nedetekovatelná HBV DNA 

(< 300 kopií/ml podle PCR)

67%* 

36% 

90%* 

72% 

Normalizace ALT (≤ 1násobek ULN) 

68%* 

60% 

78%* 

71% 

 

 

 

 

 

HBeAg Sérokonverze 

21% 

18% 

 

 

*p hodnota v porovnání s lamivudinem < 0,05 

a

 pacienti s hodnotitelnou výchozí histologií (výchozí skóre nekrózy/zánětu podle Knodella ≥ 2) 

b

 primární cílový parametr 

c

 Roche Cobas Amplicor PCR Assay (LLOQ = 300 kopií/ml) 

 

Zkušenosti u pacientů refrakterních na lamivudin s kompenzovaným jaterním onemocněním: 

V randomizované, dvojitě zaslepené studii u pacientů s pozitivním HBeAg, kteří byli rezistentní na 

lamivudin (026), kdy u 85% pacientů na začátku byla přítomna mutace LVDr, pacienti užívající 

lamivudin při vstupu do studie buď přešli na entekavir 1 mg jednou denně, a to bez washout období a 

overlap období (n = 141), nebo pokračovali v léčbě lamivudinem 100 mg jednou denně (n = 145). 

Výsledky po 48 týdnech jsou uvedeny v následující tabulce. 

 

 

11 

 

Lamivudin-refrakterní 

HBeAg pozitivní (studie 026) 

ETV 1,0 mg 

jednou denně 

LVD 100 mg 

jednou denně 

124

116

Histologické zlepšení

55%* 

28% 

Zlepšení skóre fibrózy podle Ishaka 

34%* 

16% 

Zhoršení skóre fibrózy podle Ishaka 

11% 

26% 

141 

145 

Snížení virové zátěže (log

10

 kopií/ml)

-5,11* 

-0,48 

Nedetekovatelná HBV DNA 

(< 300 kopií/ml podle PCR)

19%* 

1% 

Normalizace ALT (≤ 1násobek ULN) 

61%* 

15% 

 

 

 

HBeAg Sérokonverze 

8% 

3% 

*p hodnota v porovnání s lamivudinem < 0,05 

a

 pacienti s hodnotitelnou výchozí histologií (výchozí skóre nekrózy/zánětu podle Knodella ≥ 2) 

b

 primární cílový parametr 

c

 Roche Cobas Amplicor PCR Assay (LLOQ = 300 kopií/ml) 

 

Výsledky po 48 týdnech léčby: 

Léčba byla ukončena, když byla po 48 týdnech nebo v druhém roce léčby dosažena předem stanovená 

kritéria odpovědi. Jako kritéria odpovědi byla stanovena virologická suprese HBV (HBV DNA 

< 0,7 MEq/ml podle bDNA) a ztráta HBeAg (u HBeAg pozitivních pacientů) nebo ALT < 1,25krát 

ULN (u HBeAg negativních pacientů). Pacienti s odpovědí byli sledováni dalších 24 týdnů po 

ukončení léčby. Pacienti, kteří měli virologickou, ale nikoli sérologickou nebo biochemickou 

odpověď, pokračovali v léčbě v zaslepeném režimu. Pacientům, kteří neměli virologickou odpověď, 

byla nabídnuta alternativní léčba. 

 

Pacienti, kteří doposud neužívali nukleosidy: 

HBeAg pozitivní (studie 022): při léčbě entekavirem po dobu až 96 týdnů (n = 354) mělo kumulativní 

četnost odpovědí 80% u HBV DNA < 300 kopií/ml podle PCR, 87% u normalizace ALT, 31% u 

HBeAg sérokonverze a 2% u HBsAg sérokonverze (5% u ztráty HBsAg). U lamivudinu (n = 355) 

činila kumulativní četnost odpovědí 39% u HBV DNA < 300 kopií/ml podle PCR, 79% u normalizace 

ALT, 26% u sérokonverze HBeAg a 2% u HBsAg sérokonverze (3% u ztráty HBsAg). 

Na konci dávkování mezi pacienty, kteří pokračovali v léčbě po 52 týdnech (medián 96 týdnů), mělo 

81% z 243 léčených entekavirem a 39% ze 164 léčených lamivudinem HBV DNA < 300 kopií/ml 

podle PCR, zatímco k normalizaci ALT (≤ 1krát ULN) došlo u 79% pacientů léčených entekavirem a 

u 68% pacientů léčených lamivudinem. 

 

HBeAg negativní (studie 027): při léčbě entekavirem po dobu až 96 týdnů (n = 325) mělo kumulativní 

četnost odpovědí 94% u HBV DNA < 300 kopií/ml podle PCR a 89% u normalizace ALT oproti 77% 

u HBV DNA < 300 kopií/ml podle PCR a 84% u normalizace ALT u pacientů léčených lamivudinem 

(n = 313). 

Z 26 pacientů léčených entekavirem a 28 pacientů léčených lamivudinem, kteří pokračovali v léčbě po 

52 týdnech (medián 96 týdnů), mělo 96% pacientů léčených entekavirem a 64% pacientů léčených 

lamivudinem při ukončení léčby HBV DNA < 300 kopií/ml podle PCR. K normalizaci ALT (≤ 1krát 

ULN) došlo při ukončení léčby u 27% pacientů léčených entekavirem a 21% pacientů léčených 

lamivudinem. 

 

U pacientů, kteří splnili kritéria odpovědi definovaná v protokolu, přetrvávala odpověď po dobu 

24 týdnů v sledování po léčbě u 75% (83/111) respondentů léčených entekavirem oproti 73% (68/93) 

respondentů léčených lamivudinem ve studii 022 a ve studii 027 u 46% (131/286) respondentů 

léčených entekavirem oproti 31% (79/253) respondentů léčených lamivudinem. Během 48 týdnů 

sledování po ukončení léčby došlo ke ztrátě odpovědi u značného počtu HBeAg-negativních pacientů. 

 

 

12 

Výsledky biopsie jater: u 57 pacientů, kteří doposud neužívali nukleosidy z pivotních studií 022 

(HBeAg pozitivní) a 027 (HBeAg negativní) a kteří byli dále zařazeni do dlouhodobé navazující 

studie, byly hodnoceny dlouhodobé výsledky biopsie jater. Dávka entekaviru byla 0,5 mg denně v 

pivotních studiích (průměrná expozice 85 týdnů) a 1 mg denně v navazující studii (průměrná expozice 

177 týdnů), ve které 51 pacientů dostávalo zpočátku lamivudin (průměrná doba 29 týdnů). Z těchto 

pacientů 55/57 (96%) mělo histologické zlepšení, jak bylo předem definováno (viz výše), a 50/57 

(88%) mělo ≥ 1-bodové snížení skóre fibrózy podle Ishaka. Z pacientů, s výchozí hodnotou skóre 

fibrózy podle Ishaka ≥ 2, mělo 25/43 (58%) ≥ 2-bodové snížení. Všichni pacienti (10/10) s pokročilou 

fibrózou nebo cirhózou na počátku (Ishak skóre 4, 5 nebo 6) měli ≥ 1-bodové snížení (průměrné 

snížení oproti výchozímu stavu bylo 1,5 bodu). 

V čase dlouhodobé biopsie měli všichni pacienti HBV DNA < 300 kopií/ml a 49/57 (86%) pacientů 

mělo sérové hodnoty ALT ≤ 1krát ULN. Všech 57 pacientů zůstalo HBsAg pozitivních. 

 

Lamivudin-refrakterní: 

HBeAg pozitivní (studie 026): při léčbě entekavirem po dobu až 96 týdnů (n = 141) byla kumulativní 

četnost odpovědí 30% u HBV DNA < 300 kopií/ml podle PCR a 85% u normalizace ALT a 17% u 

HBeAg sérokonverze. 

Ze 77 pacientů, kteří pokračovali v léčbě po 52 týdnech (medián 96 týdnů), mělo 40% pacientů při 

ukončení léčby HBV DNA < 300 kopií/ml podle PCR a k normalizaci ALT (≤ 1krát ULN) došlo při 

ukončení léčby u 81% pacientů. 

 

Věk/pohlaví: 

Nebyl žádný patrný rozdíl v účinnosti entekaviru s ohledem na pohlaví (≈ 25% žen v klinických 

studiích) nebo věk (≈ 5% pacientů starších než 65 let). 

 

Speciální populace 

Pacienti s dekompenzovaným jaterním onemocněním: studie 048 zahrnovala 191 pacientů s HBeAg 

pozitivní nebo negativní chronickou HBV infekcí a projevy jaterní dekompenzace definovanými jako 

CTP skóre 7 a vyšší. Pacienti užívali entekavir 1 mg jednou denně nebo adefovir-dipivoxil 10 mg 

jednou denně. Pacienti nebyli dříve léčeni pro HBV nebo byli předléčeni (s vyloučením předchozí 

léčby entekavirem, adefovir-dipivoxilem, nebo tenofovir-disoproxil-fumarátem). Na počátku měli 

pacienti průměrnou hodnotu skóre CTP 8,59 a u 26 % z nich bylo stanoveno CTP třídy C. Průměrná 

výchozí hodnota skóre MELD (Model for End Stage Liver Disease) bylo 16,23. Průměrná hodnota 

HBV DNA v séru, stanoveno PCR, byla 7,83 log

10 

kopií/ml a průměrná hodnota ALT v séru byla 100 

U/l; 54 % pacientů bylo HBeAg pozitivních a 35 % pacientů mělo na začátku substituci LVDr, 

Entekavir vykázal vyšší účinnost než adefovir-dipivoxil v primárním cílovém parametru účinnosti, 

kterým byla změna průměrné hodnoty HBV DNA v séru, stanoveno PCR, ve 24. týdnu ve srovnání s 

výchozím stavem. Výsledky vybraných cílových parametrů studie v týdnech 24 a 48 jsou uvedeny v 

tabulce: 

 

 

13 

  

24. týden 

48. týden 

  

ETV 

1 mg 

1x denně 

Adefovir 

Dipivoxil 

10 mg  

1x denně 

ETV  

1 mg 

1x denně 

Adefovir 

Dipivoxil 

10 mg 

1x denně 

100 

91 

100 

91 

HBV DNA

a

 

Pod hranicí detekovatelnosti (<300 
kopií/ml)

b

 

49%* 

16% 

57%* 

20% 

Průměrná změna oproti výchozí hodnotě 
(log

10

 kopií/ml)

c

 

-4.48* 

-3.40 

-4.66 

-3.90 

Stálé nebo zlepšené CTP skóre

b,d

 

66% 

71% 

61% 

67% 

MELD  skóre, průměrná změna oproti 
výchozí hodnotě

c,e

 

 

-2.0 

 

-0.9 

 

-2.6 

 

-1.7 

Ztráta HBsAg

b

 

1% 

5% 

Normalizace: 

f

 

 

ALT (≤1 X ULN)

b

 

46/78 (59%)*  28/71 (39%)  49/78 (63%)*  33/71 (46%) 

 

Albumin (≥1 X LLN)

b

 

20/82 (24%)  14/69 (20%)  32/82 (39%)  20/69 (29%) 

 

Bilirubin (≤1 X ULN)

b

 

12/75 (16%)  10/65 (15%)  15/75 (20%)  18/65 (28%) 

 

Protrombinvý čas (≤1 X ULN)

b

 

9/95 (9%) 

6/82 (7%) 

8/95 (8%) 

7/82 (9%) 

Roche COBAS Amplicor PCR assay (LLOQ = 300 kopií/ml).

 

b

 NC=F (noncompleters = failure - osoba, která nedokončila studii = selhání léčby, tzn. ukončení léčby před týdnem analýzy, 

včetně důvodů jako úmrtí, nedostatečná účinnost, nežádoucí účinky, noncompliance/ztráta sledování, se počítají jako 

selhání (např. HBV DNA ≥ 300 kopií/ml)) 

NC=M (noncompleters=missing - osoba, která nedokončila studii = ztracená)

 

d Definované jako pokles nebo žádná změna oproti výchozím hodnotám CTP skóre. 

Průměrná výchozí hodnota MELD skóre byla 17,1 pro entekavir a 15,3 pro adefovir-dipivoxil.  

f

 Jmenovatelem jsou pacienti s abnormálními hodnotami na počátku sledování.

 

* p<0.05 
ULN=horní limit normálního rozsahu, LLN=dolní limit normálního rozsahu. 

 

Čas do začátku hepatocelulárního karcinomu (HCC) nebo úmrtí (cokoli nastalo dříve) byl srovnatelný 

v obou léčených skupinách; kumulativní výskyt mortality byl u pacientů léčených entekavirem 23 % 

(23/102), resp. 33 % (29/89) u pacientů léčených adefovir-dipivoxilem a kumulativní výskyt 

hepatocelulárního karcinomu (HCC) byl 12 % (12/102), resp. 20 % (18/89). 

Z pacientů s LVDr substitucemi na počátku studie bylo pacientů s HBV DNA < 300 kopií/ml 44 % 

pro entekavir a 20 % pro adefovirem ve 24. týdnu, ve 48. týdnu jich bylo 50 % pro entekavir a 17 % 

pro adefovir. 

 

HIV/HBV koinfikovaní pacienti, kteří souběžně užívají HAART: studie 038 zahrnovala 67 pacientů 

HBeAg pozitivních a 1 pacienta HBeAg negativního koinfikovaných HIV. Pacienti měli stabilně 

kontrolovaný HIV (HIV RNA < 400 kopií/ml) s recidivou virémie HBV v režimu HAART 

zahrnujícím lamivudin. Režimy HAART nezahrnovaly emtricitabin nebo tenofovir disoproxil fumarát. 

Na začátku studie měli pacienti léčení entekavirem střední dobu před léčbou lamivudinem 4,8 roku a 

střední počet CD4 494 buněk/mm

3

 (pouze 5 subjektů mělo počet CD4 buněk < 200 buněk/mm

3

). 

Pacienti pokračovali ve svém lamivudinovém režimu a byli zařazeni do skupiny, která navíc dostávala 

entekavir 1 mg jednou denně (n = 51), nebo placebo (n = 17) po dobu 24 týdnů, po které následovalo 

období dalších 24 týdnů, kdy všichni pacienti dostávali entekavir. Po 24 týdnech bylo snížení HBV 

virové zátěže významně vyšší u entekaviru (-3,65 v porovnání se zvýšením 0,11 log

10

 kopií/ml). U 

pacientů, kteří byli původně zařazeni do skupiny léčené entekavirem, bylo snížení HBV DNA po 

 

14 

48 týdnech -4,20 log

10

 kopií/ml, k normalizaci ALT došlo u 37% pacientů s abnormálními výchozími 

hodnotami ALT a u žádného z těchto pacientů nedošlo k HBeAg sérokonverzi. 

 

Pacienti koinfikovaní HIV/HVB, kteří souběžně neužívají HAART: entekavir nebyl hodnocen u 

pacientů koinfikovaných HIV/HBV, kteří souběžně nedostávali účinnou léčbu HIV. U pacientů 

koinfikovaných HIV/HBV, kteří dostávali entekavir v monoterapii bez léčby HAART, bylo hlášeno 

snížení HIV RNA. V některých případech byla pozorována selekce varianty HIV M184V, což má 

dopad na selekci režimů HAART, které mohou pacienti brát později. Proto by se entekavir neměl za 

těchto podmínek užívat kvůli možnosti vývoje rezistence na léčbu HIV (viz bod 4.4). 

 

Pacienti s transplantací jater: bezpečnost a účinnost entekaviru v dávce 1 mg jednou denně byla 

hodnocena v jednoramenné studii u 65 pacientů, kteří prodělali transplantaci jater z důvodu 

komplikací chronické infekce HBV a kteří měli v době transplantace hladiny HBV DNA <172 IU/ml 

(přibližně 1000 kopií/ml). Studovanou populaci tvořilo 82% mužů, 39% bělochů a 37% asiatů, v 

průměrném věku 49 let; 89% pacientů bylo v době transplantace onemocnění HBeAg negativních. Z 

toho 61 pacientů, u kterých se dala hodnotit účinnost, dostávalo entekavir po dobu alespoň 1 měsíce, 

60 pacientů rovněž dostávalo imunoglobulin (HBIg) proti hepatitidě B jako součást potransplantační 

profylaxe. Z těchto 60 pacientů dostávalo 49 léčbu HBIg víc než 6 měsíců. V týdnu 72 po 

transplantaci neměl žádný z 55 sledovaných případů virologickou recidivu HBV [definovanou jako 

HBV DNA ≥50 IU/ml (přibližně 300 kopií/ml)] a ani u zbývajících 6 pacientů nebyla virologická 

recidiva hlášena. Všech 61 pacientů bylo po transplantaci HBsAG negativních, 2 z nich se později stali 

HBsAg pozitivní navzdory nedetekovatelné hladině HBV DNA (<6 IU/ml). Ćetnost výskytu a povaha 

nežádoucích účinků v této studii byly v souladu s tím,co se u pacientů s transplantací jater očekávalo, a 

v souladu se známým bezpečnostním profilem entekaviru. 

 

Pediatrická populace: Studie 189 je probíhající studie o účinnosti a bezpečnosti entekaviru u 180 dětí 

a dospívajících dosud neléčených nukleosidy ve věku od 2 do < 18 let s HBeAg-pozitivní chronickou 

hepatitidou B, kompenzovaným onemocněním jater a zvýšenou ALT. Pacienti byli randomizováni v 

poměru 2:1, první skupina užívala zaslepenou léčbu entekavirem 0,015 mg/kg až do 0,5 mg/den 

(N=120) a druhá skupina užívala placebo (N=60). Randomizace byla stratifikována podle věku (2 až 

6 let, > 6 - 12 let, a > 12 až < 18 let). Vstupní demografické údaje a charakteristiky HBV onemocnění 

byly mezi oběma léčebnými rameny i napříč věkovými skupinami srovnatelné. Při vstupu do studie 

byla průměrná HBV DNA 8,1 log

10

 IU/ml a průměrná ALT byla 103 U/l napříč skupinami pacientů v 

této studii. Výsledky hlavních parametrů účinnosti ve 48. týdnu a 96. týdnu jsou uvedeny v tabulce 

níže. 

 

 

               Entekavir 

Placebo* 

 

48. týden 

96. týden 

48. týden 

120 

120 

60 

HBV DNA < 50 IU/ml a 

sérokonverze HBeAg

a

  

24,2% 

35,8% 

3,3% 

HBV DNA < 50 IU/ml

a

 

49,2% 

64,2% 

3,3% 

sérokonverze HBeAg

a

 

24,2% 

36,7% 

10,0% 

ALT normalizace

a

 

67,5% 

81,7% 

23,3% 

HBV DNA < 50 IU/ml

a

 

 

 

 

 

      Výchozí HBV   

      DNA < 8 log

10

 IU/ml 

82,6% (38/46) 

82,6% (38/46)  6,5% (2/31) 

     Výchozí HBV DNA   

      ≥ 8 log

10

 IU/ml 

    28,4% (21/74) 

 52,7%  (39/74)  0% (0/29) 

a

NC=F (pacient s nedokončenou léčbou=selhání)

 

 * Pacienti, kteří byli randomizováni na placebo a kteří nedosáhli sérokonverze HBe v 48. týdnu byli pro 2. rok trvání studie 

převedeni do otevřené studie entekaviru; proto jsou dostupná randomizovaná komparativní data jen do 48. týdne. 

 

Zhodnocení pediatrické rezistence je založeno na údajích ze dvou běžících klinických studií (028 a 

189) u HBeAG-pozitivních pediatrických pacientů dosud neléčených nukleosidy s chronickou infekcí 

HBV. Tyto dvě studie obsahují údaje o rezistenci u 183 pacientů léčených a monitorovaných v 1. roce 

a u 180 pacientů léčených a monitorovaných v 2. roce. Genotypové hodnocení bylo provedeno u všech 

 

15 

pacientů s dostupnými vzorky, kteří dosáhli virologického průlomu v 96. týdnu, nebo dosáhli hodnot 

HBV DNA ≥ 50 IU/ml ve 48. nebo 96. týdnu. Během 2. roku byla genotypová rezistence na ETV 

zjištěna u 2 pacientů (1,1% kumulativní pravděpodobnost rezistence ve 2. roce).  

 

Klinická rezistence u dospělých: pacienti v klinických studiích iniciálně léčení entekavirem v dávce 

0,5 mg (dosud neléčení nukleosidy) nebo dávkou 1 mg (refrakterní na lamivudin), u kterých byla 

v průběhu léčby, v nebo po týdnu 24, měřena PCR HBV DNA, byli monitorováni na rezistenci. 

Až do konce 240. týdne ve studiích s pacienty dosud neléčenými nukleosidy, genotypový důkaz ETVr 

substitucí na rtT184, rtS202 nebo rtM250 byl identifikován u pacientů léčených entekavirem, u 2 

z nich došlo k virologickému průlomu po dobu až 144 týdnů ve studiích s pacienty dosud neléčenými 

nukleosidy (viz tabulka). Tyto substituce byly pozorovány pouze v přítomnosti LVDr substitucí 

(rtM204V a rtL180M). 

 

Vznikající genotypové rezistence na entekavir až do konce 5. roku, studie bez předchozí léčby 

nukleosidy 

 

Rok 1 

Rok 2 

Rok 3 

Rok 4 

Rok 5 

Pacienti léčeni a 

monitorováni na 

rezistenci

b

 

663 

278 

149 

121 

108 

Pacienti ve specifickém 

roce se: 

 

 

 

 

 

- vznikající genotypové 

ETVr

c

 

- genotypové ETVrc 

s virologickým průlomem 

Kumulativní 

pravděpodobnost: 

 

 

 

 

 

- vznikající genotypové 

ETVr

c

 

0,2% 

0,5% 

1,2% 

1,2% 

1,2% 

- genotypové ETVr

c

  

s virologickým průlomem       

0,2% 

0,2% 

0,8% 

0,8% 

0,8% 

a

  Výsledky odrážejí užívání entekaviru v dávce 1 mg u 147 ze 149 pacientů v Roce 3 a všechny pacienty v Roce 4 a 5 a  

kombinovanou léčbu entekavir-lamivudin (následovanou dlouhodobou terapií  entekavirem) po dobu (medián) 20 týdnů  u 

130 ze 149 pacientů v Roce 3 a po dobu 1 týdne u 1 ze 121 pacientů v Roce 4  v klinické studii.  

b

  Zahrnuje pacienty s alespoň jedním měřením HBV DNA pomocí PCR v anebo po týdnu 24 léčby až do 58. týdne (1. rok), 

po 58. týdnu až do 102. týdne 102 (2. rok), po 102. týdnu až do 156. týdne (3. rok), po 156. týdnu až do 204. týdne (Rok 

4), nebo po 204. týdnu až do 252. týdne (Rok 5). 

c

  Pacienti měli také LVDr substituce. 

d

 

≥ 1 log

10

 zvýšení nad nejnižší hodnotu u HBV DNA podle PCR, potvrzeno následnými měřeními nebo na konci 

otevřeného časového bodu.

 

 

ETVr substituce (kromě LVDr substitucí rtM204V/I ± rtL180M) byly pozorovány na začátku 

sledování v izolátech u 10/187 (5%) pacientů refrakterních na lamivudin léčených entekavirem a 

monitorovaných na rezistenci, což naznačuje, že předchozí léčba lamivudinem může selektovat tyto 

substituce vedoucí k rezistenci a že v malém počtu mohou existovat před léčbou entekavirem. Až do 

konce 240. týdne došlo k virologickému průlomu (≥ 1 log

10

 zvýšení nad nejnižší hodnotu) u 3 z 10 

pacientů. Vznikající rezistenci na entekavir ve studiích s pacienty rezistentními k lamivudinu až do 

konce 240. týdne shrnuje tabulka. 

 

 

16 

Genotypové rezistence na entekavir až do konce 5. roku, studie s pacienty refrakterními na léčbu 

lamivudinem 

 

Rok 1 

Rok 2 

Rok 3 

Rok 4 

Rok 5 

Pacienti léčeni a monitorováni na 

rezistenci

b

 

187 

146 

80 

52 

33 

Pacienti ve specifickém roce: 

 

 

 

 

 

  - vznikající genotypová ETVr

c

 

11  

12  

16  

6  

-  genotypová ETVrc 

s virologickým průlomem 

2

e

 

14

e

 

13

e

 

9

e

 

1

e

 

Kumulativní pravděpodobnost: 

 

 

 

 

 

- vznikající genotypové ETVr

c

 

6,2% 

15% 

36,3% 

46,6% 

51,45% 

- genotypové ETVr

c

  s virologickým 

průlomem       

1,1%

e

 

10,7%

 e

 

27%

 e

 

41,3%

 e

 

43,6%

 e

 

a

  Výsledky se týkají užívání kombinované léčby entekavir-lamivudin po kterém následovala dlouhodobá terapie 

entekavirem) pro medián 13 týdnů u 48 z 80 pacientů v Roce 3, medián 38 týdnů u 10 z 52 pacientů v Roce 4, a po 16 

týdnech u 1 z 33 pacientů v Roce 5 v klinické studii.  

b

  Zahrnuje pacienty s alespoň jedním měřením HBV DNA pomocí PCR v anebo po týdnu 24 léčby až do 58. týdne (1. 

rok), po 58. týdnu až do 102. týdne 102 (2.rok 2), anebo po 102. týdnu až do 156. týdne (3.rok), po 156. týdnu až do 

204. týdne (Rok 4) nebo po 204. týdnu až do 252. týdne (Rok 5). 

c

  Pacienti měli také LVDr substituce. 

d

  ≥ 1 log

10

 zvýšení nad nejnižší hodnotu u HBV DNA podle PCR, potvrzeno následnými měřeními nebo na konci 

otevřeného časového bodu. 

e

  ETVr  vyskytlá ve kterémkoliv roce; virologický průlom v daném roce. 

 

Mezi pacienty refrakterními na lamivudin s výchozí hodnotou HBV DNA <10

log

10

 kopií/ml, 64% 

(9/14) dosáhlo HBV DNA <300 kopií/ml ve 48. týdnu. Těchto 14 pacientů mělo nižší míru 

genotypové rezistence na entekavir (kumulativní pravděpodobnost 18,8% během 5 let sledování) než v 

celé studované populaci  (viz tabulka). Pacienti refrakterní na lamivudin, kteří dosáhli HBV DNA 

<10

4

 log

10

 kopií/ml stanoveno metodou PCR ve 24. týdnu, měli také nižší výskyt rezistence než ti, 

kteří toho nedosáhli (5letá kumulativní pravděpodobnost 17,6% [n=50] versus 60,5% [n=135]). 

 

5.2  Farmakokinetické vlastnosti 

 

Absorpce: entekavir se rychle vstřebává, přičemž vrcholové koncentrace v plazmě dosahuje po 

0,5 - 1,5 hodině. Absolutní biologická dostupnost nebyla stanovena. Podle vylučování léku 

v nezměněné formě v moči byla biologická dostupnost odhadnuta na minimálně 70%. Po 

opakovaných dávkách v rozsahu od 0,1 mg do 1 mg dochází ke zvýšení C

max

 a hodnot AUC úměrně 

dávce. Ustálený stav je dosažen za 6 - 10 dnů při dávkování jednou denně s ≈ 2násobnou kumulací. 

C

max

 a C

min

 v ustáleném stavu činí 4,2, respektive 0,3 ng/ml u dávky 0,5 mg a 8,2, respektive 0,5 ng/ml 

u dávky 1 mg. Tablety a perorální roztok byly bioekvivalentní u zdravých subjektů; obě formy jsou 

tedy vzájemně zaměnitelné. 

 

Při podávání 0,5 mg entekaviru se standardní stravou s vysokým obsahem tuků (945 kcal, 54,6 g tuků) 

nebo nízkotučnou stravou (379 kcal, 8,2 g tuků) bylo zpoždění absorpce minimální (1 - 1,5 hodiny po 

jídle oproti 0,75 hodiny na lačno), snížení C

max

 činilo 44 - 46% a snížení AUC 18 - 20%. Nižší 

hodnoty C

max

 a AUC při užívání s jídlem nejsou u pacientů, kteří doposud neužívali nukleosidy, 

považovány za klinicky významné, ale mohly by ovlivnit účinnost u pacientů refrakterních na 

lamivudin (viz bod 4.2). 

 

Distribuce: odhadovaný objem distribuce je u entekaviru vyšší než celkový objem vody v organizmu. 

Vazba na lidské sérové bílkoviny in vitro činí ≈ 13%. 

 

Biotransformace: entekavir není substrátem, inhibitorem ani induktorem enzymového systému 

CYP450. Po podání 

14

C-entekaviru nebyly pozorovány žádné oxidační ani acetylované metabolity a 

bylo zjištěno jen menší množství metabolitů fáze II, konjugátů glukoronidů a sulfátů. 

 

17 

 

Vylučování: entekavir se vylučuje převážně ledvinami, přičemž v moči je při stabilním stavu zjištěno 

zhruba 75% dávky léku v nezměněné podobě. Renální clearance nezávisí na dávce a pohybuje se od 

360 do 471 ml/min, což naznačuje, že entekavir prochází jak glomerulární filtrací, tak i tubulární 

sekrecí. Po dosažení vrcholové hladiny se koncentrace entekaviru v plazmě snižuje biexponenciálně 

s terminálním eliminačním poločasem ≈ 128 - 149 hodin. Pozorovaný index kumulace léčiva je u 

dávkování jednou denně ≈ 2násobný, což ukazuje na efektivní poločas kumulace přibližně 24 hodin. 

 

Hepatální poruchy: farmakokinetické parametry u pacientů se střední nebo těžkou hepatální poruchou 

byly podobné jako u pacientů s normální funkcí jater. 

 

Renální poruchy: clearance entekaviru klesá s klesající clearancí kreatininu. Při hemodialýze v délce 

4 hodin bylo odstraněno ≈ 13% dávky a 0,3% bylo odstraněno pomocí CAPD. Farmakokinetika 

entekaviru po jednorázové dávce 1 mg u pacientů (bez chronické infekce virem hepatitidy B) je 

uvedena v následující tabulce: 

 

 

Výchozí clearance kreatininu (ml/min) 

 

 

Normální 

funkce 

ledvin 

> 80 

Lehká 

porucha 

> 50; ≤ 80 

Středně 

těžká 

porucha 

30-50 

Těžká 

porucha 

20-< 30 

Těžká 

porucha 

léčená 

hemodialýzou 

Těžká 

porucha 

léčená 

CAPD 

 

(n = 6) 

(n = 6) 

(n = 6) 

(n = 6) 

(n = 6) 

(n = 4) 

C

max

 (ng/ml) 

(CV%) 

8,1 

(30,7) 

 

10,4 

(37,2) 

10,5 

(22,7) 

15,3 

(33,8) 

15,4 

(56,4) 

16,6 

(29,7) 

AUC

(0-T)

 

(ng·h /ml) 

(CV) 

27,9 

 

(25,6) 

 

51,5 

 

(22,8) 

69,5 

 

(22,7) 

145,7 

 

(31,5) 

233,9 

 

(28,4) 

221,8 

 

(11,6) 

CLR 

(ml/min) 

(SD) 

383,2 

 

(101,8) 

 

197,9 

 

(78,1) 

135,6 

 

(31,6) 

40,3 

 

(10,1) 

NA 

NA 

CLT/F 

(ml/min) 

(SD) 

588,1 

 

(153,7) 

309,2 

 

(62,6) 

226,3 

 

(60,1) 

100,6 

 

(29,1) 

50,6 

 

(16,5) 

35,7 

 

(19,6) 

 

Po transplantaci jater: expozice entekaviru u příjemců transplantátů jater infikovaných HBV byla při 

stabilní dávce cyklosporinu A nebo takrolimu (n = 9) ≈ 2násobná v porovnání se zdravými subjekty 

s normální funkcí ledvin. Změněná renální funkce přispívá u těchto pacientů k vyšší expozici 

entekaviru (viz bod 4.4). 

 

Pohlaví: AUC byla o 14% vyšší u žen než u mužů, a to v důsledku rozdílů v renální funkci a tělesné 

hmotnosti. Po úpravě podle rozdílů v clearanci kreatininu a tělesné hmotnosti nebyl mezi mužskými a 

ženskými subjekty zjištěn žádný rozdíl v expozici. 

 

Starší pacienti: vliv věku na farmakokinetiku entekaviru byl hodnocen podle srovnání starších jedinců 

ve věku od 65 do 83 let (střední věk žen byl 69 let, střední věk mužů 74 let) s mladými subjekty ve 

věku od 20 do 40 let (střední věk žen byl 29 let, střední věk mužů 25 let). AUC byla u starších 

subjektů o 29% vyšší než u mladých subjektů, a to zejména z důvodu rozdílů v renální funkci a tělesné 

hmotnosti. Po úpravě podle rozdílů v clearanci kreatininu a tělesné hmotnosti měly starší subjekty 

AUC o 12,5% vyšší než mladé subjekty. Populační farmakokinetická analýza zahrnující pacienty ve 

věku od 16 do 75 let neidentifikovala věk jako faktor významně ovlivňující farmakokinetiku 

entekaviru. 

 

 

18 

Etnická příslušnost: populační farmakokinetická analýza neidentifikovala etnickou příslušnost jako 

faktor významně ovlivňující farmakokinetiku entekaviru. Závěry lze však činit pouze pro bělochy a 

Asiaty, protože v ostatních kategoriích bylo jen velmi málo subjektů. 

 

Pediatrická populace: byla hodnocena farmakokinetika entekaviru v ustáleném stavu (studie 028) 

u 24 pediatrických subjektů dosud neléčených nukleosidy a u 19 HBeAg-pozitivních pediatrických 

subjektů se zkušeností léčby lamivudinem ve věku od 2 do < 18 let s kompenzovaným onemocněním 

jater. Expozice entekaviru u pacientů dosud neléčených nukleosidy léčených jednou denně v dávce 

entekaviru 0,015 mg/kg až do maximální dávky 0,5 mg byla podobná expozici dosažené u dospělých, 

léčených jednou denně v dávce 0,5 mg. Hodnoty C

max

, AUC (0-24) a C

min

 pro tyto subjekty byly 

6,31 ng/ml a 18,33 ng h/ml, a 0,28 ng/ml. Expozice entekaviru u pacientů se zkušeností léčby 

lamivudinem léčených jednou denně dávkou entekaviru 0,030 mg/kg až do maximální dávky 1,0 mg 

byla podobná expozici dosažené u dospělých léčených jednou denně v dávce 1,0 mg. C

max

, AUC (0-

24) a C

min

 hodnoty u těchto subjektů byly 14,48 ng/ml, 38,58 ng·h/ml a 0,47 ng/ml. 

 

5.3  Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 

 

Při toxikologických studiích opakovaného podávání na psech byl pozorován reverzibilní 

perivaskulární zánět v centrálním nervovém systému, u nějž dávky s nulovým účinkem odpovídaly 

expozici 19krát a 10krát vyšší než u lidí (při dávce 0,5 mg, respektive 1 mg). Toto zjištění nebylo 

pozorováno ve studiích s opakovaným podáváním na jiných druzích včetně opic, jimž byl entekavir 

podáván denně po dobu 1 roku při expozici ≥ 100krát vyšší než u lidí. 

 

Při reprodukčních toxikologických studiích, při nichž byl zvířatům podáván entekavir po dobu až 

4 týdnů, nebyly pozorovány známky snížené fertility u potkaních samců nebo samic při vysokých 

expozicích. Testikulární změny (seminiferósní tubulární degenerace) byly patrné při toxikologických 

studiích opakovaného podávání na hlodavcích a psech při expozicích ≥ 26krát vyšších než u lidí. 

V jednoleté studii na opicích nebyly zjištěny žádné změny varlat. 

 

U březích potkanů a králiků, jimž byl podán entekavir, hladiny s nulovým efektem na embryotoxicitu 

nebo mateřskou toxicitu odpovídaly expozicím ≥ 21krát vyšším než u lidí. U potkanů byla při vysoké 

expozici pozorována mateřská toxicita, embryofetální toxicita (resorpce), nižší tělesná hmotnost plodu, 

malformace ocasu a obratlů, snížená osifikace (obratle, hrudní kost a články prstů) a nadbytečné 

lumbární obratle a žebra. U králíků byla při vysoké expozici pozorována embryofetální toxicita 

(resorpce), snížená osifikace (jazylka) a vyšší incidence 13. žebra. Při peri-postnatální studii na 

potkanech nebyly na mláďatech pozorovány žádné nežádoucí účinky. V samostatné studii, při níž byl 

entekavir podáván březím a kojícím potkanům v dávce 10 mg/kg, byla prokázána jak fetální expozice 

entekaviru, tak i jeho vylučování do mateřského mléka. U mláďat potkanů byl podáván entekavir 4. až 

80. den po narození a byla zjištěna mírně snížená akustická úleková reakce v období zotavování 

(110. - 114. den po narození), ale ne v průběhu podávání přípravku v daném období, a to s AUC 

hodnotami ≥ 92krát vyššími než u lidí užívajících 0,5 mg dávku nebo u dětí s ekvivalentní dávkou. 

Vzhledem k rozpětí dané expozice je význam tohoto zjištění pravděpodobně klinicky nevýznamný. 

 

Při Amesově mikrobiálním testu mutagenity, testu genových mutací savčích buněk a transformačním 

testu s embryonálními buňkami syrského křečka nebyly zjištěny žádné známky genotoxicity. Také 

mikronukleární studie a studie oprav DNA na potkanech byla negativní. Entekavir byl při 

koncentracích značně vyšších, než jsou koncentrace dosahované klinicky, klastogenní pro lidské 

lymfocytové kultury. 

 

Dvouleté studie kancerogenity: u myších samců byla při expozicích ≥ 4 a ≥ 2krát vyšších než u lidí při 

dávce 0,5 mg, respektive 1 mg pozorována vyšší incidence nádorů plic. Vzniku nádoru předcházela 

proliferace pneumocytů v plicích, která nebyla pozorována u potkanů, psů ani opic, což naznačuje, že 

hlavní faktor při vzniku nádoru plic u myší je pravděpodobně druhově specifický. Vyšší incidence 

jiných nádorů včetně mozkových gliomů u potkaních samců a samic, karcinomů jater u myších samců, 

benigních vaskulárních tumorů u myších samic a adenomů jater a karcinomů u potkaních samic byly 

pozorovány pouze při vysoké celoživotní expozici. Nebylo však možné přesně stanovit hladiny 

s nulovým účinkem. Prediktivita těchto zjištění pro lidi není známa. 

 

19 

 

 

6. 

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 

 

6.1  Seznam pomocných látek 

 

Baraclude 0,5 mg potahované tablety 

Jádro tablety: 

Krospovidon 

Monohydrát laktosy 

Magnesium-stearát 

Mikrokrystalická celulosa 

Povidon 

 

Potahová vrstva tablety: 

Oxid titaničitý 

Hypromelosa 

Makrogol 400 

Polysorbát 80 (E433) 

 

Baraclude 1 mg potahované tablety 

Jádro tablety: 

Krospovidon 

Monohydrát laktosy 

Magnesium-stearát 

Mikrokrystalická celulosa 

Povidon 

 

Potahová vrstva tablety: 

Oxid titaničitý 

Hypromelosa 

Makrogol 400 

Červený oxid železitý 

 

6.2  Inkompatibility 

 

Neuplatňuje se. 

 

6.3  Doba použitelnosti 

 

2 roky 

 

6.4  Zvláštní opatření pro uchovávání 

 

Blistr: 

Uchovávejte při teplotě do 30 °C. Uchovávejte v původním obalu. 

 

Lahvička: 

Uchovávejte při teplotě do 25 °C. Uchovávejte v dobře uzavřené lahvičce. 

 

6.5  Druh obalu a obsah balení 

 

Jedna krabička obsahuje: 

 

30 x 1 potahovanou tabletu; 3 blistry, jeden obsahuje 10 x 1 potahovanou tabletu v hliníkových, 

perforovaných jednodávkových blistrech nebo 

 

90 x 1 potahovanou tabletu; 9 blistrů, jeden obsahuje 10 x 1 potahovanou tabletu v hliníkových, 

perforovaných jednodávkových blistrech. 

 

20 

 

Lahvička z polyethylenu vysoké hustoty (HDPE) s dětským bezpečnostním uzávěrem obsahující 

30 potahovaných tablet. Jedno balení obsahuje jednu lahvičku. 

 

Na trhu nemusí být k dispozici všechny velikosti balení a druhy obalů. 

 

6.6  Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku 

 

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními 

požadavky. 

 

 

7. 

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 

 

BRISTOL-MYERS SQUIBB PHARMA EEIG 

Uxbridge Business Park 

Sanderson Road 

Uxbridge UB8 1DH 

Velká Británie 

 

 

8. 

REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) 

 

Baraclude 0,5 mg potahované tablety 

Blistr: 

EU/1/06/343/003 

EU/1/06/343/006 

Lahvička:  EU/1/06/343/001 

 

Baraclude 1 mg potahované tablety 

Blistr: 

EU/1/06/343/004 

EU/1/06/343/007 

Lahvička:  EU/1/06/343/002 

 

 

9. 

DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 

 

Datum první registrace: 26. června 2006 

Datum posledního prodloužení: 26. června 2011 

 

 

10.  DATUM REVIZE TEXTU 

 

{MM/YYYY} 

 

 

Podrobné informace o tomto přípravku jsou uveřejněny na webových stránkách Evropské agentury pro 

léčivé přípravky http://www.ema.europa.eu/. 

 

21 

 

 

1. 

NÁZEV PŘÍPRAVKU 

 

Baraclude 0,05 mg/ml perorální roztok 

 

 

2. 

KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ 

 

Jeden ml perorálního roztoku obsahuje entecavirum 0,05 mg (ve formě entecavirum monohydricum). 

 

Pomocné látky se známým účinkem:  380 mg roztoku maltitolu v 1 ml 

1,5 mg methylparabenu v 1 ml 

0,18 mg propylparabenu v 1 ml 

 

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1. 

 

 

3. 

LÉKOVÁ FORMA 

 

Perorální roztok 

 

Čirý, bezbarvý až světle žlutý roztok 

 

 

4. 

KLINICKÉ ÚDAJE 

 

4.1  Terapeutické indikace 

 

Baraclude je indikován k léčbě chronické infekce virem hepatitidy B (HBV, viz bod 5.1) u dospělých 

pacientů  

 

kompenzovaným jaterním onemocněním a prokázanými známkami aktivní virové replikace, 

přetrvávajícími zvýšenými hodnotami sérové alaninaminotransferázy (ALT) a histologicky 

prokázaným aktivním zánětem a/nebo fibrózou. 

 

s dekompenzovaným jaterním onemocněním (viz bod 4.4) 

 

Tato indikace je založena, jak pro pacienty s kompenzovanými, tak dekompenzovaným jaterním 

onemocněním, na výsledcích klinických studií u pacientů dosud neléčených nukleosidy s HBeAg 

pozitivní a HBeAg negativní HBV infekcí. Pokud jde p pacienty s hepatitidou B refrakterní na 

lamivudin (viz body 4.2, 4.4 a 5.1). 

 

Baraclude je také indikován k léčbě chronické infekce HBV u dětských pacientů dosud neléčených 

nukleosidy ve věku od 2 do < 18 let s kompenzovaným onemocněním jater, s prokázanými známkami 

aktivní virové replikace a s trvale zvýšenými hodnotami ALT v séru, nebo s histologicky prokázaným 

středně těžkým až těžkým zánětem a/nebo fibrózou. S ohledem na rozhodnutí o zahájení léčby u 

pediatrických pacientů, viz body 4.2, 4.4 a 5.1. 

 

 

4.2  Dávkování a způsob podání 

 

Terapii musí zahájit lékař, který má zkušenosti s léčbou chronické hepatitidy B. 

 

Odměrnou lžičku se doporučuje omýt vodou po každé denní dávce. 

 

Dávkování 

 

Kompenzované jaterní onemocnění 

 

22 

 

Pacienti dosud neléčeni nukleosidy: doporučená dávka u dospělých je 0,5 mg jednou denně s jídlem 

nebo bez jídla. 

 

Pacienti refrakterní na lamivudin (tj. s průkazem viremie při užívání lamivudinu nebo s přítomností 

mutací rezistence na lamivudin [LVDr]) (viz body 4.4 a 5.1): doporučená dávka u dospělých je 1 mg 

jednou denně, která se musí užívat na lačno (více než 2 hodiny před jídlem a více než 2 hodiny po 

jídle) (viz bod 5.2). Pokud jsou přítomny mutace LVDr, má být dána přednost kombinaci entekaviru s 

druhým antivirovým přípravkem (který se nepodílí na zkřížené rezistenci ani s lamivudinem ani s 

entekavirem) před monoterapií entekavirem (viz bod 4.4). 

 

Dekompenzované jaterní onemocnění 

Doporučená dávka pro dospělé pacienty s dekompenzovaným jaterním onemocněním je 1 mg denně, 

která se užívá nalačno (tzn. dříve než 2 hodiny před jídlem a déle než 2 hodiny po jídle; viz bod 5.2). 

Pro pacienty s hepatitidou B refrakterní na lamivudin - viz body 4.4 a 5.1. 

 

Trvání léčby:  

Optimální trvání léčby není známo. O ukončení léčby může být rozhodnuto v následujících případech: 

 

u HBeAg pozitivních dospělých pacientů má léčba trvat alespoň 12 měsíců po dosažení 

sérokonverze HBe (ztráta HBeAg a ztráta HBV DNA s průkazem anti-HBe ve 2 vzorcích séra 

po sobě v intervalu alespoň 3 - 6 měsíců) nebo do sérokonverze HBs, případně do ztráty 

účinnosti (viz bod 4.4). 

 

u HBeAg negativních dospělých pacientů má léčba trvat alespoň do sérokonverze HBs, 

případně do ztráty účinnosti. U dlouhodobé léčby trvající více než 2 roky se doporučuje 

provádět pravidelné přehodnocení k potvrzení, že je vhodné pokračovat ve zvolené terapii. 

 

Pacientům s dekompenzovaným jaterním onemocněním nebo cirrhózou není doporučeno přerušovat 

léčbu. 

 

Pediatrická populace 

 

Rozhodnutí o léčbě pediatrických pacientů má být založeno na pečlivém zvážení individuálních potřeb 

pacienta a s odkazem na aktuální pediatrické léčebné postupy, včetně znalosti počátečních výsledků 

histologického vyšetření. Přínosy dlouhodobé virové suprese s pokračující léčbou musí být zváženy v 

porovnání s rizikem prodloužené léčby, včetně možnosti vzniku rezistentního viru hepatitidy B. 

 

Hodnoty ALT v séru mají být trvale zvýšené po dobu nejméně 6 měsíců před léčbou dětských 

pacientů s kompenzovaným onemocněním jater v důsledku HBeAg pozitivní chronické hepatitidy B; a 

po dobu alespoň 12 měsíců u pacientů s HBeAg-negativní. 

 

Doporučené dávkování podávané jednou denně u pediatrických pacientů s tělesnou hmotností alespoň 

10 kg je uvedeno v tabulce níže. Pacienti mohou lék užívat s jídlem nebo bez jídla. Perorální roztok 

má být použit pro pacienty s tělesnou hmotností nižší než 32,6 kg. Dětským pacientům s tělesnou 

hmotností alespoň 32,6 kg má být podáváno 10 ml (0,5 mg) perorálního roztoku nebo jedna 0,5 mg 

tableta jednou denně. 

 

Dávkování pro pacienty dosud neléčené nukleosidy ve věku od 2 do < 18 let věku 

Tělesná hmotnost

Doporučená jedna denní dávka perorálního 

roztoku

10,0 - 14,1 kg 

4,0 ml 

14,2 - 15,8 kg 

4,5 ml 

15,9 - 17,4 kg 

5,0 ml 

17,5 - 19,1 kg 

5,5 ml 

19,2 - 20,8 kg 

6,0 ml 

20,9 - 22,5 kg 

6,5 ml 

22,6 - 24,1 kg 

7,0 ml 

24,2 - 25,8 kg 

7,5 ml 

 

23 

25,9 - 27,5 kg 

8,0 ml 

27,6 - 29,1 kg 

8,5 ml 

29,2 - 30,8 kg 

9,0 ml 

30,9 - 32,5 kg 

9,5 ml 

nejméně 32,6 kg

10,0 ml 

a

 

Tělesná hmotnost má být zaokrouhlena na 0,1 kg. 

Dětským pacientům s tělesnou hmotností nejméně 32,6 kg má být podáváno 10 ml (0,5 mg) perorálního roztoku nebo jedna 0,5 mg 

tableta jednou denně. 

 

Délka léčby u dětských pacientů 

Optimální délka léčby není známa. V souladu s platnými doporučeními pediatrické praxe mohou být 

důvody pro ukončení léčby následující: 

 

U HBeAg pozitivních dětských pacientů má léčba trvat po dobu nejméně 12 měsíců po dosažení 

nedetekovatelné HBV DNA a HBeAg sérokonverze (ztráta HBeAg a detekce anti-HBe ve dvou 

po sobě jdoucích vzorcích séra alespoň v rozmezí 3 - 6 měsíců) či do sérokonverze HBs, nebo 

pokud dojde ke ztrátě účinnosti. Hodnoty ALT a HBV DNA v séru mají být sledovány 

pravidelně po ukončení léčby (viz bod 4.4). 

 

U HBeAg negativních dětských pacientů má léčba trvat do dosažení sérokonverze HBs, nebo 

pokud dojde ke ztrátě účinnosti. 

 

Farmakokinetika u pediatrických pacientů s poruchou funkce ledvin nebo jater nebyla studována. 

 

Starší pacienti: není třeba upravovat dávkování podle věku. Dávkování by se mělo upravit podle 

renální funkce pacienta (viz doporučené dávkování u poruchy funkce ledvin a bod 5.2). 

 

Pohlaví a etnická příslušnost: není třeba upravovat dávkování podle pohlaví nebo etnické příslušnosti. 

 

Porucha funkce ledvin: clearance entekaviru se snižuje s klesající clearance kreatininu (viz bod 5.2). U 

pacientů s clearancí kreatininu < 50 ml/min, včetně pacientů na hemodialýze nebo kontinuální 

peritoneální dialýze (CAPD), je doporučeno upravit dávkování. Doporučuje se snížení denní dávky 

použitím přípravku Baraclude perorální roztok, jak je uvedeno v tabulce. Pokud není perorální roztok 

k dispozici, jako alternativa úpravy dávky se může prodloužit interval mezi dávkami, jak je také 

uvedeno v tabulce. Navrhované úpravy dávky jsou založeny na extrapolaci omezených dat a jejich 

bezpečnost a účinnost nebyla klinicky hodnocena. Proto by se měla pečlivě monitorovat virologická 

odpověď. 

 

 

Dávkování Baraclude 

Clearance kreatininu 

(ml/min

 

Pacienti dosud neléčeni 

nukleosidy 

 

Lamivudin-refrakterní nebo 

s dekompenzovaným 

jaterním onemocněním 

 

≥ 50 

0,5 mg jednou denně 

1 mg jednou denně 

30 - 49 

0,25 mg jednou denně 

NEBO 

0,5 mg každých 48 hodin 

 

0,5 mg jednou denně 

10 - 29 

0,15 mg jednou denně 

NEBO 

0,5 mg každých 72 hodin 

0,3 mg jednou denně 

NEBO 

0,5 mg každých 48 hodin 

< 10 

hemodialýza nebo 

CAPD** 

0,05 mg jednou denně 

NEBO 

0,5 mg každých 5-7 dní 

0,1 mg jednou denně 

NEBO 

0,5 mg každých 72 hodin 

**Ve dnech, kdy se provádí hemodialýza, se entekavir podává po hemodialýze. 

 

Porucha funkce jater: u pacientů s hepatálním poškozením není třeba dávkování upravovat. 

 

Způsob podání 

 

24 

 

Baraclude se užívá perorálně. 

 

4.3  Kontraindikace 

 

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku uvedenou v 

bodě 6.1. 

 

4.4  Zvláštní upozornění a opatření pro použití 

 

Renální poškození: U pacientů s renálním poškozením se doporučuje úprava dávky (viz bod 4.2). 

Navrhované úpravy dávky jsou založeny na extrapolaci omezených dat a jejich bezpečnost a účinnost 

nebyla klinicky hodnocena. Proto by se měla pečlivě monitorovat virologická odpověď. 

 

Exacerbace hepatitidy: spontánní exacerbace chronické hepatitidy B je relativně běžná a je 

charakterizovaná přechodným zvýšením hodnot ALT v séru. Po zahájení protivirové terapie se mohou 

hodnoty ALT v séru u některých pacientů zvýšit, přičemž sérové hodnoty HBV DNA klesají (viz 

bod 4.8). U pacientů léčených entekavirem má exacerbace při léčbě střední dobu nástupu 4 - 5 týdnů. 

U pacientů s kompenzovaným jaterním onemocněním nebývají obvykle tyto vzestupy hodnot ALT 

v séru doprovázeny zvýšením sérové koncentrace bilirubinu nebo jaterní dekompenzací. Pacienti s 

pokročilým jaterním onemocněním nebo s cirhózou mohou mít zvýšené riziko jaterní dekompenzace 

po exacerbaci hepatitidy, a proto by měli být v průběhu terapie pečlivě sledováni. 

 

Akutní exacerbace hepatitidy byla hlášena také u pacientů, u nichž byla léčba hepatitidy B ukončena 

(viz bod 4.2). Exacerbace po léčbě bývá obvykle spojena se zvýšenými hodnotami HBV DNA a 

většinou spontánně odezní. Byly však hlášeny i případy těžké exacerbace včetně úmrtí. 

 

U pacientů léčených entekavirem, kteří doposud nedostávali nukleosidy, činila střední doba do 

nástupu exacerbace po léčbě 23 - 24 týdnů a nejčastěji byla hlášena u HBeAg negativních pacientů 

(viz bod 4.8). Po ukončení terapie hepatitidy B je třeba opakovaně monitorovat po dobu alespoň 

6 měsíců jaterní funkce, a to jak klinicky, tak i laboratorně. V případě potřeby může být opodstatněno 

obnovení léčby hepatitidy B. 

 

Pacienti s dekompenzovaným jaterním onemocnění: u pacientů s dekompenzovaným jaterním 

onemocněním, zejména u těch pacientů s klasifikačním skóre Child-Turcotte-Pugh (CTP) třídy C, byla 

v porovnání s pacienty s kompenzovanými jaterními funkcemi pozorována vyšší četnost závažných 

jaterních nežádoucích účinků (bez ohledu na příčinu). Rovněž pacienti s dekompenzovaným jaterním 

onemocněním mohou mít vyšší riziko laktátové acidózy a specifických nežádoucích účinků na 

ledviny, jako např. hepatorenální syndrom. Z toho důvodu by měly být u těchto pacientů pečlivě 

monitorovány klinické a laboratorní parametry (viz také body 4.8 a 5.1). 

 

Laktátová acidóza a těžká hepatomegalie se steatózou: při používání nukleosidových analogů byl 

zaznamenán výskyt laktátové acidózy (v nepřítomnosti hypoxémie), někdy fatální, která byla obvykle 

spojena s těžkou hepatomegalií a jaterní steatózou. Protože entekavir je nukleosidový analog, nelze 

toto riziko vyloučit. Léčbu nukleosidovými analogy je třeba přerušit, jestliže se hodnoty 

aminotransferázy rychle zvyšují, objeví-li se progresivní hepatomegalie nebo metabolická/laktátová 

acidóza neznámé etiologie. Na rozvoj laktátové acidózy mohou ukazovat benigní zažívací problémy, 

jako je nauzea, zvracení a bolesti břicha. Těžké případy, někdy s fatálním koncem, byly spojeny 

s pankreatitidou, selháním jater/jaterní steatózou, selháním ledvin a vysokými hodnotami laktátu 

v séru. Při předepisování nukleosidových analogů pacientům (zejména obézním ženám) 

s hepatomegalií, hepatitidou nebo jinými známými rizikovými faktory pro onemocnění jater je nutná 

zvýšená opatrnost. Tito pacienti musí být pozorně sledováni. 

 

Aby mohl lékař rozlišit, zda ke zvýšení aminotransferáz došlo v rámci odpovědi na léčbu, nebo zda by 

to mohlo ukazovat na laktátovou acidózu, musí se ujistit, že změny hodnot ALT jsou spojeny se 

zlepšením dalších laboratorních markerů chronické hepatitidy B. 

 

 

25 

Rezistence a specifické upozornění u pacientů refrakterních na lamivudin: mutace u HBV polymeráz, 

které kódují substituce rezistence na lamivudin, mohou vést k následnému objevení sekundárních 

substitucí, včetně substitucí spojených s rezistencí na entekavir (ETVr). U malého procenta pacientů 

refrakterních na lamivudin ETVr substituce na reziduích rtT184, rtS202 nebo rtM250 byly přítomny 

na začátku léčby. U pacientů s HBV, kteří jsou rezistentní na lamivudin, je vyšší riziko rozvoje 

následné rezistence na entekavir než u pacientů bez rezistence na lamivudin. Kumulativní 

pravděpodobnost vzniku genotypové rezistence na entekavir po 1, 2, 3 ,4 a 5 letech léčby ve studiích u 

lamivudin-refrakterních byla postupně 6%, 15%, 36%, 47% a 51%. Virologická odpověď by měla být 

běžně sledována u populace refrakterní na lamivudin a měly by být prováděny příslušné testy na 

rezistenci. U pacientů se suboptimální virologickou odpovědí po 24 týdnech léčby s entekavirem by 

měla být zvážena modifikace léčby (viz body 4.5 a 5.1). Pokud se zahajuje léčba u pacientů s HBV 

rezistentní na lamivudin v anamnéze, má být upřednostněno užití kombinace entekaviru s  druhým 

antivirotikem (které nevykazuje zkříženou rezistenci ani s lamivudinem ani s entekavirem) před 

entekavirem v monoterapii. 

 

Dřívější rezistence HBV na lamivudin je spojena se zvýšeným rizikem pro následnou rezistenci na 

entekavir bez ohledu na stupeň onemocnění jater; virologický průlom u pacientů s dekompenzovaným 

jaterním onemocněním může být spojen s vážnými klinickými komplikacemi daného onemocnění 

jater. Proto by u pacientů jak s dekompenzovaným onemocněním jater, tak s rezistentním HBV na 

lamivudin měl být upřednostněn entekavir s dalším antivirotikem (které nevykazuje zkříženou 

rezistenci ani s lamivudinem ani entekavirem) před entekavirem v monoterapii. 

 

Pediatrická populace: Byla pozorována nižší míra virologické odpovědi (HBV DNA < 50 IU/ml) u 

pediatrických pacientů s výchozí hodnotou HBV DNA ≥ 8,0 log

10

 IU/ml (viz bod 5.1). Entekavir má 

být podáván těmto pacientům pouze tehdy, pokud potenciální přínos léčby převyšuje potenciální riziko 

pro dítě (např. rezistence). Protože někteří pediatričtí pacienti mohou vyžadovat dlouhodobou nebo 

dokonce celoživotní léčbu chronické aktivní hepatitidy B, má být věnována pozornost vlivu entekaviru 

na budoucí možnosti léčby. 

 

Příjemci transplantátů jater: U příjemců transplantátů jater užívajících cyklosporin nebo takrolimus je 

třeba před terapií entekavirem a v jejím průběhu pečlivě hodnotit renální funkce (viz bod 5.2). 

 

Souběžná infekce s hepatitidou C nebo D: nejsou k dispozici žádné údaje o účinnosti entekaviru u 

pacientů souběžně infikovaných virem hepatitidy C nebo D. 

 

Pacienti koinfikovaní virem lidské imunodeficience (HIV)/HVB, kteří souběžně neužívají 

antiretrovirovou léčbu: u pacientů koinfikovaných HIV/HBV, kteří souběžně nedostávali účinnou 

léčbu HIV, nebyl entekavir hodnocen. U pacientů s infekcí HIV, kterým byl podáván entekavir k léčbě 

chronické hepatitidy B a kteří nedostávali vysoce účinnou antiretrovirovou léčbu (HAART), se 

objevila rezistence HIV (viz bod 5.1). Proto by entekavir neměl být použit u pacientů koinfikovaných 

HIV/HBV, kteří nejsou léčeni HAART. Entekavir nebyl zkoušen v léčbě infekce HIV, a pro toto 

použití se nedoporučuje. 

 

Pacienti koinfikovaní HIV/HVB, kteří souběžně užívají antiretrovirovou léčbu: entekavir byl hodnocen 

u 68 dospělých s koinfekcí HIV/HBV, kterým byla podávána léčba HAART obsahující lamivudin (viz 

bod 5.1). Nejsou k dispozici žádná data ohledně účinnosti entekaviru u HBeAg-negativních pacientů 

koinfikovaných HIV. Existují pouze omezená data týkající se pacientů koinfikovaných HIV, kteří mají 

nízký počet CD4 buněk (< 200 buněk/mm

3

). 

 

Obecně: pacienty je třeba upozornit, že nebylo prokázáno, že by léčba entekavirem snižovala riziko 

přenosu HBV a že je tedy třeba i nadále dodržovat příslušná opatření. 

 

Maltitol: Baraclude perorální roztok obsahuje maltitol. Pacienti se vzácnou dědičnou poruchou 

intolerance fruktózy nesmí tento lék užívat. Baraclude tablety maltitol neobsahují a pacienti s 

intolerancí fruktózy je mohou užívat. 

 

 

26 

Parabeny: Baraclude perorální roztok obsahuje konzervační látky methylparaben a propylparaben, jež 

mohou vyvolat alergické reakce (i opožděné). 

 

4.5  Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce 

 

Protože se entekavir vylučuje převážně ledvinami (viz bod 5.2), souběžné podávání jiných léků, 

snižujících renální funkce nebo s ním kompetujících o aktivní tubulární sekreci, může zvyšovat 

koncentrace těchto léků v séru. S výjimkou lamivudinu, adefovir-dipivoxylu a tenofovir-disoproxyl-

fumarátu nebyly účinky souběžného podávání entekaviru s léčivy, jež se vylučují ledvinami nebo 

ovlivňují renální funkce, hodnoceny. Je-li entekavir podáván souběžně s takovými léky, je třeba 

pacienty pečlivě monitorovat kvůli výskytu nežádoucích účinků. 

 

Mezi entekavirem a lamivudinem, adefovirem nebo tenofovirem nebyly pozorovány žádné 

farmakokinetické interakce. 

 

Entekavir není substrátem, induktorem ani inhibitorem enzymů cytochromu P450 (CYP450) (viz 

bod 5.2). Není tedy pravděpodobné, že by při užívání entekaviru mohlo dojít k lékovým interakcím 

zprostředkovaných cytochromem CYP450. 

 

Pediatrická populace  

Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých. 

 

4.6  Fertilita, těhotenství a kojení 

 

Ženy ve fertilním věku: vzhledem k tomu, že potenciální rizika pro vyvíjející se plod nejsou známa, 

měly by ženy ve fertilním věku používat účinnou antikoncepci. 

 

Těhotenství: adekvátní údaje o podávání entekaviru těhotným ženám nejsou k dispozici. Studie na 

zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu při vysokých dávkách (viz bod 5.3). Potenciální riziko pro 

člověka není známé. Baraclude by neměl být během těhotenství podáván, pokud to není nezbytně 

nutné. Neexistují žádné údaje o vlivu entekaviru na přenos HBV z matky na novorozence. Proto je 

třeba podniknout příslušná opatření, aby nedošlo k neonatální akvizici HBV. 

 

Kojení: není známo, zda se entekavir u lidí vylučuje do mateřského mléka. Dostupné toxikologické 

údaje u zvířat prokázaly vylučování entekaviru do mateřského mléka (podrobnosti viz bod 5.3). Riziko 

pro kojené novorozence nelze vyloučit. Kojení má být během léčby přípravkem Baraclude přerušeno. 

 

Fertilita: toxikologické studie u zvířat, kterým byl podáván entakavir, neprokázaly známky poškození 

plodnosti (viz bod 5.3). 

 

4.7  Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje 

 

Studie hodnotící účinky na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. Závratě, únava a 

spavost jsou časté nežádoucí účinky, které mohou zhoršit schopnost řídit a obsluhovat stroje. 

 

4.8  Nežádoucí účinky 

 

a. Přehled bezpečnostního profilu 

V klinických studiích u pacientů s kompenzovaným jaterním onemocněním byly mezi nejčastějšími 

nežádoucími účinky různého stupně závažnosti s alespoň možnou souvislostí s entekavirem bolest 

hlavy (9%), únava (6%), závratě (4%) a nauzea (3%). Během léčby entekavirem a po jejím přerušení 

byla také hlášena exacerbace hepatitidy (viz bod 4.4 a c. Popis vybraných nežádoucích účinků)

 

b. Tabulkový přehled nežádoucích účinků 

Hodnocení nežádoucích účinků vychází ze zkušeností postmarketingového sledování a čtyř klinických 

studií, při nichž 1 720 pacientů s chronickou infekcí virem hepatitidy B a kompenzovaným jaterním 

onemocněním užívalo ve dvojitě zalepeném režimu entekavir (n = 862) nebo lamivudin (n = 858) po 

 

27 

dobu až 107 týdnů (viz bod 5.1). V těchto studiích byl porovnáván bezpečnostní profil včetně 

abnormalit laboratorních hodnot entekaviru 0,5 mg denně (679 pacientů doposud neužívajících 

nukleosidy HBeAg pozitivních nebo negativních léčených po střední dobu 53 týdnů), entekaviru 1 mg 

denně (183 pacientů refrakterních na lamivudin léčených po střední dobu 69 týdnů) a lamivudinu. 

 

Nežádoucí účinky, které je možné alespoň považovat za související s léčbou entekavirem, jsou 

seřazeny podle jednotlivých orgánů a tělesných funkcí. Jejich frekvence je definována jako velmi časté 

(≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až 1/10); méně časté (≥ 1/1000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10000 až < 1/1000). 

V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti. 

 

Poruchy imunitního systému: 

vzácné: anafylaktoidní reakce 

 

 

Psychiatrické poruchy: 

časté: nespavost 

 

 

Poruchy nervového systému: 

časté: bolesti hlavy, závratě, somnolence 

 

 

Gastrointestinální poruchy: 

časté: zvracení, průjem, nauzea, dyspepsie 

 

 

Poruchy jater a žlučových cest: 

časté: zvýšené aminotransaminázy 

 

 

Poruchy kůže a podkožní tkáně: 

méně časté: vyrážka, ztráta vlasů 

 

 

Celkovéporuchy  a reakce v místě 

aplikace: 

časté: únava 

 

Byly  hlášeny  případy  laktátové  acidózy  často  ve  spojení  s  jaterní  dekompenzací,  další  závažné 

zdravotní stavy nebo lékové projevy (viz bod 4.4). 

 

Léčba trvající déle než 48 týdnů: při pokračující léčbě entekavirem po střední dobu 96 týdnů se 

neobjevily žádné nové bezpečnostní signály. 

 

c. Popis vybraných nežádoucích účinků 

 

Abnormality laboratorních hodnot: Ve studiích u pacientů dosud neléčených nukleosidy byly u 5% 

zjištěny zvýšené hodnoty ALT o více než 3násobek oproti výchozí hodnotě a u < 1% byly zjištěny 

zvýšené hodnoty ALT o více než 2násobek oproti výchozí hodnotě společně se zvýšením celkového 

bilirubinu o více než 2násobek horního limitu normálního rozsahu a o více než 2násobek oproti 

výchozí hodnotě. Hodnoty albuminu < 2,5 g/dl se vyskytly u < 1% pacientů, hodnoty amylázy o více 

než 3násobek oproti výchozí hodnotě u 2% pacientů, hodnoty lipázy o více než 3násobek oproti 

výchozí hodnotě u 11% a krevní destičky < 50 000/mm

3

 u < 1% pacientů. 

 

V klinických studiích u pacientů refrakterních na lamivudin byly u 4% zjištěny zvýšené hodnoty ALT 

o více než 3násobek oproti výchozí hodnotě a u < 1% byly zjištěny zvýšené hodnoty ALT o více 

než 2násobek oproti výchozí hodnotě společně se zvýšením celkového bilirubinu o více než 2násobek 

horního limitu normálního rozsahu a o více než 2násobek oproti výchozí hodnotě. Hodnoty amylázy o 

více než 3násobek oproti výchozí hodnotě se vyskytly u 2% pacientů, hodnoty lipázy o více 

než 3násobek oproti výchozí hodnotě u 18% a krevní destičky < 50 000/mm

3

 u < 1% pacientů. 

 

Exacerbace v průběhu léčby: ve studiích u pacientů, kteří doposud neužívali nukleosidy, se objevily 

zvýšené hodnoty ALT v průběhu léčby o více než 10násobek horního limitu normálního rozsahu a o 

více než 2násobek oproti výchozí hodnotě u 2% pacientů léčených entekavirem oproti 4% pacientů 

léčených lamivudinem. Ve studiích s pacienty refrakterními na lamivudin se objevily zvýšené hodnoty 

ALT v průběhu léčby o více než 10násobek horního limitu normálního rozsahu a o více než 2násobek 

oproti výchozí hodnotě u 2% pacientů léčených entekavirem oproti 11% pacientů léčených 

lamivudinem. U pacientů léčených entekavirem se zvýšení hodnot ALT objevilo se střední dobou 

nástupu 4 - 5 týdnů a stav se při pokračující léčbě obvykle upravil. Ve většině případů šlo o snížení 

 

28 

virové nálože o ≥ 2 log

10

/ml před zvýšením hodnot ALT nebo v průběhu tohoto zvýšení. Doporučuje 

se po dobu léčby pravidelně sledovat hepatální funkce. 

 

Exacerbace po přerušení léčby: akutní exacerbace hepatitidy byla hlášena u pacientů, kteří přerušili 

protivirovou léčbu hepatitidy B včetně terapie entekavirem (viz bod 4.4). Ve studiích s pacienty, kteří 

doposud neužívali nukleosidy, se při sledování po léčbě objevily zvýšené hodnoty ALT u 6% pacientů 

léčených entekavirem a u 10% pacientů léčených lamivudinem (o více než 10násobek horního limitu 

normálního rozsahu a o více než 2násobek oproti referenční hodnotě [minimální výchozí hodnota nebo 

poslední měření při ukončení podávání léku]). Střední doba nástupu zvýšení hodnot ALT činila u 

pacientů léčených entekavirem, kteří doposud neužívali nukleosidy, 23 - 24 týdnů a 86% (24/28) 

případů zvýšení hodnot ALT bylo zaznamenáno u HBeAg negativních pacientů. Ve studiích 

s pacienty refrakterními na lamivudin, jež zahrnovaly pouze omezený počet sledovaných pacientů, se 

zvýšené hodnoty ALT objevily u 11% pacientů léčených entekavirem a u žádného pacienta léčeného 

lamivudinem během sledování po léčbě. 

 

V klinických studiích byla léčba entekavirem ukončena, jestliže pacient dosáhl předem specifikovanou 

odpověď. Při ukončení léčby bez ohledu na odpověď na terapii může být četnost zvýšení hodnot ALT 

vyšší. 

 

d. Pediatrická populace 

 

Bezpečnost entekaviru u pediatrických pacientů ve věku od 2 do < 18 let věku je založeno na dvou 

probíhajících klinických studiích u pacientů s chronickou HBV infekcí; jedna farmakokinetická studie 

fáze 2 (studie 028) a jedna studie fáze 3 (studie 189). Tyto studie poskytují zkušenosti se 195 HBeAg-

pozitivními pacienty dosud neléčenými nukleosidy léčenými entekavirem se střední dobou léčby 

99 týdnů. Nežádoucí účinky pozorované u dětských pacientů, kteří podstupovali léčbu entekavirem, 

byly shodné s těmi, které byly pozorovány v klinických studiích entekaviru u dospělých (viz a. Přehled 

bezpečnostního profilu a bod 5.1). 

 

e. Další zvláštní populace 

 

Zkušenost u pacientů s dekompenzovaným jaterním onemocněním: bezpečnostní profil entekaviru u 

pacientů s dekompenzovaným jaterním onemocněním byl zhodnocen v randomizované otevřené 

komparativní studii, ve které byl pacientům podáván entekavir 1 mg denně (n = 102) nebo adefovir 

dipivoxil 10 mg denně (n = 89) (studie 048). Ve srovnání s nežádoucími účinky zmíněnými v bodě b. 

Tabulkový přehled nežádoucích účinků byl u pacientů léčených entekavirem vysledován ještě další 

nežádoucí účinek 

(

pokles krevního bikarbonátu o 2 %) ve 48. týdnu. Kumulativní výskyt mortality ve 

studii byl 23 % (23/102), a případy úmrtí souvisely s onemocněním játer, očekávatelně v této populaci. 

Kumulativní výskyt hepatocelulárního karcinomu (HCC) ve studii byl 12 % (12/102). Závažné 

nežádoucí účinky byly obecně spojeny s jaterním onemocněním s kumulativní frekvencí 69 %. 

Pacienti s vysokými počátečními hodnotami CTP skóre byli ve vyšším riziku rozvoje závažných 

nežádoucích účinků (viz bod 4.4) 

 

Abnormality laboratorních hodnot: až do 48. týdne žádný z pacientů s dekompenzovaným jaterním 

onemocněním léčených entekavirem neměl zýšené hodnoty ALT o více než 10násobek horního limitu 

normálního rozsahu ani o více než 2násobek oproti výchozí hodnotě, a 1 % pacientů mělo zvýšené 

hodnoty ALT o více než 2násobek oproti výchozí hodnotě společně se zvýšením celkového bilirubinu 

o více než 2násobek horního limitu normálního rozsahu a o více než 2násobek oproti výchozí hodnotě. 

Hodnoty albuminu < 2,5 g/dl se vyskytly u 30 % pacientů, hodnoty lipázy o více než 3násobek oproti 

výchozí hodnotě u 10 % a krevní destičky < 50 000/mm

3

 u < 20 % pacientů. 

 

Zkušenosti u pacientů se souběžnou HIV infekcí: bezpečnostní profil entekaviru byl u omezeného 

počtu pacientů souběžně infikovaných HIV/HBV, kteří byli léčeni v režimu HAART zahrnujícím 

lamivudin (vysoce aktivní antiretrovirová terapie), podobný bezpečnostnímu profilu pacientů 

s monoinfekcí HBV (viz bod 4.4). 

 

 

29 

Pohlaví/věk: v bezpečnostním profilu entekaviru se v souvislosti s pohlavím (≈ 25% žen v klinických 

studiích) nebo věkem (≈ 5% pacientů starších 65 let) neobjevil žádný zjevný rozdíl. 

 

Hlášení podezření na nežádoucí účinky 

Hlášení  podezření  na  nežádoucí  účinky  po  registraci  léčivého  přípravku  je  důležité.  Umožňuje  to 

pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, 

aby  hlásili  podezření  na  nežádoucí  účinky  prostřednictvím  národního  systému  hlášení  nežádoucích 

účinků uvedeného v Dodatku V. 

 

4.9  Předávkování 

 

Zkušenosti s předávkováním pacientů entekavirem jsou omezené. U zdravých jedinců, kteří užívali do 

20 mg/den po dobu 14 dnů a jednorázové dávky do 40 mg, se neobjevily žádné neočekávané 

nežádoucí reakce. Jestliže dojde k předávkování, pacient musí být sledován kvůli projevům toxicity a 

v případě potřeby se musí zahájit standardní podpůrná terapie. 

 

 

5. 

FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 

 

5.1  Farmakodynamické vlastnosti 

 

Farmakoterapeutická skupina: antivirotika pro systémovou aplikaci, nukleosidové a nukleotidové 

inhibitory reverzní transkriptázy 

ATC kód: J05AF10 

 

Mechanizmus působení: entekavir, nukleosidový analog guanosinu působící proti HBV polymeráze, 

je účinně fosforylován na aktivní trifosfátovou (TP) formu, která má nitrobuněčný poločas 15 hodin. 

Kompeticí s přirozeným substrátem deoxyguanosinem TP entekavir-TP funkčně inhibuje 3 aktivity 

virové polymerázy: (1) priming polymerázy HBV, (2) reverzní transkripci negativního vlákna DNA 

z pregenomové messenger-RNA a (3) syntézu pozitivního vlákna HBV DNA. Entekavir -TP K

i

 pro 

polymerázu HBV DNA je 0,0012 μM. Entekavir-TP je slabým inhibitorem buněčných DNA 

polymeráz α, β a δ s hodnotami K

18 až 40 μM. Kromě toho působení vysokých dávek entekaviru 

nemělo žádné relevantní nežádoucí účinky na syntézu polymerázy γ ani mitochondriální DNA v 

buňkách HepG2 (K

i

 > 160 µM). 

 

Protivirové působení: entekavir inhibuje v lidských buňkách HepG2 infikovaných divokým typem 

HBV syntézu HBV DNA (snížení o 50%, EC

50

) při koncentraci 0,004 µM. Střední hodnota EC

50

 pro 

entekavir proti LVDr HBV (rtL180M a rtM204V) byla 0,026 µM (rozsah 0,010 - 0,059 µM). 

Rekombinantní viry kódující adefovir-rezistentní substituce na rtN236T nebo rtA181V zůstaly na 

entekavir plně vnímavé. 

 

Analýza inhibiční aktivity entekaviru proti panelu laboratorních a klinických HIV-1 izolátů za použití 

různých buněk a metod ukázala hodnoty EC

50

 v rozsahu od 0,026 do > 10 µM; nižší hodnoty EC

50 

byly pozorovány při použití snížených hladin viru v testu. V buněčné kultuře entekavir v 

mikromolárních koncentracích selektoval M184I substituci, což potvrzuje inhibiční tlak při vysokých 

koncentracích entekaviru. HIV varianty obsahující M184V substituci vykázaly ztrátu citlivosti na 

entekavir (viz bod 4.4). 

 

U kombinovaných studií HBV v buněčné kultuře, abakavir, didanosin, lamivudin, stavudin, tenofovir 

ani zidovudin se nechovaly antagonistický vůči anti-HBV účinkům entekaviru v širokém rozsahu 

koncentrací. U antivirových testů HIV nebyl entekavir v mikromolárních koncentracích antagonistický 

vůči anti-HIV účinkům v buněčné kultuře těchto šesti NRTI nebo emtricitabinu. 

 

Rezistence v buněčné kultuře: ve vztahu k divokému typu HBV vykazují LVDr viry obsahující 

substituce rtM204V a rtL180M v reverzní transkriptáze osminásobně nižší citlivost na entekavir. 

Inkorporace dalších změn ETVr aminokyselin rtT184, rtS202 nebo rtM250 snižuje citlivost na 

entekavir v buněčné kultuře. Substituce pozorované v klinických izolátech (rtT184A, C, F, G, I, L, M 

 

30 

nebo S; rtS202 C, G nebo I; a/nebo rtM250I, L nebo V) dále snižovaly citlivost na entekavir 16 až 

741krát ve srovnání s divokým typem viru. ETVr substituce na reziduích rtT184, rtS202 a rtM250 

měly pouze mírný vliv na citlivost na entekavir a v nepřítomnosti LVDr substitucí nebyly pozorovány 

u více než 1000 sekvencovaných vzorků pacientů. Rezistence je zprostředkovaná sníženou vazbou 

inhibitoru na pozměněnou HBV reverzní transkriptázu a rezistentní HBV vykazuje sníženou replikační 

kapacitu v buněčné kultuře. 

 

Klinická zkušenost: prokázaný přínos vychází z histologických, virologických, biochemických a 

sérologických odpovědí po 48 týdnech léčby v aktivně kontrolovaných klinických studiích, jež 

zahrnovaly 1 633 dospělých pacientů s chronickou hepatitidou B s průkazem virové replikace a 

kompenzovaným jaterním onemocněním. Bezpečnost a účinnost entekaviru byla také hodnocena v 

aktivně kontrolované klinické studii u 191 pacientů infikovaných HBV s dekompenzovaným jaterním 

onemocněním a v klinické studii u 68 pacientů koinfikovaných HBV i HIV. 

 

Ve studiích u pacientů s kompenzovaným jaterním onemocněním bylo histologické zlepšení 

definováno jako snížení skóre nekrózy/zánětu podle Knodella o ≥ 2 body oproti výchozí hodnotě bez 

zhoršení Knodellova skóre fibrózy. Odpověď pacientů s výchozím skóre cirhózy 4 podle Knodella 

(cirhóza) byla srovnatelná s celkovou odpovědí u všech měřítek účinnosti (všichni pacienti měli 

kompenzované jaterní onemocnění). Vysoké výchozí hodnoty Knodellova skóre nekrózy/zánětu 

(> 10) souvisely s větším histologickým zlepšením u pacientů, kteří doposud neužívali nukleosidy. 

Výchozí hodnoty ALT ≥ 2násobek ULN a výchozí hodnoty HBV DNA ≤ 9.0 log

10

 kopií/ml byly 

spojeny s vyššími stupni virologické odpovědi (týden 48 HBV DNA < 400 kopií/ml) u HBeAg-

pozitivních pacientů dosud neléčených nukleosidy. Bez ohledu na výchozí hodnoty u většiny pacientů 

došlo k histologické a virologické odpovědi na léčbu. 

 

Zkušenosti u pacientů s kompenzovaným jaterním onemocněním, kteří doposud neužívali nukleosidy: 

Výsledky 48 týdenních randomizovaných, dvojitě zaslepených studií srovnávajících entekavir (ETV) 

s lamivudinem (LVD) u HBeAg pozitivních (022) a HBeAg negativních (027) pacientů jsou uvedeny 

v následující tabulce. 

 

 

Bez předchozí léčby nukleosidy 

HBeAg pozitivní 

(studie 022) 

HBeAg negativní 

(studie 027) 

ETV 0,5 mg 

jednou 

denně 

LVD 

100 mg 

jednou 

denně 

ETV 0,5 mg 

jednou 

denně 

LVD 

100 mg 

jednou 

denně 

314

314

296

287

Histologické zlepšení

72%* 

62% 

70%* 

61% 

Zlepšení skóre fibrózy podle Ishaka 

39% 

35% 

36% 

38% 

Zhoršení skóre fibrózy podle Ishaka 

8% 

10% 

12% 

15% 

354 

355 

325 

313 

Snížení virové nálože (log

10

 kopií/ml)

-6,86* 

-5,39 

-5,04* 

-4,53 

Nedetekovatelná HBV DNA 

(< 300 kopií/ml podle PCR)

67%* 

36% 

90%* 

72% 

Normalizace ALT (≤ 1násobek ULN) 

68%* 

60% 

78%* 

71% 

 

 

 

 

 

HBeAg Sérokonverze 

21% 

18% 

 

 

*p hodnota v porovnání s lamivudinem < 0,05 

a

 pacienti s hodnotitelnou výchozí histologií (výchozí skóre nekrózy/zánětu podle Knodella ≥ 2) 

b

 primární cílový parametr 

c

 Roche Cobas Amplicor PCR Assay (LLOQ = 300 kopií/ml) 

 

Zkušenosti u pacientů refrakterních  na lamivudin s kompenzovaným jaterním onemocněním: 

V randomizované, dvojitě zaslepené studii u pacientů s pozitivním HBeAg, kteří byli rezistentní na 

lamivudin (026), kdy u 85% pacientů na začátku byla přítomna mutace LVDr, pacienti užívající 

lamivudin při vstupu do studie buď přešli na entekavir 1 mg jednou denně, a to bez washout období a 

 

31 

overlap období (n = 141), nebo pokračovali v léčbě lamivudinem 100 mg jednou denně (n = 145). 

Výsledky po 48 týdnech jsou uvedeny v následující tabulce. 

 

 

Lamivudin-refrakterní 

HBeAg pozitivní (studie 026) 

ETV 1,0 mg 

jednou denně 

LVD 100 mg 

jednou denně 

124

116

Histologické zlepšení

55%* 

28% 

Zlepšení skóre fibrózy podle Ishaka 

34%* 

16% 

Zhoršení skóre fibrózy podle Ishaka 

11% 

26% 

141 

145 

Snížení virové zátěže (log

10

 kopií/ml)

-5,11* 

-0,48 

Nedetekovatelná HBV DNA 

(< 300 kopií/ml podle PCR)

19%* 

1% 

Normalizace ALT (≤ 1násobek ULN) 

61%* 

15% 

 

 

 

HBeAg Sérokonverze 

8% 

3% 

*p hodnota v porovnání s lamivudinem < 0,05 

a

 pacienti s hodnotitelnou výchozí histologií (výchozí skóre nekrózy/zánětu podle Knodella ≥ 2) 

b

 primární cílový parametr 

c

 Roche Cobas Amplicor PCR Assay (LLOQ = 300 kopií/ml) 

 

Výsledky po 48 týdnech léčby: 

Léčba byla ukončena, když byla po 48 týdnech nebo v druhém roce léčby dosažena předem stanovená 

kritéria odpovědi. Jako kritéria odpovědi byla stanovena virologická suprese HBV (HBV DNA 

< 0,7 MEq/ml podle bDNA) a ztráta HBeAg (u HBeAg pozitivních pacientů) nebo ALT < 1,25krát 

ULN (u HBeAg negativních pacientů). Pacienti s odpovědí byli sledováni dalších 24 týdnů po 

ukončení léčby. Pacienti, kteří měli virologickou, ale nikoli sérologickou nebo biochemickou 

odpověď, pokračovali v léčbě v zaslepeném režimu. Pacientům, kteří neměli virologickou odpověď, 

byla nabídnuta alternativní léčba. 

 

Pacienti, kteří doposud neužívali nukleosidy: 

HBeAg pozitivní (studie 022): při léčbě entekavirem po dobu až 96 týdnů (n = 354) mělo kumulativní 

četnost odpovědí 80% u HBV DNA < 300 kopií/ml podle PCR, 87% u normalizace ALT, 31% u 

HBeAg sérokonverze a 2% u HBsAg sérokonverze (5% u ztráty HBsAg). U lamivudinu (n = 355) 

činila kumulativní četnost odpovědí 39% u HBV DNA < 300 kopií/ml podle PCR, 79% u normalizace 

ALT, 26% u sérokonverze HBeAg a 2% u HBsAg sérokonverze (3% u ztráty HBsAg). 

Na konci dávkování mezi pacienty, kteří pokračovali v léčbě po 52 týdnech (medián 96 týdnů), mělo 

81% z 243 léčených entekavirem a 39% ze 164 léčených lamivudinem HBV DNA < 300 kopií/ml 

podle PCR, zatímco k normalizaci ALT (≤ 1krát ULN) došlo u 79% pacientů léčených entekavirem a 

u 68% pacientů léčených lamivudinem. 

 

HBeAg negativní (studie 027): při léčbě entekavirem po dobu až 96 týdnů (n = 325) mělo kumulativní 

četnost odpovědí 94% u HBV DNA < 300 kopií/ml podle PCR a 89% u normalizace ALT oproti 77% 

u HBV DNA < 300 kopií/ml podle PCR a 84% u normalizace ALT u pacientů léčených lamivudinem 

(n = 313). 

Z 26 pacientů léčených entekavirem a 28 pacientů léčených lamivudinem, kteří pokračovali v léčbě po 

52 týdnech (medián 96 týdnů), mělo 96% pacientů léčených entekavirem a 64% pacientů léčených 

lamivudinem při ukončení léčby HBV DNA < 300 kopií/ml podle PCR. K normalizaci ALT (≤ 1krát 

ULN) došlo při ukončení léčby u 27% pacientů léčených entekavirem a 21% pacientů léčených 

lamivudinem. 

 

U pacientů, kteří splnili kritéria odpovědi definovaná v protokolu, přetrvávala odpověď po dobu 

24 týdnů v sledování po léčbě u 75% (83/111) respondentů léčených entekavirem oproti 73% (68/93) 

respondentů léčených lamivudinem ve studii 022 a ve studii 027 u 46% (131/286) respondentů 

 

32 

léčených entekavirem oproti 31% (79/253) respondentů léčených lamivudinem. Během 48 týdnů 

sledování po ukončení léčby došlo ke ztrátě odpovědi u značného počtu HBeAg-negativních pacientů. 

 

Výsledky biopsie jater: u 57 pacientů, kteří doposud neužívali nukleosidy z pivotních studií 022 

(HBeAg pozitivní) a 027 (HBeAg negativní) a kteří byli dále zařazeni do dlouhodobé navazující 

studie, byly hodnoceny dlouhodobé výsledky biopsie jater. Dávka entekaviru byla 0,5 mg denně v 

pivotních studiích (průměrná expozice 85 týdnů) a 1 mg denně v navazující studii (průměrná expozice 

177 týdnů), ve které 51 pacientů dostávalo zpočátku lamivudin (průměrná doba 29 týdnů). Z těchto 

pacientů 55/57 (96%) mělo histologické zlepšení, jak bylo předem definováno (viz výše), a 50/57 

(88%) mělo ≥ 1-bodové snížení skóre fibrózy podle Ishaka. Z pacientů, s výchozí hodnotou skóre 

fibrózy podle Ishaka ≥ 2, mělo 25/43 (58%) ≥ 2-bodové snížení. Všichni pacienti (10/10) s pokročilou 

fibrózou nebo cirhózou na počátku (Ishak skóre 4, 5 nebo 6) měli ≥ 1-bodové snížení (průměrné 

snížení oproti výchozímu stavu bylo 1,5 bodu). 

V čase dlouhodobé biopsie měli všichni pacienti HBV DNA < 300 kopií/ml a 49/57 (86%) pacientů 

mělo sérové hodnoty ALT ≤ 1krát ULN. Všech 57 pacientů zůstalo HBsAg pozitivních. 

 

Lamivudin-refrakterní: 

HBeAg pozitivní (studie 026): při léčbě entekavirem po dobu až 96 týdnů (n = 141) byla kumulativní 

četnost odpovědí 30% u HBV DNA < 300 kopií/ml podle PCR a 85% u normalizace ALT a 17% u 

HBeAg sérokonverze. 

Ze 77 pacientů, kteří pokračovali v léčbě po 52 týdnech (medián 96 týdnů), mělo 40% pacientů při 

ukončení léčby HBV DNA < 300 kopií/ml podle PCR a k normalizaci ALT (≤ 1krát ULN) došlo při 

ukončení léčby u 81% pacientů. 

 

Věk/pohlaví: 

Nebyl žádný patrný rozdíl v účinnosti entekaviru s ohledem na pohlaví (≈ 25% žen v klinických 

studiích) nebo věk (≈ 5% pacientů starších než 65 let). 

 

Speciální populace 

Pacienti s dekompenzovaným jaterním onemocněním: studie 048 zahrnovala 191 pacientů s HBeAg 

pozitivní nebo negativní chronickou HBV infekcí a projevy jaterní dekompenzace definovanými jako 

CTP skóre 7 a vyšší. Pacienti užívali entekavir 1 mg jednou denně nebo adefovir dipivoxil 10 mg 

jednou denně. Pacienti nebyli dříve léčeni pro HBV nebo byli předléčeni (s vyloučením předchozí 

léčby entekavirem, adefovir-dipivoxilem, nebo tenofovir-disoproxil-fumarátem). Na počátku měli 

pacienti průměrnou hodnotu skóre CTP 8,59 a u 26 % z nich bylo stanoveno CTP třídy C. Průměrná 

výchozí hodnota skóre MELD (Model for End Stage Liver Disease) bylo 16,23. Průměrná hodnota 

HBV DNA v séru, stanoveno PCR, byla 7,83 log

10 

kopií/ml a průměrná hodnota ALT v séru byla 100 

U/l; 54 % pacientů bylo HBeAg pozitivních a 35 % pacientů mělo na začátku substituci LVDr. 

Entekavir vykázal vyšší účinnost než adefovir-dipivoxil v primárním cílovém parametru účinnosti, 

kterým byla změna průměrné hodnoty HBV DNA v séru, stanoveno PCR, ve 24. týdnu ve srovnání s 

výchozím stavem. Výsledky vybraných cílových parametrů studie v týdnech 24 a 48 jsou uvedeny v 

tabulce: 

 

 

33 

  

24. týden 

48. týden 

  

ETV 

1 mg 

1x denně 

Adefovir 

Dipivoxil 

10 mg  

1x denně 

ETV  

1 mg 

1x denně 

Adefovir 

Dipivoxil 

10 mg 

1x denně 

100 

91 

100 

91 

HBV DNA

a

 

Pod hranicí detekovatelnosti (<300 
kopií/ml)

b

 

49%* 

16% 

57%* 

20% 

Průměrná změna oproti výchozí hodnotě 
(log

10

 kopií/ml)

c

 

-4.48* 

-3.40 

-4.66 

-3.90 

Stálé nebo zlepšené CTP skóre

b,d

 

66% 

71% 

61% 

67% 

MELD  skóre, průměrná změna oproti 
výchozí hodnotě

c,e

 

 

-2.0 

 

-0.9 

 

-2.6 

 

-1.7 

Ztráta HBsAg

b

 

1% 

5% 

Normalizace: 

f

 

 

ALT (≤1 X ULN)

b

 

46/78 (59%)*  28/71 (39%)  49/78 (63%)*  33/71 (46%) 

 

Albumin (≥1 X LLN)

b

 

20/82 (24%)  14/69 (20%)  32/82 (39%)  20/69 (29%) 

 

Bilirubin (≤1 X ULN)

b

 

12/75 (16%)  10/65 (15%)  15/75 (20%)  18/65 (28%) 

 

Protrombinový čas (≤1 X ULN)

b

 

9/95 (9%) 

6/82 (7%) 

8/95 (8%) 

7/82 (9%) 

Roche COBAS Amplicor PCR assay (LLOQ = 300 kopií/ml).

 

b

 NC=F (noncompleters = failure - osoba, která nedokončila studii = selhání léčby, tzn. ukončení léčby před týdnem analýzy, 

včetně důvodů jako úmrtí, nedostatečná účinnost, nežádoucí účinky, noncompliance/ztráta sledování, se počítají jako 

selhání (např. HBV DNA ≥ 300 kopií/ml)) 

NC=M (noncompleters=missing - osoba, která nedokončila studii = ztracená)

 

d Definované jako pokles nebo žádná změna oproti výchozím hodnotám CTP skóre. 

Průměrná výchozí hodnota MELD skóre byla 17,1 pro entekavir a 15,3 pro adefovir-dipivoxil.  

f

 Jmenovatelem jsou pacienti s abnormálními hodnotami na počátku sledování.

 

* p<0.05 
ULN=horní limit normálního rozsahu, LLN=dolní limit normálního rozsahu. 

 

Čas do začátku hepatocelulárního karcinomu (HCC) nebo úmrtí (cokoli nastalo dříve) byl srovnatelný 

v obou léčených skupinách; kumulativní výskyt mortality byl u pacientů léčených entekavirem 23 % 

(23/102), resp. 33 % (29/89) u pacientů léčených adefovirem-dipivoxilem a kumulativní výskyt 

hepatocelulárního karcinomu (HCC) byl 12 % (12/102), resp. 20 % (18/89). 

Z pacientů s LVDr substitucemi na počátku studie bylo pacientů s HBV DNA < 300 kopií/ml 44 % 

pro entekavir a 20 % pro adefovirem ve 24. týdnu, ve 48. týdnu jich bylo 50 % pro entekavir a 17 % 

pro adefovir. 

 

HIV/HBV koinfikovaní pacienti, kteří souběžně užívají HAART: studie 038 zahrnovala 67 pacientů 

HBeAg pozitivních a 1 pacienta HBeAg negativního koinfikovaných HIV. Pacienti měli stabilně 

kontrolovaný HIV (HIV RNA < 400 kopií/ml) s recidivou virémie HBV v režimu HAART 

zahrnujícím lamivudin. Režimy HAART nezahrnovaly emtricitabin nebo tenofovir disoproxil fumarát. 

Na začátku studie měli pacienti léčení entekavirem střední dobu před léčbou lamivudinem 4,8 roku a 

střední počet CD4 494 buněk/mm

3

 (pouze 5 subjektů mělo počet CD4 buněk < 200 buněk/mm

3

). 

Pacienti pokračovali ve svém lamivudinovém režimu a byli zařazeni do skupiny, která navíc dostávala 

entekavir 1 mg jednou denně (n = 51), nebo placebo (n = 17) po dobu 24 týdnů, po které následovalo 

období dalších 24 týdnů, kdy všichni pacienti dostávali entekavir. Po 24 týdnech bylo snížení HBV 

virové zátěže významně vyšší u entekaviru (-3,65 v porovnání se zvýšením 0,11 log

10

 kopií/ml). U 

pacientů, kteří byli původně zařazeni do skupiny léčené entekavirem, bylo snížení HBV DNA po 

 

34 

48 týdnech -4,20 log

10

 kopií/ml, k normalizaci ALT došlo u 37% pacientů s abnormálními výchozími 

hodnotami ALT a u žádného z těchto pacientů nedošlo k HBeAg sérokonverzi. 

 

Pacienti koinfikovaní HIV/HVB, kteří souběžně neužívají HAART: entekavir nebyl hodnocen u 

pacientů koinfikovaných HIV/HBV, kteří souběžně nedostávali účinnou léčbu HIV. U pacientů 

koinfikovaných HIV/HBV, kteří dostávali entekavir v monoterapii bez léčby HAART, bylo hlášeno 

snížení HIV RNA. V některých případech byla pozorována selekce varianty HIV M184V, což má 

dopad na selekci režimů HAART, které mohou pacienti brát později. Proto by se entekavir neměl za 

těchto podmínek užívat kvůli možnosti vývoje rezistence na léčbu HIV (viz bod 4.4). 

 

Pacienti s transplantací jater: bezpečnost a účinnost entekaviru v dávce 1 mg jednou denně byla 

hodnocena v jednoramenné studii u 65 pacientů, kteří prodělali transplantaci jater z důvodu 

komplikací chronické infekce HBV a kteří měli v době transplantace hladiny HBV DNA <172 IU/ml 

(přibližně 1000 kopií/ml). Studovanou populaci tvořilo 82% mužů, 39% bělochů a 37% asiatů, v 

průměrném věku 49 let; 89% pacientů bylo v době transplantace onemocnění HBeAg negativních. Z 

toho 61 pacientů, u kterých se dala hodnotit účinnost, dostávalo entekavir po dobu alespoň 1 měsíce, 

60 pacientů rovněž dostávalo imunoglobulin (HBIg) proti hepatitidě B jako součást potransplantační 

profylaxe. Z těchto 60 pacientů dostávalo 49 léčbu HBIg víc než 6 měsíců. V týdnu 72 po 

transplantaci neměl žádný z 55 sledovaných případů virologickou recidivu HBV [definovanou jako 

HBV DNA ≥50 IU/ml (přibližně 300 kopií/ml)] a ani u zbývajících 6 pacientů nebyla virologická 

recidiva hlášena. Všech 61 pacientů bylo po transplantaci HBsAg negativních, 2 z nich se později stali 

HBsAg pozitivní navzdory nedetekovatelné hladině HBV DNA (<6 IU/ml). Ćetnost výskytu a povaha 

nežádoucích účinků v této studii byly v souladu s tím,co se u pacientů s transplantací jater očekávalo, a 

v souladu se známým bezpečnostním profilem entekaviru. 

 

Pediatrická populace: Studie 189 je probíhající studie o účinnosti a bezpečnosti entekaviru u 180 dětí 

a dospívajících dosud neléčených nukleosidy ve věku od 2 do < 18 let s HBeAg-pozitivní chronickou 

hepatitidou B, kompenzovaným onemocněním jater a zvýšenou ALT. Pacienti byli randomizováni v 

poměru 2:1, první skupina užívala zaslepenou léčbu entekavirem 0,015 mg/kg až do 0,5 mg/den 

(N=120) a druhá skupina užívala placebo (N=60). Randomizace byla stratifikována podle věku (2 až 

6 let, > 6 - 12 let, a > 12 až < 18 let). Vstupní demografické údaje a charakteristiky HBV onemocnění 

byly mezi oběma léčebnými rameny a napříč věkovými skupinami srovnatelné. Při vstupu do studie 

byla průměrná HBV DNA 8,1 log

10

 IU/ml a průměrná ALT byla 103 U/l napříč skupinami pacientů v 

této studii. Výsledky hlavních parametrů účinnosti ve 48. týdnu a 96. týdnu jsou uvedeny v tabulce 

níže. 

 

 

               Entekavir 

Placebo* 

 

48. týden 

96. týden 

48. týden 

120 

120 

60 

HBV DNA < 50 IU/ml a 

sérokonverze HBeAg

a

  

24,2% 

35,8% 

3,3% 

HBV DNA < 50 IU/ml

a

 

49,2% 

64,2% 

3,3% 

sérokonverze HBeAg

a

 

24,2% 

36,7% 

10,0% 

ALT normalizace

a

 

67,5% 

81,7% 

23,3% 

HBV DNA < 50 IU/ml

a

 

 

 

 

 

      Výchozí HBV   

      DNA < 8 log

10

 IU/ml 

82,6% (38/46) 

82,6% (38/46)  6,5% (2/31) 

     Výchozí HBV DNA   

      ≥ 8 log

10

 IU/ml 

    28,4% (21/74) 

 52,7%  (39/74)  0% (0/29) 

a

NC=F (pacient s nedokončenou léčbou=selhání)

 

 * Pacienti, kteří byli randomizováni na placebo a kteří nedosáhli sérokonverze HBe v 48. týdnu byli pro 2. rok trvání studie 

převedeni do otevřené studie entekaviru; proto jsou dostupná randomizovaná komparativní data jen do 48. týdnu. 

 

Zhodnocení pediatrické rezistence je založeno na údajích ze dvou běžících klinických studií (028 a 

189) u HBeAG-pozitivních pediatrických pacientů dosud neléčených nukleosidy s chronickou infekcí 

HBV. Tyto dvě studie obsahují údaje o rezistenci u 183 pacientů léčených a monitorovaných v 1. roce 

a u 180 pacientů léčených a monitorovaných v 2. roce. Genotypové hodnocení bylo provedeno u všech 

 

35 

pacientů s dostupnými vzorky, kteří dosáhli virologického průlomu v 96. týdnu, nebo dosáhli hodnot 

HBV DNA ≥ 50 IU/ml ve 48. nebo 96. týdnu. Během 2. roku byla genotypová rezistence na ETV 

zjištěna u 2 pacientů (1,1% kumulativní pravděpodobnost rezistence ve 2. roce).  

 

 

Klinická rezistence u dospělých: pacienti v klinických studiích iniciálně léčení entekavirem v dávce 

0,5 mg (dosud neléčení nukleosidy) nebo dávkou 1 mg (refrakterní na lamivudin), u kterých byla 

v průběhu léčby, v nebo po týdnu 24, měřena PCR HBV DNA, byli monitorováni na rezistenci. 

Až do konce 240. týdne ve studiích s pacienty dosud neléčenými nukleosidy, genotypový důkaz ETVr 

substitucí na rtT184, rtS202 nebo rtM250 byl identifikován u pacientů léčených entekavirem, u 2 

z nich došlo k virologickému průlomu po dobu až 144 týdnů ve studiích s pacienty dosud neléčenými 

nukleosidy (viz tabulka). Tyto substituce byly pozorovány pouze v přítomnosti LVDr substitucí 

(rtM204V a rtL180M). 

 

Vznikající genotypové rezistence na entekavir až do konce 5. roku, studie bez předchozí léčby 

nukleosidy 

 

Rok 1 

Rok 2 

Rok 3 

Rok 4 

Rok 5 

Pacienti léčeni a 

monitorováni na 

rezistenci

b

 

663 

278 

149 

121 

108 

Pacienti ve specifickém 

roce se: 

 

 

 

 

 

- vznikající genotypové 

ETVr

c

 

- genotypové ETVrc 

s virologickým průlomem 

Kumulativní 

pravděpodobnost: 

 

 

 

 

 

- vznikající genotypové 

ETVr

c

 

0,2% 

0,5% 

1,2% 

1,2% 

1,2% 

- genotypové ETVr

c

  

s virologickým průlomem 

0,2% 

0,2% 

0,8% 

0,8% 

0,8% 

a

  Výsledky odrážejí užívání entekaviru v dávce 1 mg u 147 ze 149 pacientů v Roce 3 a všechny pacienty v Roce 4 a 

5 a  kombinovanou léčbu entekavir-lamivudin (následovanou dlouhodobou terapií entekavirem) po dobu (medián) 

20 týdnů  u 130 ze 149 pacientů v Roce 3 a po dobu 1 týdne u 1 ze 121 pacientů v Roce 4 v klinické studii.  

b

  Zahrnuje pacienty s alespoň jedním měřením HBV DNA pomocí PCR v anebo po týdnu 24 léčby až do 58. týdne 

(1. rok), po 58. týdnu až do 102. týdne 102 (2. rok), anebo po 102. týdnu až do 156. týdne (3. rok), po 156. týdnu až 

do 204. týdne (Rok 4), nebo po 204. týdnu až do 252. týdne (Rok 5). 

c

  Pacienti měli také LVDr substituce. 

d

 

≥ 1 log

10

 zvýšení nad nejnižší hodnotu u HBV DNA podle PCR, potvrzeno následnými měřeními nebo na 

konci otevřeného časového bodu.

 

 

ETVr substituce (kromě LVDr substitucí rtM204V/I ± rtL180M) byly pozorovány na začátku 

sledování v izolátech u 10/187 (5%) pacientů refrakterních na lamivudin léčených entekavirem a 

monitorovaných na rezistenci, což naznačuje, že předchozí léčba lamivudinem může selektovat tyto 

substituce vedoucí k rezistenci a že v malém počtu mohou existovat před léčbou entekavirem. Až do 

konce 240. týdne došlo k virologickému průlomu (≥ 1 log

10

 zvýšení nad nejnižší hodnotu) u 3 z 10 

pacientů. Vznikající rezistenci na entekavir ve studiích s pacienty rezistentními k lamivudinu až do 

konce 240. týdne shrnuje tabulka. 

 

 

36 

Genotypové rezistence na entekavir až do konce 5. roku, studie s pacienty refrakterními na léčbu 

lamivudinem 

 

Rok 1 

Rok 2 

Rok 3 

Rok 4 

Rok 5 

Pacienti léčeni a monitorováni na 

rezistenci

b

 

187 

146 

80 

52 

33 

Pacienti ve specifickém roce se: 

 

 

 

 

 

  - vznikající genotypová ETVr

c

 

11  

12  

16  

6  

- genotypová ETVrc 

  s virologickým průlomem 

2

e

 

14

e

 

13

e

 

9

e

 

1

e

 

Kumulativní pravděpodobnost: 

 

 

 

 

 

- vznikající genotypové ETVr

c

 

6,2% 

15% 

36,3% 

46,6% 

51,45% 

- genotypové ETVr

c

  s virologickým 

průlomem 

1,1%

e

 

10,7%

 e

 

27%

 e

 

41,3%

 e

 

43,6%

 e

 

a

  Výsledky se týkají užívání kombinované léčby entekavir-lamivudin po kterém následovala dlouhodobá terapie 

entekavirem) pro medián 13 týdnů u 48 z 80 pacientů v Roce 3, medián 38 týdnů u 10 z 52 pacientů v Roce 4, a po 16 

týdnech u 1 z 33 pacientů v Roce 5 v klinické studii.  

b

  Zahrnuje pacienty s alespoň jedním měřením HBV DNA pomocí PCR v anebo po týdnu 24 léčby až do 58. týdne (1. 

rok), po 58. týdnu až do 102. týdne 102 (2.rok 2), anebo po 102. týdnu až do 156. týdne (3.rok), po 156. týdnu až do 

204. týdne (Rok 4) nebo po 204. týdnu až do 252. týdne (Rok 5). 

c

  Pacienti měli také LVDr substituce. 

d

  ≥ 1 log

10

 zvýšení nad nejnižší hodnotu u HBV DNA podle PCR, potvrzeno následnými měřeními nebo na konci 

otevřeného časového bodu. 

e

  ETVr vyskytlá ve kterémkoliv roce; virologický průlom v daném roce. 

 

Mezi pacienty refrakterními na lamivudin s výchozí hodnotou HBV DNA <10

log

10

 kopií/ml, 64% 

(9/14) dosáhlo HBV DNA <300 kopií/ml ve 48. týdnu. Těchto 14 pacientů mělo nižší míru 

genotypové rezistence na entekavir (kumulativní pravděpodobnost 18,8% během 5 let sledování) než v 

celé studované populaci (viz tabulka). Pacienti refrakterní na lamivudin, kteří dosáhli HBV DNA <10

4

 

log

10

 kopií/ml stanoveno metodou PCR ve 24. týdnu, měli také nižší výskyt rezistence než ti, kteří 

toho nedosáhli (5letá kumulativní pravděpodobnost 17,6% [n=50] versus 60,5% [n=135]). 

 

5.2  Farmakokinetické vlastnosti 

 

Absorpce: entekavir se rychle vstřebává, přičemž vrcholové koncentrace v plazmě dosahuje po 

0,5 - 1,5 hodině. Absolutní biologická dostupnost nebyla stanovena. Podle vylučování léku 

v nezměněné formě v moči byla biologická dostupnost odhadnuta na minimálně 70%. Po 

opakovaných dávkách v rozsahu od 0,1 mg do 1 mg dochází ke zvýšení C

max

 a hodnot AUC úměrně 

dávce. Ustálený stav je dosažen za 6 - 10 dnů při dávkování jednou denně s ≈ 2násobnou kumulací. 

C

max

 a C

min

 v ustáleném stavu činí 4,2, respektive 0,3 ng/ml u dávky 0,5 mg a 8,2, respektive 0,5 ng/ml 

u dávky 1 mg. Tablety a perorální roztok byly bioekvivalentní u zdravých subjektů; obě formy jsou 

tedy vzájemně zaměnitelné. 

 

Při podávání 0,5 mg entekaviru se standardní stravou s vysokým obsahem tuků (945 kcal, 54,6 g tuků) 

nebo nízkotučnou stravou (379 kcal, 8,2 g tuků) bylo zpoždění absorpce minimální (1 - 1,5 hodiny po 

jídle oproti 0,75 hodiny na lačno), snížení C

max

 činilo 44 - 46% a snížení AUC 18 - 20%. Nižší 

hodnoty C

max

 a AUC při užívání s jídlem nejsou u pacientů, kteří doposud neužívali nukleosidy, 

považovány za klinicky významné, ale mohly by ovlivnit účinnost u pacientů refrakterních na 

lamivudin (viz bod 4.2). 

 

Distribuce: odhadovaný objem distribuce je u entekaviru vyšší než celkový objem vody v organizmu. 

Vazba na lidské sérové bílkoviny in vitro činí ≈ 13%. 

 

Biotransformace: entekavir není substrátem, inhibitorem ani induktorem enzymového systému 

CYP450. Po podání 

14

C-entekaviru nebyly pozorovány žádné oxidační ani acetylované metabolity a 

bylo zjištěno jen menší množství metabolitů fáze II, konjugátů glukoronidů a sulfátů. 

 

37 

 

Vylučování: entekavir se vylučuje převážně ledvinami, přičemž v moči je při stabilním stavu zjištěno 

zhruba 75% dávky léku v nezměněné podobě. Renální clearance nezávisí na dávce a pohybuje se od 

360 do 471 ml/min, což naznačuje, že entekavir prochází jak glomerulární filtrací, tak i tubulární 

sekrecí. Po dosažení vrcholové hladiny se koncentrace entekaviru v plazmě snižuje biexponenciálně 

s terminálním eliminačním poločasem ≈ 128 - 149 hodin. Pozorovaný index kumulace léčiva je u 

dávkování jednou denně ≈ 2násobný, což ukazuje na efektivní poločas kumulace přibližně 24 hodin. 

 

Hepatální poruchy: farmakokinetické parametry u pacientů se střední nebo těžkou hepatální poruchou 

byly podobné jako u pacientů s normální funkcí jater. 

 

Renální poruchy: clearance entekaviru klesá s klesající clearancí kreatininu. Při hemodialýze v délce 

4 hodin bylo odstraněno ≈ 13% dávky a 0,3% bylo odstraněno pomocí CAPD. Farmakokinetika 

entekaviru po jednorázové dávce 1 mg u pacientů (bez chronické infekce virem hepatitidy B) je 

uvedena v následující tabulce: 

 

 

Výchozí clearance kreatininu (ml/min) 

 

 

Normální 

funkce 

ledvin 

> 80 

Lehká 

porucha 

> 50; ≤ 80 

Středně 

těžká 

porucha 

30-50 

Těžká 

porucha 

20-< 30 

Těžká 

porucha 

léčená 

hemodialýzou 

Těžká 

porucha 

léčená 

CAPD 

 

(n = 6) 

(n = 6) 

(n = 6) 

(n = 6) 

(n = 6) 

(n = 4) 

C

max

 (ng/ml) 

(CV%) 

8,1 

(30,7) 

 

10,4 

(37,2) 

10,5 

(22,7) 

15,3 

(33,8) 

15,4 

(56,4) 

16,6 

(29,7) 

AUC

(0-T)

 

(ng·h /ml) 

(CV) 

27,9 

 

(25,6) 

 

51,5 

 

(22,8) 

69,5 

 

(22,7) 

145,7 

 

(31,5) 

233,9 

 

(28,4) 

221,8 

 

(11,6) 

CLR 

(ml/min) 

(SD) 

383,2 

 

(101,8) 

 

197,9 

 

(78,1) 

135,6 

 

(31,6) 

40,3 

 

(10,1) 

NA 

NA 

CLT/F 

(ml/min) 

(SD) 

588,1 

 

(153,7) 

309,2 

 

(62,6) 

226,3 

 

(60,1) 

100,6 

 

(29,1) 

50,6 

 

(16,5) 

35,7 

 

(19,6) 

 

Po transplantaci jater: expozice entekaviru u příjemců transplantátů jater infikovaných HBV byla při 

stabilní dávce cyklosporinu A nebo takrolimu (n = 9) ≈ 2násobná v porovnání se zdravými subjekty 

s normální funkcí ledvin. Změněná renální funkce přispívá u těchto pacientů k vyšší expozici 

entekaviru (viz bod 4.4). 

 

Pohlaví: AUC byla o 14% vyšší u žen než u mužů, a to v důsledku rozdílů v renální funkci a tělesné 

hmotnosti. Po úpravě podle rozdílů v clearanci kreatininu a tělesné hmotnosti nebyl mezi mužskými a 

ženskými subjekty zjištěn žádný rozdíl v expozici. 

 

Starší pacienti: vliv věku na farmakokinetiku entekaviru byl hodnocen podle srovnání starších jedinců 

ve věku od 65 do 83 let (střední věk žen byl 69 let, střední věk mužů 74 let) s mladými subjekty ve 

věku od 20 do 40 let (střední věk žen byl 29 let, střední věk mužů 25 let). AUC byla u starších 

subjektů o 29% vyšší než u mladých subjektů, a to zejména z důvodu rozdílů v renální funkci a tělesné 

hmotnosti. Po úpravě podle rozdílů v clearanci kreatininu a tělesné hmotnosti měly starší subjekty 

AUC o 12,5% vyšší než mladé subjekty. Populační farmakokinetická analýza zahrnující pacienty ve 

věku od 16 do 75 let neidentifikovala věk jako faktor významně ovlivňující farmakokinetiku 

entekaviru. 

 

 

38 

Etnická příslušnost: populační farmakokinetická analýza neidentifikovala etnickou příslušnost jako 

faktor významně ovlivňující farmakokinetiku entekaviru. Závěry lze však činit pouze pro bělochy a 

Asiaty, protože v ostatních kategoriích bylo jen velmi málo subjektů. 

 

Pediatrická populace: byla hodnocena farmakokinetika entekaviru v ustáleném stavu (studie 028) u 

24 pediatrických subjektů dosud neléčených nukleosidy a u 19 HBeAg-pozitivních pediatrických 

subjektů se zkušeností léčby lamivudinem ve věku od 2 do < 18 let s kompenzovaným onemocněním 

jater. Expozice entekaviru u pacientů dosud neléčených nukleosidy léčených jednou denně v dávce 

entekaviru 0,015 mg/kg až do maximální dávky 0,5 mg byla podobná expozici dosažené u dospělých, 

léčených jednou denně v dávce 0,5 mg. Hodnoty C

max

, AUC (0-24) a C

min

 pro tyto subjekty byly 

6,31 ng/ml a 18,33 ng h/ml, a 0,28 ng/ml. Expozice entekaviru u pacientů se zkušeností léčby 

lamivudinem léčených jednou denně dávkou entekaviru 0,030 mg/kg až do maximální dávky 1,0 mg 

byla podobná expozici dosažené u dospělých léčených jednou denně v dávce 1,0 mg. C

max

, AUC (0-

24) a C

min

 hodnoty u těchto subjektů byly 14,48 ng/ml, 38,58 ng·h/ml a 0,47 ng/ml. 

 

5.3  Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti 

 

Při toxikologických studiích opakovaného podávání na psech byl pozorován reverzibilní 

perivaskulární zánět v centrálním nervovém systému, u nějž dávky s nulovým účinkem odpovídaly 

expozici 19krát a 10krát vyšší než u lidí (při dávce 0,5 mg, respektive 1 mg). Toto zjištění nebylo 

pozorováno ve studiích s opakovaným podáváním na jiných druzích včetně opic, jimž byl entekavir 

podáván denně po dobu 1 roku při expozici ≥ 100krát vyšší než u lidí. 

 

Při reprodukčních toxikologických studiích, při nichž byl zvířatům podáván entekavir po dobu až 

4 týdnů, nebyly pozorovány známky snížené fertility u potkaních samců nebo samic při vysokých 

expozicích. Testikulární změny (seminiferósní tubulární degenerace) byly patrné při toxikologických 

studiích opakovaného podávání na hlodavcích a psech při expozicích ≥ 26krát vyšších než u lidí. 

V jednoleté studii na opicích nebyly zjištěny žádné změny varlat. 

 

U březích potkanů a králiků, jimž byl podán entekavir, hladiny s nulovým efektem na embryotoxicitu 

nebo mateřskou toxicitu odpovídaly expozicím ≥ 21krát vyšším než u lidí. U potkanů byla při vysoké 

expozici pozorována mateřská toxicita, embryofetální toxicita (resorpce), nižší tělesná hmotnost plodu, 

malformace ocasu a obratlů, snížená osifikace (obratle, hrudní kost a články prstů) a nadbytečné 

lumbární obratle a žebra. U králíků byla při vysoké expozici pozorována embryofetální toxicita 

(resorpce), snížená osifikace (jazylka) a vyšší incidence 13. žebra. Při peri-postnatální studii na 

potkanech nebyly na mláďatech pozorovány žádné nežádoucí účinky. V samostatné studii, při níž byl 

entekavir podáván březím a kojícím potkanům v dávce 10 mg/kg, byla prokázána jak fetální expozice 

entekaviru, tak i jeho vylučování do mateřského mléka. U mláďat potkanů byl podáván entekavir 4.  

až 80. den po narození a byla zjištěna mírně snížená akustická úleková reakce v období zotavování 

(110. - 114. den po narození), ale ne v průběhu podávání přípravku v daném období s AUC hodnotami 

≥ 92krát vyššími než u lidí užívajících 0,5 mg dávku nebo u dětí s ekvivalentní dávkou. Vzhledem k 

rozpětí dané expozice je význam tohoto zjištění pravděpodobně klinicky nevýznamný. 

 

Při Amesově mikrobiálním testu mutagenity, testu genových mutací savčích buněk a transformačním 

testu s embryonálními buňkami syrského křečka nebyly zjištěny žádné známky genotoxicity. Také 

mikronukleární studie a studie oprav DNA na potkanech byla negativní. Entekavir byl při 

koncentracích značně vyšších, než jsou koncentrace dosahované klinicky, klastogenní pro lidské 

lymfocytové kultury. 

 

Dvouleté studie kancerogenity: u myších samců byla při expozicích ≥ 4 a ≥ 2krát vyšších než u lidí při 

dávce 0,5 mg, respektive 1 mg pozorována vyšší incidence nádorů plic. Vzniku nádoru předcházela 

proliferace pneumocytů v plicích, která nebyla pozorována u potkanů, psů ani opic, což naznačuje, že 

hlavní faktor při vzniku nádoru plic u myší je pravděpodobně druhově specifický. Vyšší incidence 

jiných nádorů včetně mozkových gliomů u potkaních samců a samic, karcinomů jater u myších samců, 

benigních vaskulárních tumorů u myších samic a adenomů jater a karcinomů u potkaních samic byly 

pozorovány pouze při vysoké celoživotní expozici. Nebylo však možné přesně stanovit hladiny 

s nulovým účinkem. Prediktivita těchto zjištění pro lidi není známa. 

 

39 

 

 

6. 

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 

 

6.1  Seznam pomocných látek 

 

Maltitol (E965) 

Dihydrát natrium-citrátu 

Kyselina citronová 

Methylparaben (E218) 

Propylparaben (E216) 

Pomerančové aroma (arabská klovatina a přírodní aróma) 

Hydroxid sodný (k úpravě pH přibližně na 6) 

Kyselina chlorovodíková (k úpravě pH přibližně na 6) 

Čištěná voda 

 

6.2  Inkompatibility 

 

Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s vodou, jinými tekutinami nebo s jinými léčivými přípravky. 

 

6.3  Doba použitelnosti 

 

2 roky 

Po otevření lze roztok používat do data exspirace uvedeného na lahvičce. 

 

 

6.4  Zvláštní opatření pro uchovávání 

 

Uchovávejte při teplotě do 30 °C. Uchovávejte lahvičku v krabičce, aby byl přípravek chráněn před 

světlem. 

 

6.5  Druh obalu a obsah balení 

 

210 ml perorálního roztoku v lahvičkách HDPE s dětským bezpečnostním uzávěrem (z 

polypropylenu). Každá krabička obsahuje odměrnou lžičku (z polypropylenu) se  značkami od 0,5 ml 

do 10 ml. 

 

6.6  Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku 

 

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními 

požadavky. 

 

 

7. 

DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 

 

BRISTOL-MYERS SQUIBB PHARMA EEIG 

Uxbridge Business Park 

Sanderson Road 

Uxbridge UB8 1DH 

Velká Británie 

 

 

8. 

REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A) 

 

EU/1/06/343/005 

 

 

 

40 

9. 

DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 

 

Datum první registrace: 26. června 2006 

Datum posledního prodloužení: 26. června 2011 

 

 

10.  DATUM REVIZE TEXTU 

 

{MM/YYYY} 

 

Podrobné informace o tomto přípravku jsou uveřejněny na webových stránkách Evropské agentury pro 

léčivé přípravky http://www.ema.europa.eu/. 

 

 

41 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

PŘÍLOHA II 

 

A. 

VÝROBCE ODPOVĚDNÝ ZA PROPOUŠTĚNÍ ŠARŽÍ 

 

B. 

PODMÍNKY NEBO OMEZENÍ VÝDEJE A POUŽITÍ 

 

C. 

DALŠÍ PODMÍNKY A POŽADAVKY REGISTRACE 

 

D. 

PODMÍNKY NEBO OMEZENÍ S OHLEDEM NA BEZPEČNÉ A ÚČINNÉ POUŽÍVÁNÍ 

LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU 

 

42 

A. 

VÝROBCE ODPOVĚDNÝ ZA PROPOUŠTĚNÍ ŠARŽÍ 

 

Název a adresa výrobce odpovědného za propouštění šarží 

 

Bristol-Myers Squibb S.r.l., Contrada Fontana del Ceraso, 03012 Anagni (FR), Itálie 

 

 

B. 

PODMÍNKY NEBO OMEZENÍ VÝDEJE A POUŽITÍ 

 

Výdej léčivého přípravku je vázán na lékařský předpis s omezením (viz Příloha I: Souhrn údajů o 

přípravku, bod 4.2). 

 

 

C.  DALŠÍ PODMÍNKY A POŽADAVKY REGISTRACE 

 

 

Pravidelně aktualizované zprávy o bezpečnosti 

 

Držitel rozhodnutí o registraci předkládá pravidelně aktualizované zprávy o bezpečnosti pro tento 

léčivý přípravek v souladu s požadavky uvedenými v seznamu referenčních dat Unie (seznam EURD) 

stanoveném v čl. 107c odst. 7 směrnice 2001/83/ES a zveřejněném na evropském webovém portálu 

pro léčivé přípravky. 

 

 

D. 

PODMÍNKY NEBO OMEZENÍ S OHLEDEM NA BEZPEČNÉ A ÚČINNÉ POUŽÍVÁNÍ 

LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU 

 

 

Plán řízení rizik (RMP) 

 

Držitel rozhodnutí o registraci uskuteční požadované činnosti a intervence v oblasti farmakovigilance 

podrobně popsané ve schváleném RMP uvedeném v modulu 1.8.2 registrace a ve veškerých 

schválených následných aktualizacích RMP. 

 

Aktualizovaný RMP je třeba předložit: 

 

na žádost Evropské agentury pro léčivé přípravky, 

 

při každé změně systému řízení rizik, zejména v důsledku obdržení nových informací, které 

mohou vést k významným změnám poměru přínosů a rizik, nebo z důvodu dosažení 

význačného milníku (v rámci farmakovigilance nebo minimalizace rizik). 

 

Pokud se shodují data předložení aktualizované zprávy o bezpečnosti (PSUR) a aktualizovaného RMP, 

je možné je předložit současně. 

 

 

 

 

 

43 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

PŘÍLOHA III 

 

OZNAČENÍ NA OBALU A PŘÍBALOVÁ INFORMACE 

 

 

44 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

A. OZNAČENÍ NA OBALU 

 

 

45 

ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA VNĚJŠÍM OBALU A VNITŘNÍM OBALU 

 

TEXT NA ZEVNÍM OBALU (LAHVIČKA A BLISTR) A NA ŠTÍTKU LAHVIČKY 

 

 

1. 

NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU 

 

Baraclude 0,5 mg potahované tablety 

Entecavirum 

 

 

2. 

OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK 

 

Jedna potahovaná tableta obsahuje entecavirum 0,5 mg. 

 

 

3. 

SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK 

 

Obsahuje také laktosu. 

 

 

4. 

LÉKOVÁ FORMA A VELIKOST BALENÍ 

 

Blistr:  

30 x 1 potahovaná tableta 

 

 

90 x 1 potahovaná tableta 

Lahvička:  30 potahovaných tablet 

 

 

5. 

ZPŮSOB A CESTA /CESTY PODÁNÍ 

 

Před použitím si přečtěte příbalovou informaci. 

Perorální podání. 

 

 

6. 

ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN 

MIMO DOHLED A DOSAH DĚTÍ 

 

Uchovávejte mimo dohled a dosah dětí. 

 

 

7. 

DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ 

 

 

8. 

POUŽITELNOST 

 

EXP 

 

 

9. 

ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ 

 

Blistr: 

Uchovávejte při teplotě do 30 °C. 

Uchovávejte v původním obalu. 

Lahvička: 

Uchovávejte při teplotě do 25 °C. 

 

46 

Uchovávejte v dobře uzavřené lahvičce. 

 

 

10.  ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ 

NEBO ODPADU Z TAKOVÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ, POKUD JE TO VHODNÉ 

 

 

 

11.  NÁZEV A ADRESA DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 

 

BRISTOL-MYERS SQUIBB PHARMA EEIG 

Uxbridge Business Park 

Sanderson Road 

Uxbridge UB8 1DH 

Velká Británie 

 

 

12.  REGISTRAČNÍ ČÍSLO/ČÍSLA 

 

Blistr:  

EU/1/06/343/003  30 x 1 potahovaná tableta 

EU/1/06/343/006  90 x 1 potahovaná tableta 

Lahvička:  EU/1/06/343/001  30 potahovaných tablet 

 

 

13.  ČÍSLO ŠARŽE 

 

č.š.: 

 

 

14.  KLASIFIKACE PRO VÝDEJ 

 

Výdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis. 

 

 

15.  NÁVOD K POUŽITÍ 

 

 

16.  INFORMACE V BRAILLOVĚ PÍSMU 

 

Vnější obal: Baraclude 0,5 mg 

 

47 

MINIMÁLNÍ ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA BLISTRECH NEBO STRIPECH 

 

 

1. 

NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU 

 

Baraclude 0,5 mg tablety 

Entecavirum 

 

 

2. 

NÁZEV DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 

 

BRISTOL-MYERS SQUIBB PHARMA EEIG 

 

 

3. 

POUŽITELNOST 

 

EXP 

 

 

4. 

ČÍSLO ŠARŽE 

 

Lot 

 

 

5. 

JINÉ 

 

48 

ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA VNĚJŠÍM OBALU A VNITŘNÍM OBALU 

 

TEXT NA ZEVNÍM OBALU (LAHVIČKA A BLISTR) A NA ŠTÍTKU LAHVIČKY 

 

 

1. 

NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU 

 

Baraclude 1 mg potahované tablety 

Entecavirum 

 

 

2. 

OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK 

 

Jedna potahovaná tableta obsahuje entecavirum 1 mg. 

 

 

3. 

SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK 

 

Obsahuje také laktosu. 

 

 

4. 

LÉKOVÁ FORMA A VELIKOST BALENÍ 

 

Blistr:  

30 x 1 potahovaná tableta 

 

 

90 x 1 potahovaná tableta 

Lahvička:  30 potahovaných tablet 

 

 

5. 

ZPŮSOB A CESTA /CESTY PODÁNÍ 

 

Před použitím si přečtěte příbalovou informaci. 

Perorální podání. 

 

 

6. 

ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN 

MIMO DOHLED A DOSAH DĚTÍ 

 

Uchovávejte mimo dohled a dosah dětí. 

 

 

7. 

DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ 

 

 

8. 

POUŽITELNOST 

 

EXP 

 

 

9. 

ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ 

 

Blistr: 

Uchovávejte při teplotě do 30 °C. 

Uchovávejte v původním obalu. 

Lahvička: 

Uchovávejte při teplotě do 25 °C. 

 

49 

Uchovávejte v dobře uzavřené lahvičce. 

 

 

10.  ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ 

NEBO ODPADU Z TAKOVÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ, POKUD JE TO VHODNÉ 

 

 

 

11.  NÁZEV A ADRESA DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 

 

BRISTOL-MYERS SQUIBB PHARMA EEIG 

Uxbridge Business Park 

Sanderson Road 

Uxbridge UB8 1DH 

Velká Británie 

 

 

12.  REGISTRAČNÍ ČÍSLO/ČÍSLA 

 

Blistr:  

EU/1/06/343/004  30 x 1 potahovaná tableta 

EU/1/06/343/007  90 x 1 potahovaná tableta 

Lahvička:  EU/1/06/343/002  30 potahovaných tablet 

 

 

13.  ČÍSLO ŠARŽE 

 

č.š.: 

 

 

14.  KLASIFIKACE PRO VÝDEJ 

 

Výdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis. 

 

 

15.  NÁVOD K POUŽITÍ 

 

 

16.  INFORMACE V BRAILLOVĚ PÍSMU 

 

Vnější obal: Baraclude 1 mg 

 

50 

MINIMÁLNÍ ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA BLISTRECH NEBO STRIPECH 

 

 

1. 

NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU 

 

Baraclude 1 mg tablety 

Entecavirum 

 

 

2. 

NÁZEV DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 

 

BRISTOL-MYERS SQUIBB PHARMA EEIG 

 

 

3. 

POUŽITELNOST 

 

EXP 

 

 

4. 

ČÍSLO ŠARŽE 

 

Lot 

 

 

5. 

JINÉ 

 

51 

ÚDAJE UVÁDĚNÉ NA VNĚJŠÍM OBALU A VNITŘNÍM OBALU 

 

TEXT NA ZEVNÍM OBALU A NA ŠTÍTKU LAHVIČKY 

 

 

1. 

NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU 

 

Baraclude 0,05 mg/ml perorální roztok 

Entecavirum 

 

 

2. 

OBSAH LÉČIVÉ LÁTKY/LÉČIVÝCH LÁTEK 

 

Jeden ml obsahuje entecavirum 0,05 mg. 

 

 

3. 

SEZNAM POMOCNÝCH LÁTEK 

 

Obsahuje také: maltitol, konzervační látky E216, E218. 

 

 

4. 

LÉKOVÁ FORMA A VELIKOST BALENÍ 

 

210 ml perorálního roztoku s odměrnou lžičkou. 

 

 

5. 

ZPŮSOB A CESTA /CESTY PODÁNÍ 

 

Před použitím si přečtěte příbalovou informaci. 

Perorální podání. 

 

 

6. 

ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, ŽE LÉČIVÝ PŘÍPRAVEK MUSÍ BÝT UCHOVÁVÁN 

MIMO DOHLED A DOSAH DĚTÍ 

 

Uchovávejte mimo dohled a dosah dětí. 

 

 

7. 

DALŠÍ ZVLÁŠTNÍ UPOZORNĚNÍ, POKUD JE POTŘEBNÉ 

 

 

 

8. 

POUŽITELNOST 

 

EXP 

 

 

9. 

ZVLÁŠTNÍ PODMÍNKY PRO UCHOVÁVÁNÍ 

 

Uchovávejte při teplotě do 30 °C. 

Uchovávejte lahvičku v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem. 

 

 

 

52 

10.  ZVLÁŠTNÍ OPATŘENÍ PRO LIKVIDACI NEPOUŽITÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ 

NEBO ODPADU Z TAKOVÝCH LÉČIVÝCH PŘÍPRAVKŮ, POKUD JE TO VHODNÉ 

 

 

11.  NÁZEV A ADRESA DRŽITELE ROZHODNUTÍ O REGISTRACI 

 

BRISTOL-MYERS SQUIBB PHARMA EEIG 

Uxbridge Business Park 

Sanderson Road 

Uxbridge UB8 1DH 

Velká Británie 

 

 

12.  REGISTRAČNÍ ČÍSLO/ČÍSLA 

 

EU/1/06/343/005 

 

 

13.  ČÍSLO ŠARŽE 

 

č.š.: 

 

 

14.  KLASIFIKACE PRO VÝDEJ 

 

Výdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis. 

 

 

15.  NÁVOD K POUŽITÍ 

 

 

16.  INFORMACE V BRAILLOVĚ PÍSMU 

 

Vnější obal: Baraclude 0,05 mg/ml 

 

 

53 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

B. PŘÍBALOVÁ INFORMACE 

 

54 

Příbalová informace: informace pro uživatele 

 

Baraclude 0,5 mg potahované tablety 

entecavirum 

 

Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dříve, než začnete tento přípravek užívat, 

protože obsahuje pro Vás důležité údaje. 

 

Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu. 

 

Máte-li jakékoli další otázky, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka. 

 

Tento přípravek byl předepsán výhradně Vám. Nedávejte jej žádné další osobě. Mohl by jí 

ublížit, a to i tehdy, má-li stejné známky onemocnění jako Vy. 

 

Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři nebo 

lékárníkovi. Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny 

v této příbalové informaci (viz bod 4). 

 

Co naleznete v této příbalové informaci: 

1. 

Co je přípravek Baraclude a k čemu se používá 

2. 

Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete přípravek Baraclude užívat 

3. 

Jak se přípravek Baraclude užívá 

4. 

Možné nežádoucí účinky 

5. 

Jak přípravek Baraclude uchovávat 

6. 

Obsah balení a další informace 

 

 

1. 

Co je přípravek BARACLUDE a k čemu se používá 

 

Baraclude tablety jsou protivirový lék, který se používá k léčbě chronické (dlouhodobé) infekce 

virem hepatitidy B (HBV) u dospělých. Baraclude se může použít u lidí, jejichž játra jsou 

poškozena, ale stále pracují dostatečně (kompenzované jaterní onemocnění) a u lidí, jejichž játra jsou 

poškozena a nepracují dostatečně (dekompenzované jaterní onemocnění). 

 

Baraclude tablety se také používají k léčbě chronické (dlouhotrvající) HBV infekce u dětí a 

dospívajících ve věku od 2 let až do 18 let. Baraclude se může použít u dětí, jejichž játra jsou 

poškozena, ale stále pracují dostatečně (kompenzované jaterní onemocnění). 

 

Infekce virem hepatitidy B může vést k poškození jater. Baraclude snižuje množství viru ve vašem těle 

a zlepšuje stav jater. 

 

 

2. 

Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete přípravek BARACLUDE užívat 

 

Neužívejte přípravek Baraclude 

 

jestliže jste alergický(á) na entekavir nebo na kteroukoli další složku tohoto přípravku 

(uvedenou v bodě 6). 

 

Upozornění a opatření 

Před užitím přípravku Baraclude se poraďte se svým lékařem nebo lékárníkem. 

 

jestliže jste někdy měl(a) potíže s ledvinami, sdělte to svému lékaři. Je to důležité, protože 

přípravek Baraclude se z těla vylučuje ledvinami a může být potřeba upravit vaši dávku nebo 

dávkovací režim. 

 

 

nepřestávejte užívat Baraclude bez porady s lékařem, protože vaše onemocnění by se mohlo 

po přerušení léčby zhoršit. Až bude léčba přípravkem Baraclude ukončena, váš lékař vás bude i 

nadále po několik měsíců sledovat a provádět krevní testy. 

 

 

proberte se svým lékařem, zda vaše játra pracují dostatečně a pokud ne, jaký to může mít 

vliv na léčbu přípravkem Baraclude. 

 

55 

 

 

jestliže jste současně infikován(a) virem HIV (virus lidské imunodeficience), řekněte to 

svému lékaři. Přípravek Baraclude byste neměl(a) užívat k léčbě hepatitidy B, pokud současně 

neužíváte léky na léčbu HIV, protože účinnost léčby HIV by v budoucnosti mohla být snížena. 

Přípravek Baraclude neléčí infekci HIV. 

 

 

užívání přípravku Baraclude neznamená, že nemůžete virem hepatitidy B (HBV) nakazit 

jiné lidi při sexuálním styku nebo tělesnými tekutinami (včetně kontaminace krví). Je proto 

důležité dodržovat příslušná opatření, aby se ostatní od vás nenakazili virem HBV. Osoby, jimž 

hrozí riziko nákazy virem HBV, se mohou chránit očkováním. 

 

 

Baraclude patří do skupiny léků, které mohou způsobit laktátovou acidózu (nadbytek 

kyseliny mléčné v krvi) a zvětšení jater. Příznaky, jako je nevolnost, zvracení a žaludeční 

bolesti, mohou ukazovat na rozvoj laktátové acidózy. Tento vzácný, ale závažný nežádoucí 

účinek je v některých případech smrtelný. Laktátová acidóza se vyskytuje častěji u žen, zejména 

pokud mají nadváhu. Váš lékař vás bude po dobu užívání přípravku Baraclude pravidelně 

sledovat. 

 

 

jestliže jste již někdy podstoupil(a) léčbu chronické hepatitidy B, sdělte to, prosím, svému 

lékaři. 

 

Děti a dospívající 

Přípravek Baraclude nemají užívat děti mladší než 2 roky nebo děti s tělesnou hmotností méně než 

10 kg. 

 

Další léčivé přípravky a přípravek Baraclude Informujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, 

které užíváte, které jste v nedávné době užíval(a) nebo které možná budete užívat. 

 

Přípravek Baraclude s jídlem a pitím 

Ve většině případů můžete užívat přípravek Baraclude s jídlem nebo bez jídla. Nicméně jestliže jste 

byl(a) v minulosti léčen(a) lékem obsahujícím léčivou látku lamivudin, měl(a) byste zvážit následující. 

Byla-li vám změněna léčba na přípravek Baraclude, protože léčba lamivudinem nebyla úspěšná, 

musíte užívat Baraclude jednou denně na lačný žaludek.  

Je-li vaše onemocnění jater ve velmi pokročilém stádiu, budete instruován(a) lékařem, abyste užíval(a) 

přípravek Baraclude nalačno. Nalačno znamená alespoň 2 hodiny po jídle anebo nejméně 2 hodiny 

před dalším jídlem. 

Děti a dospívající (od dvou do 18 let věku) mohou užívat přípravek Baraclude s jídlem nebo bez jídla. 

Těhotenství, kojení a fertilita 

Informujte svého lékaře, pokud jste těhotná nebo těhotenství plánujete. Nebylo prokázáno, že je 

bezpečné užívat Baraclude během těhotenství. Pokud vám to výslovně nedoporučil váš lékař, 

Baraclude se během těhotenství nesmí užívat. Je důležité, aby ženy ve fertilním věku, které jsou 

léčeny přípravkem Baraclude, používaly účinný způsob antikoncepce, aby nedošlo k otěhotnění. 

 

Po dobu léčby přípravkem Baraclude nekojte své dítě. Informujte svého lékaře, pokud kojíte. Není 

známo, zda se entekavir, účinná látka v přípravku Baraclude, vylučuje do mateřského mléka. 

 

Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů  

Závratě, únava a spavost jsou časté nežádoucí účinky, které mohou zhoršit vaši schopnost řídit a 

obsluhovat stroje. Máte-li jakékoli obavy, poraďte se se svým lékařem. 

 

Přípravek Baraclude obsahuje laktosu. 

Tento léčivý přípravek obsahuje laktosu. Jestliže vám lékař řekl, že trpíte nesnášenlivostí některých 

cukrů, vyhledejte svého lékaře, než začnete užívat tento lék. 

 

 

3. 

Jak se přípravek BARACLUDE užívá 

 

56 

 

Ne všichni pacienti musí užívat stejnou dávku přípravku Baraclude. 

 

Vždy užívejte tento přípravek přesně v souladu s příbalovou informací nebo podle pokynů svého 

lékaře. Pokud si nejste jistý(á), poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem.  

 

U dospělých je doporučená dávka přípravku 0,5 mg nebo 1 mg jednou denně perorálně (ústy). 

 

Vaše dávka závisí na: 

 

tom, zda jste byl(a) léčen(a) na infekci HBV již dříve a jaké léky jste užíval(a). 

 

zda máte problémy s ledvinami. Lékař vám může předepsat nižší dávku anebo vám doporučí, 

abyste ji užíval(a) méně často než jednou denně. 

 

na stavu vašich jater. 

 

Pro děti a dospívající (od 2 až do 18 let věku), váš dětský lékař rozhodne o správné dávce na základě 

tělesné hmotnosti Vašeho dítěte. Baraclude perorální roztok se doporučuje u pacientů s tělesnou 

hmotností od 10 kg do 32,5 kg.Děti s tělesnou hmotností alespoň 32,6 kg mohou užívat perorální 

roztok nebo 0,5 mg tablety. Pro všechny typy dávkování platí, že se dávka užívá jednou denně 

perorálně (ústy). Neexistují žádná doporučení pro přípravek Baraclude u dětí mladších 2 let nebo s 

tělesnou hmotností méně než 10 kg. 

 

Váš lékař vám doporučí, jaká dávka je pro vás vhodná. Vždy užívejte takovou dávku, kterou vám 

doporučil lékař, aby byla zajištěna plná účinnost léku a aby se omezil rozvoj rezistence na léčbu. 

Užívejte přípravek Baraclude po dobu, kterou vám určil váš lékař. Váš lékař vám řekne, zdali a kdy 

máte ukončit léčbu. 

 

Někteří pacienti musejí užívat Baraclude na lačný žaludek (viz Přípravek Baraclude s jídlem a pitím 

bodě 2)Jestliže Vás lékař instruoval, abyste užíval(a) přípravek Baraclude nalačno, lačný žaludek 

znamená alespoň 2 hodiny po jídle a nejméně 2 hodiny před dalším jídlem. 

 

Jestliže jste užil(a) více přípravku Baraclude, než jste měl(a) 

Okamžitě vyhledejte svého lékaře. 

 

Jestliže jste zapomněl(a) užít přípravek Baraclude 

Je důležité, abyste nevynechal(a) žádnou dávku. Jestliže vynecháte dávku přípravku Baraclude, užijte 

ji co nejdříve a potom se vraťte ke svému pravidelnému rozvrhu užívání. Je-li již téměř čas na další 

dávku, vynechanou dávku neužívejte. Počkejte a vezměte si další dávku v pravidelnou dobu. 

Nezdvojujte následující dávku, abyste nahradil(a) vynechanou dávku. 

 

Nepřestávejte užívat přípravek Baraclude bez doporučení lékaře 

U některých lidí se po přerušení užívání přípravku Baraclude objeví velmi vážné příznaky zánětu jater. 

Neprodleně informujte svého lékaře o jakýchkoli změnách příznaků, které zaznamenáte po ukončení 

léčby. 

 

Máte-li jakékoli další otázky, týkající se užívání tohoto přípravku, zeptejte se svého lékaře nebo 

lékárníka. 

 

 

4. 

Možné nežádoucí účinky 

 

Podobně jako všechny léky, může mít i tento přípravek nežádoucí účinky, které se ale nemusí 

vyskytnout u každého. 

 

Pacienti léčení přípravkem Baraclude hlásili tyto nežádoucí účinky: 

časté (u alespoň 1 ze 100 pacientů): bolesti hlavy, insomnie (nespavost), únava (nadměrné vyčerpání), 

závratě, somnolence (spavost), zvracení, průjem, nevolnost, dyspepsie (zažívací potíže) a zvýšené 

hladiny jaterních enzymů v krvi. 

 

57 

méně časté (u alespoň 1 pacienta z 1000): vyrážka, ztráta vlasů. 

vzácné (u alespoň 1 pacienta z 10000): těžká alergická reakce. 

 

Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi.  

Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové 

informaci. 

 

Hlášení nežádoucích účinků 

Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi. 

Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové 

informaci. Nežádoucí účinky můžete hlásit také přímo prostřednictvím národního systému hlášení 

nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V. Nahlášením nežádoucích účinků můžete přispět 

k získání více informací o bezpečnosti tohoto přípravku. 

 

 

5. 

Jak přípravek BARACLUDE uchovávat 

 

Uchovávejte tento přípravek mimo dohled a dosah dětí. 

 

Nepoužívejte tento přípravek po uplynutí doby použitelnosti uvedené na lahvi, blistru nebo krabičce za 

EXP. Doba použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce. 

 

Balení blistr: uchovávejte při teplotě do 30 °C. Uchovávejte v původním obalu. 

Balení lahvička: uchovávejte při teplotě do 25 °C. Uchovávejte v dobře uzavřené lahvičce. 

 

Nevyhazujte žádné léčivé přípravky do odpadních vod nebo domácího odpadu. Zeptejte se svého 

lékárníka, jak naložit s přípravky, které již nepoužíváte. Tato opatření pomáhají chránit životní 

prostředí. 

 

 

6. 

Obsah balení a další informace 

 

Co přípravek Baraclude obsahuje 

 

Léčivou látkou je entecavirum. Jedna potahovaná tableta obsahuje entecavirum 0,5 mg. 

 

Pomocnými látkami jsou: 

 

Jádro tablety: krospovidon, monohydrát laktosy, magnesium-stearát, mikrokrystalická celulosa 

a povidon. 

 

Potahová vrstva: hypromelosa, makrogol 400, oxid titaničitý (E171) a polysorbát 80 (E433). 

 

Jak přípravek Baraclude vypadá a co obsahuje toto balení 

Potahované tablety (tablety) jsou bílé až šedobílé a trojuhelníkového tvaru. Jsou označeny “BMS” na 

jedné straně a “1611” na druhé. Baraclude 0,5 mg potahované tablety jsou dodávány v krabičce 

obsahující 30 x 1 nebo 90 x 1 potahovanou tabletu (v jednodávkových blistrech) a v lahvičkách 

obsahujících 30 potahovaných tablet. 

 

Na českém trhu nemusejí být všechny velikosti balení. 

 

Držitel rozhodnutí o registraci a výrobce 

Držitel rozhodnutí o registraci: 

BRISTOL-MYERS SQUIBB PHARMA EEIG 

Uxbridge Business Park 

Sanderson Road 

Uxbridge UB8 1DH 

Velká Británie 

 

 

58 

Výrobce: 

Bristol-Myers Squibb S.r.l. 

Contrada Fontana del Ceraso 

03012 Anagni (FR) 

Itálie 

 

Další informace o tomto přípravku získáte u místního zástupce držitele rozhodnutí o registraci: 

 

Belgique/België/Belgien 

N.V. Bristol-Myers Squibb Belgium S.A. 

Tél/Tel: + 32 2 352 76 11 

 

Lietuva 

Bristol-Myers Squibb Gyógyszerkereskedelmi Kft. 

Tel: +370 52 369140  

България 

Bristol-Myers Squibb Gyógyszerkereskedelmi Kft. 

Teл.: + 359 800 12 400 
 

Luxembourg/Luxemburg 

N.V. Bristol-Myers Squibb Belgium S.A. 

Tél/Tel: + 32 2 352 76 11 

 

Česká republika 

Bristol-Myers Squibb spol. s r.o. 

Tel: + 420 221 016 111 

 

Magyarország 

Bristol-Myers Squibb Gyógyszerkereskedelmi Kft. 

Tel.: + 36 1 301 9700 

 

Danmark 

Bristol-Myers Squibb 

Tlf: + 45 45 93 05 06 

 

Malta 

B

RISTOL

-M

YERS 

S

QUIBB 

S.

R

.

L

Tel: + 39 06 50 39 61 

 

Deutschland 

Bristol-Myers Squibb GmbH & Co. KGaA 

Tel: + 49 89 121 42-0 

 

Nederland 

Bristol-Myers Squibb B.V. 

Tel: + 31 (0)30 300 2222 

 

Eesti 

Bristol-Myers Squibb Gyógyszerkereskedelmi Kft. 

Tel: +372 640 1030 

Norge 

Bristol-Myers Squibb Norway Ltd 

Tlf: + 47 67 55 53 50 

 

Ελλάδα 

B

RISTOL

-M

YERS 

S

QUIBB 

A.E. 

Τηλ: + 30 210 6074300 

 

Österreich 

Bristol-Myers Squibb GesmbH 

Tel: + 43 1 60 14 30 

 

España 

B

RISTOL

-M

YERS 

S

QUIBB

,

 

S.A. 

Tel: + 34 91 456 53 00 

 

Polska 

B

RISTOL

-M

YERS 

S

QUIBB 

P

OLSKA 

S

P

.

 Z O

.

O

Tel.: + 48 22 5796666 

 

France 

Bristol-Myers Squibb SARL 

Tél: +33 (0)1 58 83 84 96 

 

Portugal 

Bristol-Myers Squibb Farmacêutica Portuguesa, 

S.A. 

Tel: + 351 21 440 70 00 

 

Hrvatska 

Bristol-Myers Squibb spol. s r.o. 

T

EL

:

 

+385

 

1

 

7100

 

030 

România 

Bristol-Myers Squibb Gyógyszerkereskedelmi Kft. 

Tel: + 40 (0)21 272 16 00 

 

Ireland 

Bristol-Myers Squibb Pharmaceuticals Ltd 

Tel: + 353 (1 800) 749 749 

 

Slovenija 

Bristol-Myers Squibb spol. s r.o. 

Tel: +386 1 2355 100 

Ísland 

Vistor hf. 

Sími: + 354 535 7000 

 

Slovenská republika 

Bristol-Myers Squibb spol. s r.o. 

Tel: + 421 2 59298411 

 

 

59 

Italia 

B

RISTOL

-M

YERS 

S

QUIBB 

S.

R

.

L

Tel: + 39 06 50 39 61 

 

Suomi/Finland 

Oy Bristol-Myers Squibb (Finland) Ab 

Puh/Tel: + 358 9 251 21 230 

 

Κύπρος 

B

RISTOL

-M

YERS 

S

QUIBB 

A.E. 

Τηλ: + 357 800 92666 

 

Sverige 

Bristol-Myers Squibb AB 

Tel: + 46 8 704 71 00 

 

Latvija 

Bristol-Myers Squibb Gyógyszerkereskedelmi Kft. 

Tel: +371 67708347 

United Kingdom 

Bristol-Myers Squibb Pharmaceuticals Ltd 

Tel: + 44 (0800) 731 1736 

 

 
 

Tato příbalová informace byla naposledy revidována 

 

Další zdroje informací 

 

Podrobné informace o tomto léčivém přípravku jsou k dispozici na webových stránkách Evropské 

agentury pro léčivé přípravky na adrese http://www.ema.europa.eu/. 

 

60 

Příbalová informace: informace pro uživatele 

 

Baraclude 1 mg potahované tablety 

entecavirum 

 

Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dříve, než začnete tento přípravek užívat, 

protože obsahuje pro Vás důležité údaje. 

 

Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu. 

 

Máte-li jakékoli další otázky, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka. 

 

Tento přípravek byl předepsán výhradně Vám. Nedávejte jej žádné další osobě. Mohl by jí 

ublížit, a to i tehdy, má-li stejné známky onemocnění jako Vy. 

 

Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři nebo 

lékárníkovi. Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny 

v této příbalové informaci (viz bod 4). 

 

Co naleznete v této příbalové informaci: 

1. 

Co je přípravek Baraclude a k čemu se používá 

2. 

Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete přípravek Baraclude užívat 

3. 

Jak se přípravek Baraclude užívá 

4. 

Možné nežádoucí účinky 

5. 

Jak přípravek Baraclude uchovávat 

6. 

Obsah balení a další informace 

 

 

1. 

Co je přípravek BARACLUDE a k čemu se používá 

 

Baraclude tablety jsou protivirový lék, který se používá k léčbě chronické (dlouhodobé) infekce 

virem hepatitidy B (HBV) u dospělých. Baraclude se může použít u lidí, jejichž játra jsou 

poškozena, ale stále pracují dostatečně (kompenzované jaterní onemocnění) a u lidí, jejichž játra jsou 

poškozena a nepracují dostatečně (dekompenzované jaterní onemocnění). 

 

Baraclude tablety se také používají k léčbě chronické (dlouhotrvající) HBV infekce u dětí a 

dospívajících ve věku od 2 let až do 18 let. Baraclude se může použít u dětí, jejichž játra jsou 

poškozena, ale stále pracují dostatečně (kompenzované jaterní onemocnění). 

 

Infekce virem hepatitidy B může vést k poškození jater. Baraclude snižuje množství viru ve vašem těle 

a zlepšuje stav jater. 

 

 

2. 

Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete přípravek BARACLUDE užívat 

 

Neužívejte přípravek Baraclude 

 

jestliže jste alergický(á) na entekavir nebo na kteroukoli další složku tohoto přípravku 

(uvedenou v bodě 6). 

 

Upozornění a opatření 

Před užitím přípravku Baraclude se poraďte se svým lékařem nebo lékárníkem. 

 

jestliže jste někdy měl(a) potíže s ledvinami, sdělte to svému lékaři. Je to důležité, protože 

přípravek Baraclude se z těla vylučuje ledvinami a může být potřeba upravit vaši dávku nebo 

dávkovací režim. 

 

 

nepřestávejte užívat Baraclude bez porady s lékařem, protože vaše onemocnění by se mohlo 

po přerušení léčby zhoršit. Až bude léčba přípravkem Baraclude ukončena, váš lékař vás bude i 

nadále po několik měsíců sledovat a provádět krevní testy. 

 

 

proberte se svým lékařem, zda vaše játra pracují dostatečně a pokud ne, jaký to může mít 

vliv na léčbu přípravkem Baraclude. 

 

61 

 

 

jestliže jste současně infikován(a) virem HIV (virus lidské imunodeficience), řekněte to 

svému lékaři. Přípravek Baraclude byste neměl(a) užívat k léčbě hepatitidy B, pokud současně 

neužíváte léky na léčbu HIV, protože účinnost léčby HIV by v budoucnosti mohla být snížena. 

Přípravek Baraclude neléčí infekci HIV. 

 

 

užívání přípravku Baraclude neznamená, že nemůžete virem hepatitidy B (HBV) nakazit 

jiné lidi při sexuálním styku nebo tělesnými tekutinami (včetně kontaminace krví). Je proto 

důležité dodržovat příslušná opatření, aby se ostatní od vás nenakazili virem HBV. Osoby, jimž 

hrozí riziko nákazy virem HBV, se mohou chránit očkováním. 

 

 

Baraclude patří do skupiny léků, které mohou způsobit laktátovou acidózu (nadbytek 

kyseliny mléčné v krvi) a zvětšení jater. Příznaky, jako je nevolnost, zvracení a žaludeční 

bolesti, mohou ukazovat na rozvoj laktátové acidózy. Tento vzácný, ale závažný nežádoucí 

účinek je v některých případech smrtelný. Laktátová acidóza se vyskytuje častěji u žen, zejména 

pokud mají nadváhu. Váš lékař vás bude po dobu užívání přípravku Baraclude pravidelně 

sledovat. 

 

 

jestliže jste již někdy podstoupil(a) léčbu chronické hepatitidy B, sdělte to, prosím, svému 

lékaři. 

 

Děti a dospívající 

Přípravek Baraclude nemají užívat děti mladší než 2 roky nebo děti s tělesnou hmotností méně než 

10 kg. 

 

Další léčivé přípravky a přípravek Baraclude Informujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, 

které užíváte, které jste v nedávné době užíval(a) nebo které možná budete užívat. 

 

Přípravek Baraclude s jídlem a pitím 

Ve většině případů můžete užívat přípravek Baraclude s jídlem nebo bez jídla. Nicméně jestliže jste 

byl(a) v minulosti léčen(a) lékem obsahujícím léčivou látku lamivudin, měl(a) byste zvážit následující. 

Byla-li vám změněna léčba na přípravek Baraclude, protože léčba lamivudinem nebyla úspěšná, 

musíte užívat Baraclude jednou denně na lačný žaludek.  

Je-li vaše onemocnění jater ve velmi pokročilém stádiu, budete instruován(a) lékařem, abyste užíval(a) 

přípravek Baraclude nalačno. Nalačno znamená alespoň 2 hodiny po jídle anebo nejméně 2 hodiny 

před dalším jídlem. 

 

Těhotenství, kojení a fertilita 

Informujte svého lékaře, pokud jste těhotná nebo těhotenství plánujete. Nebylo prokázáno, že je 

bezpečné užívat Baraclude během těhotenství. Pokud vám to výslovně nedoporučil váš lékař, 

Baraclude se během těhotenství nesmí užívat. Je důležité, aby ženy ve fertilním věku, které jsou 

léčeny přípravkem Baraclude, používaly účinný způsob antikoncepce, aby nedošlo k otěhotnění. 

 

Po dobu léčby přípravkem Baraclude nekojte své dítě. Informujte svého lékaře, pokud kojíte. Není 

známo, zda se entekavir, účinná látka v přípravku Baraclude, vylučuje do mateřského mléka. 

 

Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů  

Závratě, únava a spavost jsou časté nežádoucí účinky, které mohou zhoršit vaši schopnost řídit a 

obsluhovat stroje. Máte-li jakékoli obavy, poraďte se se svým lékařem. 

 

Přípravek Baraclude obsahuje laktosu. 

Tento léčivý přípravek obsahuje laktosu. Jestliže vám lékař řekl, že trpíte nesnášenlivostí některých 

cukrů, vyhledejte svého lékaře, než začnete užívat tento lék. 

 

 

3. 

Jak se přípravek BARACLUDE užívá 

 

62 

 

Ne všichni pacienti musí užívat stejnou dávku přípravku Baraclude. 

 

Vždy užívejte tento přípravek přesně v souladu s příbalovou informací nebo podle pokynů svého 

lékaře. Pokud si nejste jistý(á), poraďte se se svým lékařem nebo lékárníkem.  

 

U dospělých je doporučená dávka přípravku 0,5 mg nebo 1 mg jednou denně perorálně (ústy). 

 

Vaše dávka závisí na: 

 

tom, zda jste byl(a) léčen(a) na infekci HBV již dříve a jaké léky jste užíval(a). 

 

zda máte problémy s ledvinami. Lékař vám může předepsat nižší dávku anebo vám doporučí, 

abyste ji užíval(a) méně často než jednou denně. 

 

na stavu vašich jater. 

 

Pro děti a dospívající (od 2 až do 18 let věku), jsou na trhu k dispozici balení přípravků Baraclude 

perorální roztok nebo Baraclude 0,5 mg tablety 

 

Váš lékař vám doporučí, jaká dávka je pro vás vhodná. Vždy užívejte takovou dávku, kterou vám 

doporučil lékař, aby byla zajištěna plná účinnost léku a aby se omezil rozvoj rezistence na léčbu. 

Užívejte přípravek Baraclude po dobu, kterou vám určil váš lékař. Váš lékař vám řekne, zdali a kdy 

máte ukončit léčbu. 

 

Někteří pacienti musejí užívat Baraclude na lačný žaludek (viz Přípravek Baraclude s jídlem a pitím 

bodě 2)Jestliže Vás lékař instruoval, abyste užíval(a) přípravek Baraclude nalačno, lačný žaludek 

znamená alespoň 2 hodiny po jídle a nejméně 2 hodiny před dalším jídlem. 

 

Jestliže jste užil(a) více přípravku Baraclude, než jste měl(a) 

Okamžitě vyhledejte svého lékaře. 

 

Jestliže jste zapomněl(a) užít přípravek Baraclude 

Je důležité, abyste nevynechal(a) žádnou dávku. Jestliže vynecháte dávku přípravku Baraclude, užijte 

ji co nejdříve a potom se vraťte ke svému pravidelnému rozvrhu užívání. Je-li již téměř čas na další 

dávku, vynechanou dávku neužívejte. Počkejte a vezměte si další dávku v pravidelnou dobu. 

Nezdvojujte následující dávku, abyste nahradil(a) vynechanou dávku. 

 

Nepřestávejte užívat přípravek Baraclude bez doporučení lékaře 

U některých lidí se po přerušení užívání přípravku Baraclude objeví velmi vážné příznaky zánětu jater. 

Neprodleně informujte svého lékaře o jakýchkoli změnách příznaků, které zaznamenáte po ukončení 

léčby. 

 

Máte-li jakékoli další otázky, týkající se užívání tohoto přípravku, zeptejte se svého lékaře nebo 

lékárníka. 

 

 

4. 

Možné nežádoucí účinky 

 

Podobně jako všechny léky, může mít i tento přípravek